Láska nebo přátelství? (Tumik)

Možná to také znáte, jen v různých obměnách. Jako malé sníme o princi na bílém koni. Pak se trošku povyroste a okukují se spolužáci. S kamarádkami jsme si už na základce šuškaly, který kluk se nám líbí a jak se vdáme a budeme se pak navštěvovat.

S Martinou jsme nejlepší kamarádky už od čtvrté třídy ZŠ. Měly jsme to spolu dokonale vymyšlené. Když nám bylo asi 17 let, tak mně se líbil její brácha a jí zase jeho nejlepší kamarád. No, uznejte, výborná kombinace. Jenže člověk míní a osud mění. Jak jsme tak po obou pokukovaly, její brácha si mě ale vůbec nevšímal. Zato jeho kamarád po nějaké době naší existenci vnímat začal. Dvě puberťačky, které je neustále pronásledují na diskotékách, se nedaly přehlédnout. Martina byla šťastná, že se s námi baví. Já byla smutná, že mě její brácha ignoruje. Nějak se to ale celé zvrtlo a Petr si nevybral Martinu ale mě. Začali jsme spolu chodit a o kamarádku jsem naštěstí nepřišla. Vzala to sportovně a kamarádíme se dodnes.

Randění bylo báječné. Každý určitě zná to příjemné lechtání u pupku těsně před schůzkou. Ze začátku jsme se vídali jen o víkendech, protože Petr studoval „vejšku“ v Praze. Jezdil mě vyzvednout ze školy (já byla na střední) škodovkou, kterou měl půjčenou od rodičů. Já jsem si vždycky na záchodě honem přepudrovala nos a pak jako královna vyšla, nasedla do auta a nechala se unést. Ostatní holky odsouzené jet autobusem určitě tiše záviděly. Někdy jsme celé hodiny proseděli v autě a povídali si. Jindy jsme nachodili „100 jarních kilometrů“ ruku v ruce a nemuseli si říct ani slovo. Ale vždycky to bylo krásné.

Společné bydlení jsme si zařizovali až po osmi letech randění. Nebyly peníze a vlastně ani kam spěchat. Tohle období bylo hektické a plné výměn názorů, jak bude naše hnízdečko vypadat. Pak už byl jen krok k tomu, abych si Petra po deseti letech chození vzala. Žádost o ruku byla romantika. V restauraci před kamarády a sourozenci mě požádal o ruku. Všichni brečeli a pak se pilo a pilo. :-) Nedávno jsme oslavili pět let od svatby.

Martina už je také vdaná. Ona má kluka a já malou holčičku. Kdo ví, jestli se ti dva nedají jednou dohromady.  :-) Ne vždy vydrží dívčí kamarádství, když se mezi ně připlete mužský. Myslím, že jsem měla obrovské štěstí, že mi zůstala kamarádka i láska. Za to Martině velký dík.

Uživatelce Tumik děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce