Moje studentské randění (Tygřímáma)

Svoje mládí jsem prožila v Písku, ve městě studentů a vojáků. Alespoň před mnoha léty to platilo. Po skončení základní školy jsem v září 1984 nastoupila na Střední zemědělskou školu, obor chovatel. A protože jsem měla špatné spojení domů, čekal mě internát. Moc jsem se netěšila. To jsem ale netušila, že mě čekají báječné 4 roky.

V 1. ročníku to bylo jen poznávání Písku, "oťukávání" vychovatelů, co si smíme a nesmíme dovolit a dospělácké řeči ve společnosti spolužáků. Výrazný zlom nastal ve druháku s nástupem do tanečních. Kromě našich o rok starších spolužáků s námi chodili kluci z lesnické školy. Bez mučení přiznám, že ta uniforma má pro mě něco do sebe. Však taťka byl taky hajný, takže to máme v rodině.

Zhruba v polovině tanečního kurzu mě požádal o tanec. Nebyl to žádný Belmondo, ale byl chytrý, vtipný, galantní. No prostě jsem se zamilovala až po uši. Jirka byl o 1,5 roku starší, bydlel kousek od Rakovníka a já měla oči jen pro něho. Protože lesáci bydleli na privátě, každé ráno mě vyzvedával u intru a chodili jsme společně do školy, které spolu téměř sousedili. Každý měsíc mi v den našeho seznámení donesl kytičku, rozmazloval mě kosmetikou z Tuzexu. Dnes už si mýdlo FA koupím v každém supermarketu.:-))) Chodili jsme spolu do kina, líbali se za rohem internátu, občas jsem kvůli němu přišla i pozdě. Pak nastal trest - úklid tehdy nově postavené budovy KSČ. Dnes mi to přijde hrozně úsměvné.

Pak nastala Jirkova maturita, kterou hravě zvládl. Na předání maturitního vysvědčení jsem poznala Jirkovy rodiče. Byl to taky jeden jediný den, kdy jsem byla za školou, ale vám to říct můžu, už je to promlčené. Rodiče byli moc milí. Společně jsme byli na slavnostním obědě v nejlepším píseckém hotelu. Dodnes si pamatuju, jak jsem z toho byla nervózní.

Celé prázdniny jezdil Jirka k nám a moji tolerantní rodiče to snášeli bez větších připomínek. Díky jim za to. Rozčarování přišlo koncem léta - povolávací rozkaz. A až do Michalovců. A tak jsem v září nastoupila do 4. ročníku a Jirka do kasáren. Přestože nebyly mobily, Facebook, icq, skype a další vymoženosti dnešní doby, byli jsme denně ve spojení díky dopisům. Pošta z nás musela být nadšena.

Postupem doby ale naše korespondence řídla a řídla, až ustala úplně. Já jsem začala randit s někým jiným a od Jirky mi po nějaké době přišlo svatební oznámení.

S odstupem času na toto období vzpomínám strašně ráda a hned bych si ho zopakovala. A ještě něco vám prozradím. Docela by mě zajímalo, co vlastně dnes Jirka dělá, jak žije, jakou má rodinu.

Uživatelce Tygřímáma děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce