Inzerce
Inzerce
Inzerce

Moje randění (Lucie73)

Mělo by to začínat větou: Rande? Tak to je moc dávno, že už si ani nevzpomínám.

Psal se rok 1992 a mně bylo krásných 19 let. Jela jsem s kamarádkou na folkový festival do Svojšic a tam jsem se seznámila s jedním klukem.
 
Byl to špinavý blonďák s kytarou a nádherným úsměvem. Pořád jsme po sobě pokukovali, usmívali se a bylo to tak moc hezké, až se tajil dech. Na pódiu hráli a zpívali Nedvědi a my s nimi. Bylo to fakt moc krásný.

Ani jeden z nás ale neměl odvahu zeptat se toho druhého na jméno nebo si říct o telefonní číslo. Až když jsme se při odjezdu loučili, vtiskl mi do ruky papírek, na kterém stálo:
 
Až se ti bude zdát, že na světě je málo lásky,
nečekej, vyskoč a zařvi „NEDVĚD"
a vytoč číslo 826359 :-)
Radim
 
Ještě ten večer jsem volala a dali jsme si sraz v Praze na Můstku u metra.:-)
 
Romantika se znásobila spolu s krásnou náhodou, že na místo, kde jsme se sešli, nějaký sprejer nastříkal obrovský nápis LUCIE a tak jsme se tam scházeli pokaždé a rádi.
 
Courali jsme se Prahou, líbali pod Petřínem, chodili do kina, milovali se pod piánem, na které mi hrával a slibovali si lásku napořád.

Ne každá první láska ale končí snubním prstýnkem, a ani my jsme nebyli výjimkou a nakonec jsme se po pár měsících rozešli.  Už nikdy jsem ho neviděla, ale tu básničku co mi tehdy napsal, už budu mít v hlavě napořád.
 
Bylo to moc krásný.

Uživatelce Lucie73 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

 

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Moje randění (Lucie73) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce