Únor: Andulku opět potrápila nemoc, také oslavila 5. narozeniny a začala se postupně adaptovat na spaní ve školce

Andulku potrápily nemoci

Minule jsem končila tím, že Anička má angínu. Tu jsme týden léčili, o víkendu na to navázala bolest ucha a návštěva pohotovosti. Naštěstí stačily jen kapky, ale byla nutná týdenní izolace od školky, ještě v tom hrála roli pošramocená imunita z angíny. Další víkend už byla Anička v pohodě a v neděli jsme vyjeli na hory, jenže v první třetině cesty jsme se vrátili, protože Aničku bolelo čurání, následovala opět návštěva pohotovosti, kde jsme vyfasovali ATB a čekal nás opět celý týden léčení.



Víkend byl už OK. Následný týden se už pohroma nekonala, akorát byly mrazy pod - 15°C a to jsem s Aničkou po zánětu močového měchýře nechtěla vůbec riskovat. Tady se ve školce ven chodí pořád, i když na kratší dobu, nebo se sáňkuje na zahradě, ale po negativních zkušenostech, kdy jsem výslovně požádala o dohlédnutí při oblékání, a nikdo na to nedohlédl, jsem si ji raději nechala ze začátku týdne doma.

Karneval

Ve středu měli ve školce masopustní karneval, tak na ten šla. Spíchla jsem závoj, korunku, přizdobila šatičky a byla z toho nevěsta jedna báseň. Anička byla hrdá, protože ostatní holky ji šaty pochválily.



Mladší paní učitelka mi slíbila, že pokud půjdou ven, tak si ji nechá ve třídě (už to tak prý kdysi bylo). To se mi líbilo a uklidnilo mě to, ale byl z toho průšvih, sice ne můj, ale kvůli nám. Dostala hodně vyhubováno a mě dokonce volaly ze školky, že Anička brečí, že ven nesmí, ale že není možné, aby s jedním dítětem byla učitelka ve třídě atd... (první den po dlouhé době a hned vzrůšo). Takže Aničku ven vzali, ale pouze chodila, nesáňkovala, aby nenastydla. Vyzvedávala jsem si ji po obědě. Ten den jsem ještě vzala k ředitelce podepsaný papír o rozhodnutí, že Anička si bude "zvykat" na spaní ve školce - převlékne se do pyžamka a poslechne si pohádku a já si ji vyzvednu ve 13 hod.

Štěpánek při vyzvedávání stále zlobí

Další den byla ve školce pohádka a Anička byla prý nejaktivnější. Aby ne chudák, byla po dětech a společnosti tak vyprahlá, že by byla aktivní i při úklidu a ten fakt nemusí.  Vyzvedávala jsem ji poprvé po čtení pohádky a byla jsem napnutá. Drama se Štěpánkem při vyzvedávání stále trvá (takže tipy, jak ho zabavit, pište holky do diskuze pod článkem). Ten den šla domů ještě po obědě a vyzvedávala jsem i kamarádku Ewičku.

Adaptační program na spaní ve školce na první pokus nevyšel

V pátek jsem Aničku brala poprvé po čtené pohádce a ouha, Aňa nebyla v pyžamu, takže nějaké zvykání na odpočinek se podle mě míjí účinkem. Říkala mi, že to bylo děsně dlouhý a že si mohla sednout zase k paní učitelce. Doma jsem jí řekla, že příště se převlékne a že až ji bude 5 let, tak už bude velká a bude tam odpočívat jako ostatní.

Další týden měla Anička ošklivý kašel a byly mrazy a tak byla do čtvrtka doma. Myslela jsem, že se se Štěpánkem pozabíjejí. V pátek ráno odvedl Aničku manžel, ale onemocněla jejich paní učitelka, takže na odpočinek měly jít děti do jiné části budovy, to by s Aničkou asi seklo, tak jsem ji nahlásila opět po obědě domů.

