Můj nejkrásnější zážitek v životě - diskuze

Je to sice už 14 dní, ale jsem toho stále tak plná, že si připadám, že to bylo včera.Můj porod se stal mým nejkrásnějším zážitkem v životě.Holky co mě tady už znají a co to s námi všemi prožívaly vědí, že jsme rodily každý den už od poloviny prosince, kdy mi začly předčasné kontrakce a v nemocnici mi řekli ortel - Podolí a císař a to jsme měli termín 2.2.Napojili mě na kapačku a bolesti přešly až v 5h ráno, takže mě pustili 3den domů.Od té doby jsem měla stahy a kontrakce snad každý den, takže jsem byla jeden velký nerv, že porod ani nepoznám, páč mám bolesti pořád.2.2. jsem byla jak na trní a zkoumala se jako blázen a nic....3.2.v úterý jsem šla normálně na kontrolu s tím, že když do konce týdne nic, tak normálně zase v úterý na kontrolu a pak mě pošle Dr do porodky na vyvolání, ale loučil se se slovy, vy už příště nepřijdete....4.2.přijel Honza z práce, vlezl si ke mě do pelíšku, přitulil se a já odpočívala. Bylo 9:45 a já ucítila jen takové to vlhko, jako při MS když odchází krev. Vyskočila jsem a běžela na wc. Vyšoupl ze mě jen takový hlen a nic.Vlezla jsem opět do pelíšku a odpočívala. Kolem 10:30 mi začly bolesti cca po 30min, ale jelikož jsem to měla už od prosince, tak jsem tomu nevěnovala pozornost a psala si na BOL...před polednem jsme šli s Honzou vařit obět a kolem 13h přijela návštěva....to už bolesti celkem sílily, ale byly krátké, takže jsem tlachala dál. Napustila jsem si po návštěvě vanu s tím, že se to buď rozjede nebo to zase rozdýchám jako vždy. Honza se smál, že to opět rozdýchám a šel si dát kávu. Ve vaně jsem měla 3 silné bolesti, že jsem už zakvýkla bolestí.Po vaně jsem si lehla do obýváku a Honza mě šimral na zádech...bylo 14:20 KDYŽ JSEM UCÍTILA LUPNUTÍ A MOKRO...vylítla jsem a křičela....praskla mi voda a Honza na to - a kde????hihiběžela jsem na wc a už to jelo. Voda a krvavý hlen, do toho bolesti okamžitě po 3minutách. Šla jsem se tedy obléknout, ale bolesti byly tak časté, že jsem myslela, že se ani neoblíknu.Honza popadl tažky a šup do auta. Ještě jsme chtěli napsat Zavadilce, že už jedeme, ale to už se mi chtělo tlačit, tak Honza startoval. V autě jsem jen cítíla tlak a při každé bolesti, že jde i voda. Bylo to tak rychlé, že jsem myslela, že porodíme v autě. Před porodkou stál zřízenec a když mě viděl, tak mi nabídl vozík a povídá, to je do porodnice, že?Přivezl mě před ošetřovnu a povídá sestře...tady paní něco je, něco jí bolí...sestra nakoukla a s úsměvem mu povídá - paní nic není, paní rodí....zřízenec málem omdlel a zmyzel.Šla jsem na vyšetřovnu se slovy, že už tlačím a doktorka povídá, to ještě zdaleka ne maminko, ještě máte čas, až budete mít kontrakce, tak řekněte, já vás prohlédnu a uvidíme...no já kontarkci okamžitě...Dr. do mě a povídá, no paráda, hlavička jde ven, okamžitě na sál. Honza se převlékal za chůze a já také.Bylo něco kolem 15:15 a já na sále.Nevnímala jsem nic, ani Honzu ani sestry, vůbec nevím, že mi dali kapačku, že mi říkaly, jak mám tlačit, jen vím, že Dr povídá, ještě zatlačtě a bude venku. Já se jen nadechla a držela dech, tak Honza se smál a povídá...nezadržuj to a tlač lásko.Tak jsem zatlačila a hlavička venku. Jí neviděla nic, ale Honza vše a byl teda statečnej. Držel mě a pomáhal tlačit a jen si pamatuji, že Dr povídá, že má vlásky po tátovi a že ještě jednou a je venku.Zatlačila jsem, ale bolest jsem už necítila....jen vím, že mi Dr povídá, že mě v kontrakci nastřihne najednou obrovský pocit úlevy a já slyšela první plakánek mého pokládku.Honza přestříhl šňůru a položil mi malého na bříško....Tenhle pocit je nejkrásnější v životě a nejde ničím nahradit a nijak popsat...to se musí prožít.....Svírala jsem ten malý uzlíček a pusinkovala a on jen koukal a byl naprosto klidný.Pak šel Honza se sestřičkou malého ošistit a mě okamžitě vytáhli placentu a kapačku a už ke mě kráčel pyšný tatínek s nažím koblížkem. Byl čistý, krásný a voněl. Plakala jsem a ani nevím, že mě při tom doktorka šila. Vůbec nic jsem necítila, jen jsem si pořád ňuňala ten náš pokládek...Bylo 15:35 a já se stala maminkou.Nemůžu tomu uvěřit ani teď a mám slzy v očích i teď když to píšu. Bylo to tak nádherné...prostě nepopsatelné.Vím, že jsem měla obrovské štěstí, že můj porod trval cca 20min, takže jsme nestihli ani monitor, epidurál ani klistýr. Jsem za to ráda, že jsme to takhle zvládli. Honza ani nechtěl psát a volat, jen mě držel a děkoval.....já děkuji jemu, byl mi obrovskou oporou a je stále. Strašně mi pomáhá i teď doma a je z Honzíka úplně vy......Moc je oba miluju. Honzíček byla moje poslední kostička puzzle. Teď už mám naprosto vše a můj život je zcela naplněn.Děkuji holky vám všem, co jste byly s námi a prožívaly to, děkuji za gratulace a smsky.Jste zlatíčka a mám Vás ráda.A teď si jsu zase užívat Honzika a Honzika...hihihi