Moje pražské randění (Borda)

Jako holka po škole jsem u nás doma nemohla sehnat práci, a tak jsem se rozhodla zkusit štěstí jinde a začala jsem pracovat v bance v Praze. Bydlela jsem na ubytovně, peníze stačily tak akorát, nic mi nechybělo. Jednou za 14 dní nebo podle potřeby jsem jela v pátek domů, abych si vyprala, nabrala zásoby, viděla rodinku a kamarádky a v neděli zase mazala zpátky.

V lednu 1999 jsem jako obvykle nestíhala a na nádraží jsem doběhla chvilku před odjezdem autobusu. Místenku jsem neměla, a tak jsem byla nucena dvě hodiny v autobuse stát. Stála jsem ve frontě a koukala kolem sebe. Nevím proč, ale zaujal mě kluk v červené bundě, s igelitkou v ruce a krásnýma očima, který stál v řadě kousíček za mnou. V uličce autobusu jsme se pak mačkali vedle sebe. Z dlouhé chvíle jsme se dali do řeči a cesta rychle utekla. Stačil mi říct, že se jmenuje Martin a že příští týden nepojede, ale za 14 dní se bude těšit.  Tu neděli jsem byla u autobusu včas. A byl tam i on. Tentokrát jsme si sedli, povídali si a domluvili si schůzku.

Ten den, kdy jsme se měli sejít, jsem vyzkoušela všechny dostupné kosmetické a oděvní vymoženosti, abych byla krásná. Protože jsem všude ráda včas, přišla jsem brzy a zpovzdálí pozorovala okolí a bála se, že nepřijde. Ale přišel!

Povídal, že v metru dostal lístky na nějaký koncert, tak bychom se tam prý mohli jít podívat. To jsme ale netušili, že je to nějaké duchovní setkání a my dva se tam nebudeme hodit. Chodili tam lidé v bílých hábitech, hráli na píšťalku z mušle a zpívali alelujá. Tak jsme radši se smíchem utekli. Chodili jsme noční Prahou a bylo nám krásně. Na Václaváku jsme si dali večeři a v metru při loučení jsem dostala první pusu. Vyměnili jsme si pak ještě telefonní čísla do práce (mobily jsme ještě neměli). Randili jsme pak v Praze ostošest. Jako voják základní služby sloužil u hradní stráže, takže Hrad a vlastně celou Prahu dobře znal, tak mi jí ukazoval. Toulali jsme se starou Prahou i novými čtvrtěmi a bylo to úžasné období. Občas se nám podařilo dostat některého ze spolubydlících pryč a pak jsme si užívali jeden druhého.

Potkali jsme se v lednu a v červnu se navzájem představili rodičům. Moje tchýně vzpomíná, že už někdy v dubnu začala mít podezření na nějakou ženskou, když se jí synek zeptal, jaké oblečení je vhodné do divadla. Poprvé jsme spolu šli na Charleyovu tetu do divadla ABC. V Praze jsme spolu zůstali dva roky. Potom se Martin rozhodl, že vydělá  peníze a odjel do Ameriky. Já tu na něj rok čekala. Protelefonovali jsme plno peněz, proseděli spoustu času u počítače, ale zvládli jsme to. Po jeho návratu jsme se z Prahy vrátili zpátky
do Jižních Čech.

Nakonec jsme se prorandili až ke svatbě, třem úžasným dětem, domečku a je nám spolu moc fajn. A já jsem moc ráda, že jsem v lednu před 13 lety tím autobusem do Prahy jela.

Uživatelce Borda děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Moje pražské randění (Borda) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, zajímá mě, jestli mám zpětně právo na rodičovský příspěvek na 1. dítě, když se mi narodilo druhé. I přesto, že jsem si hned po zjištění druhého těhotenství předělala rodičovský příspěvek na jeho maximální možnou částku (11. 500 Kč měsíčně), i tak jsem přišla z balíčku na 1. dítě o 1/3 peněz. Díky za odpověď.

Dobrý den, bohužel – RP se čerpá vždy pouze na nejmladší dítě v rodině. To, co jste nestihla vyčerpat zůstává státu.

Mgr. Věra Tautová, DiS. | Babyonline | dnes, 08:59
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Zavřít reklamu
Inzerce