Mé záliby aneb co se člověk naučí na mateřské dovolené (Evulik25)

Koníčků jsem měla vždycky spoustu, od malička jsem dost četla, věnovala se svým zvířatům, navštěvovala různé kroužky, sportovala, ale až na mateřské dovolené jsem zjistila, že mám i tvořivého ducha. Z tohoto zjištění jsem měla velkou radost a ještě větší radost by měla moje učitelka výtvarné výchovy a pracovní činnosti, která mi dávala jedničku na vysvědčení jen s přimhouřenýma očima.

Týdny než se nám narodil Mišulka se vlekly a tak jsem nabídku kamarádky, která začala vyrábět krásné náušnice z korálků, že mě zasvětí do metody ketlování, přijala s nadšením. S její pomocí a velkou trpělivostí, jsem i já dokázala zkrotit neposlušné jehličky a hřebíčky a některé mé výtvory už se šperkům začínaly podobat. :-) Postupem času jsem čím dál častěji sedávala u počítače a objednávala různé barvy a druhy korálků a pokaždé se těšila, až zboží dorazí. Ze začátku mi na materiál stačila větší krabice od čajů, později, když už krabice přetékala a já korálky plnila další a další krabičky se Lojza rozhodl, koupit mi super kufřík, který si kupují spíš domácí kutilové, ale já konečně měla prostor pro desítky sáčků s korálky, řetízky a dalšími potřebami nutnými pro výrobu náušnic a řetízků. Během pár měsíců jsem se zdokonalila natolik, že jsem si troufla pár svých výrobků darovat nejbližším. Byla jsem nadšená, když se v jednom setíku odvážila jít sestra do školy. :-) Téměř pokaždé, když si Míša dával svůj tříhodinový spánek po obědě, jsem se vrhala ke svému kufříku a vyráběla různorodé šperky, které jsme společně s kamarádkou občas i prodávaly. Tahle záliba mi vydržela dodnes a s nadcházejícím létem se opět těším, že si budu moct ke každému tričku vzít jiné náušnice. :-)

Korálky se ale nestaly mým jediným koníčkem. Jakmile jsem zjistila, že něco dokáže i dřevo jako já, navštěvovala jsem papírnictví celkem pravidelně a koumala, co bych mohla zvládnout dál. Vybrala jsem si z kraje ty jednodušší věci, jako decoupage, u nás známou jako ubrouskovou techniku. Začala jsem asi jako většina ostatních, květináčem. Ten první jsem nabarvila namodro a speciálním lepidlem ho ozdobila pomocí ubrousku slunečnicemi. Jak byl najednou hezký a zapadl do naší kuchyně! Rodiče se mi smáli, že si užívám pozdní dětství, ale mě tahle metoda uchvátila natolik, že jsem zkoušela polepit kdeco a své výrobky pak dávala kamarádkám a blízkým pro radost. Naposledy jsem si krapet přikrášlila prostírání.

Dále mě chytly barvičky na sklo, opět jsem začínala jednoduchými vánočními motivy, ale s konturou jsem se sžila celkem rychle a vybarvování už bylo jednoduché, určitě by jej zvládli i školkáčci. :-)

Když už nebylo místo, kde obrázky umístit, rozhodla jsem se přejít na vyšší level a pomocí tvrdé fólie jsem začala vyrábět ozdoby, které se daly zavěsit. O Vánocích se nám tak na lustru houpal veselý andělíček, do ložnice jsem pak stvořila jakousi placku s mořskými motivy a dozdobila korálky.

Když už jsem měla v bříšku Julinku, museli jsme znovu vymalovat dětský pokojíček. Nějaký čas už jsem pošilhávala po šablonách a přála si dětem na zeď namalovat pěkný obrázek. Všude psali, jak je to jednoduché a tak jsem se pustila i do malování. Na první pohled jsem se zamilovala do obrázku Křemílka a Vochomůrky a nechala si podle něj vyrobit šablonu. Jakmile byl pokojíček vymalován, s pomocí nálepek jsem šablonu obtáhla a pak přišlo to nejsložitější, a sice obrázek vymalovat. Myslím, že i tento úkol jsem zvládla se ctí a momentálně se chystám na krtečka, kterého bude mít Míša nad postýlkou.

A na co se vrhnu dál? Strašně ráda peču, nějaké zákusky či buchty zvládám s přehledem už dlouho, ale když jsem viděla poprvé pořad Báječné dorty, rozhodla jsem se, že i tohle umění musím zvládnout a minulý měsíc jsem objednala vše potřebné. Zítra se vrhnu na marcipán a během odpoledne proběhne pokus o můj první potahovaný dort. Tak mi držte palce! :-)

Uživatelce Evulik25 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce