Pohádka o slepičce
Pohádka Jak se slepička ztratila - verze k vytištění
Slepice
KURA DOMÁCÍHO známe všichni jako slepici či kohouta. Prapředek žil jako divoký pták v lesích daleké Asie.
Časem bylo vyšlechtěno mnoho plemen slepic, která jsou dnes chována pro maso a vejce. Jestliže slepice neskončí na pekáči, může se prý dožít i deseti let.
Říká se, že slepice jsou hloupé. Ale je to pravda? Kvočna sedící na vejcích ví, jak že je musí obracet, aby se správně prohřívala, a prý při tom s nevylíhnutými kuřaty dokonce i komunikuje! Později je naučí, co je a co není k jídlu. Mezi sebou navzájem se slepice dorozumívají širokou škálou zvuků, ať už v případě nebezpečí, objevu potravy či návštěvy vetřelce.
Pohádka: Jak se slepička ztratila
Adélčina maminka každé ráno vypouštěla z kurníku slepice. Adélka jim nasypala zrní a posbírala čerstvá vajíčka. Mezitím, co slepice zobaly, je Adélka počítala. Slepiček bylo dohromady deset a jeden kohout. „Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět...“ „Maminko, jedna slepička chybí! Je jich jenom devět!“ „Ano, máš pravdu, Adélko! Snad ji neodnesla kuna, nebo liška!“ povídala ustaraně maminka. A hledaly a hledaly. V kurníku nebyla, na zahrádku neutekla. „Puťa, puťa!“ volala ztracenou slepičku maminka i s Adélkou. Volaly, hledaly, ale ztracená slepička nikde. „Maminko, možná že jenom někde spinká. Jenom počkej, já ji najdu!“ řekla smutně Adélka a rozplakala se. Po slepičce jako by se zem slehla. Mezitím uběhlo několik dní. Tatínek koupil novou slepičku, celou bílou. Adélka jí dala jméno Jůlinka.

„Kykyryký,“ kokrhá kohoutek venku na dvorku a vítá nový den. Bylo ráno a Adélka sypala zrní slepičkám a nalila jim čerstvou vodu do korýtka. Než zrní sezobaly, Adélka je stihla pokaždé spočítat. Bylo jich i s Jůlinkou deset, tak jak to má být. Najednou Adélka zpozorněla. Uslyšela zdálky nějaký zvuk. Bylo to pípání. „Píp, píp, píp,“ ozývalo se odněkud ze stodoly. Adélka šla za pípáním. A nechtělo se jí věřit, co tam nahoře v seně našla! Ztracenou slepičku. Ale slepička nebyla sama, měla tam i malá kuřátka! Do stodoly se šla schovat, aby tam svá kuřátka mohla v klidu vysedět.
Právě se vylíhla na svět. Byla ještě mokrá. Čtyři žlutá klubíčka se tlačila mamince pod křídla. Páté bylo ještě ve vajíčku a zobáčkem si už vyťukávalo dírku ve skořápce. Povedlo se! Konečně se i páté vyklubalo ven! „Maminko, tatínku, máme malá kuřátka! Pojďte se podívat na ta malá sluníčka,“ radostně volala malá Adélka a utíká rychle domů. Volala tak nahlas a běžela tak rychle, že všechny ostatní slepičky přestaly zobat travičku a začaly vystrašeně kdákat. Adélka byla moc šťastná. Slepičí maminku, které se říká kvočna, tatínek snesl ze stodoly dolů. Adélka s maminkou posbíraly opatrně kuřátka a daly do domečku pro kvočny.
„Taková slepice sedí na vejcích tři týdny a přitom skoro vůbec nejí a nepije," vysvětloval Adélce tatínek. A tak se každé ráno ozývalo kromě kohoutího „kykyryký,“ také „kvok, kvok, kvok,“ to když slepičí máma svolávala své děti. Dokážete, milé děti, spočítat všechny slepičky i s kohoutem a kuřátky? Adélka se to brzy naučila a určitě se to naučíte i vy! A nezapomeňte na Jůlinku!
Slepička
Venku ještě rosa studí,
kohout dvorek ráno budí.
Naše hodné slepičky
už se chlubí vajíčky.
Pročpak jedna slepička
ukryla svá vajíčka?
Na hnízdě si pořád sedí,
svých vajec si tuze hledí.
Ze skořápky zakrátko
klube se nám kuřátko!
„Píp, píp“ kuře pípalo,
maminku tak volalo.
Další kuře pípá „píp“,
ve dvou se to pípá líp.
Třetí už se na svět klube,
kohoutek to jistě bude.
Čtvrté kuře pípá „píp“,
musí mámu potěšit.
Páté kuře, poslední
ve vajíčku stále spí.
Slepička ho zahřívá,
už se také ozývá!
Vylíhla se z vajíčka
další malá slepička!
Kohout pyšný jako páv
jde jim zrní vyhledat.
Slípka volá na kuřata:
„Milé děti, to je táta!“
Autorka: Kamila Urbanová
Ilustrátorka: Jelizaveta Stýskalová
Pohádka o slepičce - diskuze
poučné a roztomilé
musím dnes vytisknout a večer přečíst, synovi se líbírecenze
Kamci jak Beruska tak Slepicka a jeste nemam precteneho Pavoucka jsou uzasne pohadky, nejen tim ze jsou zaroven velmi naucne, me deti je maji tak radi ze je donekonecna musim opakovat vecer pred spanim a tak jsem rada ze jsi napsala nove...moc se mi libi to ze pri vypraveni pohadky i zaroven muzu deti neco naucit o zviratku, prirode a zaroven je to dobrodruzne....v pripade Berusky:-) a super basnicka k malym kuratkam...Frantisek Hrubin ma velkeho konkurenta:-))...jen tak dal Kamci....a at je to conejdrive v nejake pekne knizce...Poradna
Dobry den. Jiz 3x jsem podstoupila operaci zanetu Bartholiniho zlazy. Leva strana po druhe operaci je uz uplne v poradku, na prave strane citim mirne zdureni, ktere neboli a asi 3 roky je beze zmen. Kazdopadne uz to znam dobre a vim, ze se to muze zmenit ze dne na den. Doporucila byste mi vyoperovani teto zlazy, abych predesla komplikavim? V zanicenem stavu, jestli si dobre vzpominam, se tato operace neda provest. Dekuji, s pozdravem Linda 46 let
Dobrý den,
ano, máte pravdu, operace se provádí ve fázi, kdy není zánět apod., v případě abscesu se provádí pouze incize a výplachy.

Pro akci je nutné přihlášení
Související články
Vybraná anketa
Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?
16 %
4 hlasy
76 %
19 hlasů
8 %
2 hlasy
Celkem hlasovalo 25 unikátních návštěvníků