Jak se vyrovnat s potratem? - nové diskuze

Revize

Ahoj holky, poslední dobou hodně mých kamarádek přišlo na začátku těhotenství o miminka. Některé z nich musely podstoupit revizi a teď se dávají do kupy. Jak dlouho vám trvalo dát se fyzicky do pořádku? A jak dlouho jste se s tím vyrovnávaly psychicky? Já jednou spontánně potratila, na revizi jsem nemusela, ale i tak mi trvalo dlouho než jsem se s tím srovnala. Chtěla bych teď kamarádky co nejvíc podpořit, ale nevím jestli to jde...jestli to spíš nechce jen čas...

Těhotenství po potratu

Ahoj holky, jak dlouho po potratu jste znovu otěhotněli? Děkuji

Zamlklé těhotenství

Ahoj holky, chtěla bych se s vámi podělit o mé smutné těhotenství, které skončilo hned na začátku. Na první gynekologickou prohlídku jsem šla v devátém týdnu těhotenství, kdy lékař viděl na ultrazvuku pouze gestační váček. Musela jsem jít dvakrát na krev kvůli porovnání těhotenského hormonu HCG a za týden jsem šla na další kontrolu. Lékař mi s lítostí oznámil, že na ultrazvuku vidí stále jen váček a hladina HCG v mojí krvi bohužel klesá. Poprvé jsem se dozvěděla o tzv. zamlklém těhotenství, kdy se plod přestane vyvíjet. Musela jsem si o tom přečíst na internetu, protože jsem s ničím takovým nepočítala, obzvlášť, když jsem neměla žádné bolesti ani krvácení. Lékař mi doporučil jít na revizi dělohy, kdy mi bude pod narkózou děloha vyčištěna. Já jsem souhlasila, protože jsem chtěla mít tuhle noční můru rychle za sebou, a to hlavně kvůli dceři. Musela jsem jít znovu na krev, na EKG a k mému obvodnímu lékaři. Za tři dny jsem šla ráno nalačno do nemocnice, kde jsem hned ráno podstoupila zákrok pod narkózou. V nemocnici byli všichni velmi milí, usměvaví a snažili se mne uklidnit. Zákrok trval jen pár minut, ještě jsem si poležela v posteli, slabě jsem krvácela a odpoledne mne manžel s vyzvedl a jeli jsme domů. Jsem pět dní po revizi a minimálně špiním a bolesti žádné. Moc mne mrzí, že těhotenství nedopadlo, jak jsem si představovala. Ale zároveň se uklidňuji tím, že příroda je mocná a ví, co dělá, bolestivější by bylo přijít o miminko později. Do teď jsem o pojmu „zamlklé těhotenství“ nikdy neslyšela a je mi líto, kolik z žen to také potkalo. Holky, které jste si to také prožili, máte příběhy se šťastným koncem? Podařilo se vám mít ještě děti? Děkuji

samovolný potrat

Zdravím,ráda bych se s vámi podělila o mou nemilou zkušenost s dobrým koncem.V 8+0 by byl na ultrazvuku diagnostikován samovolný potrat. Lékař mi řekl, že příčina se nedá určit a je tam jen prázdný vaček a že musím na čištění. Objednal mě za 4 dny a dal mi papír do nemocnice, že kdybych začala hodně krvácet mám si zajít na čištění do nemocnice.Byla jsem z těch informací taková nesvá a začala jsem pátrat na internetu i díky této diskuzi jsem se nakonec rozhodla počkat a nechat tělo, aby si s tím zkusilo poradit samo.Bylo to nekonečné, ale v 11+5 jsem začala 1.den trošku špinit. 2.den odešla nějaká tkáň po ránu a pak celý den nic. V noci se to rozjelo začala jsem mít asi každou půl hodinu křeče v podbrišku, které trvaly pár minut a pak zas byl klid asi 3x do rána pak odešlo jednorázově velké množství krve s malými kousky tkáně. Ráno se to uklidnilo a protože jsem musela do práce ač nerada jsem vyrazila...už první den jsem si preventivně vzala slabý ibuprofen 200 a asi další 3 v průběhu dne, v noci kdy začali křeče jsem si vzala další 2.3.den jsem vyrazila do práce naštěstí mám sedavé zaměstnání...dopoledne jsme měla menší bolesti, a od 13:30 začali velké bolesti a křeče v podbřišku postupně nakonec každé 4 minuty a ibuprofen už nezabíral. Mezitím se asi 4x objevilo jednorázové velké krvácení s kousky tkáně. Naštěstí okolo 19 hod. dorazil můj přítel a přinesl mi nimesl, který po chvíli zabral a bolesti se dost zmírnili. Odvezl mě po práci domů a do rána to bylo vcelku ok. 4. den už jsem měla naštěstí volno dopoledne vcelku ok jen mírné bolesti a od 14 hodin začaly opět silné bolesti vzala jsem si tedy nimesil, který trošku zmírnil bolesti. Několikrát proběhlo větší krvácení s kousky tkáně. Ve 20:00 jsem si vzala další nimesil, který opět zmírnil bolesti a křeče, které se objevovali v krátkých intervalech. Ve 23:00 jsem vstala a najednou začalo tlačit něco většího doběhla jsem tedy na záchod o cítila jsem jak odešlo něco většího s větším množství krve a najednou bolesti ustaly.Od té doby jsem už jen mírně krvácela několik dní.Měla jsem už 2x normální menstruaci a na ultrazvuku je prý vše ok.Teď se chystáme znovu zkusit štěstí, tak snad už to napodruhé vyjde.Třebas to pomůže někomu, kdo se rozhoduje zda na zákrok jít nebo ne...Doufám, že už nebudu muset, ale kdybych se měla znovu rozhodovat, zda jít nebo ne, asi bych opět nešla. Možnost zajet do nemocnice, kdyby se to zvrtlo, je vždy...Bylo to dost náročné jak fyzicky tak psychicky, ale jsem ráda, že to moje tělo zvládlo samo.

9tt

Dobry den, pridavam se bohuzel k teto diskuzi..he to me prvni tehotenstvi v patek, v 9tt jsem byla na scanu...oni rekli, ze se miminko nevyvinulo..mimochodem bydlim v Anglii, ten sammy den me poslala na kyretaz, jen ono jim to neslo...bylo to tak traumatizujici, ze jsem odesla...dnes jdu opet do nemocnice snad to dokonci...

Zamlklé těhotenství

Hezký večer, v říjnu 2018 jsem si prošla zamlklým těhotenstvím a ráda bych se podělila o svoje zkušenosti a hlavně o to, co mi pomohlo se co nejdříve dát zpátky dohromady. Těhotenství bylo plánované, otěhotněla jsem hned 1. měsíc po vysazení HA, takže naše radost byla velká, ale bohužel netrvala dlouho. V 8tt jsem byla u lékaře, potvrdil těhotenství, ale srdíčko zatím netlouklo, následně jsem šla opětovně v 9tt, ve kterém již lékař bohužel konstatoval zamlklé těhotenství. S ohledem na zakřivení dělohy doporučil kyretáž. Když se teď ohlédnu zpět, jsem ráda, že jsem ji podstoupila. Psychicky to pro mě bylo mnohem lepší, než čekat na samovolný potrat s vědomím, že to maličké je stále ve mě, ale již nevykazuje známky života. Hned následující den jsem nastoupila do nemocnice, kde se k ženám v tomto případě chovají opravdu velmi citlivě, alespoň v Ostravě. Ten samý den jsem šla večer domů. Emoce a hormony vzbouřené, ale byla jsem ráda, že to mám za sebou. Bohužel jsem se ale nemohla přenést přes to, co se stalo, pořád mě to vnitřně rozežíralo, i když manžel mi byl velkou oporou. Na jedno doporučení jsem si udělala večer takový menší rituál, v rámci něhož jsem se s duší našeho miminka rozloučila, zapálila jsem svíčky, napsala jsem si pro něj vzkaz, který jsem následně nad jednou svíčkou nechala shořet a otevřela jsem dveře na balkón, ať jeho dušička může odejít. Byť na takové věci vůbec nejsem a připadala jsem si na začátku hloupě, tak mi takovýto rituál opravdu velmi pomohl, jako by se mi najednou ulevilo. Najednou se už nejednalo u myšlenku typu, proč právě já, ale začala jsem si říkat, že tělo vědělo co dělá, že raději toto, než mít třeba postižené miminko, a že se ta dušička k nám zase jednou vrátí. Následně jsem se zaměřila na svou fyzickou stránku. Krvácení po zákroku jsem měla asi cca 7 dní. Koupila jsem si kontryhelový čaj a poctivě popíjela a odpočívala. Po zákroku jsem byla týden doma - určitě doporučuji. Myslím, že ten týden je akorát. Posléze jsem byla na kontrole - vše bylo v pořádku, děloha se hezky uzdravovala. Po první menstruaci další ultrazvuk, ze kterého jsem měla ohromnou radost, děloha perfektní, sliznice krásně dorostla a o miminko se může snažit po třetím cyklu.

Druhý potrat

Dobrý večer,Prvý potrat som podstúpila pred pol rokom viem presne dátum a aj čas na to sa nezabúda. Bolo to 19. 2. 2018 o 21:00 som dostala silné bolesti začala som krvácať o 21:30 som už bola na sále spontánny potrat v 13 tt. Druhe tehotenstvo boli dvojičky všetko vyzeralo v najlepšom poriadku avšak zdanie klame v 8tt 5d som išla ku doktorovi na sono keďže už som mala rizikové. Najhorší pocit keď som nevidela ani jedno srdiečko preplakala som dva dni odmietla som kyretaž s tým, že chcem ešte jedno sono. Bola som ako šialená na tretí deň mi spravili sono a išla som na zákrok. Od zákroku ubehlo len 10 dní. Je to strašne len keď si nato pomyslím chce sa mi strašne plakať neviem si pomôcť ale mam pocit akoby ta bolesť neprechádzala viem, že sa s tým musím naučiť žiť ale ako? Bojím sa ostať tehotná, že sa to znovu stane. Čo mám robiť môj partner netlačí na mňa ale mam pocit akoby sa on cez to preniesol

Zamlklé těhotenství

No... tak se přidávám do řady zklamaných "maminek". V úterý jsem si jela na kontrolu na UTZ s tím, že uvidím toho drobečka zase o něco většího (10tý týden). A už když se doktorka dívala na obraz a pořád otáčela, a hledala, kývala hlavou a při slovech "nešpinilas, nebo nekrvácelas?" sem začala mít opravdu ne moc dobrý pocit. Když jsem se zeptala co se děje, tak sem se dozvěděla, že našemu mrňouskovi přestalo bít srdíčko... V tu chvíli se pro mě opravdu zastavil čas.. Navíc ještě když paní doktorka dala hlasitý zvuk, jestli náhodou něco neuslyší a vy doufáte v sebemenší tlukot srdíčka, jakýkoliv zvuk, cokoliv, než to nekonečný šumění na obrazovce... Hned jsem jela do nemocnice a den na to jsem podstoupila kyretáž. Ještě že na mě v nemocnici byli tak hodní. Probrečela jsem 3 dny v kuse, od rána do rána. Ikdyž je to těžký a šíleně to bolí u srdíčka, snažím se z toho co nejrychleji dostat. Mělo to být naše první miminko, takže jsme se těšili víc jak dost, že se nám to po půl roce povedlo. Hned jsem se ptala, kdy se zase můžu snažit otěhotnět. Říkali, že tomu máme dát minimálně jeden cyklus s krvácením nebo dva, dýl by nečekali, že prý ani není na co čekat, jak někteří říkají že třeba počkat i půl roku - prý zbytečnost, sliznice se obecně dobře hojí, pokud se tam samozřejmě nedostane žádný zánět/infekce a pod. Jinak jsem po zákroku neměla ani žádné problémy, vůbec jsem nekrvácela, jen trošku špinila. Za 2 týdny mám jít na KO ke své doktorce. Musím ale říct, že jsem 2 dny po zákroku a dnes mě neskutečně pobolívá břicho. Vždy jen na chvíli, ale docela v častých intervalech. Doufám, že bude vše v pořádku a tahle nepříjemná a hlavně psychicky bolestivá situace už se nebude opakovat. Všem vám přeju hodně pevných nervíků. Petra

Ohlédnutí

Moc ráda bych psala do jiné kolonky...podobně jako před více než pěti lety "jak jsme si šli pro našeho Jonáška", ale to, co se stalo mně, nám...se tady děje a je potřeba asi napsat i o tom. V pátek 26.5. jsem měla jít na velkej UTZ a v podstatě už z jeho kraje bylo vymalováno. Už z jednoho těhotenství znám ten pohled lékaře, tak bezradnej a zoufalej,a co si budem povídat, v 21.tt prostě srdeční akci nelze přehlédnout ani laikem. Takže to, že tam není srdeční akce jsem řekla já. Pan doktor jen smutně konstatoval...no právě. Skoro rok od tragický smrti táty...V neděli ráno se začalo vyvolávat s maximální dávkou prostinů a oxytocinu, co šlo. no, moc to nešlo. Malá se narodila nakonec podobně překotně jako Jonáš, na pokoji, někdy kolem půl 10.večer. Bylo to fakt bolavý, nevím, jestli jsem takovou fyzickou bolest někdy zažila. Byla mrtvá asi týden, přesto měla 350g. Třikrát omotaný pupečník. Máme vzorky na genetice. Určitě sem napíšu, jestli se něco zjistí, ale zatím to vypadá, že byla zdravá. Po tátově smrti mi ten život s ní, i těch pár měsíců zase zrůžověl. Učila jsem se se znova nadechnout. Moc jsem se na ni těšila a nejen já. To malý štěstí bylo v celý rodině tak očekávaný. No, dopadlo to jinak, než bych si přála, jinak, než na co mám sílu. A tak k tomu návodu...jak se vyrovnat s potratem....Být ráda za ty karty, který zbyly v ruce...a že to jsou většinou esa, jen si to neuvědomuje nebo s nima neumíme hrát....Zkusit se mít rád v tom smutku, vyplakat se, schoulit a věřit, že zase bude dobře. Pro ty, které ještě dítě nemají, je to těžší, ale málokdo nemá kolem sebe nějakou hodnou duši...Hezký letní dny....a štěstí...na zázraky, na ty malinký i velký a úsměv...M

Myslíte, že jde tomu i nějak předejít nebo prostě se s tím smířit?

to snad ne :(

Tak se opět stalo to nejhorší co mohlo. Ve středu jsem začala špinit, takže fofrem k doktorovi. byl skvělý. vzal mě okamžitě, co jsem vlezla do čekárny. Hned mě poslal do nemocnice. Tam mi udelali UTZ a odběry. Na UTZ byl vidět váček cca 5-6 týden, ale bez srdeční akce. Krev byla OK. HCG 92000. Mela jsem nařízený naprostý klid na lůžku a dávalo mi Utrogestan a něco na zaslavení krvácení. Ještě ten den jsem krvácet přestala. v pátek opět odběry. Ale to už nedopadlo. HCG strašně kleslo....Takže hned na sál :(Už se mi to jednou stalo. cca před 6 lety u prvního těhu. Vím, že jsme museli dlouho čekat, než jsme se zase mohli pokošet. mam pocit že přes pul roku. Ale ted mi Mudr. v nemocnici říkal, že mám vydržet alespon šestinedělí. Samozřejmě jsem ráda, že můžeme začít opět takhle bro, ale mám strach, co mi řekne moje Mudra. Nemáte s tím někdo zkušennost?

zamlklé těhu

Ahoj holkyvy mě děsíce. Jediná moje naděje je že se pokusím na jaře o další miminko a že to už musí vyjít. A teď tu čtu, že ani to se nemusí povést. Na miminko jsem se strašně těšila. Byla jsem sice v 8 týdnu, ale každá kdo si s tím musela projít ví že i 8 týdnu je krásná věc. Doktor mi řekl, že by mělo začít už tlouci srdíčko a že počkáme ještě 3 dny. Možná, že mě chtěl jen psychicky připravit na to, že u miláčka už ani tlouci nezačne. Celý víkend jsem na něho mluvila a prosila ho. Však to znáte. Neměla jsem žádné bolesti nic. Pak když mi to řekl, že umřelo byla jsem na tom hodně špatně. Nechtěla jsem tomu věřit. Zajela jsem i do jiné nemocnice, aby mi to potvrdil i jiný doktor. Boužel. Každá z nás si přeje, aby se třeba spletl je to taky jen člověk. Jsem ráda, že nemám zkušenost, jako někteří z Vás u které byl váš gyn. hrozný. Ten můj o malém mluvil, jako o miminku, který umřelo a né jako o plodu který zamlklo. Jen vám chci poradit, aby jste se nedívali do knížek o vývoji plodu. Bude vás mrzet, jak to už byl prcek velký. A nevím jestli jsem jediná kdo si říká že ta PŘÍRODA JE SVINĚ NESPRAVEDLIVÁ. Když si řeknu, že feťačky atd. mají zdravé děti. A pro ty co říkají S TÍM SI MUSÍ PROJÍT KAŽDÁ říkám, že ten kdo si s tím neprošel by nikdy tuhle DEBILNÍ větu neřekl