Rande elektronicky (Knihomyš)

 „Do internetové seznamky bych nešla. Jsou tam samí úchylové, podivíni a cvoci,“ prohlásila kamarádka, se kterou jsme v kavárně pořádaly soukromý seminář pro dvě osoby na téma „Single život a jak s ním skončit“.

Jenže – jí bylo hej. Milá, přívětivá, usměvavá, navštěvující společenské akce, pracující ve firmě o více než pěti lidech... proti mně měla řadu nesporných výhod. Uzavřená, ironická, lehce namyšlená a samotářská knihomyš s obličejem popudlivé učitelky matematiky vnímá internet jako svého druhu zemi seznamování zaslíbenou.

Zjištění první: Na seznamkách se nevyskytují ani tak úchylové (rozhodně ne ti rozeznatelní na první pohled), jako spíš pánové pídící se po instantním sexu. Nemám potřebu převychovávat cizí lidi, takže jsem nabídky tohoto druhu v klidu mazala či jednoslovně zamítala.

Zjištění druhé: Jsem skrytý grammar nazi a tři hrubky ve dvou řádcích mi vadí tak, že bych s jinak perspektivně působící osobou na rande nešla.

Zjištění třetí: I po vyselektování předchozích dvou skupin zůstávají osoby, se kterými jsem ochotná setkat se naživo.

Zjištění čtvrté: Zpravidla za cenu krutého zklamání. Často na obou stranách, nutno dodat.

Milosrdný čas mi už zastřel obrazy z prvních nevydařených setkání. Ale dokážu od té doby pochopit, proč muži občas používají fráze jako „nezasloužím si tě“ a „jsi pro mě moc dobrá“. Protože ti nápadníci byli fajn lidi – jen ne pro mě. Jak jim to vysvětlit? Získala jsem pochopení pro podobné rozpačité mumlání na druhé straně. Konec konců, mé zraněné ego se hojilo vědomím, že je o mě zájem jinde.

Když nic jiného, získala jsem schopnost nezávazné bezobsažné konverzace. Mohla jsem ji uplatnit například při rozhovoru s ajťákem, jehož dva samostatné příspěvky do diskuse, krom odpovědí na mé tlachání, zněly „A ty jsi už s někým žila?“ a „A proč ses rozvedla?“ Od člověka, se kterým mluvím deset minut, pět z toho o reklamování počítačových součástek, mě takové přímočaré dotazy trochu vykolejily. Obstála jsem asi se ctí, protože následovalo pozvání do kina, před kterým jsem zbaběle naskočila do ujíždějícího metra.

Časem jsem usoudila, že na hledání životního partnera je internetová seznamka stejně nevhodná jako jakékoliv jiné prostředí. Stál by nějaký nadprůměrně inteligentní, samostatný, sebevědomý jedinec se smyslem pro humor a velmi pevnými nervy o jedovatou, neméně sebevědomou, obtížně manipulovatelnou osobu? Usoudila jsem, že nabídka a poptávka se prostě neprotínají, ale zato je to legrace. Někdo si zajde do kina, na bowling, do galerie – já chodila na rande.

Potkala jsem polovičního Brazilce, od kterého jsem se dozvěděla, jak to chodí v brazilských velkoměstech a jak přežít v pralese. Chlapce, navrhujícího hry pro mobily, se kterým jsme hráli doma vyráběné deskové hry (například Hřbitov, abyste si nepředstavovali něco nemravného). Báječného a vtipného grafika, pracujícího pro nejmenovaného mobilního operátora – do té doby jsem netušila, že bubliny můžou být normované podle manuálu. Pracovníka matematické sekce Akademie věd, sepisujícího popularizační matematické příručky. Tvůrce prvních českých e-shopů. Velmi zazobaného prodejce aut, který do mě investoval drahou večeři a víno, aby z toho nakonec nic neměl. Chlapce s „papíry na hlavu“, kterého jsem vytáhla na Netopýří noc, protože mi vysedávání v kavárnách už lezlo krkem. To jen tak namátkou.

Občas jsem si s podobnými hledači vyprávěla i o hledání. Jeden můj oblíbenec dorazil na rande poněkud rozrušen a vyprávěl, jak se předtím setkal s dívkou, která si dala na profil fotku pořízenou zhruba před deseti lety a dvaceti kily. A ještě s jinou, která mu na úvod svěřila, že je patrně těhotná s expřítelem. Aby to nevypadalo, že kritizuje jen ženy, dodal, že jiná jeho známá se jakéhosi internetového loudila nemohla zbavit. A jestli prý mám taky špatné zkušenosti.

Rozzářeně jsem ho ujistila, že nikoliv a vylíčila několik – dle svého mínění nejzajímavějších – zážitků. Poté, co se dozvěděl, že je v současnosti mým výborným kamarádem člověk, který se mě na úvod rozhovoru otázal, jaké mám spodní prádlo (a v té záplavě „Ahoj, jak se máš?“ mě opravdu potěšil), konstatoval, že to mám asi nastavené jinak.

„Do internetové seznamky bych nešla. Jsou tam samí úchylové, podivíni a cvoci,“ řekla mi kamarádka. Měla pravdu. Jsem jedna z nich.

Mimochodem, ten tazatel na spodní prádlo mi šel dokonce za svědka na svatbu. A ženich tvrdí, že se na tu seznamku registroval výhradně kvůli mně.

Uživatelce Knihomyš děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce