Porod - nové diskuze

Anketa

Ahojte maminky! Delam rocnikovou praci ktera se zabyva problematikou tehotenstvi a chtela bych vas moc poprosit o vyplneni ankety a zaslani na muj mail. Odpovedi slouzi pouze k rocnikove praci a nebudou nikde zverejnovany.1. Věk 18 - 2222 - 2626 - 3030 - 3434 - 3940 a více2. Zúčastnil se otec dítěte porodu?ANO – NE3. Pomohla Vám jeho přítomnost u porodu?ANO –NE4. Koho byste si příště zvolila jako doprovod?a) otce dítěte b) vlastní matkuc) přítelkynid) jiné5. Který porod u Vás probíhal lépe?1. 2. 3.6. Jak jste byla spokojena se službami v nemocnici?(oznámkujte tyto služby jako ve škole)- ochota personálu 1 2 3 4 5 - čistota 1 2 3 4 5 - služby 1 2 3 4 5 . informovanost o stavu dítěte 1 2 3 4 5 - celková informovanost o průběhu 1 2 3 4 57. Myslíte si ,že se za poslední léta změnilo něco k lepšímu?a) ANO b) NE c) Nemohu posoudit8. Rodila jste :a) přirozenou cestoub) císařským řezem9. Máte v plánu další dítě?ANO – NE10. Bylo vaše dítě naplánované?ANO – NE11. Navštěvovala jste/Navštěvujete nějakou těhotenskou poradnu, centrum nebo patříte do klubu maminek?ANO - NE 12. Máte / měla jste problém otěhotnět?ANO – NE – pouze menší komplikaceMnohokrat vam dekuji za vas cas a ochotu. S pozdravem Adela

LUCINKA.K-už maminkou

Syn Mathias,narozen dnes v 8.20-50cm,3450gLUcinka rodila celou noc.

Porod byla rychlovka

Tak můj porod byl docela rychlý a ani to moc nebolelo.Šla jsem se vykoupat s Markétkou kolem 18 hodiny a už mě bylo nějak divně,ani mě nebavilo si s ní hrát ve vaně,prostě jsem byla bez nálady. V 19 hodin u večeře jsem pocítila první malou bolest,ale už jsem věděla že je to ono.Za půl hodiny další a tak jsem dala malou spát a říkám manželovi že v noci jedeme.Moc mě nevěřil,ale šel vyhrabat auto ze sněhu.Pak už byly bolesti po 20 minutách,ale slabý.Ve 21 hodin mě začal průjem a většinu času jsem trávila na záchodě,na papíře už jsem krvavý hleny.Byla jsem štěstím uplně mimo,že už je to tady a začala jsem pobíhat a dobalovat věci,umývat zbytky nádobí a tak.Kolem půlnoci jsem šla říct mamce že v noci jedeme,manžel šel spát,protože jsem to zatím zvládala v pohodě a já si napustila vanu.Bolesti byly po 12 minutách,ale pořád ne veliký.Po koupání jsem si lehla a vždy na 10 minut usnula něž přišla další bolístka.Před 3 to začalo sílit a já vstala a mimčo zatlačilo dolů a mě začaly bolesti nepřetržetě,docela mě to vyděsilo a volala jsem do porodnice.Řekli mě ať přijedeme,protože venku řádila sněhová vánice.Vzbudila jsem manžela,rychle vyhrabal auto,já předala chůvičku mamce a už jsme ve vánici frčeli do porodky.Po příjezdu mě půl hodinky natáčeli monitor a otevřená jsem byla na 4 cm.Intervali se zkracovali,ale pořád jsem stíhala vtípkovat s porodní asistentkou kterou znám z kurzu.Dostala jsem pokojík a už to začalo.Většinou jsem chodila sem tam nebo byla opřená o Manžela který mě masíroval záda.Bolesti nebyly pořád velký,ale pokaždý když mě asist.zkontrolovala divila se jak rychle se otvírám.Vedle byla ještě jedna paní a my začali rodit zaráz.Najednou začaly rychle odkudsi přibíhat posily do obou pokojů.Píchli mě vodu a to už jsem začala řvát na celý kolo,už mě táhli na kozu a začali jsme tlačit.Sahali jsme s manželem jak leze hlavička,to byla nádhera. A za pár minut jsem měla na bříšku uplakanou Karolínku.Manžel přestřihl půpeční šnůru a uplně bulel.Pak jsme čekali na placentu a ona něšla,nakonec mě museli na pár minut uspat a vytáhnout ji pod narkozou.Probudila jsem se a manžel choval a mě bylo příjemně telplo a byly jsme šťastní.Narodila se 1,5 hodiny po příjezdu do prodnice.Byl to rychlý a krásný zážitek a moc jsme si to oba užili.

Tak i já se rozhodla vám napsat svůj zážitek z porodu. Přesně v den kdy jsem měla vypočítaný termín porodu dle ultrazvuku-14.11.2008 jsem odpoledne bohužel upadla a začali mi bolesti bříška,ne pravidelné že by to vypadalo jako k porodu ale trvaly stále v kuse a tak jsem radši zavolala záchranku aby mě odvezli do nemocnice a raději mě tam vyšetřili protože jsem měla neuvěřitelný strach o to svoje miminko. Odvezli mě do nejbližší nemocnice-Kolín,tam mi natočili monitor,ultrazvuk,vyšetřila mě doktorka a vše bylo v pořádku,takže mi spadl kámen ze srdce,ale to bolení jsem měla pořád,v tu dobu ale už jenom občas ne v kuse. A to jsem si myslela že mě teda pustí domů když je všechno v pořádku,ale ne,šoupli mě na pokoj a nikdo mi nic neřekl proč si mě tam nechávaj,jak tam budu dlouho nic. Manžel byl naštěstí celou dobu v záchrance i potom se mnou takže jsem měla aspoň nějakou oporu,ale sestřička ho zanedlouho vyhodila domů. Mobil jsem u sebe neměla,takže manžel když přijel domů tak tam volal co se mnou je a to si představte oni mu nic nechtěli říct,řekli mu akorát že jsem v pořádku a že spím. Druhý den ráno mi sestřička s doktorkou řekli že mě pošlou dolů na oddělení rizikového těhotenství. A tam jsem si pobyla od soboty do úterka,v úterý mě konečně pustil doktor domů,protože bylo všechno v pořádku s tím že ve čtvrtek mám přijít k nim na gyndu na vyšetření. Takže jsem byla moc ráda že budu moct být doma,protože jak mě v tu sobotu poslali na to rizikový,tak jsem se jich ptala jak dlouho tam budu a oni říkali že už asi než porodím. Takže jsem byla fakt moc ráda když mi řekli že mě pouštějí domů. Doma jsem si užívala,ale už jsem skoro ani nedoufala že porod přijde sám. Ve čtvrtek jsem šla na tu kontrolu jak jsem byla objednaná a ten den byl pro mě asi tak na pět minut tím nejhorším dnem v životě. Byla jsem na monitoru všechno bylo v pořádku a pak najednou začly klesat ozvy miminka dost dolů až najednou začal monitor hučet,to už byla křivka až na dolní hranici . Sestřička šla pro jinou sestru aby jí šla poradit co se děje. Já jsem tam mezitím jen nehybně ležela a málem snad umírala strachy co se děje s mým miminkem,minuty se vlekly jako hodiny a jáá prožívala nejhorších pár minut ve svém životě,ani svému největšímu nepříteli bych nepřála ten strach. Když konečně přišli sestřičky jen nade mnou stáli a koukali,pak mi řekli ať zmením polohu,tak jsem jí rychle změnila a mimísek se konečně zase chytl a už mu srdíčko tlouklo jako o život,mě v tu chvíli spadl kámen ze srdce. Podívala jsem se na sestřičky a čekala jsem že mi vysvětlí co se vlastně dělo,řekli že se nic vážného prej nestalo,že si malej asi jen přilehl pupeční šňůru. N a druhý den mě objednali znovu,takže jsme s manželem zase ráno jeli na kontrolu no a to už si mě tam nechali,protože na monitoru byla špatná křivka,ale nikdo se mi nenamáhal sdělit proč že si mě tam vůbec zase chtějí nechat a poslali mě s papírkem na příjem,když se mě sestra zeptala proč mě mají přijmout ani jsem jí nemohla odpovědět páč jsem sama nevěděla proč,za chvíli si mě volali,tak jsem sebrala odvahu a šla do ordinace,tam mě doktorka vyšetřila a začla psát do počítače,já jsem jí přerušila a chtěla vědět co se děje,ona mi na to povídala že miminku se nedaří moc dobře,že si to chtějí pohlídat a provést a jiná vyšetření aby měli jistotu,to pro mě byl znovu strašný šok a zůstala jsem sedět jako opařená a jen se dívala do zdi a chtělo se mi moc a moc brečet,protože jsem prožívala hrozný strach o miminko. Když jsem vyšla z ordinace abych počkala až pro mě přijde sestra odvézt mě zase na rizikový tak jsem ani nemusela říkat manželovi co se stalo,tomu to muselo být jasný ale hned se ptal,tak jsem mu to řekla a bylo vidět už i na něm že mu je do breku. Potom pro mě přišla sestra a odvedla mě na pokoj a manžel jel domů pro věci,to už brečel když odjížděl,protože měl stejný strach jako já. Já jsem šla zavolat mamce aby věděla co se děje,brečela jsem jí do telefonu a mamka byla stejně vyděšená jako my. Pak jsem musela jít na odběr krve,vyšetření moče,vyšetření plodové vody,natočení monitoru,na ultrazvuk a asi po půl hodině mi řekli že vše vypadá v pořádku,ale radši mě budou sledovat,to mi opět spadl balvan ze srdce a manželovi s mamkou kterým jsem to psala také. Na rizikovým sem pobyla jen přes víkend,všechno bylo v pořádku a v pondělí ráno při vizitě mi řekl pan doktor že jelikož už přenáším 10dní že omrkne situaci na porodním sále a že když tam nebude frmol tak mi zavedou tabletku na vyvolání porodu,to byla pro mě moc dobrá zpráva,protože už jsem se nemohla dočkat miminka. Za chvíli přišla sestřička s tím že já i mé spolubydlící máme jít na gynekologii za panem doktorem. Já jsem šla do ordinace první,šla jsem tam s tak velkým napětím a doufala že mi pan doktor řekne dobrou zprávu. A taky řekl. Zavedl mi tabletku na vyvolání porodu a poslal mě zpátky dolů,jak já jsem se už nemohla dočkat až budu mít u sebe malého. Stačila jsem dojít na pokoj,zavolat manžovi ať přijede a šla jsem na snídani když mě začali strašně bolet záda dole v kříži. Seděli jsme u snídaně s mojí spolubylící z pokoje a bavili se o tom jestli je vůbec možné aby ty bolesti přišli tak rychle,nebo jestli jsem si to jen nevsugerovala. Ona se zeptala dokotorky a prej je to možné pokud je tabletka dobře zavedená tak má ůčinky rychlé. Asi hodinku mě bolely jen záda,pak se postupně přidávalo i podbříško. Takže jsem si zabrala sprchu a pěkně nahřívala bříško i záda,to byli bolesti poloviční. Když jsem vyšla ze sprchy tak už tam seděl můj manžel a první co jsem mu řekla bylo-jestli chceš další dítě tak s někým jiným:-). Sice to bolelo docela dost,ale uříznutej prst bolí hůř:-). Manžel mě tam při kontrakcích držel za ruku,pomáhal mi ve sprše,prostě byl pro mě velkou oporou. Kontrakce jsem měla hned od začátku po dvou minutách. Asi kolem dvanácté hodiny mě doktor prohlídl a už poslal i s manželem na porodní pokoj. Zkoušela jsem tam mimo sprchy i gymnastický míč ale to bylo hrozné,to bylo ještě horší než bez toho,takže ten jsem rychle uklidila zpátky. Většinu času jsem strávila ve sprše a nebo na posteli při natáčení monitoru. Vážně nechápu proč musej rodičkám natáčet monitor,to byla hrůza jen ležet a nehýbat se. Asi kolem třetí hodiny se začalo něco dít,přišel mě zase pan doktor vyšetřit a povídal že je to pořád taknějak stejné,že to bude ještě trvat,prý kvůli tomu že mimi tam je natočené na té horší straně bříška a tak to trvá dýl. Pak mi píchli plodovou vodu,toho jsem se bála ale vůbec to nebolelo ani jsem to necítila,až pak jak to vytékalo. To jsem potom myslela že zase půjdu do sprchy ale ne,museli mi natočit monitor a ten už neukazoval dobrou křivku:-(. Řekli mi že mi píchnou nějakou injekci a pokud to neurychlí porod že budou muset udělat císaře,protože mimískovi se nedařilo moc dobře. Ale naštěstí mi dali tu injekci a během nějakejch pěti minut mi řekli že máme jít s manželem na porodní sál,to jsem jen kulila oči,před chvílí mi říkali že to bude ještě trvat a najednou mám jít na sál? Tak jsme šli,ale to bylo teda také umění,člověk sotva leze a oni po něm chtěj aby si sám došel na sál,ale zvládla jsem to. Na sále jsem si prodýchala pár kontrakcí a pak už jsem mohla tlačit,zatlačila jsem asi čtyřikrát a pak doktor řekl že udělá nástřih,ten také vůbec nebyl cítit,kdyby mi neřekl že mi ho udělá,tak o tom ani nevím,pak jsem zatlačila také ještě čtyřikrát a najednou cítila jak něco velikého ze mě vyšlo a to už byl maličkej na světě,na ten první pohled nikdy nezapomenu na to malinké ještě fialové miminko,to je něco nezapomenutelného. Pak ho odnesli a já slyšela jak křičel,ozvat se uměl pěkně:-). Za pár minut mi ho manžel přinesl to byl další krásnej okamžik vidět ty dva spolu. Bylo to něco nádherného přivést na svět toho malého človíčka,na to nikdy nezapomenu. A z porodu celkově mám krásné vzpomínky a už se těším až budu rodit znova.

Zavadilka je mamca

tak uz to ma za sebou kocka.....vice na 29tt az porod vzkaz od andreaska

Lucinko,Kačenko,Terezko,Mínozet

Jak to s vámi je????Už se něco děje???Která už z vás chová svého andílka v náručí a ne pod srdcem?????

Maminky, těhulky apod.!!! Pomozte nám prosím v soutěži a pošlete nám 10 hvězdiček na http://www.prettybaby.cz/main.html?photo=7410 Fotka se jmenuje Natálka Vaneska! Soutěž dneska končí. MOC děkujeme

tak kdy myslite??

Tak uz to nemuzu vydrzet. Holky, zkuste tipnout kdy uz budeme tri, prosim....Tak prvni termin mam 15.3 a druhy 17.3.... A muj pritel ma narozky 27.2..... Tak co myslite???

Máte někdo zprávy??

Jak to vypadá s kačkou a se Zavadilkou??Od rána na ně myslím,jestli už jim píchli provokačku.

Zdravim vsechny budouci maminky i ty cerstve,at jim jejich ratolesti delaji samou radost a jsou hlavne zdrave.Me vychazi termin u druheho syna Tomaska na 13.3.patek,to krasne datum a den,to nema chybu,nejsem poverciva.Uz se moc tesime,opatrujte se mamky

Můj nejkrásnější zážitek v životě

Je to sice už 14 dní, ale jsem toho stále tak plná, že si připadám, že to bylo včera.Můj porod se stal mým nejkrásnějším zážitkem v životě.Holky co mě tady už znají a co to s námi všemi prožívaly vědí, že jsme rodily každý den už od poloviny prosince, kdy mi začly předčasné kontrakce a v nemocnici mi řekli ortel - Podolí a císař a to jsme měli termín 2.2.Napojili mě na kapačku a bolesti přešly až v 5h ráno, takže mě pustili 3den domů.Od té doby jsem měla stahy a kontrakce snad každý den, takže jsem byla jeden velký nerv, že porod ani nepoznám, páč mám bolesti pořád.2.2. jsem byla jak na trní a zkoumala se jako blázen a nic....3.2.v úterý jsem šla normálně na kontrolu s tím, že když do konce týdne nic, tak normálně zase v úterý na kontrolu a pak mě pošle Dr do porodky na vyvolání, ale loučil se se slovy, vy už příště nepřijdete....4.2.přijel Honza z práce, vlezl si ke mě do pelíšku, přitulil se a já odpočívala. Bylo 9:45 a já ucítila jen takové to vlhko, jako při MS když odchází krev. Vyskočila jsem a běžela na wc. Vyšoupl ze mě jen takový hlen a nic.Vlezla jsem opět do pelíšku a odpočívala. Kolem 10:30 mi začly bolesti cca po 30min, ale jelikož jsem to měla už od prosince, tak jsem tomu nevěnovala pozornost a psala si na BOL...před polednem jsme šli s Honzou vařit obět a kolem 13h přijela návštěva....to už bolesti celkem sílily, ale byly krátké, takže jsem tlachala dál. Napustila jsem si po návštěvě vanu s tím, že se to buď rozjede nebo to zase rozdýchám jako vždy. Honza se smál, že to opět rozdýchám a šel si dát kávu. Ve vaně jsem měla 3 silné bolesti, že jsem už zakvýkla bolestí.Po vaně jsem si lehla do obýváku a Honza mě šimral na zádech...bylo 14:20 KDYŽ JSEM UCÍTILA LUPNUTÍ A MOKRO...vylítla jsem a křičela....praskla mi voda a Honza na to - a kde????hihiběžela jsem na wc a už to jelo. Voda a krvavý hlen, do toho bolesti okamžitě po 3minutách. Šla jsem se tedy obléknout, ale bolesti byly tak časté, že jsem myslela, že se ani neoblíknu.Honza popadl tažky a šup do auta. Ještě jsme chtěli napsat Zavadilce, že už jedeme, ale to už se mi chtělo tlačit, tak Honza startoval. V autě jsem jen cítíla tlak a při každé bolesti, že jde i voda. Bylo to tak rychlé, že jsem myslela, že porodíme v autě. Před porodkou stál zřízenec a když mě viděl, tak mi nabídl vozík a povídá, to je do porodnice, že?Přivezl mě před ošetřovnu a povídá sestře...tady paní něco je, něco jí bolí...sestra nakoukla a s úsměvem mu povídá - paní nic není, paní rodí....zřízenec málem omdlel a zmyzel.Šla jsem na vyšetřovnu se slovy, že už tlačím a doktorka povídá, to ještě zdaleka ne maminko, ještě máte čas, až budete mít kontrakce, tak řekněte, já vás prohlédnu a uvidíme...no já kontarkci okamžitě...Dr. do mě a povídá, no paráda, hlavička jde ven, okamžitě na sál. Honza se převlékal za chůze a já také.Bylo něco kolem 15:15 a já na sále.Nevnímala jsem nic, ani Honzu ani sestry, vůbec nevím, že mi dali kapačku, že mi říkaly, jak mám tlačit, jen vím, že Dr povídá, ještě zatlačtě a bude venku. Já se jen nadechla a držela dech, tak Honza se smál a povídá...nezadržuj to a tlač lásko.Tak jsem zatlačila a hlavička venku. Jí neviděla nic, ale Honza vše a byl teda statečnej. Držel mě a pomáhal tlačit a jen si pamatuji, že Dr povídá, že má vlásky po tátovi a že ještě jednou a je venku.Zatlačila jsem, ale bolest jsem už necítila....jen vím, že mi Dr povídá, že mě v kontrakci nastřihne najednou obrovský pocit úlevy a já slyšela první plakánek mého pokládku.Honza přestříhl šňůru a položil mi malého na bříško....Tenhle pocit je nejkrásnější v životě a nejde ničím nahradit a nijak popsat...to se musí prožít.....Svírala jsem ten malý uzlíček a pusinkovala a on jen koukal a byl naprosto klidný.Pak šel Honza se sestřičkou malého ošistit a mě okamžitě vytáhli placentu a kapačku a už ke mě kráčel pyšný tatínek s nažím koblížkem. Byl čistý, krásný a voněl. Plakala jsem a ani nevím, že mě při tom doktorka šila. Vůbec nic jsem necítila, jen jsem si pořád ňuňala ten náš pokládek...Bylo 15:35 a já se stala maminkou.Nemůžu tomu uvěřit ani teď a mám slzy v očích i teď když to píšu. Bylo to tak nádherné...prostě nepopsatelné.Vím, že jsem měla obrovské štěstí, že můj porod trval cca 20min, takže jsme nestihli ani monitor, epidurál ani klistýr. Jsem za to ráda, že jsme to takhle zvládli. Honza ani nechtěl psát a volat, jen mě držel a děkoval.....já děkuji jemu, byl mi obrovskou oporou a je stále. Strašně mi pomáhá i teď doma a je z Honzíka úplně vy......Moc je oba miluju. Honzíček byla moje poslední kostička puzzle. Teď už mám naprosto vše a můj život je zcela naplněn.Děkuji holky vám všem, co jste byly s námi a prožívaly to, děkuji za gratulace a smsky.Jste zlatíčka a mám Vás ráda.A teď si jsu zase užívat Honzika a Honzika...hihihi

Můj hrozný porod

Zdravím dámy, tak si tu čtu jaké jste měly porody a také se s Váma podělím a možná mi i některá dáte pár rad, za které Vám budu vděčná. Rodila jsem v roce 2005, bylo to mé první dítě. Na porod jsem se těšila a ani se nebála, naopak jsem byla zvědavá co příjde. První takové mírné stahy začly v pátek večer (týden po termínu), jeli jsme tedy do porodnice, poněvadž jsem nevěděla jak ty stahy mají vypadat, a jestli to nejsou poslíčci. Nechali si mě tam, že jsem otevřená jen 3 cm. Pak už mě bolelo jen v bederní části zad a to čím dál tím víc. Dostala jsem tabletku na spaní, tak jsem 2 hoďky spala, ale pak tu byly bolesti znova. Ráno jsem si přikládala vyhřívanou dečku na záda, aspoň to mi trochu pomáhalo. Pořád jsem byla jen na 3 cm. Tak to šlo až do odpoledne. Pořád hrozné bolesti zad a pořád jen 3 cm. Tak jsem je v 15 hodin prosila, jestli mi nemohou dát něco na vyvolání, že nevím jak dlouho to vydržím. Na to mi bylo odpovězeno, že odpoledne se porody nevyvolávají. Nu což, večer mi dali první epidurál tak jsem spala zas 2 hoďky a pak to bylo opět tady, v neděli ráno další epidurál (ještě že to existuje jinak nevím), a pořád 3 cm. Tak už se jim konečně zdálo, že tam jsem nějak dlouho, tak že mi propíchnou plodovou vodu. Ale nijak se to neposunulo ku předu. O půl dvanácté mně napíchli na vyvolávací injekci, to se mi zdálo, že asi fakt umřu. Už jsem nemohla, byla jsem nevyspaná, nenajezená a měla jsem těhotenskou cukrovku, tak mi pak nakonec povolili lokat si čaje. Ještě že tam byl manžel.Během vyvoláváku jsem dostala ještě další 3 epiduraly, přičemž ten poslední už vůbec nezabral. Pořád jen bolesti v kříži. Mezitím jsem připoměla sestře, že jsem ještě neměla JAL, tak mě odpojila a dala mi ho. Tak jsem tam ležela do půl osmé večer s tím že už jsme prosili sestřičku ať zavolá doktora, ať mi udělají císař. Na to nám bylo odpovězeno, že na císaře je třeba více doktorů, že je to operace a přece byla neděle večer ne?Tak teda,že mě už vemou na porod, byla jsem otevřená na 8cm. Pak mi po břichu chvíli skákal doktor a chvíli sestra, tlačila jsem tak, až mi popraskaly žilky v očích a na chvíli jsem omdlela, to mě sestřička omývala studenou vodou. Dvakrát mě nastřihli a nakonec jsme Terezku vytlačili. Vím že už píšu moc dlouho, ale to ještě není všechno. Terka ani nezaplakala a hned jí brali na vyšetření. Měla křeče, krvácení do ledvin, krvácení do očních sítnic a poškrábanou šedou kůrů mozkovou. Pak jsem s ní ležela v Ostravě a naštěstí se vše do jednoho měsíce spravilo. Nebo jsme to celá rodina vymodlili. A to štěstí má nakonec i Nemocnice Třinec, protože pokud by se to nespravilo, tak by viděli co by se s nima dělo.Samozřejmě z hlediska lékařů z Třince nebyla chyba na jejich straně a u své lékařky mám napsáno že porod proběhl normálně s epiduralem.Ty bederní bolesti měli svou příčinu a to nehodu v roce 2000, kdy mi neudělali rendgen páteře (kde jinde než v Třinci), až teď jsem poprosila svého lékaře, byla jsem na rendgen a ukázalo se že ji mám nějak vychýlenou.Teď jsem 6 týdnů těhotná, (jen aby Terezka nebyla sama). A už teď mám hrozný strach a nespím z toho co bude. Chci si vyžádat císařský řez,tak doufám že mi to vyjde.Nechtěla jsem Vás samozřejmě vystrašit tím jak to probíhalo u mně. Každá je jiná a někdo to má za 2 hodiny za sebou a doufám, že budete patřit k nim. Hodně štěstí.