Jak se vyrovnat s potratem? - nové diskuze

Chjoooo uz zase

Ahoj Holky tak nam to zase nevyslo.Poprve jsme potratili ve tretim mesici zamlkle tehotenstvi.Rekli sme si ok je mi 22 bude jine zdrave ale ted???Bylo to v patem mesici.Uz sem mela krasne brisko miminko vypadalo jako miminko a kdyz sem si prilozila ruku na brisko jako bych citila jeho srdicko.Zacla sem mit problemy a tag jsem sla hned na pohotovost do soukrome kliniky (kde jsem registrovana)(ted uz ne) doktor na pohotovosti nemel asi den a mam pocit ze prohlidku odflak.mela jsem hrozne bolesti v podbrisku a on mi rek at si koupim magnezium a lezim.ok za dva dny opet pohotovost a krvaceni,po te hospitalizace.pece stala za prd za celou dobu jen jedna injekce na podporu prasky proti krvaceni jinak nic a o dva dny pozdeji upornych bolesti mi praskla voda.este sem to chtela skusit zachranit ptz se voda obnovuje ale prez noc jsem malem vykrvacela a rano rychle na sal.ted cekame na vysledky a to se uvidi v cem byla chyba.na poslednim UZ na me prcek jeste maval byl ok az do posedni chvile.Mam pocit ze cim dal je to od toho ted tri tydny, je to horsi.nevim jak mam byt v pohode.snazim se tvarit a chovat se jako by nic ale sama v koutku sem na hadry.V zivote jsem se necitila tag prazna....Nemate nejakej recept na zotavenou.Pritel je mi obrovskou oporou a ja uz ho nechci trapit tim ze jsem smutna proto vam pisu..Muzete mi psat i na mail: hoipolloi@seznam.cz predem dekuju za vase rady.

Potrat

Ahoj holky tak jsem byla dneska na krev,ale bohuzel se to neuchytilo uz podruhe!!!Jsem z toho nestastna,byla jsem na transferu zamrazeneho embrya!!Chce se mi z toho tak strasne brecet!Zkusime to prirozenou cestou,ale uz mam strach!!!danca

Ahoj holky

tato diskuse me zaujala protoze jsem take prozila neco podobneho jako tady popisujete vy sami nebo o vasich znamych. Ja jsem sice potratila v sestem tydnu tehotenstvi ale mimoska jsme si moc prali ted se o to po pul roce snazime znovu moc se tesim az se to povede ale stejne i kdyz budu mit jednou treba dve deti nebo klidne i vic to jedno mi vzdycky bude chybet, S odstupem casu na to porad vic a vic myslim ze uz jsem mohla byt v sedmem mesici atd. ale clovek se tim nesmi nechat zlomit vzdycky mi bude chybet ale zivot se musi zit a my se musime snazit si ho hlavne uzit a aby byl co nejkrasnejsi, musime jit porad dopredu a minulost se snazit ne vypustit ale zalozit nekam do knizky a tu knizku nekam zamknout a klicek peclive uschovat a pak je jen na nas jestli tu knihu pozdeji otevreme nebo ne. Zlaticka mejte se co nejlip a nezoufejte jednou budem vsechny co tady jsme moc stastne

Ahoj holky,neni to tak dlouho,co jsem psala prispevek do tehotnych 0-16...dnes jsem byla na kontrole u doktora,cekal me poprve velky ultrazvuk,tesila jsem se,jak uvidim svoje mimi.Pri vyrazu doktora jsem zacala mit obavy,rekl mi,ze mi musi udelat vnitrni ultrazvuk.Zjistil,ze miminko prestalo rust,ze mu nebije srdicko,byla to nejhorsi zprava,necekala jsem to.Zitra musim do nemocnice,na vycisteni,do rana neusnu,bojim se,strasne moc.Pisu tento vzkaz a tecou mi slzy,vim,ze nejsem jedina.Ale uz nevim,zivot me zkousi a docela krute,ve 14 letech mi zacaly zachvaty,lekari mi rekli,ze jsem epileptik,trvalo mi peknych par let,nez jsem se s tim smirila a ted tohle.Me asi brzo picne...

