Jak se vyrovnat s potratem? - nové diskuze

Ahoj holky. Koukám, že se nám (bohužel) tato kolonka zase rozrostla. Můj příspěvek asi nebude ideální, ale v únoru jsem sem psala také. Moc mi to pomohlo a děkuji všem holkám, které mi napsaly a podpořily mě, resp. dál podporují Mám za sebou 5 měsíců od potratu a jsem opět \"fit\". Vím, že tomu teď těžko některá z vás uvěříte,já jsem také nevěřila, ale skutečně čas pomohl vše zahojit, i když vzpomínky nevyhasnou a přemýšlím o tom, jak velké bříško bych dnes měla!? Teď se můžu začít opět snažit. Nikdy bych nevěřila, že to tak rychle uteče a já budu v této fazi. Moc Vám držím pěstičky, buďte silné a věřte., že se zlé v dobré obrátí!!!

Zamlklé těhu

Ahoj holky, bohužel jsem se dneškem dostala do vaší kolonky. Ráno mi zjistili, že srdíčko přestalo bít, jsem (vlastně už byla) v 9.tt. Zítra jdu na revizi. Bylo to moje první těhotenství, navíc po IVF. Je to těžké, už jsem si tady přečetla vaše pocity, a jsme na tom všechny podobně-smutek, bolest, zklamání. Ale říkám si, že život jde dál a určitě se jednou dočkám. Rozhodla jsem se, že budu myslet pozitivně, zkusím pak sportovat, a tak nějak se psychicky odpoutat od toho, CHTIT MIMINKO za každou cenu. Mějte se hezky.

dotazek

Ahoj holky ,chtěla jsem se zeptat ,jestli s tím některá nemáte zkušenost,před 5 t.jsem samovolně potratila a plod ze mě odešel samovolně ,tak jsem nemusela do nemoc.na kontrolu mám jít až po ms kterou jsem ještě nedostala ,už týden mě bolí břicho jako bych to měla každým dnem dostat ale stále nic mudr.říkala že do 6.t to mám dostat tak jsem poprví nedočkavá.Piju kontryhel .Ale na co jsem se hlavně chtěla zeptat je ,že přibližně v té době po potratu mě začalo bolet v kříži,tak jsem se chtěla zeptat jestli s tím nemáte někdo zkušenost,jestli to může být s tím spojené,před potr.jsem neměla žádné problémy.Děkuji moc všem předem na kontrtole jsem ještě nebyla

Zamlklé těhotenství

Strašně by mě zajímalo, proč se tohle děje. Tenhle rok je nějakej začarovanej, protože nic nevychází. O cokoliv se pokusím, tak to jde do háje. Chci co nejdříve znovu otěhotnět, ale na druhou stranu mám hrozný strach, aby mě to nepotkalo znovu..Bylo to a pořád je, hrozný zklámání!!!

Také zklamání

Ahoj holčiny,tak také jsem se bohužel dostala do této kolonky...kdy radost vystřídala zklamání...v 9tt jsem se u lékaře dozvěděla, že srdíčko se nikdy nevyvinulo a plod zanikl v 7tt a musela jsem do nemocnice na vyčištění. Je to takový divný pocit...těd je to měsíc a tak jsem si řekla,že potřebuji někomu kdo má stejný zážitek toto napsat...že nejsem vpohodě jak si všichni myslí a moc mě mrzí..že nemůžu se svou kamarádkou..... která mi dva dny po hospitalizaci sdělila, že je těhu ....sdílet tu radost ....a ona ve své radosti nevidí to, že ikdyž jsem byla zatim na začátku těhu, že i tak to bolí.......život je tak relativní.... Jinak také čekám na ms...tak snad vše dobře dopadne, jelikož nežiji v Čr a opravdu se mi nechce podstupovat tady nějaké procedury. Tak se všechny holčiny co jste na to podobně držte a opaturjte a věřme...příště to vyjde. Jarča

Zklamání

Ahoj holky, tak to moje velké nadšení z první menstruace po revizi vystřídalo zklamání.Včera jsem byla po šetstinedělí na kontrole a dopadla jsem hodně špatně. Manžel není v pořádku, což se dá vyléčit jen vitamíny a nějakou další léčbou, ale se mnou je to horší. Moje srdíčko se nechce srovnat a navíc dřívější gynekoložka nevyléčila něco, co měla... Doktorka mi oznámila, ať zase nasadím antikoncepci a na miminko nějaký čas zapomenu. Jenomže to já nedokážu. Od včera, co to vím jsem jako tělo bez duše. Drželo mne nad vodou to, že budeme mít brzy jiné a teď nevím, co dál. V kombinaci mých potíží a manželovými \"špatně vyvinutými\" sperm. prý nejsme vhodní pro početí. Fakt nevím, co dělat. Nekouřím, nepiju, drogy jsem v životě nebrala a žiju poměrně zdravě, co teda, kurňa, ještě dělám špatně??? Řekla bych, že je mi momentálně ještě hůř, než těsně po tom potratu. Kor, když mi ještě řekla, že moje miminko může být postižené a nebo se nám to nemusí povést nikdy... To jsou vážně slova do pranice. PS: Paní Mascha má můj obrovský obdiv!!! Já už bych to asi dávno vzdala...

potrat.. a jak dál?

Ahoj všem, nakoukla jsem do této kolonky, i když sem momentálně nepatřím. Chtěla bych ale Vám všem, které jste ted moc smutné napsat v krátkosti svůj příběh. Mimi jsem si přála moc už někdy od 16-18ti, tak moc, že to prostě nešlo. Nakonec přišla nová životní situace, přestala jsem na svou touhu myslet a bylo to tu. První těhu a vše dopadlo, jak má. Bylo mi 22. Pak jsem chtěla co nejdříve druhé a najednou to začalo, 1. potrat v 7tt, pak za půl roku dokonce ve 14tt-miminko umřelo právě v těch chvílích, kdy jsem užuž čekala na první pohyby. Psychicky jsem byla na dně, pak jsem na další těhotenství čekala další tři roky. Každý měsíc \"pro jistotu\" den-dva před menstruací kontrolova podle testu, jestli je \"to\" tu. Po třech letech jsem se dočkala, ale přišlo opět obrovské zklamání v 9tt. Vzdala jsem to. Po pár měsících jsem našla najednou dvě čárky znovu, ale na ultrazvuku jsme na srdíčko čekali 3 týdny. Už jsem nevěřila, když začalo tlouct. Po 15tém týdnu děsných nervů jsem už uvěřila, že to dobře dopadne. Dopadlo to nakonec tak, že se mimi narodilo už v 28týdnu. Strašně malinké (1206g/36cm). Dlouho jsme nevěděli, jak to dopadne. Naštěstí vše dobře a co víc, když jsem si Davídka po třech měsících odnášela z porodnice-byla jsem znovu těhotná. Doktoři mě však ubezpečovali, če to s největší pravděpodobností dobře nedopadne a tak se také ve 12tt stalo. Tentokrát jsem to zvládala dobře, protože mi malé mimi vrnělo v náručí. Pak jsme to zkoušeli ještě další 3 roky. Dvakrát znovu špatně. Ve 33 jsem všechny snahy zastavila a smířila se s dvěma krásnými a šikovnými kluky - i tak to bylo velké štěstí. A finále? Je mi 37 a letos v lednu mi mudr oznámil radostnou novinku-mimi, nevěřila jsem tomu, brala jsem antikoncepci, ale ted jsem v 29tt a vše je OK. A snad to nakonec bude i ta holčička (nenechala jsem si to na plodovce říct). Proč to všechno píší? Prošla jsem si spoustou zklamání ze zmařeného nového života a přeze všechno čas ukázal, že nikdy není všem dnům konec. NEVZDÁVEJTE SE nikdy. Vím jak moc je to těžké, když najednou to krásné buch-buch na ultrazvuku není vidět, ale je před Vámi ještě spousta dní. A ještě maličkost - teprve TED, po všech těch nezdarech, kdy mi nikdo nedokázal odpovědět na otázku -PROČ se to stalo, lékaři zjistili, že mám moc hustou krev (LEIDEN V syndrom) a že to má ca 5-8% žen - způsobí to, že přes tenké cévky placenty se díky té hustotě krev - tedy výživa-k miminku pořádně nedostane a plod pak odumře, laicky řečeno podvýživou. Nechte si tedy krev na genetice na tento syndrom zkontrolovat. Ted si po dobu těhotenství píchám injekce na ředění krve(podobně jak inzulin) a vše jde přesně jak má. Zkrátka je třeba to nikdy nevzdávat. Štěstí může přijít v různou dobu a někdy se holt musí trochu čekat. Držte se všichni, co máte tyhle zkušenosti za sebou a snad Vám alespoň trochu mé zkušenosti pomohou. Ahoj všem

radost

Ahoj, vždycky mám radost, když se podívám do téhle kolonky a nejsou tu už dýl žádné nové smutné příspěvky! Přeju všem holkám, aby sem nemusely nikdy psát a podud už se to stane, aby to statečně překonaly a zkoušely to dál!!! Držím všem moc palečky a opatrujte se děvčátka!!!

AHojiky.Jeste pred dvema mesici sem psala do kolonky 0.- 16. tyden,a az ted jsem dostala odvahu napsat sem. S pritelem jsme si moc prali miminko a asi pul roku to nejak neslo az najednou dve carky na teh.testu,tolik radosti ale behem tri dnu vystridal smutek.NEz jsem stacila jit k pani doktorce,zacala jdsem krvacet a mimi samovolne krvacenim potratila.Revize me necekala jelikoz slo vse ven samo.Pani doktorka mi rekla ze s pritelem ani nemusime cekat a muzeme se szazit dal.K velikemu prekvapeni jsem otehotnela hned:-) Bylo to nadherny:-) S pritelem jsme si to uzivali a hlavne necekali. Vsechny prohlidky byli v poradku,jednou jsem spinila ale dostala leky a bylo vse O.k. Mimisek rostl a srdicko uz taky krasne bilo.NA dalsi prohlidku jsem sla 15.dubna,tam uz se mimi nevyvyjelo.:-( byla jsem v 11tt a mimi uz bylo mrtve od 9tt:-( TAk me cekala revize.Ted ocekavam dvuhou menstruaci a nejvic se tesim na tu treti,az se budeme mct zase snazit...Vim jak vam je,nikdo to nepochopi dokud to nezazije.TAk se vsechny drzte a nezoufejte,jednou to musi prijit..:-*

Ahojky

Ahojky holky, tak jak se vám daří v těhlech vedrech? Mě včera pěkně zkolila horečka, ale dneska je den D!!! Dostavily se mi 1.ženské dny přesně 4 týdny po revizi, takže už jen dvakrát a můžu mít miminko, juchůůůů.... Teda, doporučujou půl roku čekat, ale to stejně nevydržím. Díky vám jsem překonala ty moje hrozné depresivní stavy, je mi z toho hrozně smutno, ale už je to mnohem snesitelnější, než to bývalo. Děkuji, děkuji, děkuji na stokrát...Včera jsem se dozvěděla, že mám těhotnou i kamarádku, tak snad budu i já moci brzo v sobě nosit svoje zlatíčko... Strašně moc vám všem přeji štěstí, zdraví a hlavně děťátko, které vám bude celý život nosit jen radost... Veruša

potrat

ahojky holky ted jsem od doktorky zjistila ze jsem tehotna ale uz 2 deti mam a ty stacej nemate nekdo skusenosti o potratu??a jak dlouho tam lezite v nemocnici???diky za radu

Propadám depresím...

Ahoj, jsem ráda, že je tu i tahle rubrika. Před třemi týdny jsem se dozvěděla, že moje miminko je několik dní mrtvé a že musím na revizi dělohy. Zákrok proběhl bez komplikací, ale moje psychika je na tom tak špatně, že už nevím, co mám se sebou samou dělat. Je mi 22 let a každej mne uklidňuje, že jsem mocmladá a že budu mít ještě spoustu dětí, ale já si přeji miminko už strašnou dobu a tohle jsme se snažili přes rok s manželem. Do toho jsem se asi týden po mém potratu dozvěděla, že mám těhotnou švagrovou a bude rodit jen pár týdnů po mém termínu. Strašně to bolí... Jejímu miminku už tluče srdíčko a já se z toho prostě nedokážu radovat... propadám tak silným depresím, že se chvílemi i dusím a je mi na zvracení. Pořád mne strašně bolí prsa a nemohu si na ně ani sáhnout. Jsem už bezradná, na mažela jsem strašně zlá, nemám chuť se tulit a dávat mu najevo jako on mne, že ho miluji... ptotě to nedokážu. Mám pocit, že mne ta bolest roztrhá vejpůl a mám chuť křičet... Moc bych si přála se po šestinedělí snažit o miminko a proto se vás ptám, myslíte si, že je to dobrý nápad začít tak brzy po revizi? Bez miminka ale šťastná nebudu a antidepresiva se mi brát nechtějí... Každý den dokážu brečet i do dvou do rána, než vysílením usnu a ráno to začíná nanovo... Děkuji za vaše rady, jste jediné, kdo ví, o čem mluvím... ostatní kolem mne mne nechápají, jak mne to mohlo tak vzít, když je mi teprve tolik, kolik mi je...