Chirazka aneb příprava na život svobodné matky

Příběh začíná...

Jmenuji se Erika, v listopadu mi bude 35 let, momentálně čekám své první dítě. TP je 21. 11. 2009. Do otěhotnění jsem pracovala ve firmě, zabývající se výrobou kancelářských potřeb - kartonáže. V papírenském oboru pracuji už 8 let, před tím jsem se věnovala svému původnímu oboru - vinařství. Do současné doby jsem měla několik známostí, mou první velkou láskou byl Vladislav, s tím jsem byla téměř devět let, vztah byl i přes věkový rozdíl celkem idylický, ale ztroskotal na mém přání mít děti. Několik let mi trvalo, než jsem pochopila, že s ním prostě děti mít nebudu. Užívala jsem hormonální antikoncepci, protože jsem nechtěla něco dělat proti jeho vůli. I přesto, že děti nechtěl (měl cukrovku a obával se dědičnosti), byl náš vztah v pohodě. Hodně mě ovlivnil v názorech na život a spoustu věcí mě naučil - byla jsem devatenáctiletá žába a jen díky němu si dnes dokážu poradit s menšími opravami v bytě.

Tento vztah mi do budoucího života hodně dal, ale na druhou stranu mi vzal léta bez dětí. Rozchod jsem iniciovala já, už mě to prostě nebavilo, bylo to hodně těžké, ale pokud se měl můj život ubírat jiným směrem, bylo to nutné. Pak následovalo pár známostí spíše krátkodobých, v mém věku už ti schopní kluci byli ženatí. A ti, na které jsem natrefila, vyznávali válení po hospodách a každý večer jinou ženskou.

Láska přes inzerát

Zlom nastal až loni na podzim, když jsem si spíše z hecu podala inzerát, ozvalo se asi deset mužů. Nejvíc mě upoutala slova Martina (nezakrýval, že je ženatý), nějakou dobu jsme si jen tak psali, pak jsem navrhla setkání. Setkání proběhlo spíše jen tak na oťukání, probrali jsme téměř všechno - průběh našich životů. V ten moment mě nenapadlo, že to setkání bude osudové. Strávili jsme spolu Silvestra a část prvního dne v roce, to už začal mluvit o podání rozvodu, doma to nefungovalo prakticky od narození syna - letos mu je osm let. Zlobí se, když říkám, že ho měli na usmířenou, ale byl to asi poslední pokus manželství zachránit, od té doby se to doma jen zhoršovalo. Žádost o rozvod podal v únoru - manželka ji podávala pět let, ale jen pusou, tak to vzal do svých rukou.

A jak se vztah vyvíjel?

Každý víkend jsem jezdila k němu domů, žena a děti tráví víkendy mimo byt - i to už je známka toho, že manželství nefunguje. Pár dní před tím, než podal žádost o rozvod, se ženě přiznal, že ji chce podat, že má někoho, na kom mu záleží a s kým chce v budoucnu vytvořit rodinu. A tím začaly všechny problémy.

Nečekané otěhotnění a reakce přítele

Do měsíce jsem zjistila, že jsem těhotná a musím přiznat, že těhotenství mě doslova vyděsilo, pro někoho by to byla radost, ale pro mě v ten moment hrozně velký problém, ale potratem bych to nikdy neřešila, prostě jsem jen potřebovala čas si to srovnat a v hlavě přijmout, že budu máma. Přítelova reakce byla úplně fantastická a jeho první reakce byla, jééé to je super, já jsem ten nejšťastnější chlap na světě, neboj se, postarám se o Vás. Teď s odstupem pár měsíců musím uznat, že se opravdu stará - podporuje mě finančně, vozí po doktorech - jezdím na rizikovku do Brna - a tráví se mnou veškeré víkendy.

Ještě k mému rychlému otěhotnění. Několik let jsem brala hormonální antikoncepci. I když jsem děti chtěla, nikdy bych ji nevysadila bez souhlasu partnera. Před dvěma lety jsem prodělala hlubokou žilní trombózu a skončila v nemocnici, prostě z ničeho nic. Po tomto už mi nikdy žádný doktor hormony nenapíše. Chodím pravidelně na cévní kontroly a to je důvod, proč jsem na rizikovém těhotenství. Od narození mám i oční vadu, ale kdo to neví, nic nepozná - používám kontaktní čočky.

Schůzky u maminky

Po podání žádosti o rozvod jsme se nějakou dobu scházeli u jeho maminky. Je vdova a Martin je její jediný syn - prodělala dva potraty a tak by pro něj udělala první poslední. Vzájemně si rozumíme a na miminko se taky těší. Má sice dvě vnoučata - Martinovy děti, ale ty na popud snachy babičku nenavštěvují a je jim vštěpováno do hlavy, že je babička stejná mrcha jako táta.  Maminka ho v rozvodu podporuje a to, jak to u něj doma roky funguje, mi nezávisle na Martinovu povídání potvrdila. Nejvíc ji mrzí nezájem vnoučat a taky to, že vše co mají je za její finanční podpory - založila vnoučatům vkladní knížky, které snacha bez souhlasu vybrala. Byt měl přítel za svobodna - ten taky koupili jeho rodiče.

Po narození dcery ho prodal a koupil větší (doplatek na něj opět dali jeho rodiče). Takže většina majetku je přítele, ale o bytě, kde současně bydlí, bude rozhodovat soud. Domluva s ženou není možná, nechce přistoupit na žádný návrh, chce byt pro sebe a děti bez jakéhokoliv vyrovnání. Maminka obývá byt, který je prakticky přítelův - po úmrtí manžela mu ho přepsala s tím, že tam bude mít doživotní břemeno - tento byt a chalupa je majetek, který nespadá do SJM a na tom manželka staví, že soud jí byt přiřkne, když on má kam jít.

Plány do budoucna

S přítelem plánujeme společný život a bydlení v Brně. Momentálně jsem na neschopence a bydlím v Hodoníně. Přítel mě navštěvuje každý víkend. Není problém bydlet tady v Hodoníně, ale vzhledem k tomu, že má v Brně byt a práci, je zbytečné se toho vzdávat a dojíždět každý den. Takže to praktikujeme tak, že než se rozvede, bude bydlet v bytě se ženou a dětmi - platí si vše napůl, na děti ji peníze dává. V srpnu proběhne stání o péči dětí během rozvodu a po něm.

Komunikace mezi ním a dětmi je na bodu mrazu, děti jsou ovlivněny matkou, dcera ho jen uráží a používá dost tvrdé a sprosté výrazy, syn má problémy ve škole - je prvňák a je nekomunikativní.

Jak na celou situaci reaguje přítelova žena a děti?

Reakce přítelovy ženy na mě a na rozvod mě ani nepřekvapila. K návrhu o rozvod napsala, že není s rozvodem ztotožněna, a že se rozvádět nechce, chybou možná bylo, že jí přítel o mně řekl, než žádost podal. Sama se rozvádět chtěla, ale spíše jen pusou. Vztah mezi nimi nefunguje několik let, mají oddělené ložnice, nemají společné známé a víkendy tráví několik let odděleně. I přes toto všechno k návrhu o rozvod napsala, že s ním nadále udržuje intimní kontakt.

Přítel mě má na seznamu na lidech v přátelích, tak zjistila i, jak vypadám a kdo vlastně jsem. Nebudu tady rozepisovat urážlivé vzkazy a emaily. Abych měla klid, musela jsem ji dát do ignorace. Podněcuje k tomu i dceru, která píše vzkazy i mým přátelům. Když s přítelem telefonujeme, stojí za dveřmi pokoje a vykřikuje nadávky a slovní urážky na mé jméno.

Podle právníka je to normální reakce a zažalovat ji nemůžu, vrcholem všeho bylo, když prohlásila, že přítel není otcem dítěte a že se mi narodí debil, kterého jsem si upíchla s kdekým a chci je připravit o majetek. Zase tak chudá nejsem, mám majetek a rozhodně mám víc než ona když se vdávala - do společného vložila pouhých 20 tisíc a teď si dělá na vše nárok. Na jednu stranu ji chápu, jde jí o jistoty bydlení a uživení dvou dětí, ale nemá smysl někoho urážet a napadat. Navíc děti používá jako zbraň a zatahuje je do problémů, o kterých by neměly nic vědět. Nedávno jsem na netu našla profil dcery - má 13 let a má inzerát na seznámení, kde popisuje, že má vyholené pohlaví a jak nenávidí svého fotra - a to fotra doslova. Podle mě je to silné kafe a je smutné, že matka neví, co dcera na netu provádí anebo je jí to všechno jedno.

Co je dobré jako svobodná matka vědět?

Vzhledem k tomu, že je přítel ženatý a rozvod do narození našeho dítka neproběhne, bych si tu dovolila shrnout podstatné věci. V první řadě máme souhlasné prohlášení o otcovství - je potřeba do porodnice pokud chcete, aby se dítě jmenovalo po něm a byl uveden v rodném listu, jinak je automaticky bez tohoto prohlášení psáno jméno po matce.
Další věcí jsou nároky svobodné matky - máte právo požadovat příspěvek na výživu a věci spojené s těhotenstvím - obuv, oblečení, vitamíny, výbavička v částce každý polovinu. Pokud nedostáváte nic, lze podat soudně – v případě, že se muž k Vám ani dítěti nezná. Je to taková vyživovací povinnost na Vás. Upozorňuji, ale že je to dobrá vůle muže a nikde se nezohledňuje - na výpočet alimentů na děti to nemá vliv, tam je nezajímá, že někde má těhotnou ženskou. Řeší se to až po narození dítěte, tam se zohledňuje další osoba - narozené dítě.

Jinak jste prakticky odkázaná na sebe a na to, co Vám přítel dá ze svého. Byla jsem se na to ptát na úřadě. Mně přítel dává peníze, takže je to v poho, něco jiného by bylo, kdyby nedával. Spíš mi šlo o to, aby na mě pak zbylo, až spočítají alimenty. Další věcí je to, že pokud s Vámi nebydlí ve společné domácnosti a bydlí se ženou a je ještě nerozveden můžete uplatňovat soudně alimenty a jde to i z jejího příjmu - to samé lze naopak - rozvedená žena po bývalém manželovi, když už má novou rodinu.

Průběh těhotenství a podpora rodiny

Po všech těch problémech se mi daří celkem dobře, průběh těhotenství je dobrý, nemám prakticky žádné potíže – zvracení apod. Pohyby cítím od konce 16. týdne, na UTZ screeningu není žádná vrozená vývojová vada, na 95 % je to holčička a daří se jí dobře. Někdy mě přepadnou depky, hlavně po urážkách ze strany přítelovy manželky, ale mám oporu v příteli, svojí matce a sestře - ta se na mimčo těší snad více než já. Rozhodla, že kočárek koupí ona a už nás i vytáhla do obchodu, kde nám vše předvedla. Přítel má s mojí rodinou velice dobrý vztah, taťka se sice drží trochu zpátky, ale sestra s mamkou si ho oblíbily a vůbec se nepozastavují nad tím, že se rozvádí a že chce začít znovu.

Měla bych přítele pochválit, je opravdu vidět, že o nás stojí a že rozvod pro něj nejsou jen plané řeči, jak pro spoustu jiných chlapů. Doma mi vše upravil tak, abych to tu měla co nejvíc pohodlné a aby se mi sem všechno vešlo. Bydlím s otcem, byt je rodičů, ale mamka se tu zdržuje zřídkakdy - rodiče jsou rozvedení. Do budoucna jsem počítala, že mi to tu zůstane - sestra žije v Brně a já jsem do úprav bytu tady vložila nějaké peníze.

Závěrem chci podotknout, že můj příběh není zdaleka tak emotivní jak některých mamin tady, ale určitě trošku napoví o tom, čím se svobodné matky trápí....

Za zpracování příběhu děkujeme Chirazce