5. týden: návrat po nemoci do školky, rozhovor s paní učitelkou

Andulka se po týdnu absence vrací do školky

Byla jsem napnutá, jak Anička po týdnu absence školku zvládne. Vstávání a ranní povinnosti proběhly velice dobře, ve školce už to šlo hůř. I když ve třídě čekala mladá paní učitelka, Anička se na mě nalepila a nechtěla se pustit. Jedna holčička si přinesla super hračku z domova a nakonec to Aničce nedalo, pustila se mě a zvědavě se přidala ke skupince obdivovatelů. Já jsem nahlásila, že Anička půjde po obědě a nenápadně se vytratila.

Po rozhovoru s ostatními rodiči bylo zřejmé, že ve školce není vše v pořádku

Na chodbě jsem se pustila do intenzivního vyzvídání od ostatních rodičů. Jedna maminka cokoli špatného absolutně popřela, další dvě mi "cosi" potvrdily a s jednou jsem šla kus cesty domů v živém hovoru. Byla hodně překvapená a mě zase bylo líto, že její holčička se při otázce na učitelku rozplakala. Je jasné, že ve školce to neklape.

Při vyzvedávání byla Anička veselá a chválila jídlo. Má novou kamarádku Evičku a s tou si hrála celý den. Vyprávěla jen hezké zážitky.

Konečně  vím, proč má Andulka opruzeniny

V úterý ráno nás vzbudil obě Štěpán už v 6 hodin a všechno se posunulo, kluci zůstali doma a my došly do školky už v 7.30 a povídaly si chvíli s mladou paní učitelkou, Andulka mi ukázala znovu celou třídu, ložnici a záchod a díky tomu jsme přišly na to, proč má opruzeniny. Děti mají jeden košíček s natrhanými papírky a na koho se dostane místo daleko od košíčku, tak se prostě neutírá. Poradila jsem jí, ať si papírek vezme předem a odloží si ho vedle mísy na zem. Taky jsem ve třídě poprvé zahlédla el. piáno, triangl a ozvučná dřívka.

„Andulčin je drak s modrou oblohou.“

Rozhodla jsem se, že je na čase promluvit si otevřeně s paní učitelkou

Při vyzvednutí mi paní učitelky řekly, že se Aňa tahala s někým o knížku a nakonec ho polila čajem a že se umí pěkně vztekat, bylo mi trapně a navíc jsem si chtěla promluvit i s tou starou učitelkou, ale po tomhle? Ale na co čekat? I když jsem tam měla obě děti, dalo se docela popovídat. Začala jsem tím, že Anička s ní má problém. Paní učitelka popřela, že by říkala dětem, že něco dělají špatně, nebo že by jim dělala bolesti. Celkově mluvila docela rozumně a já jsem se snažila nebýt zaujatá.

Hovor se ale změnil v monolog obhajoby

Paní učitelka se hájila, že je jediná kvalifikovaná učitelka, ta druhá že si školu dodělává, a je tam jen na půl úvazku. Děti že jsou chaotické, že ona nad nimi má jen dozor a nic jiného se nedá zvládnout. Že ona má spoustu dětí, které se k ní vrací i ze školy, aby ji pozdravily, že loni měla být u starších, se kterými byla od malička, ale ředitelka rozhodla, že to půjde srovnat sem k novým. Rodiče prý dokonce sepsali petici, aby zůstala kde je, ale ředitelka k tomu byla hluchá. Stará učitelka vypadala smutná a říkala, že by si sama přála, aby ji děti měly rády, že ji to mrzí a že to z nich cítí. Že by je ráda učila, že i rodiče si platí za vzdělání, ale v tomto počtu to nejde. Navíc tam má chlapečka (mě samotné přišel trochu jiný), kterého musí hlídat, protože kouše a bije děti. Dokonce ani nemluví, ale je tam "z tlačenky" a ona s tím nemůže hnout. Ve třídě je 17 kluků a 6 holek a že ti kluci jsou a budou divocí. Mladá paní učitelka je cukrářka a i když je skvělý a báječně hodný člověk, pedagogicky jí něco chybí. Ona že pro ni připravuje po večerech veškeré podklady a sama je absolutně vyčerpaná a že je ráda, že jsem jí to řekla, že jedině tak se s tím asi bude něco dělat. Najednou odešla a vypadalo to, že jde dát výpověď. A tak jsem odcházela a místo abych si ulevila a něco vyřešila, bylo mi jí vlastně líto, ale jen to posílilo mé odhodlání jít za ředitelkou.

O státním svátku jsem s Aničkou vyrazila na dětský den a potkaly jsme tam hodně maminek ze školky, to bylo moc príma.
 

Ve čtvrtek jsem  zaznamenala první změny

Ráno jsme zaspali, ale společně s manželem se vše povedlo, on vzal Aňu do školky a já Štěpu k lékaři na kontrolu se srdíčkem, ta nedopadla úplně podle mých představ a musíme se objednat do Prahy na kardio.

Ve školce dnes nebyla mladá paní učitelka, ale ta starší a jedna na zástup. Při vyzvednutí byla Anička veselá, říkala mi, jak se jí dnes ve školce líbilo, předala mi ji osobně starší paní učitelka a povídaly jsme si ještě o tom úterním hovoru. Říkala, že jí to bylo fakt líto a že šla opravdu za ředitelkou, která jí řekla, že řešení není. Že nejsou kvalifikované učitelky a že to musí zvládnout. A že ta mladá učitelka má být prý přísnější, nebo že ji přeřadí do jiné třídy. Trochu zmatek.

Ale něco se opravdu hnulo, Anička mi řekla hned novou básničku a byla z celého dne prostě nadšená. Musím uznat, že kvalita pedagogů se projevila hned první den a tak bych snad i oželela mladou paní učitelku? Najednou se na nástěnce také objevilo datum schůzek, to je NÁHODA.

V pátek Andulka ve školce zůstala i na odpočinek

Ráno jsem Aničce zkusila navrhnout, že by zkusila po obědě odpočinek. Moc se jí nechtělo, tak jsem se vymluvila na Štěpánka. Také jsem si říkala, že teď nebo nikdy, a pokud jsou tam dvě opravdové učitelky, tak to půjde.

Kousavý chlapeček měl ve třídě maminku a tak si pro Aničku učitelka došla osobně a přivítala ji a pomohla mi s přesvědčením odpočinku. Neuvěřitelná změna v přístupu. Když jsem odcházela mávala na mě Anička z okna a jen jsem odezírala a kývala, myslím, že se chtěla přesvědčit, že si ji vyzvednu po pohádce.

Byla jsem jako na trní, Štěpánek začal docela hodně neposlouchat. Když konečně usnul po obědě, mohla jsem alespoň uklidit tu spoušť, co nadělal. Pro Aničku jsem šli pěšky s motorkou - už nikdy. Byla s ostatními dětmi vzadu za školkou na hřišti. Když nás viděla, tak skoro plakala dojetím a pořád se tulila.

Moc jsem se nevyptávala, sama mi pak povídala, že pohádka byla moc pěkná a že se jí trochu stýskalo, jednou ji prý vyskočily slzičky, ale že si je utřela pod peřinou a poslouchala dál. Starší paní učitelka prý byla moc hodná.

Takže já úplně koukám a říkám si, jestli je takový obrat vůbec možný? Moc by mě potěšilo kdyby ano!

Na základě vyprávění veru-beru připravila Naďa Barochová.