Vodácké výlety (Akucinka)

Začalo to kdysi dávno jedním vodáckým táborem. Bylo mi okolo 12 let a mamka mě přihlásila přes Sokol na vodácký tábor spolu s dcerou kolegyně z práce. Vodácký tábor byl na přehradě Hracholusky a dodnes mám na něj kupu živých vzpomínek. 

Za prvé to byla má první zkušenost s lahůdkou v podobě špaget s nastrouhanou tatrankou. Za druhé jsme museli vypomáhat v kuchyni se škrabáním brambor k obědu, večeři atd. Nutno podotknout, že moje mamka brambory prostě neškrábe a nikdy neškrábala, a já to nožem neuměla, a tak jsem vyfasovala škrabku. Já jako levák se škrabkou pro praváky jsem toho ale fakt moc nezmohla, a tak upadlo i pár slziček za tehdejší posměch. Po návratu jsem se ale ihned svěřila babičce a ta mě to naučila.:-)

Co se týče výuky vodáckého umu, tak to bylo jiné kafe. Nejprve jsme jezdili na kanoi vzadu s někým zkušeným. Jelikož jsme byly spolu s Irčou téměř nejmladší, měla jsem za zády pokaždé nějakého vedoucího. Pak nás začali učit na kajaku. Začalo se s rovnováhou a poté s obracením, když se potopíte. Dodnes tak vím, co je to „eskymák“. Na přehradě jezdila výletní loď, a tak pokaždé, když jela kolem, počítali vedoucí své ovečky a naháněli nás z dráhy výletní lodi. Pamatuji si i na jedno drama, když se jedna holčina prostě psychicky sekla a nemohla to odpádlovat pryč..:-( Naštěstí vše dobře dopadlo.

Nastala doba odjezdu z tábora, ale nějak se to nestihlo. Až později jsem se z vyprávění mamky dozvěděla, že jsme přijeli s ohromným zpožděním. A vysvětlení bylo poněkud kuriózní, vedoucí se spolu s řidičem večer opili, a tak se čekalo, až řidič vystřízliví..:-)

S takovými zážitky mi vodáctví vlezlo pod kůži a na dlouhou dobu tam zůstalo uvězněno a čekalo, až přijde ten správný čas. Potkala jsem přítele, dnes už manžela, který měl s vodáctvím větší zkušenosti než já, a tak jsme se občas spolu s kamarády sbalili a sjížděli Divokou Orlici od Kostelce nad Orlicí směr Třebechovice. Tyto výlety byly již spojeny s klasickým vodáckými proprietami, tedy s kolou a rumem, kolou a vínem či přivázanými basičkami piva. Zavzpomínám-li na některé humorné scénky, nemohu nejmenovat uplavanou (potopenou) plnou basu piv či vaření svařáku (z posledních vín) v kotlíků a nemalé upozornění, ať nikdo nechodí kolem, až samozřejmě došlo k jeho vylití.

Opravdu nezapomenutelným vodáckým zážitkem pro mě doposud bylo sjíždění Divoké Orlice, když se vypouští přehrada Pastviny tzv. Litický oblouk. Pokud někdo neví, co je to adrenalin, tak tady to zjistí..:-) Fotky během sjezdu se téměř nedají pořídit - prostě to tu trošku víc teče! Proto přikládám startovní fotografii. :-)

Na kanoi bych si tady po jedné zkušenosti ještě netroufla, takže doporučuji „dvouraft“ (viz foto). Vzhledem k proměnlivému počasí v období května, kdy se tato událost každoročně koná, doporučuji zajistit si neopren a hlavně neoprenové boty.

Dalšími vodáckými úlovky jsou pro mě Berounka a Vltava. Berounka je klidnější řeka s okouzlující přírodou. Nelze cestou nenavštívit legendární Ameriku a porozhlédnout se pod Karlštejnem.

Vltava víc teče a není zde nouze o jezy. Za povšimnutí stojí hrad Rožmberk a zámek Český Krumlov.

Na další vodácké úlovky teprve čekám. Nicméně už dnes vím, že moje dcerka na ten další úlovek už pojede s námi a doufám, že bude srdcem a duší aspoň z půlky taková vodačka jako je dnes mamka..:-)

Uživatelce Akucinka děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.