Inzerce
Inzerce
Inzerce

Od léčení miminek sama k sobě..

Poprvé jsem se o kraniu dozvěděla od kamarádky, která začala tuto terapii studovat před lety v Praze v prvním ročníku tehdy otevřeném v České republice. Název kranioskrální terapie mi zněl poněkud exoticky a připomínal i něco spíše spojeného s náboženstvím nebo kostelem než ve skutečnosti s terapeutickým názvem. To že tuto metodu budu později studovat a zásadně ovlivní můj život jsem vůbec netušila.

Zajímaly mě alternativní směry medicíny

Již v dospívání mě už jako tehdejší studentku výtvarné školy začaly zajímat různé alternativní směry medicíny, východní filosofie, trendy ve zdravé výživě, terapeutické směry a psychologie. To také ovlivnilo že v rodině jsme měli určité problémy a já sama hledala hlubšší odpovědi na emocionální problémy což mě přivedlo později k józe a k meditaci. 

Léčivá síla lidského dotyku

Po škole jsem začala pracovat jako grafik v různých grafických agenturách a studiích, ale tato práce mi neposkytovala nějaké hlubšší uspokojení a tak jsem se o víkendech stále věnovala různým alternativním seminářům a bádáním o lidské duši. Mým koníčkem se také stal tanec, kdy jsem navštěvovala hodiny baletu, moderního tance a později kontaktní improvizace. A právě kontaktní improvizace mě blíže přivedla k poznání o léčivé síle lidského dotyku a naplnění sdílení kontaktu s druhým tělem.

Co ovlivnilo můj život

Později jsem odjela pracovat do Velké Británie a začala pracovat jako chůva s malými dětmi v Londýně, kdy jsem měla konečně prostor při práci navštěvovat školu a naučit se dobře jazyk. V této době jsem také potkala pár terapeutů a to právě kraniosakrální terapie, kteří zásadně ovlivnili můj život. Nějak vše ve mně konečně dozrálo k tomu, že jsem byla připravená konečně změnit kariéru a začít důkladně zkoumat lidské tělo.

Studium kraniosakrální terapie

V tomto zlomovém roce 2009 jsem se přihlásila asi do několika výcviků najednou a jedním z nich byl právě dvouletý výcvik kraniosakrální terapie v Londýně. Nějak má duše cítila, že je potřeba změny a dveře k uskutečnění toho všeho se najednou plně otevřely dokořán a vesmír tomuto rozhodnutí začal žehnat. 

Studium anatomie přímo v angličtině bez předchozího zdravotního vzdělání vůbec nebylo jednoduché a byla jsem moc ráda, že si anatomii mohu znovu zopokovat později. Během dvou let jsem si dodělala výcvik v kundalíni józe, anatomii, kraniosakrální terapii a thajské masáži. Později jsem si také v Praze dodělala kurz maséra ve zdravotnictví, lymfatickou masáž, reflexní terapii a další techniky. V loňském roce jsem také dokončila tříletý výcvik práce s traumatem somatické prožívání, která se věnuje hlavně práci s nervovým systémem. V kraniu jsem si dodělala dva posgraduální kurzy práce s maminkami a dětmi a porodem a měla možnost asistovat na mezinárodních konferencích a zahraničním lektorům.

Inzerce

Musím říci, že celé toto období bylo hluboce transformativní a všechny techniky a metody práce s lidským tělem mě obohatily, ale hlavně mi vytvořily také úplně novou síť kolegů, terapeutů, s kterými se dělíme o zkušenosti a vzájemně si pomáháme. Ale také s kontaktem s dalšími klienty se učím nové a nové, protože každý člověk je naprosto jedinečný.

Terapie u malých dětí je jiná než u dospělých

Inzerce

Nicméně terapie malých dětí je jiná než práce s dospělými, kteří mluví a dokáží slovně vyjádřit, co je bolí nebo trápí. Malé miminko vysílá signály a plně vnímá svět kolem sebe a je důležité se je naučit číst. Samozřejmě ale také hodně pobírá také ze své maminky a problém nastává když vznikají stresové situace třeba v těhotenství, u potratů, těžkých porodů, invazivních chirurgických zákroků, separace miminka v porodnicích apod. Když se tyto problémy nevyřeší, mohou se vléci třeba i celý život a jsou zapsány v buněčné paměti.

Fascinuje mě, jak je tento systém mezi matkou a dítětem dokonale propojený a také neomezená mateřská láska, která tu je a je jedním z nejsilnějších instinktů na světě. A je úžasné, že pokavad se tyto chyby a stresové faktory včas zpracují, dítě se může vyvíjet velmi dobře v dobrém a zdravém kontaktu s matkou. 

S jakými problémy tedy ke mně maminky chodí?

Většinou jsou to problémy se spánkem, neklidem, pláčem malých dětí, způsobených právě traumatickým porodem. Časté jsou i emoční problémy maminek, vyčerpání, nezpracované emoce, zlost nebo zklamání že porod nedopadl zrovna tak, jak si naplánovaly a bylo použito nejakého násilného lékařského zásahu, ať jsou to kleště, nastřižení, císař, nátlak na břicho, epidural a jiné chemické látky. Velmi časté jsou také problémy s oddělením miminka po porodu a přerušení bondingu nebo třeba i operace miminka. Také chodí svobodné maminky, které řeší emoční problémy s tatínkem, nebo kdy se otec nehlásí k dítěti. Přicházejí i s dětmi s pohybovými problémy kdy se dítě například nesedí nebo se nestaví.

Fyzické a emoční tělo

Na kraniosakrální terapii je úžasné že pracuje s fyzickým a emočním tělem zároveň a neodděluje psychiku od těla. Terapie je schopna podpořit fyzické problémy společně s těmi emočními vytvořením bezpečného místa, nasloucháním a dotykem. Dotyk je v této terapii naprosto základní a pilířem je naslouchání tělu. Skrze naslouchání terapeut může uvolnit bloky miminka v kraniální lebeční oblasti, způsobeném kompresí při průchodu porodním kanálem, napětí v páteři a může také pracovat se zažíváním miminka a s emocemi.

Většina případů vyžaduje kontinuální terapii a snahu alespoň párkrát na terapii dorazit, jelikož musíme navodit prvně osobní kontakt, probrat historii těhotenství, porodu a po porodu a poté se také může začít budovat důvěra mezi klientem a terapeutem.

Mojí srdcovou záležitostí jsou právě miminka, malé děti, otázky kolem porodu a vše spojené se zdravým rozvojem dítěte. Nějak cítím, že malým dětem chci pomáhat a že toto je moje cesta společně i s prací s dospělými.

Konkrétní příběh malé Kamilky

Kamilka se narodila císařským řezem po dvacetihodinovém porodu, který se bohužel nezdařil zvládnout přirozenou cestou. Byla jsem v narkóze, takže ji v podstatě dostala i Kamilka.

A jak to prý bývá u dětí rozených císařem pod narkózou, Kamilka stále jenom plakala a velmi málo spala (maximálně 12 hodin denně, což je na novorozence opravdu málo). Křičela každý den nonstop od pěti od odpoledne do půl třetí do rána. Když se v noci vzbudila, trvalo mi hodinu, než se mi jí podařilo znovu uspat. Zlobilo jí bříško, ale ještě něco dalšího, s čím jsem si nevěděla rady. Asi po měsíci a půl…to už jsem padala únavou a vyčerpáním… se to o trošku zlepšilo. Ale opravdu jen trošku. Kamča začala usínat okolo dvanácté v noci. Ale s křičením to bylo pořád hrozné. Prostě buď spinkala, nebo se kojila nebo křičela…téměř nikdy nebyla vzhůru, aniž by neplakala.

Pak jsem dostala kontakt na Lenku. Začali jsme s Kamilkou k Lence docházet na kranio. První hodinu docela dost plakala, ale už na té další byla o dost klidnější a nechala se od Lenky chovat. A zhruba po třech terapiích Kamilka najednou ze dne na den začala chodit večer spát okolo osmé hodiny večerní. Bylo to prostě báječný, konečně jsem si mohla odpočinout. Na terapie jsme chodili dál a pořád se to zlepšovalo. Teď je Kamilka půlroční miminko a je jako vyměněná. Už nám pláče jen, když je unavená, nebo má hlad. Taky spaní se upravilo. Asi to nebude nikdy spavé dítě, ale začala spát i přes den a noci už mě budí daleko méně než dřív. A hlavně když se probudí, tak během 15ti minut zase usne. Je na mě sice pořád ještě dost závislá a musím jí hodně chovat, ale už je to bez pláče, což je pro mě úžasná úleva. Asi by z toho časem vyrostla jako jiné děti, ale nevím, jestli bych se toho zlepšení dočkala se zdravým rozumem! :o) Díky Lence se Kamilce a vlastně i mě daří daleko lépe. Konečně si to mateřství můžu naplno užívat.

Lenka Kolárová (kranio sakrální terapeut)

Více informací naleznete na www.lecivy-dotek.cz
 
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Kraniosakrální terapie: Od léčení miminek sama k sobě.. - diskuze

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce