Ohlédnutí - diskuze

Moc ráda bych psala do jiné kolonky...podobně jako před více než pěti lety "jak jsme si šli pro našeho Jonáška", ale to, co se stalo mně, nám...se tady děje a je potřeba asi napsat i o tom. V pátek 26.5. jsem měla jít na velkej UTZ a v podstatě už z jeho kraje bylo vymalováno. Už z jednoho těhotenství znám ten pohled lékaře, tak bezradnej a zoufalej,a co si budem povídat, v 21.tt prostě srdeční akci nelze přehlédnout ani laikem. Takže to, že tam není srdeční akce jsem řekla já. Pan doktor jen smutně konstatoval...no právě. Skoro rok od tragický smrti táty...V neděli ráno se začalo vyvolávat s maximální dávkou prostinů a oxytocinu, co šlo. no, moc to nešlo. Malá se narodila nakonec podobně překotně jako Jonáš, na pokoji, někdy kolem půl 10.večer. Bylo to fakt bolavý, nevím, jestli jsem takovou fyzickou bolest někdy zažila. Byla mrtvá asi týden, přesto měla 350g. Třikrát omotaný pupečník. Máme vzorky na genetice. Určitě sem napíšu, jestli se něco zjistí, ale zatím to vypadá, že byla zdravá. Po tátově smrti mi ten život s ní, i těch pár měsíců zase zrůžověl. Učila jsem se se znova nadechnout. Moc jsem se na ni těšila a nejen já. To malý štěstí bylo v celý rodině tak očekávaný. No, dopadlo to jinak, než bych si přála, jinak, než na co mám sílu. A tak k tomu návodu...jak se vyrovnat s potratem....Být ráda za ty karty, který zbyly v ruce...a že to jsou většinou esa, jen si to neuvědomuje nebo s nima neumíme hrát....Zkusit se mít rád v tom smutku, vyplakat se, schoulit a věřit, že zase bude dobře. Pro ty, které ještě dítě nemají, je to těžší, ale málokdo nemá kolem sebe nějakou hodnou duši...Hezký letní dny....a štěstí...na zázraky, na ty malinký i velký a úsměv...M