Influencerství aneb jak Tereza pomáhá rodičům mimo ordinaci

Váš profil „Lecimdeti“ je velmi populární. Kdy a proč jste se rozhodla své lékařské znalosti sdílet na sociálních sítích a jaký byl prvotní impuls pro založení blogu?

To si pamatuji přesně, bylo to stáži mezi 5.-6. ročníkem medicíny v německém Tubingenu, kdy mi začali psát spolužáci ohledně svých dětí. Tak jsem si začala některé nejčastější nemoci zpracovávat a nakonec vznikl blog.

Sama jste řekla, že s mateřstvím se váš pohled na některé „lékařské poučky“ změnil. Můžete uvést nějaký konkrétní příklad, kde se střetla teorie s realitou a jak to ovlivnilo vaši online tvorbu?

Rozhodně kojení a vnímání nemocí a strach obecně. Kojení jsem např. brala jako naprostou samozřejmost, což tak rozhodně není. Člověk se mění, s vlastními dětmi o to více.

Kromě psaní článků pořádáte i bezplatné besedy a konzultace. Co vás vede k tomu, že svůj čas věnujete i těmto aktivitám, které jsou nad rámec běžných lékařských povinností?

Je to koníček:)

V dnešní době je mnoho informací, často i protichůdných. Jak se snažíte rodičům pomoci orientovat se v džungli rad a informací, aby se vyhnuli panice či dezinformacím?

Svým působením na sociálních sítích, svými online kurzy a samozřejmě i knihou Recept na zdravé dítě.

Telemedicína se nezadržitelně dostává do popředí. Jak vidíte její budoucnost v české pediatrii a jak se podle Vás bude modifikovat vztah lékaře a pacienta?

Sama jsem v telemedicíně pracovala asi 4 roky denně, byla to pro mě jak úžasná zkušenost, tak i skvělý způsob, jak se udržovat v medicíně i na mateřské dovolené nebo v době, kdy jsem v těhotenství trávila měsíce na nemocničním lůžku, takže i psychicky mi velmi pomohlo, že se hlava zaměstnala. Jakmile jsem se vrátila do ambulance k pacientům „z masa a kostí“ a bylo více a více práce s mým

projektem Léčímděti, tak jsem začala cítit, že moje odpovědi nejsou tak rozsáhlé, nedávám do toho tolik sebe a to mi bylo moc líbilo, nechtěla jsem odvádět polovičatou práci. Přeci jen tím, že nevidíte pacienta před sebou, ale spoléháte se na informace, které čtete na obrazovce, zároveň neznáte celou jeho anamnézu, tak to vyžaduje mnohem více energie a soustředění, než jsem tomu v určité chvíli byla schopna dát.

S maminkami si hodně píši i na sociálních sítích, snažím se poradit, ale spíše ve věcech, které nejsou nikterak nebezpečné, jedná se spíše o režimové věci, příkrmy, kojení, prevenci. Jinak je to občas ošemetné radit „na dálku“. Člověk do toho musí jít s velkým respektem vůči zdraví dítěte.

Vaše online kurzy slibují komplexního průvodce pro rodiče. Jak se liší informace, které sdílíte na sociálních sítích (zdarma), od obsahu, který nabízíte ve svých placených kurzech?

Na sociálních sítích je formát videa velmi krátký, často se nedá problematika dobře vysvětlit, v kurzech o dětských nemocech nebo o první pomoci si vše vysvětlujeme, poté tam mají rodiče mnoho doplňujících materiálů např. ke stažení, zopakování, předání babičkách apod., ale především modelové situace, kde se musí sami rozhodnout, jak by se v dané chvíli zachovali – např. dítě bolí ouško uprostřed noci a co teď budu dělat – ke každému kroku je samozřejmě vysvětlení. Právě tyto interaktivity velmi odlišují moje kurzy od konkurence. Nebo od knihy. Nejvíce nám vždy dá ta praxe.

Součástí kurzů je i diskuzní fórum a minikonzultace. Jaký význam přikládáte komunitnímu sdílení zkušeností a jak se v něm snažíte udržet bezpečné a odborně korektní prostředí?

Komunita má hroznou moc, každý se ve společnosti lidí, kteří řeší podobné téma, cítí bezpečně. Myslím si, že zvláště maminky to tak mají stoprocentně. Rady a zkušenosti jiných maminek jsou mnohdy velmi cenné i pro mě. A tím, že to není otevřený prostor, kam může kdokoliv, tak to můžeme řešit více, ale i se mohou více „odvážit“ řešit to, co by veřejně zřejmě neřešily.

Jaké téma je v rámci vašich kurzů mezi rodiči nejoblíbenější nebo nejvíce žádané, a proč si myslíte, že je toto téma tak rezonující?

Určitě je to horečka a běžná nemocnost jako je např. kašel nebo laryngitida, která působí děsivě. Stejně tak se maminky hodně ptají na kožní obtíže. V kurzu o první pomoci je to určitě samotná resuscitace nebo běžné ošetřování ran a krvácení. Toto se může kdykoliv týkat kohokoliv z nás, tak považuji za nezbytné, abychom všichni první pomoc znali.

Do jaké míry vaše zkušenost s předčasným porodem a komplikovanými těhotenstvími ovlivnila obsah a zaměření vašich online kurzů pro rodiče?

Myslím, že to neovlivnilo můj obsah, ale spíše mě jako člověka, jelikož člověk najedou celou medicínu vidí z druhé strany a získá úplně jiný pohled na práci lékaře jako takovou. Rozhodně více empatie a pochopení vůči rodičům, kteří mají strach.

Které tři nejčastější situace (nemoci/potíže) podle vás rodiče nejvíce podceňují, a naopak které přeceňují?

Podceňují možnost dehydratace zvláště u malých dětí, apatii děťátka, která se zamění za pouhou únavu při nemoci a silnou lokalizovanou bolest, např. břicha.

V mých kurzech se přesně bavíme o tom, kdy zpozornět, co zvládnete doma a kdy je čas rozhodně vyrazit k lékaři nebo volat 155. Celkově to porozumění, co je norma a co ne.

Přeceňuje se zvýšená teplota, rodiče často referují, že mělo dítě horečku, ale není tomu tak. Hodně projevů na kůži. A rozhodně barvu rýmy.

Co pro vás v současné době představuje největší motivaci, která vás žene dál ve vaší kombinované roli lékařky a influencerky?

Mě to zaměření velmi baví, kdyby měl den více hodin, rozhodně bych toho chtěla dělat ještě více. Ovšem prioritou jsou rozhodně moje děti, takže se to snažím celé nějak kloubit, stejně jako každá máma. Musím sama sebe brzdit, protože mám tendenci po sobě chtít více a více a neumím se moc ocenit.

Setkáváte se pouze s pozitivními reakcemi nebo jste zažila i tzv. trolly a hejtry? Jak se s jejich reakcemi vyrovnáváte?

To víte, že jsou hejty. Hlavně na třaskavá témata jako například očkování. V minulosti jsem dělala velkou chybu a sdílela obličeje svých dětí, sdílela jsem toho „až moc“ a v jednu chvíli mi došlo, jak moc nebezpečné to je. A vlastně mi to začalo být nepříjemné. S tím se samozřejmě pojily i různé komentáře, jak je mám oblečené, jak jsou v autosedačce apod. Ale jsou to výjimky, občas člověk žasne, co dokáží lidé komentovat, ale beru to tak, že face to face by takové věci nikdy neřekli, ale holt přes tu obrazovku se uráží velmi snadno. Obdivuji opravdové influencery, jak toto zvládají, ten tlak musí být obrovský.

Jaké máte plány do budoucna se svým projektem „Lecimdeti“?

Pokračovat v edukaci rodičů, chtěla bych dělat více besed, ale děti jsou stále malé, takže jakmile se mi více uvolní ruce. A samozřejmě moje práce přímo v ordinace, to je ta nejpříjemnější část a často si i s maminkou říkáme, jak máme opravdu jednotky konfliktních rodičů, ale spíše jsou týdny, kdy se rodiče jen usmívají. Což je opravdu dar. A já si moc vážím toho, že tam můžu pracovat.

Předchozí části rozhovoru:

Úvod

1. Dětství mezi lékaři: rodina, sny a formování osobnosti

2. Studium medicíny a cesta k dětskému lékařství

3. Mateřství, výzvy a rodinné zázemí

Následující části rozhovoru:

5. Kniha Recept na zdravé dítě: proč vznikla a co v ní rodiče najdou (vychází 21. 11.)