můj nepěkný zážitek

Když jsme se tenkrát rozhodli pro mimi,bylo mi 19 let.Trvalo 8 měsíců,než se nám to povedlo.Dostala jsem průkazku,další kontrola až za měsíc,mudr měla dovolenou.Do poradny jsem šla už v těhu šatičkách(samozřejmě bez bříška)cca 12tt,pyšná a natěšená.Až na divné bolesti břicha kdykoliv jsem se zvedala,mi bylo skvěle a už to doktorku zarazilo,doslova ze dne na den mi přestalo být zle....Dodnes vidím ten její pohled.Vyšetřila mě,něco se jí nezdálo,potom hned vnitřní uz,tam mi řekla,že mimi neodpovídá délce těhu,že nevidí srdíčko.Poté jsem třikrát během týdne šla na krev,aby se zjistilo,zda se zvyšuje hodnota hcg.Byl to týden plný smutku,kdy jsme čekali,jak vše dopadne.Nedopadlo to dobře,musela jsem do nemocnice.Ještě tam jsem si pořád říkala,že to přece nemůže jen tak skončit.Nakonec další vyšetření potvrdilo,že plod odumřel a já jsem musela na vyšetření.Bylo prý jen otázkou času,kdy bych začala krvácet.Byla jsem na dně.Nepředstavitelná bolest.Možná to bylo i tím mým věkem.Bylo mi 20.Nyní bych to asi brala jinak,ale tenkrát jsem neměla takový přístup k informacínm jako ted a ani jsem neměla možnost si o tom s nikým pokecat.Bylo to šílené období,do toho měla švagrová miminko...No děs.Zjistili jsme,že na vině byli naše rozdílné rh faktory.DO půl roku jsem otěhotněla,měla jsem rizikové těhotenství,brala jsem hormony na udržení a nakonec se nám narodil Matěj.Po třech letech se nám narodil Jakub.Děti jsou vytoužené a moc je milujeme.Ale i přesto si často vzpomenu na to vše a ještě mě to docela bolí... Tak to byl můj příběh...nikdy jsem o tom s nikým tak do hloubky nemluvila,snad vám to nebude vadit,že jsem se tak rozepsala.

Kamarádčim Mareček

Tento příběh je o mojí dobré kamarádce. Otěhotněli jsme skoro stejně a těšili se na společné těhotenství a mateřství. Ona měla termín koncem roku 2007 a já v únoru 2008. Jenže najednou z ničeho nic v 6měsíci se Mareček ozval, že už chce na svět. Narodil se přesně na den o 3měs dřív, přes všechnu snahu lékařů a přístorojů, po týdnu zermřel.Neumím si představit, čím kamarádka musela projít, ikdyž jsem si myslela, že umím. Dlouho se s tím vyrovnávala a vyrovnávat ještě bude. Ani nevíte, jak trapně a blbě jsem se cítila před ní já. Nejprve s bříškem a pak s miminkem v náruči. Během chvíle byli naše společné plány ty tam. Je to rok a oni už pracují na dalším miminku, moc jim držím palce a přeju hodně štěstí, aby to tentokrát dopadlo dobře a brzy i oni drželi svého drobečka v náruči. Zaslouží si to

každý po svém

Holky já bych věděla o jedné moooc statečné skoro mamince a věřím tomu že tu bude zase brzy s námi...... A ten kdo mě už nějaký pátek zná tak moc dobře ví o kom mluvím, držím jí palce jak nejvíc můžu a opravdu jí to přeju snad víc než sobě!!!!!já mám teoreticky furt ještě čas(musím držet jazyk za zuby.....)

Moje tchýně šla na potrat jednou (bylo jí asi asi 35 let), musela - kvůli křečovým žilám. Měla už dva kluky a čekala zdravou a hlavně vytouženou holčičku Aničku... nesla to prý tenkrát hodně těžce. Myslím, že jestli nám se povede holka, asi se k nám nastěhuje

Né potrat ale velká ztráta!!!

Nebudu psát o sobě,ale o kamarádce..Možná si vzpomenete jak jsem nedávno psala o mé kamarádce Evě které praskla v 37tt děloha,miminko zemřelo a aby zachránili Evu tak přišla i o dělohu,tudíž není možné že by někdy měla miminko svoje..Měla jsem o ní strach jak bude vše zvládat..už jsem se s ní od té doby párkrát setkala a mám ohromnou radost,že je celkem v pohodě,i když s pomocí lékařů a hlavně má další smysl života-vyběhávají si adopci!!!Tak jsem zvědavá jak a co a kdy..Je sice nešťastná z celého svého příběhu,ale má najednou nějakou naději,tak vše zvládá mnohem lépe!!!!