Posedlá nebo pyšná matka? (Martina85)

„Jsi posedlá dokumentováním všeho kolem Kubíka", prohlásil můj přítel, když jsem mu četla témata této soutěže. Myslel to samozřejmě v legraci a taky jsme se tomu společně zasmáli. Ale já si na to vzpomněla večer, když jsem nemohla usnout a tak jsem se nad tím trochu zamyslela. A musím uznat, že má možná trochu pravdu.

Kubíkovi je půl roku a my máme v počítači asi dva tisíce jeho fotek. Každý záběr fotím totiž na několikrát, že potom vyberu ty nejlepší a zbytek vymažu. Ale copak to jde? Vždyť i ta malinko rozmazaná fotečka má své kouzlo. A hlavně se ten konkrétní okamžik nebude už nikdy opakovat, protože to moje miminko bude už o minutu, hodinu nebo celý den starší, tudíž bude všechno jinak. A já bych chtěla zachytit úplně každý moment a mít tak na něj památku, kdyby se mi nepodařil vrýt do paměti.
Vzpomínám si, jak probíhalo focení u nás doma, když jsem byla malá. To ještě digitální foťák byl pouhým snem, film byl drahý a vyvolání taky, takže se fotily jen výjimečné události jako Vánoce nebo narozeniny. Ale byla to vždycky sranda, než se všichni správně poskládali a pak jsme se museli na povel usmívat, aby to napoprvé vyšlo, protože druhý pokus nebyl. Já jsem tedy vážně vděčná tomu, kdo vymyslel digitál, můžu fotit a nepřemýšlet o tom.
Podobně jako s fotkami to mám i s krátkými videi. Tak například: snažím se zachytit jeho smích, ale když to Kubík uvidí, hned přestane. Podaří se mi to až na počtvrté. Jenže jak mám ty ostatní vymazat? To první nemůžu, tam sebou tak srandovně mrská. Ale na tom druhém zase zvedl ručičku a vypadá, jakoby mi mával, to taky nevymažu. A to třetí už vůbec ne, protože na mě krásně šibalsky mrká. Kdo rozhodne, který z těchto okamžiků nestojí za zdokumentování? No co, tak zase nechám všechny. Ještěže má ten náš počítač tak velkou kapacitu, i když tímhle tempem ho stejně brzy zahltím.
Samozřejmě mám i normální fotoalbum, kam dávám ty nejlepší snímky. Vybrala jsem si k Vánocům klasické album s papírovými listy, žádné plastové ohrádky. Baví mě nalepit si rožky, jak se mi zrovna hodí a vytvářet si tak každou stránku podle svých představ.
A jako poslední z fotek mám vytvořená videa na Hami stránkách a ty rozesílám všem příbuzným a kamarádkám, aby viděli, jak je ten náš chlapeček krásný a šikovný.
Moc jsem si přála knihu Mých prvních pět let, kam bych mohla zapisovat důležité události, tak jsem ji od přátel dostala ještě jako těhotná k narozeninám. Nemohla jsem se dočkat, až se Kubíček narodí a já budu moct zapsat první údaje - čas, míry, pocity. Pravidelně vyplňuji všechny zrovna aktuální kolonky a připisuji poznámky. Ale přišlo mi to málo, přece jen se tam nedá všechno rozepsat. A tak jsem Kubíčkovi začala vést deník, kam mu od narození zapisuji všechny důležité i méně podstatné zážitky a události „jeho slovy“. Tady se můžu vyřádit. Píšu, kde jsme byli na návštěvě, kdo přišel k nám, co jsme kde viděli, co se Kubíček naučil, jakou měl náladu. Takže skoro každý den je co zaznamenat. Nevím, jestli si to jednou bude chtít Kubík přečíst, ale určitě to bude pěkná vzpomínka pro mě, až se k tomu třeba za deset nebo dvacet let vrátím.

A pak schovávám všechny pro mě zásadní věci - pozitivní těhotenský test, kopii těhotenské knížky, lístky do kina, kde jsme byli s mužem den před porodem, pásek a cedulku z porodnice, pozvánku na Vítání občánků, náplast z prvního očkování, krabici od první kaše (to ještě přehodnotím a možná vystřihnu jen přední stranu, aby to bylo skladnější). Samozřejmě schovám první dudlík, až ho budu Kubulkovi měnit, a další takové věci. Mám také noviny ze dne, kdy se narodil a stránku s televizním programem toho dne. Časem to možná budu muset trochu probrat, protože takhle bych si za chvíli musela pronajmout nějaké skladiště. Ale teď se ještě nedokážu rozhodnout, co z toho bych mohla oželet.

Vím, že každý nový den přinese zase něco krásného, ale i tak je mi líto těch, co už jsou pryč a nevrátí se, a tak na ně chci mít aspoň spoustu vzpomínek. Řekla bych, že v tom ale určitě nejsem sama. Co myslíte, jsem posedlá nebo jen pyšná maminka?

Uživatelce Martina85 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč..