Učme prakticky do života

Pamatujete si, na co jste si nejraději v dětství jako děti hrály? Na doktora? Ano, to je velmi oblíbenou dětskou hrou. Také u nás „frčela“ restaurace, kdy jsem pořád dokola musela dělat hosta a syn mi přinášel nejrůznější pochutiny. Pak stavění bunkrů a jiných obydlí. Dětská dílna, domeček pro panenky a další napodobeniny skutečného života v dětské velikosti jsou oblíbenými dárky pro nejmenší.

Co jsem milovala, tak předvánoční atmosféru, zapojení dětí do pečení cukroví za zvuků koled. A to již od věku 2 let. Nadšená pomoc dětí mě motivovala pečení cukroví až do jejich dospělosti nevynechat.

Nejvíce si však dcera ukousla sousta náročného i pro dospěláka, když se rozhodla ve svých 12 letech z poměrně nevzhledné sklepní místnosti vytvořit útulnou klubovnu. Něco tak neuvěřitelného jsem vůbec nečekala. Nejprve si dcera na bílé zdi předkreslila obrázky, které chce na zdi mít (skluzavka, houpačka, létající balón, strom, motýl, balónek s I love you a shora na vše svítilo sluníčko). Začala s pozadím (oblohou a trávou). Nakonec nakreslila jednotlivé obrázky. Bratr rozmístil nábytek, tatínek umístil garnýž, já připevnila závěs. Dcera na tom strávila 2 dny - asi 7 a půl hodiny každý den. Tento praktický počin jí i synovi dal více, než týdny sezení ve škole. Zejména týmovou spolupráci, kterou jsme u toho rozehráli.

Rovněž si vzpomínám, jak přemluvili dědečka a udělali si u něj na zahradě pár záhonků, na kterém pěstovali bylinky a rajčata.

Ty dílny, pozemky a vaření, které u nás na základce probíhaly, měly něco do sebe, nemyslíte?

Jak jste se realizovali vy jako děti? Nebo jak si hrají vaše děti? Podělte se a inspirujte ostatní v komentářích!