Srostlice
Srostlice patří mezi zubní anomálie. Vyskytují se častěji v dočasném než stálém chrupu. Klinicky se srostlice charakterizuje zvětšenou zubní korunkou.
Jaké jsou typy srostlic?
Srostlice lze rozlišit na 3 základní typy - pravé, nepravé a dvojčata.
Pravá srostlice (synodoncie, dentes confusi) označuje srůst dvou původně samostatných zubních zárodků, která má potom jeden společný kořen. Výsledkem je snížený počet zubů, pokud nedojde o srůst s nadpočetným zubem. Jelikož jde o srůst dvou samostatných zárodků, tak pravá srostlice má dvě oddělené dřeňové dutiny.
Nepravá srostlice (dentes concreti) vzniká spojením dvou původně oddělených zubů pouze v oblasti kořene. Spojení je zprostředkováno pouze pomocí cementu. Tato srostlice bude mít dva kořeny a dvě korunky. Stejně jako pravá srostlice má dvě oddělené dřeňové dutiny.
Srostlice pravé a nepravé mohou vznikat srůstem dvou sousedních zubů nebo také srůstem se zubem nadpočetným.
Pokud dojde k tomu, že dojde k neúplnému rozdělení zubního zárodku, tak vznikají tzv. dvojčata (geminace, dentes geminati). Na rentgenu je možné vidět jednu velkou dřeňovou dutinu.
Kde se srostlice nejčastěji vyskytují?
Srostlice se nejčastěji v dočasném chrupu vyskytují v předním úseku chrupu. Nejvíce typická je srostlice středního a postranního dočasného řezáku. Méně častá srostlice je při spojení postranního řezáku a špičáku.
Proč srostlice vznikají?
Proč srostlice vznikají dodnes nevíme, ale uvažuje se o tom, že by se jednalo o kombinaci několika etiologických faktorů, převážně vlivu dědičnosti a vlivu zevního prostředí.
Jak rozeznat od sebe jednotlivé typy srostlic?
Zubní lékař dokáže rozlišit jednotlivé typy srostlic podle rentgenového snímku.
V praxi se rentgenový snímek zhotovuje hlavně z důvodu, zda jsou pod srostlicí založené stálé zuby. Na základě snímku lékař rozhoduje o léčbě.
Jaká je léčba srostlic?
Srostlice v dočasném chrupu může signalizovat anomálii počtu stálých zubů, proto je velmi důležité včas vyloučit postižení stálých zubů. Pokud si rodič všimne atypického zubu v dutině ústní svého dítěte, tak je vhodné upozornit zubního lékaře, který rozhodne o případné léčbě. Zubní lékař ve většině případů odesílá pacienta na konzultaci k ortodontistovi a spolu se podílejí na léčbě.
Pokud srostlice vytvářejí artikulační překážku, tak je zubní lékař opatrně zabrousí a snažíme se je ponechat ve funkci po dobu existence dočasných zubů. Je důležité je udržet v dutině ústní kvůli správné výslovnosti a zajištění místa pro výměnu za stálé zuby. Průběh výměny chrupu by měl posoudit ortodontista.
V době výměny chrupu je třeba srostlice včas odstranit, protože kořeny se často vstřebávají atypicky a nedostatečně a mohou tak tvořit překážku pro prořezání stálých zubů.
Předchozí článek:

Mohu na dítě líbáním přenést zubní kaz?
Následující článek:

Demineralizace dočasných i stálých zubů u dětí
Poradna
Dobrý den, nevím zda se to řadí mezi období vzdoru, protože Peťa (v srpnu 3 roky) byl vždycky svéhlavý a vše dělal po svém. Jinak, než by udělal kdokoliv z nás, nebo kterékoliv jiné dítě. Je hodně akční, neposedí ani u jídla a když už ho tedy přemluvím, tak alespoň houpe nohama, nebo listuje knížkou. Rád hází věcmi, od malička vším a je těžké ho to odnaučit, ale je fakt, že hází velice dobře. A i když to zní jako ADHD, nemyslím si, že je to náš případ, protože když se s ním učím logopedii nebo čtu knížku, nebo dělám jakékoliv jiné aktivity tak u toho vydrží i hodinu v kuse. Nevím, možná se mílím, spíš to tak cítím. Učíme se logopedii už od 1 roku, protože má oboustranný rozštěp rtu i měkkého a tvrdého patra. S tím by to taky nemělo souviset je to jen kosmetická vada. Vše zvládá s přehledem. Spíš mě teď trápí to, že minulý týden začal hodně zlobit ve školce (v malé skupince dětí). Chodí tam už 3 měsíce a teď znovu hází věcmi (to už přestal dělat) i po dětech, plácá děti, dělá naschvály, nechce chodit spávat s ostatními dětmi a neposlouchá, paní učitelky jsou mu pro smích i když se zlobí. Nejde to ani po dobrém, ani po zlém. Někdy chytne amok, že brečí když není po jeho a kdybych neodvedla pozornost někam jinam tak brečí třeba celé hodiny. Někdy ani odvést pozornost nestačí. Když se uklidní, tak mu to vysvětluji a on poslouchá a sám řekne ,,ne, nedělá se to, nejde to. Ovšem neuběhne ani 5 minut a jsme tam kde jsme byli. Pokud je to tedy období vzdoru tak prosím alespoň o potvrzení. Nechci to podcenit, pokud by to bylo vážnější, chci to řešit za včas tak jako když jsem řešila vše kolem rozštěpu. Předem moc děkuji za zpětnou vazbu. S pozdravem Sarah Člupná.
Dobrý den, podle popisovaného chování vašeho syna se s největší pravděpodobností jedná o projevy období vzdoru. V této době se dítě teprve učí pracovat se svými emocemi a zvládat je, jeho psychika není ještě dostatečně rozvinutá, aby je mohlo zvládnout rozumově. K dítěti je potřeba přistupovat laskavě a trpělivě se současným nastavováním hranic a pravidel, vytvořit mu bezpečné a přijímající prostředí. Projevy chování mohou zhoršit či posílit prožívané zátěžové situace jakou je například nástup do školky. Adaptační reakce může být i odložená a v plné míře se projeví teprve potom co si dítě uvědomí, že školka není pouze hraní si v dětské herně, ale že se jedná o jakousi dětskou povinnost ( obdobu zaměstnání). Zároveň pobyt ve školce klade na dítě také nároky sociální ve formě rozvoje vztahů s cizími dospělými a vrstevníky a rozvoj kooperace s nimi. Dobré je předávat si vzájemně se školkou zkušenosti, které postupy a metody se vám u syna osvědčily a co u něj zabírá, například zmiňované odvedeni pozornosti. Velmi pěkně postupujete, když se synem po jeho uklidnění situaci probíráte. Doporučila bych vám se hodně konkrétně zaměřit na chování, které by syn dělat měl, které je požadované a pouhou snahu o něj velmi ocenit. Neříkat si tedy pouze to, co by dělat neměl, co je špatně. Dítě totiž často neví, jakým jiným chováním by to nežádoucí mělo nahradit. Můžete využít přehrávání různých situací s pomocí hraček, na trhu jsou i různé dětské knížky určené k rozvoji rozpoznání a porozumění emocím a k práci s nimi a jsou i pro takto malé děti s hodně obrázky a názornosti.
Ohledně rozštěpu rtu a patra se do budoucna bude jednat o spíše kosmetický problém ( i když se již dá velmi dobře řešit a nebude na synovi jistě nic poznat), avšak předpokládám, že syn v raném dětství zřejmě podstoupil a ještě bude postupovat určité lékařské zákroky možná spojené s operací v anestezii. Tyto rané zážitky, i když jsou nevědomé, se mohou promítnout do vývoje křehké dětské psychiky a projevit se například vyšší dráždivostí dítěte či specifiky v chování při zátěži, které by však postupně měly odeznít.
Ohledně podezření na ADHD se jedná o diagnózu psychiatrickou, kterou by měl rozhodnout dětský psychiatr, v naší terminologii se používá pojem porucha pozornosti s hyperaktivitou nebo hyperkinetická porucha chování (ADHD je pojem užívaný v americké klasifikaci nemocí). Tuto diagnózu psychiatr obvykle neuzavírá před šestým rokem věku dítěte, pokud tedy projevy nejsou extrémně silné. Jinak se totiž může jednat jen o přirozený vývoj a zrání nervového systému, kdy se dítě jako hyperaktivní může jevit, ale " vyroste z toho", jak se říká, právě přibližně do věku šesti let. Postupně se můžete snažit prodlužovat dobu zaměřené pozornosti i u aktivit, které syna tolik nezajímají, strukturovat čas na dobu volné hry a nějaké povinnosti. Přirozeně tuto schopnost trénujete také procvičováním logopedie.
V případě prohlubování výchovných obtíží ve školce bych doporučila zkusit se obrátit na Pedagogicko-psychologickou poradnu k posouzení možnosti nějaké podpory ve školce, případně k doporučení kontaktovat další odborníky či výchovná doporučení.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Pro akci je nutné přihlášení
Obsah článku
Související články
Vybraná anketa
Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?
18 %
6 hlasů
76 %
26 hlasů
6 %
2 hlasy
Celkem hlasovalo 34 unikátních návštěvníků