Smilers - Trojčatům už budou 3 roky

Jistě si mnohé vzpomenete na příběh Smilers, ve kterém nám vyprávěla o své cestě k trojčatům, ke třem krásným holkám: Nele, Kristýně a Gabriele. Pokud jste ho snad ještě nečetli nebo si ho chcete připomenout, tak můžete zde: https://www.babyonline.cz/maminka/pribehy-z-bol/smilers-a-jeji-cesta-k-trojcatum

Rok se s rokem sešel a našim trojčatům už budou 3 roky. Čas tak neúprosně letí a z našich dětí se stanou v lednu školkou povinné slečny.

Když jsem na stránky Babyonline.cz dávala náš příběh ohledně početí a narození holčiček, byl holkám skoro rok. Teď se vracím, abych se zase podělila o další etapy jejich života. Už jsou odplenkované, a to jak přes den, tak i v noci. Sice jim to trvalo, ale zvládly to na výbornou. Dudel už taky dávno odhodily, a Gábinka si díky bohu už necucá prst. Jsou to holky šikovné. Se vším rády pomáhají, za což jsme velice ráda, jen uvidíme, jak dlouho jim to vydrží.

Obohacují se navzájem

Každý rok, měsíc a den jejich dospívání s sebou nesl, a nese, kus jejich pokroku, a vlastně i nás dospělých. Díky tomu, že jsou tři, je jejich sebezdokonalování a učení o to lehčí, že si navzájem konkurují, a tím se vlastně hecují k tomu, že se učí od sebe navzájem. Jedna umí počítat do pěti, další umí dobře poznávat barvičky, další je ukecaná jak Palacký… Prostě každý den se obohatí o nové a další poznatky. :-)

Jak péči o ně zvládáš Ty?

Nebudu tu tvrdit, že vše zvládám a jsem v pohodě, to bych si protiřečila. :-) Někdy mám stavy, kdy bych se nejraději nechala vystřelit na měsíc, a jindy bych je samou láskou všechny objala. Díky svým rodičům, manželovi, a vlastně celé rodině se to moje někdy šílenství dá zvládat :-).

Už to nejsou ta miminka, která nikam neutíkala, spinkala v pohodě, moc neřvala. Teď se rozutečou do všech světových stran (naštěstí jen na zahradě, venku mimo dům se chovají příkladně), piští a křičí ostošest, takže máme s mamkou někdy co dělat, abychom neztratily sluch. O zlobení radši pomlčím, protože někdy je to o nervy. Sice jsou to holky, ale někdy vydají i za tucet kluků. Padají u nás i plácance po zadnicích (teď už mají smůlu, že jsou bez plínek), nebudu říkat, že jsem skvělá matka bez poskvrny, prostě někdy je potřeba, aby přes ten zadek dostaly, jinak bych doma měla za chvilku kůlničku na dříví, jak jsou všechny akční.

Milují dinosaury, tato mánie je ještě neopustila, a doufám, že ani neopustí. Z dinoparku byly nadšené. Panenky je zatím moc neberou, zato autíčka atd. pro kluky u nás frčí. Třebas to časem přijde, těžko říct pokud budou po mně, tak panenky dlouho nebudou hlavní téma.

Brzy nás čeká nástup do školky

Od ledna holky nastupují do školky, a já do pracovního procesu, tak jsem zvědavá, jak to u nás proběhne. Už teď se je snažíme začleňovat do kolektivu jiných dětí, a hlavně bez nás, k tomu nám naštěstí slouží u nás na vesnici rodinné centrum, kde holky navštěvuji výtvarku (spíš než výtvarka je zajímají hračky a nové podněty v centru, ale účel být bez nás to plní skvěle, což je hlavní). Pevně doufám, že naše holky budou ty jedny z mála, co je prostředí ve školce, a neúčast nás rodičů, neodradí, a do školky se budou jen těšit.

Jsme prostě obyčejná rodina – nic zvláštního se u nás neděje

Docela dlouho jsem přemýšlela, co mám vlastně do pokračování příběhu napsat, když jsem byla oslovena z Babyonline.cz, protože vesměs není o čem moc psát. Pokroky holky dělají jako každé jiné dítě. Zázraky se u nás, myslím, ani nedějí. Holky prospívají zdárně, jsou chytré, učenlivé, paličaté, a o dalších vlastnostech bych mohla napsat román. Rostou jako z vody, ale to každé dítě. Naštěstí jsem zatím nemusela nic řešit, co se týče problémů třeba s jídlem, pitím atd. Dobré zdraví se u nás taky drží, a doufám, že teď v zimě bude i nadále, ale zato jsem zjistila, že naše trojky jsou atopici, ale ne, jak si bude každý myslet, že jsou náchylné na atopický ekzém, nýbrž jsou alergici s diagnózou atopického mostu (moc tomu nerozumím, tak se případně omlouvám, pokud jsem to dopletla :)).

Co říct závěrem?

Těžko říct, nejlepší je zažít si život s trojčaty. :-)  Jinak se to těžko popisuje, ale možná nějaká další mamina trojčat napíše víc. Život s trojkami mi dává i bere hodně. Dal mi úžasné děti, i když jsou někdy na zabití, mám kolem sebe super rodinu, která mě vždycky podrží a pozvedne, když už jsem KO (díky patří hlavně manželovi, který má s dětmi i se mnou svatou trpělivost, to samé i naši, bez nich by ten život byl o poznání těžší). A co mi to bere? Bere mi to hlavně moje nervy, vlasy nepočítaje, a tak trochu to volno, možnost někam jít, protože s trojkami toho moc nepochodím :-D, ale když to tak vezmu, tak to vlastně nejsou žádné problémy. Hlavní je, že jsou děti zdravé a snad i v pohodě.

Pokud byste chtěli vidět více fotek, než je uvedeno v článku, tak přikládám odkaz na naše fotogalerie.

• http://smilers.rajce.idnes.cz/
• http://picasaweb.google.com/cz.djax

Podle příběhu Smilers připravila Naďa Barochová.