Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak jsem si počkala na první pusu (Evulik25) - vítězný text měsíce července!

Opačné pohlaví jsem vzala na vědomí až na střední škole, dnešní holky by mne nejspíš měly za blázna. :-) Na základce za mnou sice někteří chlapci pálili, ale já se jejim marným pokusům o sblížení jen smála a mým největším úletem byl výlet na loďce s jedním hochem, samozřejmě v doprovodu kamarádky. Prožili jsme bláznivé chvilky na nedalekém rybníku a při další příležitosti mě chtěl onen chlapec políbit. A tady nastal kámen úrazu po dlouhá léta. Já si svou první pusu totiž chtěla opravdu užít a věnovat ji jen opravdu tomu pravému… 

V prvním ročníku se mi líbil jeden tmavooký kluk, jmenoval se Tomáš, a když jsem ho pak jednou potkala na zábavě v nedaleké vesnici, byla jsem štěstím bez sebe. Tu noc jsem si zatančila první ploužák, k mému úžasu jsem se totiž Tomovi líbila i já. :-) Slovo dalo slovo a na další den jsme si domluvili rande. Vyšli jsme si na procházku a taky navštívili místní kino. Když nastal čas loučení, Tomáš se automaticky sklonil a čekal, že zareaguji, jak si přeje. Co to? Mám se líbat na první schůzce? To přece nemůže myslet vážně? Takové myšlenky se mi honily hlavou, Tomovi jsem rychle podala ruku a vesele se rozloučila s přáním, že bych ho zase ráda viděla. Jak správně tušíte, už jsme si schůzku nikdy nezopakovali. Chvilku jsem byla smutná, ale pak jsem si moudře řekla, že kdyby o mne stál, vydržel by počkat na tu pravou chvilku a brzy jsem ho pustila z hlavy.

A tak to se mnou pokračovalo celou docházku na střední škole. Nevěříte? Říkám vám čistou pravdu. Kamarádky ze mě měly a mají legraci dodnes. Dodnes vzpomínají na všechna ta randíčka, která skončila na stejném bodě. Občas jsem dlouho dumala, proč ti chlapi se vším tak spěchají, copak mě nechtějí nejdřív trošku poznat? Byla jsem a stále jsem velká idealistka se spoustou snů a vlastně i trošku tvrdohlavá, neboť jsem ani o píď nechtěla slevit ze svých nároků.  

Takže jsem čekala a čekala na pana pravého, který pro mě bude mít pochopení a světe div se, ve svých jednadvaceti letech jsem potkala Lojzu. Jak už to tak chodí, byl to kamarád kamaráda a tak jsme se všichni sešli na jedné akci, kde jsme hráli kuželky. Všimla jsem si, že po mě Lojza pomrkává, takže jsem jeho směrem utrousila pár milých poznámek. Další den jsem s kamarádkami odjela stanovat a za dalších pár dnů jsem nemohla uvěřit vlastním očím, přijeli nás navštívit kamarádi a s Lojzou v patách. Úžasně jsme se bavili, nasmáli se a tu se stalo, že jsme jeden večer při ohýnku zůstali sedět jen Lojzík a já. Bavili jsme se o všem možném snad dvě hodiny a pak teprve zhruba kolem půlnoci si dodal odvahy a zeptal se, zda bych s ním někam nešla. Jeho modrým očím nešlo odolat a tak jsem souhlasila. Tentokrát ale bylo všechno tolik jiné! Lojza si dal práci s vymýšlením programu, žádná obyčejná vycházka, každá naše hodinka byla promyšlená do posledního detailu. Moc jsem si naše první rande užila, ale ke konci ve mně hrklo a obávala jsem se dalšího zklamání. Nemyslete si, Lojza si pusu samozřejmě přál a byl stejně udivený jako ostatní, že se cukám. :-) Ale jako první se nevzdal! Randili jsme téměř každý den, po měsíci jsem se uvolila a venku jsme chodili ruku v ruce. :-) :-) :-) Jak byl Lojza blažený. A vždycky, když si někdo stěžuje na nezájem dívky, tak se Lojza směje a všem vykládá, že čekal čtyři týdny na to, než ho vůbec vezmu za ruku. Náš románek plynul hezky dál, chodili jsme do kina, na výlety, v pátek večer jsme obvykle zapadli do nějaké kavárny a vykládali a vykládali. Konečně jsem cítila, že mě dostává ten pravý a 20. září, v den kdy Lojza promoval na vysoké škole, jsem ho sama od sebe políbila. Nikdy na tuhle chvíli nezapomenu, protože byla naprosto kouzelná a já si připadala jako v pohádce. Že se z Lojzy stal za pár let můj manžel, už víte a možná si teď říkáte, jak jsem hloupá, když jsem za celý svůj život políbila jen jednoho muže.  Ale víte co? Já to tak chtěla! A moc. :-)

Uživatelce Evulik25 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Jak jsem si počkala na první pusu (Evulik25) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí
  • Krásné      mas muj hlas 
    Bea-Matyas   | 03.08.2012 08:10:00
    Reagovat | URL příspěvku
  • Tak já také dlouho čekala a poprvé to bylo dlouho po dvacítce...chodili jsme spolu půl roku. Jsme spolu 13 let, máme krásnou dcerku a s jiným jsem nic neměla ani on. Asi jsme na dnešní dobu oba divní. Ale je to tak.
    lnova1   | 02.08.2012 20:49:37
    Reagovat | URL příspěvku
  • Tak jsem až brečela dojetím že i tohle může existovat. Je to krásné, možná to bude nít divně, ale takhle nějak by měly vznikat vztahy které mají pevný základ a které něco vydrží. Ne se znát půl roku, hned se vzít a mít dítě. I když neříkám že i takovýhle pár spolu může vydržet. No, přeji vám ať si užíváte jeden druhého a před Lojzou opravdu klobouk dolů  

    P.S. já spíš nechápu jak jsi to mohla vydžet ty     Já totiž abych se s tím člověkem dokázala nějak zblížit tak musí fungovat především chemie. A pak bych nevydržela já. Ale týká se to pouze líbání, na to "poprvé" musel můj přítel čekat 8 měsíců a už mi bylo 18!!! Dnešní mládež by si klepala na čelo  
    luciasek84   | 01.08.2012 13:45:04
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce