banner

Pohádka Dva kamarádi - verze k vytištění

Slepýš
Má hadí tělo s hladkými hnědými šupinami. Ovšem není to had, ale beznohá ještěrka! To dokazují jeho víčka, kterými dokáže zamrkat, i ocásek, který může v nebezpečí odhodit stejně jako jiné druhy ještěrek. Dorůstá až 50 cm. Slepýš není slepý. Vidí moc dobře! Jeho jméno vzniklo pouze špatným překladem z němčiny. Potravou slepýšů jsou žížaly a slimáci, larvy a červi. Loví hlavně za soumraku. Má mnoho nepřátel, běžně se stává kořistí lišek, divokých prasat, kun, ježků, čápů a volavek. Přezimuje v dírách. Slepýš je dlouhověký živočich, může se dožít až 30 let. Je to silně ohrožený druh.

Pohádka: Dva kamarádi

V chaloupce u lesa žili dědeček s babičkou. Měli malé políčko, na kterém pěstovali zeleninu. Jedno léto jejich záhonky zeleniny napadly housenky běláska. Okousaly skoro celé květáky a v listech zelí nadělaly velké díry. Housenek neustále přibývalo. Jednoho dne dědeček spatřil na záhonku mladého slepýše.

Slepýš

„Babičko, potkalo nás štěstí! Naše úroda bude zachráněna. Jestli se mu u nás bude líbit, uvidíš, že nás brzy zbaví všech těch housenek.“

 

Babička kroutila hlavou, že něco takového ještě neslyšela.

Uběhlo pár dní a housenky opravdu zmizely. Slepýši náramně chutnaly. „Ty jsi hodné a užitečné zvířátko, volala na něj babička,“ když se před ní mihnul v trávě.

Slepýš byl v zahradě spokojený, nechtěl ale být sám. Našel si brzy na záhonku zvířecí kamarádku. Byla to malá šedá myška Leontýnka. Když na nebi svítil měsíc, často si spolu povídali o hvězdách.

Myška při tom povídání se slepýšem pokaždé dostala obrovský hlad a zakousla se jednou do červené řepy a podruhé do dědečkových brambor.

To se ale vůbec nelíbilo babičce.

„Jestliže tu myšku hned nechytíme, za chvíli bude mít spoustu malých myšiček a ty nám sní celou naši úrodu,“ postěžovala si dědečkovi.

Dědeček na nic nečekal a hned na druhý den donesl domů velkého černého kocoura.

Kocour slídil, čichal, ale myška se pokaždé včas ukryla.

Slepýš

Přišel večer. Leontýnka si právě povídala se slepýšem, když tu se za nimi přiblížil potichu hladový černý kocour.

Kocourovi ve tmě svítily oči a myška zavolala na slepýše: „Koukej, dvě hvězdičky spadly z nebe!“

„Myško, utíkej, to je kocour!“ vykřikl slepýš. Kocour už měl myšku málem v hrsti. Tu ale na poslední chvilku zasáhl slepýš. Vytasil svůj ocásek jako meč mezi kocoura a myšku. Kočka do ocásku sekla drápkem a kousek ocásku upadl na zem. Ten kousek se hýbal ještě dlouho sem a tam. Hýbající ocásek kocoura zaujal více než myš. Neustále na něj dorážel packou, hrál si s ním, až ho nakonec sežral.

Pak se kocour jen oblízl a utekl ze zahrádky pryč.

Myška pískla ze skrýše: „Slepýšku, žiješ? Jsi zraněný?“

Slepýš vylezl z trávy a vysvětlil myšce: „Přišel jsem jen o kousek ocásku, ten mi ale zase doroste, neboj!“ My slepýši jsme vlastně ještěrky a těm ocásek vždycky doroste!

Myška si oddechla, protože se o svého kamaráda velice bála.

Hned na druhý den se ale pro jistotu myška odstěhovala pryč. Ale až slepýšovi naroste nový ocásek, určitě se za ním do zahrádky zase vrátí.

Slepýš

Slepýš

Vylíhla se z vajíčka
malá, tenká tkanička.
Rychle leze v mokré trávě,
vypadá jak hadí mládě.

Není to však žádný had,
k snídani má červy rád.
Povídala teta Věrka,
slepýš křehký je ještěrka!

 

Autorka: Kamila Urbanová

Ilustrátorka: Jelizaveta Stýskalová

Sdílejte stránku

Předchozí článek:

Mravenec

Následující článek:

Ropucha

Poradna

Období vzdoru?
avatar Siry 16. 07. 2025

Dobrý den, nevím zda se to řadí mezi období vzdoru, protože Peťa (v srpnu 3 roky) byl vždycky svéhlavý a vše dělal po svém. Jinak, než by udělal kdokoliv z nás, nebo kterékoliv jiné dítě. Je hodně akční, neposedí ani u jídla a když už ho tedy přemluvím, tak alespoň houpe nohama, nebo listuje knížkou. Rád hází věcmi, od malička vším a je těžké ho to odnaučit, ale je fakt, že hází velice dobře. A i když to zní jako ADHD, nemyslím si, že je to náš případ, protože když se s ním učím logopedii nebo čtu knížku, nebo dělám jakékoliv jiné aktivity tak u toho vydrží i hodinu v kuse. Nevím, možná se mílím, spíš to tak cítím. Učíme se logopedii už od 1 roku, protože má oboustranný rozštěp rtu i měkkého a tvrdého patra. S tím by to taky nemělo souviset je to jen kosmetická vada. Vše zvládá s přehledem. Spíš mě teď trápí to, že minulý týden začal hodně zlobit ve školce (v malé skupince dětí). Chodí tam už 3 měsíce a teď znovu hází věcmi (to už přestal dělat) i po dětech, plácá děti, dělá naschvály, nechce chodit spávat s ostatními dětmi a neposlouchá, paní učitelky jsou mu pro smích i když se zlobí. Nejde to ani po dobrém, ani po zlém. Někdy chytne amok, že brečí když není po jeho a kdybych neodvedla pozornost někam jinam tak brečí třeba celé hodiny. Někdy ani odvést pozornost nestačí. Když se uklidní, tak mu to vysvětluji a on poslouchá a sám řekne ,,ne, nedělá se to, nejde to. Ovšem neuběhne ani 5 minut a jsme tam kde jsme byli. Pokud je to tedy období vzdoru tak prosím alespoň o potvrzení. Nechci to podcenit, pokud by to bylo vážnější, chci to řešit za včas tak jako když jsem řešila vše kolem rozštěpu. Předem moc děkuji za zpětnou vazbu. S pozdravem Sarah Člupná.

Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá,  aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel,  vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky.  Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí,  že školka není pouze hraní si v dětské herně,  ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá,  například zmiňované odvedeni pozornosti.  Velmi pěkně postupujete,  když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte.  Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování,  které by syn dělat měl,  které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví,  jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.  
 

Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám,  že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít. 
 

Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr,  v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte,  pokud tedy projevy nejsou extrémně silné.  Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému,  kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají,  strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie. 
 

V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce,  případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení. 
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

 

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Set 5 dětských knížek 0–8 let

Předškolní vzdělávání
Včetně jediné komplexní předškolní přípravy s mnoha praktickými aspekty pro život. Předejte svému dítěti jedinečné kvalitní know-how lékařky-vzdělavatelky s vysokými nároky na všeobecné vzdělání. „Na prvních 6 letech extrémně záleží,“ říká Jana Martincová, matka ADHD dítěte, díky kterému se stala autorkou a vydavatelkou, a své dítě tak posunula ve vývoji.
cena pouze u nás: 1 425 Kč
Set 5 dětských knížek pro chytré hlavičky