banner

Pohádka Čmelák Melák - verze k vytištění

Čmelák
VČELÍ MEDVÍDCI jsou pilní stejně jako včelky. A hlavně - velice užiteční! Jejich sosáky jsou mnohem delší než ty včelí a díky tomu zajistí opylení i květů s dlouhými kalíšky (např. jetel). Čmeláčí královna matka jako jediná přežívá zimu. Je zesláblá, hladová, vyčerpaná, ale závisí na ní budoucnost celé nové generace čmeláků. Brzy zjara musí najít vhodné místo v zemi (např. opuštěná myší díra), založit počáteční voskové buňky, naklást první vajíčka a zajistit potravu malým larvám. První vylíhlé dělnice poté převezmou její práci a královna už bude pouze snášet vajíčka.

A víte, že existují i u čmeláků kukačky? Snesou jim do hnízda svá vajíčka a tím se postarají o jejich záhubu. Jsou to pačmeláci. Druh velice podobný čmelákům prozradí tmavší křídla a absence pylových košíčků. Nesbírají med a parazitují na čmelácích, kteří jejich larvy živí v domnění, že se jedná o budoucí čmeláčky. Inu, ne každý je tak pilný jako čmelák, bohužel… Nepřítelem čmeláků je hlavně člověk, který na jaře pálí suchou trávu a při svém hospodaření používá různé chemické postřiky.

Pohádka: Čmelák Melák

Bylo léto a zrály maliny. Adélka má maliny moc ráda, protože jsou sladké a zdravé. Maminka ji několikrát opakovala, že si musí malinu nejdříve dobře prohlédnout, než ji strčí do pusy.

„Může tam být brouček, nebo dokonce vosa! To by bylo potom nadělení!“ vysvětlovala jí.

Adélka maliny hladově trhala z keře a nevšimla si včelky, která tady zrovna opylovala květy. Ucítila najednou ostrou bolest na ruce. „Píchla mě do ruky včela! Maminko, maminko, to bolí. Au, to štípe!“ volala a utíkala do kuchyně. Maminka jí na to dala ocet. To pomohlo a bolest byla okamžitě menší. „Tak už přestaň plakat!“ utěšovala ji maminka. Adélka se uklidnila a večer už ji ruka ani trochu nebolela. Byla z toho breku celá unavená a šla brzy spát. Pohádkový skřítek ji ten večer povídal další pohádku na dobrou noc… Poslouchejte, děti:

Čmeláci nežijí jako včelky v úle, ale v zemi pod trávou. Na zahradě pod jabloní mají své království. Je tam dobře ukryto. Prozradí je jenom bzučení čmeláků, kteří se vracejí zpět do hnízda.

Čmelák Melák byl úplně obyčejný čmelák, pouze měl na bříšku méně chloupků než ostatní a proužky více žluté. Protože pořád poletoval a málo odpočíval, byl štíhlejší a z dálky by se mohl zaměnit s vosou. Ten den sluníčko svítilo a kytičky na louce volaly jedna přes druhou: „Pojď ke mně, napij se z kalíšku, jen já mám nejsladší nektar ze všech kytiček!“  A čmeláček létal od kytičky ke kytičce, až se mu kalíšky přelévaly tou sladkou šťávou. Ještě se napil dosyta, až měl plné bříško. Pak už letěl zpátky do hnízda, aby vylil do pláství to, co nasbíral. Vyklepal z košíčků kuličky pylu na stavbu nových domečků pro čmeláčí vajíčka, nakrmil malé čmeláčky a letěl zase na louku. Melák si zrovna pochutnával na nektaru z bodláku, když uslyšel odněkud z lesních malin skupinku pačmeláků:

„Dnes k večeru pronikneme do čmeláčího hnízda pod jabloní. Až se začne šeřit, napadneme stráž. Ani si ostatní nevšimnou, že nejsme čmeláci. Vždyť se jim tak podobáme! Pak rychle naklademe svá vajíčka. Až se mladí vylíhnou, budeme v přesile a obsadíme celé hnízdo!“

Meláček čmeláček už na nic nečekal. Ani nedopil sladkou šťávu a okamžitě letěl domů směrem k jabloni. „Pomoc, pomoc!“ volal ostatní, co mu síly stačily. Všichni čmeláci se k němu slétli a on povídal, co právě slyšel u lesa z malin. „Pačmeláci, pačmeláci!“ opakoval rychle, sotva popadal dech. „Co se děje?“ ptali se. „Povídej pomalu,“ volali na něj jeden přes druhého. „Pačmeláci na nás zaútočí dneska večer, slyšel jsem je, jak se o tom radili!“ „Ale ne! Co si jenom počneme?“ strachovali se a pospíchali za svoji královnou, aby se s ní o tom poradili. Královna byla ze všech nejstarší, nejmoudřejší a pokaždé si věděla rady.

Vyslechla své věrné poddané a pak pravila: „Pačmeláci jsou každý rok náš velký nepřítel. Tentokrát je ale přelstíme! Je nás více a jsme chytřejší než oni a díky čmelákovi Melákovi se na jejich přepadení můžeme připravit! Nebojte se a neztrácejte naději!“ dodávala odvahy ostatním čmelákům jejich královna. Vymysleli plán. Ještě do večera musí stihnout udělat falešné hnízdo, které by odlákalo pačmeláky. Vchod do pravého hnízda bude zakrytý něčím těžkým, aby se do něj pačmeláci nedostali. A jak řekli, tak udělali. Z hnízda vynesli ven několik prázdných starých voskových buněk, ve kterých býval kdysi med. Pak společnými silami vyhrabali nožičkami díru, do které pak ty prázdné voskové buňky přenesli. Stálo je to spoustu sil a námahy, ale společně to dokázali. Všichni byli už moc vyčerpaní, ale neměli času nazbyt.

 

Čmeláci

Odpočinuli si jen na pár chvil a šli hledat nějakou věc na zakrytí vchodu do jejich domečku. A tak všichni létali a hledali něco velkého, čím by vchod do hnízda zakryli. Klacíky a větvičky byly pro ty malé čmeláčky moc těžké a listy ze stromů pokaždé odfouknul vítr… Když už si zoufali, že nic nenašli a že svůj boj prohráli, pomohl jim krtek. Právě vyryl hromádku tak blízko jejich domečku, že jim zasypal vchod hlínou. Za normálních okolností by se na krtka velice zlobili, ale teď mu byli vděčni. A pak se všichni rychle schovali do díry ve starém dubu. Sotva tam dolétli, už je uviděli. Letělo jich asi sto. Vypadali jako oni, ale neuměli sbírat med, neměli na to košíčky. Živili se jenom tím, co nakradli čmelákům. Vletěli do falešného hnízda, nakladli tam svá vajíčka, a protože tam nenašli nic k jídlu, ráno vyletěli zase ven.

 

„O malé se nám postarají čmeláci a my si musíme najít nějaké lepší hnízdo! V tomto není ani kapka medu!“ povídal jejich velitel, když letěli daleko za řeku. Potom si čmeláci vynesli hlínu, kterou jim tam naryl krtek, a nastěhovali se nazpět do svého domova. Zpívali si při tom stěhování dokonce i písničku:

Pačmeláci neznaj práci,
čmelákům jsou pro legraci.
Z hnízda jsme je vyhnali,
hodně jsme se nasmáli.

Čmelák Melák za odměnu ten den nemusel nic sbírat a ostatní ho jen krmili sladkým nektarem. Pak mu dali ještě hobla, ale potom už musel pracovat jako všichni ostatní čmeláci.

 

Čmelák
Tlustý čmelák ráno letěl
opylovat sladký jetel.    
Pyl posbíral do košíčku,
nakukoval do kalíšků.

Sosákem sál nektar z květů,
dobře, že ten bzučoun je tu.
Žihadlo své dobře skrývá,
málokdy ho používá.

Čmelda žije pod zemí,
zákonem je chráněný.
Než odletěl za vrata,
navštívil nám rajčata.
 

Autorka: Kamila Urbanová

Ilustrátorka: Jelizaveta Stýskalová

Sdílejte stránku

Předchozí článek:

Beruška

Následující článek:

Pavouček

Pohádka o čmelákovi - diskuze

Moc krásná pohádka

Ahoj Kamilko, pohádka je moc krásná. Mému Adámkovi se moc líbila. Už se moc těšíme na další.

Poradna

Období vzdoru?
avatar Siry 16. 07. 2025

Dobrý den, nevím zda se to řadí mezi období vzdoru, protože Peťa (v srpnu 3 roky) byl vždycky svéhlavý a vše dělal po svém. Jinak, než by udělal kdokoliv z nás, nebo kterékoliv jiné dítě. Je hodně akční, neposedí ani u jídla a když už ho tedy přemluvím, tak alespoň houpe nohama, nebo listuje knížkou. Rád hází věcmi, od malička vším a je těžké ho to odnaučit, ale je fakt, že hází velice dobře. A i když to zní jako ADHD, nemyslím si, že je to náš případ, protože když se s ním učím logopedii nebo čtu knížku, nebo dělám jakékoliv jiné aktivity tak u toho vydrží i hodinu v kuse. Nevím, možná se mílím, spíš to tak cítím. Učíme se logopedii už od 1 roku, protože má oboustranný rozštěp rtu i měkkého a tvrdého patra. S tím by to taky nemělo souviset je to jen kosmetická vada. Vše zvládá s přehledem. Spíš mě teď trápí to, že minulý týden začal hodně zlobit ve školce (v malé skupince dětí). Chodí tam už 3 měsíce a teď znovu hází věcmi (to už přestal dělat) i po dětech, plácá děti, dělá naschvály, nechce chodit spávat s ostatními dětmi a neposlouchá, paní učitelky jsou mu pro smích i když se zlobí. Nejde to ani po dobrém, ani po zlém. Někdy chytne amok, že brečí když není po jeho a kdybych neodvedla pozornost někam jinam tak brečí třeba celé hodiny. Někdy ani odvést pozornost nestačí. Když se uklidní, tak mu to vysvětluji a on poslouchá a sám řekne ,,ne, nedělá se to, nejde to. Ovšem neuběhne ani 5 minut a jsme tam kde jsme byli. Pokud je to tedy období vzdoru tak prosím alespoň o potvrzení. Nechci to podcenit, pokud by to bylo vážnější, chci to řešit za včas tak jako když jsem řešila vše kolem rozštěpu. Předem moc děkuji za zpětnou vazbu. S pozdravem Sarah Člupná.

Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá,  aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel,  vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky.  Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí,  že školka není pouze hraní si v dětské herně,  ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá,  například zmiňované odvedeni pozornosti.  Velmi pěkně postupujete,  když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte.  Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování,  které by syn dělat měl,  které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví,  jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.  
 

Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám,  že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít. 
 

Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr,  v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte,  pokud tedy projevy nejsou extrémně silné.  Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému,  kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají,  strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie. 
 

V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce,  případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení. 
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

 

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Set 5 dětských knížek 0–8 let

Předškolní vzdělávání
Včetně jediné komplexní předškolní přípravy s mnoha praktickými aspekty pro život. Předejte svému dítěti jedinečné kvalitní know-how lékařky-vzdělavatelky s vysokými nároky na všeobecné vzdělání. „Na prvních 6 letech extrémně záleží,“ říká Jana Martincová, matka ADHD dítěte, díky kterému se stala autorkou a vydavatelkou, a své dítě tak posunula ve vývoji.
cena pouze u nás: 1 425 Kč
Set 5 dětských knížek pro chytré hlavičky