Žádné dítě se nerodí hloupé...

„Žádné dítě se nerodí hloupé. Hloupým se stává až leností, nejdříve rodičů, pak vlastní,“ tvrdí maminka-lékařka Jana Martincová.

„Když jsem četla knihu Toma Hodgkinsona Líný rodič, říkala jsem si, že toto nemůže dopadnout dobře. Původní myšlenka byla skvělá. Ale jak se říká, každá skvělá myšlenka bývá časem zneužita. Chtěl se ve výchově vyhnout obrazu dnešního rodiče, organizujícího čas dítěte, jezdícího po kroužcích a zcela uštvaného. Jeho rodičovské vedení jsem spíše než jako logické vnímala jako podnikatelský záměr autora. Rozhodně ne přirozené a instinktivní vedení dítěte. Nevšímavost a netečnost při vedení dítěte byla pro mě radikálním opakem těch zorganizovaných dětí s uštvanými rodiči. Navíc jsem se nemohla při čtení zbavit pocitu manipulace dítěte, které musí naplňovat myšlenky toho správného rodičovství jeho otce, místo aby se chvíli rodič nechal vést svým dítětem, jeho potřebami. Společně hledali silné stránky, talenty dítěte, to co je bude v budoucnu bavit, živit a díky čemu bude mít jeho život smysl a cíl, bude šťastné.

Každé dítě se nejlépe učí na příkladech. Tím největším je pro něj rodič. V tomto případě rodič hrající si na lenocha a vydávající to za ten nejlepší výchovný přístup. 

Jak to nakonec dopadlo? Pro mě podle očekávání :-). V 17 zjistil, že syn pouze vysedává v marihuanou začouzeném pokoji. Výsledek své výchovy, ve které si děti sami bez pomoci a příkladu rodiče měly najít náplň, chtěl zřejmě ještě na poslední chvíli zachránit. Kupodivu přesně opačnými metodami, než ve své knize hlásal. Na syna začal křičet, ať si otevře okno, jde ven a konečně začne něco dělat. Syn se tehdy hlásil na univerzitu a měli napsat esej o sobě a svých zájmech. Ty on bohužel žádné díky otci neměl a to mu tehdy řádně vyčetl. Prý ho měl do všeho více nutit. 

Tady jsou ukázány dvě radikální polohy rodiče: agitovaně vystresovaný, kdy našlapaný program a vysoké ambice už nemohou bavit rodiče ani dítě, a pak tzv. v dětství relaxujícího rodiče, který nemyslí, jak to může dopadnout za pár let později.“

Jaký je ten váš výchovný přístup? Jak se vám podařilo najít správné rovnováhy mezi benevolencí a disciplínou?