Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak se žije pod policejní ochranou - Tygřímáma

Jak to všechno začalo?

Pro nezasvěcené pár informací na začátek. Před více než dvěma lety od nás bez jediného slova vysvětlení ze dne na den odešel Danielčin tatínek. Po třech měsících přestal platit výživné. Počkala jsem celých 6 měsíců a poté na radu sociální pracovnice podala trestní oznámení. Byl to 6ti měsíční běh, kdy jsem co 14 dní chodila na policii a vyvracela lži svého expřítele. Poté byla celá věc postoupena Okresnímu státnímu zastupitelství.

A tady může začít můj příběh. Po cca 7 měsících mi přišel dopis z Probační a mediační služby v Praze. Pan magistr mě prosil o součinnost při řešení dlužného výživného. Z telefonického hovoru jsem se dozvěděla, že expřítel dostal 30 měsíců podmínky za neplacení výživného. Okresní soud se vůbec nenamáhal mi rozsudek poslat. Hned druhý den poté mi od rána začaly chodit výhrůžné smsky plné vulgarit, zastrašování, vydírání. Vše pokračovalo i na velikonoční sobotu. V neděli ráno mi zazvonil telefon s pražským telefonním číslem. Když jsem hovor přijala, na druhém konci se ozvala žena, která tvrdila, že žije s mým expřítelem a dělá policistku. Začala se vyptávat, proč Danielku nedávám tatínkovi, proč ho neustále obtěžuji telefonáty, smskami. Když jsem jí sdělila, že se s ní nehodlám bavit, začala mi vyhrožovat, že mě navštíví se svými kolegy policisty a vyslechne mě. Po tomto telefonátu jsem sbalila holky a odjely jsme k rodičům. Celý den mi opět chodily smsky plné vulgarit. Když jsem se rodičům svěřila, shodli jsme se na tom, že takovou situaci už vyřeší snad jen policie.

Oznámení na policii

V úterý po velikonocích jsem odvezla Evu a Dádu do školy a společně s Aničkou jsme vyrazily na místní oddělení policie. Anička zůstala sedět v autě s tím, že je to otázka několika minut. Jak škaredě se spletla. Ten den byl zatraceně dlouhý. Na policii se mě ujala příjemná mladá policistka. Vše se mnou sepsala, smsky z mobilu si nafotila. A samozřejmě rozhodla, že musíme dostat policejní ochranu. To jsem vůbec netušila, co nás čeká dál. Byl povolán vedoucí oddělení, který mi sdělil, že expřítel má další nedořešené delikty. Znovu jsem mu celou situaci musela vysvětlit. Ptal se i na holky. Když jsem mu sdělila, že Anička sedí v autě před budovou policie, okamžitě pro ni poslal kolegu (aby se jí nic nestalo). V ten okamžik skončila naše pomyslná svoboda.

Vyslechli i Aničku

Aničku si vzal další policista do kanceláře, vyslýchal jí asi 1,5 hodiny. Pak zavolal k ní do práce s tím, že Anička na odpolední směnu nepřijde, ale více říct nesmí. Až později jsme pochopily, že celá ochrana musí být "posvěcena" krajským policejním ředitelem.

Další výslech – tentokrát v okresním městě

Chvilku po poledni jsme byly s Aničkou převezeny policejním vozem na kriminálku do okresního města. Mě si vzala na starost kriminalistka mého věku, Aničku sympatický policista také kolem 40 let. Od té doby jsem svou dceru neviděla 7 hodin. Obě nás vyslýchali.

Naše výpovědi se musely shodovat. Zabíhali i do nejmenších podrobností. Ale na oplátku jsme se dozvěděly mnoho zajímavého ze života expřítele. S odstupem času jsem s hrůzou zjistila, že jsem vůbec netušila, s kým žiji. Byla jsem pěkně hloupá.

Pro holky s policejním doprovodem

Nicméně se přiblížila doba, kdy odpoledne vyzvedávám Evičku a Danielku. Dostala jsem policistku s kolegou, oba ozbrojené, a ti se mnou služebním autem jeli vyzvednout holky. Nemusím asi psát, že když přijdu do malé vesnické školky vyzvednout dceru s policisty v zádech, způsobí to velký rozruch. Danielka ale byla spokojená, že jede policejním autem. Brala to jako hru, protože policisté do školky často chodí.

Stejná situace se opakovala u Evičky ve škole. Rozruch hodný mediální hvězdy. Ale věřte mi, že to není nic příjemného. S oběma holkami a policisty v zádech jsme se vrátily na kriminálku, kde jsme čekaly na kriminalisty z Českých Budějovic. O Aničce jsem neměla ani ponětí. Věděla jsem pouze to, že sedí ve stejné budově. Netušila jsem ale, že s policisty byla u nás doma, kde nám do bytu nainstalovali bezpečnostní zařízení.

Policejní ochrana

Před večerem přijeli 2 kriminalisté z Budějovic, kteří mi vysvětlili podstatu policejní ochrany. Poučili mě, jak se mám chovat, co smím a nesmím říct (proto jsem vám skoro nic nemohla říct). Samozřejmě, že jsem se v rámci ochrany musela postarat o Evičku s Danielkou. Kromě zabezpečení domova, byl hlídán můj i Aničky mobil a obě naše auta. O autech jsem se dozvěděla až od kamaráda, který dělá u dopravní policie a s jehož ženou mnoho let kamarádím. Podepsala jsem stoh papírů. Po té jsme byly s holkami odvedeny do jiné místnosti a celá situace se opakovala s Aničkou. I ona byla poučena, musela podepisovat.

Doma, ale stále pod dohledem

Kolem 20. hodiny bylo vše hotovo a my byly policejním autem odvezeny k mému autu, kde jsme přesedly a s policejním doprovodem odjely domů. Policejní auto zůstalo samozřejmě stát před barákem. To bylo sousto pro naše zvědavé sousedy. Jak se vraceli večer domů, policisté je legitimovali. Kolem 22. hodiny se policisté vyměnili a hlídala nás do rána kriminálka.

Ve středu ráno jsem potřebovala odvézt Dádu do školky a Evičku na plavečák. Mohla jsem jet svým autem, ale za mnou jelo policejní auto. A opět doprovod do školky, na plavečák a na cestě zpět se mnou policisté i tankovali. Po celou dobu, kdy jsem byla s holkami, spící Aničku hlídali jiní policisté před barákem. Když jsem přijela domů, stačilo na hlídání pouze 1 policejní auto.

Dopoledne se u nás zastavili rodiče. Myslím, že vůbec netušili, co je tady potká. Jakmile zastavili, okamžitě vyskočili z auta 2 policisté, legitimovali je a ještě pomocí počítače prověřili, že jsou to opravdu moji rodiče. Dnes je to úsměvné, ale tenkrát mi do smíchu nebylo.

Kolem poledne mi policisté sdělili, že krajský policejní ředitel podepsal naši ochranu a oni už nemusí stát před barákem. Jenže ochrana obnášela i to, že jsme se směly pohybovat pouze po území našeho okresu. V případě potřeby vyjet mimo okres, jsem musela celou věc probrat s kriminalistou, který nás měl na starosti a byl nám kdykoliv k dispozici na mobilu. Takže jsme občas byly puštěny k rodičům. To znamenalo, že o nás věděli policisté z nejbližšího policejního oddělení, kde bydlí rodiče.

Jak tedy policejní ochrana funguje?

Měla jsem napíchnutý mobilní telefon, roztahané dráty a hejblátka po bytě, sledovali auto.

Na jak dlouho ochrana je?

Ochrana byla minimálně na 2 měsíce. Pokud v té době nedošlo k žádnému kontaktu, tak končí. Pokud by mi expřítel znovu napsal, následovaly by další 2 měsíce. Může se to prodlužovat po 2 měsících až na 2 roky.
V minulých dnech naše ochrana skončila. Konečně můžeme volně dýchat.

A co expřítel? Začal platit?

Teď už od něj dvakrát peníze přišly, ale přesto mi pořád ještě na výživném na Danielku dost peněz dluží.

Podle příběhu Tygřímámy připravila Naďa Barochová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Jak se žije pod policejní ochranou - Tygřímáma - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • Pane jo, přečetla jsem si to asi s velkým zpožděním,ale myslím, že to máš asi stále v živé paměti,viď..
    Je to hrozné,jaké šílenosti se dnes dějí. Přeju Ti hlavně pevné nervy a držím pěsti,aby už bylo jen a jen lépe!!!
    Damiánka   | 05.09.2011 20:57:37 | Reakcí: 1, poslední: 14.09.2011 11:31:07
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×