Posedlá dietou (Lucie73)

Dieta, to je slovo, které vyvolává v lidech různé reakce. Pro hubené je to něco jako módní výstřelek, velká neznámá nebo nutnost, když se blíží plavková sezóna a svých 50 kg už prostě ukazovat nehodlají. Pro tlusté je to záchrana a nepřítel v jednom, ale pro všechny je to věčné téma.

Já jsem na diety skoro přeborník. Držela jsem ve svém životě spousty diet. Zkusím alespoň naznačit těm, kteří se s tímhle termínem potýkat nemusí.
 
Jako první přišla na řadu:
 
HLADOVKA
 
Když v pubertě začnete držet hladovku, stane se zázrak, zhubnete. Bohužel se zázrak vždycky vymstí. Nebo alespoň v tomhle případě. Zhubnete, zamilujete se, protože v tomhle věku jste vlastně zamilovaní pořád a máte radost, jak snadno to jde. Tenhle pocit se Vám vryje nesmazatelně do kebulí a následně nás provází celý život. Hubená = hladová

Jenže:

Pod tíhou zamilovanosti nevnímáte, že začínáte tloustnout.

I já jsem tloustla a zářila spokojeností. Pak ale najednou přijde pocit probuzení se ze sna. Už nejsem hubená, přestávám být zamilovaná a musím zase hladovět.

Nepovedlo se. Hladovka střídá přežírání se, protože to prostě nejde vydržet.
 
A přišly na řadu experimenty:
 
DIETA VAJÍČKOVÁ
 
Jedla jsem jenom vajíčka a zeleninu. Což o to, vajíčka mám ráda, ale ne, když je jím pořád. Ráno, v poledne, večer...říkala jsem si, jak je možné, že všichni tu dietu znají, všichni jí prošli a pořád jsou tací, co ji doporučují.
Musela jsem to vzdát, začínala jsem mít pocit, že se jednoho dne vzbudím a snesu vejce sama. Chvilku jsem jedla normálně, vesele nabírala nová kila a užívala si blažený pocit zase jíst.
 
VEČER NEJÍST
 
Moderní žena večer nejí. Co na tom, že do rána skoro pojde hlady. Tak jsem nejedla. Ráno jsem šilhala hlady a váha ukazovala, že pouhé nadechnutí se u stánku s párkem v rohlíku mi ukládalo tuky a můj metabolismus stávkoval.
 
ŽÁDNÉ PEČIVO A PŘÍLOHY
 
Další z mých oblíbených diet. Skoro to vypadá jako bych byla posedlá. :-) Pečivo jsem přestala jíst úplně. „Když už, tak už," řekla jsem si.

Samotné párky, bůčky, šunky, sýry a omáčky bez příloh přece zvládnu levou zadní. Stejně mám radši jenom to maso...tak co! No to jo...ale jak dlouho.

I přesto, že jsem se přesvědčovala, že rohlík, takový svinstvo, už nikdy do pusy nevezmu, nakonec mě to zlomilo. Začalo to nenápadně suchary, přešlo na celozrnné pečivo a chleba a co nevidět jsem jedla rohlík s máslem a smutně vzdychala. Zato můj žaludek si lebedil a mozek jásal. Hurá je to zpátky, jde se ukládat !!!!!
 
A pak přišla:
 
DIETA TUKOŽROUTSKÁ
 
Tahle dieta mě příliš neoslovila. Polévka ze zelí byla tak hnusná, že jsem to doopravdy jenom zkusila a šla od toho. Byl to veliký BOOM. Všichni jedli tukožroutskou polévku a já to nechápala. Bylo to tak odporné. Jediné, co mě uklidňovalo a přidávalo na sebevědomí, bylo to, že po ní NIKDO NEZHUBNUL!! (tudíž jsem o nic nepřišla)
 
Další dieta v řadě byla:
 
NORSKÁ KŮRA
 
Naprosto zaručený prostředek, jak zhubnout. A navíc - byl z lékárny!!!! Což je vlastně záruka skoro 100 % kvality. Ó, jak tohle mě poznamenalo.

Zakoupila jsem za několik set prášek, který se po vpuštění do vody měnil v třasavé želé a ke všemu neměl žádnou příchuť, jen barvu hodně řídkého sperma. Jediný způsob, jak se to dalo pozřít, bylo v pomerančovém džusu s představou, že je to džus s dužinou.

K nápoji byl dodáván jídelníček, po kterém by ovšem umřel hlady i otužilý bezdomovec. Vidina blízkého ztracení kil mě však nutila pít ten blivajz a poctivě, opakuju poctivě, jsem držela striktní gramáž jídel. Po měsíci jsem měla být u konce s výsledkem -10 kg. Dole jsem ovšem měla 1,5 kg. Rozplakala jsem se.
 
Přišly na řadu méně hnusné preparáty v podobě léků.
 
ZLATÁ VEJCE
 
„Spolknout a do rána jsi skoro jako Twiggi!" hlásaly všechny kamarádky.

Nenapadlo mě jim nevěřit, a to i přesto, že pořád bojovaly s nadváhou. Je to zvláštní. Sice se občas objevily nežádoucí příznaky v podobě tlukotu srdce jako při infarktu, nespavosti a vysokého tlaku, ale řekla jsem si, že přece něco vydržím.

Ani vejce nepomohla a nakonec jsem to vzdala. Měla jsem totiž i přes zákaz ustavičnou chuť k jídlu. Asi to na mě nefungovalo nebo co.
 
TABLETY LIPOXAL
 
Ty mi dokonce přinesla známá. Jí prý pomohly. Ano, byla štíhlá, ale ona byla vlastně vždycky. Další zázrak, který sliboval, že chuť k jídlu už nikdy nezažiju a stane se ze mě velmi štíhlá a krásná dáma. Nestalo se!!!!!

Nemusím připomínat, že všechny preparáty mě stály nemálo peněz a některé musel dokonce předepisovat doktor. Mám ale hodnou doktorku, která věděla, že kdo chce kam.... a že si musím sama přijít na to, že tudy cesta nevede.
 
MRKVOVÁ ŠŤÁVA
 
Další zaručená metoda, kterou jsem prošla. Věřte nebo ne, ale byla jsem schopná této tekutiny vypít i 3 litry denně. Celá jsem se barvila do oranžova a mrkev jsem nemohla po několika týdnech ani cítit, natož pozřít. Efekt žádný, i přesto, že rady zněly přesvědčivě. Mrkev v podobě husté šťávy zaplní žaludek a nezbyde místo pro ostatní nezdravé pokrmy.

Zaplnila...ale jen do té doby, než se zase chtěla vracet zpět. „A dost, řekla jsem si. Už končím." A nabrala jsem další kila.
 
Vždycky mi přišlo na pomoc těhotenství. To jsem jedla, byla šťastná a měla důvod.
 
Samozřejmě že jsem měla všechno zmáknuté do puntíku. Všechny ty řeči o vyvážené stravě, o malých porcích, o 50krát přežvýkaném soustu a změně životního stylu (jak se tomu dnes vznešeně říká). Nic z toho ale není snadné. Hubeným se to možná snadné zdá: „Tak si to nedáš, no.... jak jednoduché!"
 
Začala jsem ale mít rozum .
 
STOB OBEZITĚ !!!
 
Začala jsem navštěvovat kurzy Stobu - vážení se a focení v kalhotkách a podprsence před zraky ostatních spolubojovnic, odměřování porcí a nekonečné počítání kalorií a kilojoulů. Hurá, funguje to !!!! Ovšem ne na dlouho.

Ono to člověka přestane bavit. Je to úmorné. Připadala jsem si jako cvok. U regálu s jogurty jsem vydržela hodiny při pročítání jejich složení a hledala jsem v miniaturních nápisech slovo kalorie. Parchanti to na ty zakázané věci ale pro jistotu ani nenapsali. To asi proto, abych neměla výčitky. Neměla jsem! A zase jsem přibrala.
 
HLADOVKA
 
Hladovka se průběžně vracela zpátky. Pořád člověk tak nějak nemůže zapomenout na to období, kdy to šlo samo. Nedošlo mi, že mi bylo tehdy 18 a ve 30 letech už to není, co to bývalo, i kdybych sebevíc chtěla.
A tak hladovění střídalo přejídání, až jsem to zase vzdala a jedla normálně.
 
ČÍNSKÁ MEDICÍNA - AKUPUNKTURA
 
Ha, mám to!!!! Tohle musí být tutovka!

Měla jsem o tom načtené snad všechny diskuze a recenze na netu.

Sakra, proč jsem věřila těm, kteří psali, že to pomáhá a hubnou a né těm, co tvrdili, že je to nesmysl a nic to nedělá? Nechala jsem si do břicha, hlavy, nohou a uší napíchat jehly, některé jsem dokonce opečovávala několik dní a čekala, co se stane. Jak správně tušíte, nestalo se nic. Jen krásných 1200,- putovalo do kapsy někomu, kdo s obezitou evidentně nikdy nebojoval a ani to neměl v úmyslu.
 
Nechci, abyste si mysleli, že jsem zešílela. Néééééé, samozřejmě že vím, že hubnutí jde ruku v ruce s pohybem.

A tak jsem běhala, cvičila aerobic, hopsala na Bosu, drtila rotopedy i spiningová kola, jezdila na kolečkových bruslích, někdy i na ledních, plavala jen tak nebo kopala do vody na aqua aerobicu, skákala na trampolíně a nebo se doma ničila sklapovačkami, sedy lehy a nůžkami a dřepovala při večerníčku. Všechno jsem zkusila, ale vždy jen chvilku. Kdybych měla o těch několik kilo míň, tak by mě to možná i bavilo, ale s takovou zátěží to byla strašná dřina, která navíc nebyla vidět. A tak mě nadšení vždycky opustilo dřív, než jsem byla ochotná pokračovat.
 
VÝŽIVOVÁ PORADKYNĚ
 
Poslední člověk, který mi může pomoci. Taky ale chce peníze. Ale věřte , že tlustý člověk by dal cokoliv, a tak jsem šla a peníze jí dala. Ale byly to jediné peníze, kterých nelituju.

Výživová poradkyně mi dala rady, jak jíst a přitom hubnout, v nejlepším případě nepřibírat.  Řekla mi, že bez jídla to prostě nejde a ukázala, že to opravdu funguje. Tolik jídla jako při téhle dietě jsem dlouho nejedla a ono to najednou šlo. Ovšem jen do doby, než si můj mozek zase řekl: „No vidíš, máš to pod palcem. Tak si něco dej!"
 
Je to jako alkoholismus, drogy a tabák, ale horší. Feťákovi vezmete dávku a když ji nemá, odvykne si. Tlustému jídlo vzít nemůžete, musí si zvládnout vzít jen tolik, aby ho to nezabilo.
 
A tak bojuju dál. Jsem ale už chytřejší. Žádné další prachy, žádné léky, koktejly, masti, ani čáry nepomůžou. Jen jíst. Jíst tak, jak všichni radí. 5x denně. Sladké jen dopoledne, k obědu cokoliv ale jen přiměřeně a večer žádná mouka a ovoce.
 
Věta „Snídej sám, obědvej s přítelem a večeři dej nepříteli."  vůbec není hloupá a je dobré se jí držet.
 
Napsala jsem tenhle článek proto, abych dodala odvahu těm, kteří s tím bojují stejně jako já, a řekla jim, že v tom nejsou sami.

Zároveň jsem také chtěla otevřít oči lidem, kteří si myslí, že hubnout je lehké a že stačí cvičit a zdravě jíst. A také těm, kteří si myslí, že tlustí nic nedělají, nesnaží se, nemají vůli, jsou líní a na všechno kašlou. Není to vždycky tak. Nepodceňujte nás. Možná děláme víc, než by svedly tucty hubeňourů a možná že to jednou dokážeme.

Uživatelce Lucie73 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce