Nádherné vyšívání Jany A

Jak jsem se k vyšívání dostala

Moje maminka je šikovná na všechny ruční práce, pletla na nás, šila, háčkovala, vyšívala a vyšívá různými způsoby. Takže chyběl jen malinký krůček, abych se něco naučila i já. Jenomže když mě pobízela, abych se to naučila, tak já jsem samozřejmě nechtěla. První, kdo z nás dětí vyšíval, byl můj o 3 roky mladší brácha. Já si radši četla, ale jak šel čas, tak mě to začalo chytat. Na základní škole jsme se učili vyšívat a přišívat knoflíky, to jistě některé znáte.
Pak už brácha nevyšíval, ale zato já tomu přišla na chuť. Začala jsem vyšívat takové jednoduché obrázky. Ale ještě předtím mě začalo bavit obkreslování obrázků z tehdy oblíbeného časopisu Dorka nebo jiných časopisů, které moje babička odebírala, na čtverečkovaný papír.

Doopravdy vyšívat jsem začala na střední škole, někdo honil kluky a já doma seděla a vyšívala. Milovala jsem, když jsme jeli s našima na chalupu a s mamkou jsme seděly pod slunečníkem a vyšívaly. Také to byla ode mě vyčůranost, protože mě taťka honil, abych něco dělala, ale když viděl, že vyšívám, tak mě nechal být.

V téhle době jsem většinou vyšívala ubrusy, sice jsem nevěděla, jaký budu mít stůl, až se jednou vdám, ale mně to nevadilo a vyšívala jsem takovou universální velikost. Teď je mám v kuchyni. Také se mnou vyšívala moje kamarádka, když nás to chytlo, tak jsme u toho vydržely až do jedné hodiny v noci.

Snad nejvíc jsem vyšívala, když jsem byla těhotná. Sice jsem do práce chodila téměř až do poslední chvíle, ale pak začalo být hodně velké teplo a zůstala jsem doma. Zchladit se v bazénu a pak jít domů vyšívat, to zní jako ráj. Pak se narodila Anička, myslela jsem si, že s vyšíváním bude konec, ale miminka ze začátku spí, a když jsme se spolu sžily, tak jsem začala mít náladu pokračovat.

Musím také objasnit, že mě vyšívání strašně baví a hodně se u toho odreaguji a uklidním.
Mateřská utekla jako voda, nastoupila jsem do práce, takže nynější vyšívání je jen o víkendech, když jde Anička odpoledne spát. Možná se divíte, že ještě spí, ale ona je ráno zvyklá brzy vstávat (ze školky), takže když spí do 6 hodin, tak to považuji za velký svátek. A večer jsem tak unavená, že chodím brzy spát.

Kolik času a materiálu mi zabere obrázek

Tak to je samozřejmě různé, když mě vyšívání hodně baví, tak 2 hodiny odpoledne co spí Anička a někdy hodina večer (někdy i déle). Vyšívám především u televize. Když jsem se potřebovala hodně uklidnit, tak obrázek byl do měsíce hotový. Jen co jsem jeden dodělala, tak jsem si musela rozdělat nový.

Existuje látka panava a kanava, jedna má hodně velké mezery mezi osnovami a druhá ne, pro mě je lepší, když ty mezery jsou minimální. Není tak vidět, když se vyšívá celý obrázek. Já používám panavu, ale i ta má různé velikosti mezer. V látce jsou vodorovné a svislé pruhy a já vyšívám přes dva pruhy. Také jsem si vymyslela zlepšení, napočítám si na látce 10 křížků a udělám čáru, takže mám takovou velkou osnovu a nemusím složitě počítat a pak párat, když se spletu. Nejraději začínám vyšívat černou bavlnkou a vyšiji vše, co má být černé. Pak pokračuji takovou, jaká mi v dané chvíli vyhovuje.

Pro příklad, tenhle obrázek má 14 400 křížků a skládá se z 25 barev.

Látka je pěkně drahá, naposledy, když jsem jí kupovala, tak stála 180 Kč za metr. Vyšívám bavlnkami perlovkou, jedno klubíčko stojí kolem 15 Kč, ale je tam toho hodně a můžu to použít na jiný obrázek, takže mám docela slušnou zásobičku bavlnek. Takže si vyberu obrázek, přiřadím k němu bavlnky podle barev (odstíny nemusí úplně přesně odpovídat, čímž vzniká originální výšivka). Bavlnky lze objednat přímo k danému obrázku i s předtištěnou kanavou, ale je to velmi drahé. Já to tak nedělám. K vyšívání také používám železný bubínek o průměru 160 mm, existují větší i menší, ale mě vyhovuje tento. Dřevěný rám nepoužívám, protože se s ním špatně manipuluje. Po dokončení výšivky obrázek vyperu v ruce a vyžehlím, čímž je připraven na zarámování. Při rámování obrázků má hlavní slovo můj manžel. A vybrání jednoho rámečku u nás trvá třeba i 15 minut. A paní prodavačka s námi má hodně velkou trpělivost, protože jezdíme rámovat více obrázků najednou. Rámování obrázků provádíme ve sklenářství, čímž je každý obrázek svou velikostí originál.

Všechny obrázky jsem si dělala pro sebe, jak jednou obrázek vyšiji, tak předlohu odkládám. Už by mě to nebavilo vyšívat podruhé.  A také by mi nikdo tu práci nezaplatil. Někdo ze známých mi nabízel, že mi za jeden obrázek zaplatí 1000 Kč, nevím už, který to byl, ale musela jsem se začít smát. Jen zarámování stálo skoro půlku a kde je započtena práce, látka, bavlnky? Kdybych měla pro někoho vyšít obrázek, a i kdyby mi to slušně zaplatil, tak mě by to nebavilo.

Závěrem chci napsat, že vyšívání je o hodně velké trpělivosti a pro začátečnice mám takovou radu, radši začínejte s jednoduchými obrázky, protože ty větší by vás mohly odradit, a to by byla škoda.

Například tento ubrus velikosti 720 mm x 300 mm.

Jani,  Ty stíháš vyšívání s prací i péčí o dítě. Mohu se zeptat, jaká je náplň Tvé práce? Nejsou to určitě rukodělné činnosti, že? :-)
Pracuji jako kancelářská myš v bytovém družstvu, přesněji řečeno finanční referent a pracuji v pokladně.
V týdnu nestíhám vůbec nic, natož vyšívání, máme velký barák, zahradu i zahrádku, na které pěstuji zeleninu. Máme i zvířata, ale o ty se stará manžel. Takže, jak už jsem se zmínila nahoře, vyšívám o víkendu, když Anička v poledne spí. Všechny domácí práce, i ty venku, se mnou dělá Anička, když jí to baví. Je ale moc šikovná a dokáže si hrát i sama. Ale někdy je to pěkný rumec a proto potřebuji vyšívání. :-D

Děkujeme Janě A za její příběh a přejeme, ať jí jde vyšívání stále takto od ruky. Její obrázky jsou nádherné.