Inzerce
Inzerce
Inzerce

Co by mělo miminko umět 0. - 3. měsíc (I. trimenon)

Přivezli jsme si Honzíka domů. Je to, to nejúžasnější miminko na světě. Charakteristické pro toto období je převaha spánku nad bděním. Pohybová oblast vývoje se ale každým dnem rozvíjí a zdokonaluje. Honzíkovi se upravuje teplota, dýchání, srovnává se svalové napětí. Nemá ještě žádnou představu o prostoru a neorientuje se v něm. Před krmením je jeho pohybová aktivita větší než po krmení. Uděláme jedině dobře, když ho do šestého týdne budeme balit do deky jako housku. U neklidných dětí to pomáhá proti jejich dráždivosti.

Vyvoláme u něj vrozené reflexy, které s postupem času vyhasínají. I podle toho, jak reflexy odeznívají, poznáme možnou pohybovou odchylku. Honzík na zádíčkách leží mimo osu, nakřivo, ručky jsou přitaženy k tělu. Hlavička je ukloněna k jedné straně. Na bříšku je sbalený do klubíčka s lehce vystrčeným zadečkem, ručičky zůstávají za ramínky.

Od šestého týdne už dokáže na bříšku vzpřímit hlavičku. Pokud toto dokáže, je to z našeho pohledu první známka toho, že nebude pohybově postižený. Objevuje se reakce na zvuk i vizuální podnět. Na zádíčkách má nestabilní polohu, ale je schopný udržet hlavičku v ose, pánev se skloní dozadu, očka fixují předmět a tělíčko na to reaguje pohybem. Objevuje se nejprve koordinace ruka – ruka, ruka – ústa a slintá ostošest.

Do dvanáctého týdne má Honzík na bříšku tzv. trojúhelníkovou oporu – loket, loket, stydká kost. Umí se vzpřímit v hrudní páteři, opora ruček je na otevřené dlani, ne v pěstičce. Hlavička se volně pohybuje ze strany na stranu a zapojí se aktivně nejhlubší vrstva svalů páteře. Na zádech je volný pohyb hlavičky po podložce a vzpřímení šíje, ve všech kloubech je devadesát stupňů – jsou skrčená kolínka, která jsou držena nad podložkou a míří k bříšku, nejsou u sebe. Ručičky jsou schopné volného pohybu.

Honzík se začne otáčet i na bok, chvilku tam vydrží, hraje si na něm, ale pak se překulí zpátky na záda. Základní model pohybové dovednosti tří měsíčního dítěte prostupuje celý náš vývoj. Při pohybové poruše (motorické retardaci) či jenom odchylce dítě tohoto modelu samo nedosáhne a je důležité zahájit terapii.

Inzerce

Mgr. Kamila Vorlová

U pošty 402/14
625 00 Brno-Starý Lískovec

Inzerce

(poliklinika na Osové, 2. patro)

tel.: 777 559 114
email: vorlova@rehabilitacevorlova.cz
www: http://www.rehabilitacevorlova.cz

Inzerce
Autor: Mgr. Kamila Vorlová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Autor: Mgr. Kamila Vorlová
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

0. - 3. měsíc (I. trimenon) - diskuze

  • mala byla strasne sikovna v 1mesici uz krasne drzela hlavicku a koncem 3mesice se nam uz skoro posadila
    Buci   | 12.11.2010 08:36:01 | Reakcí: 1, poslední: 02.05.2011 11:55:37
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
    • \
      RE:
      Jéé no tak my máme teď klučíka šestinedělku a hlavičku drží také krásně. Za ručičky se přitahuje vzorně a skoro se sám překulí na bok. Tak to jsem zvědavá zda budeme taky takhle šikovní :)
      Mappepe   | 02.05.2011 11:55:37
      Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
je mi 21 let, před 10 dny jsem zjistila, že jsem těhotná a nemohu se rozhodnout, zda podstoupit interupci nebo ne. Pořád studuji, teprve tento rok mám maturovat, zatím jsem v životě nepracovala a živí mě přítel a rodina. Všichni mi říkají, že to zvládnu, že jsem silná, ale já nevím, jestli se cítím na to být matkou a bojím se, že třeba z toho těhotenství nebudu mít radost ani po čase, nebo že to miminko nebudu mít ráda, na druhou stranu mě děsí interupce, kvůli rizikům a jestli toho pak nebudu litovat. Ale zas bych později aspoň věděla, že to miminko chci a měla bych z toho radost, přijde mi, že teď necítím nic, jsem furt jen smutná a naštvaná na všechny okolo a na sebe, že se necítím, tak jak bych měla, přítel z toho má radost, dokonce to řekl celý jeho rodině a proto se bojím, že bych všechny zklamala, kdybych podstoupila potrat. Pořád všichni opakují, ale že to je moje tělo a moje rozhodnutí, ale mě se ty rozhodnutí každým dnem mění a bojím se, že pak budu litovat toho, že jsem si miminko nechala. Nevím, co mám teď dělat a jak se rozhodnout.

Dobrý den, z vašeho dotazu rozumím, že se nacházíte v komplikované situaci. Jste ještě hodně mladá a na dítě se možná ještě necítíte dostatečně zralá a připravená. Na druhou stranu máte dobré zázemí a partner i rodina příchod dítěte vítá, což nebývá samozřejmostí. To že necítíte co byste asi očekávala, může být ovlivněno romantickými představami žen o těhotenství a dítěti a také hormonálními změnami, které teď ve vašem těle probíhají. Ne nadarmo trvá těhotenství 9 měsíců, kdy si žena na očekávané dítě teprve zvyká. Samozřejmě asi jinak vnímá těhotenství žena, která po dítěti touží a jinak žena, která jej nečekala. To že jste zaskočená, smutná a cítíte se naštvaně a nevíte, jak se k situaci postavit je legitimní a normální pocit. Nemusíte se za svoje pocity cítit provinile ani si je vyčítat. Je však potřeba učinit rozhodnutí, protože možnost přerušení těhotenství je časově omezená. Možná jste se mohli s partnerem lépe domluvit, než jste informací o vašem těhotenství řekli celé rodině. Takto jste teď navíc pod velkým společenským tlakem. Přece jen jde o vaše a partnerovo dítě a proto byste o něm měli rozhodovat jen vy dva. Je to sice vaše tělo, ale dítě, které čekáte je také otce, nejen vaše, to byste při rozhodování měla brát v úvahu. Ano rizika a komplikace spojené s přerušením těhotenství a s možnými potížemi při dalším otěhotnění objektivně existují a je proto s nimi potřeba také počítat. Na druhou stranu byste možná později byla psychicky lépe na péči o dítě připravena. Studium školy souběžně s péčí o dítě je náročné, ale ne nemožné. Obzvlášť když má matka zázemí v partnerovi a rodině, kteří s péčí vypomůžou. Rozhodnutí je ale na vás, je potřeba vzít v úvahu všechny okolnosti. Pokud se rozhodnete jakkoliv, je dobré informovat i rodinu o svém rozhodnutí, když už je do situace zapojena a vysvětlit jim svoje důvody. Pro další dobré rodinné vztahy je to důležité. Dále bych vám doporučila kontaktovat psychologa, který by vás mohl složitým obdobím rozhodování doprovodit a pomocí vám dojít k nějakému závěru. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 11.10.2021, 14:08
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×