Inzerce
Inzerce
Inzerce

Vývoj dítěte

Položit dotaz

Pláč a kňourání

| LucieHornakova | 28.06.2022, 15:52

Dobrý den přeji. Moc bych prosila o radu a názor, protože ja už jsem bezradná. Mám dva syny (Ondra 56 měsíců a Tomáš 8 měsíců).
Poslední cca 3 měsíce je Ondra neskutečně uplakaný. Nejvíc ráno po probuzení, začne prostě kňourat a plakat. Když se ho zeptám proč tak se mi zdá že jen hledá důvod a já upřímně nevím jestli se vymýšlí. Říká že se špatně vyspal, pak že jede táta do práce, pak že má hlad apod. Když ho začnu utesovat tak se mi zdá že se to víc rozjede. Za půl hodiny najednou přestane a chová se normálně. Během dne se nekdy stane že opět bezdůvodně začne a hledá si věci proč brečí. Ondra je od malička velmi citlivé dítě, když od nás treba odcházela návštěva tak pláče, i teď to někdy dělá, a tak k němu přistupujeme ale máme s manželem sparťanskou vychovu takže když je opravdu nejhůř, dostane jednu na zadek. Ale to už musí být hodně přes čáru. Prostě občas zkouší naší trpělivost ale jinak je to hodné dítě. Spíme spolu, já a oba synové, starší se mnou v posteli. Nevím co s tím, malý ho v noci nebudí, mladší syn jen od narození krásně spavé miminko takže nás v noci nijak neomezuje. Nechtěla jsem ho davat do svého pokoje až se narodí mladší aby se necitil odstrceny. Malého brášku má hrozně rád, pomáhá mi, ja se mu snažím věnovat co to jde. Beru ho samotného třeba na nákup nebo ven abych byla jen s ním a on me mel pro sebe. Nechodí do školky, když měl loni nastoupit tak u nás v obci byla velká vlna covidu a ja se pred porodem bála aby jsme na to nedoplatili. Takže je s námi doma. V září už do školky jde a myslím že se těší. Takže vůbec nevím co se děje. Snažíme se mu věnovat co to jde, někdy až víc než mladšímu. Nevim kde děláme chybu.

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.

Problém s jídlem

| Vlavl | 22.06.2022, 21:40

Dobrý den, prosím o radu.Syn 3roky není velký jedlík,od té doby,co mu zacaly rust zuby,až prakticky do teď,kdy mu vylezla ve 3letech konečně poslední stolička,moc jíst nechtěl,byl na bolest zubů velmi citlivý.dodnes má hodně rád mléko,kterým si to vzdy kompenzoval,doplnil i tekutiny.resili jsme to krmením u pohádek,to vždy zapomněl,že ji,a snědl dost.nyni už má zuby všechny a k jídlu je již delší dobu dost odmítavý,ruší ho to od hraní.nikdy k nám ke stolu nechce, říká "papat nemusíme","potom"...nebaví ho sedět u jídla.obcas se sám dosyta nají v učící věži "na stojáka".jinak prospívá dobře.nijak ho už nenutím,ale mrzí mě,že sám nepřijde,nikdy nemá hlad, jídlo ho nezajímá.ma bohužel celkem jednostrannou stravu,má nejradši suché těstoviny,rýži... naštěstí má rád ovoce a celkem i jogurty, hodně máslo.myslite,že se to věkem spraví?máme ho nechat "vyhladovět",aby poznal pocit hladu?je pak ale celkem protivný.zacina chtít stále sladkosti, vymýšlí si pořád bonbóny,dezert....myslite,že je psychicky zablokovaný tlakem od nás,aby jedl,a vyvíjí protitlak?je celkem trvdohlavy,má období vzdoru a "opaků".na druhou stranu ho někdy přinutí člověk k jídlu až přísnějším přístupem, například v restauraci,kdy nechce odpustit hrací koutek a jít ke stolu.v jiných oblastech (zuby,denní režim) celkem spolupracuje,ale s jídlem je to opravdu děs.nekdy pomůže až znovu pustit pohádku a odvést pozornost.dost často chce ale pořád to mléko.nekdy drží rozkolísané sousto v puse a po čase ho vyplivne.nemuze to být mandlemi?jiz chodí do dětské skupiny a zde občas jí,ale moc tomu nedá a odbíhá pry od stolečku.
Moc děkuji za jakoukoliv radu!
S pozdravem Vlavl

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.

Nahoře bez

| Tátaobtyden | 19.06.2022, 19:35

Dobrý den, mám sedmiletou dceru ve střídavé péči. Žijí v dvougeneračního domku s rodiči kde mám oddelené patro a na pozemku má domek i bratr s rodinou. Bratr si po rozvodu našel novou partnerku která se na zahradě opakuje nahoře bez i před dvoma 9 letným synem a moji dcerou. Moje bývalá partnerka má ovšem pocit že to ohrožuje její mravní výchovu. Vyhrožuje mi že to bude řešit s právníkem a styk s dcerou mi omezí. Myslim si že je to naprosto neškodné. Rád bych se zeptal jestli to opravdu může na dceru mít špatný vliv potažmo může li mít její matka v případě soudní pře opravdu šanci na úspěch a já bych s tím měl něco dělat. Asi je dobré ještě zmínit že jednim z důvodu našeho rozchodu byla chorobná žárlivost pratnerky...také má diagnostikovanou poruchu přizpůsobivosti a je v podstatě asocial. Nemá přátelé a chtěla to i po mě. Děkuji.

Lékař na tento dotaz prozatím neodpověděl.

Špatný spánek

| HeroutM | 10.06.2022, 14:25

Dobrý den, nevím jestli se obracím na správného odborníka, ale potřebovali by jsme pomoci/poradit:
Miminko 11 měsíců nám strašně špatně spí, kolikrát to je otázka i hodin než se nám ho podaří položit do postýlky
Na rukách usne, ale odložení do postýlky je strašně složité a neustále se budí , protahuje, klepe nožkama a brečí
Opravdu nevíme , jak s ním správně postupovat aby hezky usnul
Je už hodně těžký cca 12kg, takže uspávání na rukou je dost bolestivé
Budu rád za jakoukoliv odpověď či pomoc
Děkuji moc
S pozdravem Michal Herout

Dobrý den, mám velmi málo informací na nějakou efektivní radu. Nevím, jestli takto špatně chlapec spává od narození, nebo se jeho spaní zhoršilo až nyní v 11 měsících? Jak vypadá jeho třepání nožkama a protahování. Děti mívají různé spánkové fáze a období, kdy spí hůře a lépe z různých důvodů, může to být bouřlivým vývojem, růstem zubů, změnou denního rytmu, životosprávy, spánkového rituálu, psychického přetížení v důsledku změn v rodině a mnoho dalších důvodů. Obecně je dobré rozhodnout se pro jeden rituál ukládání a ten dodržovat. Pokud dojde ke změně, třeba že se rozhodnete pro usínání syna v postýlce místo na rukou, což bych vám doporučovala, pak musíte počítat s tím, že dítě může být rozhozené a může několik večerů plakat, než si zvykne. Je potřeba k němu přistupovat citlivě, být u něj, konejšit ho slovně, doteky, hlazením, aby neměl pocit, že je sám. Nebrat ale miminko do náručí, jinak můžete začít od začátku a proplakané večery byly zbytečné. Ve vašem případě bych ale raději spánek chlapečka konzultovala s dětskou lékařkou, povězte jí hlavně o třepání nožkami a protahování, které syn dělá i o potížích s usínáním. Lékař pak rozhodne zda není potřeba odborné vyšetření, nebo vám poradí. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 14.06.2022, 22:21

Krk

| DeeDee2312 | 07.06.2022, 07:27

Dobrý den, mám dotaz. Malý se narodil a již si teda myslím, že hned od narození má na krku tohle: viz photo. Má to pouze na 1 straně když otočí hlavičku do leva. Když na druhou stranu tak to tam nemá. Je rozený přirozeně za pomocí vakuumextraktoru. Nevíte co by to mohlo být? Nyní měl 6týdnů. Děkuji

Dobrý den, vypadá to jako kožní řasa, z fotografie nelze spolehlivě posoudit, kontaktujte svého pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 14.06.2022, 22:17

Sebeuspokojování

| MonikaVV | 31.05.2022, 15:15

Dobrý den, naše dcera, 2 a půl roku, se uspokojuje plyšákem. Začalo to už kolem roku, bylo to občas, ale poslední dobou se to děje denně a to nejčastěji před spaním, je schopna to provozovat klidně 10 minut v kuse. Říkáme jí, že to musí dělat jen o samotě v pokojíčku, my ji uspáváme a děla to i před námi, i když ji říkam, že se to děáa, když je jen sama. Myslíte, že to máme nějak řešit? Nebo je to normální? Je mi to trochu nepříjemné v mojí přítomnosti. Žádné problemy v rodině nemáme, jsme milující rodiče. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, už i malé děti útlého věku zjistí, že dotýkání se intimních partií u nich vzbuzuje příjemné pocity. Děti tak činí v rámci zkoumání vlastního těla včetně pohlavních orgánů. Neuvědomují si, že se jedná o sexuální praktiku, nemají to se sexem spojené, prostě jim to přináší příjemné pocity, působí uklidňujícím způsobem, uvolňuje napětí. Je to naprosto normální a děti by neměly být nijak trestány a ani by se jim tyto aktivity neměly zakazovat. Použití plyšových hraček, tření se o podložku atd. je poměrně časté. Jediné co je třeba, je dítěti vysvětlit, že tyto aktivity jsou v pořádku, ale patří do soukromí. Děti se s nimi také často do soukromí instinktivně uchylují. Ve vašem případě, pokud máte z chování dcery nepříjemné pocity, pak jí poskytněte soukromí vy. Ona před usnutím před vámi nikam odejít nemůže. Uspokojování zřejmě používá jako zklidňující rituál před usnutím. Tudíž vlastně jinou možnost nemá, než provozovat tuto aktivitu před vámi. Můžete tedy zkusit pozměnit uspávací rituál, běžte dcerku uložit jako obvykle a jakmile se začne věnovat uspokojovací aktivitě, tak se tiše vzdalte.

Ještě mě napadá, zda nedošlo v životě dcerky k nějakým změnám, které by u ní mohly způsobovat napětí či úzkost (např. nástup do školky, narození sourozence...), což by mohlo způsobit, že potřebuje napětí tímto způsobem ventilovat častěji. Neklidný spánek, svědění v oblasti konečníku, nebo i genitálu může ale také způsobovat nákaza dětskými roupy, které jsou aktivní po usnutí hostitele. Právě děti v batolecím věku, které si hraji často na písku se mohou snadno infikovat. I malá děvčátka mohou mít podrážděné genitálie, náběh na zánět močového měchýře apod. Případné podezření na zdravotní příčinu zkonzultujte s dětským lékařem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 02.06.2022, 20:43

Dobrý den,
syn 2,5 roku je závislý na lahvičce s dudlíkem, z které pije vodu přes den a jednou za noc. Již nepije mléko cca půl roku, dudlík též vůbec nemá. Ve 2 letech "ho dal" rybičkám a už se po něm nikdy neshaněl(měl ho pouze na usínání). Už od jeho 6 měsíců jsem nabízela placatou savičku, když pil vodu a postupem času stále dokola a vždy odmítal. Cca od 1 roku jsem zkoušela brčko, též bez úspěchu, jen aby ho vzal do pusinky byl boj, teď už s ním dělá do sklenky bubliny, ale nenapije se. To samé pití z hrnečku odmítá. Bojím se, že ho traumatizuji, když jsem mu jeho lahvičku s dudlíkem vzala ze dne na den... Sám ji bez breku vyhodil do koše, ale poté jí vyndal a po 2 denním pláči jsem to vzdala a nechala mu ji. Nechci do něj tekutiny nutit "násilím"...jinak by se ani z niceho jiného nenapil. Prosím o radu, zda tuto "zavislost" na dudlikove flasticce řešit takto radikálně ze dne na den a nebo mu jí ještě ponechat až na to přijde sám. Děkuji

Dobrý den, synkovi lahvičku ponechejte tak dlouho, jak ji bude potřebovat. Není vůbec potřeba způsobovat mu psychické trauma násilným odebráním oblíbené lahvičky. Důležité je, aby se napil a z čeho to není podstatné. Jiné nádoby na pití mu nabízejte, ale nenuťte ho. Uvidíte, že až bude sám připraven, tak přejde od lahvičky s dudlíkem třeba na hrneček. Prostě dudlík na lahvičce neměňte a až bude zcela rozkousaný či zničený, tak můžete synovi zkusit vysvětlit, že potřeba změna . Můžete pití z něčeho jiného učinit atraktivnějším nějakým ochuceným nápojem (občasným zařazením sladkého nápoje se dítěti nic nestane). Mohlo by to syna motivovat třeba k pití slámkou nebo že sosáčku, kterými jsou láhve s dětskými nápoji vybaveny. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 02.06.2022, 20:38

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20

Dobrý den. Ráda bych se zeptala na cytomegalovirovou infekci u novorozence. Nyní jsem ve 28tt těhotenství a bohužel mi vyšli pozitivní jak IgM tak IgG. Musela jsem se nejspíše nakazit někdy kolem 18/19tt těhotenství. Skrining v 1.trimestru byl negativní. Podrobný utz kolem 20tt byl také v pořádku. Nyní mi opět dělali na genetice podrobný utz a prozatím vše v pořádku. Bohužel nevím, jestli jsem už infekci někdy prodělala nebo ne. Jde již o mé třetí těhotenství. Jaké je %, že se infekce na plod přenese a následná míra postižení? Prý čím je těhotenství pokročilejší, tím se rizika zmenšují, ale jsou tam. Bude potřeba po narození dělat nějaké testy? A co kojení? Prý se vir přenáší i mateřském mlékem. Budu vděčná za jakékoliv informace. Předem moc děkuji za odpověď.

Dobrý den, omlouvám se, nemám zkušenosti, konzultujte s genetikou, nebo na neonatologii.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 02.06.2022, 20:48

Problém s usínáním

| haliska | 06.05.2022, 09:30

Dobrý den paní doktorko,
mám 8.měsíční miminko,kterému právě rostou zuby a v noci se často budí,což není nic neobvyklého,ale už jsem trochu zoufalá,protože když začne řvát tak se nedá nijak uklidnit.Problém je v tom, že dítě je zvyklé před spaním se nakojit a usínat u prsa u mě v posteli.Většinou po chvíli usne a pak ho přendám do postýlky a spí.Jenže ted mi začal dělat to, že se uspí u prsa a když ho chci opatrně přendat do své postýlky tak se probudí a začne hystericky řvát.To dělá od té doby co už jsem ho po hrozných nocích si nechala spát u mě v posteli aby usnul a abych se trochu vyspala i já. Bohužel jinak se nedá uklidnit než u prsa,jelikož dudlík od narození odmítá a chce k prsu.Ted se budí už cca.3 hodiny po večerní kaši,nakojím,usne u mě a když ho přendám tak hystericky řve.To se opakuje ještě tak 2-3x za noc takže ho už ze zoufalství nechávám řvát a čekám až usne sám v postýlce.Vydrží hodinu v kuse brečet,žádné uklidnění nepomáhá. Manžel se zlobí,že ho nechávám řvát,přijde mi že mě tlačí k tomu abych ho jen kojila,ale mě už to přestalo bavit,je dost závislý a nechci aby měl takový zlozvyk.Když byl menší,usínal sám bez problému a spal až do rána.Vím,že ho bolí ty zuby,tak by utěšování prospělo,ale přijde mi,že už si to tak trochu vynucuje.Navíc už pár zubů má a tím nočním cumláním mě občas kousne,takže prsa mám prokousaná.Někdy mu dám na noc brufen na bolest, zabere to tak z části,ale nemůžu ho brufen dávat každý večer (to jak se budí trvá už skoro měsíc). Poradila byste nějaké řešení? Už jsem zoufalá,hlavně z toho že pořád brečí a já ho nechávám,ale opravdu nic jiného nezabírá a spát v posteli s ním nechci, i když je klidnější.

Dobrý den, to je docela problém v tom, že je zvyklý usínat a spát v posteli s vámi. To se těžko odnaučuje, chce to trpělivost. Pláčem si vynucuje vaši přítomnost. Můžete zkusit nasadit Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl., je to vitamin B6, podporuje vyzrávání mozkových funkcí a zklidňuje. Na potíže s prořezáváním zubů můžete použít zubní gely - Calgel, Mundisal, také pomáhají. Místo nočního kojení zkuste nabídnout jen tekutinu - čaj, kojeneckou vodu.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 02.06.2022, 20:47

Dobrý den,
potřebovala bych poradit ohledně dcery - skoro 2 roky a půl. Dcera se začíná vztekat před lidmi, ječet, dělá přesně opak toho co jí člověk řekne, občas hází věcmi (když jí třeba člověk zakáže to mít), dělá hysterický scény i kvůli tomu, že dostala například jinou lžičku než chtěla, nechce půjčovat hračky (ani nám rodičům). Myslím, že na to má vliv i to, že když si s ní manžel hraje a ona mu například nechce něco dát a řekne, že to je její, tak on sklopí hlavu a hraje si podle ní. Dcera mi například i zabouchne dveře před nosem, když si hrajou spolu, když s manželem mluvím, on jí na to nic neřekne. Do těch 2 let jí nechal dělat si co chtěl, že je ještě malá. Když to s malou zkouším po dobrém a v klidu vysvětluju, žádná odezva. Když zvýším hlas, tak bude řvát nebo se vztekat ještě víc, občas se to prostě snažím ignorovat... co mám dělat? Začínám se stydět s ní někam jít, nebo pozvat někoho k nám, že nevím jak se bude chovat a nechci, aby si někdo myslel, že jí neumím vychovávat, že mám doma spratka + jí chci dát do školky.. jak na to?

Děkuji,
a přeji Vám hezký den

Dobrý den, dcera se nachází ve věku, kdy u dětí nastupuje takzvané období vzdoru. Nejedná se o žádnou výchovnou chybu ani vás a ani vašeho manžela. Jedná se o přirozený vývojový proces a i když toto období nepatří právě k těm nejpříjemnějším pro rodiče, tak je jeho nástup signálem správného vývoje vašeho dítěte. O období vzdoru si můžete najít mnoho informací na internetu, v literatuře a také v mých předchozích odpovědích. Nebudu se tedy o něm podrobně rozepisovat, pouze se pokusím shrnout základní znaky. Do té doby hodné děťátko se najednou stává čertem, který hystericky křičí při každé známce odporu nebo při nevyhovění jeho požadavkům. Nebo také prakticky úplně bez příčiny, nebo si důvody vymýšlí, nemusí být ani skutečné. Nervová soustava vašeho dítěte se vyvíjí normálně, jen u dítěte v tomto věku není nervový systém ještě dostatečně zralý, aby dítě dokázalo zpracovat své emoční výkyvy. Na průběh období vzdoru má vliv osobnost dítěte přičemž platí, že čím silnější osobnost dítěte, tím dřívější nástup a těžší průběh toto období mívá. Nevěšte ale hlavu, při trpělivém a citlivém přístupu k dítěti se dá zvládnout poměrně rychle a tak jako přišly, tak vzteklé záchvaty zase pominou. Délka trvání tohoto období závisí také na přístupu k dítěti a je u každého dítěte odlišná. Pro výchovný přístup platí několik zásad, pokud se dítě dostane do afektu, tedy křičí, válí se po zemi, kope nožkama apod., pak je potřeba nechat mu prostor a čas, nechat afekt odeznít a teprve až se dítě uklidní, tak je možné situaci s dítětem úměrně jeho věku probrat. Mějte na paměti, že dítě vám to nedělá schválně, nebrat výlevy dítěte osobně, nechce nám dělat ostudu před okolím, jen prostě ještě neumí zvládnout svoje emoce. Můžete se snažit aktivně ovlivnit a vyhnout se situacím, kdy víte, že afekt zaručeně přijde. Třeba nejít někam, kde víte, že budou lákadla, která bude chtít dítě koupit a vy si to například nemůžete dovolit, zapojit dítě aktivně do rozhodování co se bude dělat, do výběru oblečení apod. Dávat mu však na výběr vždy z možností, které jsou pro vás obě přijatelné (např. dvě trička s dlouhým rukávem, pokud je venku chladněji, lžičku ať si také vybere sama, hlavně že se s ní nají......). Projevujte o své dítě zájem, hrajte si s ním, povídejte si s ním. Není chybou se ve hře řídit pravidly, která určuje dítě, zde jej nemusíte vychovávat a ani s ním soupeřit, dítě si tak ověřuje a zkouší svoje schopnosti. Rodič, který s dítětem tráví čas a hraje si s ním rozhodně neztrácí na své rodičovské autoritě, ale naopak získává důvěru dítěte a vytváří si s ním pozitivní vztah. Pokud nastoupí záchvat vzteku, pak na dítě určitě není vhodné zvyšovat hlas, nebo používat jiné donucovací prostředky. Tyto metody záchvaty jen zhorší a průběh tohoto období prodlouží. Vy se obrňte trpělivostí, protože není vyloučeno, že vám dcerka ztropí scénu před známými či okolím. Mějte na paměti, že se jedná o vaše dítě a vaši výchovu a nikdo jiný do ní nemá co zasahovat, případných významných pohledů si nevšímejte, nenechte se vyvést z míry. Každý tímto obdobím prošel, jen si to možná někteří u svých dětí nepamatují. Ohledně školky, je dost pravděpodobné, že tam dcera problémy mít nebude. Děti většinou potřebují získat pozornost rodičů, potřebují podporu a pocit, že rodiče je mají rádi, i když se zrovna vztekají a zlobí. Přeji zdárné zvládnutí tohoto důležitého vývojového období vašeho dítěte. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 04.05.2022, 17:18

Synové jsou velmi rozdílní

| Cheetah | 07.04.2022, 11:35

Dobrý den,
nadpis není úplně všeříkající k tomu, na co se chci zeptat, ale mám dva syny, přesně o dva roky od sebe (nyní 2,5 a 4,5 roku). Každý je úplně jiný a je pro mě hrozně těžké to skloubit. Začnu starším - je velmi živý a i když se snažíme být venku kdykoli to jde, je těžké ho unavit, takže například když jsme šli ven s kolem, ujel 6 km, hrál si na hřišti, tak po obědě nejde spát a doma mi pořád běhá. Když se s někým baví, tak přitom klidně skáče na gauči. U žádné činnosti nevydrží déle než 15 minut (i to je úspěch, dřív to byly třeba jen dvě minuty) a to musí mít absolutní klid, protože pokud dělá někdo něco jiného, pořád odbíhá a k předchozí činnosti se už třeba nevrátí. Na záchodě při čůrání vymotává toaletní papír, když mu čistím zuby, přerovnává mi přitom věci na poličce. A když byl miminko, tak doma přes den nespal, jedině v kočárku a ten musel jezdit, jakmile se zastavilo, řval a byl vzhůru. V noci se často budil a vlastně celou noc začal spát až teď ve 4 letech, i tak se ale 1-2x týdně vzbudí a volá nás. Nemá rád změny, při nástupu do školky brečel skoro 2,5 měsíce, než se povedlo že šel bez breku do školky, přitom tam už byl v pohodě. Když máme určitou trasu na procházku a jednou jsme zvolili jinou odbočku, tak probrečel celou cestu, dokud jsme se nedostali tam, kde už jsme byli. Ve školce šli poprvé ven a měli si vzít reflexní vesty, řev; každé dopoledne chodí ven a když šli poprvé i odpoledne, zase řev; chtěli jim ukázat prostory celé školky a protože to tam neznal, řev. Pak už se to zlepší, ale i když ho na to připravujeme, řekneme co se bude dít, tak to moc nepřijme a probrečí to. Podle učitelek je prostě svůj, ony to vědí a počítají s tím, prý je dost chytrý v odhadu na lidi a dokáže rychle poznat, co si na koho může dovolit. Má tři kamarády a o ostatních dětech říká, že to nejsou prostě kamarádi, takže když náhodou zůstane ve školce jako poslední z té jeho skupinky, tak tam brečí, že je sám a opuštěný, ač tam má ostatní spolužáky. S bráchou si doma hrají výjimečně, většinu času se hádají a pořád se u nás brečí, nedávno se pomalu poprali kvůli toho, jestli je na cestě nakreslená zebra nebo přechod, oba mají svou hlavu a nepomáhá jim vysvětlit, že obojí je správně.
Teď k mladšímu - jako miminko byl celkem hodný, starší brácha ho miloval. Od 6 měsíce, kdy se začal hýbat více, tak v noci byl schopný budit se co půl hodiny (jak přecházel do jiné fáze spánku, vypadl mu třeba dudlík a už byl vzhůru a takhle to trvalo několik hodin než byl klid). Pak začal staršímu brát hračky, a už to začlo být divočejší. V 10 měsících přišla separační úzkost, která mě stála nervy, úbytek váhy a celkové vyčerpání. Snažila jsem se tu být pro mimčo i pro staršího, mladší odmítal úplně všechny, i otce, a dokázal brečet i když ho měl manžel na klíně a seděl s ním naproti mě. Skoro jsem nejedla, protože ten řev se nedal poslouchat. Když měl rok a měli jsme svatbu, přijeli hosté a on z přítomnosti lidí dostal 39°C horečky, celou dobu prořval, krom chvil, kdy měl čípek na sražení teploty a z vyčerpání usnul. Tahle separační úzkost už není tak extrémní, ale doma ani venku se beze mě nehne, radši bude dvě hodiny stát vedle mě na hřišti a jen koukat. Doma bez jeho přítomnosti nic neudělám, jakmile se jen pohnu, tak okamžitě začne hystericky brečet a běží za mnou. Přitom mu řeknu, že jdu třeba na záchod. V noci řve několikrát, takže vlastně každou noc spím s klukama, i tak se ten mladší klidně 2-3x vzbudí aby se ujistil, že tam jsem. A to máme klidně noci, kdy je třeba od půlnoci do půl 3 rána vzhůru a pořád jen "mami?" a šťouchá do mě, kope, brečí, když se k němu nedejbože otočím v posteli zády. Poslední dobou to vygradovalo tak, že když nezačnu hned reagovat na jeho řev, tak se poblije (jak brečí, hrozně mu tečou snople a on se v tu chvíli odmítá vysmrkat, potáhne to a pak se samozřejmě poblije). Od dvou let chodí do dětské skupiny (návrh mojí psycholožky, protože já sama už jsem byla psychicky na dně) a tam si ho vždycky chválí, jak je samostatný, že je tak dlouho bez plen, jí sám, obléká se sám, hezky tam spí. Akorát se nezapojuje do žádných skupinových akcí, jen sedí a kouká, ale do ničeho ho nenutí.
A já už prostě nevím jak na ně, starší potřebuje být pořád v pohybu a něco dělat a mladší pořád vyžaduje moji pozornost a do nějakých aktivit se moc nehrne (oba svého tátu moc nevyhledávají, ač ten se snaží). A prarodiče sice máme, ale oboje přes půl republiky.
Asi jen potřebuju slyšet od někoho, kdo trochu víc rozumí dětem, že to je normální a prostě to někdy přejde a já to jen musím vydržet..
Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, ve vašem dotazu popisujete celý souběh obtíží, na které není možné nijak jednoduše odpovědět. Doporučuji vám proto kontaktovat dětského klinického psychologa, případně by stálo za zvážení zahájení rodinné terapie či vyšetření dětí u dětského psychiatra. Zkuste požádat paní psycholožku, ke které chodíte, zda sama terapie nevede, nebo zda by vám nedala nějaké doporučení. Alespoň krátce k popisovaným obtížím vašich dětí. Starší syn podle popisovaného chování od útlého kojeneckého věku, by mohl vykazovat projevy poruchy aktivity a pozornosti či hyperkinetické poruchy (dle klasifikace nemocí v USA se jedná o ADHD syndrom). Diagnostika obtíží tohoto charakteru spadá pod dětského psychiatra. Obvykle se sice tato diagnóza uzavírá až kolem šestého roku věku, protože nervový systém dítěte vyzrává,  ale při výrazných projevech je možné diagnostikovat i v dřívějším věku, záleží na lékaři - psychiatrovi. Výchovně se syna snažte vést k dokončování započatých úkolů, při činnosti pracujte nebo trénujte krátce, ale častěji, dělejte přestávky, střídejte činnosti, prokládejte pohybovými aktivitami. Po případné přestávce se k činnosti vraťte a dokončete ji. Volte také činnosti, které jsou pro syna atraktivní, hravou formou a úměrné jeho schopnostem. Zapojte do výchovy obou synů více otce. Věnujte čas také sobě a svým potřebám. Vyjděte třeba jedenkrát týdně s kamarádkou nebo sama do kavárny, do cvičení, na procházku a to bez dětí. Separační úzkost obvykle začíná ve věku 9 či 10 měsíců tak, jako u vašeho mladšího syna. Její vznik je vývojově normální a není třeba se znepokojovat. Obvykle však její projevy cca během měsíce odezní. V rámci vývoje dítěte se může samozřejmě opakovaně vracet v souvislosti se zátěžovými situacemi v životě dítěte. Dlouhodobé přetrvávání takto silné úzkosti, jakou u mladšího syna popisujete, již není zcela fyziologické. Bylo by dobré tyto obtíže nepodceňovat a vyhledat odbornou pomoc. Dlouhodobá nezdravá separační úzkost se může vyvinout až v separační úzkostnou poruchu, která závažně ovlivňuje život celé rodiny, ale i život dítěte do budoucna. Vyhledejte tedy pro své syny odbornou pomoc. Raději, aby proběhla konzultace u psychologa nebo vyšetření u dětského psychiatra zbytečně, než aby synům, při přehlížení nebo bagatelizaci obtíží vznikly pak větší problémy. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 28.04.2022, 08:31

Má dcerka a mixováni

| monicurka | 03.04.2022, 15:17

Dobrý den, ja mám pulročni dcerku Petrusku.ona nemá vyvinutej trávici systém a nemá ani hltaci reflex,má zavedenou žaludecni sondu.a musím ji mixovat papani úplne najemne,bez hroudek,bez kousku.a delam ji to se stolnim mixerem.bydlim s dcerkou v jednoizbovem byte,sama ,bez muže.a dcérka se boji mixeru.když jdu mixovat musím nejdriv dcerce 4krat v sekundovych intervalech zavrcet krátce s mixerem ,aby dcérka tušila že se jde mixovat pro ni.je to správny co delam anebo ne?dekuju

Dobrý den, určitě, mixování stravy je pro vaše dítě životně důležité, proto ji na něj musíte přivyknout. Mixér dceři ukažte, řekněte jí, že jdete mixovat papání, zavrčte s ním. Ať dcerka pozná, že nejde o nic hrozného nebo pro ni ohrožujícího. Můžete zkusit koupit nějaký tišší přístroj, na trhu je velká nabídka. Ale i s tím dceru seznamte. Přeji ať je holčička hlavně zdravá a prospívá. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 05.04.2022, 00:46

Výbuchy hněvu u dítěte

| Lilia | 28.03.2022, 07:27

Dobry den, chcela by som Vas poprosit o nazor,radu. Mame 3 deti, stredna dcerka 3,5r ma silnu povahu, zrejme si zacina uvedomovat samu seba. Je velmi bystra ale denno denne mame s nou...s jej tvrdohlavostou strety. A neviem uz ako na to.
Vsetko chce väcsinou robit sama, co je ok. Oblecie sa, ide na wc, no problem mame napr ist do skolky a obliekanie sa. Je schopna sa prezliekat s revonm 3-4 krat pokial nema svoje oblubene spodne pradlo a oblecenie, t.j. nohavicky co jej nezliezaju, nerezu, tricko nema pridle rukavy, ponozky netlacia, atd. Uz som si navykla pripravit aby tie veci mala, inak sa zasekne, vyzlecie a nepohne sa s nou. To iste je obliekanie vonku do overalu. Niekedy je to na prvy sup. Inokedy ked su napr.rukavice zle, znervoznie a pride zachvat hnevu a revu, vyzlecie sa a nechce nikam ist. Opakovane skusame obliect, ale ak je daco zle, zacne kopat, kicat, revat a vyzlecie sa. Dospelo to uzdo momentu ked manzel jednoducho uz musel odist do prace a ona ostala doma (ja som este s najmladsim stale doma), co ale mam pocit, ze jej dalo akoby pocit sily, ze ked bude chciet tak do skolky nemusi. Pricom do skolky chodi rada a v kolektive väcsinou to ide bez problemov okrem obcasnych vybuchov hnevu, ked nie je tak ako ona chce.
Krik na nu nefunguje, dohovaranie.....ona je typ "idem, urobim, mozno potom vypocujem", nehovoriac o tom, ze este mi pride nevyspela na dlhe reci. Jedine na co reaguje je ked som uz v strese konplet frustrovana cupnem si a vidno, ze som z toho celeho cirkusu smutna. Vtedy ku mne pride, obijme ma, ospravedlni sa a v klude sa dako dohodneme, ale i toto funguje na etapy....dnes som bola "smutna" 3-4 krat kym mala v klude vysla a sadla do auta. Len toto riesenie mi nie je celkom pochuti, pride mi to ako presovanie na city. Ale nic ine na nu nezabera. No hlavne nerozumiem preco prave na toto reaguje, a ci je to len otazka casu....ze je to sucast obdobia vzdoru a nedostatocne vyvynuteho kognitivneho systemu?

Dobrý den, dcera se vývojově nachází v období vzdoru, kdy má ještě obtíže zvládat svoje emoce a afekty. Do jejího chování vstupují pak také další faktory jako je její osobnost. Také zde může hrát roli reakce na příchod  mladšího sourozence a potřeba získat pozornost. Nemohu posoudit obtíže komplexně, protože mám příliš málo informací. Můžete ale navštívit dětského klinického psychologa ke konzultaci. Platí několik obecných zásad, pokud je dítě v afektu, který v tomto období mohou vyvolat i nicotné či vymyšlené příčiny, pak je potřeba nechat emoce odeznít. Situaci můžete rozebírat teprve poté, až se dítě uklidní. Pak je potřeba s dítětem klidně, jednoduše a přiměřeně věku situaci probrat a zejména konkrétně nastínit požadované chování. Dále je potřeba ocenit i náznak požadovaného chování. Ohledně vašich emocí je v pořádku, že je dáte dítěti najevo. Pokud jste skutečně smutná, je vaše chování autentické a dítě to dobře rozpozná. Vaše dcerka však může také volat po pozornosti, kterou tímto svým chováním zaručeně získá. Zkuste si jí proto více všímat a věnovat se jí v situacích, kdy je vše v pořádku a funguje dobře, oceňte její samostatnost. Zkuste si s tatínkem rozdělit péči o děti tak, aby vám vyšlo alespoň trochu času, který dceři budete věnovat jen samostatně. Můžete si s ní hrát, nebo si s ní někam vyjít. Stejně byste se měli prostřídat i pokud se týká vašich dalších dětí. Pro každé dítě je čas společně strávený s rodiči velmi důležitý a to zejména u rodin s více dětmi, kdy je i vzácný. Ohledně oblékání se také může jednat o snahu vyvolat pozornost. Nachystejte jí oblečení, o kterém víte, že ho snáší bez obtíží a podpořte, že se sama oblékla. Nežádoucímu chování nevěnujte nadbytečnou pozornost, pokud se dcera vzteká, pak raději odejděte z místnosti a vyčkejte až se uklidní. Zvažte také, zda byste nezvládla zavést dceru do školky i nejmladším sourozencem, pokud již manžel bude muset odejít do práce. Může vám pomoci děti vypravit. Dcera se může chtít školce vyhnout, i když se jí tam líbí a to proto, že ví, že vy zůstáváte s nejmladším dítěte doma. Dcera proto může žárlit na vaši pozornost věnovanou nejmladšímu dítěti. Pozice prostředního dítěte v rodině je náročná, před ním je starší sourozenec, kterému je obtížné se vyrovnat a nejmladší je na pozici benjamínka rodiny, kterou má také jistou. Proto je potřeba prostřední dceru podpořit. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 05.04.2022, 00:43

Dobrý den, mám velké starosti se svojí čtyřletou dcerou, netuším, co se s ní děje... Do svých 4 let se vyvíjela normálně, v polovině ledna měla čtvrté narozeniny a od té doby řešíme jen samé nemoci, psychické problémy a změnu osobnosti... Dcera v době svých narozenin onemocněla zánětem močových cest, po jeho převlečení antibiotiky si však stále stěžovala na neurčitou bolest, budila se v noci s výkřiky bolesti... Dle lékařky se mělo jednat o roupy, dostala léky... Kratce poté jsme všichni jeli na hory (já, partner, dcera a 4 měsíční syn), a to společně s mými rodiči, sestrou a jejími dětmi... Tam se dcera od druhého dne začala divné chovat, respektive chodit... Začala chodit malými krůčky, cupitala a ruce měla pripazene k tělu... Ruce občas různé vykrucovala ven... Občas se točila dokola, kdyz šla na záchod, tak před Míšou se různé točila na obě strany, než konečně dosedla... Bez takového rituálu nebyla schopna si na záchod sednout... Při tom cupitani a točení měla takový zvláštní, ne přítomný výraz... Kdyz si sedala na židli nebo na postel, tak různě perovala v kolenou, než nakonec dosedla... Ráno po probuzení měla problém vstát z postele, chodidla dávala pomalu na podlahu, musela jsem ji podat ruku, trvalo, než si vůbec stoupla... Takto to trvalo celé 3 dny pobytu v penzionu... Kdyz jsme šli ven, tak občas šla normální chůzi, uvnitř budovy ale jen cupitala s pripazenyma rukama... Po návratu domů absolvovala ČT mozku a neurologické vyšetření, obojí dopadlo v pořádku, nic se nezjistilo...nasledne se situace zlepšila, a to docela i výrazně, dcera většinu času začala chodit normálně... Chodila tak i v době, kdy jsme šli na vyšetření k psycholozce... Dle psycholožky dcera na sebe tímto jednáním upoutávka pozornost, a to v souvislosti s narozením sourozence, který se narodil v říjnu 2021...ještě bych dodala, že dcera od ledna preskakuje prahy a dělící čáry koberců se slovy "tři, dva, jedna, teď, hop"... Občas po preskoceni dostane záchvat vzteku, křičí, že to nepreskocila, přestože se jí to přeskočit podařilo... A po schodech chodí se slovy "raz, dva, tři", občas přitom dostane bezdůvodný záchvat vzteku či pláče... Před týdnem jsme jeli k našim, nastěhovali jsme se k nim do domu, protože naší odjeli na dovolenou a my se tu staráme o zvířata... Dcera se od příjezdu do domu prarodičů strašně zhoršila, od rána do večera má záchvaty vzteku nebo pláče, opět začala divné chodit, tentokrát preslapuje na místě, udělá několik kroků, dopředu, pak dozadu, pak zas do strany a tváří se u toho zvláštně... Navic začala opakovat větu "nebudu tohle říkat", toto opakuje nesčetněkrát za den... Nedostala jsem ale z ní, co nebude říkat... Navic se strašně zasekla, nemůžeme ji donutit, aby se večer prevlekla do pyžama, prevlekla se třeba 3 hodiny a u toho šílené řve a nakonec se stejně neprevlece... Kdyz ji chceme prevlect násilím, tak si hned vše zase svlékla... Nemůžeme ji dostat ani z pokoje, kde spí, tráví tam třeba 7 hodin v kuse, když ji odnese e násilím do obýváku, tak řve a s brekem běží nazpět do pokoje... Po schodech jde třeba půl hodiny, různé na nich preslapuje, různé prehmatava rukou na zábradlí a když nakonec vyjde nahoru, tak se šíleným brekem běží zpět dolů po schodech do svého pokoje...za celý týden se nám ji podařilo dostat ven z baráku jen jednou, na procházce se ale zničehonic na cestě otočila a s brekem utíkala zpět... Vůbec nevíme, co se s ní děje, jsem totálně zoufalá... Přitom to bylo až do konce roku úplně normální dítě, teď mám pocit, že je z ní psychická troška a já vůbec nevím, proč... Nevím, jestli tohle může mít souvislost s narozením bratra, to její chování je opravdu extrémní... Divne se chová, divné chodí, opakuje nějakou větu, je skoro celý den zavřená v jedné místnosti.... Pořád brečí nebo se vzteka... Už nemůžu dal, prosím, poraďte... Děkuji. Jarka

Dobrý den, na základě popisu chování vaší dcerky nedokážu kvalifikovaně posoudit, o jaké obtíže se jedná. Může se jednat o kombinaci hned několika faktorů a doporučila bych vám určitě se obrátit na odborníky. Můžete poté co budou vyloučeny organické příčiny (onemocnění), kontaktovat opět dětskou klinickou psycholožku, buď tu, u které jste byli, nebo zvolit jiného odborníka. Vzhledem k popisovanému chování bych vám ale doporučila obrátit se spíše na dětského psychiatra. Dcera může chtít upoutávat pozornost v souvislosti s narozením sourozence, ale projevy jejího chování jsou skutečně vyhrocené. Je také možné, že může trpět nějakými úzkostmi, nebo se jedná o psychickou reakci na nákazu roupy, případně o počátek rozvoje nějakých psychických obtíží. Nebo může mít z něčeho velký strach, který ale nemusí být racionální (neuvědomuje si čeho se bojí). Může se však také jednat o výrazné, ale fyziologické období vzdoru. Proberte situaci také s vaším pediatrem, požádejte o kontrolu, zda nákaza roupy nepřetrvává. Doma se snažte vyhnout rozrušování dcery, nechte ji v prostředí, kde se cítí nejlépe. Násilím ji nepřenášejte do jiné místnosti, neměli byste alespoň nějakou dobu vyjíždět na dovolené, nebo přespávat u rodičů. Dcera evidentně potřebuje čas, aby se zklidnila a našla ztracenou rovnováhu Snažte se dodržovat režim zavedený před jejími obtížemi, co nejvíce pravidelný a předvídatelný. Do denního režimu by měla patřit také procházka, dítě pobyt na čerstvém vzduchu potřebuje. Neberte jí její rituály, které jí zřejmě pomáhají se se zátěžovou situací vyrovnávat. Pokud dcera chodí do školky, pak docházku, jestli je zdravá nepřerušovat, probrat situaci s učitelkami, sledovat její stav. Při zhoršování obtíží řešit společně s učitelkami, v krajním případě nechat dceru doma. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

 

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.03.2022, 08:20

Trauma u miminka?

| Marta991 | 10.03.2022, 17:42

Dobrý den,

ráda bych se zeptala, mám téměř 7 měsíčního chlapečka, který je dráždivý a hypertonický. Cca od 5 měsíce se ale velmi zklidnil, směje se, hraje si. Teď o víkendu přišla manželova sestřenka povozit malýho v kočárku. Malej ji ale moc nezná, viděl ji naposled na Vánoce cca hodinku. Když jsem jí malého dávala, říkala jsem jí, že když bude plakat ať mi ho doveze. To ale ona neudělala, nechala ho třičtvrtě hodiny plakat a pak ho vzala k sobě domů, kde ho vytáhla z kočárku a on se údajně uklidnil. Mě ho dovezla už spícího. Když se vzbudil, tak se usmíval a působil normálně, ale včera jsme byli na návštěvě a když viděl cizí lidi, tak plakal. To nikdy dřív nedělal. Nemůže mít z té procházky nějaké trauma? Nebude to mít na něj nějaký vliv do budoucna? Furt musím přemýšlet nad tím, jak se asi musel bát.

Předem moc děkuji za odpověď.


Dobrý den, u vašeho miminka mohl zážitek se sestřenicí urychlit nástup období separační úzkosti. Toto období je samo o sobě fyziologické a objevuje se u dětí kolem 7 - 9 měsíce života a je známkou dobře se rozvíjejícího vztahu s pečující osobou, kterou nejčastěji bývá matka. Projevuje se náhlým až hysterickým pláčem při setkání s cizími lidmi, ale také s příslušníky rodiny, které dítě vídá třeba méně. Někdy děti takto reagují i na svého otce, který nebývá většinou tolik doma jako matka. Při citlivém přístupu toto období cca do měsíce odezní. Je potřeba dítěti poskytnout emoční podporu, pokud to není nezbytně nutné, tak od něj neodcházet. Dítě si  v tomto věku ještě není schopno uvědomit, že rodiče jej neopouští natrvalo, protože žije přítomností. Určitě nyní není vhodné nechávat chlapce s lidmi, které příliš nezná. Ohledně sestřenice je potřeba jasně vymezit pravidla, které je potřeba dodržovat, pokud byste jí syna svěřovala na hlídání. Bylo by dobré si s ní v klidu promluvit, vysvětlit jí, co požadujete a proč. Vámi nastavené hranice by měla respektovat, pokud bude chtít chlapce vídat. Pokud nemá syna brát k sobě domů, pak je potřeba jí to také vysvětlit. O dlouhodobější trauma se u vašeho synka jednat nebude, ale situace pro něj určitě byla zátěžová. O potencionální hlídání v podobě sestřenice se nepřipravujte, ale počkejte určitě až období separační úzkosti odezní. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 12.03.2022, 13:15

Úzkost 2leté holčičky

| Lucinka89 | 10.03.2022, 10:48

Dobry den, mam 2letou holcicku, ktera posledni mesic, kdyz prijde rodina nebo pratele, tak se me drzi jako kliste a zacne plakat, nechce jit k nikomu jinému a uplne se nekdy i klepe strachy.. Tohle zacalo kdyz jsme ji odbourali plenu, boji se i kakat, tak nevim zda to muze mit vse spojene s tim, ze uz nemuze kakat do pleny.. Ja proste nemuzu nikam odejit, ma neskutecny zachvat :,(uz si nevim rady. Dekuji predem za rady hezky den Goculjaková

Dobrý den, u vaší dcerky s velkou pravděpodobností pozorujete projevy separační úzkosti. Jedná se o normální vývojové období, které se u dětí poprvé objevuje kolem 9 měsíce věku a může se v různých etapách v situacích, které jsou pro dítě zátěžové, opět objevovat. Pro vaši dcerku mohla být spouštěčem změna denního rytmu související s odbouráním pleny, což pro její adaptační mechanismy znamená zátěž. Snažte se být hlavně trpělivá, dítě utište, uklidněte. Pokud je to možné, tak dcerku na nějakou dobu neopouštějte a když, tak na nezbytně nutnou dobu. Dceru je na váš odchod potřeba připravit, měla by být s někým známým a nejlépe na známém místě. Berte emoce vaší dcerky vážně, záchvaty nedostává samoúčelně, ale opravdu se bojí a potřebuje vaši emoční podporu. Dítě v tomto věku žije přítomností a nechápe, že rodič, který se vzdálí se k němu opět vrátí, proto se snaží přivolat jej svým pláčem a křikem. Pokud budete na toto období reagovat citlivě a empaticky, pak brzy odezní. Je potřeba, aby se dítě cítilo přijímané a ne rodiči odmítané, pro svůj strach. S tím pak bude vaše dcerka získávat sebedůvěru a strach vymizí. Protože ve dvou letech již mluvenému slovu rozumí, pak je dobré s ní o věcech komunikovat. Není také dobré chtít po ní více činností zaráz, v situaci, kdy upevňujete udržování činnosti byste ji už neměli zatěžovat dalšími věcmi či činnostmi, dokud se udržování čistoty neupevní. Ohledně vykonávání stolice do pleny nebo do nočníku nemám od vás informace, zda se daří. Pokud by měla dcerka problém, pak je lepší upevňovat nejdříve močení na nočník a až poté se zaměřit na stolici. Některé děti to mají zase obráceně, kakají na nočník, ale pomočují se.  S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 12.03.2022, 13:14

Dobrý den,
ráda bych se poradila ohledně své dcerky. Dceři je dnes 3,5 roku. Je z dvojčat, narozena předčasně. Jako miminko byla klidná, spala dobře, ale nerada se mazlila. Vydržela cca 10 minu pak byla nevrlá a musela se položit. Od 1 roku začaly holky docházet na zvykání občas do jeslí. Dcerka už kolem 1 roku začala být taková temperamentní, dominantní. Mezi 1-2 rokem jí přezdívali v jeslích "šéfová!" I doma byla silná osobnost, která se snažila prosazovat svou, nebála se poprat se starší sestřenicí. Od 2 let chodí do jeslí denně, po druhém roce se její chování ještě více projevilo, začala být více náladová, snažila se dosáhnout svého apod.
Dnes ve 3,5 letech je snad situace zatím nejhorší. Dcerka je milá, usměvavá, má ráda kolektiv, ale stále více se u ní střídají nálady. Má dny špatné a dny lepší. Problémy jsou od rána...už přes 8 měsíců se jí snažíme všemožně donutit, aby se oblékala sama, protože do té doby se prostě neoblékala. Ale je to šílený boj. Od mala se nechce sama oblékat, ale umí to, je šikovná. Ale prostě se nedá donutit, aby něco dělala. Dám jí oblečení a ona si ho nevšímá, místo toho leží, kope nožičkami, zpívá, cvičí, nebo si s něčím hraje...dělá blbiny. Když nad ní stojím a tlačím, aby se začala oblékat...tak se začne vztekat, brečet..vymlouvá se, že jí něco svědí, nebo něco bolí. Jindy vede i zvláštní komunikace ve stylu...proč se neoblékáš....nemůžu zvednout těžké kladivo, mám těžké kladivo, jindy začne mluvit o rámečku s fotkami, neustále opakuje, že jsou tam staré fotky, nebo mi řekne, že mám špatně oči, že musím víc otočit oči. Když je víkend a nespěcháme, a nevšímám si jí, tak vydrží běhat nahá klidně několik hodin. Prostě se neoblékne. Za posledních 8 měsíců se sama oblékla jen párkrát (opravdu by se to dalo spočítat na prstech ruky). Navíc se často vzteká, neustále jí něco rozčiluje, nebo se něčeho dožaduje....ve stylu Musíš mi to dát, musíš mi říct to a to....V jeslích je problém stejný, tety říkali, že většinou ráno je ještě dobrá, ale pak v průběhu dne se jí kazí nálada a je protivná, vzteklá, nechce nic dělat. Jsou dny lepší a dny horší. Aktivity (tvoření s dětmi) jí prý baví, to dělá hezky, je šikovná, ale v jiných věcech, jak není po jejím, je zle. Opakovaně se několikrát do týdne (třeba 3 dny v týdnu) stává, že pro holky jdu a ona jim tam leží i hodinu nahá pod stolem, nebo na zemi a odmítá se oblékat. Nikdo na ní nesmí mluvit, nebo se neobléká, protože čeká až pro ně přijdu a musí mi prý nutně něco říct,...pokaždé má nějakou výmluvu. Nastávají tam scény kdy musím pro malou jít dovnitř a tahat jí z postele, nebo ze země nahou a donutit jí se obléci a jít domů. Opět začíná brečet, kňourat, dožadovat se toho, že to neumí, že jsem jí to neukázala, jak se to dělá, že jí musím pomoct apod. Je to nepříjemné mě i tetám v jeslích, nikdo si s ní neporadí. Jak říkám, opakuje se stejný scénář dlouhodobě už skoro 8 měsíců a spíše se to zhoršuje. Už nevíme, jak jí donutit se oblékat (vyzkoušela jsem motivaci...odměna za oblékání - bonbon, pochvala, když zvládne alespoň část sama, tlaky, křik něco jí zakázat....vše akorát zhorší). Ale nic nepomáhá, jeden den je to třeba lepší, další dny opět krok zpátky. Tety jí posílají za zlobení do kouta, ale zatím ani tak se nepodařilo jí zlomit. Stále má své nálady a doma je to to samé. Své dvojče klidně pokouše, když jí nedá hračku apod. Jinak ale umí být milá, zlatá, jen kdyby se tak často nevztekala. Venku jsem si všimla, že dlouhodobě často jakoby našlapuje na špičky, myslela jsem často, že má třeba špatné botičky, ale dělá to ve všech botech. Ne ale vždy. Chodit umí normálně, spíš asi blbne, šaškuje. Jinak ale se drží za ruku, nevyvádí, neutíká, nikam nešplhá apod. Napadá mě, jestli by nemohla mít ADHD, i když bez vyšetření asi těžko soudit. V jeslích upozorňují, že to s ní v běžné školce budeme mít těžké. Tady jsou 2 tety a jen 4 děti, nevím jak zvládne velký kolektiv. Už nevíme, jak jí donutit, něco dělat, jak zvládat denně její střídání nálad, jak jí donutit se oblékat? Ráno nám trvá i 30 minut než se oblékne a to většinou stejně z velké části nakonec musíme za ní udělat my. V jeslích jí nakonec také buď oblečou, nebo jí sbírám nahou ze země já. Druhá z dvojčat je klidná, šikovná, vše zvládá sama, problémy žádné takto nemá.

Dobrý den, vaše dcerka může mít hned několik důvodů pro své chování. Jednak se ještě nachází v období vzdoru, kdy má potřebu vzdorovat a vymezovat se vůči autoritě. Emoční výbuchy, vzdor, vztekání, jsou pro toto období charakteristické. Dítě ještě nedokáže zvládat své pocity, jeho nervový systém není ještě vyzrálý. Za své projevy dítě nemůže, je potřeba k němu přistupovat citlivě, brát jeho emoce vážně, nezlehčovat je. Při afektu vyčkat až odezní a teprve poté s dítětem o situaci přiměřeně věku promluvit, konkrétně vysvětlit, jaké chování je pro nás žádoucí, co bychom od něj požadovali. Dále se dcera může vymezovat také vůči své sestře - dvojčeti, která je jak píšete bezproblémová. Může tak chtít upoutat pozornost směrem ke své osobě. Pak je potřeba ocenit a podpořit to chování, které po ní požadujete a všímat si i pouhé snahy o něj. Neposilovat chování, které je nežádoucí, nevěnovat mu pozornost nerozebírat je před dcerou. Ohledně podezření na ADHD je u dvojčat navíc narozených předčasně vyšší pravděpodobnost výskytu. Doporučuji vyšetření dcerky u dětského psychiatra. Nervový systém dítěte se však vyvíjí a diagnóza ADHD je většinou jasná až kolem šestého roku věku dítěte. Našlapování na špičky může být známkou neurologických obtíží z důvodu např. předčasného porodu, konzultovala bych s pediatrem případné doporučení na neurologické vyšetření. Podle vašeho popisu to vypadá, že se svět vás všech smrskl na oblékání dcery a také, že dosavadní používané postupy nejsou efektivní. Mějte na paměti, že tam, kde vyvíjíte na dítě v období vzdoru tlak, tak dítě vyvíjí stejně silný protitlak. Neosvědčené postupy je tedy potřeba změnit. Zkuste vyjádřit dceři pochopení, nabídněte s oblékáním pomoc, nechte ji vybrat, co si oblékne sama (nejlépe tu část oděvu, kterou dobře zvládá) a s čím jí pomůžete. Samostatně zvládnout oblékání ve 3,5 letech na ni skutečně může být ještě příliš náročné, a proto se tolik vzteká a vzdoruje. Nebo se prostě na tuto činnost nedokáže ještě tak dlouho soustředit, protože ji nebaví a nezajímá. Vždyť vám sama říká, že po ní chcete, aby zvedala těžké kladivo. Nesrovnávejte děti navzájem, každé je individualita, i když jsou dvojčata a každé také individuálně zraje a osvojuje si dovednosti. Je potřeba ocenit a pochválit i každý malý pokrok v oblékání. Zároveň však ale tomuto úkonu nevěnovat přehnanou pozornost, je přeci tolik hezkých věcí na světě, tolik společných činností, ve kterých je dcerka šikovná a které si můžete s dcerami užít. Dohodněte se také s tetami v jeslích, ať na dceru s oblékáním nějakou dobu netlačí, ať jí pomohou. Dětí v jeslích není zase tolik, aby to časově nezvládly. Vaše dcera potřebuje od dospělých zažít pochopení a pomoc a ne tresty ve formě posílání do kouta nebo jiné.  Bylo by dobré tetám v jeslích sdělit, že si používání podobných trestů nepřejete. Navíc se ukazuje, že stejně nejsou efektivní. Ve školce se mohou samozřejmě obtíže objevit, ale také nemusejí. Pokud by se po nástupu dcerky do školky obtíže skutečně objevily, pak je dobré vyhledat pomoc buď dětského klinického psychologa, nebo psychology v Pedagogicko psychologické poradně. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 12.03.2022, 13:18

Vztek, naschvály

| SylvieM | 21.02.2022, 08:37

Dobry den, mozna mi pomuzete, poradite.
Mame 3leteho syna. Odjakziva je svehlavy, umanuty a taky vztekly nebo nervni, ale dalo se to klidnou zpětnou vazbou vyresit. Ale posledni dobou se to stupnuje. Pred 3 mesici se mu narodila sestricka, mozna je to i tim, i kdyz se k ni chova hezky.
Posledni dobou uz ale nemuzeme nikam jit aniz by o tom nevedel cely barak. Kdyz probehne v klidu oblikani, vyvzteka se u bot, kdyz i boty probehnou v klidu, vztekne se na chodbe, treba proto, ze on chtel zavrit dvere. Jsou to veci, ktere neni sance predvidat. Je jedno, jestli spechame nebo mame cas, jestli se tam kam jdeme tesil nebo tam nechtel. Vzdy to dopadne stejne. Vzdy se najde duvod k silene scene.
V zari zacal chodit do skolky. Ze zacatku to bylo s placem, ale po par dnech se mu tam zalibilo. Hrani a kamaradi. Ale ted je i tohle spatne.
Jsme vycerpani z kazdodennich scen, breku, kriku. Kolikrat opravdu silene vresti jen proto, ze mu neco spadlo. Je to napor pro vsechny. Ted v tom vyrusta i to miminko a uz opravdu nevim jak na nej. Nejde do nekonecna konejsit, uklidnovat. On to v tom svem amoku stejne nevnima. A ani ho nemuzu nechat delat si co chce prece. Jsou nejake osvedcene postupy, aby to ditko naslo rovnovahu? Pochopilo, ze nic neni spatne a dokazalo se uklidnit. Vim, ze i vztek je prirozeny, ale kdyz je to x krat za den kvuli nicemu znenadani, je to neunosne pro vsechny. Z niceho se nemuzeme tesit, protoze cokoli vymyslime, vzdy skonci kravalem.
Moc vam dekuji a doufam, ze aspon nejakou cestu, i kdyby byla dlouha, najdeme

Dobrý den, váš syn se nachází v období vzdoru, které není pro dítě a ani pro rodiče snadné a jednoduché. Navíc většinou platí, že čím silnější osobnost dítěte, tím může být období náročnější. U vás je ještě umocněné příchodem mladšího sourozence a potřebou syna udržet, potvrdit a upevnit si své postavení v rodině a upoutat na sebe pozornost za každou cenu. Proto se mu nechce chodit do školky, dobře si totiž uvědomuje, že mladší sourozenec s vámi zůstává doma a má obavy, zda nezaujme jeho uprázdněné místo. Ohledně období vzdoru, které je právě popisovanými afektivními reakcemi nezralého organismu dítěte charakteristické už bylo napsáno mnoho informací, které můžete najít v literatuře i na internetu a také já jsem již na dotazy s obdobnou problematikou mnohokrát odpovídala. Žádná rychlá a okamžitá rada neexistuje, dítě potřebuje čas, než vyzraje jeho nervový systém a naučí se zvládat svoje emoce a afekty. Můžete mu pomoci klidným a trpělivým přístupem, zvýšením zájmu o něj, pokud se nevzteká, věnovat se mu, vyhradit si čas na dítě odděleně od sourozence. Případný afekt je potřeba nechat odeznít a teprve poté lze situaci s dítětem situaci trpělivě probrat, vysvětlit jaké požadujeme chování, nebo jak by mohlo reagovat. Dítě za svoje chování nemůže, není úmyslné, jen si neumí jinak poradit. Potřebuje vaše objetí, porozumění a pochopení. Při přetrvávajících obtížích vám doporučuji vyhledat pomoc dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 02.03.2022, 12:29

Dobrý den, mám zhruba 20měsíčního kluka. Začal chodit asi v 14měsících, měl vždy protiskluzové ponožky, ani capáčky jsme mu nedávali, ale když už měl jistou chůzi, tak jsme mu chtěli alespoň ty capáčky, jenže následoval křik, vztek a okamžitě je sundal, opakuje se to každý den, vůbec je nechce. Necháváme mu je mezi hračkami. Vyváděl i když viděl, že si já nebo partner obouváme papuče, ted už mu to u nás nevadí. Prostě kromě ponožek, a to mu můžu dát i troje na sebe, nechce na nožičkách nic. Budu ráda za jakoukoliv radu. Děkuji

Dobrý den,
v dotaze uvádíte, že syn odmítá nosit cokoliv kromě ponožek. Dále píšete, že syn již přibližně půl roku chodí - nemám však informaci, jak odmítání botiček řešíte venku? Předpokládám, že venku syn má zájem chodit sám a v zimě nejspíš nechodí v ponožkách. Pokud venku botičky neodmítá, nechala bych ho doma jen v protiskluzových ponožkách. Pokud by odmítal boty obouvat i na ven (a že jsem měla možnost vidět takové děti na vlastní oči), nechávala bych ho v kočárku a trvala bych na tom, že běhání bez bot (obzvlášť v zimě) se provozovat nebude. Některým dětem trvá déle, než si na obuté boty zvyknou, důležité je vytrvat a vysvětlovat, proč botičky nohám pomáhají. Samozřejmostí by měla být správně volená velikost boty a dostatečné pohodlí (pokud možno ohebnější podrážka, případně barefoot boty).
Přeji hodně radosti se synem.

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 02.03.2022, 12:48

Spánek měsíčního miminka

| Sabri | 18.02.2022, 04:52

Dobrý den, ráda bych se poradila ohledně spánku mé měsíční dcery. Týden to tak trvá, kdy přes den nechce skoro vůbec spát. Po kojení vždy odpadla únavou. A teď nic. Začne plakat. Je teda i dokrmována protože jí kojení mnohdy nestačí. A je taková celkově nespokojená, buď teda pláče a nebo usíná, ale spí max. Půl hodiny, někdy ani to ne. Říkám si jestli to není třeba z důvodu, že ji v noci necháváme spát i 5 hodin. Přes den se pak budí na jídlo co 2 hodiny. Prosím o radu.

Dobrý den, ohledně spánku takto malého miminka bych vám doporučila poradit se s ošetřujícím pediatrem. Obzvláště, pokud se vám dcerka jeví být neklidná a celkově nespokojená. Takto malé miminko by mělo prospat až 17 hodin denně. Některá citlivější, dráždivější, neklidná miminka mívají potíže s útlumem a usínáním již v raném věku. Také některé mimořádně nadané děti vykazují odmalička malou potřebu spánku. Pokud vám dcerka v noci spí vcelku pět hodin, pak je to jen dobře. Pokud váhově prospívá, byla donošená a je zdravá, pak přirozený spánek miminka není potřeba narušovat a budit jej. Nechte ji spát tak dlouho vcelku, jak potřebuje. Jiná situace by mohla nastat, kdyby se jednalo o miminko nedonošené, zdravotně oslabené, s nízkou porodní váhou. Taková miminka jsou někdy slabá, málo sají a pijí, mají tendenci dlouho spát a nepřijímat tak potravu, neprospívají a slábnou. Taková miminka je někdy potřeba na jídlo pravidelně a častěji budit podle doporučení pediatra. Obraťte se tedy prosím na ošetřujícího dětského lékaře. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 12.03.2022, 13:12

Vyprazdňování

| Petra777 | 14.02.2022, 16:52

Dobrý den, prosím o radu. Mám syna, kterému budou v dubnu tři roky a nedaří se nám ho naučit chodit na záchod (na stolici). Přestože už od dvou let chodí celkem spolehlivě na WC na malou, buď si řekne nebo jde i úplně sám. Pleny má pouze na noc. Denně si někam zaleze a tam se pokaká. Většinou se mi podaří ho přistihnout, ale když na něj začnu v klidu mluvit, že půjdeme na záchod, tak to zarazí a třeba i dva dny pak nejde. Připadá mi, že má nějaký blok a už si nevím rady jak s ním mluvit a jednat,abych problém neprohloubila. Většina blízkých mi říkají, že do třech let má na to nárok, ale ja jsem přesvědčena, že ví, co po něm chceme. Mockrát děkuji za odpověď. Přeji pěkný zbytek dne.

Dobrý den, doporučovala bych vám poradit se s dětským klinickým psychologem, jak postupovat, abyste ohledně vyměšování nevytvořili psychický blok. Určitě by pomohlo na syna ohledně stolice netlačit, nemluvit na něj, pokud již stolici vykonává do pleny. Mohlo by to vést ke vzniku psychických obtíží. Váš syn si zřejmě uvědomuje, že je potřeba stolici vykonávat na záchod nebo do nočníku, ale nemusí ji být schopen ještě tak dokonale ovládat, aby se to podařilo, nebo nechce měnit osvědčený způsob, kdy se mu vykonat potřebu daří. Můžete zkusit vysledovat jeho chování předtím, než si někam zaleze a stolici vykonává a vysadit jej na nočník. Pokud se ale nezadaří a syn bude potřebu potlačovat, pak ještě není připraven a nevytvářejte proto na něj nátlak. Dítě obvykle začne samo něco vykonávat, až když je připravené. Řekněte synovi, že až bude chtít, že má připravený nočník, kdyby chtěl vyzkoušet a nechte ho, ať se rozhodne sám. Třeba to, že přestanete naléhat, pomůže. Můžete se také poradit s ošetřujícím dětským lékařem. Postupujte hlavně citlivě, blok ohledně vyměšování se obtížně odbourává. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 02.03.2022, 12:35

Dobry den,

má dcerka je od miminka citlivější, jako miminko byla hodně uplakaná, až to šlo do hysterie, ale s přibývajícím věkem se vše lepšilo. Před rokem se mi narodil syn, dcera (3 roky, teď už skoro 4) nejdřív spustila hysterický záchvat pokaždé, když jsem ho kojila, a tím pádem ji nemohla v tu chvíli s něčím pomoct, což jsem chápala a akceptovala jako volání o pomoc a to že nevěděla, jak s přírůstkem nového člena rodiny naložit. Pak se na čas situace zklidnila a teď už zhruba půl roku trvá stav, že kdykoliv pláče syn - ať už se o něco bouchne nebo je jiný problém, dcerka začne hystericky plakat, křičet ,,já nechci”, občas to dokonce vygraduje v položení na zem a kopání nohama. Nemám už nápad, co s tím dělat. Snažila jsem se jí ptát v klidné situaci, co ji v tu chvíli pomůže, aby neplakala…snažila jsem se ji i obejmout (ale ona vždycky křičí, ať vezmu i syna - asi abych ho co nejrychleji utišila),snažila jsem se vysvětlovat, že je to miminko, které neumí mluvit a jinak se vyjadřovat neumí, když mu něco je. Snažila jsem se jí i několikrát říct, ať klidně pláče, že samozřejmě může, že ani mě ten pláč není příjemný. Poslední pokus, u kterého jsem zatím zůstala byl, že to nechám být, v podstatě to ignoruji. Nicméně nepomáhá nic. Další věcí je, že se tedy snažím dělat všechno, aby to přestalo a zkouším byt v tu chvíli milá, ale její hysterie a žev ve mne vyvolává příšerný pocit vzteku a chuť s něčím praštit, takže když nejsem psychicky v nejlepším rozpoložení, tak někdy umím i bouchnout.

Mohla bych vás poprosit o radu, vhled odborníka, jak s tím pracovat?

Předem moc děkuji,

Kamila

Dobrý den, poradila bych vám kontaktovat dětského klinického psychologa, který by vám pomohl problém zpracovat. Jeví se mi, že chování vaší dcery může souviset s narozením mladšího sourozence. Jedná se pravděpodobně o nezpracovanou a také výchovně ne zcela zvládnutou reakci na narození mladšího sourozence, na problematiku žárlivosti. Problém se s růstem syna bude stupňovat, protože bude rychle pohyblivější a bude zvládat čím dál více kompetencí, které jsou nyní vyhrazeny pouze dceři, takže bude postupně přicházet o své výsady. Vy jako matka byste si měla stanovit priority, které dítě nejdříve "ošetřit", pokud pláčou. Jestliže se váš syn uhodil a pláče, pak byste svoji péči měla věnovat nejdříve jemu a utěšit ho, protože je zde objektivní příčina pláče. Pokud pláče i dcera, která se ale bez příčiny vzteká, pak by pozornost dostat hned neměla. Jinak ji pouze v jejích afektivních reakcích podporujete, protože vyvolají pozornost a dokonce vás zřejmě často i odvede od pozornosti věnované mladšímu sourozenci. To že chce, abyste utěšila i jeho je pouze manipulace, kdy přebírá situaci a kontrolu nad pozorností, která se dostane sourozenci do svých rukou. V této situaci se ale dcera nemůže cítit dobře, chybí jí rozhodnost a jistota dospělého a pocit bezpečí, který z ní získává. Mám však příliš málo informací, abych vám mohla kvalifikovaněji poradit. Roli zde také hraje ještě zřejmě přetrvávající období vzdoru vaší dcery, která je tak afektivně labilní a neumí své reakce ještě zpracovat a ovládnout, navíc ji křik mladšího sourozence zřejmě nějak silně irituje, dráždí. Určitě byste ale měla být trpělivá, křik z vaší strany ani tresty nic nevyřeší. Dcera vám to nedělá schválně, její chování není osobní, jen nedovede jinak zpracovat vzniklou situaci. Pokud chcete s dcerou situaci probírat, pak je důležité vždy počkat až se uklidní a přestane se vztekat a plakat. Potom je chvíle, kdy si s ní můžete promluvit. Je důležité, aby se dozvěděla, že se vám její chování a křik nelíbí a také o vašich pocitech, které to ve vás vyvolává. Můžete spolu hledat jiné cesty, co by mohla v těchto případech dělat. Vysvětlujte vždy úměrně věku, ideálně formou příběhů, pohádek, můžete si zahrát loutkové divadlo a přehrát si možné způsoby reagování, vaší kreativitě se meze nekladou. Snažte se najít si na dceru čas, který strávíte odděleně jen spolu bez mladšího bratra. Chlapečka může někdo pohlídat, nebo se o něj postarat tatínek a věnovat se také jen jemu. Dcera vás měla tři roky svého života jen pro sebe a zřejmě jste se jí hodně věnovali a najednou o tento čas přišla. Proto se ho snaží vydobýt zpět. Důležité je, aby každý ze sourozenců měl také nějaký samostatný čas s rodičem. Postrádá ho však více dcera, váš syn se již narodil do rodiny s jedním dítětem a jinou situaci nepoznal. Bude dobré, když vyhledáte odbornou pomoc co nejdříve, než se problém dále prohloubí a vyústí například v nějaké agresívní chování k mladšímu sourozenci nebo vznikem potíží ve vztahu mezi sourozenci. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 13.02.2022, 14:34

Dobrý den,
můj syn (narozen 29.10.2021, 2700 g, 48 cm) byl 21.1. operovaný s tříselnou i pupeční kýlou. Od 14. dne je plně na UM Nutrilon AR. Před operací jedl 7x denně 150 ml (dle domluvy s pediatrem), v nemocnici mi bylo řečeno, že je to příliš. Dávku jsme tedy snížili. Nyní dostává 120 ml 7x denně a ubývá na váze. Při propuštění z nemocnice v pondělí 24.1. vážil 4915 g, dnes 4850 g. Můžu dávku UM zvýšit? Nebo se může jednat o nějaký pooperační problém? Dnes mu jsou 3 měsíce.
Děkuji

Dobrý den, může se jednat o pooperační úbytek, podle váhy by mělo stačit 120 ml 7x denně.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 03.02.2022, 15:23

Dobrý den paní doktorko,

Ráda bych se informovala ohledně postoje mého syna.
Syn si stoupá od 9. měsíce, do té doby vše v pořádku ( aktivně se přetáčel, lezl po čtyřech, sed nejprve W později správný).
Do stoje se dostává přes rytíře, ale vidím u něho jistotu na levé noze, pravou nohu má jen takovou opěrnou a nedokáže se na ní postavit na celé chodidlo. Stoj je tedy na pravé noze na pološpičce s mírnou rotací dovnitř (v této poloze i obchází nábytek-vypadá u toho jak kdyby kulkal)Když se snažím nohu srovnat vydrží jen několik sekund a vrátí ji do původního stavu. Také začal chodit po kolenech s vyšpuleným břichem. Není tedy problém v břišních svalech? Nebo kyčle? Již jsem tento problém diskutovala s paní doktorkou na 10 měsíční kontrole a říkala, že máme ještě čas. Synovy bude za pár dní rok a už vlastně přes dva měsíce nožku používá výše popsaným způsobem. Mám strach aby se nohu nenaučil používat jen tímto způsobem a nebrzdilo ho to v dalším vývoji.
Chtěla bych slyšet další názor, proto jsem se rozhodla Vás kontaktovat.

Chtěla jsem přiložit krátké video, ale bohužel je to velký soubor.

Děkuji za případné rady a Váš čas.
Míša

Dobrý den, omlouvám se, nedovedu posoudit, pokud dítě nevidím, požádejte o neurologickou nebo rehablilitační kontrolu.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 03.02.2022, 15:18

Denní spánek dítěte

| Vlavl | 26.01.2022, 16:26

Dobrý den, syn 2.5roku je velmi čilý, v noci asi dobře spí, takže během dne odmítá už od dvou let (nebo i dříve) spát. V postýlce usnul pouze párkrát, když byl opravdu unavený. Jinak se doteď musí vozit v kočárku, aby usnul. Jedná se o špatný návyk, nebo syn již opravdu spánek nepotřebuje? Opravdu hodně se spánku brání, říká "ne hajat - hrát"... Jde mi o, že když je nemocný nebo po nemoci (bez horečky - to jinak usíná dobře), není jednoduché ho uspat a nyní se nám stalo, že usnul v 15 h a spal až do 5 ráno dalšího dne v kuse. Není pro něj takto "nárazové dospávání" nezdravé? Jinak je v pořádku, do večera vydrží vzhůru, aniž by byl protivný. Jinak je bez problému, akorát je hodně tvrdohlavý :) Moc děkuji za odpověď. Chci synovi dát tu nejlepší péči :)

Dobrý den, podle obtíží, které popisujete, se mi na chování vašeho syna nejeví nic patologického. Potřeba spánku je u  každého dítěte, stejně tak, jako u dospělého, individuální. Z hlediska vývoje dítěte a hlediska fyziologického dvouleté děti spát ještě většinou potřebují. Pokud však na synovi nepozorujete nějaké obtíže, před den není unavený, je čilý, aktivní, večer dobře usíná a dobře se vyvíjí, pak není důvod k obavám. Některé čilejší děti prostě spánku potřebují méně. Pokud chlapec usíná v kočárku, pak je to výhoda, že je možné jej alespoň občas před den uspat. Jeho nervový systém se vyvíjí a v tomto věku, jak už jsem psala, většina dětí ještě přes den spát potřebuje. Nárazová potřeba spánku při nebo po nemoci je také naprosto normální a pochopitelná. Odpoledne by bylo, pokud syn nespí, vhodné zařazovat klidnější aktivity, čtení pohádky, malování, prohlížení obrázků, aby si odpočinul. Nemusíte trvat na usnutí. Důležité je dodržovat pravidelný režim, denních odpočinkových aktivit. Počítejte s tím, že také ve školce, kam pravděpodobně váš syn nastoupí, se odpoledne bude odpočívat. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 13.02.2022, 14:29

Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem, který se týká mého 2,5letého syna. Syn je velice šikovné dítě, s kterým do teď nebyly žádné větší problémy. V posledních týdnech bojujeme ale s tím, že skoro na všechny - kromě mě, je syn ošklivý. Když je na hlídání u babičky, je zlatý. Přijdu si pro něj já a už nikoho nechce, začne být ukňouraný a s ostatními už nechce mít nic společného. To samé s jeho tátou. ( jsme ve fázi, kdy řešíme rozchod a stěhování, malému se podle mě dostatečně nevěnuje, ale to dle mého pramení i z věčného odmítání ze strany syna ) nicméně jeho odmítá nejvíce. Jakmile je doma táta, nehne se ode mě ani na krok. Od táty se nechce nechat svlíknout, vykoupat, hrát si s ním, naprosto nic. Když se ho zeptám, proč je na tatínka ošklivý, řekne mi, že chce být se mnou. Občas odmítá tak moc, kdy vyloženě hysterčí, že tatínka nechce. Když ale musím např. do práce nebo mám nějakou svou aktivitu a hlídá pouze táta, tak tento problém není. To samé u babičky, když hlídá. Sám je zlaté dítě, ale když je se mnou a s někým, tak je z něj malý závislák, na kterého můžu sáhnout pouze já.
Nevím si bohužel rady, jak k tomuto přistupovat a jak to řešit. Mockrát děkuji za odpověď.

Dobrý den, píšete, že řešíte rozchod a stěhování, což je i pro dospělé velmi vypjatá a náročná situace. A co teprve pro dítě, které, i když tomu co se kolem něj děje ne úplně zcela rozumí, tak vycítí, že se jedná o něco vážného a důležitého. Cítí napětí rodičů a jejich nervozitu. Dochází k nabourání jeho životních jistot a bezpečí. Je proto přirozené, že váš syn prožívá separační úzkost a hledá u vás záruku bezpečí a jistoty. Separační úzkost se poprvé objevuje cca kolem 9 měsíce věku dítěte, nebo i dříve a v různých obdobích dětského vývoje se může vracet. Zejména v obdobích spojených s nějakým emočním vypětím, změnami apod. Jedná se o strach z odlloučení od pečující osoby, ke které má dítě vytvořen citový vztah. Je to vývojově naprosto v pořádku a znamená to, že dítě vytvořilo s pečující osobou (většinou to bývá matka, která je s ním nejdéle a stará se o něj) citové pouto. Toto pouto bude základem pro budování vztahů do budoucna. Dítě žije přítomností a pokud matka odchází, tak to vnímá, že odchází navždy a proto má strach z odloučení. Přistupujte proto k vašemu synovi citlivě a k jeho prožívání, jeho potřeby pokud je to možné zajistěte vy. Tatínek ať si jeho projevy nebere osobně, pokud k němu budete oba přistupovat citlivě, tak toto období brzy odezní. Snažte se vyhnout konfliktních situací řešených před dítětem. Pokud jej necháváte hlídat např. od babičky, pak mu vždy vysvětlete, že se brzy vrátíte, snažte se jej uklidnit než odejdete. Bez vaší přítomnosti syn hlídání nebo pobyt s tatínkem zvládá dobře a to je důležité. Dožaduje se vás pouze ve vaší přítomnosti, proto je potřeba mu dát najevo, že jeho potřebu chápete, že je přijímaný a postarejte se o něj. Pokud mu podporu a péči neposkytnete, tak jen zvyšujete jeho stres, úzkost a obavy, může se cítit odmítaný a jeho pocity nejsou respektovány, což povede pouze k prohlubování obtíží. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 26.01.2022, 17:37

Dobrý den, mám 3,5měsíční dcerku a máme problém s usínáním. Ještě před Vánoci šlo vše krásně (tj. nakojila jsem, uložila do postýlky a buď spala hned a nebo si chvíli broukala ale usnula) nyní si z prsu udělala dudlík. Usíná u kojení, položím do postýlky a buď spí a po chvilce se vzbudí a řev, a nebo je řev okamžitě po položení do postýlky (dudlík nám plive a sem tam se i dáví, když jí ho nabídneme, a to jsme zkoušeli různé druhy). Ale naopak během noci se vzbudí max. 2x nakojím, odříhne si a v postýlce spí krásně...

Dobrý den, děti mají v průběhu vývoje mnoho období, kdy spinkají nebo usínají lépe a jindy zase hůře. Obtíže se spánkem mohou souviset s mnoha okolnostmi jako je třeba prudký vývoj nervové soustavy dítěte, růstový spurt, kdy se u kojeného dítěte zvyšuje spotřeba mléka a chvíli trvá, než se jeho tvorba potřebám dítěte přizpůsobí, období růstu zoubků, nebo zátěžovější období v rodině, které dítě vnímá apod. Pokud dcerka nechce dudlík, pak se asi budete muset smířit s tím, že její uklidnění může být náročnější, ale zase nevznikne návyk, který pak budete složitě odbourávat, o vlivu dudlíku na vývoj chrupu ani nemluvím. K dceři určitě přistupujte citlivě, reagujte na její signály a potřeby. Budete se asi muset rozhodnut, jestli ji budete uspávat ve vaší posteli u kojení, nebo vytrváte a budete ji přendávat ke spánku do postýlky. Neměla byste způsoby ukládání stále nebo často měnit. Je potřeba vytvořit si určitý rituál, pořádek a ten se snažit před spaním dodržovat. Rituál vytvořte samozřejmě takový, který vám oběma vyhovuje a dodržte jej, i když se momentálně vyskytují obtíže. Změny v zaběhnutém pořádku by dítě ještě více rozhodily a obtíže by se mohly prohloubit, což ovšem neznamená, že dítě nemáte pochovat a uklidnit pokud pláče, jen je potřeba se pak zase vrátit ke stejnému ukládacímu postupu, i když jej budete třeba muset vícekrát zopakovat. Je předpoklad, že při dodržení stejného způsobu ukládání se po pominutí důvodů k horšímu spánku vše zase vrátí do původních kolejí. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 26.01.2022, 17:39

Agresivita u dítěte

| Martina Buš. | 14.01.2022, 19:13

Dobrý den,
Syn 2roky a 4 měsíce. Cca od 2let u něj pozoruji agresivitu vůči dětem. Jakmile se v jeho blízkosti objeví jiné dítě, zle se na něj podívá a hned ho začne bít pěstičkami nebo štípat. Zatne zuby a útočí. Je mu jedno jak velké dítě je. Dřív hned děti objímal, smál se na ně... Ale teď je to neskutečný obrat a mě to ubíjí. Jeho bratranec o kousek starší si s nim nechce hrát, bojí se ho. Vůbec nic na něj neplatí. Dále, když není po jeho, švihne sebou o zem a ječí. Většinou slovní útoky směřuje proti mě, ať jdu pryč a ječení zintenzivňuje. Když ho obejmu, ječí ještě víc. Je to jen "období" a přejde to nebo jak toto řešit? Hlavně útoky na děti. Moc děkuji

Dobrý den, kooperativní hra se u dětí rozvíjí teprve kolem třetího roku věku. Dítě ve věku vašeho syna je sebestředné a přirozeně sobecké, není schopné si uvědomit a  respektovat pocity a potřeby druhých dětí, převažuje hra souběžná tzv. vedle sebe. Dítě není schopno rozlišit mezi půjčením hračky a tím, že mu hračku někdo vezme. Ostatní děti jej mohou zajímat a může chtít kontakt navázat i tímto způsobem. Záleží na více aspektech, také na temperamentu a osobnosti dítěte jak reaguje. Váš syn se navíc dostává do období vzdoru, pro které jsou prudké emoční negativistické reakce typické a normální. Je potřeba k němu přistupovat trpělivě, věnovat se mu, pokud se objeví jiné děti, tak jeho hru monitorovat, zapojit se, usměrňovat vzájemné interakce dětí. Dojde-li k fyzickému násilí nebo útokům, syna netrestat, což jeho agresivitu může jen zvýšit, ale ze situace jeji odnést a snažit se mu klidným hlasem situaci vysvětlit přiměřeně jeho věku. Např. biješ děti, tak si na písku nemůžeš s nimi hrát a odejít s ním jinam. Můžete mu také ukázat, jak si s dětmi hrát, vysvětlit mu, že je potřeba se zeptat, když chci něčí hračku a učit ho přijmout, že i když požádá, tak mu druhé dítě věc vždy půjčit nemusí. Agresivitu ale určitě netolerujte. Pokud by se potíže nedařilo řešit, pak je vhodné kontaktovat dětského klinického psychologa, který by vám při osobním kontaktu mohl více poradit a pomoci. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 26.01.2022, 17:40

Dobrý den,

mám několik dotazů ohledně dcery (5 měsíců a týden).
První problém máme s její přítomností v rukách někoho jiného než mých nebo manžela. Dříve s tím problém neměla, babička ji i hlídala, když jsem potřebovala odejít. Nyní začne plakat, až hystericky křičet.
Druhý problém je v usínání. Vždy jsme se s manželem střídali, dcera nikdy neměla problém manželovi usnout. Nyní při jeho pokusu o uspání opět pláč, až hysterický křik. Přes den se dceři manžel věnuje, chová ji, v ničem není problém, pouze v uspávání.
Dále bych se chtěla zeptat, zda mám v něčem hledat důvod, proč dcera přestala spát celou noc. Již delší dobu spala od cca 20:30 do 5-6 ráno, vyjímečně i 6:45. Nyní se v noci budí a neusne bez kojení.
Posledních pár noci máme i velký problém s usnutím večer. Dceru v náruči uspím, ale při pokládání do postýlky se vzbudí, nebo vydrží spát pár minut, maximálně 40.

Předem děkuji za jakékoli rady

Dobrý den, chování vaší dcerky vykazuje poměrně typické projevy počátku období separační úzkosti. O tomto období najdete mnoho informací na internetu, i zde na stránkách Babyonline jsem o něm několikrát psala. První projevy tohoto období jsou typické pro kojence od cca 8 - 9 měsíců, ale mohou se objevit i dříve. Záleží na více faktorech, vyspělosti psychiky dítěte, na jeho osobnosti ... Pro toto období je charakteristické, že jinak milé a klidné a od každého "chovací" děťátko se najednou pustí do hysterického křiku a pláče, pokud se od něj pečující, většinou mateřská osoba vzdálí. Ano často v tomto období děti křičí i v přítomnosti babičky, nebo i tatínka. Jedná se o fyziologické a vývojové období, které je v životě dítěte důležité. Nástup separační úzkosti znamená, že emoční vývoj probíhá normálně a dítě si vytvořilo citovou fixaci na matku nebo někoho jiného, kdo se o něj nejvíce stará. Tato emoční vazba se v budoucnu stane základem pro vytváření citových vztahů ke druhým lidem, rodičům, partnerovi, dětem... Dítě v kojeneckém věku žije přítomností a nedokáže si představit a vyrovnat se s tím, že rodičovská osoba od něj odchází, vnímá to, jako by od něj odešla nadobro. Pro toto období jsou charakteristické také jiné obtíže, strachy a úzkosti a také k nim mohou patřit obtíže s usínáním a spánkem. Mohu vám poradit pouze hodně trpělivosti, citlivý přístup k vaší dcerce, které poskytněte v co nejvyšší míře vaši emoční přítomnost, více ji chovejte, mazlete se s ní, nenechávejte ji o samotě, pokud bude plakat. To jak nyní zareagujete na projevy jejího strachu je pro její další vývoj velmi důležité, může se cítit buď přijímaná a pochopená, nebo také odmítaná. Tatínek ani babička ať si její projevy neberou osobně, ony při vašem citlivém přístupu brzy přejdou stejně tak jako obtíže se spánkem. Pokud budete od dcery potřebovat odejít, pak s ní klidně mluvte, vysvětlete jí, že se brzy vrátíte (i když je malinká, tak váš uklidňující hlas vnímá), neopouštějte ji však na dlouho. Přeji ať se vám dcerka dále zdárně vyvíjí a ať společně překonáte další úskalí jejího vývoje. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 06.01.2022, 15:55

Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu.
Syn (7 měsíců) se v noci budí každou hodinu. Zvykl si, že ho při usínání popovážím v postýlce a tento "rituál" vyžaduje vždy, když se během noci probudí. Jinak nedokáže sám usnout a brečí.
Je kojený a mléko vyžaduje i v noci po 2-3 hodinách. Zkoušela jsem mu na noc dát kaši nebo zeleninový vývar. I přesto byl potom za hodinu vzhůru.
Problém tedy nevidím v hladu, ale spíše v tom, že nedokáže sám usnout.
Poradila byste mi, jak ho to odnaučit? Existuje nějaká jiná než "vyplakávací" metoda?
Velice děkuji za případnou radu.

Dobrý den, kdybych věděla nějakou univerzální radu, jak zařídit, aby se miminka v noci nebudila, tak bych asi byla kandidátem na Nobelovu cenu :-). Obtíže syna s usínáním můžete zkonzultovat s dětskou lékařkou, u které je sledován. Může se jednat o dítě s dráždivější nervovou soustavou, které má obtíže se zklidněním a usnutím a potřebuje tedy zatím nějaký vnější podnět, stimul. Asi vás nepotěším, ale dělejte to, co synovi pomáhá usnout, i kdyby to znamenalo, že budete popojíždět postýlkou. Zkuste dodržovat pravidelné rituály před ukládáním, včetně pojíždění postýlkou, dávejte ho spát přibližně ve stejný čas, volte prodyšné pyžamko z bavlněných materiálů, snažte se zajistit klidné prostředí, zkrátka eliminujte rušivé vlivy, které by narušovaly usínání a spánek. Děti mají v průběhu vývoje několik vývojových spánkových krizí, kdy hůře spinkají, souvisejí s prudkým vývojem nervové soustavy, psychomotorickým vývojem, spánek může ovlivnit růst zoubků, teplota v místnosti ať už nízká nebo vysoká a spousta jiných faktorů. Zkuste syna pochovat, uklidnit a mějte s ním hodně trpělivosti. Přeji ať se jeho spaní brzy zlepší. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 05.01.2022, 12:49

Předkožka u chlapce

| bertosova.jana | 21.12.2021, 23:33

Dobrý den, mám dotaz ohledně přetahování předkožky u našeho 3letého syna. Nejde mu ještě úplně stáhnout,každý den při koupání stahujeme a nejde ještě úplně uvolnit od žaludu (ale nechybí už k tomu moc). Teď si ji naučil syn přetahovat sám,nicméně když jsme byli letos v říjnu na 3leté prohlídce u naši doktorky,tak mu to chtěla přetáhnout úplně,ale měli jsme odjíždět na dovolenou,tak řekla, že mu to odloží. Teď už u lékařky návštěvu nemáme,tak jsem se Vás chtěla zeptat, jestli se mám objednat a zajít tam s ním a případně jak moc to spěchá.Děkuji za odpověď. JB

Dobrý den, ve 3 letech by předkožka měla být volná, pokud není, objednejte se k pediatrovi, dá se nasadit i mast na uvolnění.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 27.12.2021, 07:56

Miminko špatně usíná

| Citronek23 | 12.12.2021, 23:00

Dobry den. Mam takovy problem s moji 3mesicni dcerkou. Ma problemy pri usinani. Pres den usne dopoledne i odpoledne uplne v pohode a vse je v poradku problem nastava vecer kdy jdu uspavat na velky nocni spanek. Malou nakojim prebalim a dam ji do postylky zacne usinat uz zavira ocka a najednou v ni cukne zacina to asi u noh a pak skubne celym telem a probere ji to tak to zkusi znova usinat a tak se to opakuje nekolikrat nez asi z toho chytne histericky plac a krouti se jako by mela prdiky ale nema a musim si ji vzit do naruce, tam se mi ji podari uklidnit tim ze s ni "silene" drndam a pak ji bud prilozim k prsu nebo pri drndani zacne zase zabirat nekdy u toho tak narikave "povida" ale jak ji dam do postylky za chvili sebou zase zacne skubat a zase se probudi a zase breci tahle se to opakuje treba hodinu i dve nez se mi ji podari uspat. Uspavam z dudlikrm pri usinani dudla pri placi dudlik nepomuze ji uklidnit a vyplivujr ho. Byt zavinuta nesnasi a zavinou jen nohy jsem nezkousela. Ja sem jednu dobu asi 2 roky zpatky mela pri usinani, nevim co to bylo, ale kdyz jesem usinala uz do tvrdaiho spanku projel mnou takovy osklivy pocit a telo me skublo a nedovolilo me to usnout a taky se to porad opakovalo ale pomohlo mi se projit a jit v noci na cerstvy vzduch zhluboka se prodychat a v te dobe si zapalit cigaretu a pak sem uz normalne usla. Me uz se to teda ted dlouho nestalo ale tak me napadlo jestli by nemohla mit moje dcerka neco podobneho. Nebo jestli vas nenapada co by to mohlo byt? Je fakt za ja jsem to mela obcas a ona tak usina kazdy den. Nebo muze to byt neco psychickeho? Dcera je jinak v pohode vysmate miminko co ma spoustu hracek a zabavy obcas teda vidi televizi ale tim to snad byt nemuze. Az na to vecerni uspavani je uplne normalni zdrave miminko ale s tema vecerama si uz nevim rady a prijde me to opravdu divne. Predem dekuji za odpoved.

Dobrý den, v tomto věku může být příčina potíží různá, zkonzultujte problém u svého pediatra. Nemůžu vám dát jednoznačné doporučení.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 14.12.2021, 20:25

Dobrý den, náš 2letý syn má časté záchvaty vzteku hlavně před spaním. Začne sebou házet, prohýbat se, křičet. Trvá než se nám ho podaří uklidnit... Někdy ho musíme i násilím držet, než se zklidní. Už si s tím nevíme rady. Je možné, že je hyperaktivní, jaké kroky v tomto případě podniknout, abychom ho dokázali pochopit a uměli uklidnit? Děkuji za odpověď.

Dobrý den, váš syn se vývojově pravděpodobně již nachází na počátku období prvního vzdoru, pro které jsou záchvaty vzteku a emoční labilita typické. Tyto záchvaty plynou z nezralosti nervové soustavy dítěte, které se při nějakém vzruchu (např. když se mu něco nelíbí, nedostane co chtělo, je unavené, přetažené, má nějaké jiné potřeby, nebo z jiných důvodů) nedovede ještě ovládnout a emoci zpracovat. Emoce dítě naprosto ovládnou. O období vzdoru jsem psala již i na tomto fóru mnohokrát a dá se o něm najít mnoho informací na internetu i v literatuře. Emoční afektivní záchvaty vašeho syna před usnutím, které popisujete, mohou dosti pravděpodobně souviset s jeho únavou. Je možné, že je přetažený a má potíže se před usnutím zklidnit. O hyperaktivitě bych v jeho věku zatím vůbec nemluvila. Zkuste ale upravit jeho denní režim tak, abyste už přibližně dvě hodiny před ukládáním volili zklidňující aktivity, dodržovali nastavený režim, který příliš nevybočuje ze zajetých kolejí. Každé vybočení může způsobit zhoršení projevů u dítěte. Před spaním už by chlapec neměl mít nějaké divoké aktivity, jako dovádění, pohybové hry, venkovní aktivity atd. Těsně před spaním zařaďte nějaký oblíbený rituál, může to být koupel, čtení oblíbené knížky, prohlížení obrázků nebo jiné klidové aktivity. Není příliš vhodné sledování televize ani např. tablet nebo PC, ty spaní nenavozují, ale spíše dítě excitují. Usínací rituál by se měl opakovat každý den vždy v přibližně stejnou dobu. Některým dětem pomáhá k usnutí např. sklenice teplého mléka, nebo nějaký plyšáček usínáček, dětský kolotoč se stále stejnou melodií nebo něco jiného podle preferencí dítěte. Můžete chlapečka také pochovat, vyjádřit mu pochopení i pevněji přidržet, přimknout k sobě a pomoci mu se uklidnit. Podle toho, jak jsou rozvinuté jeho řečové schopnosti, se ho po uklidnění můžete zeptat, co by třeba potřeboval, nebo chtěl, aby se mu lépe spinkalo. Určitě však na něj nenaléhejte, pokud je v afektu, to vám nejen nic nepoví, ale jeho vztek se ještě zhorší. Mějte na paměti, že váš chlapec vám nedělá nic úmyslně, jen nedovede své pocity nebo únavu jinak zpracovat. Proto se na něj nezlobte, vyhněte se zvyšování hlasu, snažte se vy dospělí zůstat v klidu, protože vaše nervozita se na dítě přenáší a situaci ještě zhoršuje. Zkuste se při ukládání syna také třeba vystřídat, někdy pomůže vytvoření usínacího rituálu třeba s tatínkem, na kterého, protože často bývá jeho přítomnost vzácnější, dítě může reagovat lépe než na maminku, se kterou bývá většinu času. Přispěje to také k vytvoření a prohloubení vzájemného vztahu otce s dítětem. Můžete se také zkusit objednat k dětskému klinickému psychologovi ke konzultaci. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 15.12.2021, 10:30

Je dítě hyperaktivní?

| veronika001 | 29.11.2021, 22:41

Dobrý den, ráda bych znala Váš názor na chování mého syna, kterému jsou nyní 3 roky. Když je doma jenom se mnou, jako s matkou, tak je docela klidný, poslouchá, žádné scény, hraje si sám, jakmile jsme doma ale oba rodiče, tak dělá hrozné scény a je takový protivný ,hlavně dělá i naschvály, křičí a neposlechne ani mě, ani přítele. Má takové přehnané emotivní reakce, v noci se někdy budí a brečí (má svůj pokoj, kde spí sám). Je mi jasné, že teď prochází tím obdobím vzdoru, ale spíš mi pořád není jasné, proč se tak hrozně chová hlavně když je doma otec. Myslíte, že na něj třeba žárlí? Zároveň se ale vždy na něj těší až přijede, ptá se po něm, kdy přijede atd. Jenže pak se chová doslova zpruzele celý víkend, kdy jsme spolu všichni. Dělá naschvály a neví kde končí sranda, takže dostává často na zadek proutkem (ano, možná mi řeknete nebijte děti), ale ono to jinak nejde, on se pořád všemu směje, na důrazná slova a vysvětlování nereaguje, takže dostane, jinak začne bouchat věcmi a ničit je kolem sebe... pak když dostane se většinou zklidní. Lékařka mu napsala do zprávy na tříleté prohlídky, že je hyperaktivní a já se od té doby bojím, že do budoucna takové dítě nezvládnu vychovat, že bude za chvíli nezvladatelné. Většina těch příznaků na něj sedí. Je i takový hodně nesoustředěný, roztěkaný, sice se pořád směje, ale ze všeho má srandu a tak i po chvíli u lékařky už nespolupracoval. Ale když je se mnou sám, je klidný, pozorný. Další problém je vztah jeho otce k němu. Přítel je hodně nervózní a občas neví co s ním, křičí na něj, hodně mu vadí, že je živý, že zlobí, neposedí a má toho dost. Bohužel už pak o něj nemá takový zájem si s ním třeba jít hrát, i když spolu tráví také hodně času, hlavně chodí spolu často ven, kde je klidný a poslouchá ho, jenže doma na něj nemá nervy a tak mám pocit, že to dítě z něj nějak tu nervozitu a nezájem vycítí, a proto ho vyloženě provokuje. Pořád s tím doma takhle bojujeme a není u nás moc pozitivní nálada. Přítel říká, že bude pozitivní až se syn uklidní a bude ho poslouchat, já mám ale naopak pocit, že takhle akorát spolu nebudou mít dobrý vztah do budoucna a syn bude závislý hlavně na mě. Nyní je závislý na obou z nás a také toho dost využívá, tím že si vymýšlí různé věci, činnosti. Máme doma ještě malé miminko, začátky byly těžké, starší syn se na nás upnul a byl více neposlušný, teď po pár měsících už miminko vzal a je zapojený i do péče a dává mu najevo, že ho má rád. Ale jelikož se doma s přítelem často hádáme, hlavně kvůli výchově a tomu jeho chování, tak nevím, jestli mám zvážit návštěvu nějakého psychologa buď pro nás s partnerem, nebo s dítětem. Co byste mi doporučila? Na druhou stranu se mi ale nechce ho někde tahat po vyšetřeních kvůli současné situaci. Další věc, kterou jsem zapomněla zmínit je, že v současné době zatím nechodí do školky, tak si říkám, že třeba doma jen zlobí kvůli tomu, že se prostě nudí, jelikož já na něj bohužel nemám tolik času jako dřív kvůli miminku a na něm je vidět, že už by potřeboval mezi děti a mít nějaké vedení, program atd. Chodil pár měsíců do školky, aby si zvyknul v kolektivu a bral to docela dobře, ale pak byl pořád nemocný a teď kvůli covidu ho nechávám doma, takže nyní si od školky odvykl a říká, že tam nechce. Jaký je Váš názor na tuto situaci u nás a co byste mi poradila? Předem Vám děkuji za Vaši odpověď a za Váš čas!

Dobrý den, ve vašem dotazu velmi neuspořádaně popisujete celý soubor problémů, který ale výchovně neřešíte opravdu šikovně, spíše se jedná o soubor výchovných chyb a selhání, které mají zákonitě dopad na chování dítěte. Doporučila bych vám určitě kontaktovat dětského klinického psychologa a dohodnout si návštěvu třeba nejdříve vás jako rodičů a dále postupovat podle jeho doporučení. Je pravděpodobné, že bude chtít vidět i vaše dítě a to jak spolu reagujete, fungujete. Epidemiologická situace je sice nepříznivá, většina odborníků je očkovaná a zcela jistě dodržují hygienicko-epidemiologická opatření. Momentálně se mi návštěva odborníka jeví pro vás jako menší riziko, než napáchat nějaké nevratné chyby ve výchově s negativním dopadem na vztahy ve vaší rodině. Abych se vrátila k vašemu dotazu, to že se tříleté dítě chová hyperaktivně, nemusí do budoucna znamenat, že se u něj rozvinou poruchy pozornosti s hyperaktivitou, či syndrom ADHD apod. Nervová soustava tříletého dítěte se prudce vyvíjí a k tomu také patří její labilita a nestabilita. Na chování, které je podobné hyperaktivitě, se velkou měrou podílí také nervózní a nejednotný přístup rodičů k dítěti. Dítě se také v tomto věku nachází v období vzdoru, pro které jsou emoční výbuchy a přehnané emotivní reakce jak píšete právě typické a normální. Mohou se u citlivých dětí objevit i poruchy spánku. Diagnózu ADHD lze většinou stanovit až po dovršení šesti let věku, kdy se mnohdy i velmi hyperaktivní děti naprosto s vyzráním nervového systému uklidní a žádné potíže do budoucna nemají. U vás do hry dále vstupuje více faktorů, reakce syna na narození sourozence a přirozená žárlivost na něj. Předpokládám, že miminko asi nespí samo v pokoji a péče o něj vám zabírá hodně času a proto se syn dožaduje vaší pozornosti, Dále to vypadá, že otec dětí s nimi přes týden asi moc nebývá a tak se syn na něj tolik těší a chce jeho pozornost, že prostě neovládne svoje emoce. Je potřeba, aby k němu otec přistupoval klidně, neprojevoval nervozitu, netrpělivost, protože syn pouze zrcadlí jeho chování. Dospělý je zodpovědný za výchovu dítěte, dovede se ovládat a nemůže tedy čekat, že se dítě samo nějakým zázrakem zklidní. Smích vašeho chlapce je jen prostředek jak se vyrovnat s pro něj náročnou emocionální situací, kdy v touze po pozornosti dostává jen negativní reakce, křik a bití, navíc se zřejmě před ním hádáte. Rodiče také často dělají to, že dítě rozdivočí, jak se říká a dítě ponořené do hry skutečně nedokáže odhadnout, kdy končí sranda a kdy ne. Proč by také mělo, vždyť je to pro něj sranda pořád. Proto musí zase dospělý korigovat svoje chování a chování dítěte, a pokud ví, že nějakou situaci pak dítě emočně nezvládne zpracovat a vyústí ve scénu, pak je lepší se této aktivitě vyhnout. Váš chlapec si prostě jen říká o pozornost, že chce, abyste se mu věnovali, hráli si s ním, zajímali se o něj a měli ho rádi, i když se chová podle vašeho mínění hrozně. Zkuste ho místo bití proutkem třeba naopak obejmout, uklidnit a pak si o jeho chování nebo o situaci, kterou řešíte v klidu promluvte. Vy jste dospělí a dovedete se ovládat, malé dítě ne. Ohledně popisovaného bití se dostáváte na hranici toho, aby se o vás začal zajímat OSPOD a také já mám ohlašovací povinnost při podezření na týrání dítěte. Doufám tedy, že tak daleko snad nezacházíte, ale přesto vám důrazně doporučuji vyhledání odborné pomoci, než bude pozdě a dostanete se do problémů. Bitím navíc v dítěti pouze probouzíte agresivitu a učíte ho, že problémové situace se řeší násilím a agresí. Dáváte tím také najevo, že si nedovedete poradit jako rodiče a ztrácíte rodičovskou autoritu, podrýváte váš vztah do budoucna. Ohledně školky bych ve vaší situaci momentálně počkala, změn v životě vašeho chlapce je s narozením sourozence hodně a další nároky na jeho adaptaci by nebyly rozumné. Navíc by snadno mohl docházku do školky spojit s tím, že ho chcete poslat pryč, zbavit se ho. Ne že by do školky neměl nastoupit, pouze v této vaší situaci teď není vhodná doba. Kontaktujte tedy odborníka a postupujte podle jeho doporučení. S pozdravam Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 06.12.2021, 21:41

Dobrý den, paní doktorko, synovi teď budou 4 měsíce a zatím víceméně jen leží na zádech a boku a jenom to ho už samozřejmě moc nebaví (i když teda ještě hodně času tráví pasením koníčků). Chtěla jsem se zeptat, jak často ho můžu během dne nechávat v takovém tom houpacím lehátku, které mám doma už připravené. První syn už tam seděl poprvé asi když už mu byl měsíc, ale pak na jedné přednášce nám dětská lékařka řekla, že není moc vhodné tam dávat takhle malé děti, ale že až nejdřív ve 4 měsících. Předem Vám děkuji za odpověď.

Dobrý den. Ano, můžete používat houpací lehátko, ne celý den. Není přesně dáno, jak dlouho může v lehátku pobývat. Polohy během dne střídejte.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 30.11.2021, 10:11

Problémy s řečí

| petra.rajmon | 20.11.2021, 21:32

Dobrý den paní doktorko, začala jsem se svým synem chodit na logopedii,protože syn špatně mluví,nedávno mu byly 3 roky a až teď začíná víc povídat, ale téměř vše co řekne zkomolí, že mu není moc rozumět,teď si začal navíc šlapat na jazyk, také zaměňuje většinu souhlásek. Teď jsem u něj vypozorovala, že když si hraje (a zrovna nemluví) tak mívá často pootevřenou pusu a v noci trochu chrápe, sýpavě a dýchá hlavně pusou,ale není nachlazený.Toto jsem říkala paní na logopedii a ona mi řekla ať s ním zajdu na ORL na vyšetření nosních a krčních mandlí- to by prý mohl být problém s tou špatnou výslovností. Chtěla bych se Vás zeptat, jestli je to akutní a mám tam raději zajít co nejdřív.Ptám se,protože se mi ho nechce tahat po doktorech vzhledem k současné situaci. Doporučila byste ještě to konzultovat s naší pediatričkou (paní na logopedii říkala,že můžu rovnou na ORL bez žádanky od pediatra). Děkuji Vám za odpověď.

Dobrý den, ano, konzultuje se svým pediatrem, doporučila bych ORL vyšetření k vyloučení nosní mandle.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 23.11.2021, 10:05

Vztah syna k tetě

| Katerina_Tyrova | 16.11.2021, 04:36

Dobrý den, mám problém se švagrovou a jejím vztahem k mému synovi. Otec Lukáška odešel, když byly malému 4 měsíce (teď 27 měsíců). Hodně mi v té době pomáhala s malým právě švagrová a tchyně, časem u nich Lukášek začal i přespávat, ale asi to byla chyba. Expartner si Lukáška někdy vezme na víkend, ale často se stěhoval, takže u něj jedno období byl spíš sporadicky. Lukášek je na tetu hodně fixovaný, není dne, kdy by mi 5x denně neřekl za tetou Eví, hlavně v situacích, kdy se mu něco nelíbí, něco ho nebaví, je to pro mě vždycky jako facka a nevím, co s tím. Švagrová vlastní děti mít nemohla a Lukáška hodně rozmazluje, hodně sladkého atd, dělají spolu kraviny, večer nechodí spát v určitou dobu, ale usíná s ní v posteli u pohádek. Moc řešit se to s ní nedá, na všechno má odpověď a nebo to odkýve, ale stejně si to udělá po svém. Teď např. řešíme Vánoce, jedu na cca 4-5 dní k mé matce a švagrová hned řekla, že jak přijedeme, chce si vzít malého alespoň na týden. Na to jsem jí hned řekla, že na týden teda ne, tak mi na to řekla, aspoň 2-3 dny jo, ale i to mi přijde moc. Vím, že si za to můžu sama, když jsem u ní malého nechávala tak často a chtěla bych to napravit, mám pocit, že už ji má raději, než mě... Taky nechci Lukáškovi brát tetu a tetě Lukáška, ale takhle to už dál prostě nejde :-( Když jsme u ní, nemůžu ho pomalu ani pochovat, přebalit, obléct, jakoby měl pořád strach, že bude muset se mnou domů, musí jen teta, jinak řve. :-( Mám zakázat přespávání úplně? Opravdu nevím, co s tím. Děkuji předem.

Dobrý den, asi vás svou odpovědí nepotěším, ale mít pro dítě skvělou tetu a babičku, které ho milují a dokážou se o něj postarat, je obrovský dar, kterého byste si měla vážit. Teta není v roli matky a může si tak se synovcem či neteří vytvořit kamarádský vztah, podílet se na jejich výchově a obohacovat jejich nejen vztahový život. Teta se o dítě často dokáže postarat i lépe než prarodiče, protože je mladší a má více energie. Děti se dobré tetě mohou se vším svěřit a o všem si popovídat. Prostě to tak je, že svým rodičům se děti svěřují méně rády. Neznamená to ale, že by k rodičům měly špatný vztah. Přítomnost tety a vztah s ní pomáhá dítěti utvářet rodinné hodnoty. Je velmi důležité jak dospělí v rodině spolu vycházejí. Mějte na paměti, že dítě se od vás učí a inspiruje, jak vytvářet a pěstovat vztahy do budoucna a do života. Když uvidí, že vaše vztahy s ostatními členy rodiny jsou dobré, je to pro něj velmi cenné a důležité. Teta se také může stát prostředníkem mezi dětmi a rodiči v případě nějakých konfliktních situací. Váš chlapeček je ještě malý, dítě v jeho věku žije přítomností, chce to, co je mu zrovna příjemné. Vy jste dospělá a do budoucnosti byste vidět měla, nehledě na to, že pokud to vezmete čistě prakticky, co by dalo mnoho rodičů za to, že jim děti někdo pohlídá, třeba když jsou nemocné a oni musí do práce, nebo si jen chtějí odpočinout či zajít do kina nebo divadla. A vy tuto skvělou možnost máte a teta dokonce ani nemá děti, takže se vašemu chlapečkovi může věnovat plně. Váš syn již vaším rozchodem přišel o přítomnost otce v rodině, opravdu ho chcete ochudit i o další rodinné vztahy? To že váš syn chce být s tetou, a že se na ni ptá, protože mu s ní je dobře, vůbec neznamená, že nemá rád vás jako matku, nebo že se váš vztah nerozvíjí normálně. Neberte jeho věty osobně, protože tak nejsou myšleny, takto malé dítě není schopno ani plánovat ani odhadnout dopad svých slov. Říkají prostě to, co aktuálně cítí. Chlapci jednoduše odpovězte, ano je ti smutno po tetě, však za ní půjdeme tehdy a tehdy, nebo ona k nám přijde ...  a dále to nekomentujte, rozhodně to není a nemá být pro vás jako facka, navíc je zcela přirozené, že syn tyto věty používá ve chvílích, kdy se mu třeba něco nelíbí. To prostě děti dělají, tetě zase syn může v nějaké pro něj nepříjemné situaci říkat, že chce za vámi. S tetou je ale potřeba ujasnit si pravidla, neřešte však podružnosti, zaměřte se na pro vás zásadní věci. Stanovení pravidel neřešte před malým, nejlépe by bylo, abyste tetě navrhla, že si s ní chcete promluvit a vyšly si na nějaké neutrální místo mimo domov vás obou (třeba kavárna apod.). Myslím, že vzhledem k tomu, že tetě na vašem synovi záleží a určitě mu nechce ublížit ani přemírou sladkostí ani ničím jiným, tak společnou řeč najdete. Ohledně uspávání se asi nic nestane, když u tety občas usne v posteli, ať si to společně užijí. Garantem výchovy dítěte jste vy a na vás tedy je nastavování pravidel. Ohledně vánočních svátků se také dohodněte na počtu dnů, které u tety chlapec stráví. A vy si volno užijte bez výčitek, vždyť péče o malé dítě je náročná. Pokud byste chtěla vztahy s tetou nějak přerušit, tak byste vašemu synovi i tetě ublížila a navíc by to oprávněně vypadalo, že dokud jste tetu a babičku potřebovala, když byl syn miminko, tak vám byly dobré a že za jejich pomoc nejste vděčná. Mám z vašeho dotazu spíše pocit, že si nejste v mateřské roli jistá, považujete tetu za konkurenci a proto se s náklonností syna k tetě tak těžce vyrovnáváte. Mohla byste zkusit vyhledat psychologa a situaci s ním probrat, třeba by vám to pomohlo utřídit si svoje myšlenky a pocity. Abych vás trošku uklidnila, tak můj čtyřletý vnouček jako malý dělával vždy hrozné scény, že nechce jít domů s maminkou, chtěl být stále u babičky a u dědečka a opravdu jak píšete se bál, že ho maminka odvede. Kdyby to moje dcera brala osobně, tak by se asi musela zhroutit :-). No chlapeček má teď čtyři, svoji maminku miluje a říká, že je maminky a babičky. Takže nezoufejte, přerušením kontaktů s tetou můžete více pokazit než získat a dejte sobě i svému synkovi čas. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 30.11.2021, 10:19

Strach z vlastního pokoje

| Veronika565 | 15.11.2021, 13:51

Dobrý den,

Tímto prosím o radu. Dcera, dva a půl roku, uviděla v televizi něco, co jí trochu polekalo. Jednalo se o nějaké mimozemšťany v Mužích v černém. Nic hrozného, jen vypadali prostě celkově divně. Dcera to okomentovala, že jsou divný, trochu poodešla od televize, protože se jí nelíbili a dál si hrála. Nějak jsem to ani nezaregistrovala.

Je zvyklá spát sama už ve velké posteli ve svém pokoji. Po pohádce a zazpívání už přes rok prostě v pohodě usne. Občas máme nějaké probuzení - zakřičení a pláč, když má zlý sen, ale téměř vždy stačí pomazlit, přikrýt a spí dál. Obvykle ani neví, co jí probudilo a sny si nepamatuje.

Nicméně v noci po shlédnutí mimozemšťanů se kolem půlnoci probudila s pláčem a už téměř celou noc neusnula. Odmítala spát, nechtěla být v posteli a v pokoji. Vždy, když jsem jí zase uložila, chvilku byla zticha a pak začal zase křik. Brala jsem to spíš tak, že se jí tělo a hlava trochu zmátli a ona se cítí prostě vyspaná. Různě jsme to v noci zkoušeli, po dobrém i po zlém, nakonec usnula ve své posteli asi v 5 ráno. Poté po obědě ve své posteli taky usnula, i když s trochou fňukání, ale to bylo spíše přetažením.

Během dne jsme si v pokoji normálně hráli, hrála si tam i sama. K večeru jsem jí v pokoji řekla, že dnes v noci žádný takový řvaní nechci, že jsme všichni unavení. A ona jakoby se najednou vzpomněla, co se jí zdálo a co jí vystrašilo. Oknem za ní přišel nějaký mimozemšťan.

Od té doby, co si na to vzpomněla, se v pokoji bojí. Sama tam téměř nevleze. Když chce z pokoje hračku, musím chodit s ní. Stále kouká na okno. Odmítá sama usínat, noční světlo nebo otevřené dveře nechce. Prostě tam musím být s ní. Zatím to řeším tak, že čekám s ní, než usne a pak odcházím. To samé, když se probudí v noci. Nicméně je to pro mě trochu neudržitelné, protože máme ještě tříměsíční miminko, které i několikrát za noc kojím. Křikem se i navzájem budí. Je pak velmi těžké takhle přebíhat, kombinovat, oba uspávat, jsem pak samozřejmě úplně vyčerpaná.

K celkové situaci - dcera je velmi chytrá, výborně mluví a spoustu věcí chápe. Myslím, že nějak chápe i ten sen. Ale prostě večer, když kouká po pokoji, jde pochopení stranou a nastoupí strach. Celkově je velmi ustrašená, introvertní, nerada zkouší nové věci, je bojácná a řekněme hodně ufňukaná. Když se bojí, je naštvaná, něco se jí nelíbí, místo rychlého výbuchu poměrně dlouho a intenzivně řve.
Nepláče, prostě řve a dlouho, ať se jedná o cokoliv. Stačí, abychom nepochopili, jak přesně chce, abychom při hře stáli a křičí. Musí být vše po jejím, na svém místě a podle jejího řádu. Celkově mi přijde hodně přecitlivělá, na vše reaguje hrozně intenzivně a dotknou se jí věci, které jsem u jiných dětí neviděla a ani by mě to nenapadlo. I když je to lepší, než když byla menší, snaží se ovládat.

Zároveň ale když je ve svém a se svými, tak je poměrně dominantní, ráda si s kamarády hraje, když má radost, něco se jí líbí, je ohromně veselá, vysmátá, má velkou představivost.

Narození miminka ji zasáhlo v tom, že jsem najednou byla 4 dny pryč (v porodnici), takže je na mě od té doby nalepená a poměrně závislá, i když předtím byla samostatná, často s tatínkem nebo u babiček, vždy byla nekontaktní a extra mě nepotřebovala. Na bratra ale vůbec nežárlí, naopak ho upřednostňuje i sama před sebou, velmi pečuje.

Prosím tedy o radu. Jak vysvětlit dceři, co je vlastně sen? Pořád si myslí, že sen je ten mimozemšťan, co přišel oknem, nechápe, co znamená představa. Snažím se jí vysvětlit, že sen je něco, co neexistuje, jako pohádka nebo film v hlavě, který zmizí, když se vzbudí a že sny jsou i hezké. Jak postupovat se spaním i pobytem v pokoji? Přísně, vysvětlováním, pohádkou, nějakým talismanem? Trochu jsme to zkoušeli, ale nevím, jestli neustálým mluvením o tom snu ho spíše nepřiživujeme. Jestli neprežít pár dní a čekat, až sen vybledne. Zatím to trvá asi tři dny (večery). Posunuli jsme se aspoň k tomu, že se mnou je v pokoji v poho, sama ale ne.

A jak celkově jednat s dítětem, které je na vše tak moc citlivé? Nemůžu svět vyčistit, aby jí něco nerozrušilo. A už je mi i proti srsti ji stále utěšovat, když začne křičet jen proto, že někde blíž k ní nastartuje auto nebo ve větru na ni letí igelitový pytlík a ona se lekne a křičí 5 minut. Přijde mi, že když ji utěšuju, akorát se v tom ještě vyžívá. Když jsem přísnější, řeknu jí, co to bylo za zvuk a že se nic neděje, má to lepší odezvu.

Omlouvám se za román, ale celkově už si s její náturou moc nevím rady. Děkuji za případnou odpověď.

Dobrý den,

popisujete změnu v chování, kterou poslední dobou u dcerky pozorujete. Uvádíte její obavy ze samostatného spaní a zároveň i zvýšenou potřebu být ve vaší přítomnosti, poté, co se narodil sourozenec. Dceru  také vnímáte jako více citlivou.

Nejprve by bylo dobré uvědomit si, o jak starém dítěti mluvíme a jaké požadavky můžeme na něj v tomto věku klást. 

Dcera má 2,5 roku, je to tedy dle vývojové psychologie batole. I když je dcera podle vašeho popisu dítě moc šikovné a vzhledem ke svému věku samostatné, pořád je to batole, což je jen o stupínek výše za kojencem. Může se taky stát, že při narození dalšího dítěte rodiče mají, aniž by si to uvědomovali, sklon chovat se ke staršímu dítěti jako by bylo starší, než ve skutečnosti je.  Obzvlášť na děti, které byly do té doby samostatné a šikovné, jsou kladeny zvýšené nároky a očekávání, které dítě není schopno naplnit.

Vaše dcera prožívá období, které je velmi křehké a pro další emoční vývoj velmi důležité.

Dcerka už dokáže prožívat spoustu emocí, ale nemá zároveň schopnost racionálního úsudku a nedokáže si fakta a prožitky správně uspořádat. To je samozřejmě naprosto odpovídající jejímu věku. Kdo má dítěti pomáhat orientovat se v jeho vlastních citech, je jeho nejbližší pečující osoba.  Pokud dítě prožívá nějaké pocity, pomáhá mu, když na ně rodič reaguje a  pojmenuje je. Když se dítě raduje, má matka tuto radost spolu-cítit. Když se dítě zlobí, případně bojí, může reagovat slovy porozumění, může kriticky okomentovat jeho projevy. Důležité je, emoci dítěti potvrdit, nesnažit se ji popřít. To ovšem neznamená hluboce zabředávat do hovorů o tom, zda a proč se dítě opět bojí, argumentovat, dlouze vysvětlovat a na strach upozorňovat. Rodič ale musí být ten, u koho dítě nachází bezpečnou oporu a průvodce v leckdy chaotických emočních prožitcích.

Ve vašem případě řešíte obavy ze spaní v pokoji a strach ze strašidelných postav, který se zřejmě odrazil i ve zlých snech, popisujete také zvýšenou vázanost na vás, která se objevila po narození bratra.

Co se snů týká, myslím, že je dcera na nějaké racionální objasňování příliš malá, zaměřila bych se tedy na to, jak jí pomoci strach překonat.

Zkuste si nejprve představit, co dcera mohla cítit, když jí bylo řečeno, že si takové řvaní nepřejete, protože jste unavená. Že cítíte únavu, je naprosto legitimní pocit, na který máte nárok - kojení, nevyspání a do toho starší dítě, které začalo "dělat potíže" s něčím, co mu dříve potíže nedělalo.

Mohla tato informace nebo požadavek na dceřino chování nějak změnit její pocity (strach ze samoty, případně z opuštění, ze zlých snů...)? Po dceři bylo vyžadováno něco, co nebylo v jejích možnostech splnit, protože tímto se její strach neodboural a nedokázala tedy "poslechnout" nebo pochopit, proč nemá křičet.

Protože jste zmiňovala její předchozí samostatnost a schopnost spát bez potíží sama v pokojíčku, je pravděpodobné, že citlivé období, ve kterém se nachází a zároveň změna v rodině přinesly  do jejího chování regresi, tedy návrat k chování typického pro mladší věk. S tím souvisí zvýšená potřeba závislosti na svém okolí a odmítání samostatnosti. K tomu přičtěme její senzitivní povahu, "strašidelné postavy z TV" a máme hned několik důvodů, proč ke změně u dcerky došlo. Co dítě v takové situaci potřebuje, je zvýšená podpora a přítomnost (nejen ta fyzická) rodičů. S malým miminkem je zřejmě obtížně realizovatelné, abyste s dcerou spávala v pokojíčku vy. Nepíšete, jak se staví k dcerčiným obavám ze samoty tatínek - není možné aby spal u dcerky on? Pokud ne, nebylo by řešením,  že byste spali v 1 pokoji všichni společně?  Domnívám se, že by to dcerku hodně zklidnilo.

I když to můžete vnímat jako krok zpátky, věřte, že opak je pravdou. Někdy je potřeba o krůček couvnout, aby se mohlo dítě se znovunabytou jistotou vrhnout zase dopředu. Další věcí je, že nic netrvá věčně a dcerka vaši přítomnost nebude vyžadovat navždy.

Co se týká Vámi zmíněných talismanů, u některých dětí mohou  taky zafungovat. Můžete zkusit pořídit lapač snů, který všechno škaredé pochytá a nepustí...

Rivalitu u dcerky nepozorujete, což je ta jednodušší situace, dál ji tedy podporujte v ochotě pomáhání s mladším bratříčkem (podávání plen atd.) a veďte ji k tomu, aby nezapomínala na své potřeby a ukažte jí i nějaké "výsady" pro staršího sourozence, zdůrazněte, co vše už zvládá, na rozdíl od malého bratra, který se všemu ještě musí naučit.

S tím také souvisí práce na rozvoji sebevědomí dítěte. Zkuste se podívat po literatuře na toto téma.

Pokud jsem dobře porozuměla, trochu tápete v celkovém přístupu k dceři, kterou označujete jako přecitlivělou a zvýšeně reagující na různé podněty. Teoreticky víme, že je důležité  dítě přijímat takové, jaké je a zkoušet porozumět jeho vnímání světa,  méně se už zajímáme o to, jaké pocity v nás konkrétní chování dítěte vyvolává a proč cítíme to, co cítíme.

Výchova citlivějších dětí má svá specifika a domnívám se, že by pro Vás mohla být  přínosná konzultace s dětským psychologem, kde byste toto téma mohli probrat podrobněji. Zkuste také pohledat nějaké informace o Nevýchově, kde můžete najít tipy na nenásilnou komunikaci s dětmi.

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 06.12.2021, 21:29

Strach z větru

| Nikypity | 08.11.2021, 16:15

Dobrý den. Prosím o radu, co s dcerou (4roky) která se bojí větru. Vůbec nechce vyjít ven, když fouká a když už je venku, tak šíleně řve - hysterčí. Dnes ve školce mě bylo řečeno, že chtějí chodit na delší procházky, a tak ze si ji mám nechat doma a že to mám řešit s psychologem. Ale já přece nemohu dávat dítě do školky podle toho, jaké je počasí. A doma ji mít nemůžu. Musím chodit do práce.
Dceři se snažíme domlouvat, vysvětlovat, ale žádná změna. Měla tuhle fobii už minuli rok na podzim, ale to tak hrozně nevyváděla jako teď. Je na ní opravdu vidět, že se bojí, ale já nevím proč a jak ji mám pomoci...

Dobrý den, píšete, že se dcerka obává větru a ve školce ji kvůli tomu nechtějí brát na delší procházky.
Dcerka zřejmě patří mezi citlivější děti, které potřebují zvýšenou podporu ve zvládnutí pro ně náročných situací. Strach z větru je u dětí (a nejen u nich) poměrně častý, nejedná se o žádnou velkou výjimku. Děti se dokáží bát spousty věcí, které nám můžou připadat nepochopitelné, mnoho dětských strachů se objevuje a také postupně mizí právě v období do 6 let (později si dítě už dokáže racionálně hodně věcí odůvodnit, takže obava může vymizet).
Strach z větru může vzniknout z mnoha důvodů - někdy se jedná o nepříjemnou událost, která se přihodila v souvislosti s větrným počasím a dítě si to propojilo, a i když si danou událost už nepamatuje, v hlavě mu zůstal už jen strach z větru. Někdy se může bát, že ho vítr odnese, případně mu není příjemné, že vítr fouká do uší apod.
Dcerce už jsou 4 roky a zkusila bych znovu v klidném, bezpečném prostředí zjistit, co ji na větru  děsí, třeba to bude něco, co bude možné ošetřit nějak, aby byla dcera klidnější. I když se vám její obavy můžou zdát přehnané, nepodceňujte je a dcerku podpořte, že rozumíte tomu, že má strach a nesnažte se jí její emoci vymluvit. Zkuste vymyslet společně to, co by pomohlo její strach zahnat - můžete si povídat nějakou pěknou pohádku, ve které vítr pomáhá - můžete zkusit kouknout na Příběhy včelích medvídků (díl Strašidlový), kde vítr čmeláčkům pomohl. Zkuste si povykládat o tom, kde všude vítr pomáhá (poháněl mlýny, pohání větrné elektrárny, ale i malý větrníček, který můžete koupit a za oknem pozorovat, jak se roztáčí...)  Můžete zkusit spolu vymyslet nějaký talisman, který by jí povzbudil. Pomůže jí, když ji bude paní učitelka držet za ruku nebo jí pomůže nějaká "speciální" čepice dobře kryjící ouška?
Strach samotný ale není vhodné příliš rozebírat a věnovat mu přehnanou pozornost, aby se její obavy naopak ještě neprohlubovaly. Vše probírejte nenásilnou formou her, pohádek apod.
Co je velmi důležité - budovat u dcery sebevědomí a sebejistotu, ocenit i malé pokroky při překonání pro ni obtížných situací (nejen ohledně větru). Každý krůček vpřed je důležitý a pomáhá dítěti věřit ve své schopnosti, že situaci zvládne. Čím je dítě citlivější, je potřeba postupovat samozřejmě obezřetněji, překážky mu opatrně dávkovat a nepohodlným situacím ho postupně vystavovat. O to hrdější na sebe může takové dítě být, když zjistí, že zvládne mnohem víc, než si o sobě doposud myslelo.
Přeji také rozumnou domluvu se školkou, aby se vám podařilo společnými silami dcerku podpořit a její obavy zmírnit tak, aby mohla i s pomocí učitelek procházku zvládnout.
Přeji hodně radosti s dcerkou

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 26.11.2021, 11:10

Dobrý den, paní doktorko,

máme 2 roky a 4 měsíce starého chlapečka, kterého jsme již v létě zkoušeli odplenkovávat, ale bohužel bezúspěšně. Kdykoliv jsme mu plenku sundali, tak vždy když byl na posteli, gauči apod. tak schválně začal říkat čůrat a začal čůrat a smát se u toho. Několikrát jsme ho dali i na nočník a vyčůral se v pořádku do nočníku, ale neustále zkoušel dělat tyto jeho naschvály a ačkoliv dostal přes zadek, nebo jsem se na něj já či manželka přísně ohradil, tak i když ho to rozplakalo, tak další den se opakovala stejná situace. Zkoušeli jsme se toho i nevšímat, ale to nám upřímně moc nešlo. Tak jsme usoudili, že ještě není dostatečně zralý na odplenkování a začali mu plenku dávat dál, i když v létě se to hodí samozřejmě nejvíce. Teď cca. 3 týdny sám od sebe si začal plenku sundavat, že už jí nechce, tak jsme si řekli, že zkusíme znovu. 1. týden jsme se ho vždy ptali po nějaké chvíli zda půjdeme čůrat, občas sám vyskočil poté co jsme se ho zeptali občas nic neřekl, ale bylo vidět, že se mu chce, tak jsme ho prostě vzali a šli. A v pořádku čůral na dětském prkénku přímo na záchodě. Kakat do záchodu zatím nedokáže, to si vždy řekne o plenku a vykaká se. Nebo mu plenku necháváme i ven, jelikož venku už je zima a byl teď i často nastydlý, tak že vím že to není dobře mu dávat plenku ven, ale je teď na to blbé období, Na večerní spánek samozřejmě plenku dáváme. No ale teď opět v posledním 1-2 týdnech když mu ráno vždy plenku sundáme a necháme ho doma jen tak, tak občas většinou mě schválně zlobí a říká zase na posteli či koberci čůrat, a opět to i párkrát udělal, dostal opět na zadek, opět nic z toho nezabralo, ačkoliv teď již plenku mu nedáváme, jelikož ji sám nechce. Chtěl jsem se s Vámi poradit, jak se máme v této situaci zachovat? To právě s manželkou nevíme. Jestli mu dávat pořád přes zadek a důrazně mu říci, že takhle ne (ačkoliv mi přijde, že to nezabírá), či jestli to máme ignorovat a nevšímat si ho. Opravdu nevíme. Ačkoliv je bez plenky přes den asi 3 týdny, tak sám od sebe si neřekne když potřebuje čůrat nebo že by vstal a šel sám od sebe na záchod. Kakání to ano, to si řekne o plenku nebo čeká až půjdeme ven kdy plenku dostane a vykaká se. Dokonce když i kaká s plenkou, tak pak se i ujišťuje zda opravdu plenku má aby se nepokakal. Od narození je ve všem hodně dopředu. Začal brzo chodit, začal brzo mluvit, ve dvou letech už zpíval říkánky a básničky, jediné co nám na něm vadí, je právě tyto naschvály co dělá, protože jsme si 100% jisti, že to dělá schválně a provokuje nás.

Předem Vám moc děkuji o radu a přeji pěkný den ať se Vám daří

Dobrý den, schopnost udržovat tělesnou čistotu u dětí souvisí se zralostí jejich nervové soustavy. Není prokázána žádná souvislost s inteligencí a rozumovou vyspělostí dítěte. Kolem dvou let věku děti často začínají být připravené na nácvik udržování čistoty, vydrží delší dobu suché, začínají potřebu signalizovat.  Nedá se to ale vztáhnout na všechny děti, nervová soustava  vyzrává u každého dítěte individuálně. Podle popisovaných obtíží se jeví, že váš synek není ještě na udržování čistoty docela připravený. Začíná si již uvědomovat, že vyměšuje, ale není pravděpodobně vyměšování vždy schopen vůlí ovlivnit. Občas se mu to podaří, občas ne. Určitě vám nedělá žádné schválnosti, pouze asi pojal vyměšování jako hru a baví ho vaše zřejmě vyděšená reakce, když řekne, že chce čůrat na koberci nebo na posteli. Nežádoucí chování posilují i negativní emoce a pozornost. Vypadá to, že přitáhne vaši plnou pozornost a pozornost je také to, že dostane na zadek, jak píšete. Za pomočení ho rozhodně netrestejte, vyjádřete naopak pochopení, např. slovy: tobě se chtělo čůrat a nedokázal jsi to stihnout na záchod, nočník, nic se neděje, pojď, zkusíme to společně uklidit a zapojte ho do následného úklidu. Pokud se mu podaří vykonat potřebu na záchod, pak jej velmi pochvalte a věnujte pozornost tomuto žádoucímu chování. Případnou nehodu nerozebírejte, nebavte se o ní před synem, nevěnujte jí nadměrnou pozornost. Prostě okomentujte stala se nehoda, uklidíme ji a více již nerozebírejte. Můžete zkusit pozorovat signály syna, že se mu chce vykonat potřebu a vysadit jej na záchod či nočník. Vzhledem k tomu, že si sám ještě neřekne, tak je potřeba mu potřebu připomínat. Na druhou stranu je to znamení, že ještě zcela připravený není, i když pleny odmítá. Pokud by se dlouhodobě nedařilo, pak zvažte opětovné zavedení plenek na přechodnou dobu, ať syna neúspěšné pokusy nedemotivují a nedochází k jeho neurotizaci. Přeji brzké zvládnutí udržování čistoty. Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 03.11.2021, 15:23

Dobrý den,
moc Vás prosím o radu, návod, jak na syna. Je mu 2,5 roku a je velmi šikovný a nadaný, jak nám bylo několikrát řečeno. Mluví srozumitelně, plynule, v rozvinutých větách, už od cca dvou let. Je velmi vnímavý a empatický. Nicméně, za poslední dva měsíce jsme si všimli změny v jeho chování, která nás velmi znepokojuje. začalo to stěžováním si na bolest břicha, nezávisle na jídle nebo denní hodině, později začal říkat, že je unavený, ato v pro sebe nepříjemných situacích, například cesta na nové místo, návštěva u relativně cizích lidí atd. Až poslední dobou jsme si tyto věci dali do souvislostí, jinak jsme samozřejmě řešili fyzickou stránku. Nedávno začal hyperventilovat, když bylo kolem něj vícelidí. Je možné, aby dítě mělo v tak mladém věku panické stavy a úzkosti? A jakým stylem to řešit? Předem děkuji

Dobrý den, děti stejně jako dospělí pociťují strach, úzkosti a obavy, které se projevují různým způsobem. Úzkost patří mezi přirozené lidské emoce a nejedná se jednoznačně o negativní emoci. Určitá míra úzkosti je důležitá a patří ke zdravému psychickému vývoji dítěte. Strach a úzkost pomáhá člověku k aktivizaci a k překonání nebezpečí, v lidském prožívání má hluboké kořeny. Velí člověku k útěku nebo k útoku. Strach z nebezpečí je oprávněný, pokud se ocitáme v nějaké nebezpečné situaci. Problémem se stává nadměrná míra úzkosti v situaci, kdy člověku žádné nebezpečí nehrozí, a přesto ho zachvátí strach a obavy. V dětském životě je mnoho období, se kterými se výskyt úzkosti pojí, může se jednat například o separační úzkost. Míru úzkosti u dítěte určuje také citlivost nervové soustavy dítěte, genetická výbava, temperamentové vlastnosti. Dítě za svůj strach nemůže, je potřeba k němu přistupovat citlivě, s porozuměním a pochopením. Při nevhodném rodičovském přístupu by mohlo dojít k neurotizaci dítěte. Ve výskytu úzkostných stavů mohou hrát roli například přehnané nároky kladené na dítě a vedoucí k jeho přetížení. Píšete, že je váš chlapec velmi šikovný a inteligentní a zřejmě působí díky svému rozvinutému verbálnímu projevu jako na svůj věk vyspělejší a rozumnější. Je proto možné, že se k němu okolí chová jako ke staršímu a nároky a očekávání na něj kladené jsou příliš vysoké a jeho věku neadekvátní. U dětí se psychické obtíže či přetížení často projevují obtížemi tělesnými, dítě si ještě své pocity nedovede dobře uvědomit a vyjádřit. K chlapci je proto potřeba přistupovat citlivě, na nové pro něj neznámé situace ho připravit, vysvětlit mu, co se bude dít. Pokud zjistíte, že ho některá situace příliš stresuje, bude lepší ji nevyhledávat. S dítětem zacházet klidně, míru aktivit volit vyváženou, dodržovat zdravou životosprávu zahrnující například dostatek spánku. Pokud by se potíže syna stupňovaly, doporučila bych kontaktovat dětského klinického psychologa a ve výchově postupovat podle jeho doporučení či doporučení další péče. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 03.11.2021, 15:18

Slunce v očích miminka

| AndreaMM | 24.10.2021, 16:26

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda vadí, když občas zasvítí slunce na obličej tříměsíčního miminka do kočárku. Snažím se paprskům Slunce zamezit, ale občas se stane, že tam chvíli svítí. Dcerka vždy zavře očička, ale dnes mám pocit, že se podívala přímo do slunce. Mohlo se jí se zrakem něco stát? A jak dlouhý pohled do slunce případně vadí? Několik vteřin či minut? Děkuji

Dobrý den, není vhodné, aby miminku svítilo slunce do očí dlouhodobě. Tak jak píšete, nevadí.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 26.10.2021, 21:59

Vývoj dítěte

| Iveta Buďová | 12.10.2021, 13:09

Dobrý den paní Mgr. Matoušková.
Ráda bych se poradila ohledně svého syna. Synovi jsou 2 roky a 2 měsíce. Porod proběhl klasicky přirozenou cestou bez komplikací. Porodní výška a váha v pořádku. 1. rok byl velice náročný, protože byl hodně plačtivé nespící miminko, které trpělo dlouhodobě na bolesti bříška, prdíky a pak se k tomu přidaly bolesti z rostoucích zoubků. Takže celým . rokem se doslova probrečel a to byl ohodně psychicky a fyzicky náročné. Po 1. roce se to začalo zlepšovat, s příchodem 1. kručků. Bolesti bříška postupně vymizely. Syn od malička navazuje oční kontakt, v řeči se stále vyvíjí. Umí napodobovat skoro všechna zvířátka, používá více jak 20 slov, rozezná pár barev. Učíme se krmit lžičkou, na nočník a tento týden si sám řekl, že už chce spát sám ve velké posteli v pokojíčku. syn od porodu nikdy neprospal celou noc. Každou noc se budí (ať jde o bolest při růstu zubů - chybí nám ještě 4 poslední stoličky), nebo ho budí žízeň nebo zřejmě i sny. Spí ještě po obědě 1-2 hodiny. Nemá ani problém s jídlem. Můj dotaz spíše směřuje k jeho vývoji a chování k okolnímu světu. Je na mě hrozně fixovaný, zřejmě separační úzkost a do toho období vzdoru (vztekání). Pokud ho hlídá manžel nebo moji rodiče, nemá s tímto problém vydržet beze mne pár hodin. K dospělým lidem má větší důvěru než k dětem, kterým se vyhýbá. Dopolední program se odehrává doma, kdy uklízíme, vaříme, čteme si knížky a hrajeme si. Po obědě se vyspí a odpoledne, pokud je počasí, tak chodíme na vycházky a hřiště. Syn se jeví na hřišti pasivně, neustále vyžaduje mou pozornost u všeho - hraní doma, na pískovišti. Nemá zájem o ostatní děti. Když k němu nějaké přijde, ihned couvá a utíká před nimi. Říká, že se jich bojí. Nenavazuje stále vztah s vrstevníky. Když se ho snažím vzít do cukrárny s dětským koutkem - vede mě za ruku a chce, abych si s ním hrála jen já (když nejdu, tak začne brečet a nechce tam být) a jakmile se k němu přiblíží cizí dítě, tak říká mami domů. Je mu nepříjemná společnost jiných dětí. Mateřskou mám na 3 roky a syn by měl jít za rok do školky a já se bojím, aby neměl problém se socializací. Zkoušela jsem i dětská centra, ale nic nepomáhá. Nechci syna do něčeho tlačit nebo nutit, ale nevím, jak mám postupovat, co dělat, jestli čekat až ten jeho velký strach odezní časem? Taky se bojí zvuku vrtačky, mixéru a některých zvuků hraček. Sám od sebe nás neobjímá a nedává pusinky, ale když si o ni řekneme, tak nám ji dá. Oční kontakt je, reaguje na jméno a pokyny. Má rád čtení stejných knížek stále dokola, rád jezdí na odrážedle a hraje si s autíčky. Režim máme věsmes každý den stejný, někdy obohacený o výlet. Snažím se ho dávat ke svým rodičům, ale trápí mě jeho vztah k vrstevníkům. Děkuji za názor! Budu moc ráda za vyjádření.

Dobrý den, doporučila bych vám svoje pochybnosti o vývoji vašeho dítěte zkonzultovat se synovým ošetřujícím pediatrem. Lékař zná vašeho chlapce odmalička, a pokud by zjistil nějaké nesrovnalosti v jeho vývoji, tak by je určitě řešil. Bez možnosti pozorovat chování vašeho chlapce není možné posoudit, zda se jedná o nějaký problém v jeho vývoji. Nicméně podle projevů, které popisujete, se jeví, že chování vašeho chlapce v podstatě odpovídá věku. Za potížemi se spánkem a neklidem od narození se může skrývat více aspektů, může jít o dítě s dráždivější a citlivější nervovou soustavou, dítě, u kterého se do budoucna může, ale také vůbec nemusí rozvinout syndrom ADHD a obdobné potíže mohou vykazovat i děti s mimořádným nadáním. Zatím je však váš chlapec na jakoukoliv diagnózu velmi malý a může se jednat opravdu jen o normální vývoj a vyspívání nervového systému, kdy se cca do šesti let věku samo upraví. Ohledně kontaktů s ostatními dětmi jsou reakce syna v normě, děti v tomto věku nejsou ještě schopné kooperativní hry, hrají si spíše vedle sebe. Některé společnost vrstevníků a jiných dětí vysloveně vyhledávají a jiné se ostatních dětí bojí a vyhýbají se jim. Můžete však synovi pomoci se do hry nebo mezi ostatní děti zapojit, běžte si hrát společně s ním, když se toho dožaduje, můžete zkusit koordinovat jeho hru s jiným dítětem. Nejlépe pokud máte nějaké kamarádky s podobně starými dětmi, tak si můžete hrát s nimi a ukázat jim tak, jak mohou spolu komunikovat a jak si hrát. Na separační úzkost má syn v tomto věku nárok stejně jako se již může ozývat období vzdoru. Oboje jsou vývojové etapy, které jsou sice náročné na trpělivost a výdrž rodiče, ale oboje s vývojem dítěte odezní. Do kontaktů s ostatními dětmi syna nenuťte, nesnažte se jej za každou cenu socializovat, spíše nabízejte různé aktivity, a pokud si sám netroufá, tak se do nich zapojte s ním. Rok do nástupu do školky je ještě dlouhá doba, vždyť se jedná o polovinu života vašeho dítěte. Děti v tomto období dělají obrovské vývojové pokroky a to, že na školku není syn zralý ve dvou letech neznamená, že nebude zralý ve třech letech. Můžete zdravý vývoj syna podpořit nabízením různých aktivit, evidentně mu dělá dobře pravidelný režim, který zachovávejte a vytvořte mu co nejklidnější rodinné prostředí. Obavy ze zvuků mají sice některé děti s poruchou autistického spektra, jedná se však v jejich případě o celý komplex potíží. Také mnohé citlivější děti se různých hlasitých nebo neobvyklých zvuků bojí a s autistickými projevy to nemá nic společného. U dětského lékaře byste kolem dvou let měli vyplňovat dotazník na zachycení možných symptomů poruchy autistického spektra, můžete se lékaře zeptat na výsledek a opět platí, že pokud by měl lékař nějaké pochybnosti, tak by vám doporučil další odborné vyšetření. Nezapomínejte také na svou psychohygienu a využívejte hlídání od prarodičů, kdy syn nemá problém, nebo ho nechejte si hrát s tatínkem a někam si zajděte, setkejte se s přáteli, odpočiňte si. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 21.10.2021, 11:52

Dobrý den,
je mi 21 let, před 10 dny jsem zjistila, že jsem těhotná a nemohu se rozhodnout, zda podstoupit interupci nebo ne. Pořád studuji, teprve tento rok mám maturovat, zatím jsem v životě nepracovala a živí mě přítel a rodina. Všichni mi říkají, že to zvládnu, že jsem silná, ale já nevím, jestli se cítím na to být matkou a bojím se, že třeba z toho těhotenství nebudu mít radost ani po čase, nebo že to miminko nebudu mít ráda, na druhou stranu mě děsí interupce, kvůli rizikům a jestli toho pak nebudu litovat. Ale zas bych později aspoň věděla, že to miminko chci a měla bych z toho radost, přijde mi, že teď necítím nic, jsem furt jen smutná a naštvaná na všechny okolo a na sebe, že se necítím, tak jak bych měla, přítel z toho má radost, dokonce to řekl celý jeho rodině a proto se bojím, že bych všechny zklamala, kdybych podstoupila potrat. Pořád všichni opakují, ale že to je moje tělo a moje rozhodnutí, ale mě se ty rozhodnutí každým dnem mění a bojím se, že pak budu litovat toho, že jsem si miminko nechala. Nevím, co mám teď dělat a jak se rozhodnout.

Dobrý den, z vašeho dotazu rozumím, že se nacházíte v komplikované situaci. Jste ještě hodně mladá a na dítě se možná ještě necítíte dostatečně zralá a připravená. Na druhou stranu máte dobré zázemí a partner i rodina příchod dítěte vítá, což nebývá samozřejmostí. To že necítíte co byste asi očekávala, může být ovlivněno romantickými představami žen o těhotenství a dítěti a také hormonálními změnami, které teď ve vašem těle probíhají. Ne nadarmo trvá těhotenství 9 měsíců, kdy si žena na očekávané dítě teprve zvyká. Samozřejmě asi jinak vnímá těhotenství žena, která po dítěti touží a jinak žena, která jej nečekala. To že jste zaskočená, smutná a cítíte se naštvaně a nevíte, jak se k situaci postavit je legitimní a normální pocit. Nemusíte se za svoje pocity cítit provinile ani si je vyčítat. Je však potřeba učinit rozhodnutí, protože možnost přerušení těhotenství je časově omezená. Možná jste se mohli s partnerem lépe domluvit, než jste informací o vašem těhotenství řekli celé rodině. Takto jste teď navíc pod velkým společenským tlakem. Přece jen jde o vaše a partnerovo dítě a proto byste o něm měli rozhodovat jen vy dva. Je to sice vaše tělo, ale dítě, které čekáte je také otce, nejen vaše, to byste při rozhodování měla brát v úvahu. Ano rizika a komplikace spojené s přerušením těhotenství a s možnými potížemi při dalším otěhotnění objektivně existují a je proto s nimi potřeba také počítat. Na druhou stranu byste možná později byla psychicky lépe na péči o dítě připravena. Studium školy souběžně s péčí o dítě je náročné, ale ne nemožné. Obzvlášť když má matka zázemí v partnerovi a rodině, kteří s péčí vypomůžou. Rozhodnutí je ale na vás, je potřeba vzít v úvahu všechny okolnosti. Pokud se rozhodnete jakkoliv, je dobré informovat i rodinu o svém rozhodnutí, když už je do situace zapojena a vysvětlit jim svoje důvody. Pro další dobré rodinné vztahy je to důležité. Dále bych vám doporučila kontaktovat psychologa, který by vás mohl složitým obdobím rozhodování doprovodit a pomocí vám dojít k nějakému závěru. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 11.10.2021, 14:08

Blouznění z teploty

| nachtmi | 12.09.2021, 18:21

Dobrý den,
mám syna 6 let, v pátek měl teplotu 38,5, v 1:00 v noci se vzbudil s křikem a pláčem, na můj hlas reagoval, věděl kde je a kdo jsem, ale v jeho očích byl obrovský strach, který byl doprovázen křikem. Snažila jsem se ho utišit, ale nešlo to. Pořád mě volal, opakoval, že se bojí a že chce domů. Taky když se podíval na mě, jako bych viděla strach ze mě. Neměla jsem z toho dobrý poci, nevím, čím bych ho mohla v něm vzbudit. Když se po nějaké době utišil, byl stále vzhůru, rozhlížel se po pokoji a po nějaké době usnul, něco obdobného se tu noc opakovalo ještě 2x. Ještě po prvním stavu jsem mu šla dát kapky na snížení teploty a neustále mi opakoval, ať mu stále něco neopakuji, ale já vůbec nemluvila. Když jsem se ho zeptala, zda slyší hlasy, říkal, že ano.
Přikláněla jsem se k blouznění z teploty. Uložila jsem ho ke spánku, ale stav neutišitelného křiku, pláče a strachu se tu noc opakoval ještě 2x. Takový stav měl i následující noc a to už neměl teplotu. Už před zhruba rokem se to objevilo, byli jsme i na neurologii. Řekli nám, že jde o noční běsy a bouznil z teploty. Ale teď to bylo horší a já jsem z toho úplně vystresovaná, nevím, jak to mám řešit, abych něco nepodcenila.
Děkuji za odpověď

Dobrý den, s největší pravděpodobností se u vašeho syna skutečně nejedná o nic závažného. Popisované potíže souvisí s nemocí a teplotou. Spánek dítěte při teplotě a nemoci může být narušený, mohou se mu zdát strašidelné sny a může trpět nočními děsy. Také mnohé citlivější děti nočními děsy trpí, i když nemají teplotu a jsou zdravé. Syn se zřejmě probudil dezorientovaný, měl ještě spánkové představy a dobře nerozlišoval realitu, nebylo to osobní vůči vám. Na chlapce mluvte klidným hlasem, snažte se ho úplně probudit tak, aby se zorientoval kde je a co se děje. Při teplotě dodávejte dostatek tekutin a snižujte ji podle doporučení lékaře. Důležité je, abyste se snažila zachovat klid, dítě vaši nervozitu a obavy vycítí a jeho vlastní strach se ještě zhoršuje. Případné další potíže se spánkem konzultujte s ošetřujícím dětským lékařem a kdyby obtíže přetrvávaly i po odeznění nemoci, pak můžete zkusit kontaktovat o radu dětského klinického psychologa. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 17.09.2021, 21:01

Odplenkování dítěte na noc

| Ven.da | 07.09.2021, 23:24

Dobrý den paní doktorko, můj 3letý syn nosí plíny sice už jen na spaní odpoledne a na noc, ale nevím jak se jich zbavit, aby už je nenosil na noc vůbec, jelikož do rána mívá plenku hodně počůranou, někdy pročůrá i pyžamo. Přes den je naučený normálně chodit na záchod, před koupáním si dojde vyčůrat a pak ještě těsně před spaním. Je pravda, že se pak ještě v posteli trochu napije vody, přes den pije celkem hodně ale průběžně. I tak je mi divné, že do rána je plína plná, že už skoro nestačí. Myslíte si, že na to musí dítě přijít nějak samo vývojem, že už nemá v noci čůrat? Myslím si, že s tím nemůžu nic udělat ,protože kdybych ho v noci budila a dávala na záchod, už může být počůraný, takže se to odhadnout moc nedá nebo zase naopak se může vyčůrat v noci a k ránu to neudržet. Děti ve stejném věku z jeho okolí spí normálně už bez plín, s tím že jdou na záchod naposled jen před spaním a většinou se přes noc už nepočůrají. Doufám, že mi nějak poradíte, už bych se plen chtěla zbavit, jelikož i ty největší velikosti už mu jsou tak akorát. Děkuji za odpověď

Dobrý den, může se stát, že se dítě pomočuje i po 3. roku. Je vhodné zahájit tzv.enureticky režim - poslední pití 2 hodiny před spaním, za 2 hodiny po usnutí dát na nočník, není třeba budit do bdělého stavu. Po půlnoci opět nechat vymočit. Je to dost náročné. Pokud se nedaří, je vhodné 2-3 měsíce přestat a poté začít znovu. Striktně ale nedávat na noc plenku. Proti pomočení postele použijte pod prostěradlo nepromokavou podložku. Pokud pomočování bude přetrvávat, doporučuji nefrologické vyšetření.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 08.10.2021, 19:51

Neklid těla

| hanulka85 | 05.09.2021, 15:02

Dobrý den, paní doktorko,

mám na Vás dotaz ohledně jistého problému, který s dcerkou mám nebo ho má dcerka. Nevím, na koho se obrátit pro radu, protože naše lékařka mě odbyla. Dcerce jsou 2 roky a prakticky odjakživa má problémy s usínáním. Nutno podotknout, že se narodila předčasně v 31. týdnu, ale přirozeně a z těhotenství, které bylo rizikové, protože mi zjistili ve 14. týdnu rakovinu prsu, takže jsem už v těhotenství podstupovala chemoterapie a nevím, zda to na ní nemělo vliv jak léčba, tak stres, kterým jsem procházela. A teď k tomu problému.
Dcerka byla zvyklá, že jsem ji uspávala tak, že jsme byly spolu, protože mě léčba vysilovala, odpočívala jsem s ní v době jejího spánku. Léčba mi skončila, když byl dceři skoro rok. Čím byla dcerka starší, tím více byl problém ji uklidnit, aby usnula, nepomohlo ji dát spát dřív, ani později, snažila jsem se dávat ji spát, když sem viděla, že je unavená a dodržovali jsme každý den rituály, aby v tom neměla chaos. Ale dcerka mi u uspáváni obracela prsty, postupem času přidávala kroucení prstů, pak zarývání nehtů do mých prstů až pod mé nehty. Neuměla skončit, takto by šudlala a drápala klidně 2 hodiny v kuse a neusla by. Dokonce si můj prst vezme a zapichuje si ho u uspávání do oka, ucha nebo hlavy, že ji to musí určitě bolet, ale když cuknu, přitáhne si ten prst do oka zpátky. Už jsem jí začala dávat i ponožky na ruce, aby se jí ty prsty uklidnily, ale bez efektu. Beze mne nebo manžela teď už naštěstí ale i bohužel neusne. Dříve nedokázala usnout jinak než v náručí v zavinovačce, později jsem ji uspávala v houpacím křesle, pak nám hodně pomohl šátek, v postýlce nikdy nechtěla spát a kočárek nenáviděla, protože v něm trávila díky mé léčbě většinu času. Z chování se mi podařilo ji naučit usínat alespoň v leže mně na břiše a hrudi, postupně vedle mě na posteli, ale bohužel problém s jejími neklidnými prsty to nevyřešilo. Zkusila jsem homeopatika Sedatíf, konzultovala jsem to i s naším pediatrem, ale ani to evidentně neúčinkuje, už je bere skoro 2 měsíce a k rukám přidala i šudlání nohama, když už ji ty ruce držím, kope s nimi. Teď se sama konečně rozhodla alespoň polední spánek spát v postýlce, spí už jen 1 spánek přes den. Usíná tak, že má na rukách ponožky stále a přes šprušle se držíme za ruce, ale ona i přes ty rukavice těmi prsty jede k nezastavení. Nesmí mít v postýlce nic v nohách, jinak do toho kope, ale bez svého plyšového medvídka nebo oblíbené panenky nechce spát. Myslela jsem, že ji budou ti kamarádi na spaní stačit a že bych jí nechala usínat samotnou v postýlce, ale ona hned stojí a pláče a volá mě, zkoušela jsem vydržet pár dní, ale ona neusnula, ani se neuřvala, akorát to bylo ještě horší a nespala pak ani v noci, protože měla záchvaty pláče a na to jsem neměla žaludek ji takhle "trápit". Teď jsem ale bezradná, protože nevím jak dál, mě její šudlání bolí, mám prsty samý drápanec a takhle to prostě dál nejde. Náš pediatr řekl, že ji to máme nechat, že ji máme pořídit neco s hranou do postýlky, ať má o co si ty prsty "obrušovat", ale ona nic jiného než mou ruku nebo manželovu nepřijme. Zkoušela jsem její panenku, která má tvrdé prstíky aby měla náhradu, ale bez efektu. Pamatuji si, že když byla miminko, při krmení z láhve (nemohla jsem kojit kvůli léčbě) chytala za ruku, kterou jsem držela láhev a odtahovala mi malíček a palec, čím měla větší ručky, tím mi oddělávala víc prstů až jsem neměla čím ji láhev držet. Nevím zda to s tím má souvislost. Ty ručky neudrží ani v klidu během koukání na pohádku nebo mazlení, vezme si ruku toho kdo s ní je a jedou jí jednotlivé prsty a obrací mu nehty, prsty.
Prosím o radu, zda je tohle normální a pokud ano, co s tím, jak to odnaučit, protože i když dcerka už mluví a velmi dobře chápe, je velmi chytrá, i když ji to řeknu, ať to nedělá, že mě to bolí, stejně šudlá dál. Jsem z toho opravdu zoufalá a už jsem vyzkoušela všechny možné rady a způsoby, ale nic nepomohlo a já už nevím co s tím. Dcerka je z toho taky evidentně špatná, protože nemůže zabrat, ale nemůže si pomoct a musí šudlat. Už mě i napadlo, jestli netrpí syndromem neklidných končetin, protože v noci jak spí vedle mě na posteli, tak když se probere, začne to nanovo a tím mám pak narušen spánek i já a už třeba do rána nezaberu a pak nezvládám péči o ní přes den vzhledem k únavě z noci.
Prosím poraďte co s tím a jak a kde to řešit. Omlouvám se, že je to tak dlouhé, ale opravdu jsem nevěděla, jak to stručně napsat.
Děkuji.

