Berme všechny děti jako nadané

„Přistupujme ke všem dětem jako k nadaným. Jen tak se jimi skutečně stanou,“ nabádá maminka-lékařka Jana Martincová.

Vždycky, když někde vidím text o vyhledávání „nadaných dětí“, padne na mě tíseň. Teď už vím PROČ.

Inzerce

Byla to asi velká intuice. Až teprve v 18 letech jsme zjistili, že syn by do této skupiny dětí spadal. IQ na hranici geniality, které a vyšší vlastní pouze necelého půl procenta populace.

Představte si, že i když jsme kvůli jeho ADHD chodili po mnoha poradnách, skvělých poradnách, byl u spousty odborníků, skvělých odborníků, nikdo nepoznal, že v něm zraje takový intelekt.

Inzerce

Naopak byl veden jako dítě s poruchou chování, nad kterým by většina zlomila hůl. Naštěstí doma jsme to nevzdali. Ne proto, že bychom si, zvláště po nedůvěře okolí, mysleli, že je génius. Ale proto, že jeho matka vidí potenciál v každém dítěti.

Rozvíjejme všechny děti a všechny na tom budou minimálně o jednu inteligenční úroveň lépe než bez rozvoje.

Inzerce

Více o našem příběhu www.prochytrehlavicky.cz/nas-pribeh.

Komerční sdělení

Související články

Předchozí článek O výběru životního partnera

Další článek I rodič může být líný

Berme všechny děti jako nadané - diskuze

Vložit příspěvek Članky s diskuzí

Zatím žádné příspěvky.

Poradna

Jde o separační úzkost?

| emae | 04.12.2023, 12:49

Dobrý den paní magistro,

mám dotaz ohledně mé dcery. Anička je zatím jedináček, má 20 měsíců. Je hodná, šikovná, zdravá, poměrně společenská, ALE. Kdykoliv, když jsme spolu a kdokoliv si jí chce pochovat, nebo se jí jen dotknout, tak utíká, řve, chce být jen se mnou. Je u nás babička, (na kterou je opravdu zvyklá, vídají se téměř každý den), Anička si v pohodě hraje, máma jí chce pomazlit, NEEXISTUJE, zdrhá za mnou. S manželem je díky bohu v pohodě. Fór je v tom, že když je u té stejné babičky na hlídání, a to i přes noc, nemají jediný problém, Anička se s ní mazlí, udělá si z ní kolikrát tu pečovatelku, tzn. chce být jen s ní, jakmile příjde děda, zdrhá zase za ní a chce být u ní. Už jsem z toho dost unavená, neboť to trvá nejméně půl roku a chtěla bych se vás zeptat, jestli dítě v tak malém věku už dokáže hrát/předstírat? Ona je opravdu v pohodě víceméně s kdekým, když nejsem na blízku. Trvá to pár minut, než například opláče můj odchod a je s tou danou osobou v pohodě. Ale jakmile jsme kdekoliv, nebo i u nás doma a někdo o ni projeví zájem, jsem-li na blízku, je to k nevydržení.

Moc vám děkuji za pomoc!

Dobrý den,

podle Vámi popisovaného chování dcerky se s největší pravděpodobností skutečně jedná o projevy separační úzkosti. O tomto období je k dispozici mnoho materiálů a informací, také já jsem již několikrát na obdobné dotazy odpovídala. Proto bych se o projevech tohoto období nyní více nerozepisovala. Snad jen uklidnění pro vás, jedná se o naprosto normální projev zdravého vývoje dítěte. Je to projev zdravě se formujících emočních vztahů k matce a k dalším pečujícím osobám. K dceři je potřeba přistupovat citlivě, poskytnout jí fyzický kontakt, pomazlení, pochování, když jej bude potřebovat. Čím citlivěji k ní budete přistupovat a naplňovat její potřeby citové blízkosti, tím se rychleji naplní a toto období odezní. Rozhodně není třeba se tím nijak trápit nebo znepokojovat, dcera se vyvíjí naprosto normálně. To, že se podobné projevy objevují ve vztahu k babičce, je známkou jejich dobrého blízkého vztahu. Samozřejmě že pokud jste přítomna vy jako nejbližší pečující osoba, tak dcerka upřednostňuje vás. Jinak i malé dítě si dokáže vybírat osoby, a to i u blízkých, které se o něj budou starat a které ne. Tyto preference se během dětství i několikrát změní a je to také normální (např. na toaletě mi může pomoci jen maminka, tatínek ne, na kole jezdím jen s pomocí dědečka apod.). Užívejte si zdravé a krásné dcerky, poskytněte jí dostatek blízkosti, dokud ji potřebuje.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 17:53

Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi