3. Mateřství

Rozhovor byl pořízen v lednu 2013

Četla jsem o Vás, že se ve Vašem životě vystřídala dvě období – nemít děti a mít rovnou tři. Nakonec se Vám to splnilo, jak vzpomínáte na své první těhotenství?

Původně jsem děti nechtěla, protože jsem se chtěla hodně věnovat sportu, ale  to se později změnilo. Přesto jsem se prvního těhotenství lekla. Byla jsem hodně zaskočená, přestože mi bylo třicet, ale pak jsem byla pyšná nastávající matka a své bříško si užívala úplně maximálně.

Byla jste aktivní maminkou jako při těhotenství s dvojčaty?

Byla, cvičila jsem a jako s dvojčaty jsem i v těhotenství s Filipem natočila DVD. Myslím, že aktivita k těhotenství rozhodně patří, pokud je těhotná žena ve formě, určitě potom lépe zvládá nejen porod, ale i náročnou péči o dítě či děti.

Líbí se mi, že otevřeně mluvíte o tom, že holky se narodily díky umělému oplodnění, že tuto cestu k dětem berete jako naprosto přirozenou pomoc, setkala jste se někdy s jiným postojem?

Ano, setkala, ale nestydím se za to. Otevřeně bych k této otázce chtěla sdělit, že mít dítě díky umělému oplodnění neznamená, že se mnou manžel nespí nebo že máme ve vztahu nějaké problémy. Umělé oplodnění jsem podstoupila kvůli svému zdravotnímu stavu a věku. Věděla jsem, že mi bude čtyřicet a další dítě jsem moc chtěla. Povedlo se napoprvé a když mi oplodněná vajíčka dal pan doktor do dělohy, pozdravila jsem je a okamžitě se na ně začala těšit.

Přestože Vaše těhotenství bylo svým způsobem rizikové, cvičila jste do sedmého měsíce a hned po šestinedělí jste se do tělocvičny vrátila. Nebyla jste unavená?

Zdravotně jsem na tom byla dobře, více zabrat dostala psychika, byla jsem ve věku, kdy mě lékaři hodně sledovali, podstupovala jsem spoustu vyšetření a o děti se hodně bála. Cvičení mi pomáhalo citové krize překonat. Přestože pokládám za skvělé, na jaké úrovni je dnes prenatální péče o těhotnou ženu, celé druhé těhotenství jsem prožívala ve stresu.

Po šestinedělí jsem se už cvičení nemohla dočkat. Holky byly ještě v inkubátoru, poprosila jsem sestřičky z Podolí o hlídání a odskočila si z nemocnice zatrénovat. Moc mi to už chybělo.

Jak manžel, který nastoupil na rodičovskou dovolenou, dokázal zvládnout dvě miminka, navíc předčasně narozená, najednou? Sama vím, jak náročná je péče o dvě malé děti s malým věkovým rozdílem, dvojčata si skoro neumím představit.

Bál se, ale zvládl to. Možná nebylo všechno tak, jak bych si představovala, ale na podobné věci jsem musela zapomenout. Prostě se výborně staral a dělal to po svém.

Říkáte o sobě, že jste přísná matka a že každé Vaše dítě je jiné. Jací jsou?

Filipovi je dvanáct, je to chytrý kluk, který se v životě neztratí. Je hodně výřečný, umí komunikovat i diskutovat, protože spolu hodně mluvíme. Holkám je pět – Sašenka půjde (myslím) v mých šlépějích a bude umět hospodařit, Sofinka je bohém, snažím se jí nastavit hranice.

Takže se nenudíte.

To určitě ne.

Určitě je vedete k pohybu, co děti baví?

Jsme akční rodina, chodíme plavat, lyžovat, holky jezdí na kole, chodíme na dlouhé procházky, vedu děti tak, jak jsem byla vedena já svými rodiči.

Setkávají se s dětmi z dětských domovů, které ve svém nadačním fondu podporujete? Co si z takových setkání berou?

Ano, setkávají se, od miminek vozím holky do dětských domovů s sebou. Mají děti za kamarády, Filip už od holek z domovů dostává zamilované dopisy.

A co si z toho odnášejí?

Vidí, že máma se věnuje více dětem, že tu nejsem jenom pro ně. Učím je, že je potřeba druhým pomáhat.

Rozhovor pořídila: Beáta Matyášová, http://www.facebook.com/bea.matyas

Předchozí části rozhovoru:

Úvod

1. Dětství a mládí na Moravě

2. Kariéra a život v Praze

Další části rozhovoru:

4. Nadační fond

5. Životní styl