Holky, to zvádnete!!! - diskuze

Ahoj všem, vím, asi se nad tímto nadpisem ušklíbnete, před několika měsíci bych nereagovala jinak, ale věřte, čas tu naší životní ránu vyléčí! V říjnu loňského roku mi doktorka řekla tu šťastnou zprávu, že čekáme miminko.. byli jsme s přítelem štěštím bez sebe..ovšem za pár týdnu přišla ta hrozná zpráva - žádná srdeční akce a v 9tt mě čekala kyretáž.. fyzickou bolest vám popisovat nemusím, ale to co se odehrálo v mé hlavě, že jsem nosila mrtvé miminko apod. bylo šílený.. zůstala jsem šestinedělí doma, hrozně jsem se v tom ubíjela a topila a můj přítel, ať dělal co dělal, nemohl mě z toho dostat, až mi ho bylo líto, protože jsem ho těmi mými stavy tak trápila.. řekla jsem si dost, sakra takhle to nejde do nekonečna.. mám jeho, rodinu, všichni jsme zdraví, bohužel se to stalo, ale to se v dnešní době stává každé čtvrté z nás.. bohužel, ale je to tak.. začala jsem chodit do práce, sportovat, fungovat zase stoprocentně v domácnosti a tu hnusnou zkušenost odsunula někam hodně hluboko... nemůžu říct, že jsem se na to nemyslela, často, když jsem sama usínala, když byl přítel v práci.. ale opravdu, musíme zatít zuby a jít dál! a co z toho všeho vyplynulo? o mimčo jsme se nesnažili, neplánovali, spíš jsem plánovala blížící se svatbu a aniž bych chtěla - otěhotněla jsem.. jsem v 6tt a zatím je vše v pořádku.. bojím se, strach je opravdu obrovský, takový, že mě musí do ordinace doprovázet přítel, protože by to tam se mnou asi seklo..za týden jdu na další UZ a uvidíme, snad bude prcek v pořádku.. Holky, nevzdávejte to, a bojujte, už je to za námi, zvládneme to!!!