Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak jsem k BOLu přišla (Martina85)

Je mi 27 let a dá se říct, že moje generace už vyrostla v éře počítačů a nemá s nimi nejmenší problém. A já jsem i přesto byla až donedávna internetem téměř netknutá.

Když jsem vyrůstala, počítač už nebyl úplně nedosažitelný luxus, ale stále ho ještě neměla skoro každá domácnost jako nyní. A ani u nás doma nebylo peněz nazbyt a vždycky byly potřeba důležitější věci. Takže vlastně poprvé jsem s ním do kontaktu přišla v patnácti letech ve škole, kde jsme jako jeden z předmětů měli informatiku. Učili jsme se psát na klávesnici všemi deseti a taky základy programování. Začínali jsme nejjednodušším programovacím systémem zvaným Karel. Pořád si vybavím, jak na obrazovce pobíhal na malém plácku panáček a stavěl zdi z cihel podle našich pokynů. Docela často se mi chudák zamotal v kruhu a obestavěl sám sebe. Další programy už si nepamatuju, na tohle jsem prostě neměla buňky. A tak jsem si známky zachraňovala psaním na čas, to mi docela šlo. Naštěstí jsme tento předmět měli jen jeden rok.

Když jsem v osmnácti už bydlela sama a chodila do práce, občas mě napadlo, že bych si mohla počítač pořídit. Ale výplata nebyla nijak horentní, musely se zaplatit složenky a vždycky se našla důležitější věc, na kterou bylo potřeba našetřit. Volný čas jsem trávila u televize nebo čtením a hry jsme hráli na Playstationu. Internet by byl asi fajn, ale nechyběl mi.

Po nějaké době jsem změnila práci, začala jsem dělat za barem a veškeré účty se dělaly přes počítač. Tak jsem se s ním zas musela skamarádit. Systém byl naprosto jednoduchý, takže mi naštěstí nedělal nejmenší problém. Byl na něm připojený i internet a tak jsem se s ním na dlouhých nočních směnách začala pomalu seznamovat. A přišla jsem mu na chuť. Obzvlášť hry byly na dlouhých nočních směnách k nezaplacení. Když se ve dvě ráno začaly klížit oči a do konce směny ještě daleko, pustila jsem si třeba online kulečník a o zábavu bylo postaráno. Jen mě kolega musel naučit mazat historii, protože to bylo samozřejmě zakázané.:-)

Sice jsem si na výhody internetu docela zvykla, ale přesto mi až tak nescházel, když jsem odešla pracovat jinam. A když jsem náhodou opravdu něco potřebovala najít, napsat nebo vytisknout, zašla jsem si do internetové kavárny. V té době byly ještě na každém rohu, i když jejich velký boom už pominul.

Až předloni o Vánocích jsem si řekla, že si za úspory konečně pořídím svůj počítač. A tak jsem hned v lednu začala obcházet prodejny elektra a vybírat můj první notebook. Jakou já z něj měla radost, když jsem si ho donesla domů. No ale asi nemusím říkat, že jsem moc nevěděla, co s ním. Zasekla jsem se už na instalování antiviru a to ten prodavač v obchodě říkal, že je to hračka a zvládne to každý. Ještěže byl na asistenční lince tak ochotný kluk a
nainstaloval mi to na dálku sám. A ještě byl tak hodný a zavolal po pár minutách on mě, jinak bych se za náš víc jak hodinový hovor asi nedoplatila. Pak jsem začala pátrat po nejvýhodnějším internetu. Chtěla jsem si noťásek nosit i do práce a tak jsem si pořídila na zkoušku mobilní internet, který byl podle mě za rozumnou cenu. Nějaká povolená kapacita stahování mi moc neříkala a prodavač tvrdil, že je to dost, že mi to bude stačit.