Dobrý den, může se jednat o pozůstatky vašeho stresu z doby léčby. Zkuste Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl, podporuje vyzrávání mozkových funkcí. Doporučila bych psychologické vyšetření.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 08.09.2021, 12:33

Strach dítěte

| solka27 | 25.08.2021, 22:40

Dobrý den,
dcera, 2 a čtvrt roku, jedináček, citlivá, ve společnosti zdrženlivá, bojácná, na cizí lidi, děti ani rodinu příliš nereaguje, vždy se drží v ústraní, nekomunikuje. Dcera nemá ráda změny a vyžaduje pevný režim.
Nyní ale asi poslední měsíc a půl bojujeme se strachem. Začalo to strachem z bouřky, deště a štěkajících psů. Následně to došlo tak daleko, že začala odmítat spát sama v pokojíčku a sama usínat, (usínala sama bez uspávání od miminka, do pokojíčku se chtěla sama přestěhovat v necelých dvou letech, nikdo ji netlačil). Řešíme to tedy stylem, že si tam lehnu s ní, než usne. V noci se obvykle přesune za námi do ložnice. Ale její usínací intervaly se prodlužují, i když je večer unavená, ležím tam s ní i dvě hodiny než zabere, nakonec pohnu nohou a ona okamžitě vyskočí a křičí mami neeee. Večerní rituál je pořád stejný, večeře, koupání, čtení pohádky a ve 20h spát.
Odpoledne chodívá spát do pokojíčku, a i když občas reptá, usíná sama.
Přes den si dokáže hrát sama, vystačí si, ale musím s ní být v jedné místnosti, jakmile si třeba jen poposednu, okamžitě zbystří a křičí neee.
Jinak je hodně šikovná a chytrá, od miminka je motoricky napřed.
Je tohle jen zase jedno z dalších období? nebo je to fixovanost na mě jako na matku? nebo je to nějaký blok? Ještě bych poznamenala, že zhruba měsíc zpátky (ale to už měla v tu dobu obavy z bouřky a deště), na ni zpoza plotu zaštěkal pes ze sousedství a ona se opravdu hodně lekla.
Od září nastupuje do dětské skupiny, zatím jen na pár hodin týdně, a já mám nyní opravdu velké obavy, aby školka tohle všechno ještě více nezhoršila.
Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den, podle popsaného chování vaší dcerky to vypadá, že je zřejmě citlivější povahy s tendencí k úzkostnějšímu reagování na zátěžové situace. Vývojově však různé dětské strachy a úzkosti mohou být v určitých obdobích naprosto normální. Na podobný dotaz jsem odpovídala zde:

Dítě závisle na matce

Přistupujte k vaší dceři citlivě, do kontaktů ani aktivit ji nenuťte, ponechte ji dostatek času na seznámení s novou situací, prostředím, dodržujte zaběhnutý řád a rituály, které jí vyhovují. Aktivity jí nabízejte, ale nevyvíjejte nátlak. Předpokládanou změnu či novou situaci s dcerou proberte předem a snažte se ji na ni připravit. Pokud dojde k neočekávané situaci, jako byla například ta se psem, pak dceři ponechte dostatek času, aby se s nepříjemným zážitkem vyrovnala, vyjádřete jí pochopení, její pocity nezlehčujte. Pokud si bude chtít o nepříjemné skutečnosti povídat, promluvte si s ní, ale snažte se situaci neustále nerozebírat a neopakovat, což by v dceři vyvolávalo opět úzkostné pocity. V případě, že by její úzkosti s vývojem neustávaly a naopak se prohlubovaly, pak by bylo vhodné vyhledat dětského klinického psychologa. Ohledně dětské skupiny je potřeba počítat, že dceřiny obavy se mohou přechodně zhoršit, je potřeba postupovat citlivě, postupně ji na pobyt mimo rodinu přivykat, sledovat jak reaguje. Z literatury vám mohu doporučit knihu Dětské strachy a úzkosti autora Jan - Uwe Rogge. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 01.09.2021, 20:41

Syn se bojí

| Emilyfi | 19.08.2021, 18:12

Dobrý den,
chtěla bych se zeptat na vývoj syna, má 17 měsíců. Od doby, co začal chodit - ve 14 měsících, nechce být nikde ani na chvíli sám. Nemůžu se od něho zvednout a jít se např. napít v rámci jedné místnosti. Když jsme venku, tak samozřejmě chce chodit a prozkoumávat, ale musím všude s ním. Jakmile zjistí, že nejdu za ním, spustí hysterickou scénu. Není to separační úzkost, je totiž jedno, kdo s ním je. Další problém je, že ještě nerozumí, na jméno reaguje málokdy, ukazuje jen imperativně a zatím jen celou rukou. Jinak na nás reaguje, směje se, nosí hračky..

Dobrý den, pokud máte nějaké pochybnosti o psychomotorickém vývoji syna, pak bych vám doporučila poradit se s ošetřujícím dětským lékařem. Jinak vámi popisované projevy odpovídají stadiu separační úzkosti. Dítě se nemusí bát pouze odloučení od matky, ale také od jiných blízkých pečujících osob. Předpokládám, že v jeho věku se o něj asi jiné, než pro něj známé a blízké osoby nestarají a pokud byste ho nechala s někým skutečně cizím, tak by to chlapci jedno nebylo. Období separační úzkosti se může v různých vývojových etapách opět vracet a objevovat. Aktuálním důvodem úzkostnějšího chování vašeho chlapce může být způsobeno prudkým motorických vývojem a tím, že jak začal samostatně chodit, tak se od vás začal fakticky vzdalovat. Buďte s ním proto trpělivá, pokud to je možné, pak mu poskytněte podporu, příliš a na dlouhou dobu se od něj vy, nebo jiná pečující osoba nevzdalujte. Při citlivém přístupu toto období samo rychle odezní. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.08.2021, 17:45

Dítě závisle na matce

| Klara2319 | 18.08.2021, 13:41

Dobry den,
prosím o Váš názor. Můj druhý syn (necelé dva roky) je na mě až přehnaně závislý. Za cele dva roky byl přes noc u babicky dvakrát a dost plakal. I během celodenního fungování si mě neustále hlídá. Nejde ani na procházku s babičkou či dědou. S otcem je v pohodě. Často zkoušíme třeba na hodinku k babicce. To mě ale celou dobu hledá a pofnukava. V podstatě si ten čas s prarodiči neužívá. Myslíte zda má dal cenu zkoušet prespani u prarodičů, když je uplakany a porad mě hledá? Jestli si zvykne? Nerada bych, aby z toho měl nějaké trauma. U prvního syna to bylo vše bez problému. Trosku třeba fnuknul, ale pak se zabavil a šlo to. Budu rada za jakoukoliv radu nebo názor. Moc dekuji!

Dobrý den, děti kolem druhého roku prochází vývojovým stadiem separační úzkosti. Toto období se objevuje poprvé u kojenců ve věku 8 - 9 měsíců a může trvat různě dlouhou dobu. Úzkost se také může vracet v různých pro dítě zátěžovějších obdobích života, bývá spojená s odloučením od rodičů. Intenzita a charakter projevů může být u dětí různá, roli může hrát osobnost a temperament dítěte, předchozí zkušenost s odloučením, věk a povahové vlastnosti dítěte. Jedná se o normální vývojový jev, který znamená, že se u dítěte vytváří citový vztah s pečující osobou či osobami, který bude do budoucna základem jeho dalších zdravých vztahů. Postupně s tím, jak se formuje osobnost dítěte a dochází k jeho osamostatňování, se dítě začíná bát odloučení od blízkých osob, ke kterým si vytvořilo vztah a čerpá z nich pocit bezpečí. K dítěti v tomto období je potřeba přistupovat citlivě, vytvořit mu zázemí, být mu podporou a vyčkat až odezní. Proto chlapce pokud je to ve vašich možnostech odloučení a pro něj stresovým situacím nevystavujte, k babičce jej doprovoďte. Pokud se zabaví, pak je možné postupně se zkusit na kratší dobu vzdálit. Je však potřeba dítěti vždy říct, že odcházíte. Přenocování u prarodičů podle dosavadních reakcí chlapce by pro něj bylo příliš zátěžové a s ohledem na negativní zkušenost by se jeho úzkostné potíže mohly prohloubit a období separační úzkosti by se prodloužilo. Buďte tedy trpělivá a vytrvejte. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 17.03.2022, 12:40

Dobrý den,
prosím o radu. Máme tři děti (dcera 13, syn 10 a dcera 2). Prostřední syn občas jen tak štípne dvouletou dceru. Ta pláče a poté má modřinku. Jednou ji dokonce kousnul. Není to v afektu. Poté se nepřizná. Zarputile tvrdí, že to neudělal, i když byl přistižen. Svou sestřičku má rád (tedy myslím si to). Nevím, proč to dělá a nevím, jak tomu zabránit. On sám, poté co se nakonec přizná, tvrdí, že také neví, proč to dělá. Jsme z toho zoufalí. Prosím o radu. Děkuji!

Dobrý den, chování vašeho synka může souviset s narozením mladšího sourozence a s potřebou získání pozornosti, případně nezpracované žárlivosti na mladší sestřičku. Přitom vztah dětí nemusí být narušen, jedná se o boj o pozornost a přízeň rodičů. Pozice prostředního sourozence je pro dítě poměrně obtížná, nejstarší bude vždy nedostižným vzorem a z pozice nejmladšího ho sesadil mladší sourozenec. Do života však toto postavení skýtá mnoho výhod, dítě se učí komunikovat a vyjednávat se staršími i mladšími. Zkuste synovi věnovat více prostoru, povídejte si s ním, zajímejte se o něj, snažte se zapojit do jeho hry, pokud to bude chtít. Dobře se osvědčuje oddělený čas trávený s dítětem, kdy si jeden z rodičů vyjde na nějakou akci nebo třeba jen procházku, nákup apod. pouze s jedním z dětí a věnuje se mu. Děti je samozřejmě potřeba střídat. Pokud by se chování syna ani po zavedení opatření nezměnilo, pak by bylo dobré rozebrat situaci a získat další doporučení pro práci s chlapcem u dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 15.08.2021, 19:56

Syn se od dětí nechá strkat

| Vlavl | 05.08.2021, 21:50

Dobrý den, paní doktorko, vždy mi moc hezky odpovíte, za což velmi děkuji.
Mám dotaz ohledně vycházení našeho 2r 2m starého syna s dalšími dětmi. Syn, i když doma dokáže pořádně řádit a zakřiknutý určitě není (dokonce se někdy neostýchá nás bouchnout nebo kousnout, pokud není po jeho), se mezi dětmi chová spíš zdrženlivě. Máme v sousedství asertivnější děti, takže ve frontě na klouzačku se nechává klidně předběhnout, sám nikoho nebouchá, není moc kontaktní a i když si po delším čase s dětmi hraje, není vůči nim nijak agresivní či příliš kontaktní. Ostatní děti ale bohužel takové nejsou. Před nedávnem mu například jiná, mladší dvojčata vlila do obličeje vodu z bazénu, jiný podobně starý a hodně oplácaný chlapeček ho strkal, až náš syn spadl (opakovaně) a jiný ho strčil na hřišti do zad na klouzačku, naštěstí jsem ho chytla. Na našem synovi bylo vidět, že cítil, že to není správně, říkal "nenene" a tvářil se překvapeně až vyděšeně. V prvních dvou případech se až rozbrečel (i když jinak opravdu téměř nebrečí) a poté se chvíli bál vody a strkajícího kluka také, museli jsme z návštěvy odejít. On sám se nikdy nijak nebrání, jen je dost překvapený. Prosím, poradíte mi, jak mám v těchto chvílích syna vést? Co mu mám poradit a jak mu situaci vysvětlit? Je mi jasné, že toto se bude ve školce stávat pořád, ale jak ho naučit, aby se nenechal postrkovat? Všichni říkají, že to syn dítěti má oplatit, ale mně přijde zvláštní ho rovnou vést k tomuto agresivnímu chování, když je vlastně on sám zatím velmi hodný. Nemůže se v tomto věku zakořenit kvůli těmto incidentům nějaka fóbie z cizích dětí?
Moc děkuji za radu a mějte se hezky.
S pozdravem Vlavl

Dobrý den, popisujete situace, které se týkají velmi malých dětí včetně vašeho syna. Mějte na paměti, že všechny tyto děti se teprve učí vhodnému chování a vzájemné komunikaci v souladu se stupněm jejich sociálního vývoje. Některé děti se podle typu své osobnosti a temperamentu projevují razantněji, agresivněji, jiné jsou naopak pasivnější, méně průbojné. To však neznamená, že z nich v budoucnu vyrostou agresívní nebo naopak ustrašení a neprůbojní jedinci. Jen prostě zkouší, jaké následky bude mít různé jejich chování. Děti ve věku do tří let si adekvátně svému vývoji hrají převážně souběžně. Neznamená to, že by spolu nekomunikovaly, nebo neměly o sebe navzájem zájem, ale při hře ještě většinou nedokážou konstruktivně spolupracovat, hrají si jakoby vedle sebe, každý na svém "písečku", jak se říká. Konstruktivní kooperativní hra se rozvíjí zhruba od tří let věku a děti se již vzájemně domlouvají a spolupracují. Jak jsem již psala, to že si děti hrají vedle sebe neznamená, že by o sebe neměly zájem a ten se právě může projevovat různým strkáním, politím a dalšími způsoby. Děti je volí, protože jinak zájem projevit zatím neumí. Většinou řeším spíše dotazy opačného charakteru, kdy se dítě projevuje právě agresivně. Pozice dítěte, které je zdrženlivější je z hlediska sociálních kontaktů spíše výhodnější, protože z jeho chování nevznikají konflikty. Zároveň je však potřeba chlapci vyjádřit podporu, aby se necítil utlačovaný a aby mu nikdo neubližoval. Platí stejné zásady jako u dětí agresívnějších, na děti dohlížet, při řešení sporů pomoci se domluvit, snažit se předejít vzniku konfliktní situace. Pokud se nějaká stane, pak chlapce utěšit, naučit ho se slovně bránit. Slova by měla být doprovázena také jasným odmítavým postojem, například ne s pohledem upřeným do očí narušitele. Můžete to s malým i natrénovat doma a třeba před zrcadlem. Oplácení stejnou mincí vede k podpoření agresívního chování jako nástroje řešení potíží a to do budoucna pro dítě není žádoucí. Je možné, že k některým půtkám i přes vaši obezřetnost stejně dojde, pro syna bude přínosné, když se naučí s drobnými potyčkami vyrovnávat. Je normální, že začne plakat, buďte na místě a utěšte ho, vysvětlete situaci, třeba se holčičkám se líbil a chtěly by s ním hrát a můžete děti na společnou hru např. s vodou navést. Pokud děti nechtějí, pak je nenuťte, ale důležité je přerušit nežádoucí chování. Ostatní děti nenapomínejte, neumí ještě své chování korigovat. Pokud by situace byla neúnosná, pak se můžete zkusit obrátit na rodiče dětí a řešit situaci s nimi. Přeji hodně společných her s vaším chlapcem. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 15.08.2021, 19:52

Syn si mne oči

| Vlavl | 27.07.2021, 14:28

Dobrý den, ráda bych se zeptala, kdy je vhodné jít s dítětem k očnímu lékaři, pokud syn mívá často unavené oči a mne si je, v rodině jsme brýle nosili. Synovi byly dva roky. Také bych se ráda zeptala, zda je možné, že mívá syn očka unavená a někdy na pohled "vlhká" vlivem alergie a zda s nim máme dojít na alergologii. Občas také kýchá, i když nestydlý jinak není.
Alergii na pyl v rodině též máme.
Moc děkuji za odpověď!
S pozdravem Vlaďka

Dobrý den, obojí vyšetření při potížích je vhodné i v tomto věku.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 30.07.2021, 14:12

Hezký den, mám 3,5letou holčičku. Vychovávám ji s prarodiči a začínám častěji sledovat, že když něco nechce, tak se vzteká a až hystericky pláče. Zpravidla je to u uspávání, případně u něčeho co nechce dělat - na procházku, jídlo, atd. Myslel jsem si, že se to časem zpraví nebo že se vybrečí. Někdy to pomůže, ale má vydrž minimálně půl hodiny. Přiznám se, že mě jí je taky líto a někdy polevím, což nevím, zda je dobře. Nepomáhá ani “stoický” klid nebo rozzlobení. Mě se zdá, že když kolikrát je to intenzivnější, že snad ji je líto, že se zlobím nebo se o ní nestarám.
Nevím zda to patří k tomu, ale rád bych se poradil, co bych měl dělat, co bych mohl dělat lépe, abych ji kvůli kolikrát maličkostem neučinil nějaký blok.
Děkuji za radu
RI

Dobrý den,

popisujete chování dcerky, která se nachází zrovna ve věku, kdy se u dětí začíná projevovat tzv. "období vzdoru". Jak z názvu vyplývá, vzdor se v tomto vývojovém období dítěte projevuje více či méně u všech dětí. Pro rodiče  může být období jedno z náročnějších, pro dítě je ovšem velmi důležité, aby si jím prošlo. V tomto období se začíná formovat osobnost dítěte, které si hledá rovnováhu mezi vyjadřováním sebe sama, svobodnou vůlí a sebeovládáním.

Rodiče potřebují nalézt rovnováhu mezi stanovením hranic a vyhověním potřebám a přáním dítěte. Výchova by tedy neměla být ani příliš liberální, ale ani příliš autoritativní, vhodné je k dítěti přistupovat s respektem, nicméně s vytyčenými hranicemi. Je tedy potřeba mít trpělivost, dávkovat příkazy a zákazy, nastavit jasná a jednoduchá pravidla, být důsledný: vysvětlovat potřebné věci stále dokola, chovat se k dítěti stejně (není vhodné často měnit pravidla - jednou dítěti něco povolím, podruhé mu za stejnou věc vynadám, potřetí zase dovolím ...), nechtít po dítěti příliš mnoho naráz nebo mít příliš náročné požadavky.

Pomoci může i častější bližší kontakt s dítětem a projevy (fyzický kontakt -mazlení, hraní si např. na podlaze v úrovni dítěte). Dále dítě vždy připravit na nadcházející činnosti, nabízet mu možnosti, aby mělo pocit, že se může samo rozhodnout a zároveň, abyste dospěli k cíli, ke kterému směřujete, např. ke klidnějšímu uložení do postele  (až se dodíváme na Večerníček, oblečeš si hned pyžamko nebo si nejdříve  vyčistíme zoubky? Zkusíš si je i vyčistit sama nebo ti mám pomoct? Jakou pohádku bys chtěla říct na dobrou noc? Přečteme si něco z knížky nebo ti mám povykládat svoji pohádku? Dneska to bude pohádka o holčičce/princezně/kočičce, která ... - můžete použít nějaké vyprávění, co se zrovna dcerce přihodilo, nabídnout nějaké řešení ukryté v příběhu).

Předvídatelnost a pravidelnost je v denním režimu  rovněž důležitá (např. večerní rituál před spaním má své jasné pořadí) a pomáhá se dítěti zklidnit a zorientovat v tom, co se od něj očekává a co může ono očekávat od rodičů. Dítě za  případné  vztekání netrestat, poskytnout podporu a povzbuzení, uznávat emoce (vím, že se ti to nelíbí a zlobíš se, ale musí to být takto - např. už musíš spát - ale nejprve se pomazlíme, řekneme si pohádku, přitulíš se k plyšáčkovi, bude rozsvícené malé světýlko ...). V záchvatu vzdoru dítě svůj hněv neovládá,  je tedy lepší se spíše snažit o fyzický kontakt, pohlazení, ujištění, že dítěti rozumíte, ale z požadavku neustupovat.

Pro rodiče je vhodné pracovat i se svým vztekem, případně s těmi emocemi, které v nás vztek dítěte vyvolává (bezmoc, pocit selhání?). Při záchvatech vzteku dítěte bývá pro nás někdy těžké zůstat sám v klidu a přesto je toto věc, která v dlouhodobějším horizontu  dítěti pomáhá regulovat jeho emoce a zároveň se učit zvládání vypjatých situací nápodobou rodiče. Je tedy dobré mít na paměti, že dítě nedělá výstupy nám naschvál, ale protože nezvládá samo sebe, má nízkou frustrační toleranci, hůře snáší psychické vypětí (někdy děti mohou reagovat pláčem na přetížení - moc zážitků, únava, atd. - jsou zkrátka přetažené), nedokáží odsouvat své okamžité potřeby a hlavně nemají ještě moc zkušeností a dovedností, jak určité situace řešit, jak přesně rodiči vysvětlit, co a jak  by chtěli.

Období vzdoru berte jako výzvu k tomu poznat nejen své dítě, ale i sebe. Vzdor sice není tím nejmilejším spolubydlícím, ale jestliže se jím nenecháme ovládat a nebudeme mu přikládat příliš velký význam,  půjde zase o dům dál. Pokud budete k dceři přistupovat s láskou a respektem a přitom ji dokážete nastavit určité mantinely a pravidla, nemusíte mít obavu, že by se u ní vybudoval blok.

Jinak zde na BOL bylo téma  vzteku zpracováno víckrát, např. zde:
https://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/vztek-ditete

Co se komunikace s dítětem týče, zkuste knihu: Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly.

Přeji hodně radosti s dcerkou.

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 10.09.2021, 15:16

Nutkání na močení

| Tereza125 | 20.07.2021, 00:15

Dobrý den. Dcera 6 let má téměř každý večer potřebu opakovaně (20x) navštěvovat toaletu, byť nic nevyčůrá. Opakovaně se nás ptá, zda je její močový měchýř prázdný, opakovaně chce odpověď na to, zda má už spát, když je unavená. Neustále chodí a znovu a znovu chce obejmutí a pusu na dobrou noc ... u toho pláče. Je to takhle den co den. Zkoušíme to po dobrém i přísně a stále se to opakuje. Někdy usne bez problémů, ale to je spíš výjimka. Jsme z toho už oba s manželem dost vyčerpání a ji to také trápí. Ráno je v pohodě a večer nanovo. Co s tím? Děkuji za odpověď.

Dobrý den, doporučila bych vám kontaktovat dětského klinického psychologa, který by vám citlivým způsobem pomohl najít příčinu potíží. Podle vašeho popisu chování dcery se mi jeví, že opakované chození na toaletu před spánkem bude spíše jen zástupným problémem. Tedy pokud je dcerka zdravá a nemá například zánět močového měchýře, což můžete nechat zkontrolovat u paní doktorky vyšetřením moči. Příčinou požití po vyloučení zdravotních důvodů může být strach a úzkost dcery ze spaní a z usínání. Tento strach může být vývojově podmíněný a může mít více příčin. Ve věku vaší dcerky cca od pátého roku života mohou děti prožívat strach ze smrti. Je to normální vývojově podmíněný strach, který souvisí s počátkem uvědomění si konečnosti života a vlastní smrtelnosti. Koncept smrti jako takové si dítě plně začne uvědomovat až kolem 12 roku věku. Dítě ve věku 6 let se může bát, že když usne, tak už se neprobudí. Dalším důvodem může být fantazie dítěte, která je v tomto věku magická, dítě nedokáže spolehlivě rozlišit mezi skutečným a fantazijním světem. Různá strašidla a bubáky tedy může považovat za skutečné a bojí se jich. K plnému rozlišení reality a fantazie dochází u dítěte až kolem 10 let věku a u senzitivních děti často až později. Dítě se může také obávat časově dezorientace po probuzení. Asi každý zná pocit, kdy se probudíme a nevíme, jestli je ráno, odpoledne nebo večer. Je proto dobré, když má dítě nějaké signály, které mu pomohou se časově zorientovat. Třeba budíček, který ráno zazvoní, zatemnění, podle kterého je jasné, že je večer apod. Zkuste si s vaší dcerkou citlivě promluvit, zeptejte se, co by potřebovala, aby dobře usnula a nemusela tak často chodit večer na záchod. Poskytněte jí podporu, pomazlení, setrvejte s ní v pokoji dokud neusne, pokud to bude chtít. Nejedná se o žádnou ostudu, dcera prostě potřebuje překonat toto období. Čím citlivěji k ní budete přistupovat, tím snáze a dříve ho překoná a bude zase usínat v klidu jako dříve. Rozhodně se na ni za její strach nezlobte, buďte trpěliví. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 21.07.2021, 15:42

Spánek 6leté dcery

| monni.sat | 08.07.2021, 20:35

Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu ohledně spánku naší dcery (6 let). Od malička měla problémy s usínáním, vozili jsme v kočárku, usínala u prsa, do 2 let spala s námi v posteli. Pak šla na vlastní žádost spát do své velké postele do pokojíčku, kde potřebovala pouze mě u sebe než usnula. Když chodila do školky (od 3 let), usínala většinou sama a spala celou noc. nyní už ale více než rok zase chce někoho na uspávání a hlavně se budí v noci a volá nás k sobě, většinou pláčem a křikem. někdy jde o to, že je jí zima, jindy, že se bojí, někdy ani neřekne proč. Zkoušeli jsme různé věci, domlouváme, vysvětlujeme, vymyslela jsem vílu, která jí dává pod polštář bonbónek, když sama usne a spí celou noc, světýlko, otevřené dveře, oblíbený plyšáček, atd. Už ani nevím, co všechno jsme vyzkoušeli, ale nic nezabere nebo jen na krátkou dobu. Myslím, že už by v tomto věku měla spát celou noc a sama, ale nevím, jak toho dosáhnout a už jsem opravdu vyčerpaná. U nás v posteli dceru nechci, vůbec se pak nevyspím, jak se vrtí. Navíc máme ročního syna, který se také několikrát v noci budí. je na toto nějaké řešení? Může to být známka nějaké psychické poruchy? Dcera se také strašně často a kvůli maličkostem velmi vzteká, křičí, pláče. Je dost náročné ji dostat tam, kam potřebujeme. většinou stačí vysvětlit, ale někdy má dny, kdy prostě vše je problém. Napadlo mě, že žárlí na bráchu, ale i když se jí snažím věnovat, co to jde, večer ji uspávám já, tak se situace nemění. Poradíte? Máme někam zajít nechat ji vyšetřit? Nebo zkusit nějaký bylinný sirup na uklidnění a spánek? Zkoušela jsem dávat meduňkový čaj, levandulový olej do koupele, ale nic :(
Moc děkuji za jakoukoli pomoc a radu!

Dobrý den, vypadá to, že dcerka má odmalička menší potíže s usínáním. Aktuální potíže mohou souviset s nějakou její psychickou nepohodou i s vývojovým obdobím, kterým prochází. Je ale malá pravděpodobnost, že by se jednalo o psychickou poruchu. Doporučila bych vám konzultaci u dětského klinického psychologa nebo v pedagogicko psychologické poradně. Odborník vám citlivě pomůže najít příčinu potíží a doporučí vhodný výchovný přístup či další péči. Ohledně režimu se snažte dodržovat pravidelně činnosti před ukládáním, vyvarujte se nějakých akčních, divokých a rozrušujících činností ve večerních hodinách. Volte činnosti zklidňující, povídání, čtení pohádky. Spánek může pomoci navodit teplá koupel, bylinky také můžete použít. Dbejte, aby místnost, kde dcera spí, byla dobře vyvětraná, aby dcera měla pohodlné a prodyšné pyžamko. Kontrolujte pitný režim, v podvečerních hodinách pití trošku omezte, podávejte vodu, vyhněte se slazeným nápojům. Ohledně žárlivosti na sourozence se snažte trávit čas s dcerkou také odděleně. Něco společně podnikněte a malého nechte třeba tatínkovi nebo babičce. Pro děti je oddělený čas strávený s rodiči důležitý a upevňuje vzájemné pouto, dítě cítí, že je pro rodiče stále stejně důležité i po narození sourozence. Hodně si s dcerou povídejte, vysvětlujte. Ubezpečte ji, že ji máte stále stejně rádi, i když se vaše rodina rozrostla. Pokud by za příčinou obtíží se spaním byly noční děsy, pak můžete vyzkoušet lapače zlých snů, který si můžete sami vyrobit nebo se dají koupit, určitě najdete náměty na internetu. Konzultace u odborníka se nebojte a situaci řešte, ušetří vám mnoho trápení s usínáním a možná i s komunikací s dcerou. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 12.07.2021, 23:05

Pláč dítěte po probuzení

| Vlavl | 23.06.2021, 17:45

Dobrý den, syn (2 roky) často po odpoledním spánku pláče. Noc a ráno jsou v pořádku. Přes den usíná pouze v kočárku, je na něj zvyklý. Občas pláče i během spánku, ale většinou zase usne, nebo ho pohoupeme a spí dál. Co je ale zvláštní, je jeho pláč po probuzení. Většinou se nebudí s úsměvem, jak bychom čekali, ale musíme ho chovat, dat mlíčko, na které je zvyklý, a někdy i pustit pohádku, aby přišel na jiné myšlenky. Spí tak 2 hodiny a pláč bývá na délce spánku spíše nezávislý. Myslíte, že to přejde? Že se něčeho lekne, nebo už má třeba žízeň, či potřebuje více času, aby se probral a probuzení je pro něj šok? Když se probere, je už v pořádku. Tento "problém" má dlouhodobě. Děkuji moc za odpověď a radu!
S pozdravem VH

Dobrý den, rozmrzelost dětí po odpoledním spánku je poměrně častým jevem, více dětí se pravděpodobně budí s pláčem, než s úsměvem. Může to souviset s více okolnostmi, například probuzení v hlubší fázi spánku, kdy se dítě může cítit dezorientované, rozespalé. Nebo může mít hlad, žízeň, nepohodlně ležet, takže je rozlámané. Dítěti se může něco nepříjemného zdát, jeho spánek může být neklidný. Nejedná se však o žádný problém, nemusíte se obávat. Syna uklidněte, dejte mu čas, pití, mlíčko, pochovejte, pusťte oblíbenou pohádku. Prostě udělejte to, co na jeho uklidnění nejlépe zabírá. Berte to tak, že to tak synek prostě má, vždyť i někteří dospělí, pokud přes den usnou, jsou pak pořádně rozmrzelí. Odpolední spánek je ale pro takto malé dítě ještě velmi důležitý, potřebuje jej ke zdravému vývoji a kvalitní odpolední spánek je také předpokladem pro kvalitní spánek v noci. Proto jej rozhodně nerušte nebo nezkracujte. Mohli byste ale zkusit syna uspat kromě kočárku také v postýlce, možná by se vyspal lépe. To ale musíte vyzkoušet. Přeji hodně radosti ze zdravého chlapce a zdravím. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.06.2021, 15:40

Dobrý den,
naše dcerka (teď 1,5 roku) si již od mala libovala v trhání vlasů, hlavně manželčiných během kojení. Již delší dobu (jak se jí víc vyvinula jemná motorika) se je snaží i jíst (natáhne vlas mezi prsty a šup do pusy), v tom se jí ale samozřejmě snažíme zabránit a vysvětlit, že vlasy se nejí, no marně, i když to řekneme důrazněji. Posledních pár dnů jsme si ale všimli, že si začala víc hrát se svými vlásky a občas se jí povede taky pár záměrně vytrhnout a dělá to stejný. Dělá to hlavně když má dlouhou chvíli (u koukání na pohádku, u přebalování), no do pusy si je snaží dát, i když je najde třeba na posteli, nebo na kartáči na vlasy a podobně.
Nevíme, zda je to jenom zlozvyk, nebo se může jednat o jiný problém psychologického rázu. Nejvíc nám dělá obavy, že si začala trhat své vlásky. Děkuji moc za radu.
S pozdravem,
Filip.

Dobrý den, popisujete dceřinu zálibu v trhání a pojídání nejprve cizích (maminčiných) a poslední dobou i vlastních vlasů.  U dítěte ve věku Vaší dcery bychom mohli zatím mluvit spíše o zlozvyku, který by se mělo podařit odbourat, není však dobré jej podcenit, protože by se mohl rozvinout ve velmi nepříjemnou impulzivní poruchu, která může trápit člověka dlouhé roky a v rozvinutém stadiu je již obtížněji zvladatelná, vyžaduje psychiatrickou a psychoterapeutickou péči. Tato porucha - tzv. Trichotillomanie může být provázena i trichofagií, kdy jsou vytrhávané vlasy polykány, což může vyústit ve vážné střevní obtíže.


Trhání vlasů u malých dětí se objevuje často při únavě, před spaním nebo při zvýšeném stresu apod. a jako např. cucání palce slouží dítěti k uklidnění. U dcery se snažte být důslední a přiměřeně důrazní při zabraňování v této její oblíbené činnosti, ale určitě není vhodné dceru nějak trestat, případně na ni křičet, to by mohlo vést k dalšímu prohloubení potíží. Zkoušejte nabízet bezpečnou alternativu k trhání vlásků. Např. jí vždy nabídnout nějakou hračku (plyšáka, případně panenku s vlásky) k pomazlení, případně ji za ručičku u dívání se na pohádky můžete držet. Někdy se rodičům osvědčuje dávat dětem rukavičky (prodávají se v prodejnách se zbožím pro alergiky), případně i tenkou čepičku/šáteček. Pokud má dítě dlouhé vlásky a trhání vlasů se stupňuje, může pomoci i ostříhání. Může se stát, že na zlozvyk dítě zapomene a pokud nemá žádné další potíže, zbavíte se zlozvyku nadobro.


Nelze však vyloučit, že se jednoho zlozvyku zdánlivě zbavíte, ovšem ten se ve skutečnosti přemění jen v jiný neurotický příznak a problematické chování bude pokračovat, pouze v jiné podobě. Pokud by se vám dlouhodobě (v řádu měsíců) nedařilo tohoto zlozvyku se zbavit, případně by se potíže u dcerky proměnily v jiné, bylo by vhodné vyhledat nejlépe terapeutickou pomoc rodinného terapeuta, který pracuje s celou rodinou jako systémem a pomohl by Vám rozklíčovat, jaké případné potíže v rodině může dítě zrcadlit a jaké změny by bylo vhodné udělat, aby dítě nalezlo opět potřebnou pohodu a klid k dalšímu vývoji. Pokud by nebyl k dispozici rodinný terapeut, pak by bylo alespoň vhodné navštívit s dcerou dětského psychologa, se kterým byste vše zkonzultovali.


Přeji hodně radosti z dcerky

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 23.06.2021, 12:12

Dobrý den,
ke svému dotazu níže jsem zapomněla napsat, že syn je už půl roku úspěšně odplenkovaný. Venku se pokakal (i přesto že dotaz je k zadržování) protože už to nemohl déle vydržet. A nevím jestli to může mít souvislost, ale venku se nám nechtěl vyčůrat nikdy, vždy jen doma.
děkuji

Dobrý den, ohledně potíží vašeho syna bych vám doporučila kontaktovat nejdříve o radu ošetřujícího pediatra a požádat jej případně o doporučení dětského klinického psychologa. Vzhledem k tomu, že se jedná patrně o souběh více událostí v životě vašeho syna, narození sourozence, počínající období vzdoru a následně možný rozvoj psychosomatických obtíží spojených se zadržováním stolice a moči. Na váš dotaz se proto nedá jednoduše odpovědět pomocí internetového portálu. Doporučuji řešení neodkládat, zadržování vyměšování je nebezpečné a může mít zdravotní následky. Začněte prosím u pediatra. Doma se zatím můžete snažit synovi věnovat nějaký čas, kdy s ním budete bez sourozence (může pohlídat babička, zapojit tatínka), synovi vysvětlete, že jej máte stále stejně rádi a je pro vás stále stejně důležitý, i když se mu narodila sestřička. Přesto, že vztah sourozenců se rozvíjí velice dobře, pak může mít pochybnosti o ztrátě lásky rodičů. Na zadržování vyměšování příliš neupozorňujte, upozorněte, že pokud se mu bude chtít, tak zde je nočník či toaleta a zkuste rozhodnutí ponechat na něm. Nevím, jestli chodí do školky a jak situace vypadá tam? Venku jej močit nenuťte, když nechce. Dobré je zachovávat rituály spojené s vyprazdňováním, které se doposud osvědčovaly při nácviku udržování čistoty. K plenám se nevracejte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 11.06.2021, 21:38

Dobrý den, k synovi (2 roky 9 měsíců) se nám před měsícem narodila dcerka. Syna jsme na to připravovali, od začátku na ni reaguje hezky, chce ji hladit, chovat, kontroluje ji v kočárku. Bohužel přesto zřejmě v reakci na ni začal před několika dny zadržovat veškeré vyměšování. Vydrží nečůrat i celý den i když se mu jasně chce, nenechá se přemluvit ani přinutit a trápíme se tím všichni. Manželovi se venku i pokakal. V noci se samozřejmě svěrače uvolnily a on se kompletně počůral i pokakal. Nevíme jak správně reagovat, neřešit, přemlouvat na nočník, nebo se dokonce vrátit k plenkám? Díky moc za radu

DOPLNĚNÍ:
Syn je už půl roku úspěšně odplenkovaný. Venku se pokakal (i přesto, že dotaz je k zadržování), protože už to nemohl déle vydržet. A nevím, jestli to může mít souvislost, ale venku se nám nechtěl vyčůrat nikdy, vždy jen doma. Děkuji

Dobrý den, ohledně potíží vašeho syna bych vám doporučila kontaktovat nejdříve o radu ošetřujícího pediatra a požádat jej případně o doporučení dětského klinického psychologa. Vzhledem k tomu, že se jedná patrně o souběh více událostí v životě vašeho syna, narození sourozence, počínající období vzdoru a následně možný rozvoj psychosomatických obtíží spojených se zadržováním stolice a moči. Na váš dotaz se proto nedá jednoduše odpovědět pomocí internetového portálu. Doporučuji řešení neodkládat, zadržování vyměšování je nebezpečné a může mít zdravotní následky. Začněte prosím u pediatra. Doma se zatím můžete snažit synovi věnovat nějaký čas, kdy s ním budete bez sourozence (může pohlídat babička, zapojit tatínka), synovi vysvětlete, že jej máte stále stejně rádi a je pro vás stále stejně důležitý, i když se mu narodila sestřička. Přesto, že vztah sourozenců se rozvíjí velice dobře, pak může mít pochybnosti o ztrátě lásky rodičů. Na zadržování vyměšování příliš neupozorňujte, upozorněte, že pokud se mu bude chtít, tak zde je nočník či toaleta a zkuste rozhodnutí ponechat na něm. Nevím, jestli chodí do školky a jak situace vypadá tam? Venku jej močit nenuťte, když nechce. Dobré je zachovávat rituály spojené s vyprazdňováním, které se doposud osvědčovaly při nácviku udržování čistoty. K plenám se nevracejte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 11.06.2021, 21:37

Dobrý den, chtěla bych se zeptat na vývoj řeči u dvouletého dítěte. Malý moc nemluví. Má potřebu komunikovat, ale vše spíše ukáže gestem. Jeho slovní zásoba: ham, mňam, máma, bába, děda, váva (tata), na, já, dej, dík, brm, Bing, bim, bam, bum, bac, auva, am (tam) a zvuky zvířátek. Vůbec netvoří dvouslovná spojení. Ani se nesnaží opakovat. Jinak rozumí všemu. Hodně se vzteká a když se mu něco nelíbí, tak piští. Myslíte, že je to v normě nebo by se mohlo jednat o expresivní dysfázii?

Dobrý den, ještě počkejte do 2,5 let, pokud se řeč nezlepší, požádejte o logopedické vyšetření.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 04.06.2021, 15:01

Stěhování

| B82 | 02.06.2021, 09:06

Dobrý den,

mám 6tměsíční dceru. S partnerem a otcem dítěte spolu nežijeme, ne proto že by to neklapalo, nebo neměl o nás zájem, ale tam kde bydlí, není zázemí pro dítě, bydlíme tedy od jejího narození u mých rodičů, zatím ... Partner za námi jezdí každé dva týdny. Dříve to dcera nějak nevnímala, kdo je ten "pán", jestli tím že byla malá, nevím ... takže to bylo v klidu, teď ale když přijede a uvidí ho a udělá na ní třeba kuk apod. ... usmívá se na ní, atd., brečí ... Když si ho "okouká" a asi si zvykne a asi se zajímá, kdo to je, pak už je to v pohodě, i když já jsem pořád na blízku. Asi mi rozumíte, jak to myslím. Trápí mě to, i když to chápu, bohužel by se dalo říct, že ho nezná, není na něj zvyklá, natož ho vnímat, jako tátu. :( Teď ale k tomu, s čím bych potřebovala poradit a co mi leží v hlavě a z čeho mám obavy ... Stěhování ... Partner zařizuje, tam kde bydlí samozřejmě bydlení a zázemí, abychom mohli bydlet jako rodina. Měly bychom se stěhovat asi v průběhu července, malé bude zkraje července 7 měsíců. A teď bych potřebovala poradit, jak to udělat, aby dcera neměla nějaké "trauma" ... Tady kde teď bydlí od narození je zvyklá na dané prostředí, pokoj kde spí, na babičku (mojí mámu), kterou vidí každý den, zkrátka na celé to prostředí ... Teď ji čeká stěhování, k jejímu tátovi (viz problém výše), do úplně jiného prostředí. Partnerovy rodiče vůbec nezná. Nebude tam mít babičku (mojí mámu), budeme tam jenom já, její táta a dcera. Samozřejmě druhá babička s dědou budou jezdit na návštěvu, ale jak říkám, nezná je. Mám z toho strach. Nevím, jestli je takto malé dítě schopné vnímat takovou změnu. A nechci jí, jak jsem psala výše způsobit trauma. Samozřejmě do mého bydliště, tam kde je teď zvyklá, budeme jezdit. Jistě mi rozumíte, o co mi jde. Můžete mi prosím poradit, jak postupovat? Děkuji

Dobrý den, podle vašeho popisu to vypadá, že vaše dcerka prochází zcela normálním vývojovým procesem a vstupuje do fáze separační úzkosti. Toto období se obvykle objevuje u kojenců ve věku 8 - 9 měsíců, ale může se objevit i dříve, právě kolem půl roku života. Jedná se o důležitý a normální vývojový jev. Děťátko, které předtím klidně zůstávalo s příbuznými nebo i s cizími lidmi a usmívalo se na ně, najednou změní své chování, vyžaduje přítomnost matky a pláče, jakmile se matka od něj na chvíli vzdálí. Dítě začíná prožívat strach z odloučení od pečující blízké osoby. Toto období je v životě dítěte důležité, protože je známkou normálního citového vývoje a vytvoření blízkého vztahu s pečující osobou (většinou matkou). Tento vztah bude později základem pro vytváření dalších zdravých vztahů k jiným lidem. Dítě v tomto období má velkou potřebu být v kontaktu s matkou, kterou je potřeba mu poskytnout a naplnit. Proto je možné, že se dcerka jakoby najednou otce bojí, i když předtím s ním kontakt navazovala. Děti v tomto období se často jakoby bojí i otců, kteří s nimi žijí, ale odcházejí do práce. U vás je situace ztížená tím, že tatínka malá vidí vždy po delším čase. Postupujte proto citlivě, buďte i nadále poblíž, tak jak to děláte, a případně dceru utěšte, dejte ale průchod její přirozené zvědavosti a podpořte ji. Tatínek ať určitě na dcerku mluví, dělá různé dětské hříčky, zkusí ji pochovat, pohlídat, řiďte se prostě reakcí dítěte a svým citem.
Ohledně stěhování mi připadá, že jej zvládnete tak dobře, jak se s ním vy sama ztotožníte a vyrovnáte. Pro dítě jste důležitá vy jako jeho matka. Známé prostředí je sice také důležité a dítě na jeho změnu může reagovat, životně důležití jsou však jeho rodiče. Pokud má dítě dostatek rodičovské péče a uspokojeny základní životní potřeby, pak se jeho psychika vyrovná se vším, navíc je dětská psychika velmi pružná a rychle se vyvíjející. Připadá mi však, že vy jste ohledně stěhování do neznámého prostředí trošku nejistá. Je to pochopitelné, přijdete o pomoc a zázemí, které vám vytváří vaše maminka a najednou budete v neznámém prostředí s dítětem sama. Nezapomeňte, že tam s vámi bude váš partner, a vzhledem k tomu, že váš vztah funguje, tak se o něj budete moci opřít a pomůže vám. Navíc vaše rodiče budete jistě navštěvovat a oni budou navštěvovat vás. Píšete, že dcera nezná druhé prarodiče, pokud ji ještě neviděli, pak je nejvyšší čas na jejich seznámení. Podle podmínek byste mohli třeba i k nim zajet na delší dobu, třeba přes noc, aby mohli s vnučkou také pobýt a navzájem se pod vaším citlivým dohledem seznámit. Nemusí přítel jezdit jen za vámi, pokud je alespoň trochu možné v jeho stávajícím bydlišti, nebo v připravovaném novém bydlišti přenocovat, pak můžete dceru postupně na prostředí přivykat. Přeji ať se zdarem zvládnete náročnější období spojené se stěhováním. V případě potřeby či pochybností můžete vyhledat dětského klinického psychologa ke konzultaci. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 04.06.2021, 15:16

Problém s oblékáním

| sarikbarik | 29.05.2021, 12:29

Dobry den, mam 5letou dceru, ktera zacina mit velke problemy s oblekanim. Ne, ze by se nechtela oblekat nebo oblekat sama, to vubec ne. Ale postupne, vlastne posledni dobou velmi rychle, se omezuje obleceni, ktere ji `nevadi`, neskrabe, netaha, je ve spravne velikosti, delce atd. Co si pamatuji, tak jeste pred nastupem do skolky (pred 3. rokem) byl problem obleknout bundu pres mikinu. Byly obcas boje, premlouvani, vymena bundy, upravovani rukavu pod bundou ... ale to bylo vsechno. Jaro, leto, podzim vetsinou probehlo bez problemu, v zime opet nastoupil problem s vrstvenim obleceni ... Od letosni zimy se ale vsechno zhorsilo. Obleceni, ktere drive nosila bez problemu, ji najednou vadi. Napriklad jsem koupila 5 ks legin - stejna velikost, jen jina barva. Na zacatku nosila vsechny, na nic si nestezovala. Postupne vyradila 3 ks, ktere ji pry vadi. Ted uz nemuze oblect zadne z nich. Zakladem jsou kalhotky, ktere si porad upravuje. Mame ruzne druhy, velikosti, materialy, aby si mohla vybrat, ktere ji budou sedet. Dokonce 14 dni chodila bez kalhotek, to jsem ji ale nakonec dokazala vysvetlit, ze z hygienickych duvodu neni dobre. Vybrala si asi 5 ks kalhotek, ktere nosit muze a ty porad tocila ... ted ani tyhle kalhotky uz nemuze oblect. Ma urcita pravidla na mikiny, ktere nemohou mit zuzene konce rukavu. Rozciluji ji ponozky, ktere se shrnuji, boty, ktere nejsou dost utazene. Pry si nemuze oblect mikinu pres tricko s kratkym rukavem, protoze by se ten rukav shrnul.
Do skolky si obleceni vybira vecer sama, ale rano si to dane obleceni uz nemuze oblect. Takze jsme skoncili u jednech sirsich kalhot do skolky a 2 kalhot na ven.
V zime jsem se ji ptala, jestli ma problem s oblekanim ve skolce (od ucitelek jsem slysela, ze problem neni). Rekla mi, ze kdyz se vsechny deti oblekaji, tak je tam takovy ruch, ze si ani nevzpomene, ze by ji neco vadilo.
Kdyz byla zima, tak jsme ji take nekdy proste prinutili, aby se poradne oblekla, aby ji nebyla zima. Byla scena, krik, plac, ale po nejake dobe behani venku sama priznala, ze ji vlastne nic nevadi...
To obleceni, ktere si rano obleknout `nemuze`, tak odpoledne uz ano (i kdyz taky ne vzdy).
Priznavam, ze uz jsem z toho zoufala a ona taky. Vidim, ze ji to mrzi, omlouva se. Snazime se, aby pri oblekani myslela na neco jineho, ale uz se z toho stal zacarovany kruh.
Dcera nema nikde zadnou vyrazku, nikde se neskrabe. V zime ma obcas nejaky ten suchy flicek, protoze je trochu ekzematik. Je obecne citlive povahy, ale jinak velice sikovna, spolecenska, aktivni, rada chodi do skolky, rada zkousi jakekoliv nove aktivity ...
Budu rada za jakoukoliv radu.
Dekuji

Dobrý den, v případě vaší dcerky se zřejmě jedná o kombinaci více faktorů. Dcera je zřejmě citlivější na stísněnost v oblečení, což je jistě ovlivněno citlivostí její ekzematické pokožky. Ohledně vhodných materiálů k oblékání doporučuji se poradit nejlépe u kožní lékařky, kde je dcera sledována. Určitě neuděláte chybu, když budete volit materiály prodyšné, oblečení z přírodních materiálů, volnější, aby nikde dceru neškrtilo, nedráždilo a odpovídající velikosti. Pokud bude oblečení vhodně zvolené, pak není důvod, proč by mělo dceři vadit. A zde se dostáváme zřejmě k už psychologické nadstavbě v jejím chování, které se projevuje jako rozmary dítěte a manipulativní chování (děti toto často dělají s jídlem). Kolem třetího roku se jednalo o normální projevy období vzdoru, které by kolem pátého roku věku měly již vymizet. Pravděpodobně jste k jejím rozmarům v oblékání byli příliš vstřícní, což je patrné i z toho, co popisujete, a dcera zjistila, že s vámi takto může manipulovat a ovládnout situaci. Dívenka tak získává vaši plnou pozornost a je vládcem dané situace, což se jí líbí. Je jí již pět let a své chování si částečně uvědomuje a také se jí dá spoustu věcí vysvětlit. Vyjděte z toho, že se vám podařilo jí vysvětlit důležitost nošení spodního prádla z hygienických důvodů a podobné důvody se dají najít i u ostatního oblečení. Umožněte dceři podíl na nákupu oblečení, pokud to půjde, ale pak je potřeba trvat na tom, aby vybrané a osvědčené oblečení dívka nosila. Přestaňte jejímu oblékání věnovat tolik pozornosti, prostě jí oblečení nachystejte, nebo ať si večer nachystá oblečení sama, tak jak to děláte, dejte jí klidně vybrat z vhodných kousků s ohledem na počasí a dcera ať se oblékne. Má pět let, tak to určitě zvládá sama. Až přijde oblečená, tak ji pochvalte, že se pěkně vypravila, ne že má na sobě oblečení, to je přeci normální. Mějte na paměti, že chování, kterému věnujeme pozornost u dítěte posilujeme. Pokud si večer oblečení nachystá, pak si jej také oblékne. Možná se po nějakou dobu neobejde bez projevů jejího odporu, ale pokud vytrváte, bude pro vás všechny do budoucna život snazší. Dejte také dceři možnost vyniknout v jiné žádoucí oblasti, oceňujte a pozornost věnujte chování, které vám dělá radost a které požadujete. Doporučila bych vám také konzultaci u dětského klinického psychologa k nastavení bližšího postupu a doporučení.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský klinický psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 31.05.2021, 10:32

Dobrý den,mám 3letého syna Damiena, od minulého roku od září dochází do školky, ze začátku se samozřejmě bál, ale časem to přešlo, občas nějaké nemoci. No v únoru letošního roku se mu stal úraz, popálenina na ručičce, museli jsem do nemocnice, byli jsme tam 14 dní a po celou tu dobu měl na spinkání přes den (v noci jsem ještě neodnaučili) no a po nemocnici jsme se vrátili domů a opět se začal počůrávat, už je to 3 měsíce a on se stále počůrává jak doma tak ve školce. Já už jsem z toho zoufalá, přijde mi to ostuda a mrzí mě to, páč vím, že už to uměl. Nevím si rady, tak se vás ptám co s tím? P. doktorce jsem volala, říkala, že je to trauma a musím mu dát čas.
Můj další dotaz zní, ve školce se nechce oblékat a musí mu pomáhat, ale doma to dělá bez problému. Kde je tedy chyba? Nechci, aby říkali, že je pomalý a nebo zaostalý. Můžete mi poradit?
A poslední dotaz zní, když jdeme ze školky nebo kamkoliv jinam, syn je nezvladatelný, neposlouchá i když "odejdu" opodál a dělám, že jdu pryč, je mu to jedno. Já ho nechci uhodit ale pravda je, že občas na zadek dostane, protože se bojím, že mi třeba vběhne do silnice. Už opravdu si nevím rady a ptám se zda nezajít k odborníkovi, pořád si ale říkám, že malý vyroste.
Je mi to opravdu moc líto a ano syn je živý oproti jiným dětem, ale takhle se nikdy nechoval a já na něj nechci být neustále zlá. Sama si myslím, že ho vedu k dobrému slušnému chování, avšak on jakoby to ignoroval. Můžete mi prosím poradit, opravdu nevím jak dál. Děkuji

Dobrý den, u vašeho synka dochází nejspíše ke kombinaci více faktorů, které ovlivňují jeho chování. Jedná se o souběh období vzdoru, které je v synově věku vývojově normální a traumatického zážitku, který si odnáší z bolestivého úrazu a pobytu v nemocnici. V období vzdoru je normální, že dítě vzdoruje, je "neposlušné", živější, vynucuje si některé věci, vzteká se a další jiné projevy. Jedná se o projev normálního vývoje dítěte a bylo by špatně, kdyby se u chlapce neobjevilo. O období vzdoru a výchovném přístupu k dětem je možné najít mnoho rad a materiálů na internetu, v literatuře a také na webu babyonline jsem několikrát na dotazy odpovídala

https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337

https://www.babyonline.cz/poradna/detsky-blok/4391

https://www.babyonline.cz/poradna/muj-syn-stale-breci-/4410

 

Do chování vašeho syna se také významně promítá stresový zážitek z pobytu v nemocnici a trauma z úrazu. Popáleniny jsou velice bolestivé a jejich hojení náročné. I když jste v nemocnici byla s ním, tak se jednalo o velmi nepříjemný zážitek. U dětí může docházet k regresu v jejich vývoji, kdy se nejdříve ztrácí dovednosti, které se naučily nejpozději. U vašeho synka je to spojené s pomočováním. Z vašeho dotazu mi není jasné, jestli se pomočuje i přes den, nebo jen při odpoledním spánku. Pokud ve spánku, je potřeba dát chlapci čas na zklidnění jeho psychiky, nalezení ztracené sebedůvěry. K plenkám obecně není dobré se vracet, ale ve vašem případě, pokud se s jeho pomočením nejste schopna srovnat, bych možná doporučila začít s tréninkem této dovednosti znovu. Tedy vrátit se dočasně k plenám na odpolední spánek a domluvit se tak i ve školce. Na synka netlačte a jak se začnou objevovat opět suché pleny po spánku, tak je zrušte. Důležité je v tomto pro syna složitém a těžkém období přistupovat k němu trpělivě, laskavě, dát mu čas, netlačit na něj. Zároveň se snažte být důsledná, ale vlídná, nastavte synovi pravidla a hranice zejména tam, kde se to týká jeho zdraví a života (pohyb u vozovky a jiné nebezpečné situace). Ohledně oblékání ve školce se může jednat o projev období vzdoru, ale je také možné, že se chlapci do školky nechce a proto oblékání zdržuje, není na tom nic špatného, když mu pomůžete. Spolupracujte s učitelkami, povídejte si s chlapcem. Synovi se hodně věnujte, mazlete a hrajte si s ním. Svým pro vás provokujícím chováním vám dává naopak najevo, jak vás potřebuje, potřebuje vaši pozornost a lásku, potřebuje opět nabýt pocitu jistoty a bezpečí. Doporučovala bych vám konzultaci u dětského klinického psychologa, kde budete moci chování synka podrobněji probrat a odborník se vás bude moci doptat na více informací a dát vám více výchovných doporučení. Určitě se nejedná o žádnou ostudu, vždyť do těžké situace se může dostat každý rodič a proto tito odborníci existují. Chování vašeho syna také rozhodně neznamená, že je pomalý nebo zaostává  ve vývoji, naopak. Potřebuje jen dostatek času a prostoru, aby se mohl se vším vyrovnat. A nemusíte se obávat, že by si neosvojoval zásady slušného chování, které mu vštěpujete, jen potřebuje čas. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 31.05.2021, 10:44

Dobrý den, má půlroční dcerka Petruška se bojí zvuku mixéru. Když jdu mixovat, tak začne brečet. Mám si ji vzít do kuchyně anebo zavřít dveře do kuchyně? Děkuju.

Dobrý den, je normální, že se malé děti mohou bát neobvyklých a neznámých zvuků. Pokud vaše miminko reaguje pláčem na zvuk mixéru, tak jej stresu nevystavujte a mixujte buď když spinká v jiné místnosti, nebo zavřete dveře, aby holčičku zvuk mixéru nerozrušoval. Zdravím, Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2021, 17:31

Dobrý den, chtěla bych poradit. Řeším problém se skoro 2letou dcerou (31. 7. má 2 roky), zatím jedináček. Myslím si, že vyrůstá v pohodové rodině. Má moc ráda děti, ale zároveň, když je v kolektivu s dětmi, tak jim "ubližuje", ohání se po nich a útočí teda zejména na hlavu, štípe ... Myslela jsem si, že je to žárlivost, upoutání pozornosti (sestra má 8měsíční dvojčátka a jsme spolu každý den, takže je má jako sourozence by se dalo říct), ale ona to dělá, i když je věnována zrovna momentálně jenom jí, bezdůvodně prostě plácne, štípne, ožene se po obličeji druhého dítěte, i když stojím zrovna vedle ní, ať menším dětem než je ona, ale i starším (4,5leté kamarádky) ... Já bych tomu ráda přišla na kloub a chtěla bych jí pomoci. Proč to dělá, jak s tím pracovat s ní ... neustále jí to vysvětluji ... ona to má teoreticky zmáknuté, pak mi při uspávání říká, že udělala to a to, nemůže se to, bude plakat, atd., ale praxe pokulhává. Moc děkuji za názor a radu.

Dobrý den, každé dítě je jinak temperamentní a jinak kontaktní ve směru k druhým dětem. Vaše dcera, jak jste psala, má druhé děti ráda a bude zřejmě společenská. Snaží se proto navazovat kontakty tak, jak to umí. Jen dosud není na takové vývojové úrovni, aby s ostatními dětmi dokázala navázat kontakt podle jejích představ. Schopnost kooperace a spolupráce při hře se u dětí vyvíjí kolem třetího roku věku, což je také období vhodné pro nástup do předškolního zařízení. V tomto věku děti potřebují společnost druhých dětí a je pro ně přínosná, přispívá jejich zdravému sociálnímu vývoji. Vaše dcerka se v necelých dvou letech hře s dětmi teprve učí a jako každý, kdo se něčemu učí, má nárok na chyby a přešlapy. Projevuje o děti zájem prostě vlastním způsobem. Vždyť útok na obličej je jistě velmi efektní a vyvolá mnoho pozornosti a akce. Napadené dítě předpokládám pláče, maminka dítěte i vy se dcerce začnete hned věnovat, proč tedy přestávat s takovou zábavou? Schopnost empatie a vcítění se do druhého se u vaší dcerky také teprve vyvíjí a bude trvat ještě nějaký čas, než bude schopná porozumět a uvědomit si, co cítí dítě, kterému ublížila. U dítěte nejdříve musí proběhnout rozvoj sebeuvědomění, vlastního já, kdy o sobě v první osobě také začne mluvit. Dokáže pak odlišit svoje vlastní prožitky od prožitků a pocitů jiných. Poté je potřeba rozvinout schopnost poznat a uvědomit si vlastní emoce a teprve poté se může rozvíjet schopnost rozpoznat, porozumět a vcítit se do emocí jiných. Dítě zpočátku také nedovede rozlišit mezí svými potřebami (hlad, žízeň apod.) a pocity (radost, zlost). Proto je dobré s dítětem o pocitech i o signálech vlastního těla mluvit, popisovat je a učit se je rozpoznávat. Ve vašem případě vám, pokud nechcete stále dokola řešit potíže, asi nezbude, než se do hry vaší dcery s ostatními dětmi zapojit a ukazovat jí, jak si má hrát. Jít prostě vlastním příkladem a hru dětí trochu vést a moderovat. Věnovat zájem chování žádoucímu, tedy pokud si dcerka zatím asi spíše vedle dětí (dle stupně svého vývoje) pěkně hraje a ne teprve zasahovat až vznikne nějaká konfliktní situace. Společná hra ji bude těšit postupně více, než zábava na někoho zaútočit. Je potřeba praktická ukázka žádoucího chování a ne teoretické rozebírání nežádoucího chování, kterému vaše dcerka ve svém věku není schopna plně porozumět a jediné, co si z vašeho večerního rozebírání odnáší, je pocit, že je nějaká špatná a špatné spaní. Pokud nastane nějaká konfliktní situace, tak ji řešte hned nejlépe tím, že dceru ze hry stáhnete (prostě třeba odnesete) a pozornost nevěnujte jí a jejímu chování, ale dítěti, kterému bylo ublíženo. Po zklidnění situace pak s dcerou krátce, stručně a konkrétně proberte, co by dělat neměla a co po ní konkrétně chcete (např. nechci, abys chlapečka škrábala do obličeje, pokud se to bude opakovat, tak ze hřiště budeme muset odejít). Můžete dceru také vést k tomu, aby se omluvila. Pokud řeknete, že ze hřiště odejdete, pak je potřeba svoje slovo dodržet, jinak ztrácí účinek. Na omluvě však nekompromisně netrvejte, takto malé dítě toho zřejmě nebude ještě schopno a pokud ano, tak stejně obsahu omluvy ještě přesně nerozumí. K situaci, kterou jste již společně vyřešili, se už nevracejte, nerozebírejte. Přeji vám hodně trpělivosti a nebojte se, vaše dcerka z tohoto chování, pokud k ní budete přistupovat vstřícně a citlivě, sama vyroste.
Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 06.05.2021, 12:39

Syn se počůrává

| Sarka003 | 13.04.2021, 10:22

Dobrý den,

syn (momentálně 2 roky a 7 měsíců) chodil pravidelně od dvou let na nočník. Už chodil i na velký záchod s dětským prkénkem a pořídili jsme i dětský pisoár s vrtulkou. Vlastně na nočník začal chodit ukázkově při narození mladší dcery - to bylo září. Zhruba do konce roku vždy bez problémů a už jsem uvažovala nechat ho i v noci spávat bez plenek. Po Novém roce však začalo počurávání přes den a stále se to stupňuje a je to doteď horší a horší. Snažíme se ho nijak neodstrkovat a dopřát mu stejně (i více) času než mladšímu sourozenci, netlačíme na něj, když se počurá nenadáváme mu ani se mu nijak nesmějeme a podobně. No i přes to je to mnohdy i 10 počurání denně. Ráno 2x nebo 3x bez problému zajde na nočník a pak to začne. Vidíme, že se mu chce čurat, chceme mu pomoci a posadit ho na nočník, on nechce a do vteřiny je počůraný. Snažíme se motivovat , uplácet, ale nijak to nezabírá. Dle doktorky je moč i ledviny v pořádku a dává tomu psychologický důvod. Ptám se tedy, zda je nějaká rada nebo máme prostě vytrvat a čekat až se to upraví? No už jsou to 4 měsíce a pomalu začínám být zoufalá, v podstatě neustále převlékáme a převlékáme. Když jdeme někam na návštěvu, tak se děsím, že se mi tam počurá, protože plenku si mnohdy nechce dát. Nemám třeba zase naběhnout na plenky jako kdyby ještě na nočník nechodil? Děkuji za radu

Dobrý den, u vašeho dotazu začnu trochu od konce, ne pleny zpět svému synovi nevracejte. Došlo by k regresu ve vývoji a mohlo by to na něj do budoucna mít špatný vliv. Obrňte se proto trpělivostí, snažte se vysazovat chlapce častěji na nočník, připomenout mu potřebu, když si všimnete, že vysílá signály, že se mu chce. Připravte si také dostatek oblečení k převlečení, zkuste mu nachystat oblečení volnější, které se mu snadněji obléká a veďte ho k tomu, že když si oblečení pomočil, ať si ho sám převlékne. Pokud dojde k nehodě, tak situaci nijak emotivně nekomentujte, nekárejte jej, mluvte věcně, řešte příčinu a následek - počůral ses, teď je potřeba se převléct. Také na návštěvu si vezměte pro něj oblečení navíc a prostě syna bez velkých komentářů převlečte. Snažte se zklidnit a nestresovat se předem, že se syn pomočí, protože z vás cítí napětí a vnímá svoji moc, kterou nad vámi prostřednictvím počůrávání získává. Také si dejte pozor, abyste jeho potíže nerozebírala s partnerem nebo s kamarádkami či rodinou před synem. Děti vše slyší, i když to vypadá, že vás nevnímají. Ouška mají obzvláště nastražená, když se mluví o nich, ostatně asi tak jako každý z nás.  Rozebíráním potíží a upozorňováním na ně můžete nevědomky vybudovat a zveličit "problém". Někdy méně pozornosti, která se věci věnuje, je více. Ve hře může být i žárlivost na mladšího sourozence. Pokud se sestřička narodila v září, tak nyní ve věku kolem sedmi měsíců je její vývoj rychlejší a rychlejší včetně vývoje pohybového. Syn proto sestru může vnímat čím dál více jako konkurenci, bez ohledu na to, že i jemu se snažíte věnovat dostatek pozornosti. Pomoci by mohla pozornost dělená, to znamená, že si vyhradíte dobu, kdy se budete věnovat jenom jemu zvlášť. Můžete se s tatínkem nebo třeba s babičkou střídat a občas vzít syna samotného ven nebo až to bude možné na nějakou akci. Bude to váš společný vyhrazený čas, který strávíte jen s ním bez mladší sestry. Pomůže mu to získat ztracené pozice a ubezpečí se o své důležitosti pro vás a že jej mladší sourozenec nechce nahradit. Můžete si na společné činnosti vyhradit pravidelně třeba jedno odpoledne v týdnu. Až sestřička povyroste, můžete děti střídat, protože i ona uvítá, že vás bude mít jen pro sebe. Mladší sourozenec to ale má v této situaci jednodušší, jednak má sourozence už od svého narození a vnímá jej jako samozřejmost a za druhé po nástupu staršího sourozence do školky má rodiče přirozeně jen pro sebe. V případě, že by obtíže stále přetrvávaly a lékař možnou fyziologickou příčinu obtíží vyloučil, jak píšete, pak bych vám doporučila kontaktovat dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 16.04.2021, 23:47

Dobrý den,

měla bych dotaz za sestřenici. Má 5letého syna. Již dlouho má problém s kakáním, že si nedokáže dojít jinde než doma, má nějaký blok.

Bohužel teď se to hodně zhoršilo. Měl zácpu a bolelo ho to. Od té doby nechce chodit na velkou. I přes projímadlo a další se snaží to zadržovat dokud to jen jde. A potom na záchodě šíleně brečí, křičí a hysterčí, protože se bojí, že to bude bolet. U doktora už byli, vše je u něj v pořádku. Dle doktora je to jen v hlavě. I doktorovi řekl, že se bojí, že to bude bolet.

Už zkoušeli vše - stále vysvětlovat, že dřív to nebolelo a když bude chodit pravidelně, bolet to nebude. Doktor mu hrozil nemocnicí, zkoušeli mu nabízet odměnu, atd. Nic nepomáhá. Nakonec vždy musí donutit ho jít na záchod a sedět tam tak dlouho, dokud se nevykaká, protože už pak jen polehává, posedává a nejí, jak už hodně potřebuje. Dokonce se mu objevily únava a zimnice, dle doktora taky psychosomatické.

Už neví, jak mu pomoci a jak to řešit. Ještě doplním, že za měsíc se mu má narodit sourozenec a i když se malý těší a vymýšlí, co všechno bráškovi dá a co s ním bude dělat, tak se jeho máma bojí, jestli to právě nesouvisí s blížícím se porodem.

Nenapadá vás prosím něco, co by se dalo ještě udělat v takovém případě?

Děkuji za radu

Dobrý den, takzvaná psychogenní zácpa patří poměrně k častým potížím u dětí. Příčiny mohou být různé, například nějaký stres, který dítě zažívá, často se objevuje po nástupu do kolektivního zařízení (dítě tam nechce jít vykonat potřebu kvůli ostatním dětem, nebo záchody jsou nečisté apod.). Ať už je příčina jakákoliv u dítěte dojde k zadržení stolice, která se hromadí, je tuhá a při vyměšování pak způsobí nějakou drobnou trhlinku nebo jde vyměšování dítěti těžce a je bolestivé. A problém je na světě. Dítě se pak skutečně bojí vykonání potřeby, zadržuje ji a tím se zácpa zhoršuje.  Dochází ke vzniku začarovaného kruhu, čím více dítě stolici zadržuje a bojí se jí, tím se jeho obtíže pak zhoršují. Na místě je určitě porada s lékařem, důležité je dodržování režimových opatření, jako podávání hodně tekutin, dostatek pohybu, strava obsahující hodně vlákniny, ovoce, zeleniny, omezení sladkostí, čokolád, některým dětem pomůže koupel v teplé vodě ... Dobře se také osvědčuje podávání přípravků na změkčení stolice např. lactulosa, sirup pro děti. Pokud je stolice měkčí, pak je menší riziko vzniku trhlinky a bolestivosti při kakání. Asi každý, pokud by dlouhodobě zadržoval stolici, by měl zimnici a únavu, proto je potřeba snažit se, aby dítě mělo stolici co nejpravidelnější, nejlépe každý den. Obtíže dítěte a případně prožívaný stres nebo nejistota v životě dítěte se mohou na zhoršení, přetrvávání či vzniku této situace významně podílet. Problematice zadržování stolice a k práci s dítětem  v případě těchto obtíží vyšla kniha Honzík a zlobivé hovínko, kterou lze při vysvětlování chlapci využít. Pokud je příčinou stres z příchodu nového sourozence, který se zvyšuje s blížícím se porodem, pak je opět vhodné s dítětem pracovat na přípravě na narození sourozence. Důležité ale je prvorozené dítě kromě kladného vykreslení výhod spojených s příchodem sourozence, také ujistit, že ho budeme mít stále stejně rádi a bude pro nás stále stejně důležité, že sourozenec do rodiny přibude, ale nejedná se o nahrazení prvního dítěte, že má své místo v rodině stále jisté. K přípravě na příchod sourozence lze také využít různé knihy a interaktivní tvořivé materiály, které dítě provedou těhotenstvím matky, jsou v nich zodpovězeny otázky, které s příchodem sourozence souvisejí a dítě se může na vytváření těchto knih aktivně podílet, uplatnit zde své představy. Jedná se například o tituly Maminka má miminko, nebo Bude nás o jednoho víc - výtvarná dílna. Pokud by obtíže se zácpou přetrvávaly a ze strany lékařů byla vyloučena fyziologická příčina obtíží, pak je možné kontaktovat dětského klinického psychologa, který by s chlapcem terapeuticky pracoval. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 11.04.2021, 13:40

Změna spánku 23měsíční dcera

| zhp | 01.04.2021, 15:24

Dobrý den,
dcera 23 měsíců spí celou noc (párkrát pobrekne bez nutnosti asistence) cca od 10 měsíců, od 7 měsíců spí sama v pokojíku ve své postýlce. Usíná sama bez problémů po večerním rituálu, který je stále stejný od malinka. Dcera je velmi živé dítě a i v noci po postýlce dost cestuje.
Mmt asi 3 týdny se začala v noci budit až hysterickým pláčem, byla zpocená, klepala se, ale při vědomí ... stačilo pochovat, hned si ukázala na postýlku a usla. Někdy byla tato epizoda 1x, někdy 3x za noc. Střídali jsme se s manželem v utěšování. Nyní se situace zhoršuje ... začala se tulit (nikdy moc tulivá nebyla), sem tam něco povídá, již nechce zpět do postýlky - začne zase hystericky plakat, když to zkusíme. Trvá to než ji přemluvíme, budí se častěji a častěji, třeba i 7x a posl. noci, když ji jde uklidnit manžel, tak začne ještě víc hystericky brečet a chce mě, kdy se ke mně hned přitulí, ale nejde odložit ... Ráno začala vstávat o cca 1,5 hod. dřív a odpoledne spí min. 1,5 hod., spíš lehce přes 2 po obědě ... Zásadní změny v režimu dne, aktivitách si neuvědomuji. Jedině, že jsem těhotná, ale bříško bylo vidět už nějakou dobu, než tohle začalo. Mohu nějak dcerce pomoci k delšímu spánku a zachránění našeho spánku? Děkuji

Dobrý den, dětský spánek prochází různými fázemi. Jsou období, kdy dítě spává klidně celou noc, ale pak také takové, kdy je spánek neklidný a dítě se i vícekrát za noc budí. Důvody mohou být různé, může se jednat o růst zubů, rychlý psychomotorický vývoj dítěte v určitém období, fyzický růst dítěte, nebo také strachy a úzkosti spojené s nějaký stresem, se kterým se dítě vyrovnává. U dětí ve věku 2 - 4 roky se často objevují noční děsy, úzkosti, strachy, projevující se probuzením s křikem, nebo křikem ze spánku podle fáze spánku, ve kterém se noční můra objeví. Dítě ve spánku zpracovává události během dne, kterých na něj při jeho bouřlivém vývoji může být hodně. Potíže se spánkem mohou nastat také, pokud se dítě nachází v přechodné fázi, kdy se mění délka jeho spánku, tak jako možná i u vás. Je potřeba být klidní a trpěliví, neměnit rituály před spaním ani během spánku. Když se dítě necítí dobře, pak je normální, že se dožaduje spíše matky, v noci také není dobrá doba na boj nebo výchovu dítěte. Proto choďte za dcerou tedy vy, pokud vás požaduje a snažte se vyvarovat vzniku hysterického pláče, který jí pak zabraňuje znovu usnout. Z postýlky, na kterou je dcera zvyklá ji neberte, ale přitulte se k ní, přilehněte, obejměte, konejšete, mluvte klidným a tichým hlasem. Vyčkejte dokud dcerka znovu neusne. Vaše těhotenství může být také důvodem, proč se dcerka cítí být znejistěná a může být ve stresu. Popisujete, že vaše bříško bylo vidět už dříve, takže se termín vašeho druhého porodu zřejmě blíží. Dcera z vás může cítit určité napětí, také se doma o příchodu dalšího dítěte určitě bavíte, připravujete mu věci, výbavu. Tato nejistota, že neví, co se bude dít, může způsobovat poruchy spánku i to, že dcera v noci dožaduje vás. Zkuste s dívkou začít více pracovat na přípravě na sourozence. Povídejte si s ní o tom jaké to bude, když budete v porodnici, jaké to bude až přijde domů miminko. Zdůrazněte kladné stránky příchodu sourozence. Nezapomeňte však dceru ujistit, že ji budete mít stále stejně ráda, i když přijde další miminko, že tu vždy budete pro ni, děti si někdy myslí, že je nové miminko v rodině nahradí.
Informace podávejte přiměřené věku dcery, nemusíte se obávat, že by vám dcera nerozuměla. K rozhovoru a k přípravě dítěte na sourozence můžete využít různé knihy, na jejichž tvorbě se dítě může samo podílet a zapojovat. V naší rodině se osvědčily například tyto publikace: "Maminka má miminko", nebo "Bude nás o jednoho víc" - malujeme a tvoříme. Nezapomeňte, že je potřeba trpělivost, neočekávat zázračný efekt hned, váš klidný spánek se vám však určitě zase vrátí. Přeji hodně radosti z vašich dětí. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 05.04.2021, 13:11

Strach představivost

| VeronikaNika | 18.03.2021, 22:16

Dobrý den . Partner byl se synem 2,5let v obýváku a běžela televize s filmem kde byla ošklivá scéna bouračka s autem, která zaujala zrovna syna.. syn začal plakat a bál se o ty lidi v tom autě ... Začal plakat chytal se za hlavu a krk chvilkami se zatřásl .. rychle jsem přiběhla co se stalo chvilku trvalo než jsem jeho pozornost odvedla na něco jiného bylo vidět že je z toho opravdu špatny bál se o ty lidi ..Myslela jsme že je to už dobrý ale druhý den z ničeho nic si na to vzpomnel a zase se chytal za krk a brečel chvilkami se zatřásl ... Po chvíli se mi podařilo odvést pozornost od jeho myšlenek na něco jiného. Dnes se to opakovalo znovu s tím že se opět chytal za krk plakal ale bylo to intenzivnější bych řekla víc se chytal za krk i jak kdyby si chtěla z krku něco sundat musela sem mu dávat rucicky pryč z krku a byl vyděšený.. Vrací se mu zpátky ta nehoda ve filmu.. televize u nás vždycky běžela jako kulisa.. nikdy se nebál ani jeden ze synů až teď nejmladší.. televizi od té doby nepoustime jen ráno na 2-3 pohádky a pak chodíme ven vymyslíme různé aktivity, tvoříme ale i přes to si dnes vzpomněl..trvalo to tak 10-15minut a pak se mi podařilo ho uklidnit a přivést k jiné činnosti aby přestal na to myslet a přehrávat si to.. Strašně mě to mrzí když vidím jak ho to trápí nevím co mám dělat jestli to odezní nebo raději navštívit psychologa.. Snažila jsem se mu vysvětlit že je to v pořádku že i on je v pořádku ale byl nepříčetný . Děkuji za jakoukoliv odpověď.

Dobrý den,

popisujete, že syn zahlédl v televizi drastickou scénu, která ho vylekala a opakovaně se k ní ještě ve vzpomínkách vracel a působil vyděšeně.

Zmiňujete, že u starších dětí jste se s podobnou reakcí nesetkala a možná i proto vás nejmladší syn svou reakcí polekal.

Každé dítě je citlivé jinak a váš nejmladší syn bude patřit nejspíš spíše k těm citlivějším dětem. 

Myslím, že vaše reakce na synovy obavy byla adekvátní - omezili jste u syna sledování televize, snažíte se ho zaměstnat aktivitami, které ho baví a snažila jste se ho podpořit. 

Každé dítě (a ty citlivější o to více) potřebuje cítit ve správné míře pocit bezpečí a jistoty u své rodiny, není ale dobré věnovat úzkostnému chování příliš zvýšenou pozornost, aby se dítě ve svém chování neutvrzovalo. Své emoce by ale mělo mít možnost si odžít, nedržet je v sobě.

Předpokládám, že u syna vzpomínky na film postupně vymizely a pokud se jednalo spíše o ojedinělou reakci, návštěvu psychologa bych nepokládala za nutnou.

V případě, že byste (třeba i do budoucna) pozorovali celkově u chlapce zvýšenou úzkostnost a obavy, pak bych návštěvu psychologa zvážila - věřím, že by mohlo být přínosné zkonzultovat výchovný přístup, který může z větší části značně ovlivnit další zdravý vývoj dítěte.

Přeji hodně radosti s dětmi.

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 30.03.2021, 17:40

Dcera se všeho bojí

| LimetreeT | 15.03.2021, 18:17

Dobrý den, paní doktorko, v poslední době se nám u dcery (3 roky a 3 měsíce) rozvinul velký strach z neznámého nebo dlouho neviděného - ať už se jedná o lidi nebo místa. Bojí se lidí, které kvůli dodržování izolace dlouho neviděla, a to dokonce i babičky s dědou.. Také odmítá jakékoliv dárky, často právě od těchto osob, ale v poslední době i ode mě a manžela, vždycky začne natahovat, uteče a zaboří hlavu do gauče. Je také velmi neflexibilní a konzervativní ve všech aktivitách, stravě. Dokázala byste prosím poradit, jak tyto obtíže překonat? V září by měla nastoupit do školky, to si vůbec nedokážu představit. Moc děkuji, Tereza

Dobrý den, popisované potíže vaší dcery nejsou pro její věk úplně typické, zároveň nemám dostatek informací ohledně jejího předchozího vývoje. Doporučila bych ale odborné vyšetření vaší dcery. Začněte u ošetřujícího pediatra, kde popište dceřino chování a reakce na běžné situace. Pediatr by vás po zhodnocení stavu měl pak odeslat k odborníkům. Doporučila bych dětského psychiatra nebo klinického psychologa a diferenciální diagnostiku pervazivních vývojových poruch. Na základě výsledků pak bude dceři doporučena případná další odborná péče, pokud bude potřeba včetně podpory ve školce či škole. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 18.03.2021, 15:26

Odjezdy k otci

| Matylda12 | 15.03.2021, 07:21

Dobrý den, nevím si rady . Doufám,že alespoň takto najdu útěchu a vysvětlení co se nám děje. Mame se s bývalí skoro 3lete dítě. Nikdy s nami nebydlel a že začátku první rok ho ani neviděl. Tak jsme se dohodli že bude jezdit k nám že začátku , aby si na něj malý zvyknul (jenže jeho peijedezsy jednou týdně ,ani to ne)Po půl roce , že by si ho začal brát k sobě 45km ode mě(zase jednou týdně) Jenže pak začal dělat problémy , že ho chce na noc a tak dále. Nevěděla jsem jak to bude snášet , tak jsme šli k soudu , který jsem si myslela , že když dítě ho za celé skoro 2roky viděl cca 50x že stanovy nějaké řešení aby to neuškodilo malému. Ale paní soudkyně stala na straně otce ,každý týden od pondělí do pátku na jeden den, jednou za 14dni na 1noc do konce roku,takže to cca mělo probíhat od června do prosince. Od roku 2021 to mělo být od pondělí do pátku vždy jeden den ,každých 14dni na dvě noci ,červenec týden srpen týden a vánoce je rozdělené. Abych řekla pravdu myslela jsem si , že se k tomu tedy postaví jako táta a bude to plnit. Ale bohužel v týdnu si ho nebere , a jednou za čas si ho vezme na tu jednu noc. Od ledna ho měl jen 4x vždy na jednu noc. Před 3tydny si pro něj přijel a malý brečel a křičel máma máma. On ho hodil do auta a odjel.A tento týden si ho vzal. Jeste jedná vec,malý neumí moc mluvit jen zaklady.A malý přijel ,úplně jiný.Ke mě šel pomazlil se , ale když jsme přišli za přítelem tak ho začala odstrkovat a říkat ne ne plakal strašně moc i malého brášku s kterým už je rok , tak ho odstrkoval. A jen říkal já já já a ne ne ne. A strašně plakal. A byl takový já jsem tu ale duchem úplně jinde.Jeste tedy podotknu, za malý říká mému příteli táta , a vždy jsme mu vysvětlovali, že má dva taťky,kteří ho mají rádi. Nevím co se mu tam stalo za ten den a půl , ale pro nás to bylo hrozně vidět toho našeho malého chlapečka , o kterého se tu poctivě staráme,snažíme aby byl dobrý člověk a najednou to takhle vše šlo mimo nás. Hlavně mě to mrzí vůdci přítelovi, který mu od 3mesicu dava vše jak po materiální tak citové stránce vše. Jen bych chtěla vědět proč cca rok s tím nebyl problém a najednou se toto děje ?Ještě řeknu že můj expritel je vypocitavy člověk , který by byl nejradši abych byla pod mostem a trpěla. A nejde mu ani o malého . Bohužel...

Dobrý den, nelze jednoduše odpovědět na váš dotaz. Ohledně soudem stanovených návštěv dítěte u otce, které otec nedodržuje, můžete požádat o úpravu styku s otcem. Soud však nebyl na žádné straně, ale vycházel z toho, že zachování styku s otcem je pro dítě a jeho budoucí další vývoj a život důležité. Ohledně chování chlapce po návštěvě u otce může hrát roli více faktorů. Jednak se váš syn vývojově nachází na počátku období vzdoru, kdy se i z hodného a poslušného dítka rázem jakoby přes noc stane trucovité a odbojné stvoření, které se vzteká, válí po zemi, neposlouchá. Projev tohoto období mohou zhoršit nebo urychlit další faktory, jako například výkyvy v režimu dítěte, emoční nejistota, osobnostní faktory. Návštěva u otce byla pravděpodobně pro vaše dítě emočně náročná, syn byl rozhozený a mohl se urychlit nástup období vzdoru, nebo jen změnou chování reaguje na novou pro něj náročnou situaci. V každém případě si vy ani váš přítel neberte jeho chování osobně, syn se jen potřebuje se situací vyrovnat. Je ještě malý a nedokáže odhadnout následky svého chování a ani mít nějaký špatný úmysl. Můžete zkusit kontaktovat Poradnu pro rodinu, nebo dětského klinického psychologa, kde by vám mohli poskytnout odbornou radu a metodické vedení, jak dále postupovat. Ohledně vývoje řeči bych u dítěte ve třech letech, které téměř nemluví, doporučila logopedickou konzultaci. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 15.03.2021, 15:51

Odjezdy k otci

| effice@centrum.cz | 13.03.2021, 17:37

Dobrý den, moje dcera (10) se svým biologickým otcem nevyrůstala, přesto k němu od batolete dojíždí jednou za 14dni na víkend. Teď před odjezdem se mi najednou s brekem svěřila že tam nechce jezdit, tátu má ráda, ale ,,macechu,, ne. Otcova přítelkyně je podle všeho dost přísná a otec ji v tom podporuje.
Otec prý není stále doma, hodně pracuje
Dcera se tam zavírá na dlouhé minuty na WC a večer brečí do perin. Moje otázka zní, jestli ji tam příště mám poslat znovu rozklepanou s brekem, nebo mám nějaké právo z hlediska psychologie ji nepustit. Je třeba už dost stará na to si říct co chce? Soudně s otcem nic daného nemáme. Vše bylo jen o dohodě. Předem děkuji za rady. Petra V.

Dobrý den,
děkuji za dotaz, domnívám se však, že ten by měl směřovat spíše na OSPOD, kde by vám poradili ohledně úpravy styku s dítětem. Píšete, že nemáte nic soudně určené, pokud však dcera není spokojena s frekvencí kontaktů apod., je možné, že jasnější úprava styků by byla užitečná pro všechny strany.  Pokud není nic jasně dáno, může docházet stále k častějším tahanicím o to, zda dítě k otci má (chce) jít nebo nemá (nechce). Dcera je ve věku, kdy by již k jejímu názoru měli při úpravě styku s druhým rodičem přihlížet.
Zmiňujete psychologické hledisko dceřiných pobytů u tatínka - tady si myslím, že je na místě především komunikace s tatínkem, který možná o nepříjemných pocitech dcery ani netuší. Vyhýbat se návštěvám u otce by nevedlo k ničemu dobrému, mohlo by dojít k odcizení mezi otcem a dcerou, prohlubování dalších obav u dcery, a to by si asi nikdo z vás nepřál. Dceřiny obavy a strachy z pobytu u tatínka tedy řešte přímo s jejím tatínkem. Pokud byste se nedokázali domluvit spolu vy sami, můžete zkusit využít i některou z institucí, která rodičům pomáhá znovu najít společný přístup - např. Spondea https://www.spondea.cz/cz.
Přeji hodně zdaru při domluvě a dceři, ať má zase z návštěv u tatínka radost.

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 18.03.2021, 15:31

Dcera se pokakává

| janahalusakova | 12.03.2021, 15:16

Dobrý den, bohužel se mi dcera pokakává a to bude mít skoro 4 roky, jsou s tím problémy i ve školce:( nevíme si rady. Četla jsem tady super článek na https://defekace.info/otazky/ruzne/pokakavani/ a pořád váhám zda tam vyhledat pomoc. Děkuji za vaše zkušenosti :)

Dobrý den, nemám dostatek informací o potížích vaší dcery, abych vám dokázala adekvátně poradit. Nevím, zda se dcera pokakávat již přestala a pak opět začala, nebo zda tento problém přetrvává od počátku, co se učila chodit na toaletu. Doporučila bych vám nejdříve situaci zkonzultovat s vaší ošetřující dětskou lékařkou a na základě jejího doporučení pak absolvovat s dcerou odborná vyšetření. Nemohu posoudit, zda článek, na který jste přiložila odkaz, poukazuje na obtíže vaší dcery, ale spíše bych i vzhledem k věku vašeho dítěte soudila, že mohou být jiného původu, než obtíže v článku popisované. Po vyloučení fyziologické (zdravotní) příčiny původu obtíží lze pak přistoupit k možnostem psychoterapie u dětského klinického psychologa. Řešení potíží určitě neodkládejte.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 15.03.2021, 10:08

Problém s chováním syna

| Tondys26 | 09.03.2021, 08:46

Dobrý den. Potřebuji poradit. Mám syna, který je v péči matky. Je mu 3 a čtvrt roku a jeho chování je v poslední době čím dál více problematické. Mám ho soudem 1x za 14 dní na víkendy. V takto krátké době nemohu nijak ovlivnit způsob výchovy matky. S matkou bohužel není možné vycházet v dobrém. Abych tedy specifikovat způsob chování. Syn je vztekly, vzpurny, když něco chce tak mi to dává rozkazem, a když se mu snažit vstipit že má hezky poprosit a nekricet, tak mi odpoví, že se mnou nemluví a nediskutuje. Byl jsem bohužel několikrát svědkem toho, jakým způsobem ona s dítětem zachází. Jen rozkazy co a jak má dělat, ačkoliv to dítě to v jeho věku ještě nedokáže chápat. Snažil jsem se soudem získat syna do péče, ale prý není dostatek důkazů pro změnu péče. Jsem v koncích. Snažím se na něho působit co nejvíce. Když ho vezmu mezi jiné děti v podobném věku, tak je na ně ošklivý, kouše je, bere jim hračky a surove strká až někdy spadnou na zem. Když mu dám výchovnou na zadek, tak nepomáhá. A navíc mi drze odsekne, že se mnou nechce být.

Dobrý den, na projevy dítěte, které popisujete, má vliv hned několik faktorů. Řekla bych, že k těm nejdůležitějším patří vývojové období dítěte, ve kterém se váš syn právě nachází. Jedná se totiž o období vzdoru, kterým váš syn prochází. Chování jako afektivní záchvaty, vzdorovitost, odmlouvání, diskutování, nevhodné chování k ostatním dětem k tomuto období patří. Na obdobné otázky jsem již mnohokrát odpovídala, proto se nebudu na toto téma více rozepisovat a poprosím redakci o vložení prokliku na mé předchozí odpovědi k období vzdoru:

https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337

https://www.babyonline.cz/poradna/detsky-blok/4391

https://www.babyonline.cz/poradna/muj-syn-stale-breci-/4410

 

Popisované projevy vašeho chlapce tedy s výchovným přístupem souvisejí jen částečně a jsou pro jeho věk normální a charakteristické. Takto malé dítě nedokáže posoudit dopad svých slov, má jen malou životní zkušenost a reaguje na aktuální podráždění, to co říká, si skutečně nemyslí. Proto je potřeba nebrat si jeho slova osobně, brát je pouze jako projev synova rozčílení, ke kterému v tomto období nemá nikdy daleko. Fyzické trestání u dítěte v tomoto období není vhodné, jen mu upevňujete, že se potíže řeší agresí.

Vaše situace je složitější v tom, že syn není ve vaší péči a vídáte se s ním omezeně. Rozpad vašeho vztahu může způsobovat a zhoršovat synovu nejistotu a zhoršovat průběh tohoto období. Další roli pak hrají zřejmě odlišné výchovné přístupy vás a bývalé partnerky k dítěti. Ve vaší situaci bych vám poradila se snažit o maximální možnou dohodu ohledně péče a výchovného přístupu k synovi s bývalou partnerkou. Tato dohoda je v zájmu vás všech a zejména vašeho společného dítěte. Pokud se vám nebude dařit dohodnout, pak můžete zkusit využít služeb Poradny pro rodinu a mezilidské vztahy, bývají v okresních městech a jejich služby nejsou placené. Můžete přijít i sám a odborníci, kteří v poradně pracují, vám poradí, jak dále postupovat. Tyto poradny zaměstnávají také mediátory, kteří pomohou znesvářeným partnerům pomoci se domluvit a najít nejvhodnější řešení. Dále je důležité neztratit se synem kontakt, projevovat o něj zájem i přes obtíže, které musíte překonávat.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 15.03.2021, 10:05

Dobry den.Delsi dobu mam problém s chovanim 2lete dcery v přítomnosti otce.Pres den poslouchá, nevzteka se,je hodna,dodrzuje rezim,.Problem nastává kdyz pritel dojde z prace.Jeho neposloucha,vzteka se,vymrcuje,zlobi..Nikde jinde to nedela,jen vjeho pritomnosti.Nema zadnou autoritu u nej od malicka,ted ji asi tezko bude dohanet.Pres den sme obe v klidu ale vecer sem opravdu uz na nervy a nevim co stim dal,protože cely den na ni nemusim zvysit hlas nic a večer me to ktomu bohuzel dohani.Prosím poradte.Dekuji

Dobrý den, podle vašeho popisu chování dcery je téměř jisté, že holčička chce jenom upoutat pozornost otce, touží po jeho zájmu, protože ho celý den nevidí. Jiným způsobem, než zlobením to takto malé dítě neumí dát najevo, nedisponuje tak složitým verbálně pojmovým uvažováním, aby si to dovedlo uvědomit a slovně popsat, proto jak píšete vymrčuje, zlobí. O vybudování autority tu vůbec jít nemusí, tu je možné získat i nenásilným způsobem. Dceři otec prostě za celý den chybí. Zkuste se tedy s tatínkem dohodnout na nějaké změně vašeho chování, tak, aby měl možnost se dceři alespoň nějaký čas večer plně věnovat. Partner pravděpodobně potřebuje chvíli po příchodu z práce, aby si odpočinul, v té chvíli se věnujte dceři vy. Poté ať převezme péči o dcerku partner, vždyť má stejné rodičovské povinnosti k dítěti jako vy. Má ji určitě stejně rád a záleží mu na jejím vývoji tak, jako vám. Proto není potřeba, abyste jejich společnou interakci kontrolovala. Nechte je, ať společnou činnost zvládají po svém, ať si najdou společnou cestu, i když bude jiná, než když je dcera s vámi. Mužský přístup je prostě jiný a pro dítě je obohacující kontakt také s jinou pečující osobou, než je matka. Partner třeba může dceru večer koupat, pohrát si s ní, ukládat ji ke spánku. Vy si tento čas vyhraďte pro sebe, odpočiňte si, věnujte se svým zájmům. Nejste a ani nemusíte být žádný dráb, který zvyšuje hlas a dohlíží na kázeň dcery v přítomnosti otce. Pro všechny bude prospěšné, když se tatínek naučí s dcerou zacházet a usměrnit ji svým vlastním způsobem. Zároveň se tak bude posilovat vztah otce a dcery, který je pro budoucí vývoj vztahu k mužům pro dívku velice důležitý. Vývojově se navíc vaše dcerka nachází ve svém věku na pomezí počátku období vzdoru, které se většinou objevuje kolem třetího roku věku, ale někdy přichází i dříve. Pak je potřeba se připravit, že dosud hodné a poslušné dítě se přes noc může stát vzteklým, odporujícím a po zemi se válejícím čertíkem, který neposlouchá, je negativistický, vzteká se bez zjevné příčiny. Toto chování je normální a dítě z něj "vyroste". Rozhodně není způsobeno přítomností některého rodičů ani výchovným přístupem. Je však dobré se na příchod tohoto období připravit a nehledat pak doma viníka.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 08.03.2021, 09:38

Chování

| Vosanikola | 03.03.2021, 09:52

Dobrý den píšu dotaz ohledně mé neteře je stejně stará jako má dcera 2 a půl roku... Ale chování má takové že uz i švagrova si dělá starosti ale nechce se nikde informovat tak to chci zkusit. Já Verunka je hrozně naladova chvily v pohode a pak je schopna křičet vztekat se strkat do mé dceri když jsou spolu vcera treba vzala zničehonic kamen a prostě ho po me hodila.... Pořádně nemluví v noci se budí stale na. Mléko obcas tak divně gestikuluje ja ji mam hrozne rada ale prijde mi e je tam něco divné v jejim chování tak jsem se chtela zeptat zda je to normální nebo je tam treba neco špatně dekuji za odpověď Vošická

Dobrý den,
rozumím tomu, že máte obavy o zdravý vývoj své neteře. Bohužel nemám dostatek informací, abych se mohla alespoň přibližně vyjádřit k tomu, zda se jedná o běžné projevy chování nebo je u dítěte nějaký problém, případně o jaký problém by se mohlo jednat.
Pokud i maminka holčičky pozoruje u své dcery nějaké nápadnosti ve vývoji, zkuste ji podpořit ve vyhledání odborné péče, kdy při osobní návštěvě daný odborník dokáže mnohem lépe rozlišit, oč by se u dítěte mohlo jednat.
Pokud odborník nazná, že je vše v pořádku, bude mít švagrová jistě klidnější spánek, pokud zjistí, že se u dítěte vyskytují nějaké potíže, dokáže mamince poradit, co holčička nejvíce potřebuje - jaký výchovný přístup, na jaké oblasti ve vývoji se nejvíce zaměřit a jak je rozvíjet, zkrátka pomůže rodičům lépe pochopit dítě a jeho individuální potřeby.
Doporučuji proto mamince obrátit se na nejbližší Pedagogicko-psychologickou poradnu nebo na klinického psychologa.
S pozdravem M. Krupková

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 05.03.2021, 10:38

Vztek

| Lexinkap | 24.02.2021, 11:04

Dobry den, prosim o radu ohledne me dcery (15 mesicu). Je to me prvni dite, nemam s detmi moc zkusenosti. Dcera zacala pred nedavnem projevovat prvni velke projevy nesouhlasu, kdyz se ji deje neco, co nechce. Napriklad oblekani, prebalovani atp. Zda se mi od mala dost vyraznou osobnosti, trvalo ji nez se sama rozhodla, ze se zacne pohybovat. Pomerne pozde se zacala plazit, teprve po roce lezt po ctyrech. Rehabilitacni sestra pri cviceni s ni vystihla jeji pohled jako 'ty me na kolena nedostanes' a i pediatr a jini doktori ji komentovali jako jakehosi pohodlneho palicacka s vybornou naladou, kdyz sama chce a naopak ostentativnim nesouhlasem, pokud se ji proste nechce. Stavet na nozicky se zacala take az pred par dny, lrozatim u nasi postele na kterou leze. Na jine veci se mi zda naopak moc sikovna (nocnik, pamatuje si spoustu veci, ktere zna z naseho kazdodenniho cteni, poznava obrazky v knizkach a vi ze patri k te a te rikance, brzy umela paci paci, varila mysicka a mnoho dalsiho, rika mama, baba, mimi...). Co me ale trapi jsou jeji vztekle vyjevy. Spoustec muze byt treba to, ze ji oblekam ponozku a ji se to nelibi. Nastve se, zacne kricet a pokud jeji vztek vygraduje, kousne me. Pripadne kousne do predmetu pobliz nebo do sebe. Strasne ji vadi, kdyz se jeji tatinek ke me priblizi, hladi me nebo mi da pusu. V teto situaci, kdy ma patrne pocit, ze blizkeho kontaktu rodicu bylo uz moc, zacne opet knourat, vztekat se, plakat, pripadne me zase kousne nebo prasti. Zarli na mou osobu, ale zaroven umi byt se mnou urcite nejvic protivna a agresivni. Denne si cteme, zpivame, mazlim se s ni, myslim si, ze ji davam najevo lasku dostatecne, mozna az moc. Chodily jsme na plavani dokud to slo. Doma se s tatinkem nepereme, nekricime na sebe. Snazim se najit nejaky stresovy faktor, ktery by ji mohl ovlivnovat a jedine, co me napadlo bylo, ze zijeme se spoustou zvirat (kone, prasata, oslove, kozy, slepice, smecka psu) a ta vyzaduje jednak spoustu prace, zajmu a citu a muze tedy mit pocit, ze se o me deli, ackoliv to zrovna u zvirat tolik nepozoruji. Ale take je pri tomto mnozstvi zvirat mnohdy nutne vychovne zakrocit a nekoho treba potrestat. O tom vim, ze to dcera nenese dobre a fyzicke tresty napriklad u psu ji stresuji a place, pokud se stalo, ze u nich byla pritomna.Dalsi vec, ktera trva asi dva nebo tri mesice je jeji plac v noci. Budi me temer kazdou noc placem treba i patnactkrat. Nemam ale pocit, ze ona je take vzbuzena, spis place ze spani. Pohladim ji, dam ji dudlicek, zapnu bily sum a zase spinka. Prisuzovala jsem to prorezavani zoubku a zanetu stredniho ucha, ktery prodelala. Ale.i po vyleceni to pokracovalo. Prosim o Vas nazor na tyto nocni desy ci jak to nazvat a na vztekle vylevy. Jak to zvladat? Co delat, kdyz me kousne? Co zarlenim dava najevo? Je normalni, ze na maminku, se kterou travi nejvic casu si muze take nejvic dovolit a tak si zkousi i fyzicky dovolovat? Moc a.moc dekuji za Vas nazor a radu.

Dobrý den,
popisujete, že u dcerky pozorujete vzteklé výlevy, zdá se vám, že žárlí, dále pak máte starosti s jejím neklidným spaním.
Podle všeho je holčička velmi bystrá, rychle se učí a zřejmě už od útlého věku dokáže dát jasně najevo svůj názor.
Nejprve začnu u toho vztekání. Vím, že se teď budu opakovat, ale určitě nemůžu opomenout tvrzení, že "je to období" (a dobrá zpráva je, že každé období jednou skončí a v tomto případě i vztekání se bude omezovat). Další zpráva je, že aspoň do určité míry můžeme vztek u dítěte ovlivnit, a to tak, že budeme více sledovat, co se nám dítě snaží sdělit, než ho odsoudíme jako "zuřivce, který se vzteká a přitom nemá důvod". Nakonec pak musíme přihlédnout k tomu, že každé dítě má jiný temperament, různé situace zvládá různě, takže i frekvence bouřlivějších reakcí je u každého opět různá.
Zkuste prosím nejprve v poradně pohledat mou odpověď na podobné téma, docela podrobně se tam o vztekání u dětí rozepisuji - najdete ji pod názvem Malý zuřivec.
Co se týká kousání batolat, je to relativně častý jev a taky i přechodný. Kousání  (podobně jako jiné projevy vzteku) vzniká často z bezradnosti dítěte, které neví, jak řešit pro něj nepříjemnou nebo nějak frustrující situaci jiným, konstruktivnějším způsobem.
Pokud pomineme, že tuto situaci dítě někde okoukalo (podobně s ním nebo i mezi sebou laškují rodiče apod.), je to způsob, kterým řeší nastalou nepohodu, frustraci, někdy i strach.
Některé děti zkusí kousnout jen jednou a při jasné reakci rodičů už v činnosti nepokračují. Pokud už má dítě kousání zafixováno, je jednak dobré pokusit se situacím, které k němu vedou, předcházet, případně nabízet dítěti alternativu (kousnout do něčeho jiného) a popřemýšlet, jak dítěti pomoci - uvádíte např., že se dcerce nelíbilo nasazování ponožek - jak v takovém případě reagujete? Co zkusit okomentovat její nelibost: "Vidím, že se ti oblékání ponožek nelíbí, třeba bys to už chtěla umět sama - na, dám ti tady ponožku, zkusíš si ji obléct sama (v tomto věku oblečení ponožek dítě nezvládne, ale může ho potěšit, že to může zkusit, případně si s ponožkou jen pohrát)? Když si oblečeme tyhle ponožky, můžeme pak jít... (doplňte činnost, co má dcerka ráda). V případě, že se ji podaří vás kousnout, je nutné dát najevo, že kousání není dobrá volba, důraznějším tónem, s příslušnou mimikou, aby si nemyslela, že to je legrace, ale zas nijak nekřičet a netrestat, protože by to vedlo k větší frustraci.
Píšete, že se dceři hodně věnujete, nezmiňujete, nakolik si je i blízká s tatínkem, zda se s ní mazlívá, jak s dcerkou tráví čas.
Pokud to jde, zkoušejte více zapojit do péče o dcerku tatínka, není špatné mu občas přenechat třeba uspávání, pohrání si s ním...
Co se týká kousání dcerky v situaci, kdy se k vám přiblíží dcerčin tatínek, zkuste, dcerku napřed pohladit, obejmout ji, říct jí, že jí máte rádi a s tatínkem se máte taky rádi, takže se taky pohladíte, obejmete... můžete dcerku vzít i mezi sebe...
Kousáním si nejspíš říká o více pozornosti, zkuste ji dcerce tedy poskytnout a pozorujte, oč si říká, kdy je spokojená, jaké další situace v ní vyvolávají stres a jak jim může předcházet, případně jak jí ho pomoci zvládat. Někdy se opravdu jen stačí dívat a dítě vnímat.
Snažte se mít s ní oba dostatek fyzického kontaktu a pozornosti, neznamená to však, že se nesmíte věnovat nikomu jinému. Obecně si tedy  nemyslím, že by přítomnost zvířat měla být pro dítě zásadní zátěží,  je dobré vědět, že není na světě samo - naopak se domnívám, že hlavně do budoucna je to pro dítě obohacující zkušenost. Pokud jste pro dítě emocionálně dostupní, reagujete na jeho potřeby, zkuste více zpomalit (rozumím, že na statku je spousta práce, takže co nejvíc toho dělat kolem zvířat s dcerou, dát jí nějakou důležitou funkci - pomáhat s krmením, pohladit zvířátka apod.) a věnovat dceři času ještě trochu více. Vhodné by asi bylo omezit i fyzické tresty zvířat, obzvlášť před dcerou, tady bych měla i obavy, aby tyto metody nechtěla realizovat i u lidí. Postupně by mělo kousání vymizet.
K dotazu noční spánek - tady bych vás odkázala do psychologické poradny BOL, kde jsem se tématu "divokého spaní" věnovala především v druhé polovině dotazu Časté buzení, noční spánek dítěte 11 měsíců - zkuste si ho prosím také pročíst.
Musíme brát v potaz, že dítě se v tomto období velmi bouřlivě vyvíjí, učí se spoustě novým dovednostem, mozek dostává velké množství podnětů a zároveň neustále dozrává. Je tedy časté, že se u dětí v tomto období spánek na přechodnou dobu zhoršuje, dítě spí neklidně, někdy pláče, kope. Obvykle nepotřebuje nic víc, než co děláte vy - pohladit, zklidnit a pokračuje ve spánku dál. Kromě toho, že je dobré zajistit především před spaním klidnou atmosféru s příjemným rituálem, celkové ztišení, třeba i včetně ztlumení světla i hlasu, se dá už jen čekat, až se tato méně klidná spací etapa zase změní v tu pohodovější.

Přeji hodně radosti s dcerou

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 27.02.2021, 14:10

Můj syn stále brečí

| Veru2018 | 23.02.2021, 07:55

Dobrý den,

potřebovala bych poradit ohledně syna ( 3 roky ), od miminka je hodně plačtivý, myslela jsem, že s dobou, kdy začne být starší, bude to lepší. Syn brečí dá se říct kvůli každé prkotině. Už když ráno vstane, je mrzutý, stále všechno špatně. Brečí, protože se nechce oblékat, chce jiné ponožky, snídaně špatná, nechce jít ven, venku chce a nechce chodit, na dětském hřišti si myslí, že vše patří jenom jemu. Na hračky nesmí nikdo sáhnout, nikdo se nesmí houpat, na klouzačku, vše jen on, všechno je jeho, dokáže se tak psychicky vynervovat, až z něj stříkaji slzy. Snažíme se sním komunikovat, odvézt pozornost, domlouvat, ale on je jak kolovrátek, dokáže takto šílené řvát i půl hodiny a vynucovat si věci, hračky atd..Je to opravdu psychicky náročný a já si s ním nevím rady. Předem děkuji za odpověď

Dobrý den, váš syn se nachází v takzvaném období vzdoru, které je právě výbuchy hněvu a afektivními záchvaty dítěte charakteristické. V nedávné době jsem odpovídala na dva obdobné dotazy, tak snad najdete nějaké informace a odpovědi jejich pročtením:
https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337
https://www.babyonline.cz/poradna/detsky-blok/4391

Jen ještě k vašemu dotazu bych chtěla dodat, že toto období je naprosto normální, probíhá přibližně ve věku dítěte od 3 do 5 let. Jedná se o krok kupředu ve vývoji dítěte a je důležité, aby si jím dítě prošlo. Průběh, intenzita a délka tohoto období samozřejmě záleží na povaze, osobnosti a nastavení dítěte a určitě jej ovlivňuje i rodičovský přístup. Snažte se zůstat s dítětem v kontaktu, porozumět jeho pocitům, podpořte ho, obejměte, snažte se pojmenovat, co jej asi trápí a vést i dítě postupně k verbalizaci svých pocitů. Důležité je nechat záchvat odeznít, pokud se do něj dítě dostane, na dítě nekřičet, netrestat jej, netřást jím, nesnažit se situaci probírat. Je potřeba nechat dítě vyplakat, vyvztekat a teprve po zklidnění je možné si o situaci popovídat, probrat případně, jak by se dala řešit jinak, nebo co by dítě potřebovalo, aby se příště neopakovala. Některým záchvatům se dá předejít, jako matka znáte své dítě nejlépe a už asi dokážete odhadnout, co u něj spolehlivě takový výbuch vyvolá, pak je lepší se takovým situacím vyhnout. Na některé situace je možné dítě předem připravit rozhovorem, například že na hřišti budou asi jiné děti, co asi mohou dělat, že se může s dětmi vystřídat na klouzačce, houpačce apod. Dohodnout se na pravidlech chování. Jindy je zase možné, pokud nejde o bezpečnost nebo zdraví dítěte, jeho přání vyhovět, dát mu na vybranou, co si oblékne, kam se půjde, jestli se půjde ven teď nebo později, co bude jíst. Respektovat to, že se dítě stává svébytnou osůbkou, která není vaší součástí a může mít jiné preference, povahu, přání, chutě, vkus. I když je toto období opravdu psychicky náročné, pak mějte na paměti, že emoce dítěte jsou opravdové, nedokáže se s nimi ale ještě ve svém věku vyrovnat jinak, než výbuchem vzteku. Dítě vám to nedělá naschvál, neberte jeho chování osobně, není namířeno proti vám, přesto že vám váš drobeček stále vzdoruje, tak vás a vaši podporu velmi potřebuje. Pomozte mu proto toto nelehké období překonat, přeji vám hodně trpělivosti a sil. V případě potřeby je možné vyhledat konzultaci u dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.02.2021, 16:27

Problémy ve školce

| Glami | 18.02.2021, 08:07

Máme problémy ve školce, učitelky si stěžují, ze dcera(4roky) brečí při změně prostředí, ze má slabší oční kontakt,na některé příkazy a zákazy reaguje pláčem.při jaké koli basnicce a pisnicce je schopna se zapojit a krásne ji rekne, ale s konverzaci je to horší. Často potřebuje pomazlit. Odpovídá jen jednoslovne. Často říká věty z pohádek nebo mluví o nějakém dějí, ale často je to někdy i v kontextu.prý zpozorovali, ze naslapuje na špičky, když kouká na hracky. Učitelky mluví o aspergeru. Můj popis- od malicka se vyvíjela normálně. Jen cokoli jsem ji chtela naučit, naučila se až ona chtela. Od malička mi přijde, ze má na všechno svou hlavu. Když se ji na něco ptam, ta odpoví třeba až na potřetí, jak kdyby byla zabrána do sebe.Oční kontakt primereny(má ho, když něco potřebuje nebo ji něco zajímá), rituály nemá,sikovna na prulezkach, kolebezce, ptá se co to je a kde je?co to delas?rozumi pokynum. Lehko se uci básnicky a pisnicky, rada tancuje. Napodobuje. Odpovídá jen jednoslovně. Skoro vůbec nekonverzuje, ale mluvi(já chci...,já potrebuju..., já jsem...). Vi kde bydlí, jak se jmenuje, jak se jmenuji členové rodiny, nikomu se nestraní, naopak je má moc rada.Fantazii má, hraje si s hrackama, dětem se nestraní, ale nijak s nimi mocnekonverzuje, spíše rada sdílí společnost a tancuje s dětmi rada.Barvy umí rozpoznat, ale ne pojmenovat, to se ji plete.Malování ji moc nebavi, ale hlavonožce zvládne, sluníčko, duhu, celkem omalovánky. Není agresivní. Ve větách o sobe mluví jako já, ale někdy při popisu o sobe mluví ve 3.osobě.Mluvit začala pozdeji, opakovala slova kolem 2,5let, ale aktivně pojmenovávat až od 3. a teď je řec taky omezena jen podle jejich potřeb.Může se jednat i o jiny problém než asperger?nebo je to povaha?

Dobrý den, obávám se, že bez odborného vyšetření dcery nelze jen podle popisu její obtíže blíže určit. Určitě bych dala na informace od učitelek ze školky, které mají srovnání s dětmi dceřina věku a jistě i zkušenosti. Nejsou samozřejmě kompetentní stanovit ani rozpoznat diagnózu dítěte, když ale upozorňují na určitá specifika v projevech dítěte, pak to bude pravda. Ostatně i vy určitá specifika u dcery pozorujete, jak vyplývá z vašeho popisu jejího chování. Doporučila bych vám proto kontaktovat buď dětského klinického psychologa nebo odborného lékaře, dětského psychiatra, který se na diagnostiku potíží spojených s poruchami autistického spektra specializuje (kontakt by vám mohl dát váš dětský lékař) a dále postupovat podle jeho diagnózy a doporučení. Zvážila bych také diferenciální diagnostiku vad řeči, poruchy autitistického spektra jsou vždy ale primární, proto se nejdříve zaměřte tímto směrem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 18.02.2021, 08:36

Dětský Blok

| Pavelll | 12.02.2021, 16:10

Dobrý den,
jedná se o mojí první zkušenost s psychologickou poradnou obecně. S manželkou bychom potřebovali poradit, co by mohlo platit na našeho syna (3). Znamení vodnář, jestli vám to pomůže. Pro info máme ještě dceru(2).
Něco k seznámení se synem. Je společenský a veselý, docela i poslouchá, když se mu vysvětlí, proč má danou věc udělat. Případně jiná možnosti nabídnout, co zajímavého se bude dělat po činnosti, která mu v daný okamžik zas tak zajímavá nepřijde. Klasika, někam jít, když zrovna nechce, s něčím zajímavým naopak skončit, vyčistit zuby a podobně.

V průměru tak jednou týdně třeba opakovaně neposlechne jasný příkaz či důrazný zákaz a dostane vařečkou. Zabrečí si a za chvíli je zas úplně v poho a veselí a vše je v pořádku. Poslední dobou už to bude spíše tak jednou za dva týdny.

Některé situace chce řešit po svém a když se tak neděje, je z toho trochu rozhozený, ale často to přejde, anebo to s manželkou změníme a uděláme to tak, jak chtěl, pokud se nejedná o úplnou pitomost. Příklad : Nastupujeme do auta a první musíme dát do sedačky dceru, pak až syna. Jiná varianta znamená v lepším případě jen řev a pláč.

Občas ale, řekněme tak jednou dvakrát do týdne, dostane amok. Třeba dnes, jdeme z procházky, 200 m od domu zmíníme s manželkou slovo boby , on se toho chytne, že chce zbytek cesty jet na bobech. Ukázání, že zrovna s sebou žádné nemáme nemá smysl. On trvá na tom, že buď pro ně někdo z nás dojde. To neschválíme s tím, že si zajezdí třeba na zahradě. Zbylou cestu pak už je dost nesvůj, u branky pak už dostává absolutní amok, že chtěl jet na bobech z toho místa 200 od domu. Varianta provezu tě po zahradě , nebo jít někam jinam neexistuje. Pouze varianta jít zpět těch 200m v bobech a pak zase zpět domů a boby uklidit. Obecně podobné situace známe, párkrát jsme na tu jeho hru přistoupili, abychom poznali, o co mu v situacích jde. Dopadlo to tak,že stál u zamčených vrat na zahradě s amokem třeba 10 minut. Po přenesení do domu amok samozřejmě pokračoval.
Občas přijedeme autem domů, ale on nevyleze, že tam chce zůstat v autosedačce a zásadně připooutaný. Tak už ho tam občas necháváme prostě v autě, cokoli jiného je stejně často amok.
Amok asi nemusím dlouze popisovat, smyslů zbavený, zkoušeli jsme na něj být extra hodní a chápavý, vysvětlující , nabízející alternativy, či něco příjemného, nic nezabralo. Zkoušeli jsme i velké seřvání, či zvařečkání. Často ten amok předvádí až do konce, třeba 10 minut jen řev, brek , odtaživé pohyby. Párkrát se nám povedlo ho uchlácholit hezkým hlasem , ale mnohem častěji se úspěch nedostaví. Co jsem dvakrát vyzkoušel já, vyšlo to, ale už to nedělám, je seřvání do obličeje a drobné třesení.. to už bylo krajní řešení, když měl amok 15 a víc minut. To tedy zabralo, najednou byl zase s námi, jako bych ho "nahodil".
Vztah se sestrou mají hezký, jen jí donekonečna bere vše, s čím si ona začne hrát, její brek mu nevadí, ale to je asi dost běžné v každé rodině. Snažíme se, aby to nedělal.

Poslední věc, pravý amok předvádí asi jen před námi rodiči a občas babí ,se kterou je více, třeba na návštěvách , s jinými dětmi, ve školce a podobně amok nemívá. Pouze vyjímečně pokud návštěva končí a on nechce domů, ale to je pochopitelné.

Dokážete nám z těchto řádků nějak poradit? Velice děkuji.

Dobrý den, váš syn se vývojově nachází v období vzdoru, pro které jsou právě vámi popisované reakce charakteristické a naprosto normální. Jedná se o důležité vývojové období, kterým dítě musí projít. Jeho nervová soustava je nezralá a nezvládá řešit pro něj zátěžové situace, proto nastávají afektivní záchvaty. I když je toto období pro vychovatele náročné, jedná se o důležitý vývojový krok kupředu, s vyzráním nervového systému tyto záchvaty samy odezní.
Nedávno jsem na podobný dotaz odpovídala:
https://www.babyonline.cz/poradna/zachvaty-vzteku-kvuli-nepodstatnym-vecem/4337

Pokud se dítě do afektu dostane, pak je potřeba jej nechat odeznít, dítě vás v té chvíli nevnímá, případné domlouvání či rozebrání situace nechte až se uklidní. Rozhodně na něj nekřičte, spíše mu vyjádřete podporu, můžete jeho chování okomentovat, třeba takto: "Vím, že se zlobíš, že nemáme s sebou boby, ale nedá se nic dělat, dnes jsme je s sebou nevzali, tak bobovat nemůžeme, ale můžeme je vzít příště." A nechte chlapce si afekt odžít. Učí se tak svoje výbuchy vzteku postupně ovládat, jejich frekvence se bude snižovat až ustanou úplně. Někdy se dá výbuchu vzteku předejít formou připravení dítěte na situaci, pokud o ni předem víme, nebo nevystavovat dítě situacím, ve kterých víme, že se spolehlivě začne vztekat. V nepodstatných věcech je možné dítěti vyhovět, není třeba s ním stále bojovat. Ať si posedí v sedačce, když chce, můžete se domluvit, že například vynesete nákup a vrátíte se pro něj, klidně můžete do autosedačky dát nejdříve dcerku a pak až synka. Ustupovat nelze pouze v záležitostech, kdy se jedná o bezpečnost a zdraví dítěte. Snažte se s chlapcem předem komunikovat, domluvit se, dát mu vybrat z několika možností a na jeho výběru pak trvat. Období vzdoru může být pro syna náročnější a výraznější i díky mladšímu sourozenci, u kterého vnímá konkurenci. Sestru má zcela jistě rád, ale potřebuje se proti ní vymezovat, vyjasňovat si role a zabírat si území. Je to normální chování, je potřeba je citlivě usměrňovat, pomáhat jim se vzájemně domlouvat a najít kompromis. Synovi poskytněte podporu a ocenění, pokud se chová vámi požadovaným způsobem, ale také v horších chvilkách. Buďte s ním trpěliví, dávejte mu najevo, že ho máte bezpodmínečně rádi a přijímáte ho takového jaký je, i když se vzteká a zlobí. Pomůžete mu tak toto i pro něj složité období překonat a upevnit vzájemné vztahy s vámi jako rodiči i se sestrou. Přeji brzké zvládnutí tohoto náročnějšího vývojového období a hodně radosti ze zdravých dětí. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 13.02.2021, 17:14

Dobrý den, moc často poradny nevyhledávám, vetšinou jsme si poradili (sama pracuji s dětma), ale teď sem se začla trápit s dcerkou.
Dcera (4,5 roku) má problém když by mela byt i trošku středem pozornosti. Nejčasteji je problem ve školce, maji-li hrat nejakou hru kdy jeden po druhým neco dělá (Když jsou všichni v kroužku a delaji stejnou vec, tak ji to nevadí), dnes meli karneval a sekla se když jí začali chválit kostým, vzala sem ji na dědině na ciklo závod, v momentě kdyz se odstartovalo ona se sekla atd...projevuje se to tak, ze skloni hlavu, zastavi se a prestane mluvit, nekdy se rozbrečí a uteče do kouta, ci koupelny. Nechci jí do nočeho tlačit, ale hledám cestu jak její obavy prolomit. Nedovedu si představit jak by fungivala treba ve škole, když jí vyvolají nebo i jindy v budoucnu...trápí me, že se trápí, nejde sni pak chodit i na bežné dětské akce, různé dětské dny, karnevaly, besídky...ted je sice vše zakázané, ale děla to už od 3 let a teď jí hodně řeší ve školce při programu. Nevím čeho se bojí, přitom je šikovná, hezky zpívá, fyzicky zdatná, navic je dost komunikativni, na ulici se da skazdym do rečí, rada i cizim zazpívá, proste v situacích, kdy je to jen na ní, tak funguje,velmi akční, nikdy jsem ji do ničeho nějak netlačila, samozřejme někdy jsou situace kdy ji rekneme že proste musí. Napríklad ale ten karneval, ona si kostým vybrala, tesila se vse super nez jí učitelka kostým pochvalila a rekla jí ze je krásna, v ten moment šprajc, stala jak solnej sloub, nemluvila, byla před rozbrečením. Netuším co to je, jestli si tim sama musí projít a pak se stím naučí žit nebo nevim. Připadám si jako tyran, ale zase kdybych ji sem tam takové situaci nevystavila, tak si nikdy nezvykne...nevim, zda ji třeba vic chvalit, aby se ji zvedlo sebevedomí, ale nemyslim si ze bych ji chvalila malo...opravdu jsem bezradna...maji byt tridni schuzky a ve skolce to semnou chteji resit...a ja nevim co mam rict, jak ji pomoct. Moc dekuji za radu

Dobrý den, každé dítě jinak zvládá pro něj zátěžové situace jako třeba být středem pozornosti. Záleží na povaze, osobnosti, kondici i rozpoložení dítěte. Jedno dítě si pozornost užívá a za každou cenu se snaží být jejím středem, jiné dítě zase veřejné vystupování nemá rádo a vyhýbá se mu. Záleží také na zralosti a věku dítěte, vliv má i sebedůvěra dítěte, která se ale také vyvíjí. Na chování vaší dcerky není nic patologického, prostě bude stydlivější povahy a ještě není zralá k tomu, aby zvládla veřejně vystupovat. Dejte jí pouze čas, do vystupování před kolektivem je potřeba ji nenutit. Pokud někomu neodpoví, tak prostě neodpoví, vždyť se nic neděje. Pokud se rozpláče, tak ji uklidněte, poskytněte podporu. Pokud ji do vystupování a kontaktů budete nutit, pak se bude cítit ještě méně jistá. Bude si myslet, že je u ní nějaká chyba, že s ní nejste spokojená a nepřijímáte ji takovou jaká je. Když jí poskytnete podporu a porozumění, pak si začne postupně více věřit a bude se postupně osmělovat. Dětským akcím jako karnevaly, dětské dny atd. se nevyhýbejte, nabízejte jí tyto činnosti a společenské kontakty,  ale nechte dceru klidně pouze přihlížet a zpovzdálí akci pozorovat. Buďte jí nablízku, kdyby potřebovala vaši podporu. Když na ni někdo promluví a vy budete vidět, že se obává, pak můžete klidně říct, že se dcerka stydí, že určitě odpoví příště. Nikdo se nebude pohoršovat, když se ho dítě stydí a jestli ano, pak je to problém toho dotyčného, ne dítěte. Také ve školce požádejte, aby dcerku do vystupování a kontaktů nenutili, ale podněty nabízeli a nechali na ní do čeho se chce zapojit. Vaše dcerka potřebuje vytvořit láskyplné a podpůrné prostředí, aby se cítila jistě a nebála se a ne tlak, který nyní může cítit ze všech stran a působí na ni právě opačně, než byste chtěli. Je také dobré ocenit ty situace, do kterých se dcera dovede zapojit (např. když ve školce dělají v kroužku to samé a ona to zvládá) a i každý další dílčí úspěch. Ohledně vašich obav ze vstupu do školy je dcera ještě malá, potřebuje celkově i sociálně dozrát. To že se nyní takto chová, nemusí do budoucna nic znamenat a v předškolním věku může být normálně na nástup školní docházky připravená. Pokud budou nějaké pochybnosti o školní zralosti v předškolním věku, pak je možné absolvovat vyšetření v Pedagogicko psychologické poradně. V případě, že by vás chování dcerky stále trápilo, pak můžete realizovat konzultaci u dětského klinického psychologa. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 13.02.2021, 17:03

Dítě PAS a wc

| bittermoon | 09.02.2021, 20:10

Dobrý den,
obracím se na Vás s následujícím dotazem. Autistická dcera (má téměř 5 let), dosud byla na plenách, nyní jsme jí je (opět) vzali s tím, že je má jen na spaní a ve školce (po roce ve speciální školce pro autistické děti, kde wc vůbec neřešili přešla do běžné školky s asistentkou pedagoga). Zkoušeli jsme jí učit na nočník / wc průběžně od jejích cca 18ti měsíců. Vždy se to po nějaké době vzdalo (naposledy na popud školky) s tím, že CNS ještě není dostatečně vyzrálá. Tentokrát jsem se rozhodla, že už neustoupím. Dceři počurané kalhoty vadí a přesto si na wc nedojde. Má dětský nástavec se stupínkem. Vyjímečně potřebu do wc vykoná a vždy je pochválena, dostane čokoládu, kterou miluje a jinak k ní přístup nemá atd. Někdy na záchodě sedí pět minut a hned jak sleze a dostane kalhoty, tak to pustí. V předchozí školce nám tvrdili, že schválně každých pár minut učurává, aby došlo oblečení a dostala zase pleny. Její autismus ani intelektuální deficit není takový, aby nechápala, co se po ní chce (demonstrovali jsme i na čurací panence apod). Od cca jednoho roku mě viděla chodit na wc. Ráno je často suchá (tj po cca 11ti hodinách). Je dosud neverbální, komunikuje jen posunky. Je nějaký způsob, jak tu její manipulaci nebo snad lenost zlomit, aby tento proces učení na wc netrval další řadu měsíců nebo dokonce let? Už jsme opravdu psychicky vyčerpáni, nevidíme světlo na konci tunelu. Na dceru jsem často nepříjemná, což mě mrzí, ale když po sobě čurá a kálí v tomto věku a ještě se nám při tom směje do tváře, tak není jednoduché udržet nervy. Co bylo ve třech letech ještě v jakési "normě" tak nyní už je jasná patologie. Mám obavu, jestli se nám to vůbec podaří vyřešit. Také jsem už slyšela o dospělých autistech na plenách, ale s tím bych se asi nikdy nesmířila.
Děkuji

Dobrý den,
pracovat s kterýmkoliv dítětem na rozvoji jeho samostatnosti je důležité, u dětí s určitou odlišností, jako je např. PAS, je pak tato práce ovšem mnohonásobně  náročnější. Potíže při nácviku, které pramení právě ze specifičnosti dětí s PAS neulehčuje ani skutečnost, že si rodiče  velmi dobře uvědomují naléhavost zvládnutí sebeobsluhy pro budoucí, nejlépe co nejsamostatnější život dítěte.
Tento dlouhodobý tlak a  pochopitelné obavy z toho, jak se bude situace u dcery vyvíjet nadále, vnímám i ve vašem dotazu.
Zásadní je, že jste se rozhodla tentokrát v nácviku nepovolit a trénovat hygienu dále. Je ovšem nutné raději počítat s delší dobou nácviku, protože zvládnutí čistoty patří v rámci sebeobsluhy k těm nejtěžším, stojí ale určitě za to vytrvat. Vzhledem k předchozím pokusům, které vždy skončily navracením plenek dítěti lze očekávat, že dítě opět bude čekat na to, že se k plenám opět vrátíte a vše bude tak, jak je zvyklá. S přihlédnutím k menší flexibilitě dětí s PAS je pravděpodobné, že přeučení návyku na pleny bude trvat déle, než si dítě uvědomí, že mu pleny vráceny nebudou.
Při nácviku by bylo vhodné, abyste postupovali jednotně společně s paní asistentkou v MŠ (např. stejné slovo, kterým budete nácvik vždy zahajovat, pravidelnost intervalů v posazování na WC, stejně postupovat při dávání odměny... výrazné chválení při každém úspěchu, používání stejného obrázkového schématu - při nácviku v rámci strukturovaného učení můžete využít např. i kartičky s vyobrazeným postupem https://www.ucimeseradi.cz/procesni-schemata/toaleta/)
Vzhledem k tomu, že se na problematiku dětí s PAS  nespecializuji, bych se ale nerada více pouštěla do konkrétních návodů a přimlouvala se za oslovení některého z odborníků, kteří pracují  přímo s dětmi s PAS (např. ze sdružení APLA,  ProCit apod.) a  s nácvikem sebeobslužných dovedností mají zkušenosti. Zde najdete také spoustu informací k tzv. strukturovanému učení, tedy metodě učení vhodné mj. i pro děti s PAS http://www.autismusprocit.cz/strukturovane_uceni.html, dále pak příslušnou literaturu k tématu.
Jako další tip pro inspiraci doporučuji vyhledat si na internetu velmi prakticky zaměřenou bakalářskou práci zabývající se podrobně přímo nácvikem sebeobslužných dovedností u dětí s autismem předškolního věku. Najdete v ní přímo postupy týkající se osvojení hygienických návyků.
Přeji vám i vaší dcerce hodně trpělivosti a radosti i z těch zdánlivě malých úspěchů, které vás budou na cestě za vámi vytyčeným cílem provázat.

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 11.02.2021, 15:40

Spani v postylce pres den

| Vlavl | 07.02.2021, 14:53

Dobrý den, je prosim nějaký správný postup, jak naucit spat 20m syna odpoledne v postylce? Doted spal výhradně v kočárku a je na to dost zvykly. Večer spi ve sve postylce bez problémů, usiname s nim a po vyprávění příběhů odcházíme, on spi az do rána. Pres den ale v postylce neusne, zveda se, odchazi, vrti se. Nyni jsme dvakrat zkouseli ho po uspani v kocarku prenest do postýlky, spal vzdy cca hodinu a pote se s velkým brekem probudil a uz neusnul. Normálně spi déle, cca 2hod. Mame prosím vytrvat, nebo nase snahy vzdat? Neradi bychom synovi nabourali cely rezim, nebo mu spani v postylce zhnusili i na noční spani. Moc dekuji za rady.

Dobrý den,
popisujete potíže se synovým odpoledním spaním v postýlce a ptáte se, zda na toto existuje nějaký správný postup.
Pokud nějaký správný postup existuje, já ho bohužel neznám a kdyby ho někdo znal, věřím, že by po něm byla mezi rodiči obrovská poptávka, a tvůrce tohoto postupu by se stal velmi populární osobností :)
Přeučování jakýchkoliv návyků, které rodiče svým dětem, často v dobré víře, vytváříme, je vždy trochu oříšek. Je dobré počítat s tím, že pokud dítě učíme po mnoho měsíců, jako např. ve vašem případě, že do postýlky se chodí jen v noci a na denní šlofík je kočárek, bude trvat zase nějakou dobu, než si vytvoří nový návyk. To, nač je dítě měsíce zvyklé, se málokdy podaří změnit ze dne na den. Je ale třeba počítat s tím, že třeba na přechodnou dobu se může spánkový režim změnit, odpolední spaní zkrátit apod. Tyto změny v délce spaní, době usínání apod. jsou stejně neodvratné, i kdybyste dále uspávali v kočárku, protože tak jako dítě roste, mění se i jeho potřeby spánku.
Odpolední spaní v postýlce by bylo vhodné spojit s nějakým rituálem, třeba i podobným jako máte večer. Např. převlečení do pyžamka, povídání krátké pohádky/zazpívání ukolébavky/ pomazlení. Dítěti dát do postýlky nějakého usínáčka - hračku nebo třeba i bavlněnou plenu, kterou hodně dětí používá na uklidnění se před spaním a na přikrytí obličeje. Syna bych už v kočárku neuspávala a nepřenášela, ale cíleně směřovala uspávání do postýlky. Někdy pomáhá usínání spolu s maminkou ve velké posteli, potom třeba i zkusit přenést.
Zkuste se podívat i zde na BoL do diskuzí, téma odpoledního spaní v postýlce tam bylo už maminkami řešeno.
Hlavní je trpělivost a laskavá důslednost, nevzdávat snahu předčasně.
Přeji hodně radosti se synem

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 11.02.2021, 15:27

Výchova

| Janynka2305@seznam.cz | 02.02.2021, 22:11

Dobrý den,
chci se zeptat, jak správně říct nebo dát správně najevo 11 měsíčnímu dítěti, když nechceme, aby něco dělal?
Děláme klasické - tyty, nesmíš, nenene. Ale problém je, že to nepomáhá. Kouká na nás, usmívá se a pokračuje si s úsměvem dál. Jsou věci, které opravdu dělat nesmí. Například strkat ruce do kočičího záchodu. Dnes jsem ho plácla přes ruku, měl hysterickej záchvat a stejně to pak udělal znova. To asi není zrovna správný postup. Křičet na něj asi taky nemá smysl, ale jak tedy dát jasně najevo, že tohle ne?

Děkuji za odpověď.

Dobrý den,
děkuji za zajímavý dotaz.
Co mě k tomu napadá jako první věc, je uvědomit si vždy období, ve kterém se dítě nachází, jaké potřeby v tomto věku má a jaké úkoly na něj čekají.
Batole má toho na práci opravdu hodně - začíná se pomalinku odpoutávat od maminky, přitom mu to ještě moc nejde, protože potřebuje stále hodně pomoci a opory. Těší se na prozkoumávání světa, snaží se prosadit svou osobnost a zároveň potřebuje mít od rodičů jistotu, že jsou tu stále pro něj, přijímají ho, i když se při tom sebeprosazování zrovna válí v kaluži a ještě mu dokáží určit hranice, ve kterých se může bezpečně pohybovat.
Batolecí období je rozhodně náročné pro rodiče i pro dítě.
Co se týká vašeho dotazu - ptáte se, jakým způsobem dát dítěti najevo, že něco nesmí. Teď už víme, co je batolecím úkolem (ve stručnosti: poznávat, prosazovat se, vyrůstat v bezpečném milujícím prostředí) a co je úkolem rodiče (opět ve stručnosti: umožnit batoleti poznávat svět i své potřeby a emoce, učit ho nové věci, určovat mu hranice a přistupovat k němu láskyplně) a můžeme z toho vycházet.
Pokud batolata provádí různé neplechy, nedělají nám to schválně, ale proto, že jsou průzkumníci a některé věci je fascinují ještě více, než jiné. Proto se dítě raději hrabe v kočičím záchodku, než si např. staví věž z kostek, což je aktivita, kterou by rodič pochopitelně ocenil více.
Někdy (často) vznikají konflikty z neporozumění tomu, proč dítě danou věc provádí a stojí za to zkusit zjistit, co ho k dané aktivitě vede, co tím sleduje a případně jaká jiná činnost by se dala dělat místo činnosti pro rodiče nežádoucí.
Příklad - Dítě tahá za žaluzie (má to zakázáno). Rodič přijde a zlobí se (Tytytyty, říkal jsem ti, že za žaluzie se netahá, utrhneš to! Neumíš poslouchat...!) Dítě tahá dále, plácne jej tedy přes ruku. Dítě se zlobí (Uáááááá, dup dup, prásk do žaluzií).
Tak - stojí za to za dítětem přijít, sednout k němu na bobek, říct mu, že jsme se domlouvali, že za žaluzie nesmí tahat - zjistit, proč to dělá - třeba chce jen vidět ven - na pejska, na auta... I když dítě třeba ještě málo mluví, obvykle se s ním už nějakým způsobem domluvit dá a dokáže dát najevo, co chce - v tomto případě, ano, chce vidět ven. Potom je třeba dobré mu nabídnout, že zkusíte vytáhnout žaluzie spolu a podíváte se ven spolu. Schválně, co tam všechno uvidíte...?
Možná se stane, že dítě opravdu tahá "jen tak"- prostě se mu to líbí jako hračka, žaluzie vydávají zajímavý zvuk a tak to jen tak zkouší. Vždy je dobré s dítětem komunikovat z oka do oka, zkusit zjistit, co chce, nabídnout mu jinou činnost, odvést pozornost jinam (pomůžeš mi žaluzie vytáhnout? Podíváme se spolu ven?Pojď, postavíme si vysokou věž z kostek... Podíváme se, co dělá brácha...). Pokud nic nezabírá a daná činnost, kterou chce dítě dělat je opravdu nevhodná - lézt na vysoký stůl, hledat poklad v kočičím záchodku... cokoliv - až nebezpečná a nedá se od ní odvrátit, náhradními aktivitami, nedá se nic dělat, musí se dítě z místa nejlépe odnést, důrazně říct, že se to dělat nesmí (takové nenene a tytyty děti pokládají často za podobně veselou říkánku, něco jako Paci, paci, pacičky...) a počítat s tím, že se dítě bude vztekat - protože je to batole a batole má nárok na intenzivní a měnící se emoce. Je ale nutné nezlobit se pak na něj za jeho vztekání, ale dát mu najevo, že i když se zlobí, stále je vaše :) a po odeznění afektu nabídnete zase jinou činnost.
Konkrétně v případě kočičího záchodku mě napadá nabídnout synovi, zda by nezkusil pomoci dát kočičce nový písek (samozřejmě v rámci jeho schopností - např. mu dát mističku, do které písek spolu naberete a on ho do záchodku nasype) nebo jinak vám nepomohl - děti obvykle pomáhají velmi rády s čímkoliv a rodič se musí obrnit trpělivostí, protože samozřejmě jim spousta věcí příliš nejde, ale s vaší pomocí toho zvládnou hodně, obvykle více, než si všichni myslíme. To dětem posiluje zase jejich sebevědomí a chuť zvládat další a další překážky. A ten pocit, že pomůžou rodiči, prarodiči, ten je pro dítě velmi důležitý a k nezaplacení.
Kromě pomoci kolem kočičky můžete zvážit i pořízení vlastního písku pro syna (podívejte se na tzv. měsíční písek) - je to surovina, kterou mají děti moc rády a přehrabování v písku je pro ně velmi radostná aktivita. A pokud se nejedná o písek kočičí, pak byste se mohli radovat se synem společně.
Tady ještě odkaz na pěkné povídání kolem batolete https://www.sancedetem.cz/batoleci-obdobi-mezi-prvnimi-tretimi-narozeninami
a přeji vám hodně radosti s malým objevitelem.

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 05.02.2021, 17:20

Vulgarismu u dcery

| Marta80 | 02.02.2021, 20:09

Dobrý den, ráda bych se dotázala na dceru 11 let. Vždy jsem si myslela, že dceru vedeme ke slušnému chování. Bohužel dnes jsem zjistila, že přes aplikaci hrubě nadává v konverzaci s již bývalými kamarádkami. (Dříve se děvčata bavila ve třech, ale jak to většinou chodí, kamarádství ve třech, není dobré. S dcerou jsem si jednou povídaly a navrhla jsem ji, aby se snažila bavit ve třídě s každým a nebyla, jaksi závislá na dvou děvčatech. Nyní má skvělou kamarádku a nemá problém komunikovat se všemi. Nicméně dnes jsem si, poté co jsem zaslechla pláč, přečetla konverzaci oběma děvčatům. Bohužel dcera tam psala dosti vulgární slova, jako třeba mrcha atd. Házely na sebe vinu, jako pomlouvání a různé podrazy. Byla jsem v šoku, že dcera se vyjadřuje tímto způsobem. Nevím, jak s ni mám dál hovořit. Mám pocit, jako bych ji vůbec nepoznávala. Podle mě v ní je stále vztek, že už nejsou kamarádky. Mohla byste mi poradit, jak s dcerou hovořit, aby se to už neopakovalo. Děkuji Marta

Dobrý den, pokud vaše dcera v pokojíčku plakala a tak, že jste ji slyšela, pak zcela jistě volá o vaši pomoc. Dostala se zřejmě do situace, se kterou si neví rady. Proto je nejdříve potřeba v zájmu zachování vašeho dobrého vztahu do budoucna, ošetřit potřeby vašeho dítěte. Teprve poté, co s ní situaci rozeberete a případně jí poskytnete pomoc, řešte vhodnost jejího vyjadřování. To, že napsala některá nevhodná slova je pravděpodobně výrazem nikoliv špatného vychování, ale spíše toho, že si se situací neví rady. Vaše dcerka se vývojově nachází na počátku pubertálního období. Dívky v tomto období jsou velice citlivé, mohou být i psychicky labilní a velmi jim záleží na tom, co si o nich myslí jejich okolí a zejména vrstevníci. Potřeba někam patřit a mít vybudovanou vztahovou síť mezi vrstevníky je v tomto období velmi silná. Dochází k postupnému odpoutávání od rodičů a hledání svého vlastního postavení ve společnosti, hledání své vlastní identity. Tento proces je pro dospívajícího náročný a často bolestivý, přesto je naprosto normální a žádoucí. Je to znak normálního zdravého vývoje vašeho dítěte. Rodičům dětí v tomto období se dočasně může zdát, že své dítě nepoznávají, může docházet k odcizení. Je potřeba začít respektovat soukromí a názory dítěte, ale snažit se mu zůstat co nejvíce nablízku a poskytnout podporu, pokud ji bude potřebovat. V 11 letech si dcera ještě se spoustou životních situací nedokáže sama poradit, vždyť se s nimi často setkává poprvé. Proto dceru vyslechněte, zjistěte, co se odehrálo. Kamarádství tří děvčat bývá skutečně často problematické, snadno se jedna z nich cítí být vyloučena a stranou. Je dobré, že jste s dcerou promluvila a ona k vám projevila důvěru a dokázala si najít také jinou kamarádku a bavit a kamarádit se s dalšími dětmi. Přesto dceři kontakt s bývalými kamarádkami může chybět a může o něj stát. Nebo naopak ony neunesly, že se dcera začala bavit i s někým jiným a mohou jí škodit. Dnešní doba, kdy jsou děti ve zvýšené míře z důvodu hygienicko epidemiologické situace zavřené doma a tráví velké množství času u PC,  je náročná na psychiku a  vysoce riziková ke vzniku tzv. kyberšikany formou různého napadání a pomlouvání přes různé aplikace, sociální sítě, nebo i přes komunikační portál školy. Je proto potřeba dceru poučit o bezpečném pohybu a používání internetu, co a jakým prostřednictvím sdělovat a čeho se vyvarovat. Obecně platí zásada, že to, co by člověk neřekl tomu druhému přímo, by neměl psát ani na internetu. Není také pravdou, že komunikace přes PC je anonymní. Původce konverzace se dá většinou snadno dohledat, navíc je potřeba mít na paměti, že komunikace se dá vytisknout a dotyčný má pak v ruce dokonce písemný důkaz. Na internetu se dá jednoduše dohledat spoustu rad o bezpečném pohybu a chování v kyber prostředí z důvěryhodných zdrojů např. PČR. Děvčata se v případě vaší dcery zřejmě napadala navzájem, proto bych zvážila požádat školu o spolupráci při realizaci preventivního programu k pohybu a chování na internetu. Poskytování těchto programů se věnují instituce, které jistě v dnešní době nabízejí i online programy. Škola má vždy stanoveného metodika prevence, který má na tyto organizace kontakty. Dceru také poučte, že k soukromé komunikaci se spolužačkami určitě nemá používat školní komunikační kanál. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 05.02.2021, 17:10

Dobrý den. S bývalým přítelem nežiji asi rok a půl a dcera ho vídá 1x-2x měsíčně. Teď si otec našel přítelkyni a dceru k ní poprvé bez seznámení vzal rovnou na noc. Byla v cizím prostředí s cizí paní a jejím synem. Večer mi otec volal, dcera měla záchvat pláče, že chce za mnou. Nedal mi ji, ale psal, že se uklidnila. Druhý den ráno mi dceru přivedl. Celý den byla v pořádku a k večeru dostala záchvat pláče. Neřekla mi, co se děje, jen že je smutná. Plakala 4 hodiny, 3x se počůrala. Uklidnila se, až když jsme přijeli k mojí mamce, kde byla zároveň moje sestra. V noci se dvakrát počůrala. Druhý den vypadala celý den v pořádku. Večer usnula a vzbudila se asi po hodině opět s pláčem. Nešla nijak utišit. Poté se opět počůrala. Den poté byla celý den v pořádku. Dnes se mi hned v poledne počůrala znovu. Dceři jsou 3 roky. Skoro rok je bez plen a počůrala se snad 2x ze začátku, když se učila, jinak nikdy. Plačtivá nikdy nebyla, vždy byla veselá a usměvavá. Tak se chci zeptat, mohla způsobit toto chování návštěva u otce? A jak mám takovou situaci řešit? Otci jí teď nechci dát, dokud se to nevysvětlí a nevyřeší. Otec bohužel nechápe, že dítě má psychiku jinou, než dospělí lidé. Na zprávu, že si jí chci vzít domů mi odpověděl "Já když byl u táty a chtěl mámu, taky jsem měl smůlu." Bojím se, až mi napíše, že dceru chce k sobě. Nikdy jsem neměla problém mu dceru dát, ale po tomhle mám teď strach, aby to nebylo ještě horší. A otci to nevysvětlím, má svojí hlavu. Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den, doporučila bych vám vyhledat odbornou pomoc. Obrátit se můžete například na Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy. Bylo by určitě dobré vyjasnit si vzájemné vztahy, péče o dítě a případný styk s otcem by měla být ve vašem zájmu určená soudem. V těchto poradnách pracují mediátoři, kteří vám mohou pomoci se společně dohodnout a nastavit pravidla návštěv dcery u otce a jeho případné přítelkyně. Reakce vaší dcery nasvědčuje tomu, že prožila zátěžovou situaci, která u ní vedla k výskytu pomočování a plačtivým reakcím. Takto malé dítě jiným způsobem neumí dát najevo, že není psychicky v pohodě. Styk s otcem je pro dítě samozřejmě důležitý, ale měl by mít svá pravidla, aby dítě nebylo stresováno. Pokud chce otec dceru brávat ke své přítelkyni, pak by je měl začít postupně seznamovat, nejdřív třeba na společné vycházce, seznámit ji také s jejím dítětem a postupně pak připravovat na možné spaní u přítelkyně. Pokud by potíže u dcerky přetrvávaly či se prohlubovaly, pak neváhejte vyhledat dětského klinického psychologa, který by vám také mohl doporučit jak dále s ohledem na vývoj a psychiku dítěte postupovat. Z vašeho popisu si dovozuji, že váš bývalý partner byl také z rozvedeného manželství. Měl by proto vědět, jak těžké situace to pro něj jako dítě byly, když se mu stýskalo po mamince a měl by se být do dcery naopak schopen lépe vcítit. Opravdu chce, aby jeho vlastní dcera prožívala stejně těžké situace? Přeci se na nevinném dítěti, které je navíc jeho, nechce mstít za to, že on neměl mámu, když byl u otce? Není to naopak důvod jak se lépe domlouvat, aby vše probíhalo pro všechny strany co nejméně stresujícím způsobem, když už se nepodařilo váš vztah udržet. Přeji brzké zvládnutí vaší situace. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 03.02.2021, 08:16

Chování tříleté dcery

| Anarous | 30.01.2021, 22:50

Dobrý den, prosím o radu. Už nevím, jak dál. Dcera je od malička velmi živé a temperamentní dítě, ale období vzdoru je fakt lahůdka a já mám pocit, že jsem selhala na celé čáře.
Celý den jede proti mně... řeknu doleva, jde doprava - tím je řečeno prakticky vše. Každá situace s ní je komplikovaná plná řevu, protestů a opaků. Nespolupracuje, všechno naschvál naopak, pak brečí, slibuje, ze nebude zlobit, ale podle mého nechápe, co je to zlobit.
Příklad...jdeme ven, pojď se oblékat. Šup a doslova zdrha pryč se někam schovat, musím stokrát rict, ze teda nikam nejdeme, následuje pláč a že už jde, ale jakmile po ní chci capnout, udělá to znovu. Jsem z ní uz opravdu vycerpana. Nic nejde jednoduše. Jidlo, sebeudrzba, výpravy ven, pobyt venku...nikdo ji kvůli tomu nechce ani hlídat, babicka o ní mluví jako o zvířátku a já jediné, co si přeju, je týden bez ni. Jak s ní mám pracovat? Samozřejmě si každé rano říkám, ze nebudu řvát...ale to prostě nejde. Neposlechne me absolutně v ničem. Vse jen pod natlakem, hrozbou trestu... přesně tenhle výchovy jsem se chtela vyvarovat, jenže u ní s dobrým slovickem nepochodim, vysmeje se mi do obliceje. Tatinek s nami moc není (práce, studium, vidí se max večer před spaním). Jsem na pokraji vyhoření....diky za rady????????

Dobrý den, o období vzdoru, ve kterém se vaše dcerka právě nachází, bylo už napsáno mnoho odpovědí, literatury i informací, které jsou dobře dostupné. Dítě je v tomto období pohotovější reagovat odporem, vzdorem, negativismem. Také bývá časté, že čím vyšší temperament a silnější osobnost dítěte, tím bývá toto období silnější. Role vychovatele, rodiče, však nespočívá v pasívním přihlížení chování dítěte. Je to vždy on, kdo určuje hranice a pravidla. Mám z vašeho dotazu spíše dojem, že jste se postavila do role bezmocné oběti, která pouze přihlíží chování dcery. Dcera z vás cítí bezmoc, beznaděj a pocity selhání a ne sílu a jistotu a proto vás zkouší a projevy svého chování stupňuje. Období vzdoru je sice vysvětlením chování dítěte, ale neznamená to, že na něj nemáme jako rodiče či vychovatelé vliv. Velkému množství afektivních záchvatů se dokonce dá domluvou s dítětem předejít, i když pohotovost nervové soustavy dítěte k afektu je díky její nezralosti vysoká. Pokud chcete u dcery docílit změny v chování, tak nejdříve musíte změnit vy svoje chování a přístup. Pravděpodobně dcera ještě nechodí do školky a nemá dalšího sourozence. Proč byste se tedy s ní měla dohadovat kdy a zda se půjde na procházku? Řekněte, že se chystáte jít ven, ale pokud uteče a schová se, tak ji nechte, nehoňte ji, nechytejte, nevyhrožujte. Je to přeci asi většinou dítě, kdo na procházku chce jít a baví ho pobyt venku. Bude ze změny vašeho chování překvapená a buď vyleze a přijde sama, že chce jít na procházku a vy ji vypravíte (důležité ONA přijde za VÁMI). V nejhorším, pokud by zase utíkala se prostě ven nepůjde (pro jednou se nic nestane). Dcerka potřebuje pocítit důsledky svého chování a také vaši jistotu. Jste to přeci vy, kdo rozhoduje kam se půjde, ne ona. Podobně je potřeba postupovat i  u dalších činností. Odběhne od jídla? No tak toto jídlo již skončilo a bude muset počkat až do dalšího (např. svačiny, večeře), nedávejte jí nic mezitím. Do výchovy je potřeba zapojit také tatínka. I když má hodně práce a studuje apod., tak má také dceru a měl by se a je dokonce povinen se o ni starat a podílet se na její výchově stejně tak, jako vy. Proto by měl do svého programu také péči o ni začlenit. Dohodněte se třeba na pravidelné aspoň dvouhodinové sobotní procházce a dále podle vašich potřeb. Pokud uděláte nějaké změny ve výchovném přístupu, pak se na nich dohodněte se všemi, kdo se na výchově dítěte podílejí, tedy určitě i s babičkou. Také ona by měla postupovat obdobně a hlídání se pak pro ni třeba také stane snesitelnější nebo jí bude přinášet i radost. Není pravda, že dcera nestojí, nebo na ni nefunguje dobré slovíčko, pro každé dítě je pochvala a pozitivní motivace velmi důležitá a měla by převyšovat nad tresty či zákazy. Snažte se zachytit a ocenit každý i nepatrný náznak požadovaného chování, pokud se tomu dcera směje, pak se zasmějte společně. Na věcech, které se budou dít a jsou nezbytné se domlouvejte, připravujte ji na ně, vysvětlujete jí je. Pokud je potřeba něco udělat, pak neustupujte, pokud si něco dcera z více možností vybere, pak na tom trvejte, neměňte to... Slovo zlobení, je obecné, dítě neví, co si pod ním má představit, proto se snažte chování vždy konkrétně pojmenovat (např. nelíbilo se mi, že jsi rozházela hračky) a veďte dítě k nápravě (pojď společně hračky uklidíme). Ještě více důležité je pojmenovat požadované a žádoucí chování, tedy co by dítě vlastně dělat mělo a ne jen stále dítěti říkat, co by dělat nemělo. Výborné konkrétní rady jak se zachovat v různých situacích a životních obdobích dítěte můžete najít v knize pana psychologa Lemana - Do pátku bude vaší dítě jiné. Přeji mnoho výchovných úspěchů a radosti ze zdravé a dobře se vyvíjející dcery. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 02.02.2021, 16:50

Dobrý den, mám 3,5letého syna, který se vzteká (amoky vzteku, kdy neslyší nic) kvůli z mého pohledu úplně nesmyslným věcem (například jsem mu vzala na kopec saně i boby a strašně začal brečet, že chce jen jednu věc, že tu druhou musí uklidit do garáže) nebo napřiklad visela kombinéza na věšáku a ja ji dala do skříně a zase řev, že přece patří na věšák apodobně.... zdá se , že vždycky musí jakoby něco někam uklidit, kam to podle něj nutně patří (i ve školce učitelky říkají , že uklízí až moc pečlivě ,i po ostatních....) jinak ve školce je vzorňák, žádné vztekání prý vůbec....kvůli jiným věcem (když mu třeba nedám bonbon) tak se zatváří naštvaně, něco zamumlá a je v pohodě...ale kvůli nesmyslným věcem se vzteká tak, že se válí po zemi. Zdá se , že si v hlavičce něco umane a když to tak není, tak je zle. Ale jak mám na takové záchvaty vzteku reagovat? někdy i venku mezi lidmi vůbec nevím, jak ho uklidnit. Vybíjí si pak agresi na mě, začne křičet že jsem ošklivá, že mě bouchne a to se mi samozřejmě nelíbí. A proč vůbec ty záchvaty má? Má teď 7mesíční sestřičku, je na ní od začátku hodný...tak nevím ,jestli to má vliv (měl vztekání i před jejím narozením, ale ne tak nesmyslné jako teď a ne tak silné amoky) předem moc děkuji za radu

Dobrý den, váš syn se vývojově nachází na přechodu mezi dvěma vývojovými obdobími, z vašeho batolete se stává předškolák. Přechod do dalšího období vývoje je vždy provázen destabilizací dosavadní psychické struktury a je pro něj charakteristická psychická labilita. Tato labilita je pouze dočasná, po vyzrání nervové soustavy se psychika dítěte opět zklidní a vyrovná. Váš syn se nachází v takzvaném období vzdoru, které je pro tento věk typické. Typické jsou pro něj právě záchvaty vzteku, bez pro dospělého zjevné příčiny. Dítě však svůj požadavek nevnímá jako nesmyslný a emoce, které prožívá jsou opravdové. Při záchvatu vzteku je potřeba postupovat jako při každém jiném afektu. Je potřeba jej nechat odeznít, na dítě je možné klidně mluvit, snažit se mu vysvětlit danou situaci. Pokud se ale rozpláče, křičí, válí po zemi, tak je prostě potřeba jej nechat vyplakat a vyvztekat. Nervový systém dítěte je nezralý a dítě se teprve učí ovládat. Důležitý je proto trpělivý, laskavý a podpůrný přístup. Až záchvat odezní, pak je možné s dítětem v klidu situaci probrat. Na případné reakce okolí nedejte, je to vaše dítě a to má právě tuto potřebu. Je také možné se snažit těmto záchvatům předejít, předem dítěti vysvětlit jaká bude činnost, dohodnout si, co si s sebou vezmete. Ať si sám chlapeček rozhodne, jestli chce boby, sáně, nebo obojí. Na této dohodě pak trvat i za cenu možného dalšího výbuchu vzteku. O období vzdoru je možné najít mnoho literatury i informací na internetu, proto se o něm nebudu více rozepisovat. U vašeho syna může být ještě umocněné a pravděpodobně tomu tak i je narozením mladšího sourozence. Syn najednou cítí, že už není všechna pozornost soustředěná jen na něj a že se o přízeň rodičů musí dělit. Na vztah k sestře to nemusí mít žádný vliv, neznamená to, že by ji neměl rád. Sestřička navíc zůstává s vámi doma, zatímco on je ve školce. Pokud vás syn v afektu uhodí, pak je třeba dát mu jasně najevo, že toto není přípustné chování. Chyťte ho třeba za ručičky, řekněte mu, tohle ne, bít nikoho nemůžeš. Chlapce byste neměla také plácnout, protože mu tak potvrzujete, že je to způsob řešení konfliktních situací a to ho naučit přeci nechcete. Ohledně potřeby úklidu hraček a věcí na své místo je to normální, děti tím, že jsou věci tam kde patří získávají pocit jistoty a bezpečí. Synovi vyhovte a ukládejte věci tam, kam patří, pokud je to možné. Je možné, že je syn buď úzkostnějšího ladění, nebo to také může být reakce na narození sestry, kdy se stává úzkostnějším. V každém případě toto období spontánně odezní, takže pouze zachovejte klid a poskytněte synovi potřebnou podporu, aby se se všemi změnami mohl vyrovnat. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 27.01.2021, 18:23

Dobrý den, hned na začátek napíšu, že jsem dva roky rozvedená. S bývalým manželem máme dva kluky (7 a 5). Mám přítele, kterého děti berou víc jak svého biologického otce (jeho navštěvují každých 14 dní). Bohužel náš vztah s bývalým nikdy nebyl dobrý. Všechny hádky nejraději řešil před dětmi a mám strach, že se to na tom starším podepsalo, proto je takový jaký je. Proto se chci zeptat, zda není vhodné najím pomoc odborníka.

Nás straší syn začal chodit od září do první třídy. Začal být hodně plačtivý. Například, když dělá přítel s kluky "kraviny", mladší se tomu směje, ale starší brečí. Když po něm chci, aby si dělal doma úkoly, také se rozbrečí, než aby se snažil. A to odpřísáhnu, že na něj nijak nekřičím, ani nezvyšuji hlas. Není potřeba.
Jelikož vím, že nemá moc vztah k pohybovým aktivitám, a já mám strach, aby se mu děti ve škole nesmály (sama jsem si tím ve škole prošla), snažíme se ho motivovat k pohybu. Ale jakmile po něm něco chceme, aby třeba udělal 5 dřepů, nebo popoběhl, nebo jiný pohyb, opět se rozbrečí. Mladší syn dělá vše s radostí a smíchem. Nebo když jsme byli sáňkovat, mladší si tahal sám boby, jezdil, i když mu to nejezdilo a nešlo, tak se smál. Ale starší, zase pláč, že to sám tahat nebude, že mu to nejezdí a nejde. Když mu vysvětlím, že je to normální, že ne vždy to jde hned, tak si myslí svou. Nenechá si nic vysvětlit. Myslí si, že všechno bude umět hned, okamžitě. Postaví si hlavu, třeba s učením. Když mu řeknu, že by měl trénovat psaní, protože s ním trošku bojujeme, tak mi řekne, že nemusí, že od toho chodí do školy. Ale když už k tomu sedne, tak zase s fňukáním, že toho po něm chci moc ( 2-4 řádky). A nedej bože, že toho napíše víc, tak zase pláč. Nevím, zda jen to jen "blbé" období a přejde to samo, co bych ještě mohla změnit já a nebo zda není potřeba něčí odborná pomoc.
Na druhou stranu (což je vlastnost po otci), že chce všem velet a poroučet - spolužákům ve škole. To taky netuším, jak z něho dostat, nebo ho odnaučit.

Budu vděčná za jakoukoliv radu, pomoc :)

Dobrý den se synem bych vám doporučila navštívit dětského klinického psychologa a ve spolupráci s ním se pokuste potíže řešit. Pláč a přecitlivělost vašeho syna může souviset s více okolnostmi, na základě konzultace přes email nemohu posoudit. Nástup do školy je pro dítě psychicky náročnou změnou, váš syn může být přetížený a proto plačtivě reaguje na každou další zátěž. Nemám informace o zralosti vašeho syna pro zaškolení, zda byl zvažován odklad školní docházky nebo ne. Ovlivňovat chlapce také mohou převzaté hodnoty dospělých, či jejich komentáře a názory, rodinná situace, která pro něj může být stresující. Na jeho reakcích se také podílejí jeho osobnostní vlastnosti a nastavení jeho nervové soustavy, to jak dovede zvládat stres a zátěž. Pokud chce syn ve vztahu s ostatními dětmi uplatňovat vůdčí schopnosti a děti jej poslouchají, pak asi není potřeba jej nějak usměrňovat, takové schopnosti se mu budou v životě hodit. Pokud dochází ke konfliktům s ostatními dětmi, pak opět řešte ve spolupráci s odborníkem. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.01.2021, 16:12

Dobrý večer, náš čerstvě dvouletý syn od malička relativně dobře spal i usínal. Od 7 měsíců spí ve svém pokojíku a nikdy s tím nebyl problém. Na narozeniny odevzdal dudlíky, od 18 měsíců měl pouze na spaní, první tři dny byl sice plačtivý před spaním, ale usnul a spal dobře a pak najednou začaly hrozné scény. Hystericky řve hlavně před odpoledním spánkem a i po probuzení (je unavený, ale usíná až kolem 2 vyčerpáním), dneska už i večer. Dříve usnul hned po obědě do deseti minut.
Dříve jsem ho uspavala houpanim v křesle v náručí v pokojíku a zpíváním ukolebavky, pak uložit do postýlky. Teď se vůbec nenechá, prohyba se,řve, mlátí kolem sebe. I když ho dám k nám do postele a čtu mu a následně zpívám, akorát všude leze a skáče a nedokáže se zklidnit (s dudlikem ležel a poslouchal).
Mě dudlik nevadil i když vím, že by ho už neměl mít a že byl na něm závislý, ale zubařka a manžel řekli do dvou let, ani on se po něm už neptá.
Už jsem z toho psychicky vyčerpaná, je hodně hyperaktivní, vstává kolem 6 ráno, celý den se mu plně věnuji, ale ty scény mě hrozně ničí. Hezké uspavani s pohádkou a ukolebavkou, kdy spal do půl hodiny se nám změnilo v dvouhodinové scény, kdy oba odpadáme.
Nevíte co s tím? Přejde ho to? Co změnit, jak postupovat? Moc děkuji

Dobrý den, synovo chování může být reakcí na příliš velké množství změn v krátkém časovém úseku, které není schopný zpracovat. Neuvádíte časové období, které uplynulo od vašeho rozhodnutí odejmout mu dudlík. Mohla se dostavit opožděná reakce na odebrání dudlíku, který mu před spaním pomáhal ke zklidnění. Také bouřlivě probíhající motorický a mentální vývoj může způsobit dočasné poruchy spánkového rytmu, zklidnění a usínání. Mohou ho také trápit jiné potíže například spojené s růstem zoubků. Pokud jste se rozhodli dudlík odebrat, což je z důvodu správného růstu zubů jistě správné, pak je potřeba vytrvat a nevracet se zpět. Připravte se na to, že když se rozhodnete synovi dudlík vrátit, pak mu sice zřejmě pomůže s usínáním, ale jeho návyk se rychle vrátí a budete muset začít odvykání dudlíku od začátku. Při ukládání syna se naopak snažte neměnit ostatní zaběhnuté rituály, včetně místa a doby ukládání, jinak syna ještě více znejisťujete a vyvádíte z rovnováhy. Snažte se naopak vše ostatní kromě dudlíku zachovat a vytrvejte. Pokud nebude možné syna odpoledne uklidnit, pak proces ukládání přerušte a o nějakou dobu odložte. Když budete na chlapci pozorovat projevy únavy, zkuste vaše spánkové rituály zopakovat. Stejně postupujte i při večerním ukládání. Počítejte s tím, že nějakou dobu bude trvat, než se chlapec se ztrátou dudlíku vyrovná a bude si jei chtít vymoci všemi způsoby, které má k dispozici. Postupně si najde za dudlík nějaké kompenzační mechanismy a naučí se usínat bez něj. Můžete mu nabídnout třeba nějakou plyšovou hračku, polštářek, plenku, mluvte na něj klidně a konejšivě, vyjádřete s ním soucit, že to víte, že je to pro něj těžké, ale že to jistě zvládne. Toto období určitě brzy překonáte. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.01.2021, 16:15

Syn plive jidlo

| Vlavl | 13.01.2021, 15:24

Dobrý den, syn 20m ve všech případech prospiva dobre, neni velký jedlik a jidlo ho zajímá jen občas. Od nas se pri rozptýlení nakrmit nechá. Kdyz mu dáme nějaké jidlo, cele ho rozzvyka, pak ho ale nakonec vyplivne. Dělá to i s tekutinami, kdyz je volně v bytě. Je to prosim normální? Je to jen zlobeni a známka, že rad plive? Samozřejmě mu říkáme, ze se to nedělá, ale dělá to rád dal. Moc dekuji za info!

Dobrý den, pokud syn dobře prospívá a něco sní, pak není důvod k většímu znepokojení. Nevím, zda není třeba ještě kojený, nebo nemá jiný zdroj živin (např. podávání mléka přes den). V každém případě může mít jeho záliba v rozkousání a vyplivování jídla více příčin, určitě se však nejedná o zlobení. Takto malé dítě není ještě schopno mentálně tak složité operace, aby dělalo něco úmyslně se zákeřným či špatným úmyslem. Váš chlapeček si prostě s jídlem a pitím jen hraje a experimentuje, stejně tak jak poznává svět i v jiných oblastech. Zkouší, co to udělá, když jídlo vyplivne, když vyplivne tekutinu a může ho bavit také to, jak na to jako rodiče reagujete. Synek může být například najedený a napitý, tak si jen hraje, nebo ho může také něco trápit, například v době růstu zubů mohou děti začít přechodně odmítat jídlo, nebo jíst hůře. Místo napomínání, kterým jeho činnost činíte ještě atraktivnější, zkuste tomuto nešvaru předejít. Nedávejte mu jídlo a pití volně po bytě, ale u stolu. Pokud jídlo vyplivne, tak jej ukliďte bez zbytečných komentářů, nedávejte tomuto chování přílišnou pozornost, pokud jej dítě chcete odnaučit. Pokud synka plivání baví, pak si to může vyzkoušet například při koupání ve vaně, tam můžete projevovat nadšení a usměrnit tak jeho zálibu žádoucím směrem, nebo může zkoušet foukat třeba bublifuk, nebo foukáním posunovat malý lehký balonek, bude tak trénovat motoriku mluvidel, což je prospěšné pro rozvoj řeči. Dávejte také pozor na podávání různých pamlsků mezi jídly, děti se jimi rychle zasytí, nemají pak hlad a s jídlem si jen hrají. Také pokud chlapec jídlo ukončí a od stolu odejde, pak by jídlo mělo skončit až do doby dalšího jídla. V každém případě je plivání a hra s jídlem u dětí častá a normální a dítě z tohoto období vyroste i bez nutnosti větších zásahů a opatření. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 16.01.2021, 20:14

denní režim

| Lili190 | 10.01.2021, 22:22

Dobrý den,
máme doma ročního syna a chtěla bych se zeptat jakým způsobem mu nastolit nějaký režim. Už jsme měli režim cca 3x, ale vždy jen než ho začaly trápit zoubky. Teď už je bez bolestí delší dobu, ale pořád režim žádný. Vstává si kdy chce nejdřív však kolem 8:00. A jde si spát kdy chce. Někdy ve 20:00h(to málo).Spíš chodí od 21:00-23:00h.Přes den spí jen jednou cca 2hod, ovšem zase usíná jak kdy. Zkouším mu nějaký režim nastolit již 14 dní, totálně bez úspěchu klidně bude brečet hodinu v kuse hysterickým pláčem, ale spát prostě nebude. občas dělá i to, že už je hrozně utahaný, nemůže už skoro ani sedět nemá sílu lézt, ale spát prostě ne. Nechci to zase hrotit přes takový pláč za každou cenu. Mám se snažit v tuto chvíli mu nějaký režim nastolit nebo ho mám prostě nechat být a počkat zda toto období pomine? Nemůže to být třeba jen nějaký vzdor v tomto věku? Přeci jen už víc vnímá, je zvědavý a akčnější. Od spánku se samozřejmě odvíjí vše ostatní čas jídla, hraní atd. Děkuji za odpověď

Dobrý den,
co se týká režimu u dětí, asi by se mnoho rodičů shodlo, že je to velmi užitečná věc.
Režim pomáhá dětem orientovat se během dne, dělá jim svět srozumitelnější a předvídatelnější. Rodičům potom později pomáhá s výchovou a - podobně jako u dětí - zajišťuje jim orientaci a předvídatelnost v průběhu dne. Není nad to mít výhled, že dítě si mezi 13.-15. hod pospí a my máme okénko na jiné činnosti. Obdobná situace se opakuje večer, kdy zase známe přibližný čas, kdy se můžeme těšit na uložení dítěte a zasloužené chvíle odpočinku. Tolik teorie.
Praxe často vypadá jinak, a to, že děti snaze rodičů o nastolení režimu úspěšně odolávají, případně na režim naskočí, ale vlivem nemoci, vývojového období, změny ročního období nebo i zdánlivé maličkosti ho opět opustí a je těžké režim vrátit zpět, tak jako popisujete.
Pravda je, že každý jsme individualita a tak i každé dítě je jiné, jeho potřeby taky a tyto se navíc mění.
Pravda je také taková, že i když dítě zrovna "nefunguje" v námi nastoleném režimu, neznamená to, že se neřídí vlastním režimem, který mu určují vlastní biorytmy.
Ptáte se, zda se zkoušet režim nastolit nebo čekat, až období pomine. Je pravděpodobné, že rozhození režimu souvisí s aktuálně rychlejším psychomotorickým rozvojem dítěte.
Asi bych volila zlatou střední cestu - pravidelné denní aktivity zkoušet pomalinku nastavovat, ale určitě s respektem k synovi a jeho rytmu. Nemá cenu zbytečně stresovat jeho ani sebe, to by naopak mohlo mít zcela opačný efekt u syna.
Pokud ráno dlouho spává, můžete ho zkusit budit o něco dříve (např. o půl hodiny, potom třeba i o víc) polední (odpolední spaní) zkuste také směřovat na čas, kdy bývá nejčastěji unaven. Někdy děti obtížně usínají i proto, že jsou už "přetažené". Co syna pomáhá zklidnit?
Odpolední spaní můžete také případně malinko zkrátit a vyzkoušet, zda by poté syn přece jen večer neusnul dříve.
Nepíšete pak, jaký máte režim přes den, zda chodíváte třeba pravidelně na procházky, zda máte třeba přes den vyhrazený čas na "řádění" a naopak na zklidňující aktivity (prohlížení knížek, zpívání, povídání) před spaním. Máte nějaké rituály - např. večerní koupání, jídlo, potom třeba přesun do setmělé místnosti, mazlení, ukolébavka...? Spí syn celou noc nebo jen s minimálním počtem probuzení? (mimochodem, pokud ano, můžete si blahopřát, protože věřte, že v roce nespí celou noc ještě mnoho dětí).
Každopádně myslím, že aktuální "nerežim" je přechodné období a když budete naslouchat synovým potřebám, postupně se vám podaří váš denní rytmus zase sladit k oboustranné spokojenosti.
Hodně zajímavých informací i podporu můžete načerpat  i na prosimspinkej (třeba na instagramu).

Přeji hodně radosti s chlapečkem

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 14.01.2021, 08:43

Dobrý den prosím o radu co dělat můj ex si našel před rokem jinou my jsme se museli odstěhovat po dobu kdy jsme tam ještě bydleli a ex hlídal děti jen stylem že si lehnul a čas trávil na mobilu s milenkou pak jsme se odstěhovala s dětmi nebyli jsme vzatí tak jsme se domluvili na tom že děti si bude brát ob víkend a kdykoliv bude mít čas samozřejmě z toho sešlo syn 12 let tam jednou přespal a hned ten den volal že chce domu nová přítelkyně ex se k němu nechovala nejlíp a dávala mu najevo že je jen na návštěvě dcera 8 let k ex nechce vůbec kvůli ní nikdy ji neviděla ale prostě ji nenávidí a díky tomu nechce jezdit k ex tak jsme vymysleli že ex jezdí každou neděli k nám uvolním mu byt aby byli sami nevím už co dělat aby se to nějak zlomilo a jezdili k němu tátu milují ale tu jeho paní nedají a největší zlo nastalo když paní otěhotněla děti se úplně upnuly na mě já jsem po roce si našla přítele děti ho berou jako prima parťáka.kdyz dětem řeknu proč se nesvěří tátovi s pocity proč tam nechtějí tak že neví mám pocit že se boji aby si to s ním nerozhadali.ted se jim má narodit miminko dozvěděli se to od cizích lidí čekala jsem že jim to řekne sám.myslim si že syn by se dal zlomit ale dcera prostě nechce říká že ji ta ženská vzala domov a nemluví o ní pěkně.ja se ještě snažím jako že ji může brát jako tetu že budou mít miminko že bude moc vozit a ona rázně řekne nikdy bydlíme od sebe 3 km což není daleko že se můžou vidět kdykoliv ale už jsem z toho opravdu unavená pořád toto řešit ex jsem řekla že za dětmi může kdykoliv nebráním mu v tom ale potřebuju poradit co dělat aby se to v dětech nějak zlomilo a našli si cestu zpět k tátovi za jakoukoliv radu budu vděčná

Dobrý den,
popisujete náročnou situaci, se kterou se vaše rodina musí v posledním roce vyrovnávat. Otec dětí si našel novou přítelkyni a nyní s ní již čeká další dítě.
Vaše děti se doposud se situací nevyrovnaly a návštěvy u otce odmítají, syn se u otce necítil kvůli jeho nové partnerce dobře, dcera se s "macechou" nechce zatím seznámit vůbec. Vy byste byla ráda, aby se to u dětí zlomilo a k otci opět našly vztah.
Přemýšlím, co by se mohlo u dětí aktuálně zlomit? Pocit, že jim nová paní vzala tatínka? Pocit, že se s ní ve svém původním domově už necítí dobře, natož doma?
Jak vnímá situaci jejich otec? Jak si vysvětluje, že k němu děti nechtějí? Mluvili jste spolu o tom? Tlačí nějak na vás ohledně návštěv dětí u něj?
Jaký máte s otcem dětí nyní vztah? Myslíte, že vaše děti vnímají váš vztah jako dořešený?
Nevím, jaké by byly odpovědi na tyto otázky, ale zkuste si jen pro sebe zodpovědět. Někdy děti reagují i na to, co cítíme, přestože si to sami nepřiznáme.
Co se týká aktuálních pocitů dětí, přijdou mi naprosto pochopitelné a přirozené. Došlo k rozpadu rodiny, který nemohly ovlivnit, v nové partnerce otce vidí vetřelce, kvůli kterému jste museli opustit původní domov. Ve svém domově se cítí cizí, navíc je možné, že nová paní se dostatečně nesnaží hledat k nim cestu, navíc se dozvěděly od cizích lidí o očekávaném polorodém sourozenci. Nenapadá mě, co by samy děti měly dělat, aby se cítily u otce lépe.
Píšete, že jejich tatínkovi umožňujete návštěvy u vás, jeho kontakt s dětmi podporujete a děti se k návštěvám u něj snažíte motivovat.
Z těchto informací soudím, že děláte pro obnovení vzájemného vztahu otce s dětmi vše, co jde.
Děti mají však své pocity (a samozřejmě i city), které jen stěží mohou ovlivnit.
Kdo tedy může situaci změnit? Neměl by to být právě otec dětí, kdo by se měl snažit maximálně na vztahu s dětmi pracovat? Neměl by to být on, kdo by se měl snažit získat znovu jejich důvěru, dát jim pocit jistoty, že jsou pro něj stále důležité a má je rád? Je teď řada na něm, aby se děti u něj cítily dobře - on si musí se svou partnerkou vyjasnit, že jsou pro něj děti důležité, přeje si, aby u nich pobývaly a aby se, coby macecha, snažila také budovat si s nimi vztah.
Pokud otec neví (bylo by ale zvláštní, kdyby ani netušil), proč k němu děti nechtějí, zkuste si s ním v klidu na toto téma promluvit sama, říct mu to, co jste psala - tedy, že ho děti milují, ale necítí se přijaty ze strany partnerky. Nechat toto vysvětlování na děti by bylo asi hodně zatěžující.
Uvidíte, jak bude expřítel reagovat, můžete zkusit navrhnout nějaké společné setkání dětí s tatínkem a jeho přítelkyní mimo jejich domov (i když současná doba a možná i těhotenství partnerky tomu moc nenahrává).
Aby se děti cítily u táty dobře, musí zajistit především on.
Je důležité, že u vás děti cítí oporu, že se cítí s vámi i vaším novým přítelem dobře. Respektujte tedy jejich pocity, buďte trpělivá a nesnažte se nic "lámat".
Pokud od Vás děti cítí, že je v pořádku, aby bývaly co nejčastěji se svým tátou a zároveň je netlačíte tam, kde zatím nechtějí být, děláte pro ně maximum.
Míč teď není na vaší straně hřiště.
Přeji hodně radosti a společných okamžiků s dětmi.
Míša

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 11.01.2021, 10:59

Kňourání

| Eva2411 | 07.01.2021, 21:34

Dobrý den, syn má teď 2,5 roku. Už od malička je dost citlivý a uplakaný. Citlivý je dost na různé zvuky, jako vysavač, vrtačka, mixér, stěrače atd. Bohužel se to postupem času moc nelepší. Snažíme se vždy utěšit, pochopit a vysvětlit, že se bát nemusí. Je to normální takové chování? Kdy by to mohlo asi přejít? V okolí děti s tímto problémem nemáme.
Dále mám dotaz na kňourání. Bohužel kňourání nebo mrčení, prostě nějaká forma stěžování si u něj taky přetrvává už déle. Pořád se ho ptáme co chce, dokáže si říct nebo ukázat, i když vyhovíme, tak za krátkou chvíli si najde další problém. Snažíme se s manželem být trpělivý, ale když vám dítě kňourá opravdu celý den, mezi lidmi i doma, tak občas už nám dojde trpělivost. Nijak ho netrestáme, snažíme se vysvětlovat, maximálně občas zvýšíme hlas, abychom zdůraznili, co je za problém. Nebo když je to opravdu hodně přes čáru, tak odejdeme a necháme ho aby se uklidnil sám. Moc nevíme, důvody jeho chování. Opět takové děti ve svém okolí nemáme. Vím, že se děti srovnávat nemají. Ale v tomto případě je to opravdu těžké.
Dále má problém si hrát sám, hraje si sám jen pár minut a pak vyžaduje, aby si s ním někdo šel hrát. Samozřejmě se mu věnujeme rádi, ale občas je potřeba uvařit nebo něco udělat.
Uvažujeme teď i nad druhým potomkem, ale mě náš syn dost psychicky vyčerpává, takže často si nejsem jistá, jestli jít do dalšího dítěte. Syn je zdraví a vím, že je to, to nejdůležitější, ale mám prostě strach aby se nám nenarodilo ještě komplikovanější dítě a třeba bychom to s manželem ještě více nezvládali.

Předem vám moc děkuji za jakýkoliv názor nebo radu. Hezky večer.

Ryšavá
Předem moc děkuji za rady.

Dobrý den, nemám dostatek informací o celkovém vývoji vašeho syna a také vzhledem k jeho velmi nízkému věku je obtížné posoudit příčinu potíží. Může se jednat o přecitlivělost jeho nervové soustavy, nebo o nějaké specifikum jeho vývoje. Doporučila bych vám konzultovat vámi popisované projevy chování s ošetřujícím pediatrem a postupovat podle jeho doporučení.  Synovi se snažte vytvořit co nejklidnější a stabilní rodinné prostředí, eliminujte vliv stresových faktorů a vzniku rozrušení. Pokud víte, že se některých zvuků bojí, snažte se ho jim co nejméně vystavovat. Mluvte na něj klidným hlasem, vysvětlujte mu situace jednoduchými, věku přiměřenými slovy. Postupně můžete trénovat přiblížení k vypnutému zdroji zvuku, nechat syna si ho ohmatat, vyzkoušet (např. vysavač). Ohledně schopnosti samostatné hry je v tomto věku normální, že se dítě samo dovede zabavit pouze krátkou dobu a na většinu svých činností potřebuje rodiče. Můžete se synem hrát různé pro věk přiměřené senzomotorické hry, které vám oběma budou přinášet potěšení a zároveň stimulovat jeho vývoj. Velké množství dětských her a námětů k nim je možné najít na internetu, nebo v literatuře. V případě, že budete potřebovat vykonat různé činnosti v domácnosti, tak lze dítě podle jeho věku do činností také zapojit. Je možné mu pořídit například stupínek nebo tzv. "učící věž", což je také vlastně takové stupátko například ke kuchyňské lince, které dítěti umožní bezpečně dosáhnout na linku a zapojit se do činností. Postupně s věkem a vývojem by se v souladu s vývojem dětské hry měla prodlužovat doba, kdy se syn dokáže zabavit sám. Volná hra je pro vývoj dítěte velmi důležitá a mělo by k ní mít dostatek času a prostoru. Vzhledem ke specifikům vývoje vašeho synka je na vás zvážit případný větší věkový rozestup mezi sourozenci. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 08.01.2021, 14:46

Školka

| Bodule | 05.01.2021, 15:26

Dobrý den,

mám dotaz ohledně syna (3.5roku).
Od malicka má problém se spaním, moc tomu nedá cca od roka přes den nespi. Vždy alespoň po obědě leží. Odpočívá. Učila jsem ho to pravé i kvůli školce.
Ted k jádru dotazu. Do skolky chodí od září. Když chodil po obědě vse ok byl stastny. Několikrát byl až do odpoledne, také vše ok. Bohužel se však stalo, že několikrát nedostal správně pyžamo, zapomněl nachystat lehátko a nenašel svou hračku na spaní atd a paní učitelky měli moc děti a toho si nevšimly. Syn asi v takovém větším kolektivu není tolik prubojny. Je velmi chytrý ale také velmi poslušný.
A nyní začal plakát ráno ve školce a nechce tam být "sám". Vždy řekne že to zvládne odhodila se ale pak strašně pláče párkrát vyběhl a utekl do šatny za mnou. Někdy si tam sedne a pláče. Je chytrý rozumný ví že musí, ale..... Paní učitelky říkaly že občas popotahuje na lehátku. Myslím že když má být na lehátku je špatný pere se s tím, ale ještě to nezvládá.
Je vhodné spíše ustoupit a dát mu čas, že by chodil pouze do oběda?

Děkuji
Aneta

Dobrý den, problematika potřeby menšího množství spánku se často týká bystrých a nadaných dětí, problémy se spánkem mohou ale také mít například děti hyperaktivní bez ohledu na nadání. Zahájení docházky do školky je pro dítě velkým zlomem v jeho dosavadním životě a klade na něj nemalé nároky. Jsou děti, které vše zvládnou naprosto bez potíží, ale jiné děti, zejména ty citlivější, mohou mít s adaptací na školku potíže. Často se také stává, že docházka začne bez potíží, dítě i rodiče jsou nadšení a reakce se objeví až později, většinou když dítě zjistí, že docházka je pravidelná a jedná se o jakousi jeho povinnost. Jiné děti zase mohou plakat od počátku a zvykají si postupně. Je to prostě individuální proces. Odpolední spaní je pro dítě náročné, obzvlášť když doma již po obědě nespává.  Podle popisovaných projevů vašeho syna se cítí být frustrovaný a to zřejmě také tím, že ne vždy proběhne vše podle plánu (zapomenutá hračka, pyžamko apod.). Děti mají rády pravidla a pokud je něco vychýlí ze zaběhnutého rytmu, tak se obtížněji přizpůsobují, mohou být plačtivé, lítostivé. Doporučovala bych vám proto, pokud máte možnost vyzvedávat syna ze školky po obědě, tak abyste jej tam zatím spávat nenechávala. Nejedná se o žádné ustoupení dítěti (nejde zde přeci o žádný boj), ale o přizpůsobení se jeho aktuálním potřebám a snížení jeho stresu. Přeci nechcete, aby se pro něj školka stala postupně strašákem a traumatizujícím prostředím. S postupným přivykáním na spaní po obědě začněte až po synově zklidnění, v období, kdy do školky bude zase chodit rád a bez potíží a nebude plakat a vybíhat za vámi do šatny. Možnost spaní ve školce s ním proberte, vysvětlete mu to, řekněte mu, co například musíte v této době udělat, zařídit nebo máte za činnosti. Proberte si společně také, jak ukládání ve školce probíhá, poraďte co dělat, když nebude něco v pořádku, že se nemá bát obrátit se na paní učitelku. S paní učitelkou také situaci proberte a požádejte ji, zda by se alespoň prvních pár dní, kdy syn bude ve školce odpoledne spát, na něj více zaměřila a věnovala se mu. Pravda je, že paní učitelky mají dětí hodně, ale teď již téměř v pololetí jich nebude tolik, které by plakaly a potřebovaly větší péči. Paní učitelky ve školce si vybraly tuto práci, protože je baví pracovat s dětmi a věnovat se jim, neměl by být tedy problém porozumět a vyhovět vaší žádosti. Děti, které po obědě nespí, je možné také zabavit jiným způsobem, alespoň krátký klid na lehátku je pro odpočinek dítěte důležitý, potom by  však dítě mohlo vykonávat nějakou klidovou činnost například kreslení či prohlížení knížek u stolečku. Vynalézavé učitelky určitě nějaký program, který nebude rušit ostatní děti, bez potíží vymyslí. Věřím, že váš chlapec adaptační potíže brzy zvládne. Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 06.01.2021, 14:11

Obavy z čerta

| Zuzatob | 02.01.2021, 00:32

postupovat. Nás 4,5 letý syn je hodny a dost citlivý. Je šikovný, chápavý,chytrý, spravedlivý, nevšimli jsme si že by měl v kolektivu problém. Má tedy raději starší děti (může to být tím že je v rámci rodiny obklopený o malinko staršími dětmi). Letos po Mikuláši,který proběhl tak jako každý rok, a pri návštěvě kdy jsme byli u švagrové,byl trošku nervózní ale odpovídal a zpíval písničku. Měli i Mikuláše s čertem ve školce ale tam to myslim proběhlo taky v pořádku. Od té doby, se pořád ujišťuje jestli je hodny a jestli nezlobí a to za každé situace. Když mu řekněme ať si jde umýt ruce a on trošičku zaprotestuje,hned. Se opraví a ptá se jestli byl hodný. Kdekoliv v pohádce vidi čerta,znervózni a chce to přepnout. Kdykoliv se mu zdá že nám odporuje,hned se ptá jestli byl hodny a už natahuje. Přitom opravdu vůbec ale vůbec nezlobí. Mikuláš ho chválil za moc věcí, napomenul ho jen za domlouvání a vztekani (minimálně). Už nevíme co mu máme říkat. Kdyby aspoň zlobil! Ale ptá se opravdu při každé blbosti a hned to jde napravit. Dnes začal plakat že nechce do školky,po chvíli se zeptal jestli už tam čerti nepřijdou a jestli nepřijdou ani k nám. Tak jsme mu slíbili že už nikdy , a pokud si to nebude prat tak ani Anděl a Mikuláš,že záleží na něm. Vysvětlili jsme mu že ve školce to jsou převlečeni lidi.anj jsme ho nikdy nestrasili tím že by si ho měli čerti vzít a tak podobně . Ještě mě napadlo že bysme mohli napsat dopis Mikuláši, jestli by nemohl vyřídit čertum že k nám už nemají chodit? Nebo jak máme postupovat? Je nám ho opravdu líto ,že je tak vystraseny a úzkostný. Děkuji za radu

Dobrý den, váš syn se nachází v takzvaném magickém období vývoje myšlení, které začíná zhruba od tří let a končí přibližně s nástupem do školy a u některých citlivějších dětí může trvat až cca do 10 let. Děti v tomto období mají potíže rozlišit skutečné a fiktivní, pohádky, pohádkové postavy, hračky a magické postavy považují za skutečné. Na své rozumové úrovni ještě nedokáží rozlišit co je opravdové a co ne, převládá u nich intuice a fantazijní vnímání a představy nad logikou. Proto váš syn považuje čerty a Mikuláše za skutečné a obává se jich navzdory vašemu vysvětlení, že jsou to převlečení lidé, že nejsou skuteční. Podle popisovaných projevů chlapce to vypadá, že prožil traumatický zážitek v souvislosti s čerty a Mikulášem. Doporučila bych vám navštívit dětského klinického psychologa a  strachy a obavy syna u něj probrat a poradit se, jak se synem dále pracovat, aby se se zážitkem vyrovnal. Vy můžete udělat to, že si se synem promluvíte o zlobení. Váš chlapec teď žije s velkou úzkostí a strachem, že pokud se normálně spontánně projeví, či s něčím nesouhlasí nebo projeví svůj názor, tak bude potrestán čerty. Promluvte si tedy jednak o tom, čeho se vlastně konkrétně bojí, proč se tak zoufale snaží nezlobit. Jeho strach nebagatelizujte, je pro něj reálný a opravdový. Dále je potřeba mu co nejdříve vysvětlit, že projevení vlastního názoru a i případného nesouhlasu není zlobení, ale normální dětský projev. Pokud by něco zasluhovalo trest, pak je to úmyslné ubližování druhým, něco někomu úmyslně vzít, podvádět a lhát či jiné závažné činy. Trest, že byste však udělili vy jako rodiče a určitě ne nějaké pohádkové postavy jako čerti a Mikuláš. Že za svého chlapce zodpovídáte a uděláte všechno pro to, abyste ho ochránili před veškerým nebezpečím a uděláte také všechno pro to, aby se zdravě vyvíjel. Přece byste z chlapce nechtěli vychovat člověka bez vlastního názoru, který je poslušnou ovečkou plnící veškeré příkazy a žijícího ve strachu a obavách. Pečlivě odpovězte na jeho případné dotazy. Chlapec je evidentně citlivý, dávejte pozor na případné rozrušení i v budoucnu, protože jej může obtížněji zpracovávat. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 05.01.2021, 13:36

Prerušované čůrání

| janmuz | 28.12.2020, 22:00

Dobrý den,
máme holčičku (2r3m) se kterou pomalu začínáme cvičit chození na nočník. Jsme v začátku, teprve v polovině listopadu se jí vůbec poprvé podařilo vyčůrat se do nočníku. Do té doby nejevila vůbec zájem, tak jsme to netlačili a nechali to na ní. Nyní je situace taková, že má dny, kdy sama hlásí a běží k nočníku, ale taky dny, kdy jí není dobře (rostou jí pětky) a jako by to úplně zapomněla. Věřím, že tohle se časem spraví. Co mě ale trápí je, že čůrá přerušovaně. Vím, že má plný močový měchýř, ale ona pustí do nočníku jen malinko a chce zase, pak zase malinko a třeba až napotřetí se vyčůrá pořádně. Říkala jsem si, že se to časem bude lepšit, ale nelepší a večer se naše dítě, které doposud v osm lehlo do postele a pokojně samo usnulo v postýlce, mění v malého satana, který si neustále vyžaduje, že chce ještě čůrat, ale na nočníku nic nevymyslí. Pokud je odvedena do postýlky přes svou vůli, odehraje se tyjátr spojený s hysterickým pláčem a urputnou touhou dostat se z postýlky a dosáhnout svého = sednout si na nočník/záchod, apod. Existuje prosím nějaká technika nebo pomůcka, která by jí pomohla pochopit, že čůrá se jednou a komplet?
Děkuji za radu a přeji zdravé dny,
Jana N.

Dobrý den, asi vás zklamu, ale nevím o žádné zázračné technice, která naučí dítě chodit na nočník a vykonat celou potřebu. Budete potřebovat hlavně trpělivost, každý i dílčí úspěch chválit, takže chválit i malé množství moči vykonané na nočník. Hlavně se na dítě nerozzlobit, nekárat ho. Vaše dcerka se teprve učí ovládat svůj močový měchýř a vnímat signály jeho naplnění. Tak jako když se každý člověk učí nějakou novou a pro malé dítě docela zásadní dovednost, tak má nárok na omyly, chyby i návraty zpět. Ale nevěšte hlavu, pokud je dcerka na nácvik chození na toaletu připravená, tak se to i přes počáteční obtíže naučí docela rychle. Na úvod si uvědomte, že při učení na nočník nezáleží naprosto na intelektu (nadání) dítěte, ale na zralosti jeho nervového systému. Každé dítě také vyzrává individuálně a to co některé dítě v jistém věku bravurně zvládá, se jiné dítě teprve učí, nebo se o to ani zatím třeba vůbec nezajímá. Přitom to nemusí znamenat vůbec nic, jen tempo vyzrávání dítěte je odlišné. Proto je i při nácviku na nočník vhodné počkat, až se dítě samo začne o nočník zajímat, začne například hlásit, že vykonává potřebu (což většinou nejdřív bývá až po vykonání, nebo při vykonávání a až poté si dokáže potřebu uvědomit předem), také by dítě mělo být schopno zůstat delší dobu suché. Dítě je potřeba vždy pochválit a postupovat pozvolna a trpělivě. Jinak se vhodná doba promešká, dítě se zablokuje a bude na nočník odmítat chodit a s nácvikem pak můžete začínat úplně od začátku až po nějaké přestávce. Nejlepší je řídit se vždy podle dítěte. Je tedy možné, že vaše holčička, která se teprve učí močový měchýř ovládat a potřebu správně vždy hlásí, tak se prostě ještě nedokáže plně uvolnit a vykonat potřebu celou a proto močí po troškách. Nebo prostě ještě močí častěji. Nebo vám chce udělat radost a tak jde třeba pokaždé, když se jí zeptáte, i když se jí třeba ještě úplně nechce. Počítejte s tím, že je v nácviku a má nárok na vaši toleranci. Můžete jí to ještě také klidným hlasem vysvětlit a říct jí, že se vám zdá, že by to ještě mohla zkusit, pokud ale nebude chtít, tak ji na nočníku určitě nedržte. Je potřeba ji vysadit vždy, když si řekne. Také je obvyklé, že když má dítě nějakou zátěž, je nemocné, rostou mu zoubky, tak na poslední, vývojově nejvyšší a ještě neupevněnou dovednost může jakoby zapomenout, prostě na ni nemá kapacity. Postupujte opět podle dítěte. Večerní usínání může být problémem, protože dcerka zjistila, že může neustálým chozením na nočník celkem dobře oddalovat uložení ke spánku. Nedá se nic dělat, je v nácviku a vy chcete, aby se na nočník naučila chodit, Nezbude vám, než ji vždy vyndat a na nočník vysadit, pochválit. Nedělejte kolem toho rozruch, který ji opět probere a naruší přípravu ke spánku. Postupujte jako vždycky, zachovejte večerní rituály, uložte dítě do postýlky. Bude-li se dožadovat vykonání potřeby, pak s ní o tom nediskutujte, nejlépe beze slov, nebo jen se stručným věcným komentářem dceru na nočník vysaďte, pochvalte ji ať už potřebu vykoná, nebo ne a pak opět bez zbytečných slov uložte do postýlky. Postupujte vlídně a trpělivě. Pokud jí nebude přinášet neustálé dožadování se toalety před spaním váš zájem, pozornost a vzrušení, pak se dcera zároveň také s tím, jak se bude zdokonalovat v ovládání močového měchýře uklidní a situace se upraví. Kdyby se nácvik stále nedařil a dcera by na nočník začala odmítat chodit, pak ještě zřejmě nebyla zcela připravená a bude potřeba nácvik přerušit a vyčkat na vhodnější období, reagovat na signály dítěte. Přeji rychlé zvládnutí tohoto období. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 31.12.2020, 10:06

Nadměrné slinění

| hanka.mali | 22.12.2020, 05:29

Dobrý den,
máme tříměsíčního klučíka a cca poslední dva týdny začal hodně slinit, až je potřeba ho převléci. Dále hodně zarputile kope nožičkami, je napnutý jakoby chtěl běžet. Slinění a "běh" se děje jen ve večerních hodinách. Čím to může být? celkově je to pohodové miminko, které nic netrápí (nebo se tak alespoň domnívám).
Děkuji za odpověď.
Přeji hezké dny
Hana M.

Dobrý den, potíže mohou být spojené s meteorismem - nadýmáním, zkuste Espumisan kapky. Kontaktujte svého pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 22.12.2020, 15:09

Dcera téměř 4 roky blinká

| klitom | 18.12.2020, 09:55

Dobrý den,

Jsme již bezradní. Dcera je narozená v březnu 2017. Vždycky byla drobnější, ale vývoj v pořádku, prospívala. Důležité je říct, že je nadprůměrně chytrá, v roce a půl mluvila ve větách. Již ve 3 a půl roce věku byla na úrovni předškoláka (učitelky v MŠ, kam začala chodit letos v září nám to několikrát říkali, že je neuvěřitelně chytrá a šikovná a 5ti leté děti "strčí znalostmi do kapsy". Začala psát a sama se naučila číst.).Poslední cca půlrok máme problém s jídlem. Dcera byla vždy vybíravá, nesnědla jen tak něco. Ale vždy alespoň něco snědla, nehladověla, bylo to bez nějakých větších problémů - do jídla jsme jí nikdy nenutili stylem "dokud to nesníš, nejdeš od stolu". Spíše jsme chtěli, aby ochutnávala, dala si na co má chuť, poznávala nové potraviny. Když jí něco nechutnalo, nedávali jsme jí to a zkusili nabídnout zase např. za 2 měsíce. Vzhledem k tomu, jak je dcera komunikativní, leccos se jí dá vysvětlit. Jednou u oběda (cca ten půlrok zpátky) jsme se ale s manželkou rozzlobili a ona se, předpokládám, ze stresu poblinkala. Od té doby máme problém u snídaně a oběda (zezačátku to bylo vyjímečně, nyní již každý den). Jakmile tam s ní jsme, sní pár lžiček a že už nechce. Když, absolutně bez nátlaku, řekneme jestli nechce ještě, že snědla opravdu malinko, že bude mít brzy hlad, tak se poblinká. Úplně se jí stáhne bříško a je to.. Když je ve školce, tak svačiny, obědy (jídla, která jí chutnají), normálně jí. Když je u babičky, také jí. úplně normálně. Ale s námi ne. Jakmile jsme si s manželkou definovali tento problém a pravděpodobně i příčinu, snažíme se to nějak řešit. Dcera sama dokonce vymyslela svůj vlastní "obranný mechanismus", kdy si sama říká, že si chce hrát "na papání", což v jejím podání znamená, že si dává za někoho (u nás např. za Jeníčka, za Mařenku atd atd). Ale i to se většinou pokazí tak, že najednou zakašle a poblinká se. A začne plakat, ať se na ní nezlobíme atd. Myslíme si, že to takto dcera má, protože nás nechce zklamat a to, že se poblinká bere jako svojí prohru a že nás zklamala a že se na ní budeme zlobit. Ale to neděláme, jsme úplně v klidu, nezlobíme se na ní, chováme se jako by se nic nestalo, nebo jí obejmeme, řekneme vlídná slova, že se nic nestalo, to je v pořádku, o jídle se nebavíme... Dnes např. k snídani kousla 3x do perníku, řekla, že už nechce a odešla do pokojíčku. Tam se najednou poblinkala. Je to na denním pořádku. Jsme zoufalí a nevíme, jak máme toto řešit. Nechceme, aby se to zvrtlo do nějaké závažné poruchy příjmu jídla. Nečekám, že se to srovná během týdne ani dvou. Ale chtěl bych Vás moc poprosit o nasměrování, jak tuto situaci zkusit řešit..

Moc děkuji, Tomáš.

PS: dcera je velmi vnímavá, citlivá a kontaktní.

Dobrý den, vzhledem k popisované situaci bych vám doporučila co nejdřívější konzultaci s dětským klinickým psychologem, nejlépe s tím, který působí při zdravotnickém zařízení, kde mají například i poradnu pro výživu, nebo výživové specialisty (ideálně dětská psychologie v dětské nemocnici). Situaci opravdu nepodceňujte, potíže s jídlem se mohou vléci dlouhou dobu a vyústit v poruchy příjmu potravy, kdy se jedná o závažnou psychiatrickou diagnózu. Doma můžete zkusit změnit váš přístup. Zdá se, že opakujete stále stejné neefektivní postupy se stále stejným výsledkem - zvracení dcery. Jídlo a jeho příjem nebo odmítání je silnou zbraní dětí k manipulaci a k vydírání rodičů. Vaše dcera tuto moc objevila a zjistila, že vás tak může snadno ovládat (i když neuvědoměle). Dceři nabízejte jídlo zcela normálně, bez žádných speciálních či specifických komentářů. Normálně se snídá, svačí, obědvá, večeří apod. Chtějte, aby k jídlu usedala společně s vámi. Pokud jíst nebude chtít, pak jí bez komentáře talíř odeberte, nenuťte ji. Platit musí však striktně to, že jí žádné další či jiné jídlo nenabídnete a neposkytnete až do dalšího plánovaného jídla. Tzn, že pokud nejí snídani, nabídnete jí až svačinu, nic mezitím (pozor na sladkosti či jiné mlsání, které dítěti často stačí na uspokojení hladu). Stejně postupujte, pokud sní jen něco. Tady platí opět to, že odchodem od stolu končí jídlo a už nic dalšího ani nedojezené jídlo jí nenabízejte a nedávejte. Pokud se dcera poblinká jak píšete, pak opět nekomentujte, neutěšujte vlídnými slovy (může to být právě to, co dcera chce, vaši lítost a utěšování) a veďte ji k řešení problému. Okomentujte pouze to, že se pozvracela a je potřeba to uklidit. K úklidu poblinkaného veďte dceru samotnou. Ať si převleče znečištěné oblečení, hadříkem ať očistí podlahu či koberec v pokojíčku. Dále už situaci nerozvádějte. Učíte tak dceru řešit následky svého chování. Předtím než přistoupíte k těmto opatřením bych ještě doporučila konzultaci u pediatra a případně nějaká vyšetření k vyloučení zdravotní příčiny potíží. Popsaný postup volte až po vyloučení těchto zdravotních potíží.
Popisujete, že je dcera inteligentní a vnímavá. Dávejte pozor, zda na ni nekladete byť i nevědomky příliš vysoké nároky. Nadané dítě ve čtyřech letech není předškolákem i když by bylo sebechytřejší, má tělíčko a psychiku čtyřletého dítěte. Dcera se může vašimi nároky, např. že s ní mluvíte, nebo se k ní chováte, nebo od ní očekáváte jako by byla starší, cítit přetížená a potíže s jídlem mohou být důsledkem. Věnujte se proto celkovému rozvoji dítěte, ne pouze intelektuálnímu, rozvíjejte pohyb, volnou hru, bavte se s ní, dovádějte, mazlete se s ní, vyprávějte si...
Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 18.12.2020, 15:54

Dobrý den paní doktorko,

mám velký problém s dcerou 12 let. Naprosto odmítá plnit jakékoliv moje pokyny týkající se běžného denního provozu, neplní svoje školní aktivity, ignoruje veškeré moje snahy o "výchovu". Musím jí každý den neustále říkat běžné pokyny (jdi se umýt, vezmi si bačkory, vyčisti si zuby, atd...), nereaguje ani po desátém připomenutí.....to samé při školních aktivitách, úkoly neplní nebo je plní pozdě. Dále má neuvěřitelný nepořádek v pokoji, který odmítá uklízet, neplatí žádné zákazy (bez telefonu, ipadu, wifi, bez kroužku koní....) Nevím jestli to má souvislost, ale je hodně při těle a bohužel má velký apetit, když jí po dobrém upozorním, že sladkosti by jíst neměla, je vzteklá, podrážděná. Víceméně na všechny moje pokyny reaguje vztekle a podrážděně nebo nereaguje vůbec... Jinak je to hodná srdečná holka, ale tohle mě naprosto vyčerpává.....každý den to samé... Zkoušela jsem po dobrém, po zlém, bohužel situace je stále stejná. Už nevím co dělat.....

Dobrý den, veškeré výchovné snahy ve smyslu zákazů, příkazů, pokynů se u pubertálního dítěte zcela spolehlivě míjí účinkem. O výchově či spíše o tom, jak vycházet s dospívajícím dítětem, jak se mu neodcizit, bylo napsáno mnoho literatury. Určitě bych vám doporučila si některou z knih koupit. Vaším neustálým kontrolováním a připomínáním toho, co by dcera měla dělat a co dělá a opakováním příkazů se jí stále více odcizujete a její nazlobená reakce je úměrná jejímu věku. Uvažte, zda nenastal čas ponechat alespoň záležitost běžných denních činností jako mytí, zda má nebo nemá papuče, zda si vyčistila zuby na její zodpovědnosti. Opravdu si myslíte, že ve svých 12 letech toto dcera neví nebo neumí? Vaším neustálým připomínáním ji zaháníte do negativního přístupu, kterým vás jen provokuje. Proto je potřeba důvěřovat jí i vaší výchově a nechat tyto činnosti opravdu jen na ní. A také to, aby si za své chování nesla i následky. Pokud jí například bude zapáchat z úst, protože si nevyčistila zuby, pak se zcela jistě setká s negativní reakcí okolí, která ji velmi rychle usměrní, také v případě zkaženého zubu si následky ponese sama. Ale nebojte se, daleko pravděpodobnější je, že bez vyčištěných zubů vůbec nikam nevyjde, protože je čistotná a dobře vychovaná. Vždyť vy sama jí svou pečlivostí v tomto dáváte příklad. Právě osobní příklad a chování rodičů dávají dospívajícímu dítěti mnoho. I když to navenek vypadá, nebo dává najevo, že se pro ni chováte nemožně, tak vás bedlivě sleduje a přebírá vaše postoje, hodnoty, vzorce chování. Pokud chcete s dcerou komunikovat, pak se snažte jí přiblížit, zajímejte se o její zážitky, o to co se jí líbí, co sleduje. Využijte dobu, kdy dcera bude pro kontakt otevřená a nejlépe sama s něčím přijde, nebo navoďte příjemnou atmosféru při nějaké vaší oblíbené společné činnosti, doprovoďte ji třeba na kroužek koní, hledejte společná témata, činnosti. Pokud dcera přijde sama, tak v této chvíli odložte vše co děláte a udělejte si na ni čas. Mluvte s ní otevřeně, říkejte, jak byste vy reagovala, nebo co by se vám líbilo, vyhněte se poučování, komandování, usměrňování. Podobné vaše projevy by dceru zase zahnaly, stáhla by se do sebe a příště už by třeba nepřišla. Mluvte s dcerou otevřeně, úměrně jejímu věku. Můžete s ní citlivě probrat také problém její postavy, jak se na to dívá, jestli by to chtěla nějak řešit. Tím, že jí připomínáte, že by neměla jíst sladkosti, jí podsouváte, že její postava není ideální a navíc ji opět zaháníte do negace. Bude sladkosti jíst vám natruc, neporozumí tomu, že by případnou redukci váhy měla dělat sama pro sebe. V otázkách vyšší hmotnosti postupujte obezřetně a citlivě, takto mladé dívky jsou náchylné ke vzniku poruch příjmu potravy nebo jiných psychických potíží. Můžete její nadváhu zkonzultovat také s její ošetřující lékařkou, nejlépe bez dcery společně probrat možný postup na redukci váhy a paní doktorka jí to pak může doporučit. Doporučení od autority lékaře přijme dcera úplně jinak, než vaše připomínky ke sladkostem.
Ohledně plnění povinností si také můžete sednout společně, probrat povinnosti, které je potřeba vykonávat, se kterými byste potřebovala pomoct a nechat dceru vybrat, kterou z nich bude vykonávat. Opět je potřeba jí projevit důvěru a přenechat zodpovědnost za plnění povinností jí. Uvidíte, že její přístup k plnění něčeho, co si sama vybrala a je jen na ní,  bude jiný, než když jí něco opakovaně přikazujete. Úklid pokoje puberťáka je však kapitola sama pro sebe a je téměř nedosažitelný. Tady bych se spokojila s tím, že vaše dcera má nyní vyšší potřebu soukromí, její pokoj je její království, které jako matka budete respektovat a budete jí do něj vstupovat co nejméně, nebo na její pozvání, např. po zaklepání. Pokud vstoupíte, vyvarujte se spustit, co by si všechno měla uklidit a normálně se s ní bavte. Při jiné vaší společné intimnější chvíli jí můžete říct, že vás nepořádek v jejím pokoji trápí a zkuste si společně najít pravidla, co je plně v její kompetenci a co byste určitě chtěla, aby bylo v pořádku (např. špinavé prádlo, zbytky jídla apod.). Můžete si také společně stanovit případné sankce za neplnění dohody. Sankce a tresty ve formě odebírání věcí či zakazování činností, navíc zřejmě zadávané nedůsledně, se míjí účinkem. Pokud chcete dceru potrestat, pak by jí měl být trest srozumitelný (např. předem stanovená sankce za nesplnění dohody), měla by ho vnímat jako spravedlivý. Trest by měl být časově jasně ohraničený. Pokud není konec trestu jasný, pak omezení ztrácí efekt. Jedna holčička v mé terapii mi řekla, že její maminka jí za trest nedovoluje pouštět si v pokojíčku hudbu. Tento trest dostávala tato holčička tak často, až si zvykla, že hudba jí v pokojíčku prostě nehraje a přestalo jí to vadit. To je jasný příklad toho, jak trest ztrácí význam, pokud není vysvětlený a časově omezený. Jiným příkladem nejistoty, do které je uvržen člověk, který nezná konec ani vývoj sankce jsou třeba současná omezení vlády z důvodu epidemie coronaviru, její zhoubné dopady na psychiku lidí jsou patrné snad všude.
Nezapomeňte dceru oceňovat za to, že je taková jaká je, že je to hodná a srdečná dívka, tak jak jste to napsala mně. Dospívající, i když kolem sebe kope, potřebuje podporu a ocenění více než kdy jindy. Vždyť toto období přináší s sebou mnoho pochybností o sobě samém a jestli vaše dcera ještě bojuje s nadváhou, pak to má o to těžší. Toto období určitě není lehké ani pro rodiče, musí změnit svoje dosavadní výchovné postupy, které u dospívajícího dítěte najednou přestávají platit. Věřím, že to určitě s vaším zodpovědným přístupem dokážete a vybudujete si s dcerou pěkný vztah, který vám přetrvá do její dospělosti. Jen se nebojte trošku jak se říká "povolit otěže" a přenechat zodpovědnost na dceři. Projevujte jí úctu i tím, že případné příkazy jí budete říkat jen jednou a ne desetkrát.  Vaše dcera nemá vadu sluchu a váš příkaz zcela jistě slyší. Pokud nebude reagovat, pak můžete zkusit následující postup. Nechte jí pocítit důsledky jejího neuposlechnutí. Až bude chtít ona někam odvézt, nebo nějakou jinou činnost od vás a to bude chtít velmi brzy, pak vy také nebudete její přání slyšet. Nemusíte ani říkat, proč neslyšíte, dcera je určitě inteligentní dívka a dojde jí to časem samo. Samozřejmě se nejdříve může zlobit a nebude to chápat, však vy se také zlobíte, když jakoby neslyší, co po ní chcete. Vy zůstaňte klidná a odejděte třeba do jiné místnosti, pokud bude dcera naléhat, tak řekněte, ne ke kamarádce, do kroužku apod. se dnes nepůjde. Jestliže vytrváte, pak už se příště podobná situace opakovat nebude, pokud ano, pak tento postup zopakujte, vytrvejte. Nezapomeňte jste to vy, koho dítě potřebuje téměř na všechno, vy určujete pravidla a zasluhujete, aby si vás dítě vážilo.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 15.12.2020, 09:42

Křížení nožiček

| Mystery-lady | 08.12.2020, 12:30

Dobrý den, mám syna (5 měsíců). Měla jsem náročný porod ( přenášela jsem a proto vyvolavany porod, v konečně fázi bradykardie plodu proto porod VEX, exprese.. ) syn se hodně propinal a proto jsme začali cvičit Vojtovku( opistotonus) poslední dobou ale syn hodně kříží a při tom propina nohy. Přijde mi, ze mu to bráni v otáčení, děla to i během cvičení. Vlastně kdykoli se mu něco nelíbí, nebo se jen nudí, krizi nozicky v kotnikach a propina je ???????????. Nevíte čím by to mohlo být? Případně jak tento zlozvyk vyrusit? Dekuji

Dobrý den, upraví se cvičením dle Vojty, jak půjdete na kontrolu, upozorněte na tento problém.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 08.12.2020, 14:14

Dcera se počůrává

| benda5 | 30.11.2020, 20:19

Dobrý den,
měla bych na vás dotaz. Něco málo po druhém roce dcery jsme ji začali učit na nočník. Za pár dní vše zvládala, když potřebovala na záchod, tak si řekla. Nejspíš k tomu dopomohlo i to, že v tu dobu jsme byli na prázdninách u babičky, kde má sestřenici,která je jen o pár měsíců starší a tyto věci již zvládala. Pak jsme se ale vrátili zpět domů (celkem daleko od veškerého příbuzenstva). Já jsem zjistila,že jsem těhotná. O miminku jsme se občas začali s dcerou bavit. Zpočátku bylo vše v pořádku, ale pak se z ničeho nic začala počůrávat. Když se ale zase po nějaké době potkala s moji rodinou, postupně se to zlepšilo,až počůrávání ustalo. Nyní se opět problémy opět vrátily, tentokrát se ale nepočůrá úplně, pouze si učůrne a pak teprv hlásí,že chce na záchod. Už nevím co s ní dělat. Myslíte,že jde o zdravotní problém anebo by to mohlo být způsobeno tím, že jsem těhotná, mám méně energie a nemám na ni tolik času skrz povinosti kolem domácnosti? Samozřejmě se jí snažím věnovat, jak jen to jde. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, stav může být způsobený vaším těhotenstvím, pokud má dcera již 3 roky, doporučila bych vyšetření moči a sono močového měchýře.
Jsou děti, kterým nácvik močení na nočníku trvá déle.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 01.12.2020, 14:21

Opožděný vývoj řeči

| 2camel | 30.11.2020, 11:36

Dobrý den,

můj dotaz se týká mého synovce 34 měsíců, u něhož mě znepokojuje jeho chování, téměř ve třech letech stále umí pouze slova typu bába, tati a mami (babička, maminka neřekne). Slovní zásoba je téměř na nule a např. skloňování slov je absolutně neznámý pojem. Mám syna, který je pouze o 3 týdny starší a rozdíl je diametrální, nejenže plynule mluví, ale zpívá písničky, říká básničky, poznává písmena... Bohužel se mi zdá, že se nejedná pouze o řeč, ale chlapec má problém i s chůzí, často zakopává jakoby sám o sebe, když upadne, ve většině případů nepláče (jakoby necítí bolest), na knihy nereaguje, neudrží pozornost, nenechá si nic vysvětlit, hraje si výhradně sám a to né obvyklým způsobem (např. najíždí autem proti zdi), když si náhodou hraje s mými dětmi, jedná se pouze o strkání. Nechce dávat pusinky, málo navazuje oční kontakt. Další problém je s jídlem, nechce jíst, v ústech jídlo nechává velmi dlouho než polkne. Možná už vidím problém i tam kde není, ale srovnání s mým synem je neúprosné a ten rozdíl mezi nimi se stále zvětšuje. Rodiče si stále myslí, že vše dožene, že má čas. Zajímalo by mne, jestli je vůbec v silách pediatra např. při tříleté prohlídce, zjistit že dítě má nějakou poruchu, lehkou formu retardace, protože mi je jasné, že ne všechny děti v ordinaci spolupracují a rodiče mohou nemluvení omlouvat právě lékařským prostředím. Případně mne zajímá, zda je možné dítě odvést z vlastní iniciativi na nějaké specializované pracoviště, psychologie, logopedie... nebo je toto podmíněno doporučením od pediatra.
Moc děkuji

Dobrý den. Ano, tyto problémy lze zjistit už při prohlídce v 18 měsících, ve 3 letech podle vašeho popisu jsou problémy značné. Na specializovaná vyšetření by měl posílat obvodní pediatr, ale lze se domluvit i bez doporučení.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 01.12.2020, 14:15

Dobry den, pred nejakou dobou (1-2 mesice) zacala mit ma 4leta dcera zvlastni (zlo)zvyk. Macka si prsty jedne ruky kuzi na vrchni casti ruky druhe (pod prsty). Dela to vzdy, kdyz se na ni zlobime, ale take jsem si toho vsimla, kdyz treba kouka na pohadku nebo ji cistim zuby. Nekdy mi to prijde, ze to dela ve chvili, kdy je nervozni, ale nekdy mam pocit, ze to je jen takovy bezdecny zvyk. Nemyslim si, ze si tu kuzi macka bolestive, spis je to takove hrani s kuzi. Premyslim, jestli je to neco, co bych mela resit a kontrolovat nebo to proste nechat byt.
Dekuji za radu.

Dobrý den, popisovaný zvyk vaší dcery patří do skupiny zvyků dětí jako například cucání palce či dudlíku. Správně jste vypozorovala, že slouží dítěti k uklidnění, uvolnění při nervozitě, nebo jen k relaxaci, často jim také pomáhá ke zklidnění před usnutím, nebo právě u pohádky či jiné klidové činnosti. Oproti cucání palce nebo dudlíku, kdy se dá mluvit o zlozvyku, se zvyk vaší dcerky jeví být naprosto neškodný a společensky přijatelný (nemá dopad na její zdravý vývoj či zdravotní stav ani nevzbuzuje ve druhých odpor či nechuť). Proto bych tento zvyk považovala za zcela nevinný, dokonce i prospěšný, protože pomůže dceři vhodným způsobem uvolnit nahromaděné napětí. Vždyť kolik dospělých dělá různé neuvědomované pohyby, mne si ušní lalůček, hraje si s řetízkem, náušnicemi, pohrává si s vlasy a je to zcela normální a přirozené, pomáhá jim to také k uvolnění napětí, k relaxaci, při nervozitě apod. Tento neškodný zvyk u dítěte není třeba řešit, pokud nikoho neohrožuje. Naopak, pokud na její chování začnete upozorňovat, pak dceru můžete znejistit, způsobit jí psychický problém. Pokud by vaše pochybnosti přetrvávaly, můžete vyhledat konzultaci u dětského klinického psychologa. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 26.11.2020, 14:25

Rodiče

| Warth | 23.11.2020, 17:30

Dobrý den, na tuto stránku jsem narazil, ale asi trochu jinak než jsem chtěl. Je mi 13 a mám pořad někde ve vnitř put škodit rodičům. Nevím co s tím dělat protože i když se to zdá normální mě už moc ne. Konkrétně napr když se rodič o něco snaží třeba udělat mi lepší den a koupi mi zmrzlinu ten put se mi aktivuje a nutí mě abych tu zmrzlinu hodil na zem. I když tomu odolávám je to pro mě hodně těžké a nejsem si jistý jestli to vydrzim. Některé ty puty mě vedou napr až k tomu abych strhl volant když jedeme po dálnici nebo abych chytil mámu pod krkem když sedím za ni v autě. Už to nezvladam potřebuji nejaky návod jak se toho zbavit.

Zdravím tě, velice oceňuji na tvůj věk vyspělou schopnost nahlédnout a uvědomit si popudy a možné následky vlastního chování a odvahu napsat dotaz psychologovi. Obdivuhodná je i chuť něco s tím a sám se sebou udělat. I když by se mohlo říct, že v pubertě je potřeba vzdorovat rodičům a dělat jim třeba i naschvály normální. Máš pravdu, že některé tvoje nápady, jako například při jízdě autem s rodiči, mohou mít nebezpečné důsledky pro všechny zúčastněné. Zatím tyto nápady zřejmě držíš na uzdě, ale asi se bojíš, že bys svoje chování nemusel pokaždé ovládnout. Jedinou radou je co nejdříve si těchto nápadech s někým promluvit. Protože ještě nejsi zletilý (dospělý) a rodiče za tebe zodpovídají, pak bys měl sebrat odvahu a svěřit se právě jim. Zkus si vyhlédnout vhodnou chvíli, kdy budete na sebe s mámou nebo s tátou naladěni a toto téma otevři. Když jsi ho tak pěkně dokázal popsat tady, tak se ti to určitě podaří i při rozhovoru s rodiči. Požádej maminku nebo tatínka, jestli by s tebou nevyhledali pomoc dětského klinického psychologa, který by ti mohl pomoci sám se sebou pracovat, vyznat se v sobě a ovládat své pocity, nápady, pracovat s emocemi, se zvládáním agresivity a hněvu. Nebo rodičům můžeš dát přečíst tento tvůj dotaz a moji odpověď. Určitě pochopí, že z tvé strany nejde o žádný naschvál, že tě situace skutečně trápí a chtěl bys ji řešit. Přeji ti hodně odvahy a sil a co nejméně nebezpečných nápadů. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.11.2020, 08:55

Krizová situace

| Katharine Sanchez | 22.11.2020, 01:53

Dobrý den, potřebuju vážně pomoct. V rychlosti, otěhotněla jsem v 17 s člověkem co mě měl jen na jedno, opustil mě a výbavu a vše jsem pořídila pro miminko já s rodinou, u porodu jsem byla taky sama, po porodu si udělal testy otcovství a po prokázání, že je malá jeho se mnou chtěl být, bydlel u mých rodičů 11 měsíců, přispíval 2000 měsíčně já měla 6000 a přispívala jsem taky 2000. Jídlo jsme kupovali oba, po 11 měsících jsem ho vyhodila, protože mě neustále sledoval, pořád jsme se hádali, nemohla jsem si s nikým psat(ani s holkáma) čekal mě před toaletou a koupelnou a když jsem tam byla déle, tak šel dovnitř, co dělám, vystřídal 6 práci, většinou byl na úřadu práce nebo nemocenské, proto byl se mnou doma. Měli jsme pak soud o dítě, on tam napsal hrozný lži, udělal z mé rodiny špíny a bůh ví co(hlavně že 11 měsíců mu to nevadilo) označil mě jako psychicky narusenou, mám porezane ruce z minulosti, kvůli němu. Moje sestra je fetacka a přišla tak o děti, to tam taky napsal a uvedl že malá nemůže žít ve spine a ve styku s drogově závislým. Přišlo mi, že ten soud vyhraje, najmul si nejlepšího advokáta, jeho rodina má dost peněz. Nakonec se odložil kvůli času a melo být 2 stání. My jsme to ale zrušili a šli do podnájmu. Od té doby, co bydlíme sami, mě neustále napadá, dokonce na mě vytáhl nůž, a když jsem zavolala policii, porezal se a utíkal na stanici, že jsem ho napadla a udělal, že on je oběť. To se stalo vždy když jsem zavolala PČR. Psychicky mě týrá, nemám žádné soukromí, když přebalí dceru, nebo se o ní nějak stará, hned to mám na talíři. Říká to jeho mamince, která je při něm, říkala mi že udělá vše pro to, aby mi vzala moje dítě. Nevím co mám dělat, kam mám jít, nemám dost peněz na uziveni mě a male, nemůžu k rodičům, protože uznávám, že to tam není moc pěkné a je tam sestra fetka. Nechci přijít o vše co mám, u soudu to vypadalo jako by to vyhrál, já mám strach že přijdu o svoje malé miminko, nedokážu si bez ní život představit. Zním jako hysterka, ale opravdu jsem zoufalá a nevím, co mam delat, když nemám peníze a nemám kam jít a on tohle vše má, nedokážu si představit, že takhle hnusný člověk mi sebere vše, pro co jsem obětovala vše co jsem měla..navic rodiče už doma nemají místo, takže tam stejně nemůžu. Prosím potřebuji nějakou radu, jsem už úplně vyčerpaná a nevím co mám dělat a na koho se obrátit.

Dobrý den, co nejdříve se obraťte na orgán sociálně právní ochrany dítěte - OSPOD na sociální pracovnici či kurátorku, která vám pravděpodobně byla přidělena. Měla by vám poradit a předat kontakty na jakou organizaci se obrátit, kde by vám mohli pomoci vaši situaci řešit. Můžete kontaktovat také krizovou linku pomoci matkám s dětmi, nebo jakoukoliv krizovou linku, kde vám také pomohou, poradí a předají kontakty na některou z organizací, které se pomocí matkám s dětmi zabývají. Odebrat pečující a fungující matce miminko není zase tak jednoduché, nebojte se. To že byl soud odročen nic neznamená. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 22.11.2020, 17:39

Vývoj reci

| Petronelka88 | 12.11.2020, 15:59

Dobrý den. Mám syna 3 a třičtvrtě roku starého. Od narození žijeme v Německu, kde i od dvou let chodí do sloky. Vývojově byl úplně v pořádku, jen se bal pustit ruky při chůzi, takze sám chodil na roce a půl a dlouho preferoval kasovirpu stravu. V reci tedy od cca roku a půl je jasne ze zaostává. Na foniatrii vyšetření sluchu proběhlo v pořádku. Ve školce se dětem neskutecne věnuji, máme několikrát do roka seslost z vychovatelkou, kde se řeší jak se dítě vyvíjí a zda je vše v pořádku. Ve školce dlouho nemluvil vůbec nic, ted pomalubzacina par slov a začal chodil na logopedii zde v Německu. Můj bratr byl také v reci opožděný a dohnal to až pusu nezavře. Můj problém s nim ale už není jen o reci. Jsem typ rodice, který hodně mluví, povídá si, zpívá, ukazuje, takze barvicky uměl před 2. rokem, bez moji snahy skládá puzzle o level vyšší než na jeho věk, počítá do deseti bez problému a umí poznat písmenka abecedy, příchod sestřičky zvladnul úplně v klidu a je i celkem empaticky, děti má rad, ve školce má jednoho nejlepšího kamaráda a další děti prý toleruje, je na ne hodný, ale nijak zvlášť ho nezajímají. Má mimo školku sestřenici, kamarádku a kamaráda, které má moc rad. Dnes jsem se ale jen tak mimoděk zeptala ve školce, jak to jde s Jonaskem a vychovatelka rekla, ze prý když jich je málo tak to jde, ale když jich je hodně, tak nic moc a ze má svůj svět, a ze by po každých pěti sezenich na logopedii chtěla mluvit s tou logopedkou. Ze se jako jediny nepoznal na fotce, kde byl jako miminko...Dneska jsme přišly domu a on začal zouvat mladší sestřičku, v obchodě mi pomáhá, všechno v klidu udělá, zpívá dlouhé písničky ( ale většinou, když u toho nikdo není a rozumím tomu jen já, jeho rec je velice nesrozumitelna. Některá slova i dlouhá řekne hezky, ale jablko je stále ,,makoje” sestra Johanka ,,Taba” a podobne. Jsou chvíle hlavně večer, kdy mám pocit, ze je úplně z jine planety, ze vůbec nevnímá, ze na něho mluvím a je úplně mimo, nereaguje na mě a ,,jede si to svoje” - zvuky, činnost. Velice těžko něco v půlce ukončuje. Když mu někdo rozpuli banán, je z toho plac, když ho vyzvedam ve školce, nejde ke mě dřív než docte knížku do konce. Pokud na neco kouká, něco vidí, tak to čile komentuje, ale když se ho zeptám jak bylo ve školce, co dělal, co by si dal k jídlu, tak sám vůbec nic neřekne, vůbec, prakticky žádná odpověď na dotaz, kde není odpověď jednoslovná. Většinou řekne nechci. O co má zájem o to si říct ale umí. Všimla jsem si, ze je zpleseni pokud tráví čas s prarodiči, ale to je ted v době koronavirove dosti obtížné. Nevím, zda už je to na podrobnější psychologické vyšetření, jestli jsou nám náznaky nějaké patologie, nebo to chce jen čas a dal trpělivost a vřelé prostředí. Děkuji velice za odpověď. Je to tu pro mě v lehce cizím prostředí a odříznuta od rodiny občas trochu náročné. Děkuji

Dobrý den, z vašeho dotazu se mi jeví, že místo potíží s vývojem řeči máte obavy, zda se ve vývoji syna nevyskytují nějaké zvláštnosti. Ohledně vývoje řeči píšete, že syn vyrůstá od narození v Německu. Předpokládám, že doma na něj mluvíte česky a žije tedy v dvojjazyčném prostředí. Vývoj řeči dětí, které se prakticky od narození setkávají s více jazyky mívá svoje specifika. Některé děti sice začnou mluvit brzy a plynně oběma jazyky, ale hodně dětí mívá vývoj řeči pozvolnější. Neznamená to žádné opoždění ve vývoji, ale jen potřebují více času, než oba či více jazyků vstřebají a začnou se v nich aktivně vyjadřovat. Některé tyto děti dlouho nemluví vůbec ani jedním z jazyků, se kterým se setkávají. Přesto to nemusí znamenat žádný problém v jejich vývoji a vše jak říkáte doženou. Pokračujte v logopedické péči a postupujte podle doporučení logopeda. Dále doma rozvíjejte a podporujte znalosti a schopnosti syna a jeho slovní zásobu a výsledek se brzy dostaví. Ohledně chování chlapce mám příliš málo informací. Vyrozuměla jsem, že pozorujete určitá specifika v chování chlapce doma a upozorňují na ně také ve školce. Zřejmě se obáváte výskytu nějaké symptomatologie z okruhu poruch autistického spektra. Doporučila bych vám se nejdříve poradit s ošetřujícím pediatrem, který zná syna od narození a má srovnání s jinými dětmi. Existuje také screeningové vyšetření těchto potíží. Na doporučení pediatra, školky či při zhoršování potíží by bylo ke zvážení odborné vyšetření dětským psychiatrem, který provede podrobnou diagnostiku a potvrdí nebo vyloučí možný výskyt poruchy autistického spektra. Včasné zjištění a potvrzení diagnózy je potřebné pro další vhodnou stimulaci dítěte, aby se předešlo neurotizaci dítěte, výskytu úzkostí či jiných nasedajících potíží. Samozřejmě stimulace dítěte, trpělivost a láskyplné prostředí jsou důležité, podporujte také širší sociální kontakt, kontakt s prarodiči, jak jen to vzhledem k epidemiologické situaci bude možné. Na syna se nezlobte za případná specifika v chování, pokud na něj mluvíte, pak si zajistěte jeho pozornost. Snažte se proniknout do jeho světa, projevte zájem o jeho hru a činnost, nalaďte se na něj. Tak máte šanci dozvědět se něco z jeho života ve školce či jinde. Na přímé dotazy děti většinou neodpovídají, nebo jen jednoslovně ve smyslu "dobrý", "nic"...
Spolupracujte také s učitelkami a vychovatelkami ve školce, s logopedkou, která s chlapcem pracuje, případné potíže s nimi konzultujte a výchovně postupujte v souladu s nimi. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 18.11.2020, 08:38

Agresivita dítěte

| hlavle26 | 08.11.2020, 21:21

Dobrý den. Doma máme malou dcerku, která má něco málo přes 2 roky. Od narození byla velmi plačtivá a my jsme se s partnerem stali nervózními rodiči, kterými jsme i do dnešního dne. Pláč dcerky více méně ustál, sem tam samozřejmě zapláče, což přisuzujeme hlavně období vzdoru, které u nás probíhá. Dcerka chce všechno dělat sama, nic jí pořádně nebaví, u ničeho nevydrží a je stále neklidná a často kňourá. A nejhorší ze všeho, co se u nás teď aktuálně děje je, že mlátí malé děti. Přijde třeba k cizímu dítěti a jde mu záměrně nabacat bez důvodu. Především mladším a menším dětem, klidně i miminkům. Jsme z toho s partnerem opravdu špatní. Nevíme, jak máme dceři vysvětlit, že to nesmí dělat. Už mnohokrát jsme vysvětlovali po dobrém, dokonce i po zlém, dostala na zadek ale nic nemělo účinek. Už si opravdu nevíme rady co s tím. Když mám jít s dcerou ven na hřiště, tak už jsem předem vlastně ve stresu z toho, aby zase nenabacala jinému dítěti jen tak pro nic za nic. Nevím, jestli tím na sebe chce upoutat pozornost, nebo nás provokuje a zkouší trpělivost. Každopádně bych ráda poprosila o radu, jak bychom se jako rodiče měli chovat. Je nám to velmi nepříjemné, a nevíme si rady. Děkuji za odpověď.

Dobrý den, většina vámi popisovaných projevů je adekvátní věku vašeho dítěte. To že je dcera neklidné a uplakané dítě může být projevem její osobnosti, nebo pouze nezralostí nervového systému. Píšete, že jste se s manželem stali nervózními rodiči, což určitě klidnému výchovnému prostředí doma nenahrává. Také to může hovořit o možné dědičné dispozici dcery k nervóznímu reagování ze strany vás rodičů. Nemám dostatek informací o tom, jak probíhal prenatální vývoj vaší dcery , těhotenství a porod, zda se tam nevyskytly nějaké rizikové faktory například pro  možný výskyt ADHD syndromu. Dráždivost a plačtivost dětí od útlého věku může s těmito projevy souviset. Zároveň však také vůbec nemusí a spolehlivě tento syndrom může potvrdit či vyloučit dětský psychiatr až kolem věku šesti let dítěte. To že chce dcerka dělat vše sama a že se vám zdá, že u ničeho nevydrží a nic moc ji déle nebaví jsou projevy přiměřené jejímu věku a vývoji. Její nervový systém teprve vyzrává, zraje také schopnost soustředění. Chování k jiným dětem se dcerka teprve učí a ve svém věku není ještě schopna vcítění se a ani kooperativní hry. Děti v tomto věku si hrají paralelně - vedle sebe, ale každé samo. Společnost druhých dětí však pro děti je přitažlivá, o vzájemné kontakty se pokoušejí, i když někdy nevhodným způsobem např. bacáním, jako vaše dcerka. Zatím svůj zájem jinak projevit pravděpodobně nedovede (neví jak navázat vhodný kontakt) a navíc se jí zřejmě líbí rozruch, jaký svým chováním vzbuzuje, pozornost, která je jí pak věnována, i když negativní. O agresivitě dětí např. na dětském hřišti či jinde jsem již vícekrát ve svých odpovědích psala. Fyzický trest u dvouletého dítěte není efektivní, dítě nerozumí proč dostalo na zadek, nevnímá to jako trest, naopak mu to může připadat spíše zábavné, něco jako hra. Hrozí také, že se z fyzického trestu naučí, že se tímto způsobem řeší problémové situace a bude je tak potom řešit také. Je proto třeba hledat jiné efektivnější postupy. U malého dítěte stačí jej odnést z hřiště a za svým rozhodnutím si stát. Uvidíte, že to nebudete muset udělat mnohokrát, protože i velmi malé dítě souvislosti rychle pochopí. Pokud byste si nebyli vhodnými výchovnými postupy jisti a potíže s dcerkou přetrvávaly, pak bych vám doporučila konzultaci u dětského klinického psychologa a dále postupovat podle jeho doporučení. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog 

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 10.11.2020, 10:21

Nespavost

| Vendyska | 25.10.2020, 12:21

Dobrý den, mám doma 5tydenniho chlapečka. Od 4 týdne nechce přes den skoro vůbec spát. Když už usne vydrží spát max. 20 minut jinak skoro pořád brečí. A to hledám co mu může vadit. Večer už má kruhy pod očima a v noci spí pak třeba 6 hodin v kuse. Teď se nám i stává že se ze spaní pozvrací, protože nám dělá problém si pořádně odříhnout. Musím dávat UM. O MM jsem přišla v 3 týdnu. Prosím o radu co dělat, aby i přes den usnul a nezvracel.

Dobrý den, u takto malého miminka řešte situaci s ošetřujícím pediatrem. U vašeho chlapečka se může jednat o potíže s tolerancí podávaného mléka a je možné, že v této oblasti budou potřeba úpravy. Zvracení po jídle ve spaní by těmto potížím nasvědčovalo a je potřeba jej řešit. Ne vždy si miminko po kojení odříhne, není to však primární důvod ke zvracení. Situaci řešte co nejdříve, zvracení ve spánku je rizikové z hlediska zdraví dítěte (může hrozit vdechnutí zvratků). Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 26.10.2020, 12:41

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28

Psychogenní zácpa

| Pajulik4 | 15.10.2020, 12:51

Dobrý den, moje dcera (2roky) má psychogenní zácpu. Trvá to už od roka a půl. Nepomáhá přemlouvání, nepomáhá nic. Nechce si sednout ani na nočník a ani na prkénko na wc, už si nevím rady. Když už to na ni jde ,honem utíka na gauč či na postel a říká deku, deku a zadržuje to vleže, kroutí se u toho až do té doby než jí to přejde. Ale takhle se to opakuje pořád dokola až do té doby než to pustí a nemůže to vydržet. A to vypadá tak že me drží kolem krku a kope nohama je spocená a brečí. Prostě se bojí zatlačit. Používáme lactulosu na změkčení , zkoušeli jsme snad vše švestky, přesnídávky, vlákninu. O tom to není prostě to má vté své hlavičce. Potřebuji rady. Děkuji.

Dobrý den, problém se zácpou se může objevit v souvislosti se stresem například při změně režimu při navykání na nočník, při nástupu do kolektivu apod. Stačí, aby jednou vyměšování trošku bolelo, nebo došlo při stolici k poškození konečníku a problém je na světě. Dítě se bojí jít na stolici, že vyměšování ho bude bolet. Při tomto problému bych začala návštěvou dětského lékaře - pediatra a ptala se na rady a doporučení tam. Lékař se s takovými dětmi setkává často a určitě vám bude umět poradit, jak postupovat, jaká zavést režimová opatření a co případně použít, aby se vyprázdění podařilo. Konzultovala bych s lékařem i podávání Lactulosy. Samozřejmě více než vysvětlování a přesvědčování u dvouletého dítěte pomáhá dostatek pohybu, dostatek tekutin, strava obsahující vlákninu, ovoce (švestky, hrušky, meruňky), zeleniny. Pomoci může také teplá koupel, masáž či nahřátí bříška. Pokud nepomáhá, tak lze po konzultaci s lékařem podávat Lactulosu, glycerinové čípky apod. Při zavedení nějakého postupu musíte vyčkat na jeho účinky a vytrvat v nastaveném režimu. Na problém neupozorňujte, nemluvte o něm před dcerou, ale poskytněte jí podporu a porozumění. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 16.10.2020, 08:17

Placnuti ditete

| Vlavl | 07.10.2020, 20:56

Dobrý den, kvuli vsemoznym nazorum z internetu mam pochybnosti o tom, jak vubec usmernovat male dite. Přijde mi, ze placnuti jen dnes snad tabu. Syn (16m) je velmi pohodový, chytry, ale obcas rad provokuje a zazlobi. Shazuje veci z jídelního pultíku, lomcuje se sklenenou skrinkou atd. Kdyz mu reknu jen "nenene, tytyty, to nedelej", dost casto se směje a mysli si, ze to je hra. Nebo jen provokuje. Opravdu staci dokola vysvetlovat mirnym hlasem a přenést ho jinam, nebo je na miste zvysit hlas a treba i jemne pres rucku placnout? Podotykam, ze syn neni zadna citlivka a urcite by kvuli tomu nebrecel. Lasku a zájem mu jinak davame najevo neustále :)
Moc dekuji za tipy!

Dobrý den, ohledně výchovy dítěte včetně používání fyzických trestů dnes panuje velmi mnoho rozporuplných názorů. Obecně fyzické tresty nelze schvalovat, jsou většinou projevem selhání rodičovské autority. Avšak v některých případech může být menší plácnutí nejlepším signálem, kam až dítě nemůže zajít. Může jít i o situace život dítěte ohrožující (vběhnutí do silnice, hra s elektrickými kabely apod.). Platí také pravidlo, že menší plácnutí zanechá na dítěti menší stopy a méně ho poznamená, než například propracované psychické týrání (kdy tělesné tresty nejsou použity), např. nemluvení s dítětem, ignorování dítěte, nadávky, vyhrožování, strašení apod. Doporučila bych vám k přečtení knihu pan psychologa Lemana - Do pátku bude vaše dítě jiné, která se mi dostala nedávno do rukou. Pan psycholog prakticky radí, jak řešit jednotlivé výchovné situace a vyjadřuje zde i svůj názor na používání fyzických trestů, se kterým se v podstatě ztotožňuji. Možná se také dozvíte, jak účinně vychovávat dítě i bez zvedání hlasu. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 08.10.2020, 14:31

Televize u jidla

| Vlavl | 07.10.2020, 20:35

Dobrý den, syn (nyni 16m) nikdy nebyl velký jedlik. Ne ze by trpel nechutenstvím, ale spis ho bavi akce nez sezeni u jidla. Cca pred mesicemu rostly stolicky, pri pohledu na jidlo brecel a nechtel nic jist, jen mleko nebo okurku a chladive veci. Nechteli jsme, aby hubnul, trvalo to několik tydnu, a tak jsme mu zacali pouštět u jidla Krtecka, vždy se uklidnil a jedl relativně pekne. Nyni uz zuby presly, ale Krtecka vyzaduje dale. Je to problém? Mame to resit razantně, vyhladovenim, nebo z toho vyroste? Stejne bych ho musela rozptylovat jinak, jidlo ho ted prostě nebavi a ma jen par oblíbených jidel:(
Moc Vam dekuji za radu!! Hezký den.

Dobrý den, zvykat dítě na pouštění televize u jídla není zrovna optimální. Preferovala bych klidné prostředí, nabízet jídlo u stolečku, pokud dítě odmítne, tak jej nenutit. A to ať mu rostou zuby nebo ne. Zdravé dítě opravdu hlady neumře a pokud jeho vývoj probíhá normálně, tak se není čeho obávat. I když by došlo k menšímu poklesu tělesné hmotnosti (konzultujte případně s pediatrem). Jídlo se jinak snadno může stát prostředkem manipulace s rodiči a s okolím, může se vyvinout nechutenství, či jiné potíže s příjmem potravy (televizi přeci jen nemáte k dispozici vždycky, nemají ji ve školce, atd.), což dítěti ve výsledku škodí. Samozřejmě televize u jídla je lákavá a dítě se jí bude dožadovat, počítejte s tím, že odvykání tomuto zlozvyku pro vás i dítě bude náročné. Nabízejte pestrou a vyváženou stravu, ale neznepokojujte se s tím, že některá jídla dítě odmítá. Chutě dítěte se vyvíjejí a co odmítá nyní, tak může mít později rádo. V knize pana psychologa Lemana - Do pátku bude vaše dítě jiné, kterou jsem nedávno četla, jsou popsány praktické rady, jak se zachovat v různých situacích a je zde věnován prostor také stolování včetně praktických návodů, jak postupovat. Doporučuji tedy pro inspiraci. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 08.10.2020, 14:27

Dítě nemluví

| petra.rajmon | 25.09.2020, 19:37

Dobrý den paní doktorko, znovu se na Vás obracím s radou,již před nějakou dobou jsem vám psala ohledně vývoje řeči u mého syna,který v 1,5 roce téměř nemluvil,pouze žvatlání,ukazoval a jen základní máma,táta.Radila jste počkat cca půl roku a pak kdyžtak konzultovat se svým pediatrem.Nyní má syn 25 měsíců a je to pořád stejné,žádná nová slova,věty vůbec..Jediný posun je v tom, že přidal zvuky-houkání aut,pár zvuků zvířat,jinak pořád jenom ukazuje.Nyní zkoušíme znakování,ale zatím to úspěch nemá.Své doktorce jsem o tom říkala a ona mi na to řekla,že počkáme do 3leté prohlídky,že kluci jsou v mluvení pomalejší. Zajímalo by mě, jestli jste se s takovými dětmi setkala a jestli do budoucna nebude mít nějaký problém nebo poruchu. Trochu se bojím,mám známou, které syn ve 2 letech také vůbec nemluvil a teď musí chodit na nějakou speciální základní školu,protože je pomalejší i s učením (nevím jakou má přesně poruchu). Děkuji Vám za odpověď a snad mě trochu uklidníte..

Dobrý den. Ano, jsou děti, které se rozmluví až ve 3 letech, ale pokud máte strach, požádejte o neurologické vyšetření.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 29.09.2020, 16:41

Vztek

| TerezaM1988 | 24.09.2020, 14:05

Dobrý den, mám syna 21 měsíců. Extrémně živý,neposlušný,vztekly.. Jsou situace když už si nevím rady s vyloženě si pobrečim už je toho hodně... Tak například jedeme v autě a když neodbočim kam chce zrudne a dostane záchvat vzteku, nebo když rano vstáváme do školy se starším synem (8let) tak scény na celý barák protože se musí oblékat, na odrazedle venku když to řeknu narovinu vyloženě mě má u dupy a ujizdi nereaguje na volání ani když zvednu hlas..dnes přímo mi udělal to samé a ještě k tomu klickoval po parkovišti mezi auty..nahanela jsem ho strachy bez sebe a nemohla jsem ho najít a pak se divam a 4 auta stojí protože malý si to straduje před nemá po cestě,tak jsem upustila nákup a rychle ho stáhla z cesty,ridicum jsem se omluvila..Zacal se vztekat ale jakým stylem??????? uplne mi dával najevo co si to dovuluji, dostal na prdel prostě jsem to už nezvládla...a během dne i 3x takové výlevy..vim ze to je asi obdobi ale já už jsem zoufalá už jsem přemýšlela jestli nemá nějakou poruchu nebo nějaké tabletky na uklidnění...Jsou to extrémy co dokáže dítě které nemá ještě ani 2 roky...

Dobrý den, syn může prožívat silnější období vzdoru, o kterém se dá najít mnoho informací například i na portálu Babyonline, takže bych zde více nerozebírala. Podle vámi popisovaných silných projevů chování a afektivní lablity vašeho syna se však také může skutečně jednat o projev nějaké poruchy typu ADHD, poruchy autistického spektra apod. Vzhledem k nízkému věku vašeho syna však diagnostika potíží bude velmi obtížná, ne-li nemožná. Poraďte se prosím s vaší praktickou dětskou lékařkou, která vás může odeslat na nějaké odborné lékařské např. psychiatrické vyšetření. Ke zvážení je také provést podrobnější vyšetření chlapce, zda za jeho chováním nejsou nějaké zdravotní příčiny (např. alergie, chybějící vitamíny apod.). Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 27.09.2020, 18:50

Rust hlavicky kojenec

| vs.sobotkova | 15.09.2020, 18:50

Dobry den pani doktorko,

rada bych se Vas zeptala ohledne rustu hlavicky kojence. Syn ma 8 mesicu a od 6 mesice mu vyrostla hlavicka jen o 0,7 cm a prozatim dale neroste. VF je 1x1. Neurolog ke kteremu chodime mi rekl, ze nekterym detem roste pomalu a dal vubec neresil ani skrz rustovy graf. Detska lekarka mi rekla, ze trosku spadnul na krivce, ale musime hlidat a kdyz neurolog nic neresi, tak problem nebude, ze VF jeste neni uzavrena a holt bude mit mensi hlavu, je drobnejsi a my s manzelem taky nemame asi velkou.
Me by ale zajimalo, zda jsou nejake meritka, jak a o kolik by dobre prospivajicimu miminku mela pravidelne rust hlava. Syn jinak prospiva dobre, je celkove drobnejsi - pouze 71 cm, necelych 8 kg. Hlavicka pri narozeni 34 cm nyni 43 cm.
Mam jen obavy, aby se neco nezanedbalo a syn nemel pak vaznejsi problemy a zaroven nechci byt hypochondr a neco hledat.

Predem Vam moc dekuji za odpoved,
hezky den,
Veronika

Dobrý den. Podle růstových grafů jsou míry vašeho dítěte v oblasti kolem 25.percentilu, tedy v rozptylu normy,velká fontanela se uzavírá do 18 měs. věku dítěte.Sama si na internetu můžete vyhledat růstové grafy a zadávat míry.Hlavička dětem roste nepravidelně. Nemusíte mít obavy.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 17.09.2020, 11:29

Záchvaty vzteku

| deni.deni | 10.09.2020, 17:23

Dobrý den, mám dvouletou dceru a velice mě trápí její hlasité reakce pokaždé, když není po jejím. Pokud něco chce/nechce, něco se jí nelíbí, někdo jí něco bere, nebo má hračku kterou chtěla, nebo když jí řeknu ať něco nedělá prostě všechno co jí je nevhod, okamžitě začne ječet, ale jakože ječet, že to opravdu tahá za uši. Není neobvyklé ani házení věcmi, válení se po podlaze a kopání nohami. Ječí/křičí/řve dokud se jí nevyhoví A pokud tomu tak není, přejde v záchvat vzteku, pláč, těžko utišitelný, to už pak nejde ani tam ani zpět. Velice mě to trápí, především na veřejnosti a samozřejmě nejvíce v kolektivu dětí, kde se jí bojí a nechtějí s ní pochopitelně byt. Je velice těžké a někdy nemožné všemu předcházet, odvádění pozornosti pomůže zřídka, vysvětlit si nenechá. Velký problém přichází ve školce, co mohu poradit učitelce jak takovou situaci zvládnout když má ve třídě další děti. Ale především pro sebe Vás prosím vás o radu, jak lze takové situace zvládat v pohodě na obě strany - dcery i mojí nejlépe aby to nedělelala. Je velice svá, urputná a paličatá.

Dobrý den, o problematice období vzdoru včetně toho, jak k dítěti přistupovat bylo již napsáno mnohou literatury. Také na webu Babyonline je o období vzdoru dlouhý text, jsou tam rady, jak k dítěti přistupovat, aniž bychom lámali jeho osobnost a vůli. Doporučila bych vám si informace pročíst, případně zakoupit literaturu věnující se výchově dětí a v jejich různých vývojových obdobích. K vašemu dotazu mohu jen dodat, že často čím větší je dítě osobnost, tím dříve se objevuje a silnější bývá období vzdoru. Že se jedná o vývojový krok dopředu, i když to může být nepříjemné, kdyby toto období nepřišlo, tak by to znamenalo, že je něco ve vývoji špatně. Záchvaty vzteku jsou projevem nezralosti nervové soustavy dítěte, které neumí ovládnout, nebo jiným přijatelným způsobem dát najevo své negativní pocity. Dítě za ně nemůže, nedělá je schválně! Toto období odezní, je potřeba jej jen přečkat, zůstanou však osobnostní vlastnosti dítěte, se kterými je potřeba naučit se pracovat. Pláči a křiku se pravděpodobně v této době úplně  vyhnout nedá, protože dítě nemá své emoce pod kontrolou. Snažit se zvládat situace v klidu se můžete zkusit naučit vy jako rodič, ale dítě se do afektu čas od času prostě dostane. Platí úměra, že čím více zákazů a omezení bude, tím se bude vztekat častěji. Zároveň však dítě potřebuje nastavit hranice a záchvatem vzteku by nemělo dosáhnout požadované věci. Obecně je lepší se zaměřit na situace, kdy si dítě o něco zvládne říct vhodným způsobem, podporovat verbální komunikaci, domluvu, vysvětlení. Ve školce určitě není vaše dcera jediným dítětem v období vzdoru a měli by si s ní umět poradit. Ve věku dvou let je dcera na školku ještě poměrně malá a její nezralá nervová soustava tak může přetížena, proto se afektivní záchvaty mohou zhoršovat. K zařazení dítěte do školky je třeba přistupovat individuálně, to co zvládne jedno dítě v určitém věku jiné dítě zvládnout nemusí, je to jako ve vývoji dětí, který je individuální.V přístupu k dítěti v době záchvatu obecně platí, že pokud už afektivní záchvat vznikne, pak se musí nechat odeznít. Žádné pokusy o uklidnění, tresty, vysvětlování nebudou účinné, jen projevy zhorší. Samozřejmě pomáhá předejít vzniku konfliktní situace, která se však často předvídat nedá. Je proto potřeba vyčkat až záchvat odezní, válení po zemi, křik, kopání apod. není nic neobvyklého. Reakcí okolí si nevšímejte, i když takový výstup na veřejnosti není nic příjemného. Poté co záchvat přejde do pláče je dítě již na dobré cestě k uklidnění a je potřeba ho nechat vyplakat. Teprve poté, co se uklidní můžete přejít k vysvětlování, domluvám apod. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 11.09.2020, 14:16

Hystericky záchvat

| blecky | 31.08.2020, 23:26

Dobrý den,mám prosím dotaz ohledně občasných hysterických záchvatu u 8 letého syna. Často jsou na jeho věk hodně dlouhé,i přes půl hodiny. Probíhají tak,že syn lítá po domě, řve, když se ho snažím uklidnit,zachytit nebo nějakým jiným způsobem ,,zpacifikovat'',tak mě začne plácat a křičet,že mě přepere...
Prostě jak je takto rozjetý, není k uklidnění! Mám pocit,že na něj nic neplatí. Podledni incident byl z důvodu nedodržení jeho slibu,že odevzdá tablet do určitého času. A přitom ví,že když nedodrží úmluvu, neuvidí jej třeba týden a stejně to nezvládne...
Celkově je kluk takový živější rebel,typově ode mě úplně jiný. Já mám ráda klid a konflikty moc nezvládám. Všechno mě potom hodně mrzí a pořád přemýšlím,jestli jsem reagovala správně. Občas jedna na zadek přistane. Ale stejně to nepomáhá. Naposledy už jsem byla zoufalá a synovi pohrozila,že zavolám paní doktorce,aby přijela s injekcí na zklidnění, když nic nepomáhá...
Tatínek bývá přes týden v práci a funguje jen o víkendech. Ale kluk s ním moc být nechce, nejraději je se mnou.
Potřebovala bych radu,jak zkrátit nebo nejlépe úplně zastavit tyto záchvaty,bývá to dost ,,o nervy".
Předem děkuji.

Dobrý den, doporučila bych vám se synem konzultaci u dětského klinického psychologa. Syn má zřejmě potíže se zvládáním pro něj zátěžových situací. Nemám o jeho chování a dosavadním vývoji dostatek informací, ale ve věku osmi let by se již takto výrazné afektivní záchvaty objevovat nemusely. V době záchvatu se syna nesnažte nijak "pacifikovat", můžete mu ale vymezit místo, kde se může vztekat (jeho pokoj, nebo nějaké klidné místo, kde je méně podnětů). Určitě mu nevyhožujte, to vše jeho stav ještě zhoršuje. Teprve až dojde ke zklidnění, pak můžete se synem mluvit a celou situaci s ním rozebrat, ptát se i na jeho názor, co by pořeboval případně jinak a také mu sdělte, co jeho chování dělá s vámi, že vás to mrzí a chtěla byste mu nějak pomoci. Případné zákazy či jiné tresty za nedodržení úmluvy apod. by měly být časově ohraničené, aby syn přesně věděl, jak dlouho tablet nebo něco jiného neuvidí, když nedodrží slib. Časové neohraničení mu způsobuje úzkost a nejistotu, neví s čím může počítat a to ještě prohlubuje jeho výlev. Můžete se o případných sankcích za porušení dohody se synem v klidné chvíli pobavit a stanovit je společně. Je pak důležité jejich dodržování. Výhodnější než tresty a sankce je pozitivní motivace. Syn za dodržení společné domluvy, odevzdání tabletu včas apod. může získat např. minuty navíc na tabletu další den (nebo jinou stanovenou odměnu). Pokud syn úmluvu poruší, pak se mu nic neodebírá, ale odměnu (minuty navíc) nezíská. Dále bych vám doporučila posílit roli otce ve vaší rodině, píšete, že funguje jen o víkendech a syn za ním moc nechce. Může to být způsobeno tím, že jej vlastně moc nezná, protože je převážnou většinu času s vámi. Otec je však pro chlapce velmi důležitým vzorem a také váš partner o mnoho přichází, pokud nemá se synem vybudovaný vztah. Čas rychle utíká a možnost navázat vztah s dítětem se už nemusí naskytnout. O víkendech je proto dobré, abyste zpočátku všichni společně, ale postupně pak pouze mužská část vaší rodiny něco spolu podnikali. Partner ať syna vezme na nějaké jeho oblíbené místo, hřiště, umožní mu nějakou jeho oblíbenou zábavu. Nemusí to být nic finančně náročného nebo extrémního, jde o to, aby čas trávili společně, měli společné zážitky a vzájemně se poznávali a užili si něco příjemného. Tatínkovi buďte průvodcem, naveďte ho, co syn rád dělá, co mu udělá radost, jistě syna dobře znáte. Vhledem k tomu, že to má být příjemný společně strávený čas, tak je potřeba navodit příjemnou atmosféru, syna byste určitě neměli do činnosti nutit. Pokud by syn nechtěl, pak běžte všichni společně. Uvidíte postupně, že i v týdnu se nějaký čas na pobyt nebo alespoň povídání se synem najde. Přeji at se synovi daří zvládat lépe své negativní emoce. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 07.09.2020, 13:43

Syn schválně moci pod sebe

| Vlavl | 31.08.2020, 19:19

Dobrý den, několikrát jsem pristihla našeho 15m syna, jak schválně cura pod sebe, když je bez plenek, aby to ihned mohl rozpatlat-ma hrozně rad vodu. Je to normální a nebude problém s učením na nocnik? Jak ho to odnaucit? Zatim podobným povelum moc nerozumí. Děkuji

Dobrý den, Váš dotaz byl zodpovězen již v sprnu, přikládám odpověď paní psycholožky: https://www.babyonline.cz/poradna/moceni-naschval/4151

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 01.09.2020, 08:04

Strach z hmyzu

| Helca88 | 22.08.2020, 15:28

Dobrý den, prosim o radu, jak pomoci me 3,5 lété dceři. Před týdnem v lese rozkopla včelí hnízdo a byla pobodána. Asi 15 zihadel. Od te doby má panickou úzkost ze všeho co někde proletí. At je to moucha, komar, proste vše. Začne strašně plakat,křičet chce byt stale u mě, nesmím ji pustit. Dokážete mi poradit jak se může s tim vyrovnat? Vím že to pro ni byl strašný zážitek. Předtím milovala vše muchy broucky mravence. Moc dekuji za radu

Dobrý den, řekla bych, že reakce vaší dcery je zcela adekvátní prožité zátěžové situaci a krátké době od zážitku. Vždyť dceři skutečně mohlo jít s takovým počtem žihadel a tudíž včelího jedu o život. Dceři poskytněte čas a udělejte vše pro pocit jejího bezpečí. Pokud bude chtít být u vás, pak ať je u vás, držte ji jak jen to bude potřebovat. Postupně se její prudká reakce začne zmírňovat. Můžete jí pomoci tím, že si o hmyzu budete vyprávět, můžete i formou pohádek, obrázkových knížek, figurek hmyzu, předáte jí informace a naučíte ji rozlišovat, který hmyz je potenciálně nebezpečný a který ji neublíží. Přesto bude ještě asi dlouho trvat, než se obnoví její narušená důvěra. I přes tento přístup, je možné, že si strach z bzučícího hmyzu ponese do dalšího života. Přibližně od tří let věku se totiž formují první vzpomínky a tento silný nepříjemný zážitek uložení vzpomínky pravděpodobně umocní. Určitá obava z bodavého hmyzu je do života na místě  a patří k pudu sebezáchovy. Důležité je pomoci dceři zpracovat situaci tak, aby se nerozvinuly nějaké psychické potíže ve smyslu fobií, úzkostí apod. Pokud by tedy panická úzkost ze všeho létajícího přetrvávala  po neúměrně dlouhou dobu (mluvíme o době řádově měsíců), nebo byste měla další pochybnosti, nebo u dcery pozorovala změny v chování, vývojový regres, pomočování, neklid, náhlou nechuť k jídlu, okusování nehtů či jiné obdobné projevy, pak doporučuji kontaktovat co nejdříve dětského klinického psychologa, který by dceři pomohl traumatický zážitek zpracovat. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.08.2020, 08:22

Moceni naschval

| Vlavl | 16.08.2020, 21:49

Dobrý den, nas 14.5m syn se hrozne rad "patla" ve vode, ma ji moc rad, kdyz se ma napit, vetsinu na sebe raději vystrika a to, co vytece na zem, okamzite rozpatla... Nyni v lete ho nechavam casto bez plenky a nekolikrat mi prislo, ze se vycural na zem naschval, aby to mohl rozpatlat:) je to jiz v tomto veku mozne? Neznesnadni tato jeho vasen uceni na nocnik? A jak ho to patlani odnaucit? Syn ještě sam nechodi, takze nocnik jsme zatim nezkouseli. Moc dekuji

Dobrý den, cákání ve vodě je oblíbenou kratochvílí dětí snad každého věku. Vždyť které dítě rádo necáká v kalužích v gumákách, necáká se v bazénku, oblíbenou radostí lezoucích dětí v naší rodině bylo cákat se v misce s vodou pro psy. Synovi zábavu nezakazujte, jenom ji usměrněte žádoucím způsobem. Teď v letních teplých měsících naopak můžete napustit vaničku, lavórek, bazének a nechat ho vycákat po libosti. Zároveň mu tak vysvětlete, kde se může cákat a kde ne, tj, že voda na pití se necáká. Můžete tomu předejít koupením speciálního hrnečku, nebo lahvičky na pití, které se nedají jen tak snadno vylít. Ohledně chození na nočník se už u některých dětí tohoto věku může začít dařit vysazování na nočník. Více se to však daří spíše se stolicí, pokud ji má syn pravidelnou a vypozorujete potřebu z jeho chování, tak jej můžete vysadit. Nevadí, že ještě sám nechodí, pokud stabilně sedí. Pokud se týká močení, tak dítě v tomto věku močí ještě hodně často, takže tam se to daří méně. Potřebu si však syn skutečně již občas uvědomovat může a tak je schopen ji i volně ovlivnit. Pro jeho účely cákání ve vodě je mu jedno o jakou se jedná tekutinu :-), nemá zábrany jako my dospělí. Je opět na místě mu ukázat a vysvětlit se kterou vodičkou si hrát může a se kterou ne. Nečekejte však okamžitý úspěch po jednom vysvětlení, budete muset být trpělivá, chuť zkoušet a zkoumat svět je silnější. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 17.08.2020, 20:20

Nuda u 15m dítěte

| Vlavl | 15.08.2020, 10:16

Dobrý den, může se dite v 15m uz nudit? Nekde jsem četla, ze ne, ale syn obcas, kdyz si dele hraje, vyžaduje pozornost, vesi se na me, i kdyz je velmi samostatny. Nekdy boucha do vchodových dveri ci balkonu - muze uz dat najevo, ze chce ven, nebo je to je jen chvilkovy napad? Děkuji moc

Dobrý den, u dítěte v 15 měsících pokračuje bouřlivý celkový pohybový i mentální vývoj. Jeho potřebou je zdokonalovat své motorické dovednosti a objevovat svět, potřebuje a vyžaduje stále nové podněty. Potřebuje také hodně pozornosti ze strany dospělých, samostatně u hry dlouho nevydrží, potřebuje změnu. Proto se snadno může stát, že mu známý svět doma nestačí a chce podnikat výpravy ven, což vám dává najevo boucháním do dveří a dožadováním se procházky. Pocit nudy jako takový si neuvědomuje, ale jeho chování vychází z jeho potřeb. Poskytněte mu tedy co nejvíce potřebných podnětů, choďte s ním na vycházky, objevujte s ním svět, povídejte si s ním a hrajte si s ním. Odmění se vám svou spokojeností a pokroky ve vývoji a v řeči. Na internetu je možné najít přímo tipy na možné hry s takto starými dětmi, které můžete se synem k vzájemné radosti obou vyzkoušet. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 17.08.2020, 20:18

Křik v postýlce

| zebrazebra | 14.08.2020, 20:54

Dobrý den, prosím o radu, jak naučit spát dceru v postýlce. Už jsme zkusili jí postýlku různě zpříjemnit, dát tam plyšáky, jiné povlečení, moji noční košili… Ale nic nefungovalo. Je jí už 9M a odmítá spát a vůbec být ve své postýlce – od narození spala vždy jen s námi v posteli, protože jinak plakala a vztekala se. Podařilo se nám jen párkrát přemístit ji do její postýlky ve spánku tak, aby se hned neprobudila, a pak vydržela třeba 2 hodiny, než se zavzbudila, a musela zase k nám. Začala už ale vstávat, a tak jsme museli postýlku (matraci) snížit, aby nedokázala vylézt (a spadnout ). Při pokusech o pokládání do postýlky se teď už vždy vzbudí a začne křičet, vždy tedy skončí u nás v posteli. Teď je ale dost pohyblivá a hned jak se vzbudí, začíná lézt, vstávat a různě se převalovat (často aniž by otevřela oči), a z naší postele padá. Tím spíš potřebujeme aby už dokázala spát sama v postýlce s ohrádkou, protože jinak ji musí pořád někdo hlídat a chytat. Podobně odmítá i druhou postýlku v obýváku, kam ji občas na pár minut dám, když potřebuji volné ruce. Hned při vložení do postýlky spustí hysterický pláč a nepřestane, dokud ji nevyndám. V noci se tedy bojím, že spadne z postele když budu spát. Když usne ve dne, nemůžu se vzdálit z místnosti kde usnula, protože z postele i gauče může hned spadnout (dvakrát spadla, několikrát jsme ji zachytili v poslední chvíli). K tomu dodávám, že usíná jedině u prsu, všem snahám o jiný způsob uspávání vytrvale odolává. Přitom se budí několikrát za noc (průměrně 4x) a neuspí ji zase nic jiného než kojení… Jak tedy postupovat, aby spala sama a déle?

Dobrý den,

popisujete trampoty s usínáním i spaním vaší, už (nebo možná spíš - teprve) 9měsíční holčičky. 

Dobrý spánek u dětí, to je něco, zač by rodiče nespavců platili zlatem, zatímco rodiče těch vzácně spavých a neuplakaných dětí, si tohoto bohatství dostatečně nepovažují. 

Rodiče děti nespavých se pak snaží udělat prakticky cokoliv, aby dítě usnulo a - spalo. Hrnou se na ně příručky, které tvrdí, že každé dítě může dobře spát, dočítají se na diskuzích o rozličných metodách uspávání, k tomu jim radí příbuzní a - co hůř, někdy radí i rodiče spavých dětí. Výsledkem je obvykle ještě větší chaos v hlavě nevyspalého rodiče, případně i jejich dítěte, které netuší, že spí celou dobu špatně, protože jemu samotnému to tak rozhodně nepřišlo.

Ve vašem případě to vnímám tak, že se bojíte především o bezpečnost dcerky a zároveň byste uvítala méně časté budíčky na kojení, než má dcerka doteď nastaveny. 

Co se týká spaní ve velké posteli - není možnost zajistit bezpečnost jinak? Přistavit postýlku vedle postele, případně vytvořit bariéru z něčeho jiného? Dát vedle postele peřinu, aby případně dcerka spadla do peřiny?

Jaký jiný rituál kromě kojení máte? Zpíváte, hladíte dcerku, případně - používá dcerka dudlík? Co zkusit spojit kojení vždy s konkrétní, pro dcerku příjemnou činností a postupně zkusit třeba jedno kojení vysadit? Samotné uspávání kojením je pro dítě samozřejmě velmi příjemné, není na něm nic špatného, pro dítě je pak ale mnohdy nemilé, když procitnou a nemají v pusince to, s čím tak spokojeně usínali. Když se tedy podaří, že dítě usne až po nakojení, třeba ve vaší posteli a s vámi za ruku nebo ho budete hladit, zpívat, může být pak pro něj méně nepříjemné vzbuzení bez prsa. Blízkost při kojení je pro děti ale natolik příjemná a potřebná, že "odnaučování" častějšího pití je pro takto malé dítě zatím spíš ke škodě a matku to stojí více sil, než samotné vstávání.

Vaše dcera je nejspíš hodně kontaktní a citlivá, proto bývá nerada "odložena" do postýlky i přes den. Některé děti mají zvýšenou potřebu kontaktu s maminkou, rády se nosí, tulí, protože je to zklidňuje. Zkuste se na to podívat i z tohoto hlediska a pouvažovat, zda by nešlo spaní vymyslet trošku jinak, aby dcera s vámi mohla zatím spát i dále. Rychlé ( dítěti se mohou zdát rychlé, rodiči třeba ne) změny, případně střídání různých přístupů mohou dítě spíš zneklidnit a spánek zhoršit, případně ho zlepšit pouze na krátkou dobu. Popřemýšlejte v klidu, co u vaší holčičky cítíte za potřeby vy, jako maminka. Jak vyhovuje usínání malé, kdy je nejspokojenější a kdy se nejlépe vyspíte. Podporu i ujištění, že jdete správným směrem, můžete najít na stránkách prosimspinkej.cz. 

Velmi doporučuji všem, kteří pochybují nejen o svých uspávačských schopnostech, ale i o sobě, coby dostatečně schopném rodiči.

Přeji hodně radosti z dcery a výhledově i dobrý spánek.

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 06.09.2020, 17:06

Dobrý den, má dcera se narodila jako hypotrofická s nedovinutou trávicí soustavou. Od narození bojujeme se stravou. Kojila jsem 3 týdny, pak jsem byla nucena přestat. Dceři diagnostikovali úplnou intoleranci laktózy. Několikrát jsme před určením diagnózy měnili mléka a s úspěchem skončili na mléku neocate infant. Jiné mléka ji dělala hrozné problémy se zažíváním. Všude je navíc byť minimum laktózy, třeba i v probiotikách. Dcera měla ale vždy problém neocate infant pít, ale po vyhladovění ho pak pila normálně. Nepomáhá jakékoliv dochucovadlo, ani ho míchat do příkrmů. Po zavedení prvních příkrmů v 5-ti měsících ale nastal zlom. Pochopila, že existuje něco lepšího a striktně odmítla mléko pít a dělala, že se dáví, než aby pila. Já se od té doby snažím udělat z jídla hru. Nebo jí zpívám, napodobují zvuky zvířat. To se směje. Když si hrajeme, jako kdyby zapomene, že jí a odpolyká vše. Podotýkám, že mléko už že zoufalství podáváme jen lžičkou. Sát odmítá. Jen v noci, když u jídla spí. Jako by to už ani neuměla. Několikrát jsem to řešila s pediatrem, konzultovali jsme dceru s odborníkem na gastru a skončili v nemocnici. Tam ze mě pouze udělali hysterickou matku, která při krmení neumí vytvořit dítěti přátelské prostředí a upravili mi dávkování jídla tak, že ještě v 10 měsících krmíme 7x denně. Nesmí se přejídat. Jako bonus totiž trpí masivním refluxem. Ten se průběžně lepší a horší dle toho, zda je malá nemocná, rostou zuby, či ne. Ale už ho máme celkem podchycený. Všeobecně už svou dceru dobře znám a vím, že je to malá herečka. Klidně předstírá kašel a dávení, což po rozptýlení ihned ustane. Mléko neocate ale poslední dobou tak nenávidí, že už si zprotivila jakékoliv jídlo. Vše musím stále mixovat. Větší kousky a husté jídlo zvrací. Pořád to však zkoušíme. Jsou dny, kdy to je dobré a dny, kdy jen zvrací. Na žádném jídle si však už nepochutná. Moc dobře ví, že když si strčí prsty do krku, tak bude zvracet. Dokonce nás tím i ovládá, protože, když se ji nevěnujeme. Několikrát na sebe upozorní, pak si strčí prst do krku a zvrací. To se ji pozornosti dostane. To samé dělá při jídle. Když ji nechutná, strká prsty do krku... Může to dělat schválně? A co dělám špatně, když se maximálně snažím rozptylováním jídlo neprotivit? O jídlo, co jíme my, zájem má, vždy ochutná. Po nabídnutí s ním flákne o zem. Jinak pediatr řekl, že už to má psychické. Ale že není na trhu jiné mléko a min. do roku ho musí pít, že nesmí jiný zdroj vápníku jako jogurty a tak. Rádi ji jídlo neprotivit. To samé mi radili v nemocnici i na gastru... Ale už nikdo neřekne, jak na to. I přes to, že se před dcerou maximálně ovládám (pochopila jsem, že po zlém to nepůjde), mi někdy ujedou nervy, jak jsem zoufalá. Dceru odmítá kdokoliv z rodiny krmit. Pouze občas tatínek. Podotýkám, že bez většího zlepšení. Dcera sice prospívá, jsme těsně nad hranicí přispívání. V
To je ale pouze díky mému každodennímu úsilí. Už mi ale dochází energie. Navíc mě vytáčí představa, že mou snahu snad jen sabotuje.

Dobrý  den, potíže vaší dcerky jsou závažného zdravotního charakteru a je možné, že potíže se zažíváním bude v nějaké formě řešit dlouhodobě. Obrňte se proto trpělivostí, snažte se k ní přistupovat co nejklidněji a nejvlídněji. Mějte na paměti, jak nepříjemné pocity musí hlavně ona zažívat. Musí jíst mléko, které jí evidentně velice nechutná a to se vám snaží dát najevo celým svým tělem a chováním včetně zvracení. Ne že by ve svém věku byla schopna tak mentálně složité a náročné myšlenkové operace či zákeřného jednání, jako si úmyslně vyvolat zvracení. Dokáže ale pochopit, že určité chování jí zajistí stoprocentní pozornost okolí a to potom opakovat. Potřeba pozornosti dospělých a zejména matky je pro dítě to nejdůležitější. Po stránce zdravotnické proto řešte situaci s odborníky, postupujte podle jejich doporučení. Pokud jste nebyla s přístupem v nemocnici nebo někde jinde spokojena, tak můžete zkusit odborníka změnit, hledat jinou poradnu, lékaře apod. Při krmení vaší dcerky se snažte postupovat co nejvíce uvolněně, snažte se zaměřit na pokusy, kdy jídlo přijala bez větších potíží a těm potom věnujte svou pozornost. Pokusy, které se nezdařily nezdůrazňujte, ani o nich před dcerou s někým dalším nemluvte, nevěnujte jim nepřiměřenou pozornost. Stavte se k jídlu jako k normální a zcela běžné součásti dne a života. Obecně podporujte svou pozorností to jednání a chování, které je požadované a ne to, které nechcete aby nastalo. Můžete také zkusit vyhledat odborníka jako dětského klinického psychologa, který by mohl pracovat zatím zejména s vámi, abyste dokázala zvládnout svou úzkost spojenou s krmením dcery a vytvořit jí to požadované bezpečné a přátelské prostředí. To, že zažíváte pocity úzkosti v souvislosti se stravou vaší dcery a s jejím zdravotním stavem a že se třeba i na ni zlobíte, když vaši snahu jak píšete snad sabotuje je naprosto legitimní. Ve vaší situaci by asi byla úzkostná a trochu hysterická snad každá matka. Jde o to, jak tyto svoje pocity úspěšně zvládnout a naučit se s nimi pracovat. Je potřeba vidět také vaše úspěchy, byť jsou za cenu velkého úsilí. Vždyť dcerka přes všechny vrozené zdravotní komplikace prospívá a jinak se zřejmě normálně vyvíjí. Podle možností je dobré, abyste se s někým v krmení dcerky prostřídala (nejlépe vždy, když dostanete pocit, že je to malý sabotér). Nejde o to, jestli toho s někým jiným sní více či méně, ale že vás to tolik psychicky nevyčerpá. Pokud bude dceru krmit někdo jiný, tak se vzdalte a odpočiňte si. I kdyby toho snědla méně, tak se při jednom krmení toho tolik nestane. Podle doporučení odborníků jí podávejte jen malé dávky a častěji, využívejte osvědčené metody, které pomáhají. V případě zdravotních komplikací tohoto charakteru zapomeňte na to, že u jídla si dítě nemá hrát a zabavujte a hrajte si, aby dcerka jedla. Jestliže je mléko ochotna přijmout lžičkou, tak podávejte lžičkou. Co funguje se nesnažte změnit. Přeji hodně úspěchů při péči o dcerku. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 11.08.2020, 17:17

Brani ditete do postele

| Vlavl | 01.08.2020, 13:52

Dobrý den, 14m syn obcas v noci place a usne jen u nas v posteli, ve sve postylce byt nechce. Dela to az nyni, drive spal dobre. Mohou to byt zuby, separační úzkost, nebo si jen vymysli? Může si na spani s nami zvyknout a pak si ho vynucovat? Děkuji

Dobrý den, noční pláč vašeho chlapce může souviset  s jeho vývojovým obdobím. Může se mu měnit potřeba spánku, v tomto věku děti často přecházejí ze dvou denních spánků jen na jeden a tento přechod může dočasně jejich spánkový mechanismus narušit. Syn může také prožívat úzkost související s vývojově podmíněným strachem z odloučení, který je typický pro děti v období 12 - 18 měsíce. Tento strach je vývojově podmíněný a neznamená tedy žádnou poruchu ve zdravém vývoji dítěte. Samozřejmě mu mohou růst i zoubky, což kvalitu spánku může snižovat. Malé dítě si nikdy své úzkosti nevymýšlí, nemá na to vývojové kapacity. Jen vám svým pláčem dává najevo, že se něco děje a že se necítí dobře. Na místě je proto hodně trpělivosti, chlapečka vždy utište, poskytněte mu podporu, ujištění, pochování. Ohledně spaní ve vaší posteli záleží na vás, jak budete chtít postupovat. Skutečně hrozí, že dítě si v tomto období na spaní s vámi zvykne a bude jej vyžadovat. Kontakt s rodiči mu navozuje pocit bezpečí. Pokud nechcete, aby s vámi syn spával, tak jej utište, pochovejte, uklidněte a pak byste ho měla vrátit zpátky do postýlky. Můžete u něj zůstat, hladit jej, konejšit a klidně a tiše na něj mluvit, dokud neusne. Další z krátkodobého pohledu rychlejší a účinnější možností je nechat jej spávat u vás v posteli a smířit se s nočním návštěvníkem. Některé děti se s postupujícím vývojem nemají problém vrátit do vlastní postýlky, některé si ale mohou spaní s rodiči vynucovat. Musíte zvážit a probrat s partnerem, co vám do budoucna více vyhovuje a podle toho chlapce zvykat. Samozřejmě pokud je dítě nemocné, nebo má nějakou jinou tělesnou nepohodu je na místě jej do postele rodičů vzít. Také neplatí, že když s vámi spal párkrát, tak už bude muset s vámi spát vždycky. Jste ale asi teď právě v době, kdy se tzv. "láme chleba" a záleží na vás, co si váš syn zafixuje. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 03.08.2020, 08:48

Vetsi slinění

| Evca Sabrina | 28.07.2020, 10:58

Hezke dopoledne pani doktorko.
Chtela bych se Vas zeptat na synuv problem.
Budou mu brzy 4 roky a v poslednich cca 2 tydnech jsem si u nej vsimla zvyseneho slineni.
Neni to klasicke slineni, ale jen ve chvilich pred usnutim ci pri spanku.
Uz se parkrat stalo, ze se mu po usnuti sliny v pusine nahromadily a on pak jak je nedokazal vsechny najednou spolknout z toho zacal kuckat. Nastesti jsem byla u toho a rychle reagovala zvednutim syna aby sliny nevdechl.
Zvladli jsme to, ale dost me to vylekalo.

Co by prosim mohlo byt dle Vas pricinou?
Je mozne ze treba zvetsene krcni mandle, nebo napr.i to ze mu jeste nevyrostly vsechny zuby stolicky?
Mam o nej starost a nechci nic podcenit.
Nas ORL lekar ma ted dovolenou, tak jsem se chtela zatim zeptat na Vas nazor.
Syn je totiz velmi bojacny a z lekaru ma veljy strach :-(.

Predem moc dekuji za Vas cas a pripadne rady.
E.H.


Dobrý den. Může se jednat o zvětšené krční mandle, nebo o prořezávání stoliček, jak píšete. Pokud lékař ORL má dovolenou, počkejte a stav sledujte, ale velmi doporučuji kontrolu ORL.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 28.07.2020, 12:59

Syn osahával svoji sestrenici

| ma-ju | 17.07.2020, 09:04

Dobrý den,řešíme doma problém. Včera nachytal otec moji neteře (8let) mého syna(11let) já si "hraji" na doktory. Malá měla svazane nohy a můj syn ji prý sahal mezi nohy. On to popírá,prý šlo jen o hru na stahování kalhot,se kterou souhlasila i neteř. Prý ji na pipinku vůbec nesahal. Byl z toho hodně špatný, otec neteře ho strašlivě seřval. Poté jsem si se synem v klidu promluvila, vylezlo z něj,že mu kamarád ukazal nejake pornostranky. Hodně plakal,prý nic takového vidět nechtěl,že se mu to nelíbilo. O tom co se stalo mezi ním a jeho sestrenici pořád tvrdí že to byla jen hra. Musím podotknout,že syn je hodně dětský, často si hraje s mnohem menšími dětmi radši než se svými vrstevníky. Poraďte mi, prosím,jak tuto situaci resit,rodiče me neteře to chtějí řešit velice radikálně,a to tím,že obě děti od sebe úplně odstrihnou.
Děkuji za odpověď.

Dobrý den, vámi popisovaná situace byla zejmě skutečně inspirovaná zvídavostí dětí. Podkladem pro vznik zvědavosti mohly být dotyčné stránky, které syn zhlédl od spolužáka. Každé dítě je individualitou, ale zvídavost a touha objevovat je jim společná a nevyhýbá se ani vlastnímu tělu, případně tělu opačného pohlaví. V 11 letech však sexualita běžně ještě není na pořadu dne, to přijde až o něco později v pubertálním období. Hra na doktora a jí podobné patří do okruhu těchto sexuálně objevitelských her a nemá většinou jiný význam, než zkoumání a objevování těla. Pokud i náhodou dojde ke genitálnímu kontaktu jedná se většinou o nápodobu něčeho co dítě vidělo např. v televizi či u dospělých (milenecká dvojice v parku apod). Tyto dětské hry by neměly nijak narušit pozdější sexuální vývoj dítěte a to ve vašem případě ani jednoho zůčastněného, tedy ani neteře.

Synovi vysvětlete, ať objevitelské hry hraje pouze se svým vlastním tělem a v soukromí, spolužákovi ať řekne, že o stránky s erotickým podtextem nemá zájem, že se mu nelíbí. Na místě je také osvěta ohledně sexuálního chování, když už toto téma bylo nastoleno, můžete využít nabízené literatury, kde je vhodným a pro daný věk dostatečným způsobem vše popsáno a jsou zodpovězeny případné dotazy. Nad knihou je dobré si povídat společně a vysvětlit samozřejmě adekvátně věku případné nejasnosti (nezabíhat ale zbytečně do podrobností, dítě v tomto věku nepotřebuje znát přesně veškeré detaily např. sexuálního aktu).

S otcem dívky si promluvte, pokuste se jej uklidnit, že šlo s největší pravděpodobností skutečně pouze o nevinnou hru a pokud bude téma dále sexualizovat a tabuizovat, pak z něj může udělat problém, který se může odrazit na zdravém vývoji a také na vztahu obou dětí a potažmo obou rodin. Problém nemají děti, ty si pouze hrály, ale mohou jej udělat dospělí, třeba tím, že zabrání kontaktu dětí. Myslím, že to byste ani jeden nechtěli. Otec neteře také může s dívenkou adekvátně věku o sexualitě promluvit a poučit ji, čeho by se měla vyvarovat, co je a co není v pořádku, když po ní někdo chce, s podobně zaměřenou hrou se může setkat nejen v rodině. Pro klid je možné navštívit také například dětského klinického psychologa a situaci s ním probrat. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 20.07.2020, 08:35
Inzerce

Doporučujeme si přečíst

Desatero pro kluky jak na pubertu, holky i sex

Více informací »

www.zdravedospivani.cz

 

Blokace při čůrání

| Martinkaaa | 13.07.2020, 14:06

Dobrý den, mám dvouletou dceru a řešíme tisíckrát omýlaný nočník. Postavila si hlavu, že prostě na nočník, ani na záchod čůrat nebude. Při bezplenkové metodě se prostě někam schová a udělá jakoukoli potřebu do kalhot, či kalhotek. Většinou zahlásí až je vše vykonáno. Já mám pocit, že bych to měla nechat na ní, až sama řekne předem a bude chtít čůrat, či kakat na nočníkk, nebo na záchod sama. Bohužel bydlíme dvougeneračně a dcerka musí neustále poslouchat od svých prarodičů: ´´Máš chodit na nočník, a fuj fuj styď se, taková velká a má plínu.´´ a tak podobně. Myslíte, že toto může být důvod, proč se tak zablokovala? Pokud mi potvrdíte, že na tom něco je, ráda jim to totiž zatrhnu.
Díky a srdečně zdravím.
Martina.

Dobrý den, nervový systém každého dítěte vyzrává individuálně a právě připravenost pro ovládání vyměšování je věc zralosti nervového systému, s inteligencí dítěte ani s nějakým vývojovým opožďováním nesouvisí. Na dceru proto netlačte, nejlepší by v této vámi popisované situaci asi bylo nácvik na nočník úplně přerušit, nechat jí pleny a vyčkat buď na její signály, nebo cca třeba po měsíci vysazování na nočník opět vyzkoušet. Jinak platí, že připravené dítě se konání potřeby na nočník či některé děti raději na záchod naučí v průběhu cca jednoho týdne. Nepřiměřený nátlak na dítě, které ještě není připraveno ovládat vyměšovací ústrojí může vést k jeho neurotizaci či případně blokaci nácviku a přinášet právě opačný efekt, než kterého chceme docílit. To že dcerka hlásí po vykonání potřeby je již předstupeň úspěchu, začíná si uvědomovat, že potřebu vykonává, jen ji ještě nedokáže účinně ovládat. Přeji hodně trpělivosti při nácviku chození na nočník a také při vyjednávání s prarodiči. Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 13.07.2020, 16:03

Pláče když slyší pláč

| Pavelvan | 04.07.2020, 17:21

Dobrý den,
mám dotaz k našemu 15 měsíčnímu synovi. Kdykoliv slyší plakat jiné dítě, nebo hlasitě mluvit, sám se okamžitě rozpláče a je k neutěšení. Je to takový pláč, kdy vypadá, že má vyloženě strach. Je možné, že není na jiné děti zvyklý? Bohužel jsme s partnerkou po nehodě v ID a nebereme ho mezi ostatní děti, protože to nezvládáme fyzicky a je tedy pořád s námi doma nebo na zahradě. Děkuji za odpověď.

Dobrý den,

píšete, že syn pláče, když slyší plakat nebo hlasitě mluvit ostatní děti. Domnívám se, že takovýto "solidární pláč" se objevuje už miminek v porodnici, kde se rozpláče jedno z nich a ostatní se přidají. Některým dětem to vydrží déle a pláč jiného dítěte je rozpláče i v pozdějším věku, a to i když jsou na děti jinak zvyklé. Určitě se tím nemusíte nijak stresovat.

Jak popisujete dále, Váš zdravotní stav Vám neumožňuje umožnit chlapečkovi častější kontakt s dětmi mimo váš domov. Zkuste třeba pouvažovat, zda by nebylo možné naopak nějaké děti dostat k vám domů. Možná máte známé, sousedy, kteří by rádi přišli se svými dětmi k vám na zahradu, aby měl syn možnost poznat další děti, možná by šlo seznámit se s nějakou maminkou na rodičovské dovolené i přes sociální sítě - ne každá má v okolí někoho, s kým by si mohla popovídat a její dítě si mělo s kým pohrát.

A třeba v budoucnu můžete pouvažovat u syna nad návštěvou nějaké miniškolky na pár hodin v týdnu, to by mu také mohlo prospět a pomoci rozvinout potřebné sociální kontakty.

Přeji hodně radosti se synem.

 
Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 09.07.2020, 19:17

Agrese

| Anet_Mik | 03.07.2020, 18:48

Dobrý den, než se objednáme k dětskému psychologovi, potřebuji poradit se synem 4,5 let. Od ledna je se mnou doma (rizikové těhotenství) i kvůli koronaviru nechodil do školky a stal se nezvladatelným. Máme dům se zahradou a zvířata (drůbež,kočky). Syn neposlouchá,odmlouvá a lže, pokud nestojím za ním nebo vedle něho tak neposlechne, ale nejhorší že úmyslně ubližuje zvířatům (jedno kuře utopil, a dnes jednoho kohoutka hodil na zem a zabil ho a důvodem bylo, že kokrhal) Nyní máme doma již miminko, a nemůžu mu pořád stát za zády a hlídat ho. Snažím se mu věnovat, ale nemůžeme ho nechat samotného venku na zahradě. Ptám se jestli si uvědomuje smrt? Jestli rozumí, že zabil zvíře. Snažila jsem mu to vysvětlit, ale příjde mi, že mu je to jedno. Mám strach aby neublížil i miminku. Děkuji za rady.

Dobrý den, chování vašeho syna skutečně zavdává důvod k obavám, aby neublížil mladšímu sourozenci. V pozadí jeho chování může být nezvládnutá žárlivost na sourozence, nebo ale také další vlivy. Nemám dostatek informací, jak se syn choval předtím. Obecně ve věku 4 - 5 let si dítě ještě nedokáže plně uvědomit co znamená pojem smrti, myslí si, že se jedná o jinou formu života, nejvíce děti smrt ztotožňují se spánkem. Od 5 do zhruba 9 let ji personifikují (představují si ji jako nějakou osobu, smrtku apod.), od 9 let již chápou konečnost života a jejich koncept smrti je příliš neliší od toho dospělého, jeho vývoj je ukončen kolem 13 roku života. Přesto chování vašeho syna vykazuje ve více oblastech zvláštnosti, doporučila bych vám kromě co nejrychlejšího vyhledání dětského klinického psychologa také konzultaci u dětského psychiatra. Na syna se snažte vyhradit si co nejvíce času, zapojujte jej do svých denních aktivit včetně péče o miminko, samozřejmě pod vaším dozorem. Může dostávat také malé úkoly a povinnosti při péči o domácnost. Zkrátka jej zaměstnejte, aby mu nezbýval čas na takové nápady a měl by také být stále pod vaším dozorem, nebo zajistěte, aby neměl k domácím zvířatům volný přístup (ohrazení, plot apod. kolem zvířat). O situaci s ním mluvte, vysvětlujte mu to, veďte jej k empatii (vcítění se) do pocitů lidí i zvířat, kterým někdo ubližuje. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 06.07.2020, 07:17

Nočník

| Vlavl | 03.07.2020, 12:03

Dobrý den, kdy je prosim z psychologického hlediska nejlepší doba ucit dite na nocnik? Kdy jiz ovlada vymesovani?
Dekuji

Dobrý den, nervový systém každého dítěte vyzrává individuálně, každé dítě je jedinečné, každé dítě tedy může začít ovládat své vyměšování v jinou dobu. Obecně lze říci, že vhodná doba na učení dítěte na nočník je  mezi cca 18 měsíci až 2 roky. Jedním ze signálů, že dítě již může být připravené je, že dokáže zůstat delší dobu suché a zadržet větší množství moči (má suchou plenu a pak vymočí větší množství moči). Zároveň je potřeba, aby bylo na takové rozumové úrovni (např. schopno splnit jednoduché pokyny), aby nácviku porozumělo a porozumělo či umělo vykonávání potřeby nějak pojmenovat (např. ee). Na dítě netlačte, rozhodně za případné nehody netrestejte, posilujte jej v tom, co se již podařilo. Nesrovnávejte svoje dítě s jinými dětmi (co se jednomu dítěti daří v 18 měsících, to jiné může zvládnout třeba až ve 3 letech). U učení na nočník se jedná o zralost nervového systému, nikoliv o projev vyššího či nižšího intelektu nebo opoždění ve vývoji. Přeji hodně trpělivosti v nácviku. Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 03.07.2020, 12:40

Dobrý den, paní doktorko.
Už si nevíme rady s chováním naší desetileté dcery, proto se na vás obracím s prosbou o radu. Máme ještě osmiletého, vcelku bezproblémového syna, na kterého již v minulosti, aspoň takový jsme měli pocit, dcera žárlila. Posledních několik měsíců se stalo její chování, zejména k němu, až nepříčetné. Neustále ho kontroluje, jestli se náhodou nedotkl nějaké její věci, pořád chodí za ním a hlídá ho, pokud má pocit, že dýchl nebo nedej bože prskl na její jídlo nebo i jinou její věc, dostává okamžitě hysterický záchvat, sprostě mu nadává. Svoje věci před ním schovává. Když se jí snažíme domluvit, jakoukoliv radu odmítá, rozpláče se a je škaredá i na nás. Od malička byla, zejména na veřejnosti, velice zakřiknutá, ostýchavá, ale doma k se nám dokáže chovat velice asertivně, nechybí ani častý křik, kterým se obhajuje nebo nás obviňuje. Ve škole je bezproblémová, učí se na samé jedničky, navštěvuje kroužky, kde také nejsou problémy. Syn její výpady vůči němu nese těžce, někdy se i rozpláče. Nevíme, zda toto její chování je projev počínající puberty nebo snad nějaké psychické poruchy?
Děkujeme předem za jakoukoliv radu.

Dobrý den, kořeny chování vaší dcery budou zřejmě hlouběji v minulosti. Je možné, že neřešený problém ve vztahu k sourozenci narůstá a projevuje se nyní až bizardním chováním. Pokud se tedy nejedná o projev rozvoje nějakých psychických potíží. Navštivte se svou dcerou co nejdříve dětského klinického psychologa. Obraťte se na nějakého zkušenějšího odborníka. Dobré je obrátit se například na psychologické oddělení dětské nemocnice nebo při jiném zdravotnickém zařízení, kde mimo jinéposkytují služby zdarma. Doma zajistěte v zájmu zachování psychického zdraví syna, aby děti přicházely do kontaktu co nejméně, rozhodně nenechte dceru syna pronásledovat, nebo bude toto chování mít podobné následky na psychiku "oběti" jako stolking. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 29.06.2020, 08:32

Psychomotorický vývoj

| Marcela72 | 24.06.2020, 23:05

Dobrý den,
chci poprosit o radu,dcera 8.měsíců se začíná stavět.Na pravé nožce stojí na celé plosce,ale levou stojí stále na špičce.Je nutné odborné vyšetření?Děkuji za odpověď

Dobrý den. Zatím není třeba, pokud se stav do 1 roku neupraví, požádejte o ortopedické vyšetření.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 25.06.2020, 09:53

Porod

| 3dana1 | 16.06.2020, 23:19

Dobry den chci se zeptat mam rok a pul po porodu a stale mi vrta hlavou jaktoze mam dvojvajecna dvojcata kluka a holku a meli spojenou placentu dekuju za odpoved

Dobrý den. Nedovedu vám odpovědět, je to spíš otázka pro gynekologa nebo genetika.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 17.06.2020, 09:06

Stydlin

| Zane.te | 25.05.2020, 16:47

Dobrý den,
mám syna (4 roky), pravidelně navštěvuje MŠ, do MŠ chodí 1,5 roku. Dnes mi paní učitelka (není se synem pokaždé) řekla, zda-li neuvažuji o logopedii. Odpověděla jsem, že ne, že syn mluví krásně. Jenže problém je v tom, že ve školce nemluví... Vlastně nemluví tak celkově mezi lidmi, kromě rodiny. Je strašně stydlivý, to jsem dnes řekla i paní učitelce ale koukala se na mě, jakoby mi nevěřila. Trápí mě to už déle, že je syn takto stydlivý. Doma je strašně šikovný, rád se učí novým věcem, zpívá písničky, dělá rád různé úkoly ale pro lidi, co ho takhle neznají, působí, jakoby neuměl nic. Trvá mu dlouho, než se rozkouká a rozpovídá. Prvně sleduje okolí a až tak po hodince se uvolní a komunikuje. Ve školce byl dnes po třech měsících a já na něm viděla, že to pro něj bylo, jakoby šel do školky prvně. Mrzí mě, že není víc průbojný, nejde se hned zapojit mezi děti a podobně. Každopádně na něho netlačím ale chtěla bych vědět, jak s ním pracovat na tom, aby se tak nestyděl, aby s jinými lidmi také komunikoval atd. Také mě napadlo, že bysme navštívili i dětského psychologa ale zas nechci, aby na něj někdo tlačil. Uvítala bych nějaké rady, jak na něj a jestli toho psychologa zkusit.
Děkuji moc. Hezký den. Vaňková Ž.

Dobrý den, osobnostní ladění každého dítěte je odlišné. Všechny děti nejsou průbojné stejně. Představte si svět plný agresívních a průbojných jedinců. Pro společnost jsou potřebné všechny typy osobností. Vůbec vás proto nemusí mrzet jakou má syn povahu a jeho průbojnost se navíc v průběhu jeho vývoje může značně měnit. Důležité je přijímat syna takového jaký je. Do kontaktů jej nenuťte, ale v samostatném projevu ho podporujte, pokud se o to pokusí. Nemusíte se také obávat, že neprojeví své znalosti a dovednosti. Až dostatečně vyzraje a osmělí se, uplatní je. Ohledně doporučení logopedické péče návrh paní učitelky ihned nezamítejte s tím, že syn mluví krásně. Paní učitelka to určitě nemyslí osobně, myslí to s vaším chlapcem dobře a také má jistě pedagogické zkušenosti s dětmi jeho věku a tudíž i srovnání. Spíše se  s paní učitelkou zkuste pobavit o důvodu jejího doporučení. Pokud bude důvodem jejího doporučení to, že syn ve školce nemluví, tak jí situaci se stydlivostí syna vysvětlete přesně tak, jak jste popsala v emailu, ale pokud jsou důvodem možné vady výslovnosti, tak by bylo dobré zvážit konzultaci u klinického logopeda. Péči dětského klinického psychologa vám také pro syna doporučuji, nemusíte se obávat nátlaku, dětský psycholog je odborník, na dítě nijak netlačí a pracuje s ním citlivě. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 17.06.2020, 10:20

Dobry den, mam dvojcata v cervnu jim budou dva roky. Dale jeste dceru ta ma 4 mesice. ... Chtela bych se zeptat na jedno z dvojcat a to syna, mam obavu jestli nebude autista. Nektere jeho chovani me znepokojuje. Jeho dvojce holka je sikovna, opakuje slova, komunikuje a na vsechno dobre reaguje, je spolecenska, proste sikovna. Syn oproti tomu nemluvi jen vydava zvuky, ma nejoblibebenejsi hracku panacka, se kterym si hraje, vsude mozne ho strka. Obcas jej vymeni i za jine hracky, ale panacek je top. Kdyz po nem neco chci, treba aby za mnou prisel tak moc nereaguje, ted uz teda obcas prijde ale kolikrat ma svoji hlavu a jde klidne uplne pryc, tteba se ani nepodiva, ze na neho mluvim. Ale z toho zase trebas i za mnou prijde. Moc se nepodiva do oci. Ne ze vubec, ale moc to nedela. Nejvic, kdyz se tuli, nebo lezi na zemi. Chodi se za mnou posledni dobou hodne tulit, neda mi normalni pusu, ale jak kdyz by chtel kousnout, ale jen se prilozi na tvar a tuli. Kdyz jsou jsou s malou na gauci a on ji chce prelezt a jit za mnou vubec ho nezajima ze tam je, klidne leze pres ni, jak kdyby tam nebyla, nebo kdyz mam mimino u sebe na rukach a on se rozhodne, ze chce taky ke me, tak se taky dere bez ohledu.... Ale kdyz jde o neco co se mu libi, treba kdyz si zpivame tak se usmiva a treba i zatleska, kdyz se chvalime. Nekdy se ji pokousi trochu napodobovat.... Myslite si, ze muze jit o projevy autismu? Napada me jeste ze treba i mohl seknout tim, ze se nam narodila nejmensi... Nebo je to cele normalni liny vyvoj maleho kluka???? .. chtela bych vedet, jak s nim pracovat... Dekuji

Dobrý den, pouze na základě vámi popisovaného chování, bez možnosti osobního kontaktu s dítětem není možné potvrdit či vyloučit vaše podezření. Může se jednat skutečně o všechny vámi popisované varianty. Obecně z vývojového hlediska je ve dvou letech dítě sebestředné a není schopné brát ohledy na druhého. Oheduplnosti a tolerance k jiným lidem se dítě teprve učí a tento proces trvá třeba celý život. Nemůžete tedy od syna očekávat, že sám od sebe porozumí, že máte miminko a nepoleze přes něj. To jej teprve musíte naučit. Samozřejmě je ve hře žárlivost na nejmladšího sourozence, proto také chlapec zvýšeně vyhledává fyzický kontakt s vámi, který se mu snažte poskytnout. Syn není ještě na takové vývojové úrovni, aby to rozumově pochopil. Nedokážu však zodpovědně posoudit, co je čím v jeho chování způsobené, navíc věk dítěte je na takové podezření poměrně nízký. Doporučila bych vám proto konzultaci nejdříve s ošetřujícím pediatrem vašeho syna a řídit se jeho doporučením. Ve výchově určitě nezapomínejte také na starší dceru, kterou považujete za šikovnou a bezproblémovou, aby nebyla upozaděná. Jinak vývoj dívky a chlapce se skutečně může dosti výrazně lišit, většinou jakoby v neprospěch chlapců stejného věku a to včetně vývoje řečového a sociálního. Nemusí však za tím být žádná patologie, ale odlišené tempo vyzrávání nervovené soustavy chlapců a dívek. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 17.05.2020, 20:21

svéhlavost a vzdor

| cervenkaobecna | 07.05.2020, 21:27

dobrý den, syn (17 měsíců) je již o narození velmi svéhlavý. Už v těhotenství jsem cítila díky pohybům jeho silný temperament. Od prvního dne byl velmi ukřičený (málokdy pláče, ale hodně křičí), nesnesl chování (v šátku hystericky křičel a odtahoval se, na nosítko jsem jej velmi dlouho zvykala a začal ho na krátkou dobu akceptovat na procházkách, kde viděl zajímavé věci a byli jsme pořád v pohybu), měl potíže se spánkem a usínáním, byl velmi pohyblivý a oproti jiným miminkům hodně akční a "rychlý". To mu zůstalo dodnes. Je pohybově moc šikovný a velmi zvídavý, nebojácný, miluje lidi a zvířata. Co mě zneklidňuje, je to, že má dle mého úsudku až moc "svou hlavu" a nesnese jakékoliv omezení pohybu - peřinu, chování, zákazy, při procházkách vzdoruje, když ho chytám za ruku, někam ho nechci pustit. I okolní maminky jen zírají, jak je na svůj rychlý a urputný. Mám pocit, že cíleně ignoruje, pokud na něj voláme jménem a zrovna mu není po chuti, že se snažíme ho na něco upozornit. Nemyslím si, že by trpěl potížemi s pozorností. Dbám na denní režim, nastavování hranic, snažím se mu umožnit co nejvíce realizace při činnostech, které je schopen zvládnout (pomoc s úklidem, vaření, sebeobsluha atd..), ale i tak je pro mě jeho výchova těžká. U doktorky jej držíme tři, aby se vůbec zvážil, i přebalovací pult odmalička nesnášel, protože to znamenalo, že musí chvíli ležet na zádech. Jak pokračovat, aby mi nepřerostl přes hlavu? Aby, jednoho dne, až mě přepere, byl nezvladatelný a nenechal se od lékaře vyšetřit nebo nebude akceptovat jiné autority? děkuji, s pozdravem Cervenka

Dobrý den, mám příliš málo informací o celkovém psychomotorickém vývoji, vývoji řeči a chování vašeho synka. Podle popisovaných projevů chování se jeví jako dráždivější dítě, které těžko snáší nějaká omezení. Toto chování nemusí být patologické a může být ovlivněno temperamentem dítěte. Přesto bych vám na základě popisovaných potíží doporučila poradit se s ošetřujícím pediatrem, který zná vaše dítě od narození a případně zvážit konzultaci u dětského klinického psychologa nebo psychiatra. Více vám poradit nedovedu, nemám dostatek informací. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 08.05.2020, 19:41

Strach dítěte

| Simonenovot | 06.05.2020, 20:21

Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o radu s mým synem. Je mu 3,5 roků a bojí se vybraných hraček. Například si vybral před pár měsíci plyšového králíčka, spal s ním, apod a z ničeho nic se ho začal bát a když mu ho chci dát, začne histericky plakat, to samé s dvěmi hračkami z Kinder vajíčka - s klokanem a myškou. Ale skoro totožného klokana má také z vajíčka a toho se nebojí. Absolutně tomu nerozumím a nevím si rady. Zkoušela jsem různé hry s těmi hračkami, jakože mluvím za králíčka a říkám, že budu smutný králíček a že jsem jeho kamarád ale nic nepomáhá. To samé ještě s elektrickou motorkou co dostal k narozeninám. Nejdřív měl radost, jezdil na ni - poté se začal hrozně bát přitom nespadl, nic. Ještě co mě trápí tak je to, že nechce ovoce a zeleninu. Dříve to měl moc rád, a přibližně před rokem to z ničeho nic přestal jíst. Od té doby si kousnul párkrát do banánu a snědl párkrát kousek jablka. Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den, u dítěte v tomto věku dochází k prudkému rozvoji představivosti a fantazie, jeho myšlení obsahuje magické prvky. Děti často nerozlišují, co je skutečné a co je výplodem jejich fantazie (např. uvěří tomu, co si samy vymyslely). Fantazie dětem pomáhá zpracovávat situace z reálného světa, často jí doplňují nějaké pro ně znepokojivé skutečnosti, mezery ve vědomostech, informacích. Chování vašeho syna nemusí znamenat nic patologického, pouze pro něj tyto hračky najednou zřejmě v jeho fantazii začaly znamenat nějakou hrozbu a dostal z nich strach. Můžete si s chlapcem  bez zlehčování či vyvracení jeho strachu o hračkách promluvit, třeba vám poví, proč se jich bojí. Jeho vysvětlení přijměte a může vám posloužit jako vodítko ke zpracování strachu konstruktivní formou. Můžete se jej také zeptat, co by mu pomohlo k zahnání strachu.

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 07.05.2020, 18:51

Agresivní dítě

| Mispe | 01.05.2020, 22:00

Dobrý den.
Mám 3letého syna. Už od malička je hodně aktivní, neposedi, nepostojí. Je hodně impulsivni, bezprostřední a nemá žádné zábrany. Špatně mluví, a moc se mu do toho ani nechce.
V září má nastoupit do školky a máme z toho velké obavy. Je agresivnější k jiným dětem. Např. Máme sousedy, kteří mají 3 kluky. 11,5 a 3 roky. S jedenactiletym si rozumí nejvic, ale s těmi mladšími je problém. Než jdeme ven, vždy si ujasnime jak by se měl chovat. On mi ukáže, že nebude kousat, nebude žduchat, nebude je tahat např. Za oblečení. Ukáže mi, že je pohladí a dá jim pusu. Když za nimi přijdeme, jako by v něm přeplo a je jak utržený ze řetězu. To by ani nevadilo, ale on utíká vedle jednoho a z ničeho nic ho žduchne. Nebo chce nějakou hračku, druhé dítě mu ji nechce dát, tak ho vší silou přimáčkne ke zdi a drží ho. Blbé také je, že má hroznou sílu oproti ostatním. Nebo jdou se sousedy na trampolinu.. tam se po všech válí, tahá je za nohy a když ho okriknu, tak na mě kolikrát ani nereaguje a někdy ho hned pustí a za 10 vteřin to udělá znovu.. Nedávno se stalo, že si kluci obouvali boty, a on toho 5ti letého z ničeho nic zduchnul dolů. V téhle situaci ho okamžitě beru domů, tak mu rázně vysvětlím, že to delat nesmí, ze nebude mit kamarády. On pláče, kýve hlavou že mě chápe. Slíbí mi, že to neudělá, a řekne mi že bude hodný. Řekne mi tou svou řečí, že chce kamarády, že si chce hrát. Tak ho vezmu zpátky ven, ale zachviličku zapomene, a udělá to znovu. Už jsem z toho zoufalá a nevím jak na něj.. Mám strach, že to bude dělat i ve školce a může někomu ublížit, protože tam na něj nebude učitelka pořád dohlížet. Nemůžu ho ani na vteřinu spustit z očí, musím mu pořád "stát za zadkem" aby nikomu neublížil.. Ostatní děti si spolu hrají tak hezky, ale on to prostě neumí. Vím, že to nemyslí kolikrát špatně, jde vidět že si chce hrát ale neumí to. Byli jsme i u psychologa, ten nám ale řekl že je naprosto normální, jen je prý akčnější..

Dobrý den, doporučila bych vám konzultaci u dětského psychiatra k vyloučení možných hyperaktivních projevů u vašeho dítěte. Jinak váš syn potřebuje zatím váš dohled a péči. Jeho potíže v kontaktu se stejně starými dětmi mohou být ovlivněny také zatím omezenou schopností se vzájemně domluvit, protože méně mluví. Snaží se proto upoutat jejich pozornost a přimět je ke hře často i méně vhodným způsobem. Netolerujte však agresívní chování ve smyslu fyzického napadání dětí. Odvést v této situaci chlapce domů je vhodným řešením, aby toto výchovné opatření mohlo mít efekt neměl by se pro ten den již mezi děti vracet. Zkuste také omezit přílišné vysvětlování, jděte mu spíše příkladem. Nebojte se vstoupit do hry dětí a ukažte mu, jak komunikovat, jak si hrát. Agresivitu je potřeba ne zcela potlačovat, ale nasměrovat žádoucím způsobem, jak jsem již častěji ve svých odpovědích psala. Pokud chlapce na setkání s ostatními dětmi připravujete, nemějte na něj nereálné požadavky. Opravdu chcete, aby cizí děti hladil a pusinkoval? Stačí přece, když je slušně pozdraví. Také místo jmenování všech věcí, které dětem dělat nemá se zkuste spíše zaměřit na to, co by dělat měl a jak si má hrát. Váš syn je ještě malý a vzájemné spolupráci se teprve učí, tak mu dopřejte čas. Z problémových situací např. na trampolíně jej odveďte a pro tu chvíli by se také neměl už na trampolínu vrátit. Jen tak si odnese ponaučení, vaše domluvy pro něj zatím příliš neznamenají, zejména pokud vaše reakce a chování pak nejsou důsledné. Pokud se bude zlobit a plakat, je to v pořádku, vyjádřete mu pochopení, neměla byste ale ustoupit, jen ho nechat zármutek odžít a odeznít. Možné konfliktní situace ve školce nejsou vyloučené, pokud by se potíže vystupňovaly a syn potřeboval vzdělávací podporu, je možné a vhodné kontaktovat Pedagogicko psychologickou poradnu. Ohledně řečového vývoj bych doporučila konzultaci u dětského klinického logopeda. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 03.05.2020, 16:59

Dobrý den,
měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě?
Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.

Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.

Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.

Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže....

Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?
CO DĚLAT DÁLE?

Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....

L.

Dobrý den,

popisujete situaci, kdy má tatínek snahu pečovat o děti i po rozvodu, ale kontakt s mladším dítětem neprobíhá dle jeho představ. 

Je pozitivní, že se tatínek nezalekl ani péče o dcerku v batolecím věku, nicméně určit věkovou hranici, kdy je dítě připravené pobývat u druhého z rodičů na návštěvě, nelze. Rozsah styku s dítětem samozřejmě bývá často dán soudně, ale kdo zná potřeby svého dítěte lépe než jeho rodiče? 

Jsou to ideálně právě rodiče, kteří by měli postupovat ve shodě , v tomto případě tedy najít  pro všechny přijatelné tempo při  postupném rozšiřování styku s dcerkou. Vzhledem k věku holčičky předpokládám, že rozchod rodičů není úplně dávná událost a domnívám se, že ještě  mohou na obou stranách pracovat zjitřené emoce, objevují se např. různé obavy. 

Z tohoto důvodu bych se přikláněla k tomu, aby se vztah mezi rodiči pokud možno nejprve stabilizoval a zklidnil. Zatím bych zkusila téma návštěv u otce odložit  a dál využívat  častějších procházek, které holčička zvládne i bez matky, případně návštěv dětí u matky  apod. Věřím, že postupně obavy u maminky poleví a pobyt u tatínka nakonec zvládnou sestřičky společně.

Protože sama píšete, že si dívenka pomalu utváří k otci vztah, nemá obavu s ním jít na procházku apod., vypadá to, že budování citového pouta mezi tatínkem a dcerkou je na dobré cestě a neobávala bych se toho, že kvalita  jejich vztahu bude do budoucna nějak narušena tím, že ke kontaktu nebude hned od počátku docházet v nově vytvořeném zázemí. 

Přeji tedy hodně radosti i trpělivosti při výchově.

Míša

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 30.04.2020, 07:22

Dobrý den,
měla bych dotaz, od kdy je vhodné, aby si otec po rozvodu bral malé dítě?
Konkrétně se jedná o aktuálně 16měsíční holčičku, má starší sestřičku, se kterou se mají rády a ta k otci jezdí na návštěvy i na dlouhodobější přespávání. Druhou dívenku však otec delší dobu po rozvodu nemohl vídat, matka povolovala je chvíli. Poté povolia procházky s kočárkem, jenže tou dobou bylo zimní období a kvůli počasí to často rušila a jinou alternativu nepovolila. Otec má k dispozici domeček, kam si bere starší dcerku - je zde veškeré potřebné zázemí, prostor na hraní...dítě by zde bylo v bezpečí, navíc má vhodu, že by mladší dítě jezdilo společně s tím starším.

Matka ovšem nechce povolit otci, aby si druhé dítě vzal k sobě. Povolí maximálně chvíli na své zahradě, popř. je pustí společně na procházku. Holčička si pomalu utváří vztah, na tatínka se směje, jde s ním klidně i bez maminky na hodinovou procházku a je v pohodě. Proto si myslíme, že by zvládla návštěvu u tatínka doma - např. zatím také na tu hodinu, dvě... vzdálenost od místa bydliště matky je asi 10-15 minut.

Matka se údajně bojí, že dítěti vytvoří trauma. Byla jí nabídnuta možnost, chvilku s dítětem pobýt a pak nechat otci i holčičce samostatnost, aby si mohli hrát bez dozoru, aby o ni mohl pečovat stejně jako o svoji první holčičku.... A nejde to.

Matka se ohání tím, že děti má v péči ona a tudíž ona bude rozhodovat o všem. Nechce se o ničem bavit. Tatínek má o děti stálý zájem, platí jim i bývalé ženě asi 13 000, pokud potřebují, pomůže....

Jako odbornník - myslíte, že je toto vhodný postup matky? Opravdu by dítě mělo trauma, když by s otcem mohlo trávit hodinu, dvě o samotě a hrát si? Nebude mít trauma i z toho, že si nemůže utvářet s otcem plnohodnotný vztah?
CO DĚLAT DÁLE?

Předem moc děkujeme za přečtení a reakci, moc nám to pomůže v utváření názoru na situaci....

L.

Dobrý den, není žádný stanovený věk, kdy otec může být se svým dítětem ať už po rozvodu nebo ne a dítě má právo na styk s otcem i s matkou. Dnes již mnoho otců čerpá také mateřskou a rodičovskou dovolenou. Zároveň je však potřeba respektovat, že děti má v péči matka, zná je nejlépe a také s nimi tráví nejvíce času. Preferovala bych cestu vzájemné dohody a případného kompromisu. Velmi také záleží na tom, jaký vztah má dítě k otci vytvořen a zda nehrozí, že by mohlo případným delším odloučením od matky dojít k jeho citové újmě. Při pochybnostech nebo potížích s domluvou lze vyhledat mediátora např. v Rodinné poradně, který domluvu mezi rodiči povede a zprostředkuje. Nebo lze také požádat o úpravu styku s dětmi soud, který může stanovit nezávislé soudí znalce pro posouzení rodinné situace a k rozhodnutí co je v zájmu dítěte. Jak jsem již však psala preferovala bych cestu vzájemné domluvy, postupovat pomalu, po krocích, než vyhrocení vztahů s bývalou manželkou. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 03.05.2020, 16:54

Vývoj dítěte

| Denča&Saminka | 24.04.2020, 09:41

Dobrý den,

moje dcera má 10,5 měsíce. V 8. měsíci se začala plazit. V 9. měsíci si poprvé klekla, ale vždy jen, pokud byla ručičkami o něco opřená. Nyní si sama stoupá k nábytku a snaží se ho obcházet. V leže už málo vydrží, pořád si chce stoupat. Nicméně sama z polohy na bříšku si pod sebe nestrčí kolínka. Pokud stojí u nábytku a neúmyslně spadne, padá jako prkno a ne na zadeček, navíc jelikož sama nesedí, tak by se při pádu na zadeček na něm stejně moc dlouho neudržela. Pokud se jí snažím ukazovat na zemi položenou hračku a držet jí tak, aby klečela, začne se vzpírat do lehu, to samé dělá, pokud jí ručníkem podepřu hrudníček a snažím se s ní lézt. Pokud jí nechám, aby se za moje ruce přitáhla do na chvilku do sedu, přitáhne se bez problému, ale poté se násilím vzepře nohama a chce si hned zase lehnout. Je možné, že jí je sed a klečení na kolínkách nějakým způsobem nepříjemné? Tento "trénink" s ní neprovádím často, ale tak 1-2x denně. Jako podložku máme pěnové puzzle. Je na ní vidět, že v leže je již delší dobu nespokojená a už jí pozorovat svět v leže nebaví. Prosím o radu, zda můžu malé nějak pomoci v jejím vývoji, nebo počkat, až se vše naučí sama.
Děkuji.
Denisa

Dobrý den. Doporučila bych vyšetření rehabilitačním lékařem, zda by byla vhodná další rehabilitace.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 24.04.2020, 11:10

Syn má fantazie a představy

| Lucamar | 23.04.2020, 22:19

Dobrý den, prosím o radu ohledně syna 3,5 roku. Jsme rozvedení s manželem 2 roky, syna pravidelně navštěvuje, má ho každých 14 dní na víkend. Syn má představy ve smyslu když někam jedeme, že už tam byl s tatínkem a přitom tam a ním nebyl. Nebo že mu tatinek koupil tu a tu věc nebo hračku a přitom ji nemá od něj. Je to prosím normální? Já to přehlížím. Ale jak mám prosím reagovat nebo to nějak řešit? Děkuji Markova

Dobrý den, pro vývojové předškolní období, ve kterém se váš chlapec nachází, je mimo jiné charakteristická magičnost myšlení. Dítě v tomto věku a některé citlivější děti až do věku deseti let mají potíže rozlišit skutečnost od fantazie. Přesněji co je ve fantazii může považovat za skutečné a naopak. Je to období velkého rozvoje fantazie a vnitřního světa dítěte. Dítě si dokonce může vytvářet i imaginární kamarády, které bere všude s sebou, mluví s nimi a považuje je za skutečné. Tímto způsobem se dítě mimo jiné vyrovnává a zpracovává situace z okolního světa.  Fantazie vašeho syna jsou naprosto neškodné a normální. Pravděpodobně je to způsob, jak se vyrovnat s přáním, aby s ním jeho otec byl a mohl také s ním vše prožívat. Jeho fantazie mu nevyvracejte, nezlehčujte je, nebo se jim neposmívejte. Nejlépe bude, když je nebudete komentovat. Pokud je nechcete podporovat, pak je nerozvádějte. Navíc u vašeho chlapce jsou zřejmě známkou dobrého vztahu s otcem a jeho touhy s ním být. Zachování a vytváření dobrého vztahu s oběma rodiči je v zájmu vás všech, proto také vztah s otcem podporujte a rozvíjejte, na péči o syna spolupracujte. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 27.04.2020, 09:11

Zvedání hlavičky

| Lmach | 18.04.2020, 19:34

Dobrý den,
mám dotaz ohledně mé tříměsíční dcery. Když leží na zádech, neustále zvedá hlavičku, jak kdyby dělala sklapovacky, děla to v postylce, v kocarku, na hrací decce, všude. Je to v pořádku?

Dobrý den. Ano, to je v pořádku .

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 21.04.2020, 08:59

Předávání dítěte

| Ondlasek | 17.04.2020, 21:19

Dobrý den,
s matkou mé holčičky 1,8 m si každý pátek předáváme nasi princeznu. Poslední dvě předávání dopadla tak, že holčička plakala a chtěla jít za maminkou. Před předáním si hrála se svým bratrancem (2 roky) a u auta se s ni maminka vždycky loučí. Po ujetí cca 200 m od domu nebo max 2 min holčička plakat přestane a je úplně normální i veselá což trvá po celou dobu 2 dní co je u tatínka. Na maminku se v neděli těší když ji tatínek vzpomene. Maminka tvrdí, že když tatínka přes týden vzpomene, tak holčička říká že se ho bojí. (Toto předávání trvá již 3 měsíce každý týden). Je možné že dítě v tomto věku přepne po ujetí těch 200 m režim a je celé 2 dny šťastné a v naprostém pořádku nebo se tatinka bojí a celé ty dva dny se dokáže takto ,,přetvařovat''
Děkuji za odpověď
Ondlasek

Dobrý den, rok a půl staré dítě se chová zcela autenticky, žije přítomností a prožívané emoce se u něj mohou rychle měnit. Popisované chování vaší dcerky se jeví normálně. Skutečně může při předávání plakat, zejména pokud si předtím hrála a loučí se s maminkou. Ve svém věku se teprve postupně od mateřské osoby osamostatňuje a odpoutává. Také po odžití emoce vyvolané loučením, může jak píšete " přepnout" a cítit se s vámi dobře a spokojeně. Nechte tedy holčičku její emoci odžít a nechte ji odeznít. Strach takto staré dítě také samozřejmě pociťuje, těžko však předem a na takové verbální úrovni, jak popisujete. Holčička mohla o strachu z otce někde slyšet mluvit, či se jí na to mohl někdo doptávat. Také to však nemusí takto být, mohla si pouze spojit odjezdy od matky a loučení s ní s osobou otce. Pro dítě v tomto věku je důležitý pravidelný režim, jednotný výchovný přístup. Jako dospělí byste se na předávání dítěte a dalších organizačních věcech měli v klidu domlouvat, dohodnuté dodržovat. O rodičích navzájem byste měli před dítětem měli mluvit pozitivně, vyhnout se kritice či případným negativním nebo návodným komentářům. Oba zůstává jejími rodiči, i když váš vztah mohl už skončit a vzhledem k věku dítěte vás ještě čeká dlouhá cesta. Je ve vašem zájmu a také v zájmu vašeho dítěte, aby si s vámi vytvořilo co nejlepší vztahy. V případě potíží se můžete obrátit například na Poradnu pro rodinu a mezilidské vztahy, či Manželskou a rodinnou poradnu, které působí v každém krajském městě. S pozdravem Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 20.04.2020, 14:38

Vývoj řeči v 1,5 roce

| petra.rajmon | 04.04.2020, 23:02

Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o radu, zda je normální, že můj syn, kterému je nyní 20 měsíců nemluví,tak jako jiné děti v jeho věku? Konkrétně tedy říká jen slovo "ham", které pořád opakuje a to nejen u jídla a pak už jen říká "táta a máma" (jiná jednoduchá slova nezopakuje). Jinak je sám o sobě moc "upovídaný", pořád si něco breptá, je chápavý a reaguje na zvuky, sluch má podle mě dobrý.Místo slov jen ukazuje nebo vydává zvuky. Neustále se mu snažím opakovat jednoduchá slova, jako auto atd.. ale nechce je zopakovat, vždy úsměvně reaguje slovem "ham". Zvuky zvířat také neříká,ale z knížek umí už poznat spoustu věcí,včetně zvířat. Z okolí slyším jen slova typu, že je ještě malý a nebo že každé dítě se vyvíjí jiným tempem a že bude mluvit později než jiné děti.Platí to i v tomto případě a v jeho věku? Mám se obávat, jestli nebude mít opožděný vývoj řeči a nebo něčeho jiného?Další prohlídka u pediatra je až ve 3 letech,znamená to tedy, že další psychomotorický vývoj dítěte stačí konzultovat zase až ve 3 letech?Děkuji vám za odpověď.

Dobrý den. Pokud syn do půl roku nebude mluvit dvouslovné věty, kontaktujte pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 06.04.2020, 10:07

Vyvoj 14 ti mesicniho syna

| Cucollino | 29.03.2020, 11:38

Dobry den,memu mladšímu synovi za tyden bude 14 mesicu..Mam par obav zda je u nej vse v poradku co se tyka vyvoje.
Mam jeste starsiho syna,u toho resime otazku autismu ci VD,jeste nema stanovenou diagnozu a je mu 4,5 roku..
Co se tyka mladsiho,tak ten se narodil od 14 dni drive,co se tyka motorickeho vyvoje,je zrejmne vse tak jak ma byt,leze po čtyřech,sedi,obchází nabytek,za ruku jde ale nema odvahu se pustit a jit sam.Vsude tedy vyleze na gauc,postel,schody uplne bez problemu uz od 11 ti mesicu..
Spis co me trapi je to zda je to ostatni v poradku..Kdyz mu treba ukazu 5 zvířátek v radě a zeptam se kde je krava,prase,kocka,pes atd tak bez váhání bud schodi nebo vezme do ruky.Kdyz se ho zeptam aniz by je videl tak je videt ze hleda,ale jakmile vidi neco jineho tak si jde proste po svem :-) Kdyz mu reknu dej,bud se zacne rozcilovat ze mi to neda,nebo to po me hodi a parkrat tedy mi to dal do ruky.Ale nejake prines,ukaz to zatim jinak ne..kostky kdyz postavim komín schazuje ale nepostavi.Za to kazde smitko na zemi sebere..Zacina tedy pouzivat na vse ukazovacek autickem jezdi i tim ukazovackem,ale ucelne k ukazovani ho jeste nepouziva,to taky nevim zda je v normlne nebo ne.Co se tyka ocniho kontaktu tak ten je v poradku,je mazlivej,kdyz delam blbinky smeje se,kdyz se mu nevo nelibi da tez najevo,kdyz znizim z dohledu ted jde ke dverim a place.Co se tyka reci,tak po ockovani 1 hexy mi prestal zvatlat,pak zacal po 2 mesicich opet zvatlat,takze jedeme bababa,dadada,dedede,tatata,bada,vaba atd a obcas kdyz teda me vidi tak rika mamama..paci paci umi,papa taky,varila myšička kasicku tez ale udela jen kdyz se mu chce.Co se tyka treba návštěv taky nema problem,je vcelku kontaktni,takze se smeje kdyz se na nej nekdo usmeje,necha se pochovat atd..Ale porad si me hlida.Na fotce ukaze kde je mama a kde je tata a kde je bracha taky uz se nam povedlo..Na jmeno reaguje tez z 90 ti procent,pokud neni nejak zaneprázdněn ..Na starsiho je spise jako lepidlo :-) porad by s nim chtel byt nejak v kontaktu ale kdyz ma starsi špatnou naladu tak se mu to nelibi,samozrejme tahanice o hracky jsou u nas bezna vec.Co ma starsi musi mit i mladsi.Kdyz neni po jeho je tez problem a vyjádří svuj nesouhlas.Co s tyka zvirat,mame dva psi takze s tim problem taky neni..Porad jim zkoumá usi,zuby,oci :-)
Prijde mi jako zvídavé ditko.Posila auticka po zemi,vse musi zmacknou a vyzkouset co to dela a umi.Kdyz mu neco nejde tak se vzteka.A dalsi vec co mne trapi,je to,ze sve jidlo musi mit rozmixovane,kousky nesnese,ale pecivo a mnamky co se mu da do ruky sni bez problemu.
Nevim zda jsem vse popsala srozumitelné ale zajimal by mne Vas nazor zda mam popripade vyhledat i nejakeho odborníka a nebo zda pockat.Vim ze se dela screening ale jen by mne zajimal Vas nazor na dane veci.
Dekuji moc za odpoved.S pozdravem Monika

Dobrý den, pouze podle popisu chování vašeho synka a bez možnosti chlapce vidět, vám nemohu zodpovědně odpovědět na dotaz ohledně jeho vývoje. Vývoj syna by podle některých popisovaných projevů mohl být nerovnoměrný. Píšete ale, že se starším synem chodíte na nějaká odborná vyšetření, je v řešení možnost poruchy autistického spektra. Pokud vám jde o vyloučení obdobných potíží u mladšího chlapce, pak bych vám doporučila dohodnut si konzultace u odborníků, kam chodíte se starším synem, což bych považovala za nejrychlejší řešení. Potom samozřejmě probíhá screening, který pravdivě vyplňte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 31.03.2020, 07:52

Zoubky a bolesti bříška

| Kristyna52 | 27.03.2020, 09:48

Dobrý den paní doktorko, mám holčičku 7,5 měsíce, na UM, příkrmy má už od 5.měsíce. Malá zatím nemá žádný zoubek. V posledním měsíci začala být více protivná a v posledním týdnu je to hrozné. Přes den když jde spát hrozně pláče, už ani v kočárku mi nechce spát. Často se když je na zádíčkách se propíná a když usne tak má kolikrát i takové záškuby. Minulý týden měla i průjem ale ten už přešel opět do tuhé stolice. Má ale kolikrát problém s větry, jako kdyby jí to moc nešlo ven. Teploty nemá. Najeli jsme na Nutrilon 2 a začala mi po mléku (i v noci někdy) trochu ublinkávat. Jinak příkrmy bez problému. Chci se zeptat, mám toto připisovat k růstu zoubků, nebo to může být něco jiného? Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den. Problémy bych více přisuzovala větrům, přidejte lactobacil a Espumisan.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 27.03.2020, 09:29

Naše dcerka nám vše ničí

| Grulich | 24.03.2020, 08:29

Dobrý den,

měl bych dotaz ohledně problému s naší dcerkou 7 let.
Asi před 3 měsíci se stalo, že nám začala ničit naše věci. Začalo to nejdříve kosmetickými pomůckami mojí ženy, jako například rtěnky, řasenky, stíny na oči a podobně. Dcerka má své dětské kosmetické pomůcky. Vše jsme ji vysvětlili, že jestli si chce něco půjčit, že to není problém, ale proč tyto věci ničí, láme, to nevíme a nedokázala nám to vysvětlit. Ono to však pokračuje dále. Vezme krém a celý ho vystříká pod skříň, vezme sprchový gel a celý ho vyleje do sprchy nebo za skříň. Opět jsme zkoušeli po dobrém a nic nepomáhá. Říkali jsme si, že ničí věci jen manželce, tak že tam je problém, ale toto ničění věcí pokračuje a ničí věci i mě. Vystříkala mi celou pěnu na holení, synovi vylila celý šampon. Došlo i k tomu, že když ona ničí naše věci, tak já ji začnu brát její věci, aby toho nechala. Bohužel ani toto nepomohlo a pokračovalo to dalším ničením věcí. Došlo i na přísnější trest výpraskem a ani toto nepomohlo. Nejvíce nás zarazilo, když začala ničit i své věci, jako například, že si vylila svůj vlastní šampon na vlasy.
Bohužel už si nevíme rady a všechny možné věci máme poschovávané tam, kam nedosáhne, ale vždy se najde něco nového, co dokáže zničit, jako například celé tekuté mýdlo na ruce a podobně.
Bohužel i po dlouhých klidných rozmluvách jsme se nedozvěděli důvod, proč toto dělá.
Je jí již 7 let a v takovémto věku jsme to opravdu nečekali.

Už nevím, jak dále postupovat a proto se na Vás obracím s jakoukoliv radou či pomocí.

Předem děkuji a přeji pěkný den.

Dobrý den, dětem jde primárně o pozornost rodičů, pokud mají pocit, že se jim jí nedostává v dostatečné míře, pak si o ni řeknou například tím, že začnou produkovat nějaké neobvyklé chování či činnosti. Zkuste se zamyslet, jestli v životě dcerky nedošlo k nějakým změnám,  nástup do školy, změna rodinné situace, sourozenec, přetížení dítěte např. tím, že dcerku již považujete za velkou a rozumnou a požadavky na samostatnost a zodpovědnost mohou být ještě nad její síly.Zkuste čas, který věnujete vyhledávání a ukrývání předmětů, které by mohla dcera zničit, věnovat jí. Povídejte si s ní, projevte zájem o její aktivity a činnosti, neshazujte je jako málo rozvíjející či stimulující, jakoby se "snižte" na její úroveň. Místo vyslýchání, proč dcerka něco zničila (což zřejmě vědomě ani neví) se jí zeptejte na co by si dneska chtěla hrát, co by chtěla podniknout a podle možností se jí věnujte. Dítě by mělo mít nějaké své povinnosti a zodpovědnost i kroužky a koníčky, avšak zkuste si doma promluvit a přehodnotit, zda toho po dceři nepožadujete příliš, zda není povinnostmi a kroužky zahlcená, zda má také nějaký volný čas.  Pokud dívenka i přesto stále něco bude ničit a dáváte jí již nějaké kapesné, pak je možné ji způsobenou škodu nechat z kapesného uhradit. Dítě potřebuje naučit se znát hodnotu peněz, neměli byste jí také automaticky dokoupit nové věci za ty, které zničila. Když zničila něco sourozenci, pak mu bude muset dát svůj sprchový gel k dispozici a k používání.

V případě přetrvávání potíží bych vám doporučila obrátit se na nejlépe na dětského klinického psychologa k odborné konzultaci. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 29.03.2020, 15:27

Záškuby při pláči

| adel_gajdos | 21.03.2020, 22:12

Dobrý den, prosila bych vás o odpověď na dva dotazy. Mám syna, který má 16 měsíců. Jako miminko byl naprosto úžasný. V noci se budil 3x, neplakal, na větry netrpel apod. Teď už víc jak půl roku se budí po hodině, někdy i po půl. Myslím, že od zoubků to není. Zajímá mě zda nemůže být ještě nějaký jiný důvod, proč se tak často budí? Je tedy stále kojený. Druhý dotaz směřuje k "vyplakavani". Od malička spi se mnou, byla to chyba, teď už to vím. Když ho chci nechat v postýlce, nebo v kocarku(ve kterém spaval přes dopoledne běžně) a chci odejít, tak začne tedy plakat a po pěti minutách se dusi, kasle, vzlyka a začne mít takové tiky v podobě cuknuti a krátkého nádechu. Třeba i hodinu mu trvá, než sebou přestane cukat. Mám strach, že mu to může nějak ublížit,at už psychicky nebo fyzicky. Strašně by mě zajímal důvod proč sebou tak skube, nikde jsem nic podobného nenašla ani neslyšela. Moc děkuji.

Dobrý den. Obě situace mohou souviset se separační úzkostí. Pomalu postupně pokládejte dítě do postýlky, aby si zvyklo spát samo. Pro podporu vyzrávání mozkových funkcí nasaďte Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl. J e to vitamin B6.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 23.03.2020, 09:27

Zavislost

| Slezak.nika | 10.03.2020, 18:01

Zdravím, nejsem si jistá, zda směřovat dotaz sem, či na laktační poradnu...
Mam sedmi týdenní holčičku a plně kojím. Malá odmítá dudlik a vyžaduje proto prs kdykoliv má neklid. Sedím tak s prsem venku téměř celý den a mám strach z toho, jít s ni mezi lidi, protože nechci posedět návštěvu s dítětem u prsu, když neji.
Je to otázka toho, že jsem si ji tak naučila nebo to přejde časem?
Jak jinak ji odnaučit závislosti na prsu? Raději dudlík.
O hlad nejde, protože krásně prospívá a většinu času pak dumla.
Díky za odpověď.

Dobrý den, doporučila bych vám váš dotaz směřovat na laktační poradnu. Můžete při neklidu dítěte zkusit také jinou stimulaci, než pouhé přiložení k prsu. Laktační poradce vám na požádání může případně přijít i domů. Zdravím Mgr. Michalea Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 17.03.2020, 13:06

Ditě nechce k matce

| Handlexx | 08.03.2020, 19:40

Dobry den, chtel bych se vas zeptat na vas nazor a popripade radu jak postupovat dale.
S přitelkyní se nam 17.3.2018 narodila dcera. Vse bylo super a byly jsme stastni. Uplynul rok a prytelkyne se zacala chovat divne ja zrovna v tu chvili dodelaval nas spolecny dum takze jsem mel hodne prace nicmene pritelkyne to proste nevidrzela asi ji nebavilo by doma a starat se o dite a nasla si jineho partnera a zacala se chovat sprominutim jako pubertacka.nicmene jsme od sebe a dcerku mame stridave podle toho jak jde jeji matka do prace..problem je v tom ze kdyz jsme jeste bydleli spolu vzdy kdyz jsem dosel z prace tak se pritelkyne oblekla a sla v tu dobu za milencem a vratila se az v rannich hodinach a tak to probihalo do doby nez se odstehovala se slovy ze uz nemuze vydrzet moje buzerovani ze na malou kašle..a ted problem vzdy kdyz mala jde od matky ke me tak se tesi usmiva a skoci mi vzdy do naruce a vse je bez problemu a bez breku.. kdyz ji mam hrajeme si koukame na pohadky hrajeme na schovku atd... proste si malou uzivam ale samozdrejme i vychovavam ( aby jste si nemyslela ze delam vse pro to aby za matkou nechtela) to uz mi vycitala i matka ze dceru proti ni navadim..a kdyz ma jit dcera k matce je to pro me utrpeni jsem typ cloveka co nedava moc najevo city ale tohle me vzdy rozplace. Mala uvidi matku a zacne rikat mama ne mama ne!! A zacne hystericky plakat jednou jsem sel do auta pro autosedacku a mala utikala s brekem zamnou ze nechce za mamou ze chce zustat semnou a pak to je asi jasne matks vezme dceru hodi ju do sedacky a odjede.. a ja bych chtel vedet jestli je to normalni nebo s tim mam neco delat? Dekuji a omlouvam se za delsi popis situace

Dobrý den, dítě je ještě příliš malé, aby bylo možné posoudit příčiny jeho chování, na druhou stranu vám svým chováním něco signalizuje. Doporučila bych vám konzultaci u dětského klinického psychologa a určitě by bylo vhodné obrátit se na soud, který by jasně vymezil styk vás i matky dítěte s dcerou. Můžete se obrátit na bezplatnou právní poradnu nebo občanskou poradnu, kde by vám měli doporučit jak postupovat. Další postup včetně případných znaleckých posudků ohledně styku s dcerou určí soud. Obecně je pro dítě důležitý kontakt s oběma rodiči. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 09.03.2020, 12:36

Mateřská školka

| Jitule | 08.03.2020, 18:42

Hezký den.Můj syn chodí do školky od tří let a stále si nejspíše nezvykl.Při příchodu i odchodu odmítá zdravit učitelku,stojí u dveří a uč.si ho musí vtáhnout do třídy.Nechce spolupracovat,necvičí,nezpívá,stranní se dětí,má jednoho kamaráda.Učitelka neví co s ním a dává najevo,že je špatně vychvaný.Od mala jsem ho brala na dětská hřiště,vždy od dětí utíkal.Když jich je pár tak není problém,při více dětí už se bojí a stydí.Doma dělá vše,ukazuje co cvičí děti ve školce i zpívá,v čekárně u dr.byl také dost upovídaný i před cizími.Je možné ho nějak podpořit,aby spolupracoval ve školce?Nebo jak to vysvětlit té učitelce?Jinak je v pohodě,hrajeme hry s kostkou,skládá puzzle,hrajeme pexeso a když je hezky,jsme hodně na hřišti mezi dětmi.

Dobrý den, píšete, že syn chodí do školky od tří let, ale neuvádíte jak starý je teď a proto nevím jak dlouho do školky chodí. Obecně bych doporučila vám i paní učitelce na chlapce netlačit. S aktivitami ve školce ho seznámit, umožnit mu zapojení, ale pokud se zapojit odmítne, tak ho nenutit. Nechat chlapce v roli pozorovatele. Až se na to bude cítit připraven, což by mělo přijít nejpozději v předškolním věku, tak se zapojí sám. Pokud jeho vývoj probíhá v normě, jak píšete, nejsou třeba žádná jiná opatření. Podporovat rozvoj kamarádských vztahů, úspěch je i jeden kamarád ve školce. Nenutit syna ani do zdvořilostních frází, ale upozornit ho, že by pozdravit měl. Poskytněte synovi potřebný čas a mělo by se vše srovnat samo. Pokud by potíže přetrvávaly, je možné navšívit dětského klinického psychologa nebo pedagogicko psychologickou poradnu. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 09.03.2020, 12:34

Pláč před spaním

| Tynus.997 | 29.02.2020, 09:30

Dobrý den, me 9týdenní holčičku. Přes den doma špatně usíná a když usne spí jen chvíli. Chodíme s ní tedy ven v kočárku spí dlouho. Večer když se chystáme jít všichni spát malá začne hrozně plakat, je nakrmená, přebalená, vykrkaná a má měkké bříško. Trvá to už asi 4 den a už si nevíme rady jestli je všechno v pořádku. Pláče asi 20minut a pak klidně usne. Jak zlepšit její spánek přes den? a jaké můžou být důvody nočního pláče? Děkuji

Důvody neklidného spánku jsou různé,často je příčinou bolest břicha,doporučuje se nasazení proiotik.

K podpoře zklidnění lze nasadit Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl, je to vitamín B6.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 02.03.2020, 10:48

Agresivní chování

| Mishaaak | 17.02.2020, 18:17

Dobrý den, mám dotaz ohledně chování 6ti leteho syna. S jeho otcem již přes rok nežiji. Když jsme byli spolu, tak na mě její otec křičel, když se mu něco nelíbilo a tak jsme odešli a Kubík to bral tak, že je to dobre, že už na mě taťka nebude křičet. Nevím zda to s tím souvisí, ale teď jsme s bývalím přítelem relativně v pohodě a Kubík mi říká ať se nastehuju zpět k taťkovi, že uz na mě nebude křičet. Sám Kubík teď začal být agresivní když se mu něco nelíbí. Začne se vztekat, kopat a nezvladatelne křičet, že mu musim nařezat aby se uklidnil. Sama už na to nemám nervy a dnes už mě na toto chování upozornila i paní učitelka ve školce. Prosím o radu jak se v takovýchto situacích chovat? Budeme asi muset navštívit psychologa, protože já už to nezvládám. Také se bojím, že až o tom řeknu jeho otci, začne mi vyčítat, že je to moje vina, že jsem odešla. Prosím jaký na toto chování máte názor? Moc děkuji za radu. Míša

Dobrý den, doporučila bych vám se co nejdříve objednat k dětskému klinickému psychologovi a začít situaci řešit. Vztekání vašeho syna byste neměla řešit také agresí (že mu nařežete, jak píšete). Synovu agresivitu tím jen podporujete a učíte ho, že se agresivitou řeší problémy a že je to tak v pořádku. Dělá to přece mamka i taťka. Synovo chování může také souviset s nevyjasněnou situací mezi vámi a jeho otcem. Kromě dětského psychologa by bylo vhodné zahájení podpory celé vaší rodiny formou například rodinné terapie, vztahový koučink atd. Je možné se obrátit na poradnu pro Rodinu a mezilidské vztahy, kde by vám mohli pomoci řešit vaši situaci komplexně. Synova agresivita je pouze symptomem, ne příčinou problému. Zdravím Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 18.02.2020, 10:17

Dobrý den,
Můj syn ( 14 měsíců) dlouhodobě méně jedl a teď začíná mít i špatné stravovací návyky. Z porodnice jsme si přinesli domů přikrmovaní UM, protože málo přibíral, ty jsme ale brzy zahodili, vše se samo upravilo a přibíral hezky, po šestinedělí bojkotoval 2 měsíce kojení, což byl pro nás všechny celkem stres, období jsme ale ustáli. Pak jedl hezky a do půl roku přibíral relativně normálně. Od půl roku ale přibíral méně a méně než by měl, na roční prohlídce měl 8,9 kg ( porodní váha 3,34kg). Postupně více a více u jídla zlobil, nabízela jsem mu různá jídla- na lžičku, jídla co si mohl dát sám do pusinky... na oběd jsem měla vždy 2 další varianty jídla v záloze, pro případ, že by nabízené odmítal. Začal si postupně u jídla hrát nejdříve se lžičku, postupně s dalšími předměty na stole až jsme se dopracovali do fáze, kdy se chce téměř u každého jídla něčím zabavit a i tak sní sotva půlku porce. Ač se ho snažíme do jídla nenutit, postupně začíná odmítat i svá oblíbená jídla. Nerada bych, aby naše společné stolování byl věčný boj. Je mi jasné, ze jsme se do této situace mimo jiné dostali sami, postupným “zabavováním” dítěte u jídla. Ráda bych se zeptala, jak ideálně postupovat, chceme-li se toho zlozvyku zbavit - udělat radikální krok a říci si, že když nejí, tak nejí asi nedokážu, protože je celkem hubený a má také málo železa ( naše pediatrička nám řekla, že na léky to zatím není, ale ze by měl jist více hovězího masa a červené řepy- což už tak není vždy jednoduché). Také bych se rada zeptala, jakých případných chyb se máme vyvarovat my rodiče? Děkuji za odpověď. Marie

Dobrý den, u vašeho chlapce bych nejdříve doporučila vyloučit nějakou organickou příčinu dlouhodobějších potíží s jídlem. Konzultujte situaci s ošetřujícím pediatrem a vyžádejte si odborná lékařská vyšetření, začala bych na alergologii. Za odmítáním jídla může být skrytá alergie na některou složku stravy (mléko, lepek...), syn se pak po jídle necítí dobře a jíst odmítá. Po vyloučení fyzické příčiny problému s jídlem a při pokračování potíží bych vám doporučila kontaktovat dětského klinického psychologa. Ohledně jídelních návyků byste měla nabízet pestrou a vyváženou batolecí stravu (můžete k doporučení vhodné stravy kontaktovat nějakého dietního či výživového poradce). Chlapce do jídla nenutit, nabídnout jen jedno jídlo, nepředkládat další varianty, pokud jídlo odmítne, tak jej nechat od stolu odejít. Až bude mít syn hlad, sám si o jídlo řekne, potom nabídněte opět jídlo, které jste připravila. Vyvarujte se podávání něčeho sladkého nebo nějakých jiných pamlsků v době mezi jídly, nebo poté, co jídlo odmítne. Dítě se pamlsky zasytí a jídlo pak zase bude odmítat. Pokud zabavování u jídla nevadí vám a vašemu dítěti a syn jí, tak v něm pokračujte, pokud byste jej vnímali jako problém, začněte postupně odbourávat. Zapojte svého syna do jídla, ať se snaží jíst sám, udělejte z jídla odměnu, požitek a zábavu, ne trest a povinnost. Do  jídel, které synovi nechutnají a bude je odmítat jej nenuťte. Nabízejte také nová jídla a chutě, dříve oblíbená jídla může syn již odmítat, protože jeho chutě se mění. Při jídle se snažte chovat klidně, nedávejte najevo svoji nervozitu, syn vycítí vaše napětí a bude jídlo považovat za něco stresujícího. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 18.02.2020, 10:16

Školka

| LucyLucinka | 07.02.2020, 20:47

Dobrý den,mám problém s mým 4 letym synem a školkou... Který bohužel již nevím,jak řešit.
Už rok chodí do školky,ale loni jsme bohužel chytli snad každou nemoc,takže docházka byla taková,ze 3 týdny školka,14 dnů doma a tak stále dokola,pak prázdniny letní měsíc,pak možná chodil měsíc a zase různé nemoce. Za loňský rok jsme měli 3x antibiotika,stále chřipku,menší nemoce jako rýma a kašel,do toho občas horečky,dokonce sedmou nemoc,střevní chřipku. Ze všeho jsme se dostávali stále 14 dnu. Abych to zkrátila,snad každá nemoc u něj trvala pres týden.
A ted k věci. Oba s přítelem pracujeme a zatím jsem rada,ze pres stálou obsenci v práci,my drží místo,pro me v super práci,kde mám jen ranní,volné víkendy. Ale jak říkám,již rok trvají stále dokola nemoce malého a já už jsem z toho dá se říct vyřízená a to same i můj zaměstnavatel. Chápu,ze pokud se dostane do školky určitě nebude jen zdravý. Ze si tím projde každé dítě,ale tohle už je pro me extrém. Dáváme různé vitamíny,doplňky stravy,atd..
Hlavní problém všeho je podle me docházka do školky. Malý tam prostě nechce. Nejlepší den ma patek. Protože ví,ze další den se už nejde. Já vstavam do prace ve 4 ráno,a často se stane,ze se vzbudí v noci a pláče,ze pojede radši se mnou do prace,ze nechce do školky,prostě vše možné,jen aby tam nemusel. Na psychiku mou i přítele to nepřidá. Vodí ráno malého do školky on a tohle třeba i 3x v týdnu je vyčerpávající pro nás pro všechny. Večer usiname s tím,ze malý stále dokola opakuje,ze do školky zítra nechce,mami prosím,já už tam chodit nebudu a tak bych mohla pokračovat do nekonečna.
Bavila jsem se o tom a učitelkou... Říkala,ze je to na něm hrozně vidět,ze se mu tam nelíbí,že se ptá,kdy přijdu,když je patek všem říká,ze už zítra nejde. A ze je možné,ze i ty nemoce si takzvaně hýčká,vyvolává si je,protože ví,ze pak bude se mnou doma.
Ze ma oblíbené dva kamarády se kterými si hraje nejvíc,ostatní odmítá,ale jakmile si ten s jeho dvou kamarádů jde hrát s někým jiným,bere to jako zradu a stáhne se do sebe.
On je prostě z te školky šíleně vystresovany a ma šílenou radost,když je nemocný,i když to znamená,ze budeme zavřeny doma a někdy i v horečkách.
Mluvili jsme o tom s nim,i s učitelkou,nikdo mu tam neublizuje,naopak se snaží ho zapojovat. Když pro něj přijdu,říká,ze to bylo dobrý,jak si hráli,byli venku,ale ze už další den zase nechce jít. Už si nevíme rady,a ohledně i tech nemoci,bych to chtela nějak změnit,a proto i zadam o vaší radu a uvítám cokoliv.
Moc děkuji za odpověď,at už je jakákoliv.
Je nam ho šílené líto,ale ustoupit nechceme a rádi bychom,aby chodil do školky aspoň zčásti tak,aby si nemyslel,ze je to snad za trest. Kolikrát pláče a i se mu zvedá žaludek,asi proto,aby druhy den nemusel jít. Jak říkám,jsme v koncích. Moc děkuji i za vypsání se ???? L.

Dobrý den, ohledně zdravotního stavu chlapce se nejdříve poraďte s jeho ošetřující lékařkou zda nezvážit nějako medikaci na podporu imunity. Dále bych vám doporučila konzultaci potíží syna u dětského klinicikého psychologa v místě vašeho bydliště. Vzhledem ke sklonu k psychosomatizaci (pocity na zvracení, častá nemocnost) a tomu, že syn do školky dlouhodobě chodit odmítá bych jako jednu z alternativ zvážila změnu školky. V dnešní době existuje velké množství předškolních zařízení, kde je méně dětí a možnost klidného a citlivého přístupu. Nebo docházku do školky skutečně na čas přerušit. Nejde zde o boj, kdo ustoupí, nebo neustoupí. Váš syn vám všemi prostředky, které má ve svém věku k dispozici dává najevo, že na docházku do školky není pravděpodobně ještě psychicky připravený a návštěva školky ho traumatizuje. Časté výpadky z docházky do MŠ z důvodu nemocí situaci ještě zhoršují.Nemám více informací například o příčině či vzniku potíží, proto vám na základě emailové konzultace nejsem schopna více poradit. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 10.02.2020, 13:01

Agresivita

| Pajda17 | 06.02.2020, 21:49

Dobrý večer,
mám dotaz. Mému synovi jsou dva roky. Syn se narodil ve 33 tt (což tedy nevím, jestli může mít nějaký vliv), od narození je velmi neklidný, vzteklý a špatně spí.
Je hodně aktivní, chvíli neposedí, pořád s ním šijí všichni čerti. Kromě hudby a aut ho nic nezajímá, u ničeho nevydrží.
Občas mě napadá a i mé okolí, jestli netrpí ADHD. Samozřejmě vím, že je brzy na nějaké diagnózy a hlavně nejsem lékař. Spíš jde o to, že jsem chtěla popsat alespoň trošku, jaký je.
Poslední dobou ale začal být velmi agresivní vůči dětem. Chodíme často do dětských center, stýkáme se jinými dětmi, aby byl v kolektivu. Z ničeho nic začal děti fackovat, mlátit je hračkami, agresivně strkat, brát jim vše, co mají v ruce. Není v tom žádné přetahování o hračky. Například se kloužou na klouzačce, smějí se a syn se zastaví a vlepí holčičce facku, až spadne na zem. Kolem jiné zas šel, vzal hračku a praštil ji po hlavě.
Je pravda, že má svoji hlavu a občas mu člověk musí něco říct i víckrát, aby začal spolupracovat. Takže zvyšuji často hlas a občas dostane i přes ruku, když domlouvání nepomáhá. Ale nebiji ho hlava nehlava, aby si myslel, že je to v pořádku a tudíž mlátil i děti. Já vůbec nevím, jak na něj, úplně se změnil.
Snažím se mu to vysvětlit, že nesmí ubližovat a když už to během chvíle udělal několikrát, tak jsem mu dala přes zadek. Ale nepřijde mi to správně, řešit agresi agresí.
Ale když se mu to snažím v klidu vysvětlit nebo zakricim, je mu to jedno, nemá čas poslouchat, absolutně nereaguje, je až chladný. V danou chvíli neprojeví žádnou emoci.
Prosím, jak to řešit dále? Jak reagovat na takové jednání? Nemůžu přeci jen sedět a koukat, jak ubližuje ostatním dětem.
Děkuji za odpověď.

Dobrý den, doporučila bych pro vašeho syna odbornou konzultaci buď u klinického psychologa nebo u pedopsychiatra, který navrhne další postup péče, léčby a případně výchovná doporučení. Podle popisovaných projevů se může jednat o projevy ADHD syndromu, jehož diagnostika a léčba spadá do kompetence odborného lékaře psychiatra. Předčasné narození může být rizikovým faktorem vzniku. Více jen na základě emailové konzultace nedokážu posoudit. Vzhledem k výraznějším popisovaným potížím bych konzultaci u lékaře neodkládala. Agresivitu neřešte fyzickým trestáním, které ji pouze podporuje, ale tomuto chování zamezte, nejlépe přerušením dané činnosti (odveďte dítě, nechte ho sedět chvíli s vámi u stolu, vyčkejte až se uklidní v případě afektu). Nedovolte aby za své agresívní chování získal odměnu v podobě pokračování hry či činnosti. Na dítě mluvte klidným hlasem, pokyny zbytečně neopakujte, ale trvejte na jejich splnění. Pokud je ale chlapec v afektu, pak vaše pokyny ani vysvětlování nevnímá, s vysvětlováním vyčkejte až se zklidní a bude na příjmu. Další postup pak konzultujte s odborníkem. Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 10.02.2020, 13:01

Občasné pokakávání

| Inke | 06.02.2020, 16:26

Dobrý den, můj dotaz se týká mé mladší dcery. V lednu měla 3 roky a občas se pokakává. Jednou a někdy i 3 krát za týden. Někdy ve školce, někdy doma a někdy když jsme třeba venku. Někdy dost a někdy si jen tak prdne s rosou.
Tvrdí, že to nestihla. Spíš vypadá, že je jí to jedno. Nevím co s tím... naše doktora říká, že je ještě malá... Ale už to tak trvá od jejich 2 let. Kdy nechtěla nosit plenku. Tak jsme učili. Na záchod chodí sama a většinou si teda volá...
Dáváme rano i chlorellu na podpoření trávení... kaká někdy i 3 krát za den a i tak si druhý den do 15 hod prdne i s rosoun nebo někdy pokaká.
Ale když se jí ptám, jestli ví co má dělat, když se jí chce kakat tak vše ví, je to takovy malý rozumbrada, upovídané... jsem zoufalá. Mám obavu, aby bylo vše v pořádku a taky aby mě ji kvůli tomu nevyloučili ze školky.

Dobrý den, problém Vašeho dítěte nemusí být závažný, ale nechápu, proč jí dáváte přípravky na „zlepšení trávení“, když netrpí zácpou. Zkuste je vynechat a také přemýšlejte, zda není problém ve Vaší rodině (starší sourozenec, neshody apod.), u dětí totiž podobné problémy mají psychický podklad. Samozřejmě je ale potřeba situaci řešit jednak s Vaší dětskou lékařkou (případné podrobnější vyšetření) a ev. s dětským psychologem. Zdravím Ludvíkovská

Dobrý den,
Mám dcerku, 24 měsících starou.
Od věku 19 měsíců chodila do mini-skolicky , takového spíš klubíku, kde bylo maximálně 6 děti. Chodila.tam.ze začátku 2x , pak 3x týdně na dopoledne, jen do oběda. Tento klubík byl součástí mateřského centra.
Zároveň "teta", která byla zároveň moje spolužačka že školy a jak ní měla bezmeznou důvěru.
Dcera od první návštěvy neměla s tímto klubikem absolutně žádný problém, nikdy při předávání neplakala, ani ten první den. Byla tam spokojená
V polovině ledna jsme ji přeřadili do "velké školky", což je budova hned vedle, se sdílenou zahradou, a spadá pod stejnou majitelku (paní ředitelku) jako mateřské centrum.
Důvodem proč jsem ji tam přeřadila bylo, že jsem chtěla aby tam eventuálně začala spát a byla by tam cca do 15h (tato možnost v klubíku nebyla).
Ale ukázalo se, že to byla nejspíše velká chyba.
Dcerka která předtím v podobné situaci nikdy neplakala (na hlídání byla zvyklá už od miminka buď babickami a či jinými tetami, občas na pár hodin chůvami), už od prvního dne úpěnlivě pláče při předávání a prosí mě že chce "se mnou pryč".
Je to teď už 3 týden co to tam zkoušíme, ale zatím brečí každé ráno.
Tety mi tvrdí,že brečí jen ráno ,tak 10-20min a pak už ne ,ale já si nemůžu pomoct a nejsem si tím jistá..jednou jsem tam volala po asi 30,možná 40min a stále jsem ji slyšela v telefonu jak brečí (za mámoooooou) a na to mi řekli že ale.nebreci v kuse, že se vždy uklidní na chvíli a pak třeba až za chvíli znova pláče.
Nějak nevím jak se k tomu mám postavit.
Na jednu stranu chápu, se je to pro dceru změna, se kterou se potřebuje vyrovnat, na druhou stranu mě šíleně drásá srdce, když už doma a v autě brečí, že do školky nechce a že chce být se mnou doma.
Ptala jsem se už minulý týden majitelky, jestli bych mohla vrátit dceru do toho kliniku,kde byla spokojená, ale ta mě přemlouvala ať to tak rychle nevzdávam , že by jsme v tom mohli dceři udělat ještě větší zmatek.
Já ale nevím, nejradši bych ji vrátila tam kde byla a nechala to tak. Hold spaní by se třeba ještě půl rok az rok nekonalo (potřebovala jsem čas na učení, dodělávám si školu, ale vždy můžu v nejhoršim objednat chůvu domů, jen jsem chtěla aby byla dcerka s dětmi v kolektivu,myslela jsem že to pro ni bude lepší. ) Ale teď nevím. Dcerka teď (po změně školky) začala hůře reagovat i na.hlidani babičkou, která ji vždy předtím hlídala.
Nejradši by byla jen se mnou a já bojuji s myšlenkou jestli ji nevzít domů úplně.
Prosím za váš názor.

Dobrý den,

děkuji za váš dotaz a těší mě, že se snažíte reagovat na dcerčiny potřeby a nasloucháte jí.

Pokud je to ve vašich možnostech, dcerku bych ze školky vzala úplně a dala jí čas na to, aby zase získala pocit klidu a bezpečí, což jí v současné době můžete poskytnout jenom vy. 

Vyčkala bych, až se situace zklidní a dcera se ujistí, že vás neztrácí a znovu najde pevnější půdu pod nohama. Babičku, případně chůvu bych zapojovala postupně a citlivě, podle toho, nakolik bude dcerka chtít (např.aby hlídání probíhalo z větší části u vás doma, maximálně vzít holčičku na kratší procházku apod.) a teprve, až budete vy sama vidět, že je dcera klidnější a ochotnější k tomu, aby vyhledávala společnost i dalších lidí, pak bych ji zkusila dát zpět do klubíku, kam chodila původně. Vše bych nechala usadit alespoň několik týdnů (možná spíše měsíců). 

Dvouleté děti jsou opravdu ještě hodně malé a i když jsou třeba rádi ve společnosti dalších dětí, v tomto věku je ještě nijak nezbytně ke svému vývoji nepotřebují a pořád pro ně zůstává prioritou ta nejužší rodina, tj. máma, táta...Kolektiv počká a dcerka si ho daleko více užije, až bude trošku větší.

A - neodpustím si trošku takové klišé....čas letí a ta doba, kdy jsou děti malé a mají z vaší přítomnosti největší radost i užitek zároveň, ta hrozně rychle utíká.....

Přeji hodně radosti s dcerkou a ať se vám daří sladit mateřské i studijní povinnosti!

Míša

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 05.02.2020, 08:45

Separační uzkost

| Vladka23 | 31.01.2020, 00:05

Dobrý den,
Chtěla bych Vás poprosit o radu. Jsem babičkou dvaceti mesíčniho vnuka,kterého mám již sedm mecisu ve své péči. Vnouček byl v desíti mesicich svého věku odebrán matce a po dobu čtyř mesíců umísten v chovánku (nez proběhl soud a maly mi byl svěřen do péče). Po tuto dobu čtyř mesícu jsem vnuka navštěvovala a brala si ho na vikendy domu (jeho matka bez zajmu). Po te mi byl vnuk svěřen do péče a od te doby sme pořád spolu. Vše bylo v pořádku, bohuzel posledních čtrnact dní sleduji zmeny v chování. Malý má neustálou potřebu nošení v náruči prakticky trictvrtě dne ho pronosím, když ho nechci pochovat(vařím,vytírám podlahu..) spusti histericky plač, když ho chce utišit a vzít do náruči muj syn 13let tak nechce křičí mami a natahuje na mě ruce začne se válet po zemi a nekolikrát jsem si všimla jak schválne bouchá hlavičkou do podlahy nebo o zed. Samozdrejme ho chovam jak jen to jde ale je to hrozne vycerpavajici . Další vec je ze me nikdo z mich deti nemuze ani obejmout nebo chytit za ruku vnoucek je okamzite zacne odstrkovat se slovy pa ,pa a hned ho musim vzit a on me objima a pevne tiskne. Proste porad musi byt s semnou a nejlepe v narucí. Muzete mi vysvetlit jeho chovani? Mam strach ze tohle nikdy neskoni a nebude moct nastoupit ani do MŠ. Myslite si ze maly trpi separačni úzkosti a co bych s tim mohla delat aby to nejak odeznelo. Mockrat Vam dekuji. S pozdravem Vladka

Dobrý den, Vlaďko,

děkuji za dotaz, ale především za to, že se snažíte vnukovi nahradit všechno, o co byl v prvních měsících života ochuzen.

Dobrá zpráva je, že se  i přes nepříznivý start do života v emocionální oblasti  správně vyvíjí a důkazem toho je právě vámi popisované chování chlapečka, které jste správně označila za separační úzkost.

Separační úzkost je pro vývoj dítěte velmi potřebné období, které nám ukazuje, že dítě dokázalo navázat vztah s nejbližším člověkem, což je velmi důležité pro jeho další zdravý vývoj.

Separační úzkost se obvykle dostavuje trochu dříve než ve 20 měsících, ale není nijak neobvyklá ani v tomto věku, navíc, když přihlédneme k tomu, že v dřívějším věku neměl vnuk vhodné podmínky k tomu, aby si takový blízký a bezpečný vztah k pečující osobě mohl vytvořit.

Přesto, že separační úzkost je důkazem toho, že je vývoj chlapečka na dobré cestě, jedná se především pro vás o náročnější období.

Dítě vyžaduje více vaší přítomnosti, více trpělivosti, více kontaktu s Vámi, více všeho. Vy jste teď ta jediná osoba, kterou potřebuje a ostatní ustupují do pozadí. Je třeba ostatním dětem (případně i dalším osobám) citlivě vysvětlit, proč malý potřebuje teď hlavně vás a ostatní odmítá. Neznamená to, že nikoho jiného nemá rád, jen teď potřebuje mít nablízku vás, jako tu nejdůležitější osobu, která mu nikam nezmizí a neopustí ho, obrňte se trpělivostí a vnukovi dávejte tolik pozornosti, co to jen jde. Starším dětem zkuste vysvětlit, že i ony mají za sebou toto období (i když třeba ne tak bouřlivé), popište jim, jak to teď bude nějakou dobu probíhat a vysvětlete jim, že vnuk se teď učí, že k vám do rodiny patří. Když Vám s tím starší děti pomůžou, zvládnete toto období společně lépe. I když je to náročné, věnujte jim dostatek času, je pravděpodobné, že můžou na vnuka žárlit a cítit se jím ohroženi.

Se separační úzkostí není třeba bojovat, jen ji přijmout jako přechodnou záležitost, která odejde stejně tak, jako přišla.

Věřte, že podlaha na umytí nějakou dobu počká, oběd jde uvařit přinejhorším i s dítětem v nosítku na zádech:-) a pohlazení se najde pro všechny děti.

Čím více se vnukovi teď budete věnovat, tím lépe období zvládne, získá potřebnou důvěru v to, že jste tady pro něj, nikam mu nezmizíte a on se bude moct dále spokojeně vyvíjet, postupně se zase pomalinku osamostatňovat, prozkoumávat svět a "pupeční šňůru" prodlužovat.

Zde více informací k tématu:

https://www.babyonline.cz/vyvoj-ditete/separacni-uzkost

Přeji hodně radosti a trpělivosti se všemi vašimi dětmi :-)

Míša

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 02.02.2020, 19:31

Agrese u dítěte

| Jita97 | 28.01.2020, 20:55

Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat ohledně agrese u dítěte. Naše holčička 20 měsíců, se poslední 2 měsíce hrozně vzteká a bije nás i děti v okolí. Nevím právě jestli v tomto věku už to nějakým způsobem mám řešit odborně. Já už se stydím i chodit na písek, do herniček a zvát domů kamarádky s dětmi. Dcera pokaždé v herničce někoho plácne po hlavě rukou nebo jiným předmětem. Ještě chápu, když si hraje např u kuchyňky a někdo si tam přijde hrát a ona ho tam nechce, tak jak neumí mluvit, používá sílu, vím že to není dobře, ale to bych ještě pochopila, ale ona to dělá i jen tak. Na veřejnosti jí vynadám a vysvětlují že to nesmí, že musí "malá" nebo jí odvedu pryč. Nikdy jí neplácnu po ruce, když se vzteká a mlatí do nás po nějakém zákazu, tak jí spíše ty ruce chytneme a snažíme se v klidu jí vysvětlit, že to nesmí, že to bolí. Bohužel se to stupňuje a stává častěji. Moc děkuji za odpověď

Dobrý den, na podobný dotaz již paní doktorko odpovídala. Její odpověď si můžete přečíst zde: https://www.babyonline.cz/poradna/agresivita-u-dvouleteho-ditete/1253https://www.babyonline.cz/poradna/maly-zlobil%3A%29/1355.

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 05.02.2020, 08:41

Dobrý den,
mám 27 měsíční holčičku, spíše tišší typ, se kterou nikdy nebyl žádný větší problém, byla vždy hodná a víceméně poslušná. Cca kolem června (ve 22 měsících) dokonce již přestala nosit přes den plenu a krásně si zvykla na používání nočníku a wc. Na začátku července jsme se odstěhovali mimo ČR. Na přelomu září/října jsme se vrátili na 3 týdny do Čech a právě v této době jsem začala vnímat změny jejího chování. Začala se více vztekat až mít hysterické záchvaty. Předpokládala jsem, že to souvisí s obdobím vzdoru v tomto věku. Po návratu do US se to zlepšilo, skoro bych řekla ustalo, avšak nastala jiná změna. Po odpoledním spánku se nepravidelně začala budit s velkým brekem, kdy bylo těžké ji uklidnit a trvalo to třeba až 20min. Od listopadu až prosince začaly přibývat dny, kdy nespala po obědě. Do té doby používala na spaní dva dudlíky, přes den jen občas na uklidnění. O Štědrém dnu je odevzdala Ježíškovi výměnou za dárky. Od té doby krásně usíná do 5ti minut (dříve jsme s tím také trochu bojovali), i když musíme sedět u postýlky a držet za ruku dokud neusne. Začali jsme však dávat dříve kolem 19h, jelikož je po celém dni večer už naprosto hotová. O Vánocích jsme měli návštěvu, kamarády s 18ti měsíční holčičkou, která byla častěji plačtivá, během noci i během dne. Nechali jsme jim dcery pokojíček a přestěhovali její postýlku dočasně k nám do ložnice. V průběhu této doby se začala častěji budit v průběhu noci, plakat a nebyla k uklidnění. Po jejich odjezdu a návratu do pokojíčku se to na chvilku docela zlepšilo, i když za večer a noc k ní stejně musíme jít cca 5x. Stačí vždy přijít, pohladit, chytnout za ručičku, ona si sama lehne zpět a zase spinká. Toto se děje v první části noci zhruba do půlnoci. Po půlnoci nastává druhá fáze...nebudí se zde tak často, ale když se vzbudí, většinou už nepomůže jen chytnout za ručičku, sice si lehne zpět do postýlky a je ráda, že jsme u ní, ale za boha nemůže zabrat...takhle sedím u její postýlky i třeba 2hodiny...a jelikož jsem nyní těhotná v posledním trimestru (termín polovina března), je to pro mě více než náročná situace. Nutno podotknout, že zároveň začala odmítat tatínka a všechno musí dělat maminka...takže aby mi pomohl manžel a šel ji občas uklidnit on - nelze. Někdy trvá na tom, že chce jít k nám do postele. Nejdříve jsem nechtěla, aby si na to zvykala a proto sedávala u její postýlky, ale nyní to už nedávám fyzicky ani psychicky, tak si ji vezmeme k sobě...kde se však děje naprosto to samé...než usne, trvá to až 2 hodiny, neustále se obrací ze strany na stranu, hodně se tulí a pusinkuje. Pokud se dospí u sebe v pokojíčku, většinou se budí velmi brzy, kolem 5:30 a pak už spát nechce, u nás v posteli vydrží cca do 7 někdy i 8h, záleží na tom, v kolik hodin se probudila v noci a v kolik opět usnula. To znovu neusnutí se děje tak 4-5 nocí z týdnu. V různých článcích jsem se dočetla o nočních můrách a děsech a symptomy a průběh mi na to sedí a dost mě to vyděsilo. Tak jsem se chtěla poradit co s tím? Co byste mi doporučila? Už opravdu nevím co dělat...odpolední spinkání, ač vypadá unaveně bojkotuje, i když jí příležitost dávám a pravidelně spolu chodíme do postele a čteme pohádky a na noční probouzení a znovuusínání jsem krátká. Obojí je pro mě velmi náročná situace, ráno se budím nevyspalá a bez energie. Před narozením druhého dítěte jsme ji také přihlásili do školky na dvě dopoledne 2,5h pro začátek, aby si zvykla. Začíná teď v únoru. Nechtěla jsem, aby to bylo až po narození druhé dcery a ona se tím cítila odstrčená. Myslíte, že na ni těch změn v poslední době bylo moc? Myslíte, že by školka mohla pomoci? Budu moc ráda, za každou radu.

Dobrý den, za popisovanými potížemi vaší dcery s největší pravděpodobností stojí skutečně příliš mnoho změn realizovaných v krátkém časovém období - dudlík, cestování zřejmě s časovým posunem, dočasná změna místa pro spaní, konec odpoledního spánku, vaše těhotenství a případné změny ve vašem chování ať už uvědomované a objektivní (nemůžete dceru tolik zvedat a nosit, můžete být unavená a podrážděná) nebo nevědomé. Noční můry a děsy se sice u malých dětí mohou vyskytnout, avšak vámi popisované projevy jim příliš nenasvědčují. Vaše dítě má daleko spíše rozhozený rytmus včetně toho spánkového. Do situace vstupují ještě další vývojové vlivy - pravděpodobně počínající období vzdoru, menší potřeba spánku přes den. Můžete se snažit o zajištění co nejstabilnějšího prostředí včetně stabilního místa ke spánku a způsobu ukládání. V nastaveném uspořádání je potřeba vytrvat delší časové období (např. minimálně 14 dní), aby se mohl projevit efekt opatření. Není proto dobré, že pokud se objeví potíže s usínáním měnit dceři místo spaní. Sama také píšete, že ani ve vaší posteli lépe nespí. Rozhodněte se tedy kde chcete nebo preferujete, aby dcera spávala, a tam ji stabilně ukládejte. Můžete u ní zůstat a držet ji za ruku než usne, ale pokud to nepřináší očekávaný efekt, nemá smysl u opatření vytrvávat. Můžete naopak zkoušet nechat dceru usínat samotnou, nebo jen v nějakých intervalech za ní přijít, aby cítila váš zájem a blízkost. Pokud budou potíže přetrvávat i nadále do předpokládaného nástupu dcery do školky, pak bych vám doporučila kontaktovat nějakého odborníka nejlépe dětského psychologa k odborné radě a pomoci. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog 

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 29.01.2020, 07:52

Stereotypní pohyb

| Kiwisa | 07.01.2020, 08:11

Dobrý den, mám holčičku starou 5 a půl měsíce. V posledních dvou týdnech začala dělat opakující se pohyb pravou rukou, je to rytmické bouchání až jakoby tik, vypadá že ho dělá bezmyšlenkovitě, zhoršuje se to při únavě nebo stresu. Poslední dobou se mi to zdá ještě častěji, vleže na bříšku bouchá nataženou ručkou před sebe pěstičku zatnutou, vleže na zádech bouchá do sebe nebo za sebe, občas to dělá i při kojení a to pak bouchá do mě. Je to podle vás něco, co bychom měli raději co nejdříve řešit s lékařkou nebo stačí na pravidelné kontrole (máme ji za cca 3 týdny)?
Děkuji za Váš čas.

Dobrý den, opakující se pohyb pravé ručky, jak jej popisujete, nemusí znamenat nic závažného. V tomto věku jde většinou o bezděčné pohyby, doporučuji při kojení dítě přidržovat tak, aby ručkami nemohlo volně pohybovat, dále sledujte, jak uchopí hračku (např. chrastítko ), levou i pravou rukou, zda nemá trvale zaťatou pěstičku, jak se pohybuje při převalení na bříško apod. V každém případě je na místě kontrola ošetřujícím dětským lékařem dříve, než máte domluvenou další preventivní prohlídku. S pozdravem MUDr. Ludvíkovská

Nespavost

| Brijana | 02.01.2020, 08:47

Dobrý den, chci vas poprosit o radu. Jeste cca pred 14 dny nam dcera spala v noci 5-7 hodin v kuse. Po ockovani hexavakcinou se to ale zhorsilo a budi se nam po 1-2 hodinach, dnes v noci, jakmile byla v postylce, tak dokonce po pul hodine. Doktorka tvrdi, ze kdyby to bylo ockovanim, bude neklidna i ve dne, coz neni, a ze mame davat na noc kasi. Vecer zkousime kasi, pak musi mit prso a stejne za 1-2 hodiny je vzhuru. Jakz takz spi akorat u me v posteli, ale prisata k prsu. Dceri ted bude 7.1. 5 mesicu. Dekuji za kazdou radu

Dobrý den, potíže vaší dcery se spaním by skutečně neměly souviset s jejím očkováním, v souladu s tím, co vám řekla vaše paní doktorka,  i když přechodně očkování (či spíše bolest po něm) mohlo spánek dítěte narušit. Daleko spíše se u vaší dcery jedná buď o projev vývojového spurtu, kdy roste a prudce se vyvíjí a má potřebu většího příjmu energie a tvorba mateřského mléka se tomu pozvolněji přizpůsobuje, nebo jí také mohou začít růst první zuby. Období růstu zubů může být zejména u citlivějších dětí spojené s poruchami spánku a případně i jídla. Časově se toto období zřejmě shodlo s dobou očkování. Přistupujte k dítěti klidně, dodržujte zaběhnuté rituály a návyky. Změny dosavadního spánkového režimu či ukládání nejsou vhodné a dítě, které je samo o sobě rozhozené ještě více zneklidňují. Zejména pokud se jedná o růstový spurt, tak potíže samy odezní s tím, jak se tvorba mateřského mléka přizpůsobí požadavkům dítěte (může to trvat několik dní). Pokud se jedná o zuby, pak mohou potíže se spánkem přetrvat déle do objevení prvních zoubků.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 08.01.2020, 07:38

Strach dítěte

| Marketaborakova | 30.12.2019, 19:27

Dobrý večer. Chtěla bych vás poprosit o radu ohledně strachu mého dítěte. Před pár dny jsme se s našim 3 letým chlapečkem dívali na pohádku Tři Veteráni a zalekl se dlouhého nosu princezny (okamžitě jsem pohádku vyplnuli, protože začal moc plakat) a od té doby o něm pořád mluví a bojí se a pláče, bojí se jít spát, sotva řekneme slovo spát tak začne se strachem v očích hodně plakat a nechápe, že to byla jen pohádka a není to realita. Nevíme jak mu pomoct nemáte nějakou radu? Předem moc děkujeme za cokoliv.

Dobrý večer, Markéto,

píšete, že Vašeho chlapečka vylekal všetečný nos princezny Bosany a od té doby na něj vzpomíná a také má obavy z usnutí. Je pravda,že  takto malé děti nemají  ještě rozvinutou schopnost rozlišovat fantazii a realitu, častěji se tedy stává, že se nějaký ten zážitek třeba z pohádky, může promítnout do nočních strachů.

Malé dítě jde proto těžko přesvědčit o tom, že něco není "doopravdy", ale jenom "jako". Spíš bych zkusila situaci odlehčit, pokud by o tomto zážitku měl sny ještě potřeba mluvit, ukázala bych mu třeba vysavač, kterého není třeba se bát, s tím, že Bosanin nos byl podobný, byl zvědavý, všude se chtěl podívat, všude "čmuchal", ale byl hodný, nikomu neublížil...Že podobný nos mají sloni, tím si podávají jídlo...Udělejte si z toho legraci. A nakonec - nos přece zmizel, když princezna snědla hruštičku...:-) 

Samozřejmě to neznamená, že syn nalezne v Bosanině nosu zalíbení, možná bude mít obavy dále, ale věřím, že to nebude trvat dlouho a nepříjemné vzpomínky překryje něco příjemnějšího. 

Nevím, zda večer vyprávíte synovi pohádky, pokud ne, tak moc doporučuji. Mám dobrou zkušenost hlavně s těmi, co si rodiče sami vymýšlí, to se pak do nich dá krásně zakomponovat podle potřeby ledacos, co se týká dítěte samotného, třeba jeho zážitky, co prožilo pěkného, připravit ho na to, co ho čeká (třeba návštěva mateřské školky, paní doktorky), popovídat o tom, proč si uklízet hračky/ oblékat se/chodit na nočník...:-D nebo případně se dá povykládat pohádka i o tom, že se někdo něčeho bojí (samozřejmě s dobrým koncem)..

Zkuste večerní rituál nějak zpříjemnit, nezmiňujte přes synem spánek, ale spíše zdůrazněte, že se spolu třeba podíváte na hvězdy, které ho v noci hlídají, aby se mu dobře spalo a pak si řeknete pěknou pohádku. Můžete mu rozsvítit nějaké malé světýlko nebo dát nějakou hračku, která bude spát s ním a bude na něj dávat pozor.

Přeji synovi klidné spaní a hezké sny.

Míša

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 02.01.2020, 07:34

Primární reflexy

| NaDja.S | 22.12.2019, 21:51

Dobrý den paní doktorko, chtěla jsem se zeptat kdy mizí hledací a sací reflex. Můj syn má nyní 6,5 měsíce a stále u něj pozoruji silný hledací a sací reflex. Je to normální? Případně co to může predznamenavat ? Děkuji za odpověď.

Dobrý den. Tyto reflexy postupně mizí do 1 roku, zatím se nestresujte.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 02.01.2020, 14:48

Dobrý den paní doktorko,
syn, 11 měsíců se nám budí každou noc co 2 hodiny. Někdy i dříve. Hladem to není, když mu prso nabídnu, je si poduda a hned usne. Snažím se ho ukonejšit hlazením, mazlením, povídám, zpívám atd. Každé probuzení je brek a volání mě k sobe. Jakmile jsem u nej, hned usne. Obejme mě, nebo se ke mně jen otočí na bok a je v klidu. Spí s námi v posteli. Poslední dobou se nám ale stává , že první 2-3 probuzení v první polovině noci (chodí spát kolem 19h) je pláč silný, syn kope nohama, má napjatě tělíčko, v naruci se převrací, nejde uklidnit. Trvá to zhruba 3 minuty, pak hned usne. Ocicka má celou dobu "záchvatu" zavřené, jako by spal. Děje se to každý den. Nevíme, zda se přiklánět k separační úzkosti, že nás chce mít vedle sebe, nebo noční besy. Těch se bojím o to víc, protože tyto probuzení jsou ob den-2dny, už zhruba 2 mesice. Bojím se epolepsie nebo jineho váženého onemocneni. Syn jinak prospívá krásne, vývojove taky v pořádku. S ničím se nelecime. Ani já ani manžel jsme na noční besy netrpěli. Moc vám děkuji za pomoc. Denisa R.

Dobrý den Deniso,

děkuji za Váš dotaz, který bych si dovolila rozdělit na dvě části. V té první zmiňujete poměrně časté buzení u Vašeho 11 měsíčního chlapečka, v té druhé zmiňujete jeho bouřlivé noční "záchvaty", které Vás poslední dobou znepokojují.

Začnu tedy tím častým buzením. Nepíšete víc o synově spánkovém režimu přes den, o tom, zda máte nastaveny nějaké večerní uspávací rituály, zda usíná syn sám, jestli je uspáván kojením apod. Vyjdu tedy z informace, že s Vámi spává v posteli. Rozumím tomu, že ho chcete mít nablízku (přitulení dítěte je tak příjemné!) a určitě je i praktičtější, že při každém probuzení nemusíte vstávat a vytahovat syna z postýlky :-) Zkusme se na to ale podívat z jiného úhlu: není možné, že právě společné spaní může mít svůj podíl na častějším buzení syna? Blízká přítomnost maminky je určitě pro dítě potřebná a uklidňující, mám ale pocit, že toto v noci tak úplně neplatí a mnoho dětí se v těsné blízkosti maminky naopak budí daleko častěji, než když spí ve své postýlce (a mají správně nastavené spací "návyky"). Osobně jsem zastáncem toho, že v noci je lepší, když mají děti (a tím pádem i rodiče) svůj vlastní prostor sami pro sebe. Určitě je dobré mít postýlku blízko postele, ale přece jen-vlastní postel je vlastní postel :-)

Samozřejmě záleží na každých rodičích, jak si vše nastaví a zda to tak celé rodině vyhovuje, pokud ale uvažujeme nad tím, co udělat pro to, aby dítě spalo lépe, je dobré pouvažovat i nad dosavadním uspořádáním, zda je to jediné možné řešení a zda na to nejít trochu jinak.

Více než vřele doporučuji pročíst knihu „Každé dítě může dobře spát". Je k dispozici i volně ke stažení, takže můžete začít čerpat praktické návody a příběhy mnoha dětí (a jejich mnohdy znavených rodičů) třeba hned. Najdete v ní myslím vše, co k dobrému spánku dětí potřebujete vědět J.

Tímto se dostáváme k druhé části otázky, která se týká synových nočních stavů , ze kterých máte s manželem obavy. Vše najdete krásně vysvětlené ve výše zmíněné knize, ale než si ji přečtete, alespoň stručně se dotkneme toho, oč se jedná.

Rozumím tomu, že tyto stavy, kdy nevíte přesně, co se s chlapečkem děje, zda nemá z něčeho strach, případně, zda se nejedná o nějaký vážnější zdravotní problém, vypadají mnohdy až děsivě a naplňují Vás obavami. Jsem ráda, že Vás mohu v tomto směru uklidnit. Nejen, že se z největší pravděpodobností o žádný zdravotní problém nejedná, ale syn neprodělává v noci žádné hluboké úzkosti a strachy, dokonce nejde ani o žádné hrozivé sny.

Oč se jedná: dítě přechází během noci z fáze hlubokého spánku do fáze neúplného probuzení (dítě polospí – polobdí) a zase zpět, do spánku hlubokého. Přechodová fáze je u většiny dětí plynulá, méně nápadná – dítě se pouze zavrtí, otočí, něco si zamumlají a opět upadnou do fáze spánku hlubokého. U části dětí, ke kterým zřejmě patří i Váš syn, jsou tyto přechody kostrbatější - déle zůstávají ve fázi polobdění a tam se právě odehrává ten noční pláč, křik, případně výrazné pohyby, kopání nohama apod. Nejde o sen, ale neúplné probuzení a déle trvá, než se pak dítě dostane zpět do fáze hlubokého spánku. Jedná se v podstatě o to, že není stále dokončen proces dozrávání mozku a proto tyto přechody nejsou tolik plynulé. Vše by se tedy mělo upravit samo, společně s dozráváním mozku. Protože děti v této polobdělé fázi příliš nereagují na jakékoliv uklidňující taktiky, naopak někdy se zdá, že uklidňování děti ještě více rozrušuje, nejlepší, co můžete udělat, je dítě v postýlce zkontrolovat, případně pohladit a počkat, až se samo zklidní tím, že se opět propadne do hlubokého spánku. Nejedná se o nic nebezpečného a pokud dítě jinak prospívá a je spokojené, jak píšete, není třeba se znepokojovat, jen to přijmout jako jednu z vývojových, tedy přechodných záležitostí, která sama odezní.

Držím Vám palce, ať se spaní daří!

Míša

Mgr. Michaela Krupková | Babyonline | 17.12.2019, 09:15

Odebrani dudliku

| Hanatomik@seznam.cz | 14.12.2019, 10:57

Dobry den,muj dotaz se tyka odebrani dudliku, memu synovi bude v lednu 2,5 roku, na doporuceni zubare kvuli dispozicim na predkus, jsme dudlik nechali certikovi vymenou za auticko a sladkosti. Syn byl sice vecer smutny, ale tak nejak to pochopil. Nyni je to tyden bez dudliku a i tyden co odboural odpoledni spanek pokud ho nevozim v kocare. Standartne vstava kolem pul 9 a usina v 10 i bez odpoledniho spani, myslela jsem ,ze bude vice unaveny, ale ne, nechce spinkat, nelze ho ani zklidnit usinani trva i dve hodiny, v noci spinka neklidne, knoura i place coz drive s dudlikem byvalo jen zridka. Prijde mi to na tak male ditko hodne dlouho bez spanku. Jinak zoubky uz ma vsechny. Ja jsem v prvnim trimestru, takze i vice unavena a nervy na pochodu. Muj dotaz zni: mame vydrzet?nemuzu mu zpusobit odebranim dudliku nejake spatne navyky na spanek nebo trauma?Dekuji

Dobrý den, odpověď na váš dotaz je jednoduchá: VYDRŽTE! Týden je příliš krátká doba, váš syn se ještě stále s odevzdáním dudlíku vyrovnává, potřebuje si najít jiné spánkové uklidňující rituály. Je normální, že hůř a déle usíná, spí hůře a je neklidný. Můžete mu zkusit nabídnout nějaké jiné uklidňující předměty (šmudláček do postýlky, plenku, polštářek, autíčko - ať si sám vybere), které předkus nezpůsobují, nebo mu poskytnout fyzický kontakt (pomazlit se s ním), pokud bude chtít. Také odbourání odpoledního spánku souvisí s odebráním dudlíku, prostě bez něj nemůže zabrat. Pokud až doposud pravidelně odpoledne spával, pak spánek zřejmě stále potřebuje. Přechodné odbobí nedostatku spánku však vašeho chlapce nezabije a uvidíte, že jak se situace stabilizuje, pak bude zase usínat bez potíží a pravděpodobně se vrátí i odpolední spaní. Poskytujte mu příležitost ke spánku, v pravidelnou dobu, jak byl zvyklý jej odpoledne nechte odpočívat, čtěte si například knížky, povídejte si, věnujte se klidovým činnostem, i když neusne, tak si také odpočine. Večer jej také ukládejte v pravidelný čas, jak byl zvyklý, když měl dudlík, nevadí, že třeba hned neusne, činnosti před spánkem by také již měly být klidové. Pokud byste se k dudlíku vrátili, návyk by se okamžitě obnovil a ještě znásobil, také důsledky odebrání dudlíku v budoucnu by byly mnohem horší a neposlední řadě byste vaší nedůsledností ztratili kredit jako rodiče, což by se vám v budoucnu ve výchově nevyplatilo. Přeji vám proto hodně trpělivosti s vaším dítětem a ať překoná svůj návyk  co nejdříve. Buďte vlídní a důslední. Pokud by vás to jako matku hodně vyčerpávalo, můžete se při ukládání vystřídat s někým jiným z rodiny (manžel, babička). Postupovat byste ale měli všichni stejně. Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 15.12.2019, 11:34

Dobrý den paní doktorko, spíš než odpověď na dotazy se potřebuji "vypovídat".
Mám doma 3 týdenního chlapečka, s manželem jsme ho moc chtěli, ale od začátku je to semnou divné. Porod byl za trest, kontrakce 24h a nakonec pro nepostupující porod a špatné ozvy zakončen císařským řezem. Malého jsem dostala až 3 den, žloutenka, nešlo kojení, týden po propuštění jsme skončili na umělém mléce. Od začátku jsem si nepřipadala jako máma, malého jsem vnimala jen jako povinnost. Do teď necítím tu nekonečnou lásku co jsem myslela, že budu cítit až ho poprvé uvidím. První týden byl očistec, furt jsem brečela a říkala si jestli to celé nebyla chyba. Připadám si jako naprosto neschopná matka, když malý brečí a já ho neumím utěšit. Teď už je to trochu lepší, ale stejně když delší dobu brečí a nedaří se ho utišit, tak mi to leze na mozek. Pak už brečím taky, jsem zoufalá a říkám si co s ním mám dělat aby byl konečně klid,.co dělám špatně, že je tak nešťastný. Neublížila bych mu, to bych sama sobě nedovolila, ale je to pro mě opravdu psychicky vysilující. Manžel pomáhá, zapojuje se a chce pomoc. Na druhou stranu musí chodit do práce a trochu se vyspat takže noční péče nakonec stejně zůstane na mě, protože vím, že ho musím nechat spát. Přes den neusnu, takže noc moc nedospím. Všichni kolem malého milují, vidím manžela jak na něj kouká a i když je to už lepší, tak si furt vyčítám, že ho nemiluju tak, jak bych jako.matka měla a mám pocit, že jsem totálně selhala. Myslela jsem, že jsem na péči o dítě připravená, ale evidentně to byl omyl.

Dobrý den, vzhledem tomu, že jsem dětský psycholog se specializací na dotazy ohledně vývoje a potíží dětí, nemohu na váš dotaz kvalifikovaně odpovědět. Vaše potíže by však mohly souviset s přehnaným a idealizovaným očekáváním spojeným s narozením dítěte. Ve vašich snech a představách jste nepočítala s možnými komplikacemi, které mohou nastat a které také nastaly a začalo to již porodem a pak následnou péčí o dítě včetně kojení, která je nejen psychicky, ale také fyzicky náročná a vysilující. Žena - matka má přitom po porodu sama co dělat se sebou a se svým vlastním tělem. Určité pocity zklamání, obavy ze svého selhání i depresívní stavy mohou být a jsou v tomto citlivém poporodním období normální a pociťuje je prakticky každá žena a nemusí vůbec znamenat, že na péči o dítě není ještě zralá a připravená. Ne nadarmo se hovoří o období šestinedělí, které je takovou ochrannou lhůtou pro dítě i jeho matku. Přesto bych vám raději doporučila konzultaci u odborného lékaře - psychiatra, se kterým budete moci své potíže probrat a vyloučit či předejít rozvoji nějakých závažnějších poporodních psychických potíží. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 08.01.2020, 07:38

Vývoj

| NaDja.S | 25.11.2019, 13:44

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda je normalni, že kojenec v 5 měsících po položení na hrudník hledá prs jako po prvním přiloženi po porodu ?

Dobrý den. Ano, je to normální.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 26.11.2019, 11:56

Dcera se začala počůrávat

| Drob82 | 17.11.2019, 14:41

Dobrý den. Dcera bude mít v únoru 3 roky. Od května je bez plenek, čůrat na nočník se naučila ani ne za týden, kakat asi za dva týdny. Po dvou měsících již ani nechtěla plínky na noc a zvládala to jen s pár nehodami. Protože od jejích 3 let půjdu zpět do práce, začala jsem ji dávat od září do dětské skupiny na 2 dny v týdnu, aby si zvykla a od února tam bude každý den. Mysleli jsme si, že to zvládne, je celkem společenská, není dítě, které kde posadíte, tam ho za 2 hodiny najdete. Od dvou let hezky mluví, je bystrá, rozumově se vyrovná starším dětem. Každé ráno, kdy ji předávám učitelce, pláče, ale pak je v pohodě. Problém je, že se ve školce počůrává. Dřív to nebylo tak časté, poslední čtyři dny však každý den (prý nechce čůrat i když se jí učitelky ptají, když jdou hromadně, ona nechce). O školce se doma nechce bavit. Nyní se začala počůrávat i doma. Když se jí ptám, jestli chce na záchod, řekne že ne, a přitom má kalhotky vlhké (učůrne a zbytek drží, pak se vyčůrá normálně). Myslíte si, že je to způsobené "jen" školkou nebo zde může být i jiný problém? Trestá mě za to, že musí chodit do školky? Když se učila v květnu být bez plenek spolupracovala, teď mám pocit, že je jí to jedno, nebo to dělá naschvál. Nechci něco zanedbat. Děkuji.

Dobrý den, na základě vašeho popisu to vypadá, že potíže dcery s pomočováním skutečně mohou souviset s jejím nástupem do kolektivního zařízení (dětské skupiny). Pokud tedy nedošlo k nějakým dalším změnám např. v rodině či jinde. Dcera vás netrestá, ale reaguje na nějakou pro ni zátěžovou situaci, se kterou si zatím nedovede jinak poradit, také to nedělá naschvál. Doporučila bych vám obrátit se dětského klinického psychologa, který by vám mohl doporučit jak s dcerou pracovat a poskytnout případně delší podpůrné vedení. Zatím můžete zkusit eliminovat možné stresové faktory (neučit dívku více nových věcí a dovedností najednou, vytvořit klidné a stabilní prostředí), můžete si s ní zkusit povídat co hezkého ve školce prožila (zeptejte se učitelek co děti dělaly, když dcera o tom mluvit nechce). Na případné negativní zkušenosti nebo zážitky se nezaměřujte, z dcery se nesnažte "vytáhnout" co jí vadí nebo se jí nelíbí, nemusí to být vůbec zatím schopna verbalizovat (i když dobře mluví, nemusí to být vědomé), navíc otázky na negativní zážitky je mohou u dítěte upevňovat. Je také možné, že by dceři pomohla naopak pravidelná časově kratší docházka (např. každodenní, dopolední). Zkuste se o dalším postupu poradit s klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 18.11.2019, 09:06

Dobrý den, mám takový dotaz ohledně spánku mého syna. Dnes má přesně 14 měsíců, a přijde mi zarážející, že přes noc dlouho spí. Všechny děti jiných maminek to mají jinak.
Syn usíná kolem 19:00 - 19:30 a budí se ráno až kolem 8:30 - 9:30. Na snídani mu dám Sunar a pak začne být ještě unavený a tím pádem i trochu protivný.. Ale usne až kolem 11hodiny a spí cca hodinku. Odpoledne kolem čtvrté začíná být opět unaven, ale už nechce spát, jenže dále je celou dobu protivný a nervózní. Takhle spává už cca měsíc. Dříve se budil kolem 7-8 hodiny ráno a přes den spal dopoledne a odpoledne, dohromady asi 2hodiny. A večer zase usínal kolem 19:00 - 20:00.. Je to v pořádku? Nebo bych ho měla začít ráno budit? Přijde mi to drastické.. Děkuji předem za odpověď

Dítě nebuďte, každé dítě do 3 let má jinou potřebu spánku, délka spaní je v pořádku.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 14.11.2019, 08:28

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o posouzení vývoje mého syna. Spíš bych napsala co mě trápí. Opravdu nevím co je v normě a co ne. Tak se předem na mě nezlobte. Synovo slovní zásoba je asi okolo 20 slov, plus zná jak dělají zvířátka a auto atd. Ale jeho výslovnost je hodně špatná. Já jsem šťastná, že mluví, ale nevím do kdy je v mezích špatná výslovnost. Co hodně zaměňuje , je M a N. Řekla bych, že dost věcem rozumí, ale má teď období, že nechce skoro vůbec poslouchat. Na jméno se otočí vždy. Nebaví ho moc hračky a tak se bohůžel doma dost nudí. I když si s ním hraju já, tak u toho vydrží opravdu tak max 2 minuty. Miluje, když mu čtu. Oční kontakt je asi v pořádku. On se Vám bude koukat do očí, ale nerad se kouká z blízka. Z dálky je to vždy na 100%. Je hodně na mě fixovaný. Budu ráda za každou odpověď.

Děkuji

Vývoj Vašeho dítěte je v pořádku, výslovnost se vyvíjí postupně, pokud by něco špatně vyslovoval, doporučuje se logopedie, ale až ve věku, kdy dítě spolupracuje - nejdříve ve 3 letech, ale i později.
Neposlouchání patří do období dětského negativismu, trpělivě svoje příkazy opakujte a trvejte na jejich provedení, přejde to.
Neposednost taky patří k věkovému období, pokud se doma nudí, zkuste v okolí bydliště najít dětskou skupinu, kde by se zabavil s dětmi.
 
MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 11.11.2019, 15:18

Školka paní na hlídání?

| Simon25 | 30.10.2019, 10:32

Dobrý den,

rád bych se zeptal na názor dětského psychologa ohledem našeho syna. Je mu 23 měsíců a byl vyloučen ze soukromé školky, protože ho učitelky nezvládli (Prý i po měsíci a půl křičel, když po něm něco chtěli a rušil jim řád. Je pravda, že syn je hodně svéhlavý a v porovnání s jinými děti v rodině je náročnější na hlídání). Do školky chodil na tři dopoledne v týdnu. Syn je velmi aktivní, hravý a společnost dětí mu chybí. Ve školce za měsíc a půl udělal velký progres (umí se zcela sám najíst, začíná lépe komunikovat i když ještě plně nemluví, sám chodí za jinými děti a chce si hrát – to před tím nedělal). Máme pocit, že byl na konci adaptace. Manželka je v devátém měsíci těhotenství a celotýdenní starostlivost o syna je pro ni extrémně náročná. Mám tyto otázky:

1. Doporučujete umístit chlapce do jiné školky, třeba dva měsíce po vyloučení ze starší?
2. Bude si dítě spojovat umístění do školky s narozením své sestry? Nebude to brát tak, že se nám narodilo nové dítě a jeho jsme odsunuli do školky? Pokud ano, jak dlouho nám doporučujete počkat?
3. Myslíte si, že je lepší dát ho třeba na pár měsíců k nějaké paní na hlídání a až poté do nové školky, do kolektivu? Tu vidím i ten problém, že by cca každý půl rok měnil školku, protože od tří let ho chceme dát do státní školky.

Předem Vám děkuji za čas a vaše názory.

S pozdravem,

Šimon

Dobrý den, obecně platí, že pokud má dítě potíže s adaptací na nové prostředí a režim, pak není vhodné časté střídání kolektivních zařízení ani pečovatelů. Vaši situaci můžete řešit buď prostřednictvím stabilní paní na hlídání alespoň několik dopolední v týdnu (např. jako když chodil do soukromé MŠ), nebo je možné poohlédnout se v místě vašeho bydliště po nějaké Dětské skupině s menším množstvím mladších dětí, kde by byli schopni zajistit synovi trpělivý přístup a přijetí. Syn se chová adekvátně svému temperamentu a vývojovému období ve kterém se nachází, kdy ve věku 23 měsíců ještě většina dětí není vývojově a psychicky zralá a připravená na pobyt v kolektivním zařízení. Pokud se rozhodnete jakkoliv, je dobré se synem navštěvovat různá dětská zařízení (dětská kavárna, koutek, hřiště), aby se rozvíjel a podporoval jeho kontakt s dětmi a jeho sociální dovednosti. Takto malé dítě přijímá věci tak, jak mu je předkládají dospělí, proto je potřeba syna na příchod sourozence přiměřeně jeho věku co nejlépe připravit a zapojit jej do péče, aby si připadal při péči o sourozence důležitý, ale zároveň  nezapomínat na jeho potřeby (protože je také ještě malý) a snažit se jej neupozaďovat. Ke spojení nástupu do kolektivního zařízení s příchodem sourozence někdy u dětí dochází ve formě žárlivosti na mladšího sourozence, který zůstává doma s maminkou zatímco starší odchází a projevuje se často odmítáním docházky do předškolního zařízení. Postupujte podle reakcí vašeho dítěte tak, aby nebyl syn novou situací příliš znejistěn a zasažen. Příchod nového sourozence je pro dítě i pro celou rodinu velkou změnou a zásahem do jeho dosavadního života, nástup do předškolního zařízení je pro dítě také zátěžová situace, není proto vhodný souběh těchto událostí. Přesná doba, kdy počkat, se však obecně nedá doporučit, záleží na konkrétní situaci a povaze dítěte, jak dokáže zvládat zátěžové situace, pobyt v kolektivu, na jeho temperamentu a vyspělosti.

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 03.11.2019, 09:43

OCD porucha

| tanik89 | 29.10.2019, 10:38

Dobry den,
mam dotaz ohledne dedicnosti obsedantne kompulzivni poruchy. Cekam s pritelem miminko a on touto poruchou trpi. Uziva Escitil 10 mg na zmirneni stavu, ktere souvisi s touto poruchou. Uz jsem si zvykla, ale obcas me to vyvadi z miry i presto, ze za to nemuze a je me ho lito. Mam strach, aby tuto poruchu nezdedila i nase budouci dcera. Jak velka je pravdepodobnost dedicnosti OCD?
Moc dekuji predem za odpoved.
S pranim pekneho dne T.M.

Dobrý den, vaši otázku směřujte nejlépe na ošetřujícího lékaře vašeho partnera nebo navštivte genetickou poradnu - kontakt by vám měl předat také lékař, v tomto případě bych se asi ptala svého gynekologa. Zdravím Mgr. Matoušková, psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 03.11.2019, 09:43

Zatínání

| snoblovamarika | 11.10.2019, 15:04

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, lékařka už neordinuje, mé dítě chce být výhradně v postýlce. Zapře se rukama o polštář, je na břiše a je v jakési křeči, kdy se zvedá nahoru a dolů a tváří se jakoby kadila. Vůbec tomu nerozumím. Všimla jsem si, že to dělá opravdu pořád. Má 10 měsíců.

Dobrý den. Může se jednat o pohybový zlozvyk dítěte, který postupně vymizí, zkuste pohyb natočit na video a ukázat vašemu pediatrovi.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 13.10.2019, 16:25

Sociální úsměv

| NaDja.S | 30.09.2019, 12:50

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na význam sociálního úsměvu ve vývoji miminka. Můj syn měl včera 3 měsíce. Usměje se na nas, ale velmi málo 4-5x denně a my vystaráno. Moc zatím neprojevuje radost, že nás spatří a rozhodně nereaguje na každý lidský obličej úsměvem. Je to nějaká vývojová vada či předzvěst mentálního postižení ?

Dobrý den. V tomto věku zatím nelze rozhodnout, zda jde o nějaké postižení, sledujte vývoj a konzultujte se svým peditrem.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 30.09.2019, 12:33

Spánek syna

| NaDja.S | 25.09.2019, 13:36

Dobrý den, můj za 3 dny 3 měsíční syn má problémy s usínáním. Vždy během usínání ho několikrát probudí moorovska reakce rozhození ruček a je po spaní. Uspavame i hodinu než pořádně zabere. Když se mu podaří usnout spí i 4 hodiny, v noci klidně 7 hodin. Je to normální jev nebo se jedná o porušeny vývoj ? Z primárních reflexů nám ještě zůstal hledaci reflex - kdy přibližně tento reflex mizí. Děkuji

Dobrý den, Moorouv reflex vymízí do 4. měsíce, hledací reflex nemizí postupně.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 25.09.2019, 14:13

2 měsíce bez úsměvu

| NaDja.S | 03.09.2019, 10:19

Dobrý den, muj 9 tydnu starý syn se na nás stále neusmiva, někdy mi přijde, že ani nevyhledává oční kontakt a na obličeje taky moc nereaguje. Někdy se kouká jindy skloní hlavu na stranu a kouká do blba. O hračky se zajímá. Nemůže se jednat o projev autismu?

Dobrý den. Může se jednat jen o součást vývoje dítěte v 9 týdnech, ale sledujte a ve 3 měsících konzultujte v poradně u pediatra.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 03.09.2019, 19:10

Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, zda je normální, že dítě (11,5měsíce) přes den nadměrně slintá, dostane nové triko a za chvíli ho má mokré,jdou mu proudy slin,hlavně když leze,ale i při sezení,takže denně střídám několik trik. Souvisí to s růstem zubů? Zatím má pouze jedničky dole a nahoře, ale další věc je, že poslední dobou je vzteklý a ubrečený,teď byl i asi 2 dny bledý a večer měl teplotu 38,bylo na něm vidět,že mu nebylo dobře.Většinou má i řidší stolici,ale průjem nemá. Při usínání brečí a v noci se také několikrát budí a brečí.Nikdy to takhle neměl problémy s usínáním. Můžou všechny tyto příznaky souviset s růstem nových zubů? Zatím není vidět,že by se mu další zuby prořezávaly,tak vážně nevím, jestli ho to bolí už takhle dopředu.Mažu mu dásně Calgelem,ale nezdá se,že by mu to nějak pomáhalo.Doporučíte jít s tímto k lékaři?

Dobrý den. Ano, popsané potíže mohou souviset s prořezáváním zubů.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 21.08.2019, 07:05

Váha v 1.roce

| bertosova.jana | 16.08.2019, 17:24

Dobrý den paní doktorko, synovi byl nyní rok a chtěla bych se ujistit,zda je jeho váha v pořádku,vážila jsem ho v den jeho prvních narozenin a má 9 750g,ale v 6.měsících vážil už 8 400g a porodní váha byla 3840g.Lékařka mi řekla, že dítě by mělo mít v roce trojnásobek porodní váhy (takže by měl mít nyní kolem 11kg).Myslím,že kolem 9kg měl už kolem 8.a 9.měsíce. Je tedy v pořádku,že takhle přestal přibírat? Co se týká jídla,tak rád jí a většinou sní všechnu porci. Do poradny jdu s ním až za 3 týdny. Nemám si s váhou nijak dělat starosti? Děkuji vám za odpověď. JB

Dobrý den. Váha je v pořádku, pokud je dítě již aktívní, váhové přírůstky se pozastaví, v 1. roce má dítě porodní hmotnost ztrojnásobit.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 21.08.2019, 07:05

Růst syna

| Mumysek | 24.06.2019, 22:09

Dobrý den,
rada bych se s Vami poradila ohledně růstu syna.
Narodil se 40+2 s výškou 53 cm a porodní vahou 4,26 kg. Poté hodně pribiral, do půl roku byl plné kojeny.
Ve 14 dnech byli jeho míry 4,77 kg a 55 cm. V 6ti týdnech 6,79 kg a 58,5 cm. Ve 4 měsících 9,96 kg a 68,5 cm. V 6ti měsících 10,31 kg a 69 cm. V 8 měsících 10,65 kg a 71,5 cm. V 10 měsících 10,57 kg a 75 cm. V roce 11,1 kg a 75,4 cm. Nyní, v roce a půl má 11,5 kg a 80 Cm.
Doktorce to nepřijde zvláštní. Já jsem si to uvědomila až v posledních měsících, kdy jej srovnáván s podobně starými dětmi na hřištích...
Jeho vývoj je jinak v pořádku, nebývá nemocný, s ničím se neleci. Moc netoleruje mléčné výrobky, proto se mu snažím občas dávám rostlinná mléka (převážně mandlove, někdy makove). Maso ji téměř každý den.
Kojila jsem ho do roku a čtvrt.
Já merim 1,73 a manžel 1,83 cm.
Nevím, zda to s tím souvisí, ale syn má velice malý penis (myslím, ze od narození nevyrostl vůbec). Lékařka se jen usmala, když jsem se o tom zmínila.
Také se u nej často stává (nyní má 20 měsíců), ze některé potraviny vyzvrací. Týká se to tvrdsich kousku. Napr. jablko, hruška, někdy i brambory. Kouše si to sám a nejspíš je zcela nepokouše, a potom zvraci...

Předem dekuji za vás čas a odpověď, zda je to v pořádku, nebo se raději ještě obrátit na nějakého odborníka.

Odesláno z iPhonu

Dobrý den. Do 1 roku syn přibíral nad normu, ale po roce věku se přírůstek váhy a výšky pozastavil, na internetu se dají stáhnou růstové grafy, zkuste si sama do něj zavést váhy a míry, uvidíte, že se obě křivky oplošťují, myslím si, že je v pořádku.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 25.06.2019, 07:16

Dobrý den, mám 4týdenní holčičku a už pár dnů se přetáčí na bok a už se dokonce dostala na bříško. Vzdy se prohne jakoby do luku a horní nožičkou si kopne aby se doatala tak kam chce. Mám strach ze je to moc brzy aby si neublížila. Nijak ji v tom nepodporujeme ale ona to dělá poměrně často sama od sebe. Moc děkuji Zdenka H.

Dobrý den. Konzultujte svého pediatra, eventualně neurologa, dítě ve 4 týdnech by se nemělo stáčet do luku.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 17.06.2019, 11:13

Dobrý den paní doktorko,
mám roční dceru, která stojí víceméně na špičkách. Umí se postavit na celá chodidla ale jen na chvilku a jednou nohou to dělá jen výjimečně. Postavila se již v 8mém měsíci. Obchází nábytek ale také jen po špičkách.
Já bych se šla již poradit s fyzioterapeutem, ale má DL stále říka, že je ješte malá a že si stoupne správně. Chtěla bych znát váš názor.
Ještě se optám na sed pouze do W. Malá sedí jen takto. Snažím se opravovat, ale zatím bez úspěchu.
Děkuji
LP

Dobrý den, požádejte o rehabilitační vyšetření.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 06.06.2019, 08:51

Zaťaté prsty na nohou

| girlplay01 | 29.05.2019, 14:57

Dobrý den. Dcera 9m. má od narození zaťaté prsty na nohou (kromě palce ten má vztyčený vzhůru). Už 4 měsíce se plazí spíše jednostranně (jak padlý voják ) a začala se stavět k nábytku. Vynechala ovšem lezení. (Na kolena jde jen aby se dostala do stoje. ) Nemůže mít kvůli těm prstům chybný postoj? A je v pořádku že vynechá lezení? Děkuji za odpověď

Dobrý den. Zaťaté prstíky na nohou by neměly být, v 9 měsících by plazení a lezení mělo být symetrické, požádejte o neurologické vyšetřsní.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 30.05.2019, 09:07

Spánek 7.mesicniho kojence

| Eva_krc | 20.05.2019, 09:28

Dobrý den, mela bych dotaz ke spánku sveho syna. Jestli touto cestou muzu. Mam 7 měsíčního syna. Od jeho 3.tydnu je na UM.

Co se spánku tyče, Teo od konce druhého mesice spal celou noc, az do cca pátého mesice, kdy se tak 3x vzbudil, ale poté co se napil čaje nebo po dudlíku hned usnul.

Od asi 12.4. je vsechno jinak. Prvni dny byl nastydlý, tak jsem to přicítala tomu, jenze nastydlý uz dávno neni a nase noc vypadá tragicky. 

Nas vecer vypada takto: Kolem 19 vykoupu, pak dostane řídkou ryzovou kaši z flašky. Kaši na lžičku jsem zkusila, ale jak je unavený, vzteka se u toho. Kolem 20 h usne. 
Poprvé se vzbudí uz kolem 22, pak 23h. To mu staci dat dudlik. Následně kolem jedne a pak uz ma problem zabrat, takze je i nekolik desítek minut napůl vzhůru, vetsinou uz zacina byt i vztekly, ze nemuze usnout. Usne treba na 10 min a pak je zase 20 min vzhuru a pobrekavá. To ho vetsinou vzbudí natolik, ze mezi 3 a 4 rve, a to v podstate pravidelne kazdou noc. Snazim se ho uklidnit čajem, dudlikem, přebalim ho... kdyz se neuklidni, dam mu mleko. Ale nezda se mi, ze by brecel vyloženě hlady, kolikrát to ani nedopije. Obcas usne i bez mleka. A kolem 6 uz je zase vzhuru. Vetsinou se rano budí s pláčem a cele dopoledne zivá jako o závod.

Pres den se zredukoval jeho spánek vetsinou jen na 1 polední. Odpoledne uz spi jen obcas cca 30-45 min. To jestli odpoledne spi nebo ne, vliv na noc nemá, zadny velky rozdíl jsem nezaznamenala.

Vsechny noci jsou dost podobné a musim rict, ze uz toho mam dost. Je tohle u 7 měsíčního dítěte “bezne”? Mate s tim zkusenost od ostatních maminek? A co s tim muzu delat?

Pres den je syn v pohode, hraje si, směje se. V puse to na zuby nevypada. Nezavádím zadne nove potraviny, začali jsme s příkrmy ve 4 měsíci a nevsimla jsem si, ze by s necim mel problem. Teploty nema, na zadnou nemoc to take nevypada.

 V loznici mame nastavených 19 stupnu. Na okně mam cerny neprusvitny hadr. Pred spaním vetram. V lekarne jsem koupila caj na spánek od 6.mesice (medunka, levandule, anýz) a davam mu ho pit pred spaním a pak v noci.

Nevim, co bych mohla udelat vic. Zrejme ho neco trápí a ja nemuzu prijit na to co.
chci zeptat, co s tim mam delat ? existuje treba nejaky přípravek, ktery bych mu mohla dat, aby se tak casto nebudil? Nebo co jineho mam delat?

Dekuji

Eva

Dobrý den. Myslím se, že dítě má hlad, v 7 měsících na noc řídká rýžová kaše je málo, proto se bodí po 2 hodinách, sice se dá uchlácholit čajem, ale často se budí.

Zkuste na noc kojeneckou mléčnou krupicovou kaši již lžičkou, pokud je tak unavený a nechce ji, dejte ji dříve před koupáním, před spaním by mohl dostat láhev mléka, v noci 1x mléko. Další dávka mléka ráno. Jakmile se nebude v noci tak často budit, nebude unavený dopoledne a odpolední spánek bude delší.

Mužete zkusit nasadit Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl, je to vitamin skupiny B6, podporuje vyzrávání mozkových funkcí a zklidnění.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 20.05.2019, 11:55

Syn neleze

| Ter20 | 17.04.2019, 12:58

Dobrý den,
píšu Vám s prosbou o odbornou radu. Mám 8,5 měsíčního syna, který neleze. Momentálně je jeho motorický vývoj v této fázi: umí se přetáčet ze zad na bříško i naopak, při poloze na zádech zvedá nožky a hraje si s nimi, plazí se s pomocí rukou a levé nohy (pravou vůbec nezapojuje). Celkově je docela aktivní, nicméně neleze. Snažím se s ním už víc jak 2 měsíce cvičit cviky naučené z webů fyzioterapeutů. Poslední dny se na malou dobu už udrží v poloze na 4, ale po třeba 5-10 sekundách povolí a lehne si na bříško.
Nechci nic zanedbat, proto se raději s Vámi poradím: je tento stav nutný řešit už s fyzioterapeuty, nebo mám ještě nějakou dobu počkat a dál s malým cvičit?

Dobrý den. Zatím ještě 14 dní - 3 týdny cvičte, pokud by se nerozlezl, zajdětě na rehabilitační vyšetření.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 18.04.2019, 09:49

Tik

| rosovet | 16.04.2019, 08:27

Dobrý den,u vnoučka ,batole 14 měsíců ,jsem zaznamenal několikrát zvláštní tik.Popíši:dítě rádo tančí(houpe se v kolenou a mává ručkama)v rytmu hudby z hudební hračky.Očividně s radostí a nadšením.Aniž by se projevila změna v koordinaci pohybů nebo zakolísání ,dítě mžikově obrátí oči v sloup.Ale opravdu jen mžikově.A tančí třeba dál.
Protože jsem si toho všiml již několikrát a rovněž i manželka,dělá nám to jistou starost.
Děkuji za odpověď.

Dobrý den. Může se jednat o tik, který je v souvislosti se změnou polohy při tanci, ale nedovedu posoudit, doporučuji neurologickou konzultaci.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 16.04.2019, 08:35

Dobrý den,
mám dotaz ohledně své dcery. Dceři je za týden 10 měsíců a stále se neplazí ani neleze.
Přetáčí se na bříško a občas se jí povede i zpět. Po bytě pouze couvá a posouvá se rotováním kolem dokola. V tom je velmi obratná.
Když chce dosáhnout na hračku tak dává kolínka pod sebe, ale ručičky jen natahuje před sebe, neví že se má přitahovat. Na kolínka se sama ještě nedostala, jen s mou pomocí. Když jí na kolínka pomůžu tak krásně péruje a ručkuje do stran. Když chce dopředu, tak jde jen ručičkama a rozplácne se.
Do sedu se sama také nedostane, pouze když jí posadím do vysokého šikmého sedu, tak se do sedu sama vyhoupne a sedí stabilně, natahuje se pro hračky a záda má rovná (ale nevím jestli je to správně aby seděla když to nezvládne úplně sama, tak jí to raději moc neumožňuji).
Chodíme na rehabilitaci a chtějí nás poslat na Vojtovu metodu, což já moc nechci. Myslím si že to nepotřebuje, že potřebuje více času aby na to přišla, otáčet na bříško se taky začala až v cca 6,5 mesicich.
Myslíte si že je to normální vývoj?

Dobrý den. Dítě v 10 měsících by mělo již spolehlivě lézt a sedet a pokoušet s o stoj s oporou, velmi doporučuji rehabilitaci dle Vojty, doporučila bych i neurologické vyšetření.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 30.04.2019, 08:03

Dobrý večer, mám dotaz zda je v pořádku když má dcera které je 20 měsíců stále sama nechodí.Za ruku a kolem nábytku chodí nádherně už více jak půl roku ale sama se nepostaví a bez opory neudělá ani krůček. Vím že každé dítě má své tempo proto jsem doufala že se jen bojí nebo že je to tím že je silnější ale vývojově v ničem nezaostávala. Náš dětský lékař tvrdí ať jí dáme čas ale i když je super tak je už bohužel starší a ordinuje i když je v důchodu tak bych byla ráda za názor někoho jiného. Děkuji za odpověď. Kutílková

Dobrý den. Ve 20 měsících nemusí ještě sama chodit, ale měla by se sama stavět u nábytku. Pokud se sama nepostaví, doporučuji ortopedické a rehabilitační vyšetření.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 09.04.2019, 16:53

Váhový přírůstek

| petra.rajmon | 04.04.2019, 21:37

Dobrý den paní doktorko, chtěla jsem se zeptat, jaký má být váhový přírůstek od 6.měsíce. Mám 7,5 měsíční dítě s vyšší váhou,skoro 9kg a za poslední týden přibírá zhruba jen cca.50g. Je to v pořádku? Děkuji za odpověď.

Dobrý den. Váhové přírůstky dětí po 6. měsíci již nejsou dané tak, jako do 4. měsíce, kdy má dítě přibírat 150 - 200 gr. týdně. Obecně v 6. měsíci má dítě porodní váhu zdvojnásobit, v roce ztrojnásobit.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 06.04.2019, 19:57

Záchvaty vzteku

| pepetka | 01.04.2019, 14:13

Dobrý den, obracím se na vás ohledně záchvatů vzteku u dcery (necelé tři roky). Je to veselá holčička, ale někdy jako by jí zničehonic v hlavě přeplo a začne běsnit - dnes třeba kvůli tomu, že jsem poponesla odrážedlo. Je schopná dostat se během minuty do tak nepříčetného stavu, že se válí po zemi, mrská s sebou, křičí a nereaguje na dotazy, na dotek, nechce abych byla u ní, ale přitom ani abych odešla pryč. Takový stav může trvat třeba i čtvrt hodiny. Po nějaké době se nechá obejmout a postupně se uklidní, když se o tom pak bavíme, ani neví, co byl ten prvotní impuls, který ji rozčílil. To samé se bohužel odehrává i v noci. Zničehonic začne křičet ze spaní a nereaguje vůbec na nic. Oči má většinou zavřené. Spát chodí v pravidelnou dobu, dodržujeme i odpolední spátek. Zkoušela jsem dávat homeosirup Sedalia, ale zlepšení jsme pozorovali dva týdny a buzení je zpátky. Mohlo by se jednat o nějakou neurologickou poruchu, nebo mám jen extrémně citlivé dítě? Děkuji.

Jedná se o projevy dětského negativismu a patří do vývojové fáze mozkových funkcí, velmi dobře pomáhá nasazení Pyridoxinu 1xdenně 1/2 tbl, je to vitamin skupiny B 6. Neurologické vyšetření k vyloučení patologie je velmi vhodné.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 02.04.2019, 07:38

Právák nebo levák

| omar | 25.03.2019, 15:13

Dobrý den,
syn, který má 4 roky a 3 měsíce, si dosud nevybral, zda bude brát tužku a jiné předměty do pravé nebo levé ruky. Je v jeho věku nezbytné tuto záležitost řešit?

Děkuji Roman

Zatím vyčkejte, pokud by stav trval i po 5. roce věku, než bude nastupovat do školy, požádejte o psychologické ev. neurologické vyšetření.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 02.04.2019, 07:39

Psychomotoricky vyvoj

| Chasokar01 | 21.03.2019, 19:40

Dobry den mam skoro 4 mesicni holcicku a furt se neumi prekulovat ze zad na brisko ani z briska na zada kdyz je na brisku udrzi hlavicku klidne i minutu zveda telo do strany jako by se uz prekulit chtela ale furt to nedokaze prosim vas nazor dekuji

Ve 4 měsících jestě není nutné, aby se dítě překulovalo, nespěchejte, pokládejte dítě na bříšku, stimulujte rozloženými hračkami.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 02.04.2019, 07:39

Délka styku s otcem

| Hedvika83 | 16.03.2019, 08:44

Dobrý den.
Mám 11,5 měsíční dceru. Její otec si našel jinou přítelkyni, když jsem byla ve 4. měsíci těhotenství. Od jejího narození jí vídá přibližně každý týden asi 2h. Nyní 2.4.2019 proběhne soud, ke kterému si podal žádost o úpravě styku, aby jí měl každý týden od pátku do neděle a od 2 let jejího věku střídavou péči. Dcera předávání velice špatně zvládá, když ho uvidí, ztuhne, když k ní natáhne ruce, tak se mě křečovitě drží kolem krku, že mi jí musí násilím vytrhnout z náručí, pak se od něho odtahuje a hystericky pláče dokud neodjedou, pak již nevím. I když kaká pouze dopoledne, tak v den předání má večer průjem, pak 2-3 noci se budí po 1-2 hodinách s pláčem a křikem a volá máma, 2 dny se ode mě nechce hnout na krok, nechce ani na ruku k mým rodičům u kterých nyní bydlíme z finančních důvodů, takže je na ně velice zvyklá a hůře jí. Když se po několika dnech srovná, tak je to za chvíli zpět. Je pravda, že většina předání neprobíhá v klidu, většinu času mě dcery otec a jeho matka urážejí, křičí na mě, šikanují mě,nadávají mi a podobně, to vše bez ohledu na dceru, kterou mám v náručí. Nikdy se nezeptali na cokoliv, co by se týkalo dcery, tudíž o ní ani nic nevědí, mimo výživného jí nikdy nic nedal, ani dárek k Vánocům a podobně. Absolutně všechno pro ní si musím zajišťovat sama resp. moji rodiče.
Proto bych se Vás ráda zeptala, jaká je podle Vás ideální délka doby s otcem, s ohledem na situaci, jejich chování, dcery věku a vlivu na její zdravý psycho-sociální vývoj.
Velice Vám děkuji a přeji krásný den.

Dobrý den, moc mě mrzí, že jste v takové nepříjemné situaci, ale já se ze své pozice necítím oprávněná  situaci jakkoli posuzovat. Ani by vám můj názor nijak nepomohl. Situaci řeší právníci, OSPOD, dětský psycholog atd.

MUDr. Lucie Sedláčková | Babyonline | 18.03.2019, 07:33

Pelíšek pro miminko

| evi11111 | 14.03.2019, 11:05

Dobrý den,
očekávám narození prvního potomka a uvažuji o zakoupení pelíšku pro miminko. S tím, že samozřejmě většinu dne by miminko bylo v postýlce, ale ráda bych ho u sebe měla i v jiných částech bytu. Našla jse pelíšek, který vypadá jako takový menší sedací vak - jeho výlň jsou EPS kuličky, výrobce tyto pelíšky doporučuje i pro novorozence a děti nedonošené. Chtěla bych se zeptat, zda umisťování miminka do tohoto pelíšku nemohlo mít nějaký negativní vliv na vývoj miminka? a zda byste spíše doporučila, aby miminko případně v pelíšku bylo maximálně půl hodiny denně nebo zda je vhodný i pro delší odpočinek?
Mockrát děkuji za odpověď.
Kateřina

Dobrý den, pelíšek pro miminko je ideální používat vždy po kojení, protože miminku zabezpečuje lehce zvýšenou polohu hlavičky oproti tělíčku a je možno jej vždy nějaký čas v lehátku ponechat. Jinak je pro miminko nejlepší, když je v zavinovačce, v poloze na boku. Boky se střídají, možno zafixovat pomocí polohovacích válečků či jinak. Doporučuji ...i z vlastních zkušeností tzv. polovysypanou péřovou peřinku, kterou představuje P. Kiedroňová ve své knize "Něžná náruč rodičů". Dítě je v ní zavinuté a je v měkoučku. Chcete li mít dítě neustále u sebe, můžete si pořídit kolíbku či košík na kolečkách.

MUDr. Lucie Sedláčková | Babyonline | 18.03.2019, 07:34

Sprej do nosu

| Mf96 | 09.03.2019, 16:16

Dobrý den už dlouho jsem závislá na spreji olynth ha, během těhotenství se mi podařilo zmírnit užíváním dětského spreje max 2 denně.
Má otázka je, zda to muže nějak uškodit dítěti a jestli mám přestat nebo už je na tom závislé?

Dobrý den. Nevím, jak dalece může být dítě na tom závislé, určitě nějaká část účinných látek se vstřebává. Je to spíše dotaz na toxikologa.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 11.03.2019, 12:02

Dobrý den, mám skoro 10 měsíčního chlapečka. Trápí mě, že prozatím neříká žádnou slabiku. Bohůžel ani nenapodobuje. Cokoliv mu ukazuji nebo mu říkám ať řekne např. baba, tak kouká jak když mi nerozumí. Leze po 4 a stoupá si k nábytku a snaží se i obcházet. Co začal lézt a stoupat si, tak ho nezajímají hračky. Jen otvírat dveře a šuplíky. Má rád jak to bouchá. Jinak je usměvavý i vztekací, jako každé miminko. Na mého slyší a oční kontakt bych řekla, že je v pořádku. Když řeknu , kde je táta a nebo jeho sestra, tak se na ně otočí. Ale na babičku moc nereaguje. Asi tím, že je často nevídá. Lidí se nebojí, jen se musí vždy rozkoukat. Snad jsem napsala to důležité. Od kdy se řeší, že nežvatlá a neukazuje a nenapodobuje? Děkuji za odpověď

Dobrý den. U chlapečků to s vývojem řečo bývá pomalejší, v 18 měs. se dělá speciálí test na tyto problémy, dostanete ho u preventivní prohlídky.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 08.02.2019, 13:58

Dobrý den, dnes jsou mému synovi 2 roky, a mám obavy, zda je vše v pořádku. Bohužel ještě nechodí na nočníček, nějak nemluví a když ano, tak jen máma táta bába koba ne ta .. Nic jiného zatím neříká ani nemluví ve větách. Bojím se, abych nedělala něco špatně. Mohla byste mi prosím poradit co a jak. Ja už jsem v koncích. Děkuji

Dobrý den, u chlapců to tak někdy bývá, že vše začínají později, konzultujte stavu svého pediatra, eventuelně neurologické vyšetření.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 07.02.2019, 10:06

Kojenec málo přibírá

| bystrica | 23.01.2019, 10:19

Vážená paní Eliášová, máme starost o naši holčičku z důvodu nedostatečného přibírání. Žena ji od začátku kojí, od začátku 5. měsíce dostává zeleninomasové příkrmy k obědu. Tyto dny jsme jí chtěli dávat i sunar, ale nechce, vyplivuje ho. Dnes jsme jí zkusili dát ovesno-mléčno-rýžovou kaši nutrilon - tu jedla.

Vývoj jejích měr byl následující. V posledním období měla dokonce váhový úbytek:

-por. hmotnost 3200 (při propuštění z odd. 6nedělí 2970), výška 50
-6. týden 4850, výška 56,7
-3 měsíce 5495, výška 59,5
-4 měsíce 5835, výška 62,1
-4,5 měsíce 5975
-6 měsíců 5835, výška 63,5
Moc prosím, jak bychom měli postupovat. Moc by nám vaše rada pomohla.

S díky a pozdravem Ivo Bystřičan

Přírůstky váhy jsou na dolní hranici, ale to není nic patoligického, pokud nevázne psycholotorický vývoj.V 6 měsících by měla být kojena, dopoledne ovocný příkrm s dodávkou lepku - kojenecká sušenka, v poledne masozeleninový příkrm, 1xtýdně místo masa 1/2 vejce, odpoledne kojení, na noc kaši - tu jste přidali a chutnala jí, v noci 1 - 2 mléčné dávky,t.j. kojení, nebo adaptované mléko, pokud nechtěla Sunar, zkuste Nutrilon.Jedla kaši s Nurtilonem a je předpoklad, že mléko Nutrilon jí bude chutnat.V 6 měsících by se měla kutálet, pivotovat.

Po 4. měsíci věku přírůstky již nejsou tak velké, jako do 4 měsíců,váha ba měla být v 6 měsíci dvojnásobná, jako porodní a v 1 roce trojnásobná, ale to není podmínkou,rozhodující je psychomotorický vývoj, jak jsem psala výše.

K podpoře chiti k jídlu lze nasadit Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl, je to vitamín skupiny B, podporuje vyzrávání mozkových funkcí a chuť k jídlu.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 26.02.2019, 18:06

Vývoj 9 měsíčního kojence

| Lusybb | 19.01.2019, 07:52

Dobrý den, chci se zeptat jestli vývoj mého syna je v pořádku. Syn má za 3 dny 9 měsíců. Plazí se už od 6 měsíců, stále je na 4, ale ještě neleze. Včera si poprvé stoupl u nábytku. Vůbec nežvatlá, zatím jen kouká. Zatím nenapodobuje. Když s ním chci dělat paci paci, tak se na mě nekoukám. Na jméno reaguje. Zvládá dávat kolečka na kužel. To spolu děláme. Nevím kdy bych se měla mít na pozoru ohledně toho žvatlání a napodobování. Moc děkuji za odpověď.

Dobrý den. Zatím počkejte, psychomotorický vývoj nemusí vždy probíhat podle tabulek, v 10 měsících je preventivní prohlídka, zkonzultujte se svým pediatrem.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 21.01.2019, 09:32

Vývoj v 4 letech

| Nellis | 05.01.2019, 08:50

Dobrý den,
chtěla bych Vás poprosit o radu. Nejen o Silvestru ale i o Vánočních svátcích, lidé pouštěli petardy,ohňostroje atd. Už přes týden moje dcera ( 4 roky ) špatně spí a má z toho trauma. Neustále i teď, když má jít spát ( a i přes den ) si myslí, že budou pouštět petardy. Nemůžeme jí to vysvětlit, že už nic není. Nemohla spát, chodila až kolem 00:00 v doprovodu breku. Na spaní chtěla světýlko, tak má menší světýlko vždy před spaním. I když tam jsem s ní, tak usnout nemůže. Včera jsme zkusili na doporučení MUDr. sirup, který se jmenuje Radepur baby, poté usnula na 2 hodiny. Po dvou hodinách se probudila a bylo to stejný - že nechce spát, říkala že slyšela petardy, že si chce hrát a ne a ne ji vysvětlit, že už nic nepouštějí. V naší rodině již máme dětičky, u kterých se ukázala hyperaktivnost a autismus. Chtěla bych se Vás zeptat, zda si myslíte, že to přejde a stačí mít trpělivost a zachovat klid, nebo jestli máme s mužem raději zajít k dětskému psychologovi, aby se malé ještě nedej Bůh něco nerozjelo - i z toho začínám mít obavy.
Předem děkuji za odpověď a přeji pěkný zbytek dne.

Dobrý den. Ještě vydržte se sirupem Radepur, přidejte Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl, je to vitamin B6, podporuje vyzrávání mozkových funkcí, pokud se stav do 2 - 3 měsíců nezklidní, požádejte o psychologické vyšetření.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 07.01.2019, 08:09

Vývoj v 3,5 letech

| MajkaW | 15.12.2018, 21:32

Dobry deň,
Sama mám 2 deti ktoré sú velmi sikovne a zdrave. Od narodenia dcery zijem s detmi sama a pred par mesiacmi som sa zoznamila s partnerom, ktorý je rozvedeny a ma tiez 2 deti. Trápí ma vývoj toho mladšieho a z mojej pozicie je velmi tazke rodicom dohovarat aby urobili to co ja ( som ten typ co riesi radsej 80% preventivne aby som vedela ze deti su poriadku a ze nic som nepodcenila.Vela sa im venujem ale bavi nas to).Mám ale obavu že jeho syn nieje uplne vporiadku a trapi ma to tak by som sa rada uistila. Má takmer 3,5 roku a nemluvi. Zvládá jedno slovo a nesprávné artikuluje (máma,táta,papat,tam,vak (vlak)atd. )Slovna zasoba je takmer totozna so zasobou mojej dcery ktora ma 1,5 roku. Slov je pár ,odhadujem max 50.sem tam sa mu podari spojit 2 slova ale to je menej často ako raz za deň a to sa vsetci po velkej namahe raduju ( napriklad tata papa). Pletie si oslovenie ako mama/táta a ani na úpomenutie nereaguje. Mne taktiez na 2 navsteve hovoril mama , co ma šokovalo pretoze to povazujem za velmi intimní a jedinečný a nezamenitelny vztah. Svoje vlastne slova ktorým nerozumiem a zneju velmi podobne a maju rovnaku melodiu(atata). Na pokyn 'hoď kouly' urobi hop a podskoci. Viem ze mohol zle slyšet ale v tej chvíli stal na sněhu medzi detmi ,držel kouly a vsetci sa v okoli hrali so snehom.Strašně vela spi, například 12-14 hodin v noci a 3 -4 hodiny pobede a to bez akejkolvek velkej namahy čez deň . Sam sa neoblieka ani nevyzliekala, v noci ma plienky, nevie ziadnu básničku a písničku, ale na hudbu reaguje tancom,takze pocuje. Jeho mama mala tiež obavu ale zevraj jej pediatr povedal že je to v pořádku a tak to neriesi a na dotazy partnera velmi neda. Maly zacal chodit do školky a zevraj je jediný co nemluvi. Myslíte si že je to stále v norme, co by ste popřípadě doporučila mně alebo jeho rodicom? Je to pre mňa tazke lebo oni maju radost z každej drobnosti v jeho vyvoji a myslia si že to pride samo...časom. Moj syn v 2 rokoch uz plynule rozpraval dokonca mal aj vianocny koncert koled v kostole s celou skolkou a velmi intenzivně sme rozeberali rozvod, často sme si povidali a mal mnoho dotazů, proste premyslal o tom. Priatelov syn je mentálně inde, velmi tazko zopakuje spravne slovo, vetu vobec...mnoho veci mam pocit že este nevnímá (napriklad pocity inych, trest, pochvalu). Ja by som uz davno obehala psychologa, logopeda, specialne vysetrenie mozu,sluchu atd... Bojím sa že odkladanim zistenia že není ok,sa len oddialuje možná pomoc a jeho potencialny pokrok. Taketo deti nemá ani syn v školke a to je smíšená trieda s detmi od 2,5 roku do predskolakov.

Dobrý den. Doporučuji neurologické, psychologické a logopedické vyšetření. Je pravda, že každé dítě se vyvíjí jinak, ale je třeba vyloučit onemocnění.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 28.12.2018, 15:02

Dcera nechodí

| Vendulavnukova | 07.12.2018, 09:01

Dobrý den,mam 15měsíční holčičku.A mám obavy jestli je v pořádku že ještě stále nechodí.Leze staví se chodí podél nábytku,dokonce i dokáže vylézt na židli a po výškách.Dokáže i chviličku stát bez opory.Jen se chci zeptat jak ji mám motivovat.Nebo mame raději navštívit rehabilitaci.Děkuji moc Vnukova

Pokud dcera stojí a obchází kolem nábytu, nemusíte se obávat,postupně se pustí sama, není třeba rehabilitace.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 07.12.2018, 08:29

Pláč u uspávání dítěte

| SilvieČ | 06.12.2018, 20:59

Dobrý den paní doktorko, mám velké problémy při uspávání. Synovi je 5 měsíců a je to čím dál horší. Do 3 měsíců měl velké koliky, takže je nošený při uspávání i přes den to byla jediná utěšovací metoda. Zvykl si a jinak než v náručí ho neuspím. Bohužel uspávání předchází pláč, řev, nespokojenost. Od narození mu zpívám ukolébavky. přes měsíc se snažím o uspání v postýlce. Před spaním má klid aby se uklidnil, dám mu plenku, hladím po hlavičce, když začne plakat a už se tím stresuje, tak aby nechytl druhý dech a nepřetáhl se, vezmu si ho do náruče a uspím ho v náručí, ale trvá to dlouho a kroutí se, křičí a vzpouzí. Je to čím dál horší a náročnější a zkusila jsem vše, mám pocit že po každé na něj platí něco jiného. Přes den se snažím dodržovat režim: v 7 se budíme, hodinu si hrajeme, v 8 mléko, po jídle se snažím ho zklidnit a jde se spát, spí cca 1 a půl, pak si hodinu hrajeme a cca v 11 dostane zel.příkrm, pak klid a uspávání, po spánku hraní nebo procházka, ve 14hod ovocný příkrm, klid a spánek, po spánku hry a v 17 hod mléko, to jde ještě na chvíli spát, pak si hrajeme ale už jen v klidu, po 7 hod chystám koupání a před 8 mu dám poslední jídlo a jde se spát. V noci se budí hodně často, buď má hlad nebo počuranou pleny, takže někdy co hodinu. V lepším případě se vzbudí na plenu i krmení po 2hod a pak v 5. V 7 vstáváme a v 8 už baští . Potřebovala bych poradit, jestli ho nenutím spát moc často, dřív jsme to neřešili, když si začal žmoulat oči, šlo se spát, ale jak jsem mu nastavila pevný časový režim přijde mi to horší Navíc mu teď rostou zoubky, takže mi nechce jíst nebo jí málo a ten harmonogram se tím pádem úplně rozhodí a je to chaotické. Nechávala jsem i vyplakat, ale to jsem se dostala na 3min řevu, kdy se třepal a nemohla jsem ho utišit, tak jsem si řekla, že tudy cesta nepovede, akorát v něm vyvolám další stres. Prosím o radu, opravdu už nevím co dělat. Děkuji

Dobrý den, pravděpodobně je neklid způsoben prořezáváním zoubků. Jsou děti, které to velmi špatně snášejí.Režim máte nastavený dobře, potřebu spánku si děti do 1 roku určují samy.Uspávání je problém, na který je zvyklý, to se špatně odnaučuje, chování si řevem vynucuje.Jako rada je: pochovat, odejít,pochovat, odejít...až si zvykne, že má usítat sám.Nechat vyřvat je špatně, sama píšete, že je to mnohem horší.Zkuste mu nasadir Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl, je to vitamin skupiby B6, podpopruje vyzrávání mozkových funkcí a zklidňuje.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 07.12.2018, 08:31

Test tupozrakosti

| janna71 | 31.10.2018, 11:28

Dobrý den, paní doktorko. Chtěla jsem se zeptat, jak mám 3. synovi vysvětlit test tupozrakosti. Je na něm velké písmeno E v různých polohách. Děkuji Reznickova

Dobrý den, ukazujte mu polohy, aby je správně opakoval.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 31.10.2018, 19:05

Genetika

| Tyna.Janu | 25.10.2018, 11:19

Dobrý den, chtěla sem se zeptat, není-li to příliš od tématu, na genetické prvky mojí dcery. Začnu asi tím, že můj tatínek je takový ten klasický cikán, ačkoli jeho maminka, moje babička je typická blondýna co má modré oči, v dalších dvou generací se tato barva nikde neprojevila, z mojí maminky strany jsou všichni hnedooky hnedovlasý evropani. Ja mám sice zvláštní rysy, ale kůži výrazně světlou až loukemickou. Našla sem si přítele, je to o něco snedsi typ než já a z jeho rodiny jsou taktéž všichni hnedooky, cernovlasy a porodila mu holčičku cisarskym řezem. Rodila sem v 19 letech, byl to dost komplikovaný porod a nakonec mi bylo řečeno, že to bylo jen tak tak- holčička měla kritický hodnoty okysličování orgánů. Když mi jí přinesli přišel další šok, zpoza zavinovacky, ve které se má dvoukilova dcerka skoro ztratila na mě koukala velkými modrými oči. Říkala sem sk ze to není zkrátka možný a jak to vysvětlím příteli. Přítel hned od začátku ale věděl, že je jeho a vlastně dnes už to vidím i já, ale stále má modré oči navzdory tomu, že teda je to klasická malá cikanecka :D je možný že ty geny takhle zvláštně přeskočí?

Může to být, někde v předchozích generacích z obou stran rodiny byly modré oči a jde o to, které alely se setkají.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 26.10.2018, 08:23

Nespavost dítěte

| Petula87 | 23.10.2018, 13:44

Dobry den, mam na vas prosbu a dotaz. Mame problem s nasi dcerkou Vanesou nyni 18 mesicu, jelikoz od mala ma v noci problem se spankem a budi se napriklad 7krat za noc. Jde mi o to, ze za posledni mesic se to hodne moc zhorsilo a ja uz si nevim rady.
Vanesa v noci zacne nekolikrat hystericky plakat, jakykoliv pokus o utiseni nezabira. Jen place a place at zkousim cokoliv. Ve finale se z toho kazdou noc az pozvraci. Kdyz se pozvraci tak se uplne probere a potom je treba 2-3 hodiny vzhuru nez zase zabere. Krome techto zachvatu se i hodne mele, premistuje a nekdy jakoby povida ze spani.
Pres den je cila, hodne aktivni a prijde mi hodne citliva, ufnukana a ziva.
Budu moc rada za kazdou radu.
Dekuji moc a preji hezky den,

Zkuste jí nasadit Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl, je to vitamin B6, podporuje vyzrávání mozkových funkcí a zklidňuje. Doporučila bych neurologické vyšetření.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 23.10.2018, 13:51

Spánek ve zvýšené poloze

| Fcelicka | 08.10.2018, 13:18

Dobrý den, paní doktorko, chtěla jsem se zeptat, zda spaní dnes již 19 měsíční dcery ve zvýšené poloze nezpůsobí nějaký problém s vývinem páteře. Máme klín pod matraci, výška klínu je pouze 5 cm, takže se jedná o mírný sklon. Dcera neblinká, ale nechci ji dávat polštářek, protože to je ještě čas, takže místo toho nechávám klín pod matraci. Rýmu jsme zatím neměli, ale přijde mi, že se ji takto lépe spinká. Nikde jsem nenašla informaci o dlouhodobém používání klínu. Až půjde do své první postele, pořídím ji klasický dětský polštářek. Děkuji za vaši odpověď.

Dobrá den. Není problém, dcera může spát ve zvýšené poloze.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 08.10.2018, 13:15

Dobrý den paní doktorko,
mám 3 měsíční dceru (nar. 28. 6., 3250 g, 49 cm, těhotenství i porod bez komplikací - pouze epidural a oxitocin, apgar skore 10-10-10). Od narození je dcera velice spavá, na kojení jsem ji musela pravidelně budit, jinak by už od narození prospala prakticky celou noc. Od kojení jsme přešly v 6 týdnu k lahvi s odstříkaným MM (snížená tvorba mléka, líné sání). Teď aktuálně dcera probdí (když opravdu posčítám veškeré bdění cca 5 - 7 hodin - ale spíše těch 5 - 6), ale to na ní "číhám", kdy se probere a pak ji hodně aktivizuji. Přibývá dobře - ve 3 m 6000 g a 63 cm (roste hodně do délky).
Problém ale je, že tím, jak hodně spí, tak nemá zpevněné svaly (axiální hypotonie, od min. týdne rehabilitace). Snažím se ji v době bdění věnovat, ale ona se vzbudí už celkem hladová, takže ji přebalím, ponosím v koníkovu, zkoušíme pást koníky (5 minut většinou, 5 - 10 minut velice zřídka), potom už musí jíst, pak tak 30 - 45 minut si hrajeme a když ji chci zase dát pást koníky, tak už je unavená a potřebuje spát. Někdy prospí přes den i 4 - 5 hodin, to ji pak budím, jinak je narušený celý den. Večer usne cca mezi 8 - 9, v noci 1x pije (když zakňourá, beru to jako náznak, že by se najedla - neznám u ni vůbec, že by kričela hlady) a vstáváme před 7 (to ona má lehlý spánek, sem tam otevře oči - tak ji lehce "dobudím").
Čím by prosím ta nadměrná spavost, zvýšena únavnost mohla být způsobena? Kdyby byla čilá v době bdění a neopožďovala se v PMV (při trakčním testu hlava přepadává dozadu, nešahá po hračkách, teď se ji ani nechce otáčet hlavu za hračkou, přitom to uměla dobře), tak mě to tak netrápí. Jinak si spojuje ruce na hrudníčku a pozoruje si je (+ strká do pusy), nohy zvedá vysoko a kolínka přitahuje k hrudi (rukami si ale ještě nesahá do třísel), při pasení ji musím dopomáhat, poslední dny má tendence zvedat zadek a dělat letadlo (taky to dříve nedělala). Byla teď nachlazená (tez beplot, suchý kašel, trošku rýma).
Zdá se mi hodně unavená, málo živá (na to, že má už 3 měsíce) a velice mě trápí ta hypotonie a omezená doba pro hraní a "cvičení". Mé doktorce se zdá OK, štítnou žlázu měla OK (odběr z patičky), anemii by prý poznala poslechově, očkování hexavakcínou jsme odložili.
Omlouvám se, za komplikovaný dotaz, chtěla jsem být podrobná, ať máte přehed.

Dobrý den. Požádejte pediatra o doporučení na neurologické vyšetření, může to být jen povahový rys dítěte, ale doporučuji vyloučit neurologický problém.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 01.10.2018, 09:58

Kojenec málo přibírá

| Agiba | 22.09.2018, 10:14

Dobrý den. Mohla bych poprosit o zhodnocení stavu mé dcery a její váhy? Příjde mi, že náš pediatr to moc neřeší, i když malá je váhově pod všemi tabulkami. Porodní váha 3330 g, po propuštění 5.den 3 025 g, 14 dní 3 290, 7. týden 3720 a pak ve 2 měsících 3760 g. Nárůst za dva týdny pouze 40 g. To už hodně plakala, takže jsem běžela k pediatrovi na zvážení a po dohodě nasadila dokrm. Pediatr radil vážit a dokrmovat podle vypití mého mléka, ale mám ještě jedno dítě a to bych se asi zbláznila. Navíc mléko mám, jen malá kvůli slabému toku odmítala. Ustálily jsme to na 2x denně nutrilon, případně odsáté mléko, ale moc toho neodsaji...a od té doby (3 týdny) dokrmuji a aktivně řeším s laktační poradkyní zvýšení laktace apod.
Jen mi jde o to, že jsem nikde nenarazila na tak nízkou váhu ve 2 měsících. Všichni uvádí většinou 4 a půl kila a více a já mám z toho akorát výčitky a strach, že se ji mohlo nebo může něco stát. :(
Příjde mi, že mě možná měl pediatr na nižší váhu upozornit už v těch 7 týdnech. Malá byla spokojená, relativně, 1x hlen ve stolici, někdy zelená stolice, ale protože pila krátce, přičítala jsem to přednímu sladšímu mléku. Párkrát měla i tmavší čůrání. Ale vše jsem v těch sedmi týdnech hlásila a dr na to nic neříkal.
Bojím se, že jsem ji mohla nějak ublížit, nebo že ji trápím hlady...už si nejsem ničím jistá :( umělé mléko dávám 2x denně 90 ml ale dnes tu byla LP a radí vysadit úplně, ať se mi rozjede mléko, že zkusime, zda bude váha stoupat i bez umělého mléka...jinak vše, co se má k rozjetí laktace dělat, dělám. S LP jsem v kontaktu od začátku problému. A malá má teď 2 měsíce a 3 týdny a má cca 4 200 g. Pořád mi to přijde strašně málo, ale chápu, že nemůže nabrat kilo za týden. Jen se bojím, zda nemám spíše dávat umělého víc a taky mám dost výčitky, zda nějak nestrádá nebo zda ji ta nízká váha nemůže nějak více škodit :( Děkuji za váš názor!

Dobrý den, dítě by do 3 - 4 měsíců mělo přibývat 150 - 200 gr. týdně, proto Váš pediatr doporučil dokrmy. Také záleží na výživové hodnotě mateřského mléka, to je však odrazem pohody a výživy matky. Pokud chcete jen kojit, zvažte svoji výživu, pokud budou váhové přírůstky nízké, doporučuji dokrm, jinak bude dítě hladové a uplakané.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 24.09.2018, 12:26

Dítě v noci nespí

| TeBeka | 17.08.2018, 07:56

Dobrý den, už začínám být na pokraji sil. Dceři je půl roku a cca od 5. měsíce se v noci každých 30 minut začne mrskat ze strany na strany a začne knourat nebo plakat. To ji po chvilce vzbudí. Tudíž ji mám celou noc na prsu, abysme se alespoň trochu vyspali. Jakmile zabere trvá to opět zhruba 30 minut. Do 5.mesice spala skoro celou noc. Max. se vzbudila 2x - 3x na kojení. Prosim vas můžete mi dát nějakou radu co dělat, nebo alespoň možný důvod proč tomu tak je?

Co se od 5. měsíce změnilo? Dostala nějaké nové příkrmy, kaši? Jak vypadá stolice a větry? Jak vypadá prořezávání zubů?

To vše může způsobit dyskomfort a způsobit neklid.

Zkuste přidat lactoacily a Pyridoxin 1xdenně 1/2tbl, je to vitamin B6, podporuje zklidnění.

 
MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 17.08.2018, 11:30

(Ne) spani 7 mes.syna

| bertica.H | 30.07.2018, 06:24

Dobry den.Syn narozen vyv.porodem pro vvv srdce(nyni v planu operace).PH 4100, 52c.
Nyni 8kg, 70 cm.24 hod.Jip(preventivne), AS 9


Od narozeni spise narocnejsi miminko(tohle je nase treti).
Mame potize se spanim.
Myslim, ze syn je permanentne nevyspaly a z toho duvody protivny, nevrly.Tech chvil, kdy prozijeme spolu gezke chvilky moc neni.
V noci ho kojim po hodine.
Je neklidny, evidentne se mu spat chce, ale nezabere.Dava se porad na brisko, ale to se mu nelibi, takze knoura.
Otocim ho, musim uklidnit prsem.
A dokola, celou noc.
Pres den naspi max.1hodinu asi na 4 apanky.
Usne pei houpani.Nekdy "spi" minutu, jindy da i 20, coz povazujeme za uspech.Stejne se budi s knouranim(protoze je nevyspaly?).
Je to celkove uknourane mimino....snazit se muzu jak chci, nevyhovim mu.
Bojim se mu uz i bryndak dat pred jidlem, protize i to ho rozhodi ...
Nedokazu odhadnout kdy chce spat.Je to uplne silene.
Protira si oci, ziva...je uz takovy vlacny, tak si reknu "ted"...a jo..usne.Na minutu.Takova ra faze(REM!), kdy dela grimasy,usmiva se atd.Ale to uz vim, ze ta chvili sebou trhne a bude vzuru.
Nevadilo by, jdyby bespal.Jenomze dle mne on spat chce.
Jinak si to vysvetlit nedovedu.

Moment.chodime cvicit Bobath concept...posilit brisni svaly.

To, ze jsem ja nevyspala mi nevadi jak pocit, jestli je s nim vsechno ok...nebo rada, co delam spatne.

Mame vecerni rutual.Prikrm, koupani,kojeni...Nekdy, kdyz byl mensi spal i 7 hod.v kuse, ted uz nikdy snad vic nez 4 ( pouze prvni vecerni slanek).Pak uz caste buzeni, neklid.

Teplota je prijemna, neni mu teplo.

Muj den probiha tak, ze ho houpu v lehatku, protoze chce spat.neda se s nim hrat...v ohradce, na posteli...mame ty velke penove puzzle..Jenom ho pokladam a uz spusti.

Vubec se v nem nevyznam.Radny rad...nic.Pouze ten kratky vecerni ritual.


Brecet ho nenechavam.Hladim, zpivam..snazim se i s manzelem ci to jde.Ale ono to nejde
Neni na miste vyhledat neurologa?Dekuji.

Podle Vašeho popisu je dítě velmi nespokojené a neklidné, doporučila bych vyšetření u neurologa. Než se objednáte, nasaďte mu Pyridoxin 1xdenně 1/2 tablety, podporuje zklidnění a vyzrávání mozkových funkcí.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 13.08.2018, 07:13

Psychomotorický vývoj dítěte

| mm651 | 16.07.2018, 14:54

Dobrý den, začíná mě trápit psychomotorický vývoj mé dcery. Je narozena 4.12. A zatím se ani sama nepřetočí, natož aby se posadila nebo podobně. Dle pediatra je ještě čas (byly jsme tam před měsícem) a jinak je vše v pořádku. Je možné, že si jen dává na čas? Nebo je něco špatně? Mohu s ní nějak třeba cvičit nebo něco dělat pro to, aby se to zlepšilo? Toto je moje 3. dítě a s žádným jsem něco podobného neřešila. Moc děkuji.

Doporučila bych rehabilitační vyšetření a následně rehabilitační cvičení.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 17.07.2018, 07:31

Dobrý den,

máme roční holčičku která je už od malička živel. To nám ovšem nevadí já sama jsem temperamentní člověk a přítel též.

Náš problém je následující.

Od 6 měsíce jsem začala chodit parkrat v týdnu na 2-3 hodiny na brigády, proto když jsem přišla domu jsem se dceři snažila věnovat na 200% abych ji vynahradila cas kdy jsem byla mimo domov. Postupem casu se z dcera stávala přísavka.

Momentalne jsme v situaci kdy kazdy den chodim na 4 hodiny do práce a ona je doma s tatínkem. Cele dopoledne je neskutecne hodna! Nefnuka, dokáže si sama hrát, poslouchá, naprosto vzorna. To same je kdyz prijde návštěva, nebo je na vikend u babicky! Vsichni z rodiny ji chválí jak je vzorný dite.

Jak mile se vratim z práce promění se v ufnukaný klíště, které me nenechá ani si zout boty.
Nas společný cas od doby co přijdu domu vypada asi tak ze ji mam nonsto zavesenou na nohách, kdyz ji řeknu ne, to nedělej ( normálním hlasem) začne okamžitě fnuka, knourat, nedělá ji problem začít okamžitě brecet. Hrozne me to unavuje. Chvilkama začíná byt i zla. Vyrazí mi jidlo z ruky, ohanbí se po me. Mrzi me ze to dela jen v me přítomnosti. Přítel mi to predhazuje ze kdyz je s nim je uplne skvela. co proto muzu udelat aby to přestalo? Nema ze me žádný respekt ani kdyz zvýšim hlas.

Děkuji moc za jakoukoliv radu.

Dobrý den, chování dcery je spíše důsledkem normálního vývoje vztahu k matce, než problémovým chováním. Je přirozené, že roční normálně se vyvíjející se dítě chce být co nejvíce v přítomnosti své matky a dožaduje se její pozornosti. Z vaší strany se tedy o žádnou výchovnou chybu nejedná. Dcerka se prostě ve svém věku a s ohledem na stupeň svého vývoje neumí jinak vyrovnat s vaší nepřítomností po dobu strávenou v zaměstnání. Pokud se ji budete snažit odehnat, tak se pak vaši pozornost bude snažit upoutat jakýmikoliv prostředky. Naopak se na ni po vašem příchodu z práce připravte, překonejte svoji případnou únavu a snažte si jí co nejvíce věnovat, chovejte ji, mazlete se s ní, hrajte si s ní dokud to bude vyžadovat a potřebovat. Jedná se o období přechodné, dcerka se svým závislým chováním postupně sama přestane až se její potřeba nasytí a bude se od vás přirozeně odpoutávat. Zvyšování hlasu ani kárání dítě v tomto věku není schopno vyhodnotit, nejedná účelově, ale podle svých instinktů a nedovede své chování vědomě dlouhodbě ovlivnit, neznamená to, že v budoucnu nebudete mít, nebo že nemáte u dcery respekt. Doporučuji zkusit si prostudovat nějakou odbornou literaturu o vývoji dítěte, mohlo by vám to pomoci k porozumění a k vysvětlení dceřina chování. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.06.2018, 11:49

Noční děs

| Barunka87 | 06.06.2018, 08:20

Hezký den, mám skoro šesti letou neteř a poslední dobou ji trápí nejspíš noční děsy...je to cca hodinu po tom co jde spát...začne křičet,plakát, přitom je ale nepříčetná a nevnímá.,.opakuje se to už několik dní....naše dětská lékárka řekla že to řešit nedá...je to děsivé..děkuju moc za odpověď a případnou pomoc

Noční děsy mohou být příznakem onemocnění, požádejte o neurologické vyšetření.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 06.06.2018, 15:07

Dobrý den, mám 2,5 letého syna. Absolutně odmítá nočník i záchod, když vidí, že čůrá (třeba ve vaně, nebo do tepláčku) tak se rozbrečí, chlácholím ho, utěšuju, že se nic neděje. Dokonce od doby kdy se vyčůral ve stoje ve vaně tak teď ani nechce do vany, má z toho špatný zážitek. Když ukážu nočník, veme ho, odnese a řekne NE. Myslím, že velice dobře chápe co se na něj dělá, protože už se mu to asi i 3x povedlo, že se na nočník vyčůral (vždy se rozbrečel), ale teď na něj nechce vůbec sednout. Jednu dobu i běhal se starší 5,5 letou dcerou na záchod kde si na nočník sedl, ale to už teď taky nedělá. Sám si pak i někdy donese plínu ať mu jí nasadím. Vůbec si nevím rady jak ho naučit na nočník, nechci ho stresovat, ale na podzim musí do školky, jdu do práce. Slyšela jsem o tzv. indiánské metodě, prostě nenasadit plínu a nechat to něm ať na to příjde sám, že nočník je tady od toho, že se na něj chodí, neublížím mu tím, aby se nezasekl ještě více? Jsem už zoufalá a bojím se něco zkusit… U starší dcery takový problém nebyl. Prostě jsem jí na nočník posazovala a do 3 měsíců byla bez plínek. Děkuji.

Tento problém bývá často, častěji u chlapečků, není na to žádný"fígl", jak na to. Jen trpělivost, vysvětlovat, ukazovat. Můžete zkusit přidat Pyridoxin 1xdenně 1/2 tbl, je to vitamin B6, podporuje vyzrávání mozkových funkcí.

MUDr. Ludmila Vomelová | Babyonline | 29.05.2018, 15:21

Dobrý den, jsem ve 13.tt. Důvodem, proč mám zřejmě přílišný strach o dítě, může být to, že se nám zpočátku nedařilo početí, zdařilo se až téměř po 3/4 roku snažení.
Kolem baráku máme kočky, které ráda hladím a se kterými si hraji, avšak s jejich trusem do kontaktu nepřijdu. Před 3 dny mě začaly bolet a zvětšovaly se uzliny, což doprovázela bolest hlavy. Na internetu jsem se dočetla, že to jsou jedny z příznaků toxoplazmozy. Protože jsou svátky a lékaři neordinují, od soboty se strachuji, nemůžu spát a bojím se o to, že se plod nakazí, bude postižený,... Abych se uklidnila, jela jsem v 8 hodin večer na pohotovost, kde ze mě byli trochu nešťastní, a protože nešla udělat potřebná vyšetření, poslali mě samozřejmě domů.
Nehledě na to, že jsem si musela pořídit domácí ultrazvuk, abych mohla denně poslouchat bijící srdce dítěte a tím se alespoň částečně uklidnila, že je v pořádku.
Bojím se kýchat, protože mě vždy zabolí v podbříšku, a to mě hned provokuje, že se něco děje...
Chci se zeptat, zda je můj strach ještě v pořádku a podobně jej prožívají i ostatní nastávající maminky, či zda bych měla vyhledat pomoc.
Mockrát Vám děkuji za odpověď.

Dobrý den, prakticky všechny budoucí maminky prožívají jisté obavy o zdraví a vývoj děťátka v době těhotenství a určitá míra obav je přirozená. Pokud však tyto obavy a úzkostné prožívání začnou být nad rámec racionálního zdůvodnění, máte například poruchy spánku, jídla, nadměrně se strachujete či hlídáte, vyskytují se u vás panické obavy, strachy, pak bych vám při přetrvávání obav bez faktického základu pro jistotu doporučila konzultaci u odborníka - klinického psychologa, který se věnuje úzkostným stavům. O kontakt můžete zkusit požádat svého ošetřujícího lékaře v poradně pro nastávající maminky, je výhodné, aby klinický psycholog měl zkušenosti s těhotnými ženami. Ohledně toxoplasmósy a zvětšování uzlin konzultujte se svým ošetřujícím lékařem či se svým gynekologem. Konzultovat s lékařem bych doporučila také vámi tak často uváděné používání domácího ultrazvuku, vzhledem k možným účinkům na vyvíjející se plod. 

Zdravím Mgr. Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 05.05.2018, 14:24

Vývoj batolete (6 měsíců )

| Snílek | 17.04.2018, 11:53

Dobrý den, se synem chodím od jeho 4 měsíců na placené cvičení pro kojence a mimo to docházíme na rehabilitace kvůli upřednostňování jedné strany (to už je v pořádku ). K memu dotazu : na tom placeném cvičení mi byla doporučena změna lékařky ke které chodíme na rehabilitace s tim, že by měla více rešit, že je syn pozadu. Synovi bylo 10.4. šest měsíců a otočí se na bříško oběma směry a na bříšku se dostane do druhého vzprimeni, ale prý už by měl válet sudy a točit se kolem vlastni osy. Já si myslím, že je v pořádku, jen je linejsi, ale nerada bych něco zanedbala a ráda bych znala další názor. Myslíte si, že by bylo.vhodnější změnit lékařku a nebo má syn ještě čas? Předem moc děkuji za odpověď.

Vydržte do 7. měsíce, pokud se nezačne válet a pivotovat, poproste o nové rehabilitační vyšetření.