Jarní prázdniny a Andulčiny páté narozeniny

Další týden jsme tady měli jarní prázdniny a nuda dětí a moje nervy braly za své. Štěpánek byl nemocný a tak nešlo ani někam jet, nebo si pozvat kamarády, kromě otrlých babiček. Nebýt jejich návštěv, i když jen letmých, asi bychom to nevydýchali. A ten poslední víkend jsme to roztočili, protože Andulinka slavila své páté narozeniny.



V sobotu přijeli prarodiče a kamarádi. Anička dostala pár věcí, co si přála, a hlavně šlapací kolo a z něj měla opravdu radost! Musela jsem s ní dokonce ven na silnici, moc ji to nešlo, ale v její prospěch je nutné zmínit, že tady nikde není rovina.

Proto se podle počasí vypravíme co nejdříve na dopravní hřiště do Říčan. V neděli ještě byla Anička pozvaná ke své kamarádce na návštěvu a moc si to užila. A společně jsme ještě upekly linecké medvídky do školky, ať není tuctová, každý nosí bonbony.  

Po prázdninách Anička do školky docházela celý týden, vždy do 13:15. Manžel měl do středy dovolenou a tak jsem ho jednou vzala s sebou, aby viděl, jak to vyzvedávání se Štěpánem nejde a aby mi poradil nějaký fígl. Jenže na žádný nepřišel, jen přitakal, že je to strašný.

Děti ve školce hrají s paní učitelkou na flétnu

Ve školce začala paní učitelka hrát s dětmi na flétnu, většina dětí má plastovou flétničku z papírnictví, ale protože manžel je muzikant, tak Anička má opravdový nástroj a doma proběhla živá diskuze, manžel (vychovaný ZUŠ) si myslí, že v kolektivu 24 dětí, kde není možné děti posadit do kruhu kvůli jejich nekázni, nebude možné ani je kvalitně hudebně vzdělávat, a osvojí si akorát zlozvyky. To je asi pravda, ale zase jsme nechtěli dělat problémy a tak jsme to nechali být, není to totiž kroužek, ale "zábava" v rámci školního dne. Manžel ale opravdově trpí.

Jeden den byly také děti v kině, což je plátno v infocentru městečka. Je to kousek od školky a děti z toho mají vždy velký zážitek, hlavně z posledního promítání, kdy přestal jít zvuk a tak se musel volat technik.

Tento týden probíhal adaptační program na spaní lépe

Problém žádný nebyl, jen je to Aničce na lůžku dlouhé a prý jako by měla hodiny v hlavě, jak je čtvrt, tak už se kroutí a natahuje. Do pyžamka už jí převlékají, ale z pyžamka ji převlékám já a to je se Štěpánkem za zády, kdy navíc už prý dětí spí, opravdu terno. Jeden den jsem ho uplatila velkým množstvím bonbonů a nechala přivázaného v kočárku v budově školky, navíc v době, kdy já tam chodím, probíhá úklid chodby a tak se zaměstnal i paní uklizečkou.

Štěpánek také začal chodit do školky

Novinka je u nás ještě Štěpánkova školka. Šel tam poprvé ve čtvrtek a bude docházet jen jednou týdně na jedno dopoledne. Děti se scházejí do 9 hod, rodiče je převléknou a předají tetám a děti si začnou hrát. Štěpánek měl jednu kytičku, stály před ním dvě tety, obdaroval tetu Blanku, která má jeho třídu, takže se mi líbilo, jak mu padla na poprvé do oka. Štěpánek s tetou zmizel bez rozloučení ve třídě a já se porozhlédla, našla místo na kapsář atd. S paní ředitelkou jsme se domluvily, že odejdu a že mi když tak zavolá, jinak mám přijít po obědě ve 12:30. Srdce mi bušilo, ale odešla jsem. Doma jsem tu svíravou tíhu zkoušela přepracovat, takže jsem vygruntovala. Když jsem přišla v půl jedné, Štěpánek lítal s dalším kamarádem po chodbě a na mě skoro nereagoval. Byl strašně rozjívenej, šťastnej a domů samozřejmě nechtěl. Druhý den ráno se moc divil, že Aňa do školky jde a on ne. Ta školka se mi hodně zamlouvá.

Na základě vyprávění veru-beru připravila Naďa Barochová.