Jaké jsou moje aktivity v těhotenství? (Nadule 1)

Na své těhotenství vzpomínám moc ráda. Neměla jsem de facto žádné větší potíže – až na sem tam bolest zad  a podobně. Nicméně jsem se mohla věnovat spoustě aktivit, stejně jako netěhotná.

Celé těhotenství jsem chodila na břišní tance. To pro mě  byl velký relax a zároveň i cvičení. Hezky jsem si protáhla tělo a kromě pár „hopsavých“ kroků jsem mohla dělat vše. Na poslední hodině jsem byla 2 týdny před termínem porodu. Holky na kurzu, už ze mě byly trochu nervózní.

Protože jsem se pořád cítila velmi dobře, souhlasila jsem i s víkendem v Harrachově, kam jsme jeli s manželovými kolegy z práce a jejich rodinami. Jeden z nich pracoval v té době u záchranky a dokonce si s sebou vzal balíček věcí nutných pro náhlý porod :-)

Nicméně i přes to, že byl tento víkend hodně akční, nebyla žádná taková pomoc potřeba. Užili jsme si výlet k Mumlavským vodopádům, které se mi ohromně líbily. Byla to moje první návštěva v těchto končinách a příroda v okolí Harrachově mě opravdu uchvátila.

Další den jsme vyrazili na Čertovu horu. Plán byl takový, že dojdeme k Mamutímu můstku, tam si dáme nějaké občerstvení v restauraci a pak se vrátíme dolů. Cesta byla celkem dobrá, i když místy náročná. Ale šli jsme pomalinku a hodně odpočívali. Manžel dával velikej pozor, abych to nepřeháněla. Cítila jsem se ale výborně a tak jsme stoupali.

Když jsme dorazili k Mamutímu můstku, zjistili jsme, že tam žádná restaurace ani občerstvení není. To byla trochu zrada, protože jsem s sebou nebrala svačinu pro Kubíka – jen pití. Spolehli jsme se na informace z mapy, kde byla restaurace zakreslená. Naštěstí Kubík ještě jíst nechtěl a tak jsme šli dál. Cesta se hodně zlepšila a tak jsme se rozhodli, že zkusíme pokořit vrchol a že nahoře uvidíme, zda využijeme cestou dolů lanovku. Problém byl v tom, že já mám hrozný strach z výšek, takže lanovka je pro mě noční můra. Ale řekla jsem, že to omrkneme a uvidíme, zda to půjde nebo ne.
Poslední úsek cesty byl zase trochu náročnější, ale těsně pod vrcholem už bylo otázkou cti to dojít :-). Dokonce u lanovky byl i stánek s občerstvením. Ovšem nabídka bagety a sekané mě nikterak nenadchla. V tu chvíli akorát spouštěli lanovku, která jezdila každou půl hodinu a tak jsme se šli zeptat, kolik stojí lístek a já že omrknu, zda to zvládnu.

Přišli jsme tedy k dvěma mužům, kteří pomáhali pasažérům se „nalodit“ a říkáme, že nemáme lístek a co s tím. Ten jeden povídá – to nevadí, stoupněte si sem na značky... a už jsme jeli... Ani jsem nestihla vydat hlásku. Chvíli ve mně byla malá dušička, ale za chvíli jsem se otrkala a dokonce i vytáhla foťák a udělala pár fotek z cesty lanovkou. Byla jsem na sebe pyšná. Protože ač se to nemusí zdát, tak pro mě byl tohle daleko větší výkon než vyšlapat ten kopec pěšky...

Moc rádi jsme taky v průběhu celého těhotenství chodili do ZOO. Kubíkovi se tam moc líbilo a pro nás to byl relax.

Uživatelce Nadule1 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce