banner

Pohádka O pavoučkovi Pokoutníčkovi - verze k vytištění

Pavouk
Mají osm nožiček a žijí snad v každém koutě. Jeden z našich pavouků - vodouch stříbřitý - přebývá dokonce i pod vodou! Živí se živí hmyzem, který se jim zachytí do jejich sítí. Ovšem někteří si potravu uloví skokem na kořist a pavučiny netkají. Pavučiny mají různé tvary, k těm nejkrásnějším patří určitě pavučiny křižáků.

Pohádka: O pavoučkovi Pokoutníčkovi

Pavouček v trávě

Bylo babí léto. Teplé dny pomalu ubývaly a na vrátka ťukal podzim. Venku zrovna přestávalo pršet a paprsky zapadajícího sluníčka malovaly na trávě barevné třpytky.

 

Malá Adélka ten večer nemohla usnout. Pořád musela přemýšlet nad tím, co asi dělá ten malý pavouček s křížkem na zádech, kterého pozorovala odpoledne na šípkovém keři u jejich domečku. Až pohádka skřítka z kouzelného polštářku Adélku uspala. Poslouchejte i vy, děti, tu pohádku! Tentokrát o pavoučkovi Pokoutníčkovi.

Tam na šípkovém keři bydlel pavouk křižák. Jmenoval se Pokoutníček. Byl jiný než všichni ostatní pavouci. Byl moc zvědavý. Zajímalo ho, proč je v noci tma a ve dne světlo. Proč mají mouchy šest nožiček a ne osm jako pavouci. A úplně nejvíce ho zajímalo, co je dál za jeho keřem. A tak si sbalil svůj cestovní kufřík, nazul si vycházkové boty a vydal se do světa najít odpovědi na všechny otázky. Sotva však spustil pavučinu dolů na zem, zachytil pavoučka do svých hustých chlupů pes Hafík, který tady zrovna honil sousedovic kočku. Kočka vběhla otevřenými dveřmi do domečku a pes Hafík za ní i s malým pavoučkem na zádech.

Většina pejsků kočky nemá ráda, a když už je nehoní, tak na ně alespoň štěká. Ani Hafík nebyl výjimka. Pronásledoval kočku z předsíně až do kuchyně, kde paní domácí zrovna vařila oběd. Přitom štěkal tak hlasitě, až probudil pana domácího, který si na malou chvíli zdřímnul vedle na gauči. Najednou pavouček vypadl z huňaté srsti pejska Hafíka přímo na zem pod stůl v kuchyni. Byl rád, že se dostal tak daleko a těšil se, že právě tady zažije to pravé dobrodružství. Rozhněvaného pana domácího pes s kočkou přinutili zvednout se z gauče.

„Kdo tu pustil toho psa? A co tu dělá ta kočka? Zase někdo nezavřel dveře! Ať už vás tu nevidím, darebáci jedni čtyřnozí!“ zanadával a vyhodil dveřmi nejprve psa a hned za psem letěla i kočka. Vystrašený pavouček nevěděl, kam se schovat, a tak rychle zalezl pod kredenc. Chtěl prozkoumat neznámý svět. Byl velice překvapený, že někdo může být tak veliký a ještě přitom chodit po dvou nohách, když poprvé uviděl člověka. Po chvíli si dodal odvahu a vylezl ze skrýše. Rozhlížel se po kuchyni a přitom nechápavě kroutil hlavou. „To je divný domeček! Bez trávy a bez listí. Všechno je tu takové veliké a studené. Ani sluníčko tady nesvítí,“ říkal si potichu. „A ani mouchy tu nemají!“ poznamenal, když zíral hladově na strop.

Pavouček, pes a kočka

Najednou zpozorněl, to když uviděl oheň, který hořel na sporáku. V hrnci se vařila polévka. Pavouček si myslel, že je to sluníčko. A tak se rozhodl, že se tam k tomu malému sluníčku podívá. Pomalu lezl vzhůru, už byl skoro u hrnce. Když vtom si ho všimla paní domácí, která se odjakživa pavouků velice moc bojí. Zrovna krájela cibuli. „Pomoc, pavouk! Chyťte ho!“ zakřičela nečekaně. Pavouček se polekal toho velkého hlučného tvora a dal se na útěk. Vypustil pavučinu a zhoupnul se po ní až zpět ke stolu. Paní domácí ho nechtěla nechat jen tak utéct, popadla smeták, co stál v koutě, a začala pavoučka honit. „Já tě dostanu, počkej, ty jeden pavouku!“ ječela a bouchala smetákem do stolu a pak zase do podlahy a zase do stěny, podle toho, kde pavouček zrovna běžel. Chudák Pokoutníček měl co dělat, aby jí pokaždé proklouznul. Už nestačil uhýbat smetáku, síla ho pomalu opouštěla.

 

Takové dobrodružství se mu ale ani trošku nelíbilo! „Že já jsem raději nezůstal doma!“ vyčítal si svoji nerozvážnost. Celý se třásl, když se bál o svůj život a přitom uhýbal před smetákem. Vtom se rozlítly dveře a do kuchyně opět vběhla kočka a hned za ní pes. Pavouček na nic nečekal a chopil se své nečekané příležitosti k úniku. „Teď, anebo nikdy!“ zapištěl a udělal největší skok svého pavoučího života. Povedlo se. Zachytil se Hafíkovy srsti a držel se ze všech sil sedmi nožkami. Tou osmou nožičkou totiž zamával rozhněvané paní domácí se smetákem v ruce.

„Na shledanou, tady mě už lidi nikdy neuvidíte!“ zavolal k ní na rozloučenou. Pak se pan domácí rozmrzele zvednul ze svého gauče. Nejprve letěl z domu pes Hafík a hned za ním sousedovic kočka. Pak ještě uslyšel za svými zády bouchnout dveře. Pavouček vyskočil pejskovi ze hřbetu, jakmile uviděl svůj šípkový keř. „Děkuji ti, pejsku!“ zavolal na Hafíka, který jeho tichý hlásek už neslyšel, protože zmizel za kočkou někde v křoví. „Tady je můj domov, tady je mi nejlépe!“

Pokoutníček si sezul své vycházkové boty a cestovní kufr vrátil zpět do skříně. Od té doby ho dálky přestaly lákat a smířil se s tím, že na všechny své otázky nikdy nebude znát odpověď. Po nějaké době si našel nevěstu a měl s ní spoustu zvědavých pavoučků.

Pavouček

Pavouček

Malý pavouk Pokoutníček
navštívil můj pokojíček.
Pavučinku rychle soukal,
hladově se přitom koukal.

„Tenká vlákna, jemné sítě
dneska pevně upředu,
přileť, moucho, překvapím tě,
sháním něco k obědu!“

Za skříní si takto zpíval,
chudák ani neposnídal!
Neposnídal, neposvačil,
je to k vzteku, je mu k pláči.

U mě se mu nelíbí,
že tu mouchy nevidí.
A že máme mucholapky,
utek oknem do zahrádky!
 

 

Autorka: Kamila Urbanová

Ilustrátorka: Jelizaveta Stýskalová

Sdílejte stránku

Předchozí článek:

Čmeláci

Následující článek:

Slepička

Pohádka o pavoučkovi - diskuze

Adámkovi se pohádka líbila

Ahoj Kamčo, pohádka je moc krásná a Adámkovi se moc líbila. Tvoje pohádky se mi opravdu hodně líbí a kdyby někdy se ti povedlo napsat i knížku bylo by to super.
Jana

Poradna

Období vzdoru?
avatar Siry 16. 07. 2025

Dobrý den, nevím zda se to řadí mezi období vzdoru, protože Peťa (v srpnu 3 roky) byl vždycky svéhlavý a vše dělal po svém. Jinak, než by udělal kdokoliv z nás, nebo kterékoliv jiné dítě. Je hodně akční, neposedí ani u jídla a když už ho tedy přemluvím, tak alespoň houpe nohama, nebo listuje knížkou. Rád hází věcmi, od malička vším a je těžké ho to odnaučit, ale je fakt, že hází velice dobře. A i když to zní jako ADHD, nemyslím si, že je to náš případ, protože když se s ním učím logopedii nebo čtu knížku, nebo dělám jakékoliv jiné aktivity tak u toho vydrží i hodinu v kuse. Nevím, možná se mílím, spíš to tak cítím. Učíme se logopedii už od 1 roku, protože má oboustranný rozštěp rtu i měkkého a tvrdého patra. S tím by to taky nemělo souviset je to jen kosmetická vada. Vše zvládá s přehledem. Spíš mě teď trápí to, že minulý týden začal hodně zlobit ve školce (v malé skupince dětí). Chodí tam už 3 měsíce a teď znovu hází věcmi (to už přestal dělat) i po dětech, plácá děti, dělá naschvály, nechce chodit spávat s ostatními dětmi a neposlouchá, paní učitelky jsou mu pro smích i když se zlobí. Nejde to ani po dobrém, ani po zlém. Někdy chytne amok, že brečí když není po jeho a kdybych neodvedla pozornost někam jinam tak brečí třeba celé hodiny. Někdy ani odvést pozornost nestačí. Když se uklidní, tak mu to vysvětluji a on poslouchá a sám řekne ,,ne, nedělá se to, nejde to. Ovšem neuběhne ani 5 minut a jsme tam kde jsme byli. Pokud je to tedy období vzdoru tak prosím alespoň o potvrzení. Nechci to podcenit, pokud by to bylo vážnější, chci to řešit za včas tak jako když jsem řešila vše kolem rozštěpu. Předem moc děkuji za zpětnou vazbu. S pozdravem Sarah Člupná.

Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá,  aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel,  vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky.  Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí,  že školka není pouze hraní si v dětské herně,  ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá,  například zmiňované odvedeni pozornosti.  Velmi pěkně postupujete,  když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte.  Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování,  které by syn dělat měl,  které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví,  jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.  
 

Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám,  že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít. 
 

Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr,  v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte,  pokud tedy projevy nejsou extrémně silné.  Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému,  kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají,  strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie. 
 

V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce,  případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení. 
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

 

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Set 5 dětských knížek 0–8 let

Předškolní vzdělávání
Včetně jediné komplexní předškolní přípravy s mnoha praktickými aspekty pro život. Předejte svému dítěti jedinečné kvalitní know-how lékařky-vzdělavatelky s vysokými nároky na všeobecné vzdělání. „Na prvních 6 letech extrémně záleží,“ říká Jana Martincová, matka ADHD dítěte, díky kterému se stala autorkou a vydavatelkou, a své dítě tak posunula ve vývoji.
cena pouze u nás: 1 425 Kč
Set 5 dětských knížek pro chytré hlavičky