Tak i já se rozhodla vám napsat svůj zážitek z porodu. Přesn... - diskuze

Tak i já se rozhodla vám napsat svůj zážitek z porodu. Přesně v den kdy jsem měla vypočítaný termín porodu dle ultrazvuku-14.11.2008 jsem odpoledne bohužel upadla a začali mi bolesti bříška,ne pravidelné že by to vypadalo jako k porodu ale trvaly stále v kuse a tak jsem radši zavolala záchranku aby mě odvezli do nemocnice a raději mě tam vyšetřili protože jsem měla neuvěřitelný strach o to svoje miminko. Odvezli mě do nejbližší nemocnice-Kolín,tam mi natočili monitor,ultrazvuk,vyšetřila mě doktorka a vše bylo v pořádku,takže mi spadl kámen ze srdce,ale to bolení jsem měla pořád,v tu dobu ale už jenom občas ne v kuse. A to jsem si myslela že mě teda pustí domů když je všechno v pořádku,ale ne,šoupli mě na pokoj a nikdo mi nic neřekl proč si mě tam nechávaj,jak tam budu dlouho nic. Manžel byl naštěstí celou dobu v záchrance i potom se mnou takže jsem měla aspoň nějakou oporu,ale sestřička ho zanedlouho vyhodila domů. Mobil jsem u sebe neměla,takže manžel když přijel domů tak tam volal co se mnou je a to si představte oni mu nic nechtěli říct,řekli mu akorát že jsem v pořádku a že spím. Druhý den ráno mi sestřička s doktorkou řekli že mě pošlou dolů na oddělení rizikového těhotenství. A tam jsem si pobyla od soboty do úterka,v úterý mě konečně pustil doktor domů,protože bylo všechno v pořádku s tím že ve čtvrtek mám přijít k nim na gyndu na vyšetření. Takže jsem byla moc ráda že budu moct být doma,protože jak mě v tu sobotu poslali na to rizikový,tak jsem se jich ptala jak dlouho tam budu a oni říkali že už asi než porodím. Takže jsem byla fakt moc ráda když mi řekli že mě pouštějí domů. Doma jsem si užívala,ale už jsem skoro ani nedoufala že porod přijde sám. Ve čtvrtek jsem šla na tu kontrolu jak jsem byla objednaná a ten den byl pro mě asi tak na pět minut tím nejhorším dnem v životě. Byla jsem na monitoru všechno bylo v pořádku a pak najednou začly klesat ozvy miminka dost dolů až najednou začal monitor hučet,to už byla křivka až na dolní hranici . Sestřička šla pro jinou sestru aby jí šla poradit co se děje. Já jsem tam mezitím jen nehybně ležela a málem snad umírala strachy co se děje s mým miminkem,minuty se vlekly jako hodiny a jáá prožívala nejhorších pár minut ve svém životě,ani svému největšímu nepříteli bych nepřála ten strach. Když konečně přišli sestřičky jen nade mnou stáli a koukali,pak mi řekli ať zmením polohu,tak jsem jí rychle změnila a mimísek se konečně zase chytl a už mu srdíčko tlouklo jako o život,mě v tu chvíli spadl kámen ze srdce. Podívala jsem se na sestřičky a čekala jsem že mi vysvětlí co se vlastně dělo,řekli že se nic vážného prej nestalo,že si malej asi jen přilehl pupeční šňůru. N a druhý den mě objednali znovu,takže jsme s manželem zase ráno jeli na kontrolu no a to už si mě tam nechali,protože na monitoru byla špatná křivka,ale nikdo se mi nenamáhal sdělit proč že si mě tam vůbec zase chtějí nechat a poslali mě s papírkem na příjem,když se mě sestra zeptala proč mě mají přijmout ani jsem jí nemohla odpovědět páč jsem sama nevěděla proč,za chvíli si mě volali,tak jsem sebrala odvahu a šla do ordinace,tam mě doktorka vyšetřila a začla psát do počítače,já jsem jí přerušila a chtěla vědět co se děje,ona mi na to povídala že miminku se nedaří moc dobře,že si to chtějí pohlídat a provést a jiná vyšetření aby měli jistotu,to pro mě byl znovu strašný šok a zůstala jsem sedět jako opařená a jen se dívala do zdi a chtělo se mi moc a moc brečet,protože jsem prožívala hrozný strach o miminko. Když jsem vyšla z ordinace abych počkala až pro mě přijde sestra odvézt mě zase na rizikový tak jsem ani nemusela říkat manželovi co se stalo,tomu to muselo být jasný ale hned se ptal,tak jsem mu to řekla a bylo vidět už i na něm že mu je do breku. Potom pro mě přišla sestra a odvedla mě na pokoj a manžel jel domů pro věci,to už brečel když odjížděl,protože měl stejný strach jako já. Já jsem šla zavolat mamce aby věděla co se děje,brečela jsem jí do telefonu a mamka byla stejně vyděšená jako my. Pak jsem musela jít na odběr krve,vyšetření moče,vyšetření plodové vody,natočení monitoru,na ultrazvuk a asi po půl hodině mi řekli že vše vypadá v pořádku,ale radši mě budou sledovat,to mi opět spadl balvan ze srdce a manželovi s mamkou kterým jsem to psala také. Na rizikovým sem pobyla jen přes víkend,všechno bylo v pořádku a v pondělí ráno při vizitě mi řekl pan doktor že jelikož už přenáším 10dní že omrkne situaci na porodním sále a že když tam nebude frmol tak mi zavedou tabletku na vyvolání porodu,to byla pro mě moc dobrá zpráva,protože už jsem se nemohla dočkat miminka. Za chvíli přišla sestřička s tím že já i mé spolubydlící máme jít na gynekologii za panem doktorem. Já jsem šla do ordinace první,šla jsem tam s tak velkým napětím a doufala že mi pan doktor řekne dobrou zprávu. A taky řekl. Zavedl mi tabletku na vyvolání porodu a poslal mě zpátky dolů,jak já jsem se už nemohla dočkat až budu mít u sebe malého. Stačila jsem dojít na pokoj,zavolat manžovi ať přijede a šla jsem na snídani když mě začali strašně bolet záda dole v kříži. Seděli jsme u snídaně s mojí spolubylící z pokoje a bavili se o tom jestli je vůbec možné aby ty bolesti přišli tak rychle,nebo jestli jsem si to jen nevsugerovala. Ona se zeptala dokotorky a prej je to možné pokud je tabletka dobře zavedená tak má ůčinky rychlé. Asi hodinku mě bolely jen záda,pak se postupně přidávalo i podbříško. Takže jsem si zabrala sprchu a pěkně nahřívala bříško i záda,to byli bolesti poloviční. Když jsem vyšla ze sprchy tak už tam seděl můj manžel a první co jsem mu řekla bylo-jestli chceš další dítě tak s někým jiným:-). Sice to bolelo docela dost,ale uříznutej prst bolí hůř:-). Manžel mě tam při kontrakcích držel za ruku,pomáhal mi ve sprše,prostě byl pro mě velkou oporou. Kontrakce jsem měla hned od začátku po dvou minutách. Asi kolem dvanácté hodiny mě doktor prohlídl a už poslal i s manželem na porodní pokoj. Zkoušela jsem tam mimo sprchy i gymnastický míč ale to bylo hrozné,to bylo ještě horší než bez toho,takže ten jsem rychle uklidila zpátky. Většinu času jsem strávila ve sprše a nebo na posteli při natáčení monitoru. Vážně nechápu proč musej rodičkám natáčet monitor,to byla hrůza jen ležet a nehýbat se. Asi kolem třetí hodiny se začalo něco dít,přišel mě zase pan doktor vyšetřit a povídal že je to pořád taknějak stejné,že to bude ještě trvat,prý kvůli tomu že mimi tam je natočené na té horší straně bříška a tak to trvá dýl. Pak mi píchli plodovou vodu,toho jsem se bála ale vůbec to nebolelo ani jsem to necítila,až pak jak to vytékalo. To jsem potom myslela že zase půjdu do sprchy ale ne,museli mi natočit monitor a ten už neukazoval dobrou křivku:-(. Řekli mi že mi píchnou nějakou injekci a pokud to neurychlí porod že budou muset udělat císaře,protože mimískovi se nedařilo moc dobře. Ale naštěstí mi dali tu injekci a během nějakejch pěti minut mi řekli že máme jít s manželem na porodní sál,to jsem jen kulila oči,před chvílí mi říkali že to bude ještě trvat a najednou mám jít na sál? Tak jsme šli,ale to bylo teda také umění,člověk sotva leze a oni po něm chtěj aby si sám došel na sál,ale zvládla jsem to. Na sále jsem si prodýchala pár kontrakcí a pak už jsem mohla tlačit,zatlačila jsem asi čtyřikrát a pak doktor řekl že udělá nástřih,ten také vůbec nebyl cítit,kdyby mi neřekl že mi ho udělá,tak o tom ani nevím,pak jsem zatlačila také ještě čtyřikrát a najednou cítila jak něco velikého ze mě vyšlo a to už byl maličkej na světě,na ten první pohled nikdy nezapomenu na to malinké ještě fialové miminko,to je něco nezapomenutelného. Pak ho odnesli a já slyšela jak křičel,ozvat se uměl pěkně:-). Za pár minut mi ho manžel přinesl to byl další krásnej okamžik vidět ty dva spolu. Bylo to něco nádherného přivést na svět toho malého človíčka,na to nikdy nezapomenu. A z porodu celkově mám krásné vzpomínky a už se těším až budu rodit znova.