Inzerce
Inzerce
Inzerce

1. Bára maminka

Myslela byste si dříve, že dnes budete vychovávat 3 děti?

Ne, to mě opravdu nenapadlo. Věděla jsem, že děti chci. Počítala jsem ale vždy do dvou. o))) Ale co bych já pro lásku neudělala. Věřím, že kdybych byla o pár let mladší, máme s Pavlem ještě minimálně další dvě.o)))

Jaký je vlastně věk Vašich slečen?

Inzerce

Lily je 12 a půl. Violetce 6 let a Sophince 4 roky.

Přijde mi, že jste si dávala záležet na výběru jmen, je to pravda? Co bylo klíčem k jednotlivým jménům?

Inzerce

Jméno Lily mi celé těhotenství znělo v hlavě. Pamatuji si ho z amerického muzikálu, který jsem viděla jako malá. Violetka na jedné fotce z ultrazvuku držela ručičky jako by hrála na housle. Takže Viola – a malé housličky Violetka. A Sophia je moudrá. Všechna jména jsem nechávala propočítat u numeroložky.

Dokonce jste si sama změnila i to svoje, proč?

Inzerce

Právě kvůli číslům. Věřím na numerologii a jiné přírodní vědy.o)

Jak dlouho jste s dětmi byla na mateřské? Nesetkávala jste se díky tomu zvláště v ambiciózní Praze s podivem kolegyň nebo ostatních matek?

Inzerce

Já nejsem na klasické mateřské. Během času, co se dětem věnuji, jsem si vždy našla čas i na svou práci. Ale samozřejmě, že nemůžu a ani nechci pracovat na plný úvazek jako kdysi. Nemám děti proto, abych je předala chůvám. Také nemusím a to je velké štěstí. Mám muže, který se o nás postará. Věřím, že je hodně maminek, které by byly rády víc s dětmi, ale nemohou si to dovolit. A jak to vnímají jiní, nevím a ani mě to moc nezajímá. Přijde čas, kdy už mě dcery nebudou potřebovat tolik a já se vrhu i na jiné aktivity. Myslím, že už pomalu ten čas nastává. Začínají být rozumné a samostatné.o))

Báro, jak jste prožívala jednotlivá těhotenství? Zajímala jste se nějak o problematiku, chodila na dnes velmi populární předporodní kurzy?

První těhotenství jsem byla jako v extázi, moc jsem to prožívala, četla jsem všechny knihy, pouštěla miminku hudbu, relaxovala a podobně. Byla jsem i na předporodním kurzu. Bohužel jsem měla komplikace a nemohla jsem rodit normálně. Ale byla jsem plná energie. Bylo mi teprve třicet, a tak všechno šlo lehce. Druhé těhotenství přišlo o šest let později a také to ještě šlo bez problémů. Knihy jsem pročítala hlavně kvůli Pavlovi a společně jsme prožívali velké štěstí. Sophinka přišla příliš brzy po Violetce, sotva jsem přestala kojit a hned jsem otěhotněla. Rodila jsem ve 39 letech. To už bylo náročné. Tělo začalo protestovat. Také třetí císařský řez není legrace. Ale jsem šťastná, že vše dobře dopadlo, máme ji!!!!

Rodila jste vždy ve stejné porodnici? Jak hodnotíte péči v porodnici?

Všechny dcery jsem rodila v Podolské porodnici a na pana doktora Drahoňovského nedám dopustit. Byl úžasný.

Byli tatínci u porodů? Jak to vnímali?

Díky dnešním možnostem mohl být Pavel i Lily tatínek u porodu, přestože jsem rodila císařským řezem. Byl to zázrak a krása. Pavel má navíc velký smysl pro humor, a tak mi byl nejen oporou, ale i se zelenou rouškou přes pusu jsme se hodně nasmáli.

Pomáhali tatínci s péčí o miminka?
Ano. Oba.

Jaký jste typ rodiče? Vysvětlující, nebo když je potřeba, tak i plácne?

Obojí. Ale plácnu opravu výjimečně. To už musí být. Holky jsou už velké slečny, a tak je lépe, když se domluvíme. Ony nemají rády, když se zlobím, a snaží se poslechnout. Nejvíc mě zlobí, když se hádají mezi sebou.

Vedete děti zájmovou činností? Jakou? Kdo s nimi na kroužky chodí?

Lily léta chodila na tanec, keramiku, gymnastiku. Ta jí také vydržela nejdéle. Violetka hraje už druhý rok na housle. Rok chodila i na klavír, sborový zpěv a nauku. Letos vynechává klavír a chce dělat i nějaký pohyb, tak zkusí tanec. Vše v lidové škole umění v Šimáčkově ulici v Praze. Sophinka letos s kroužky začíná. Inspiruje jí Lilynka s gymnastikou a Violetka se zpěvem. Bude to asi náročné časově i organizačně dát dohromady, ale věřím, že to nějak zvládneme. A kdo s nimi chodí? No přece maminka.o)) Pavel pomáhá, jak může, i babičky, ale převážně je tohle má práce.

Rozvíjí je Pavel hudebně?

Je přirozené, že když děti slyší denně hudbu, ovlivňuje to jejich vnímání. Navíc Pavel se jim věnuje hodně. Třeba s Violetkou už musí cvičit na housle on. Pro mě jsou noty stejně nepochopitelné jako matematická rovnice. Takže základy zvládnu, ale jakmile se to začíná komplikovat, utíkám se schovat a volám o pomoc.o)))

Máte již děti školou povinné. Jak to zvládáte? Co říkáte na dnešní školu?

Na dnešní děti je kladen velký nápor. Musí toho zvládat opravdu hodně. Ne všichni učitelé jsou ideální, ale všeobecně věřím, že se přístup k dětem zlepšil. Naopak ambice rodičů jsou dnes hodně promítány do dětí. Snad to tato generace vydrží ve zdraví. My se snažíme o nějaký kompromis. Vycítit, jestli jsou naše děti šťastné, a nepřetěžovat je.

Rozhovor pořídila: MUDr. Jana Martincová, autorka fotografií: Lenka Hatašová

Předchozí části rozhovoru:

Úvod

Následující části rozhovoru:

2. Dětství u Kodetů
3. Bára herečka - česká i zahraniční
4. Bára - žena po 40
5. Bára - modelka

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

1. Bára maminka - diskuze

  • Dojemné vyprávění, dýchá z toho velká láska k dcerám i partnerovi, Báru mám ráda a těším se na pokračování rozhovoru 
    Bea-Matyas   | 09.09.2013 09:57:51
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×