Dobrý den, 

potřeba a také kvalita spánku se u dětí v průběhu jejich vývoje často mění. Spánek ovlivňuje mnoho faktorů souvisejících s psychickým,  psychomotorickým, fyzickým vývojem,  růstem,  aktuálním zdravotním stavem a dalšími vlivy okolního prostředí,  podněty apod. Normální je i výskyt tzv. spánkových krizí, často právě spojených například s přechodem na jiný typ spánku v souvislosti s jeho nižší potřebou. Ve 13 měsících vývoj vašeho dítěte postupuje velkou rychlostí,  dítě se setkává i v souvislosti s rozvojem motorických schopností s velkým množstvím podnětů,  které mozek následně zpracovává.  Současně ubývá potřeba spánku a dítě si hledá svůj nový spánkový režim a rytmus. Toto období přechodu na jeden spánek může trvat různě dlouho, spánek, a to i ten noční, může být dočasně narušen. Je potřeba nastavit nový režim a rytmus spánku,  postupovat klidně a trpělivě,  na dítě netlačit,  nezařazovat v tomto období přechodu na jeden denní spánek žádné další větší změny, nové aktivity apod. Některé věci ohledně ukládání jste již zkusila zařadit a správně píšete,  že je dobré nastavit pravidelnou dobu ukládání dcery k odpolednímu i večernímu spánku,  ukládat vždy stejným způsobem, do klidné a vyvětrané místnosti,  používat stejné rituály před spánkem. K dobrému spánku také napomůže nejlépe bavlněné,  prodyšné pyžamko, které dítě nikde neškrtí a je pohodlné.  Růst zubů samozřejmě může spánek také ovlivnit. Proto je potřeba vytrvat,  než si dítě zvykne, ukládat s citem k únavě a kondici dítěte. Ze spánku dítě nebudit, může se také stát, že některé dny v tomto přechodném období dcera někdy usne i dvakrát.  Odpolední spánek je jinak pro dítě velmi důležitý a jeho kvalita úzce souvisí i s dobrou kvalitou spánku nočního. Potřeba spánku je také individuální, ale obecně by dítě ve 13 měsících mělo spát za den přibližně 11-14 hodin, z toho jsou 1-2 hodiny určeny pro odpolední spánek. 
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková,  dětský psycholog 

Dobrý den,

popisujete chování Vašeho 4letého synka, které Vás především v noci značně vyčerpává a ruší i Vaši dceru.
Takovéto noční poplachy jsou jistě náročné pro celou rodinu a zkoušela jste dělat už různé věci, abyste synovi pomohla.
Zmiňujete i jeho neklidné chování s afekty přes den, což by mohlo ukazovat např. na poruchu pozornosti s přidruženou hyperaktivitou. 
Tyto specifické poruchy chování se vyskytují často v kombinaci s dalšími potížemi, jako jsou např. poruchy spánku - např. potíže s usínáním, neklidné spaní, noční děsy...Někdy zase mohou spánkové potíže způsobovat projevy neklidu apod., což se pak jeví jako ADHD. 
Doporučovala bych tedy obrátit se na odborníky (např. PPP nebo klinický psycholog) kvůli diagnostice a především pro doporučení vhodného přístupu k dítěti - nastavení přiměřených režimových opatření přes den.
Důležité je snažit se předcházet afektivním záchvatům u dítěte, zjistit, co tyto afekty nejčastěji spouští. Dítě by mělo mít pokud možno klidný a pravidelný režim (dítě může být přetížené i z kontaktu s ostatními dětmi ve školce, tudíž doma se pak ventiluje), vhodné jsou rituály před spaním (chodit spát ve stejnou dobu, předtím koupání, vynechání elektroniky před spaním - celkově by měla být elektronika omezena na minimum, TV, tablet by optimálně měly být cca hodinu denně max - večer přečtení pohádky..). 
Děti mohou také citlivěji reagovat na změny v rodině, nemoc někoho z členů rodiny apod. 
Nevím, zda syn spí se sestrou v jednom pokoji, zkusila bych pak eventuálně zvážit jeho přesun do vašeho pokoje/postele, jestli by ho to částečně nezklidnilo. Napadá mě, zda syn reaguje stejně, když ho zklidňuje někdo jiný než Vy?
Někdy také pomáhá dítě preventivně probrat v době, kdy se obvykle noční děsy vyskytují.
Noční děsy obvykle bývají přechodnou záležitostí danou nevyzrálostí nervového systému, který nestíhá zpracovávat vjemy, které dítě přes den zažívá (často se vyskytují u dětí mladšího věku, typicky u batolat), je tedy pravděpodobné, že toto u syna postupně odezní. 
Vzhledem k tomu, že popisujete i další projevy u dítěte, bude pro Vaši i pro synovu podporu vhodná výše zmíněná návštěva odborníka, který s Vámi probere podrobněji, jak postupovat.

S pozdravem a přáním brzkého klidného spaní
M.Krupková

Psychomotorický vývoj vaší dcerky neprobíhá úplně tabulkově, v některých oblastech se podle vašeho popisu jeví být opožděný. Na druhou stranu se každé dítě vyvíjí svým individuálním tempem. Je dobře,  že se dceři snažíte aktivně pomoci a vyhledala jste fyzioterapii. Do vývoje se částečně mohla promítnout i srdeční operace, která si jistě vyžádala nějakou rekonvalescenci a režimová opatření,  která mohla přirozený vývoj dítěte částečně na určitou dobu blokovat. Na druhou stranu z popisu chování vaší dcery vnímám určitá specifika, která by mohla nasvědčovat symptomům pervazivní vývojové poruchy. Nemusí to tak však vůbec být. Důvěřujte lékařům,  u kterých je dcera v péči. Na neurologické vyšetření s dcerou jít můžete,  ale nevím,  co by to nyní řešilo.  Doporučuji vyčkat na výsledky M-CHAT testu a řídit se doporučeními lékaře podle jeho výsledků.  Vaše dcerka je opravdu ještě hodně malinká na stanovování nějakých diagnóz,  důležité je, že projevuje zájem o nějaký druh sociálního kontaktu, blízkosti a rozumí si se starším bratrem. Zkuste tedy zůstat co nejvíce v klidu a vyčkejte na výsledky plánovaného screeningu.  Zdravím Mgr. Michaela Matoušková,  dětský psycholog

Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá,  aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel,  vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky.  Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí,  že školka není pouze hraní si v dětské herně,  ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá,  například zmiňované odvedeni pozornosti.  Velmi pěkně postupujete,  když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte.  Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování,  které by syn dělat měl,  které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví,  jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.

Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám,  že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít.

Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr,  v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte,  pokud tedy projevy nejsou extrémně silné.  Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému,  kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají,  strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie.

V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce,  případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog