Inzerce
Inzerce
Inzerce

Andílek pod lupou (Luciasek84)

Znáte to jistě každá. Dokud je miminko v bříšku, nikdo si nepřipouští možnost, že by se zrovna jeho miminko válelo na podlaze v obchodě, křičelo z plných plic v metru a vlastně všech dopravních prostředcích, odmlouvalo, nejedlo a nedej bože nespalo celou noc od čtvrtého dne narození.:) Kdepak, každá z nás si představuje andílka, který se přijde přitulit několikrát denně, za každých okolností se usmívá, uklízí si hračky a máma s tátou jsou pro něj středobod vesmíru. 

Mám to štěstí, že ručička vah se v našem prvním případě trochu přiklonila na stranu druhou. Ovšem to "trochu" myslím zcela vážně. Neumím si totiž vysvětlit, proč se kdykoliv a kdekoliv, když jsme někde mezi lidmi, z Barušky stane andílek, který si nechá sebrat jakoukoliv hračku a sáhne po jiné, se kterou si v koutku a tiše sama libovolně dlouhou dobu hraje a ke mně se chodí pouze napít, případně zjistit, zda může po stopadesáté osmé ochutnat to kafe, které já piju. Při nabídnutí pamlsku slušně poděkuje, návštěvu přivítá slovy „ahoj“ a loučí se slovy „pápá“. Většina zúčastněných pouze nevěřícně kroutí hlavou, po kom je tak hodná, roztomilá a nikdo si nenechá vymluvit, že je to především obrovská herečka. Její pravá tvář zůstává ukrytá na dobu, kdy jsou doma zavřené dveře a v dohledu je pouze těhotenskými nevolnostmi a hormony ovlivněná máma.
Provedu vás pozorováním, co při troše dobré vůle a během pěti minut, kdy já zrovna těhotensky objímám záchod a je "podezřelé ticho", stihne mé nejroztomilejší dítko. Vše začíná v kuchyni. Vytahané šuplíky, nakousnutá brambora, napůl oloupaná cibule. Formičky na vánoční cukroví rozsypané po zemi, vedle karton mlíka podivného skorokulatého tvaru (a jednou to stejně rupne a pak tu bude tóčo). Nedej bože, když je zrovna vypráno a na sušáku visí prádlo. Také musí vaše dítě nutně každý kolíček vzít a rozpůlit vejpůl?? V obýváku šlapu po panenkách, kostkách, míčkách. Nesnáším lego. Televize hraje na plné pecky a ovládač si důležitě trůní v kočárku, přikrytý peřinkou (neptejte se, jak dlouho se dá hledat blbý ovladač na televizi). S hrůzou v očích mířím do dětského pokojíčku a sama sebe se ptám, jak moc je v naší zemi legální přidusit vlastního potomka.
Baruška však rozhodně není hloupá. Sedí sice v bordelu, který by se dal přirovnat k zemětřesení stupně číslo 8, ale s láskou se ke mně rozeběhne (heč, také už nesnáší lego), otevře svou náruč, obejme mě kolem krku a dá mi obrovskou pusu. Celá rozněžnělá si ji vezmu do náruče, začnu zpívat písničku a zároveň ji lechtám. Má to totiž nejradši. Směje se na celé kolo a já miluju plamínky v jejich očích... vše jsem jí odpustila. Teda až do chvíle než zjistím, že chůvičku najdu večer v odpadkovém koši. :)

Uživatelce Luciasek84 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Andílek pod lupou (Luciasek84) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Pokakavani

| Nikolabi | 24.07.2024, 17:12

Dobry den,

obracim se na Vas s dotazem ohledne syna. V cervnu mu byli tri roky. Mame problem s chozenim na velkou. Loni v listopadu jsme zacali odplenkovavat. S curanim problem ani tak nebyl, sem tam se pocura a to i ted, ale to beru asi jako "normu". Ale bohuzel neni schopen udelat velkou potrebu na nocnik, ci zachod. Vykonava to pouze do kalhot a treba i petkrat za den. Jsou situace, kdy sedi vedle nocniku, nebo je od nej vzdalen opravdu jen kousek a presto se pokaka. Uz od zacatku jsem ho motivovala napr. gumovym bonbonkem, ci nejakou hrackou, ktera se mu libila v kramu, ale bez uspechu. Priznam se, ze posledni dva mesice jsem z toho uz tak zoufala, ze jsem mu dala za to i na zadek. On mi slibi, ze bude chodit kakat na zachod, ale pak se to treba za pul hodiny opakuje znova. Parkrat se stalo, ze tu potrebu vykonal na zachod ci nocnik, ale jen tehdy, kdyz zrovna kakal a ja jsem ho popadla a on to tam dodelal. Vetsinou se to ale pak zastavilo a nelibi se mu to, knoura. Kolikrat i odejde do jine mistnosti a tam se pokaka. Ja na nem samozrejme poznam, ze kaka a kdyz se ho zeptam, tak mi tvrdi, ze ten bobek nedela. Toto se deje i kdyz je napr. u babicky na noc. Myslim, ze jen jednou se stalo, ze sam od sebe sel na nocnik a vykakal se. To jsem zrovna nebyla doma a hlidal ho manzel. Rekla bych, ze je na me celkem dost fixovany. Bohuzel manzel je casto v praci, tak drtivou vetsinu casu je se mnou. Mam jeste starsi dceru (5 let) a ta s tim taky mela trochu problem, v tom smyslu, ze do ctyr let nekakala vubec a vecer, kdyz jsme ji dali plenku na noc, tam se behem chvilky vykakala. To jsme odbourali kolem toho ctvrteho roku. Jinak bych rekla, ze je sikovny. Uz dlouho je schopen se skoro sam uplne oblect, obuje si boty, v pohode se naji. O tom, ze se kaka do nocniku, ci na zachod si povidame nekolikrat denne, myslim, ze toto chape. Ale uz jsme z toho vsichni dost nestastni. V zari by mel nastoupit do statni skolky (a ja do zamestnani), ale obavam se, ze pokud se bude tatkto neustale pokakavat, tak ho odtamtud vylouci. Uz opravdu nevim, co s nim. Prijde mi, ze at se snazim ho presvedcit, aby chodil na zachod, tak stejne dokud nebude on sam chtit, tak se to nezlepsi. Ale pokud by vas napadlo nejaka rada, jak to zlepsit, byla bych za to velmi vdecna. Mockrat dekuji

Dobrý den,

poradila bych vám se s problémem vašeho synka obrátit na dětského klinického psychologa. Pouze na základě dotazu po e-mailu nelze dát jednoznačnou odpověď a ani zázračné rychlé řešení. Je možné, že bude potřeba podrobnější zmapování situace a dlouhodobější vedení, nebo se naopak situace může vyřešit velmi rychle. Obtíže s vyměšováním nejsou ale u batolat nic neobvyklého a objevují se. Mnoho dětí preferuje zejména defekaci (vykonání velké potřeby) do plen a má problém s přechodem na nočník či toaletu. Píšete, že syn je čerstvě tříletý. Kontrola vyměšování souvisí se zralostí nervového systému dítěte a se schopností volního ovládání svěračů. Nervový systém syna nemusí být ještě dostatečně zralý a syn tak není ještě třeba připravený na přechod na nočník či záchod. Určitě bych vám doporučila snížit na něj tlak v tomto ohledu. Váš stres se na něj přenáší, tlakem je i vaše neustálé vysvětlování, kam se potřeba vykonává. To vše syn zcela jistě již ví. Pod psychickým tlakem se obtíže ještě zhoršují a může dojít k rozvoji psychosomatických potíží, které se pak těžce odbourávání. Pokud syn ještě není dostatečně vyzrálý, pak je jedno, jestli se nachází právě vedle nočníku či WC, prostě do něj potřebu není ještě schopen vykonat, nemá nad ní úplnou kontrolu. Častost stolice cca 5x denně i obtíže s použitím nočníku bych vám také doporučila konzultovat s dětským lékařem. Mohlo by se jednat i o projev nějaké potravinové intolerance či alergie a je potřeba to vyloučit, dále je dobré se poradit o vhodném stravovacím režimu a složení stravy, je možné vyhledat i dětského dietního poradce.

Při jednání se synem se určitě zcela vyhněte výčitkám, přílišnému nátlaku i vysvětlování. Ukažte mu, kde je nočník, záchod a podporujte i každý pokus o vykonání potřeby na něj. Nezaměřujte se na neúspěchy, ale pouze na úspěchy, i třeba částečné, kdy se syn k nočníku či záchodu snažil třeba přiblížit, i když to nestihl. Tyto úspěchy "oslavujte", zaznamenejte třeba do kalendáře a na ně se při následné chvále zaměřujte, může být i odměna ve formě sladkosti, hračky apod. Pokud již potřebu vykonává, tak se snažte nepřerušovat mu ji, i když poznáte, že defekuje. On vědomě ví, že má jít na nočník, ale fyzicky to ještě nezvládá. Právě přerušení vykonání potřeby může způsobovat častost stolice, kterou syn nedokončí, protože nemá klid a způsobit např. rozvoj záměrného zadržování stolice a psychosomatické zácpy. Pokud vidíte, že syn kaká, nechte jej stolici dokončit, i když do kalhot, pak jen krátce připomeňte, že je lepší použít nočník a syn se může následně podílet na úklidu (např. odnést znečištěné oblečení do prádla, zkusit vám pomoci utřít případně znečištěnou podlahu atd.). Je potřeba synovi dopřát čas a snížit tlak na něj, také vy se situací přestaňte trápit, zaměřte se na jiné věci, které synovi jdou a že jich v jeho věku není málo. Přeji vám hodně trpělivosti, do září je ještě spousta času a mohli byste situaci zvládnout.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.07.2024, 09:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×