Romantika jak má být (Luciasek84)

Vždy jsem byla a asi budu velký romantik, co na svět nahlíží s růžovými brýlemi - potkám báječného chlapa, vezmeme se, pořídíme si děti, domeček a zůstaneme spolu napořád :). Nežít v této iluzi, nikdy bych nemohla do jakéhokoliv vztahu jít naplno. Tak se mi, prosím, nesmějte. Svatební šaty jsem měla namalované snad už ve druhé třídě a strašně moc jsem si přála stát se tou bílou princeznou, za kterou přijede princ na bílém koni. Z koně jsem nakonec slevila, ale že svatba musí být pohádková, to věděl nynější manžel snad od prvních týdnů našeho vztahu. Divím se, že neutekl. :)) A svatbě předchází neméně důležitá část, žádost o ruku. Nikdy jsem ani slovem nezmínila „už bychom se měli vzít“, trpělivě jsem vyčkávala a nakonec se z toho stal nejkrásnější den, který jsem do té doby zažila.

Pamatuji si to jako dnes, byl to zcela obyčejný pátek. Tom tvrdil, že má lístky do divadla, že je dostal od práce a že by se hodilo tam jít, protože se jedná o firemní akci, takže se hezky pobavíme, najíme a půjdeme domů. Podmínkou bylo slušné oblečení. To, že z něj nemůžu vytáhnout přesný název představení na jaké jdeme, mi nepřišlo divné, protože co byste chtěli od chlapa. V pátek jsem byla normálně v práci, ale musela jsem končit dřív, ve tři hodiny mě Tom vyzvedával z práce. Moc mu to slušelo - košile, kravata, oblek.

Vyrazili jsme a cestou jsem se ptala, jestli nezapomněl lístky, kam vlastně jdeme a jestli už konečně od někoho zjistil, co za představení nás čeká. Tom podivně zamlklý jen odpověděl, že je to nějaká show podobná Krausovi, jako Uvolněte se, prosím, někde na Vyšehradě. Nejeli jsme autem, takže nás čekal výšlap pěšky nahoru. Cestou už mi začalo být divné, že nikde nevidím firemní auta. Dvakrát jsem se ptala, jestli nejdeme špatně, že nikoho z jeho kolegů nevidím a kde asi tak na Vyšehradě bude nějaká budova s divadelními prkny. Dorazili jsme nahoru a chaoticky přebíhali z trávy na trávu, snad za účelem obdivovat sochy. Já koukala na hodinky a skoro už zoufale vysvětlovala, co proboha vyvádí, že nestihneme začátek a ať někomu zavolá, když neví, kde to je. Byla docela zima, takže jsem byla docela zmrzlá. Koukla jsem na Toma a na ten pohled nikdy nezapomenu. Rozhlížel se kolem sebe, byl úplně bílý, nervózní, vyplašený, prostě mimo. Já zkameněla na místě a od té doby je všechno jak v mlze. Stáli jsme na takovém ostrůvku s výhledem na Prahu, kolem nás chodili lidi, Tom si přede mě klekl, vyndal krabičku s prstýnkem a cosi mi říkal. Nepamatuji si ani jedno slovíčko z celé té řeči, byla jsem totálně mimo, slzy mi tekly po tváři, koukala jsem na něj a v tu chvíli jsem věděla, že to je ten nejbáječnější chlap na celém světě. Na otázku, zda si ho vezmu jsem odpověděla ano, nechala si navléknout nádherný prsten a pak jsme asi půl hodiny stáli na místě, objímali se a mrzli. :)

Začalo to do sebe všechno zapadat jako puzzlíky. Ale tím náš den nekončil. Přesunuli jsme se do nedalekého hotelu kde jsme měli objednanou hodinovou masáž ve dvou při svíčkách, poté jsme sešli do restaurace, kde na nás čekal číšník s kuchařem, objednali jsme pětichodové menu s lahví vína a on nám nabízel ty nejvybranější pochoutky. Bylo to dokonalé, já byla strašně šťastná, pochutnávali jsme si. Pomyslnou třešinkou na dortu byl číšník, který Tomovi přinesl obrovský pugét růží, který mi ještě dodatečně Tom předal.

Připravené to měl můj budoucí manžel dokonale. Už ráno prý letěl do hotelu, donesl tam růže, zaplatil rovnou celý večer, ať už pak nikdo nekazí romantické chvíle placením, poučil číšníka, kdy má růže donést a pak prý jel do práce, kde celý den vůbec nic nedělal, protože takhle nervózní nebyl ani při jeho maturitě. Nevím proč, snad se bál, že bych ho odmítla, ale takto krásnou žádost jsem si snad ani nepředstavovala. A předběhnu událostem, když prozradím, že podobně krásně a romanticky se nesla celá naše svatba.

Uživatelce Luciaseek84 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.