Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak jsem sundala růžové brýle (Radana123)

Jsem matka samoživitelka, mám pětiletého synka. S jeho otcem jsme před narozením byli spolu 9 let, dítě se nedařilo, a když jsme se jednou pohádali a rozcházeli se, tak při udobřování jsem otěhotněla.

Myslela jsem si, že partner bude hodným tatínkem, ale o synka se moc nezajímal, křičel na něj, neustále jsme se hádali, tak jsem přítele vystěhovala a chlapy nemohla ani vidět. Dnes malého vidí jen, když mu důrazně telefonem připomenu, že má synka, který ho chce vidět a i jeho rodiče. Neustále si vymýšlí důvody, proč by jej neměl vidět.

Zvykla jsem si na samotu, hádky mi teda vůbec nechyběly. Přistěhoval se k nám zase zpátky můj tatínek, který mi vypomáhá.

Jednou mi psala kamarádka, jestli nemám zájem se seznámit s jejím sousedem. Tak jsem kývla, poslala mi jeho nick na skype a začali jsme si psát. Psali jsme si, jak malý usnul, dlouho do noci a každý den. Vyměnili jsme si přes PC fotografie a líbil se mi. Chtěla jsem, aby za mnou přijel, ale měl neustále výmluvy. Nemá řidičák a vlakem je to přes dvě hodiny s dvěma přestupy. Musím napsat, že jsem se do něj platonicky zamilovala.

Pak měl nemocenskou, prý bude delší, jelikož měl úraz na ruce, tak jsem to už nevydržela a napsala mu, že za ním dojedu. Od rána jsem byla nervózní, a ani jsem nejedla. Po cestě jsem se stavila za kamarádkou a s ním jsem měla sraz na náměstí. Byl tam... Šli jsme si sednout, já byla tak nervózní, že jsem ani mluvit nemohla. Jakmile mu končily vycházky, odvezla jsem jej domů a odjížděla za synem.

No, jásala jsem, jak jsem byla ze setkání nadšená.

No, ale už mě to přešlo a vystřízlivěla jsem. Totiž jsme se neustále domlouvali, kdy za mnou přijede. Chtěla jsem vědět, jak bude reagovat na syna. No, ale on se nenápadně na skype vyptával, jestli bude to ono a jestli budeme sami, bez malého. Tak mi to vzalo náladu. Potřeboval mít písemně, že budu povolná. Nejsem tohoto typu, tak jsem ho odpálkovala.

Inzerce

Tak jsme psali, ale jakmile jsem psala něco o malém, co mě trápí, tak napsal jen: Tak jo. A konverzace pak začala být tohoto typu:
A povíš mi něco?
A co máš na sobě?
No, spíše asi potřeboval erotiku přes skype. Ale já hledám muže pro život, pro rodinu. Což v dnešní době není vůbec jednoduché. Ale rozhodla jsem se mu dát šanci, že se třeba mýlím.

Jednou jsem mu napsala, že ho přijedeme přepadnout i s malým. Napsal jeho obvyklé: Tak jo. Další den nepsal, já naštěstí nikam nejela a pak mi psala v pátek kamarádka, že se od jeho bratra dozvěděla, že za ním dojela ženská, o které tvrdil, že se s ním rozešla. Tak jsme obě byly v šoku a moje zamilovanost mě dokonale přešla a zase jsem na chlapy zanevřela. Ještě, že jsem za ním nejela!

Inzerce

Uživatelce Radana123 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Jak jsem sundala růžové brýle (Radana123) - diskuze

  • Úplně mi tím seznamkovým chlapem připomínáš mého bývalého.. Akorát s tím rozdílem, že chtěl hrozně děti, ale v konečném důsledku bych na ně byla sama a pro něj to byla jen taková další meta v životě.. Na štěstí jsem si brejličky sundala taky zavčasu, než jsem mu to malé dovolila! Dva měsíce po odpálkování tohole jsem poznala svého současného přítele a musím říct JE TO JAK NEBE A DUDY! Člověk nikdy neví, kdy se to štěstíčko usměje  
    spinisek   | 08.12.2012 10:30:01
    Reagovat | URL příspěvku
  • Určitě se brzy objeví chlap, který bude mít rád vás oba. A každá zkušenost(byť i špatná) je na něco dobrá
    tygřímáma   | 08.12.2012 09:33:54
    Reagovat | URL příspěvku
  • ahoj, zatím si neměla na chlapy teda moc štěstí, to je pravda. Ale ono to jednou přijde, neboj !!!!!
     
    lucie73   | 07.12.2012 08:57:51
    Reagovat | URL příspěvku
  • To, co popisuješ je bohužel naprosto typické pro dnešní dobu. Občas mě to mrzí, že se v této době vyskytuji i já :o), protože ani mě to příliš nesedí.

    Doufám, že se na tebe někde nějaké to štěstíčko usměje, že na tebe nějaké to štěstíčko čeká. A jestli ne, tak si pamatuj, že to největší štěstíčko máš už doma!
    Buik   | 07.12.2012 07:18:23
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce