Osudové E - rande (Liberte)

Kdysi, už nevím kdy, jsem se v práci nudila, a protože jsem měla vlastní kancelář, kde mě nikdo nemohl jen tak překvapit, začala jsem jednoho dne surfovat po internetu. Od běžných novinových stránek přes různé blogy jsem objevila chat. Prohlížela jsem si místnost po místnosti a nakonec zakotvila v místnosti pro starší třiceti let. Postupem času jsem se stala lehce závislou a každý den se těšila na novinky od imaginárních známých, nadbíhání imaginárních svalovců a prostě na různé drby:-D.

Všimla jsem si, že pár mužských přezdívek je mezi dívkami doslova na výsluní a většinu z nich jsem raději ignorovala, ať někomu nepřekážím nebo nechtěně nezaujmu apod. Bylo tam cítit hodně sexuálního napětí a z občasných srazů jsem pochopila, že to lidé brali mnohem vážněji, například si tam klidně našli milence. Po jednom nicku tam startovaly všechny ať vdané či svobodné a já se jen bavila tím, jak je krásně slušně a s úsměvem drží dost daleko od sebe. Viditelně se tam chodil jen pobavit jako já a nic od toho nečekal. Bavilo mě s ním občas chatovat a dělat si legraci.

Pak na obrazovce zablikala památná věta, odpověď jedné dravé paní na otázku, s kým by šel na rande. Neznámý napsal: „Šel bych na čaj se štíhlou, asi 175 cm vysokou dívkou s dlouhými hnědými vlasy a zelenýma očima“.

Nemělo to na mě bliknout zrovna v tu chvíli, kdy jsem se zaujetím rozjímala nad tím, že mě opravdu sežerou Němečtí ovčáci :-). Hned jsem napsala bez váhání: ,,Kdy a kde? Odpovídám popisu:-)."

Sešli jsme se. Na veřejném místě, odpoledne, prostě přesně podle všech bezpečnostních pravidel. Hned jsme si uvědomili, že se známe od vidění z různých recepcí a dalších tak nesmyslných akcí, ujistili se, že jsme vážně rozvedeni, přiznali se navzájem, že sice jsme se na sebe koukli, ale za a) jsme nebyli svobodní a za b) jsme většinou byli na konkurenčních stranách. Po urovnání všech těchto věcí na správnou míru jsme strávili krásný večer a úžasnou jen propovídanou noc u něj v bytě. Dost udiveně a zároveň spokojeně koukal, když jsem si ve 4 ráno objednala taxi a odjela domů bez jakéhokoliv náznaku touhy po dalším sekání, polibku, apod.

Druhý den jsem si říkala, že už ho asi nikdy neuvidím. Jenže zazvonil telefon a viděli jsme se čtrnáct dnů každé odpoledne. Pak jsem dostala před odchodem v autě pusu a den na to padl dotaz, jestli s ním nechci bydlet. Odpověděla jsem jen, ať se zeptá za měsíc. Po měsíci to byla zbytečná otázka, protože jsme spolu bydleli. Po třech měsících jsme se rozhodli pro svatbu a jen čekali, až po létě vyřídíme papíry a najdeme vhodný termín.
Věděli jsme oba, že rozvést se je jednoduché a tak nám nedělalo problém se bavit o svatbě po tak krátké době od seznámení, navíc jsme oba věděli, že vztah není jen o zamilovanosti, ale o spoustě dalších a ne vždy třeba milých věcech, o kompromisech atd..

Svatba proběhla podle nás, malinká, klidná, jen ani jeden nevíme v  jakém roce :-), ale to není podstatné. Pořád máme klid a pohodu a nějak nás nic nerozhazuje, kromě těch dvou dárečků, co jsme si spolu pořídili. On chtěl holku, já kluka a tak máme pro jistotu oba.

PS: v chatovací místnosti, když přišli na jednom srazu na to, že jsme spolu a budeme se brát, se s námi skoro všechny ženy a i dost mužů přestalo bavit:-), alespoň nás tím zbavili závislosti.

Uživatelce Liberte děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.