Mtina - pokračování příběhu

V dnešním příběhu se v pokračování vrátíme k mtině, jejíž první příběh jste si mohli přečíst zde: https://www.babyonline.cz/maminka/pribehy-z-bol/mtina-a-porod-andilka-ve-22-tydnu

Už je to rok a půl, co se narodil náš malinkatý andílek. A místo něj mi tu teď řádí maličkej ďáblík. :) A co se za tu dobu všechno událo?

Snažila jsem se, co nejdříve vrátit do práce

1. srpen byl den, kdy se Andílek narodil, další den nato mě propustili z nemocnice a já se snažila znovu zařadit do běžného života. Jakmile to šlo, tak jsem šla do práce. Tam to na jednu stranu bylo těžké, protože všichni pacienti věděli o mém těhotenství a najednou jsem byla zpět bez bříška. Na druhou stranu mi ale práce pomáhala.

Výsledky z genetiky přinesly v zásadě dobré zprávy

V září nás čekaly výsledky z genetiky. Když se paní doktorka ozvala, že je už má, ať přijedeme a můžeme to probrat, byla ve mně malá dušička. Naštěstí to dopadlo tak, že se na nic závažného nepřišlo. Byla potvrzena ser diagnóza, která se předpokládala a prý to byla nějaká odchylka, která vznikla hned při početí a je jen 4% pravděpodobnost, že by se mohla objevit znovu.

Jak ses v tu dobu cítila?

Cítila jsem se strašně prázdně a věděla jsem, že to tak bude do doby, než budu mít v sobě zase miminko. Počkali jsme na konec šestinedělí a po poradě s mojí gynekoložkou jsme tomu dali s manželem volný průběh s tím, že až se zadaří, tak to bude.

Přišla první MS, přišla druhá a já s každou byla zklamanější. Před tou třetí jsem cítila napětí v prsou, bolely mě bradavky (což byly minule příznaky těhotenství), zkusila jsem si tedy udělat těhotenský test a dvě čárky tam byly! Chtěla jsem si to nechat zatím pro sebe, dokud mi to nepotvrdí doktorka, ale nevydržela jsem to a manželovi to hned řekla.:-) Byl šťastný. Domluvili jsme se, že rodině to řekneme až po druhém screeningu. Dařilo se nám to tajit i přes mou neschopenku, kterou jsem hned vyfasovala. Jen v práci jsem to řekla. Musím ale přiznat, že mamka to vytušila, ale i tak jsem to před ní zapírala.

Jak probíhalo těhotenství?

Celé těhotenství probíhalo v pořádku, první screening, test na cukrovku.. až se přiblížil 20tt a s ním druhý velký ultrazvuk. Byla jsem strašně nervózní a bála jsem se. Přijeli jsme do olomoucké fakultní nemocnice a čekali, až na nás přijde řada. Potom jsem skoro ani nebyla schopna dojít do ordinace. Při ultrazvuku jsem se paní doktorky pořád ptala na všechno možné, a když řekla, že je miminko v pořádku, začaly mi téct slzy štěstí. Mimo jiné jsme se dozvěděli, že opět čekáme chlapečka. Byl to nádherný pocit vědět, že je ten tvoreček uvnitř v pořádku a že má všechno, co má mít… Cestou zpět jsme začali přemýšlet nad jménem pro naše miminko, jména, která jsme měli vybraná pro Andílka, jsme už dát nechtěli, tak jsem nakonec rozhodnutí nechala na manželovi a ten vybral moc dobře.

I přes dobré výsledky testů a ultrazvuků jsem byla stále nervózní

Týdny ubíhaly a já jsem byla i přes dobré zprávy z ultrazvuku a poraden pořád nervózní. Hrozně jsem se bála, aby bylo všechno v pořádku. Dalo by se říct, že celé tohle těhotenství bylo ve znamení strachu a stresu.
Možná i to vedlo k tomu, že ke konci těhotenství jsem měla vysoký tlak. V 36. týdnu, když jsem byla v poradně, mi naměřili tlak 180/100 a paní doktorka mě rovnou poslala do nemocnice, kde si mě nechali pár dní na pozorování. Po propuštění jsem už měla přijít do poradny přímo do porodnice už ne k mojí paní doktorce. Jela jsem tam už se sbalenou taškou, co kdyby náhodou, protože jsem cítila, že brouček bude už co nevidět chtít jít na svět. V poradně mi natočili KTG a změřili tlak, který byl opět vysoký. Paní doktorka řekla, že ještě nabereme krev a podle ní se uvidí. Jenže v laboratoři zrovna ten den měli problém s nějakým přístrojem a tak jsme na výsledky čekali 5 hodin. :-(

Vyvolání porodu

Nakonec jsme se výsledků dočkali a ortel zněl - příjem na porodní sál a vyvolání porodu. Po předchozí zkušenosti s vyvolávacími tabletami jsem to obrečela. Naštěstí byl ale personál na porodním oddělní skvělý a manžel taky, zůstal se mnou celé odpoledne a potom odjel domů s tím, že kdyby cokoli, tak je na telefonu. Všichni si mysleli, že to ten den stejně ještě nebude a že na druhý den dostanu další tabletku. Ale Vojtík byl jiného mínění a nechtěl mamku moc trápit. Rozhodl se, že se už koukne ven. :-) Porod byl rychlý a pohodový. Manžel byl strašně rád, že u toho mohl být a když dostal Vojtího do náručí, tekly mu slzy štěstí.

I když teď mám Vojtího, na Andílka myslím často a nikdy na něj nezapomenu.

Na základě vyprávění mtiny připravila Naďa Barochová.