Agresivita dítěte - dotaz v poradně

Dobrý den,mám obavy o vývoj své neteře. Děvčátku budou v srpnu dva roky. Je to velmi šikovné vnímavé dítě, hezky mluví, snaží se opakovat jednoduché říkanky, zvládne si obout botičky. Ráda papá, na pokyny i vysvětlování reaguje velmi vstřícně, pokud ji požádáte aby něco udělala (něco přinesla, utřela po sobě stůl, obula si botičky) reaguje okamžitě snahou vyhovět.Bohužel je celá rodina v nelehké situaci, zhruba před rokem, tedy cca v jejím jednom roce jí zemřela maminka. Od jejího narození byla maminka vážně nemocná, o holčičku ale láskyplně pečovala (jak to dovolil její zdravotní stav), nejčastěji střídavě s babičkou, se kterou bydlí rodina ne ve společné domácnosti, ale ve stejném domě. O holčičku se nyní stará střídavě tatínek a obě babičky. Často tak mění "opatrovatele" a domácnosti ve kterých pobývá, skoro po dni nebo po dvou. Dosud to vypadalo, že s tím holčička nemá problém, v posledních týdnech je více fixovaná na tatínka, plačtivější pokud není v dohledu. To mi připadá celkem normální, také si pamatuji období, kdy mlůj syn zoufale vřískal, když jsem šla jenom na záchod. Co mi ale připadá znepokojivé a tady se dostávám k jádru mého dotazu - holčička ve společnosti velmi snadno přejde od "malá malá" k rychlému útoku, ať už se jedná o plácání, škábání, či stisk. Útočí často na obličej nebo krk s překvapivou silou. Vypadá to, že útočí bez zjevného důvodu (není za tím žádný zákaz, nebo jiné omezování, nedostatek pozornosti). Nerozlišuje mezi rodinou - lidmi které zná a např. dětmi, které náhodně potká na koupališti. Jak říkám, není za tím hádka o hračky, nebo boj o pozornost. Z opatrovatelů reaguje každý jak umí, samozřejmě říkáme, že to nesmí, vysvětlujeme , ale v tomto se vše míjí účinkem. Táta se s ní někdy v odpověď "pere" čímž se mi zdá, že její projevy vlastně zlehčuje a dělá z nich legraci. To samozřejmě neplatí pokud si vybere za cíl cizí holčičku. Obávám se, aby to nebyla známka toho, že jí ubližuje poněkud kočovný život, který z mého pohledu může vypadat jako nedostatek jistot. Že nás trestá, za to že si s ní hrajeme a pak ji "opouštíme". Do tohoto modelu ale nesedí útok na cizí děti.Ve výchově svých dětí jsem byla v jejich nízkém věku zstáncem pravidelného denního režimu, samozřejmě porušeného občas nějakou návštěvou, s jedním vychovatelem. To u neteře bohužel není možné, ale možná to není pro její zdravý vývoj nutné? Ráda bych se sama do péče o holčičku zapojila, ale tři rodiny se nám zatím vzhledem k jejímu věku zdají až až. Máme se obávat? Nebylo by prospěšnější, dát děvčátko na dopodne alespoň na čtyři dny v týdnu do školky, aby se režim více opakoval a dodal jí na jistotě? V obci, kde bydlí je malá školka a asi by rodině vyšli vstříc, ale obáváme se jak útoků na děti, tak i toho, jak by holčička vnímala další prostředí a jak by opouštěla tatínka, na kterém je nyní docela závislá. Neradi bychom jí vzhledem ke složitému startu do života neuváženými rozhodnutími a experimenty ublížili.Děkuji za radu.

Dobrý večer,mám dotaz. Mému synovi jsou dva roky. Syn se narodil ve 33 tt (což tedy nevím, jestli může mít nějaký vliv), od narození je velmi neklidný, vzteklý a špatně spí.Je hodně aktivní, chvíli neposedí, pořád s ním šijí všichni čerti. Kromě hudby a aut ho nic nezajímá, u ničeho nevydrží.Občas mě napadá a i mé okolí, jestli netrpí ADHD. Samozřejmě vím, že je brzy na nějaké diagnózy a hlavně nejsem lékař. Spíš jde o to, že jsem chtěla popsat alespoň trošku, jaký je.Poslední dobou ale začal být velmi agresivní vůči dětem. Chodíme často do dětských center, stýkáme se jinými dětmi, aby byl v kolektivu. Z ničeho nic začal děti fackovat, mlátit je hračkami, agresivně strkat, brát jim vše, co mají v ruce. Není v tom žádné přetahování o hračky. Například se kloužou na klouzačce, smějí se a syn se zastaví a vlepí holčičce facku, až spadne na zem. Kolem jiné zas šel, vzal hračku a praštil ji po hlavě.Je pravda, že má svoji hlavu a občas mu člověk musí něco říct i víckrát, aby začal spolupracovat. Takže zvyšuji často hlas a občas dostane i přes ruku, když domlouvání nepomáhá. Ale nebiji ho hlava nehlava, aby si myslel, že je to v pořádku a tudíž mlátil i děti. Já vůbec nevím, jak na něj, úplně se změnil.Snažím se mu to vysvětlit, že nesmí ubližovat a když už to během chvíle udělal několikrát, tak jsem mu dala přes zadek. Ale nepřijde mi to správně, řešit agresi agresí.Ale když se mu to snažím v klidu vysvětlit nebo zakricim, je mu to jedno, nemá čas poslouchat, absolutně nereaguje, je až chladný. V danou chvíli neprojeví žádnou emoci.Prosím, jak to řešit dále? Jak reagovat na takové jednání? Nemůžu přeci jen sedět a koukat, jak ubližuje ostatním dětem.Děkuji za odpověď.