banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

potrat.. a jak dál? - diskuze

5 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Ahoj všem, nakoukla jsem do této kolonky, i když sem momentálně nepatřím. Chtěla bych ale Vám všem, které jste ted moc smutné napsat v krátkosti svůj příběh. Mimi jsem si přála moc už někdy od 16-18ti, tak moc, že to prostě nešlo. Nakonec přišla nová životní situace, přestala jsem na svou touhu myslet a bylo to tu. První těhu a vše dopadlo, jak má. Bylo mi 22. Pak jsem chtěla co nejdříve druhé a najednou to začalo, 1. potrat v 7tt, pak za půl roku dokonce ve 14tt-miminko umřelo právě v těch chvílích, kdy jsem užuž čekala na první pohyby. Psychicky jsem byla na dně, pak jsem na další těhotenství čekala další tři roky. Každý měsíc \"pro jistotu\" den-dva před menstruací kontrolova podle testu, jestli je \"to\" tu. Po třech letech jsem se dočkala, ale přišlo opět obrovské zklamání v 9tt. Vzdala jsem to. Po pár měsících jsem našla najednou dvě čárky znovu, ale na ultrazvuku jsme na srdíčko čekali 3 týdny. Už jsem nevěřila, když začalo tlouct. Po 15tém týdnu děsných nervů jsem už uvěřila, že to dobře dopadne. Dopadlo to nakonec tak, že se mimi narodilo už v 28týdnu. Strašně malinké (1206g/36cm). Dlouho jsme nevěděli, jak to dopadne. Naštěstí vše dobře a co víc, když jsem si Davídka po třech měsících odnášela z porodnice-byla jsem znovu těhotná. Doktoři mě však ubezpečovali, če to s největší pravděpodobností dobře nedopadne a tak se také ve 12tt stalo. Tentokrát jsem to zvládala dobře, protože mi malé mimi vrnělo v náručí. Pak jsme to zkoušeli ještě další 3 roky. Dvakrát znovu špatně. Ve 33 jsem všechny snahy zastavila a smířila se s dvěma krásnými a šikovnými kluky - i tak to bylo velké štěstí. A finále? Je mi 37 a letos v lednu mi mudr oznámil radostnou novinku-mimi, nevěřila jsem tomu, brala jsem antikoncepci, ale ted jsem v 29tt a vše je OK. A snad to nakonec bude i ta holčička (nenechala jsem si to na plodovce říct). Proč to všechno píší? Prošla jsem si spoustou zklamání ze zmařeného nového života a přeze všechno čas ukázal, že nikdy není všem dnům konec. NEVZDÁVEJTE SE nikdy. Vím jak moc je to těžké, když najednou to krásné buch-buch na ultrazvuku není vidět, ale je před Vámi ještě spousta dní. A ještě maličkost - teprve TED, po všech těch nezdarech, kdy mi nikdo nedokázal odpovědět na otázku -PROČ se to stalo, lékaři zjistili, že mám moc hustou krev (LEIDEN V syndrom) a že to má ca 5-8% žen - způsobí to, že přes tenké cévky placenty se díky té hustotě krev - tedy výživa-k miminku pořádně nedostane a plod pak odumře, laicky řečeno podvýživou. Nechte si tedy krev na genetice na tento syndrom zkontrolovat. Ted si po dobu těhotenství píchám injekce na ředění krve(podobně jak inzulin) a vše jde přesně jak má. Zkrátka je třeba to nikdy nevzdávat. Štěstí může přijít v různou dobu a někdy se holt musí trochu čekat. Držte se všichni, co máte tyhle zkušenosti za sebou a snad Vám alespoň trochu mé zkušenosti pomohou. Ahoj všem
ahoj, je dobře, že se tu objevují takové příběhy. Určitě dodají ztracené naděje. Máš můj obdiv (já mám za sebou pouze 1 nezdařené těhu, a 3 zdravé děti) a tolik síly jako ty jsem v sobě nikdy nenašla. Takže díky za tvá písmenka a přeju hodně štěstí tobě i mimískovi
Jsi hodně silná ženská málokterá by v sobě našla tolik sil,přeju krásný a rychlý porod ať jste oba v pořádku
Musím říct, že máš můj obdiv. Já už bych to vzdala. Ale je moc fajn číst, že to jde. Přeji ti bezproblémový zbytek těhu i porod a hlavně zdravé mimčo v náručí
Ahojky,tak to je teda počtení, k neuvěření. Já mám za sebou jedno zamlklé těhotenství (loni přesně na Velikonoce, ve 13tt) a psychicky mě to totálně sebralo, teď o tom ale psát nechci, za dva týdny mám termín porodu, čekáme klučíka. Chci jen říct, že máš můj obdiv a že si vůbec nedokážu představit, projít si tím, čím ty. Ale je fakt, že to člověk nesmí nikdy vzdát. Když jsem byla jako au-pair v Anglii, starala jsem se o dvouletého chlapečka, a jeho maminka, před tím, než se narodil, měla 9 potratů. Snažili se o další mimi, následovaly další 4 potraty, vždycky úplně v začátku, že se ani nerozběhla srdeční akce. Nikdy se nezjistila příčina. Pak mi jednou říkala, že už se domluvila s manželem, že dál už to zkoušet nebudou. Bylo jí 37 let. A pak buch. Šla na běžnou kontrolu k lékaři a ten jí řekl, že už je v 15tt, vůbec o tom nevěděla. A dneska má krásnou holčičku. Třeba i tahle zkušenost, i když není moje vlastní, někomu pomůže. A držím ti palečky, aby to byla holčička (I když je jasné, že hlavní je, aby bylo miminko zdravé, ale to tvoje určitě bude!!!)
@Petruse12 Ahoj,ani jsem nečekala takové reakce, ale myslím, že můj i tvůj příběh může alespoň trošičku všem nešťastným v této kolonce pomoci. Ono se to snadno říká, když mimi právě kope v bříšku, ale snad to dokáže dodat alespoň trochu nadhledu a ukázat naději do budoucích dní (měsíců a let)... a tak všem, které mají tuto zkušenost právě čerstvou - zkuste alespoň malinko uvěřit, že je stále šance a naděje, že jednou vše dopadne dobře a mimíska se dočkáte. A třeba zrovna v těch chvílích, kdy by jste už ale vůůůůůbec nedoufali. Držím všem palečky

Vybraná anketa

Bylo vaše dítě očkováno proti pneumokokům? Jakou vakcínou?

17 %
11 hlasů

0 %
0 hlasů

8 %
5 hlasů

58 %
38 hlasů

18 %
12 hlasů

Celkem hlasovalo 66 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Desatero péče po 40
Know-how od odborníků. Tradiční i progresivní oblasti péče o tělo i duši po 40. Pouze pro odvážné, přemýšlivé, schopné vytvořit si vlastní recept.
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40