Kamarádka mi hned další den stáhla hru, kterou sama hrála. Jmenuje se Farmerama a je hodně populární. Úplně jsem jí propadla hned první den, hrála jsem ji pak skoro nonstop. Bohužel jen necelý týden, než jsem vyčerpala kapacitu pro stahování na celý měsíc. A tak jsem mobilní internet zavrhla a nechala si domů zapojit pevné připojení. A zase jsem mohla vesele hrát. Bylo až neuvěřitelné, že já, která jsem se celá léta malovala a snídala až v
práci, abych nemusela vstávat ani o vteřinu dřív, jsem byla ochotná si každé ráno přivstat, abych stihla sklidit a znovu zasadit svá pole a obstarat domácí zvířata. Tohle nadšení mi vydrželo skoro dva měsíce, pak mě hra k radosti mého přítele přestala bavit.

Další kamarádka tvrdila, že nemůžu žít bez facebooku a tak mi založila profil. Ale mě prostě tento fenomén minul, nelíbí se mi a asi mu na chuť nikdy nepřijdu. Kromě jména tam nejsou žádné moje údaje a nikdy nebudou. Mám tam tři přátele, které tam tenkrát odsouhlasila a veškeré další žádosti ignoruju. A asi ten profil už vážně konečně zruším, protože mi na mail
neustále chodí nějaká upozornění, o která nestojím.

Přestože mě nechytly žádné sociální sítě, byl počítač velmi často využíván. Pořád bylo co hledat, konečně jsem si udělala pořádek ve fotkách a vůbec jsem zjistila, jak je úžasné mít neustále k dispozici zdroj veškerých informací. Nakonec s námi jel i na dovolenou, když jsme zjistili, že je tam připojení wifi.

Pak jsem otěhotněla a s tím přišla moje potřeba neustále hledat odpovědi na nějaké otázky. A tak jsem se přes všechny možné stránky o těhotenství a mateřství dostala až k Bolu. To bylo někdy v druhé polovině těhotenství a našla jsem zde mnoho užitečných informací. Hledala jsem i jinde, ale stejně jsem se vracela k těmto stránkám, líbily se mi nejvíc.

Potom přišel na svět Kubíček, a jakmile jsme si našli svůj denní rytmus, měla jsem docela dost času, kamarádky ho měly málo, a tak jsem začala zase víc brouzdat po netu a hlavně tady na Bolu. Postupně jsem se začínala orientovat v diskuzích a studovala jsem vizitky, abych aspoň trochu věděla, kdo je kdo. Pak jsem se osmělila konečně se představit a zapojit se do
diskuzí. A tak to postupně přerostlo až v takovou moji malou závislost.

Každé všední ráno vstanu, nakrmím Kubíčka a on si pak spokojeně hraje. Já si uvařím kafíčko a zapínám počítač. Projedu diskuze, mrknu co je nového, na něco odpovím, sama se pochlubím nebo si postěžuju a hned mám o něco příjemnější ráno, i když je třeba teprve něco málo po šesté. Pokud nikam nejdeme, tak mám zapnuto prakticky celé dopoledne a průběžně se kouknu. Snažím se nebýt tu moc dlouho, když je muž už zpátky z práce. Ale stejně většinou neodolám se aspoň večer na chvíli nepodívat, jestli se něco důležitého nestalo. Nějak jsem si zvykla probírat tu věci podstatné i nepodstatné, obracet se o radu a pomoc, protože je tady parta opravdu fajn ženských. Muž ze začátku nechápal a smál se, ale už i sám občas nadhodí, ať se zeptám na Bolu, když něco řešíme.

Nějak si už nedokážu představit být bez počítače a hlavně internetu, jak jsem si na něj zvykla. Podle mě je to jeden z nejlepších vynálezů moderní doby.
 

Uživatelce Martina85 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Jak jsem k BOLu přišla (Martina85) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Vyvoj 14 ti mesicniho syna

| Cucollino | 29.03.2020, 11:38

Dobry den,memu mladšímu synovi za tyden bude 14 mesicu..Mam par obav zda je u nej vse v poradku co se tyka vyvoje.
Mam jeste starsiho syna,u toho resime otazku autismu ci VD,jeste nema stanovenou diagnozu a je mu 4,5 roku..
Co se tyka mladsiho,tak ten se narodil od 14 dni drive,co se tyka motorickeho vyvoje,je zrejmne vse tak jak ma byt,leze po čtyřech,sedi,obchází nabytek,za ruku jde ale nema odvahu se pustit a jit sam.Vsude tedy vyleze na gauc,postel,schody uplne bez problemu uz od 11 ti mesicu..
Spis co me trapi je to zda je to ostatni v poradku..Kdyz mu treba ukazu 5 zvířátek v radě a zeptam se kde je krava,prase,kocka,pes atd tak bez váhání bud schodi nebo vezme do ruky.Kdyz se ho zeptam aniz by je videl tak je videt ze hleda,ale jakmile vidi neco jineho tak si jde proste po svem :-) Kdyz mu reknu dej,bud se zacne rozcilovat ze mi to neda,nebo to po me hodi a parkrat tedy mi to dal do ruky.Ale nejake prines,ukaz to zatim jinak ne..kostky kdyz postavim komín schazuje ale nepostavi.Za to kazde smitko na zemi sebere..Zacina tedy pouzivat na vse ukazovacek autickem jezdi i tim ukazovackem,ale ucelne k ukazovani ho jeste nepouziva,to taky nevim zda je v normlne nebo ne.Co se tyka ocniho kontaktu tak ten je v poradku,je mazlivej,kdyz delam blbinky smeje se,kdyz se mu nevo nelibi da tez najevo,kdyz znizim z dohledu ted jde ke dverim a place.Co se tyka reci,tak po ockovani 1 hexy mi prestal zvatlat,pak zacal po 2 mesicich opet zvatlat,takze jedeme bababa,dadada,dedede,tatata,bada,vaba atd a obcas kdyz teda me vidi tak rika mamama..paci paci umi,papa taky,varila myšička kasicku tez ale udela jen kdyz se mu chce.Co se tyka treba návštěv taky nema problem,je vcelku kontaktni,takze se smeje kdyz se na nej nekdo usmeje,necha se pochovat atd..Ale porad si me hlida.Na fotce ukaze kde je mama a kde je tata a kde je bracha taky uz se nam povedlo..Na jmeno reaguje tez z 90 ti procent,pokud neni nejak zaneprázdněn ..Na starsiho je spise jako lepidlo :-) porad by s nim chtel byt nejak v kontaktu ale kdyz ma starsi špatnou naladu tak se mu to nelibi,samozrejme tahanice o hracky jsou u nas bezna vec.Co ma starsi musi mit i mladsi.Kdyz neni po jeho je tez problem a vyjádří svuj nesouhlas.Co s tyka zvirat,mame dva psi takze s tim problem taky neni..Porad jim zkoumá usi,zuby,oci :-)
Prijde mi jako zvídavé ditko.Posila auticka po zemi,vse musi zmacknou a vyzkouset co to dela a umi.Kdyz mu neco nejde tak se vzteka.A dalsi vec co mne trapi,je to,ze sve jidlo musi mit rozmixovane,kousky nesnese,ale pecivo a mnamky co se mu da do ruky sni bez problemu.
Nevim zda jsem vse popsala srozumitelné ale zajimal by mne Vas nazor zda mam popripade vyhledat i nejakeho odborníka a nebo zda pockat.Vim ze se dela screening ale jen by mne zajimal Vas nazor na dane veci.
Dekuji moc za odpoved.S pozdravem Monika

Dobrý den, pouze podle popisu chování vašeho synka a bez možnosti chlapce vidět, vám nemohu zodpovědně odpovědět na dotaz ohledně jeho vývoje. Vývoj syna by podle některých popisovaných projevů mohl být nerovnoměrný. Píšete ale, že se starším synem chodíte na nějaká odborná vyšetření, je v řešení možnost poruchy autistického spektra. Pokud vám jde o vyloučení obdobných potíží u mladšího chlapce, pak bych vám doporučila dohodnut si konzultace u odborníků, kam chodíte se starším synem, což bych považovala za nejrychlejší řešení. Potom samozřejmě probíhá screening, který pravdivě vyplňte. Zdravím Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 07:52
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce