Jak jsem si počkala na první pusu (Evulik25) - vítězný text měsíce července!

Opačné pohlaví jsem vzala na vědomí až na střední škole, dnešní holky by mne nejspíš měly za blázna. :-) Na základce za mnou sice někteří chlapci pálili, ale já se jejim marným pokusům o sblížení jen smála a mým největším úletem byl výlet na loďce s jedním hochem, samozřejmě v doprovodu kamarádky. Prožili jsme bláznivé chvilky na nedalekém rybníku a při další příležitosti mě chtěl onen chlapec políbit. A tady nastal kámen úrazu po dlouhá léta. Já si svou první pusu totiž chtěla opravdu užít a věnovat ji jen opravdu tomu pravému… 

V prvním ročníku se mi líbil jeden tmavooký kluk, jmenoval se Tomáš, a když jsem ho pak jednou potkala na zábavě v nedaleké vesnici, byla jsem štěstím bez sebe. Tu noc jsem si zatančila první ploužák, k mému úžasu jsem se totiž Tomovi líbila i já. :-) Slovo dalo slovo a na další den jsme si domluvili rande. Vyšli jsme si na procházku a taky navštívili místní kino. Když nastal čas loučení, Tomáš se automaticky sklonil a čekal, že zareaguji, jak si přeje. Co to? Mám se líbat na první schůzce? To přece nemůže myslet vážně? Takové myšlenky se mi honily hlavou, Tomovi jsem rychle podala ruku a vesele se rozloučila s přáním, že bych ho zase ráda viděla. Jak správně tušíte, už jsme si schůzku nikdy nezopakovali. Chvilku jsem byla smutná, ale pak jsem si moudře řekla, že kdyby o mne stál, vydržel by počkat na tu pravou chvilku a brzy jsem ho pustila z hlavy.

A tak to se mnou pokračovalo celou docházku na střední škole. Nevěříte? Říkám vám čistou pravdu. Kamarádky ze mě měly a mají legraci dodnes. Dodnes vzpomínají na všechna ta randíčka, která skončila na stejném bodě. Občas jsem dlouho dumala, proč ti chlapi se vším tak spěchají, copak mě nechtějí nejdřív trošku poznat? Byla jsem a stále jsem velká idealistka se spoustou snů a vlastně i trošku tvrdohlavá, neboť jsem ani o píď nechtěla slevit ze svých nároků.  

Takže jsem čekala a čekala na pana pravého, který pro mě bude mít pochopení a světe div se, ve svých jednadvaceti letech jsem potkala Lojzu. Jak už to tak chodí, byl to kamarád kamaráda a tak jsme se všichni sešli na jedné akci, kde jsme hráli kuželky. Všimla jsem si, že po mě Lojza pomrkává, takže jsem jeho směrem utrousila pár milých poznámek. Další den jsem s kamarádkami odjela stanovat a za dalších pár dnů jsem nemohla uvěřit vlastním očím, přijeli nás navštívit kamarádi a s Lojzou v patách. Úžasně jsme se bavili, nasmáli se a tu se stalo, že jsme jeden večer při ohýnku zůstali sedět jen Lojzík a já. Bavili jsme se o všem možném snad dvě hodiny a pak teprve zhruba kolem půlnoci si dodal odvahy a zeptal se, zda bych s ním někam nešla. Jeho modrým očím nešlo odolat a tak jsem souhlasila. Tentokrát ale bylo všechno tolik jiné! Lojza si dal práci s vymýšlením programu, žádná obyčejná vycházka, každá naše hodinka byla promyšlená do posledního detailu. Moc jsem si naše první rande užila, ale ke konci ve mně hrklo a obávala jsem se dalšího zklamání. Nemyslete si, Lojza si pusu samozřejmě přál a byl stejně udivený jako ostatní, že se cukám. :-) Ale jako první se nevzdal! Randili jsme téměř každý den, po měsíci jsem se uvolila a venku jsme chodili ruku v ruce. :-) :-) :-) Jak byl Lojza blažený. A vždycky, když si někdo stěžuje na nezájem dívky, tak se Lojza směje a všem vykládá, že čekal čtyři týdny na to, než ho vůbec vezmu za ruku. Náš románek plynul hezky dál, chodili jsme do kina, na výlety, v pátek večer jsme obvykle zapadli do nějaké kavárny a vykládali a vykládali. Konečně jsem cítila, že mě dostává ten pravý a 20. září, v den kdy Lojza promoval na vysoké škole, jsem ho sama od sebe políbila. Nikdy na tuhle chvíli nezapomenu, protože byla naprosto kouzelná a já si připadala jako v pohádce. Že se z Lojzy stal za pár let můj manžel, už víte a možná si teď říkáte, jak jsem hloupá, když jsem za celý svůj život políbila jen jednoho muže.  Ale víte co? Já to tak chtěla! A moc. :-)

Uživatelce Evulik25 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.