Můj POROD - nové diskuze

venda a lucicína

8.3. jsem šla na monitor a s ním do poradny. nelíbil se, proto mne poslali na zátěžák, ke kterému vůbec nedošlo - nelíbil se ani druhý monitor . vašíkovi divně tlouklo srdíčko... okamžitý příjem na čekatelák.o půlnoci mi píchli sérum pravdy a tím se porod pěkně rozjel.v šest ráno na přípravnu, v sedm do porodního boxu, v půl osmé epidural.rodila se mnou skvělá PA, moc mi pomáhala - hlavně psychicky.asi po hodině snažení se ukázaly komplikace - venouch nesestupoval jak by měl a nerotoval správně do porodního kanálu.navíc byl (je) poměrně velikej. vždycky jsem ho s maximálním úsilím vylačila, tak zase vklouznul zpátky. dvě PA ho ze mne musely doslova vymačkat.... od císaře mne dělily minuty.....venda měl pupečník omotanej nejen kolem krku,ale i pod ručičkama - říkali tomu kšandy a kravata...apdgar skóre měl v první minutě jen 4, v pěti 7 a v deseti 9.zasekl se ramenem - zlomil si klíček a udělal modřiny po celém těle.mně roztrhnoul hráz až do konečníku - 50 minut mne šil urogynekologlog a musím říct, že odvedl skvělou práci. byla to šichta přivést vendu na svět, ale stálo to za to. 9.3.2010 v 9.20 hod. 4020g a 52cm.personál všude naprosto skvělej, až na dvě sestry - socialistické čarodějnice, které jsem převálcovala hned na začátku jejich noční služby, takže vlastně všechno bez problémů.času není nazbyt, i teď píšu s nakrmeným vašíkem na hrudníku......

Porod maximimíska

Ahoj, vkládám zde svůj zážitek z porodu císařským řezem, sama budu opět rodit za 6 týdnů, tak vzpomínám a přemýšlím, jaké to teď bude...Vašík se narodil před dvěma lety císařským řezem, měl 56cm a 4300g. Šla jsem ráno v pátek do porodky na normální kontrolu v termínu 40+0, že si mě tam převezmou k evidenci od mého gyndr. Lékař tam mi po provedení ultrazvuku řekl, že mimi je velké, odhad 4300g a už má málo plodové vody a že by doporučoval, ať už v nemocnici zůstanu přes noc, že mi druhý den vyvolají porod. Tašku jsem měla s sebou v autě (sama jsem si přijela), tak jsem tam zůstala. Při tom veškerém čekání mi začaly slabé kontrakce, jinak celé těhu nic, tak mne vzali na příjmu na monitor. No, ale koukali na mě starostlivě, až dnes vím, že monitor byl špatný a malý měl známky hypoxie. To mi ale neřekli, nechtěli mě strašit, já myslela, že už normálně začíná porod. Takže hned příjem, pořád mě natáčeli, večer kontrakce ustaly (byli to jen poslíčci, až dnes to vím) a monitor byl v normálu. Ráno v sobotu mi dali tabletu na vyvolání, pak přišly za 5 hodin zase ty slabší kontarce, mně ovšem dost bolely, a to prý ještě ani nebyl začátek porodu... A hned byl zase malý hypoxický, to mi už i řekli a po hodině navrhli císaře. Že se mám rozmyslet, že je to spíš pro jistotu vzhledemk mému věku a anamnéze...Tak jsem souhlasila, císař byl v pohodě, byla jsem při vědomí (injekce do páteře v pohodě) a hned jsem slyšela, že je to kluk, pohlaví jsme nevěděli dopředu...Jenže malého hned odnesli, byl celý fialový, pak byl den na kyslíku...Takže to bylo obrovské štěstí, že jsme se rozhodli pro císaře, nechci domyslet, co vše se mohlo stát. Manžel malého po stabilizaci stavu hned klokánkoval, fotil a vůbec si ho moc užil. Jen mně mrzí, že jsme měli potíže s kojením...Jinak po císaři tak týden velké bolesti, nejhorší bylo vždy vstát z poslete, ale já jsem byla s celkovým provedením porodu moc spokojená, tak se to i líp hojí...Byli jsme moc sťastní...Teď je mimi v bříšku podle ultrazvuku o dost menší, asi zase kluk, ale budu prý rodit normálně, tak se toho docela bojím. Musím ale vydržet, kvůli mimískovi..Stojí to za to.

Jak Daneček na svět přišel

Synáčka očekávala rodina už skoro 10 dní. Ne že bych snad přenášela (malej se narodil 39+3tt),ale na kontrole mi doktorka říkala, že to vypadá až moc dobře, cesty skoro připravené, plodové vaky napjaté...Tak jsme byli taky napjatý a zkoušeli přemlouvat a vyvolávat. Ze svý zkušenosti můžu říci, že NIC nefunguje. Až do neděle 7.3 to na nic nevypadalo, žádné poslíčky, odchod hlenové zátky, nic. Jen slabé, jakoby menstr. bolesti. Večer nám taťka prdnul na bšicho, že ho prý vypudí. Oba jsme se tomu smáli, ještě jsem měla jít v pondělí na kontrolu tlaku, už jsme s ničím nepočítali:-) Ve 2:08 mě probral pocit chtění na WC, otočila jsem se na bok a rup - začala téct voda. Tak jsem zatřásla Pájou, že jako jedeme. Prý:\"fakt?\" Letěla jsem na záchod, za mnou loužičky, když jsem vylezla, tatík byl oblečený a připravený s taškou u nohou:-) Zvládal to na jedničku, ještě se mě ptal, jestli mě něco bolí:-) V půl třetí jsme dorazili do porodky. Natočili mi monitor, doktor udělal prohlídku (otevřená na 2 cm), sestra dala klystýr a poslala mě rozloučit se s tátou, že až se bude něco dít, tak budu volat. A šla jsem do hekárny. Asi po hodině mi začali slabé kontrakce, tak jsem si je začala v klídku prodýchávat a říkala si, že to není tak hrozné. V sedm už to taková lebeda nebyla, prohlídka doktora a verdikt - 3 cm (prohmatal mě tak drsně, že jsem skučela bolestí). To už jsme si začala přát hodně rychlý porod. V devět mi točili další monitor a to už jsem myslela, že to v lehu nepřežiju (žádné ulehčení totiž nepomáhalo - ve sprše se mi tak motala hlava, že jsem sebou málem švihla a na míči jsem se skoro neudržela, jediný snesitelný bylo stát, držet se pelestě postele a prostě to vydržet). To už jsem měla kontrakce po 4 min. Pak sestra řekla, že to podle mého vzdychání vypadá nadějně a že mám zavolat taťku. Přijel za 3/4 hodiny a já si říkala, že to přeci nemůžu vydržet. Všechny bolesti mi šli do břicha. Asi fakt moc nevydržím. Nakonec jsem si řekla o epidurál. Sice na mě koukali divně, každopádně po 10 min., co Pája dorazil přišel anesteziolog. Byla jsem otevřená na 5 cm a málem nevydržela sedět aby mi ho mohl píchnout. A najednou klid. Pohoda. Slabé tlaky do zadku. Ležela jsem s minitorem na břichu, Pája mě držel za ruce a bylo mi blaze. Jediný negativný jev epidurálu byla neskutečná třesavka a infuze, kterou mi dávali vodu. Bohužel, kontrakce se mi zpomalili (předtím 3 min) a tak mi museli píchnout oxitocin (to bylo v 11 hodin). Pak už to docela frčelo. Kontrakce každé 2 minuty, tlak na konečník takový, že jsem myslela, že mi rupne zadek, na konci už jsme zase stála u pelesti a hrála si na pejska. Asi v půl jedný vydal doktor verdikt - 9 cm, můžeme na sál. Vylezla jsem na křeslo, PA mi přikurtovala nohy a doktor: až přijde kontrakce, můžete tlačit. Ha, tlačila jsem a tlačila a nic. Pak mi přestalo hučet v uších a slyším že mám tlačit dopředu, ne do zadu. No a pak se to rozjelo. Pája mi chudák držel hlavu, PA mi hupla na bříško, dvě kontrakce nic, pak přišla další, doktor mě opíchnul, nastřihl, pak pocit, že se roztrhnu a...jsem máma. Tíha ze mě rázem spadla, slyším jak prcek řve a sestru jak říká, je to blonďák po tátovi! Pak mi to slizký, krvavý nic dali do náruče. Byl nádhernej. Taťka ho pak šel se sestrou změřit a zvážit, a přinesli mi ho k prsu. Sice se nepřisál, ale byl to nádherný pocit. Pavel pak řekl, že se sice celou dobu udatně držel na nohou, ale když mu ho dali poprvé do náruče, rozbrečel se jak malej. No, zkráceně, broučka odnesli zahřít do inkubátoru, Pája to šel rozdýchat na chodbu a my čekali na placentu. Půl hodiny. Nakonec to vypadalo, že mě budou muset uspat, ale pak přišla kontrakce a byla venku. No, šití nic moc, ale hodný pan doktor mě znovu opíchl, takže se to dalo v poho vydržet. Jo, kdo to se mnou řešil v minulé kolonce, nakonec mě fakticky rodil \"můj\" doktor černoch, pan Mudr. Claudi Lewette, který byl naprosto úžasný a já jsem moc vděčná, že to nakonec byl on. Porod sice nic moc, od odtoku plodovky 11 hodin, ale lidičky, stojí to za to! Až budu mít zase chvilku čas, písnu ještě o pobytu na šestinedělí.

Odmítnout vyvolání porodu?

Ahojky, nevím jestli jsem zařadila příspěvek do správné rubriky,ale snad to nevadí. chtěla jsem se zeptat maminek, jestli je možné odmítnout vyvolání porodu jen kvůli tomu, že už jsem po termínu porodu.Samozřejmě že pokud bych měla nejaké indikace jako cukrovka anebo neco co by ohrozovalo mimi,spatný monitor atd, tak bych to podstoupila. Ale u prvního těhotenství, ktere mi vvolávali, to na mě vůbec nezabralo. Po noci, kdy jsem měla kontrakce po 5 minutach jsem se otevřela na 1cm a nakonec to stejně skončilo císařem. mala nebyla vubec prenasená, jen trosku vetsí, na monitoru vše OK. Nemate nekdo s timto zkusenost. Přála bych si rodit spontánně, normálně. Dekuju. P.

Můj porod v Pardubicích a pobyt tam

V pátek večer jsem se dívala s manželem na Slunce seno ale nevydržely jsme do konce ve 21:4é jsme si šli lehnout a ještě jsem pořádně nedolehla a v 21:45 mi praskla voda.Když jsem to řekla manželovi tak byl dřív oblečenej než jsem já došla do koupelny. Tak jsem se osprchovala a manžel mi zatím dobalil věci do porodnice. Neměla jsem žádné kontrakce jen se ze mě valila ta plodovka.DO porodnice jsme dorazily ve 22:30 hodin Tak mě udělali příjem. Doktorka mě vyšetřila to už jsem byla otevřená na 3 cm ale stalé žádné kontrakce jen pobolívání podbřišku tak se mnou sepsala správu dostala jsem YAL GEL a injekci na podporu kontrakcí a pak už jsem byla s manželem po chvíli přišli kontrakce velmi silne byla dřina to rozdíchat a tak jsme šli na sál ve 24:00 hodin tam jsem byla na monitoru a to byla kontrakce za kontrakcí během chvilky jsem se otevřená na 8cm v tu chvíli jsem už měla pocit na tlačení tak jsem se přetočila na záda a doktorka mi řekla ať si klidně přitlačím no jenže já přitlačila jednou a už koukala hlavička tak mi dali rychle podpěry na nohy a než jsem dala nohy nahoru tak byla skoro hlavička venku doktorka si tepr oblékala plášt a hlava už teměř koukala. Tak jsem začla tlačit sestra mě pomáhala s přitahovaním na břicho a druhou rukou mi na břicho tlačila a zachvilku byla malá venku:oktorka musela provést nastřižení hráze naprosto nebolestivé což se nedá říct o šití. Po narození dcery jí odnesli na ošetření a pak mi jí přinesli na přiložení malá se narodila v 00:55 hodin takže od prasknutí plodové vody za tři hodiny.Když mě šili což mimichodem dělali skoro hodinu neboť jsem byla potrháná i uvnitř tak dali malou ohřát a pak už byla jenom s náma. Manžel byl u porodu užasnej stašně mi pomohl nebyt jeho tak to nezvládnu. Co se týče pobytu tak byl naprosto užasnej strašně hodné sestry a doktoři ochotní a starostliví.Až budu plánovat další dítě tak budu určitě rodit v Pardubicích ale to je otázka delšího času zatím si nemůžu ani sednut takže na děti nepomýšlím.

krvácení

Ahoj holky, mám 4 týdny po porodu, teď necelých 14 dní už jsem měla jen takovej hnědej jakoby výtok, ale dneska jsem začala zase krvácet. Je to normální, že ke konci šestinedělí se může opět začít krvácet nebo to není v pořádku a něco se děje? Docela mě to vyděsilo...

Výška maminky versus váha miminka.

V několika příspěvcích jsem četla jak maminky které mají málo centimetrů výšky že budou mít problém porodit nebo že problematicky porodili miminko.Já osobně si myslím že je úplně jedno jak je mamina velká spíš záleží na velikosti pánve.Já měřím asi kolem 160cm a v pohodě jsem porodila dvě holky první měla 4080g a 51cm a druhá 4040g a 52cm.Jinak nevím na cem záleží.Tak holky porodům zdar a ty co to teprve čeká tak se holky nebojte oni si doktoři poraděj.

Ach jo....

Holky, tak jsem se nějak nastydla a dneska jsem měla dokonce i teplotu. Snažím se, abych nenakazila malého, ale stejně kašle a kejchá, chudinka. Ještě, že máme takovýho šikovnýho taťku a po práci se stará, abych s ním nebyla tolik v kontaktu a nenakazila ho ještě víc....

Plzeň

Ahoj Všichni tady! Mám termín v červenci,ale ještě nevím kde budu rodit. Mám v plánu, že to bude Plzeň,stajně ale musím tam dojet cca 40km. Nevím jestli mam rodit u mulače, nebo ve fakultní. Jsme prvorodičkla zatím chodím je k svému obvodní,mu dr., Nevím kdy se mám kam přihlásit. Je pravda, že u Mulače si nechávají maminky déle, protože jich tam moc nemají? Nechci být dlouho v nemocninci. Máte někdo zkušenost? Poradtě prosím díky

ještě pár řádků

Holky, ještě pár řádků k pobytu. Je fakt, že mám \"prdel\" jak řešeto od neustálých injekcí ale největší problém u mě nastal, že mi neodcházely větry. já 3 den po porodu měla větší břicho, než když sem byla těhule. Dostávala sem píchance na pohyb střev, ale nezabralo to, ani rektální hadička. prostě nic, myslela sem, že umřu, jak ty plyny tlačily na ten šev až zázrak jménem Espumizan mi pomohl, ale stejně sem byla na velké až včera v noci. Nejvíc mě štve, že se nemůžu vysmrkat, zakašlat, víc se zasmát. ale doufám,že to bude jen chvíli a budu zase normálně fungovat. Taky musím vychválit novorozenecké od. v pátek večer sem překecala sestřičku, aby mi už malého nechaly přes noc. sice říkala, že bych měla odpočíva, ale nechala mi ho Jinak mi malý v noci vůbec nespal, budil se co do hodiny já nespala přes den vůbec a v noci sem byla KO, až poslední noc, jakoby tušil, že su na dně svých sil, tak spal i víc jak 2 hodinky a já vždy na hodinu meztím usnula. Jednou v noci už to byla taková krize, když mi 3 hod. v kuse plakal, že sem v půl 3 ráno šla na novoroz. od. co s ním mám dělat, že nejde utišit. Sestřička si ho vzala a řekla, ať jdu na pokoj, tak sem se dobelhala a říkala si, jaká su to matka, když nejsem schopná se s tím poprat sama a asi mu mléko nestačí (jen mimochodem, nám sestřičky říkaly, že pokud si nebudeme vědět rady, raděj máme dojít,než stresovat sebe a mimi), po 10 min. mi ho dovezla, že hlad nemá, jen boleníčko. Byl klidný, ale pak sem ho do 6 h nosila na rukách, než cipísek usnul. ony ho sestřičky na NO zbožňují, to bylo, když sem s ním jezdila po chodbě, \"copak naše zlatíčko Květošek\" takže můj pocit z porodu a pobytu:nějak musím v sobě překousnout ten císař, prostě mě to hrozně štve a když o tom píšu tak mi tečou slzy, ale čas to zhojí. a pobyt v porodnici, tak tomu dávám 1+ Jak jsem proti veškerým \"úplatkům\", tak jak na šestinědělí, tak i na NO sem donesla velkou bombošku Mersi a kafčo a na NO ještě fotečku malého s poděkováním. A loučení bylo taky dojemný. Doufám, že se tam za pár let vrátím znovu

můj porod a pobyt v porodnici

ahojky, tak malý pořád spí, tak honem co stihnu.ve středu ráno v půl 3 mi začaly takové bolesti, ale po 5 vt. sem to rozdýchala, tak sem to neřešila, ale byly tak po 5 minutách, nemohla sem ležet, tak sem šla do obýváku. pořád si to zapisovala a bylo to hoooodně pravidelné. taky následovaly 3 návštěvy wc na velkou. Tak sem mojemu šla říct, že do práce asi nepojede, dokud se to nějak nerozhoupe. Tak sem nachystala snídani a pojedli sme, vždy sem teda musela na všechny čtyři a vydýchat. No pak to jakoby na 15 minut ustoupilo a já mojemu říkám, nic, jeď do práce a kdyžtak ti zavolám a šla sem k myčce, že tam dám nádobí. holky najednou prudká bolest, že sem vykřikla, můj seběhl z vrchu co se děje a to sem už cítila takový divný tlak a už to ze mě jelo. Teda, zvláštní pocit Musím říct, že sem byla naprosto v klidu a to nekecám, jen můj začal být značně nervní, chudáček. tak sem se doplazila na záchod a v tu chvíli se mi udělalo zle, tak honem na zem a nohy nahoru, všude plodovka. mdloba přešla a pak následovalo v pravidelných intervalech po 3 minutách ukrutné křeče. musela sem se vždy opřít o mojeho a vydýchat. tak sem seděla na záchodě a říkala mu, co má ještě zabalit. Byl vystrašenej tím, že sem to měla po 3 min. sem nebyla schopná nic, tak sem dala honem sprchu a snažila se obléct, ale fakt to šlo blbě. no a pak sme teda vyrazili. Sejít svah k autu, horor, tam mě to zastihlo asi 3x, pořád sem cítila, jak to ze mě těče. no a v autě to bylo ještě horší. Květoš valil přes město 90tkou, jen sem se modlila, abychom už tam byli. Dojeli sme a já byla z toho dýchání celá roztřesená, nemohla sem stát ani na nohách.Došli sme tam, hned nás zavedli do šatny, ať se přesleču, pak mě vzali na vyšetřovnu,a porodní asistentka mě prohlížela a volali Dr. byla sem otevřená víc jak na 6 cm. mezitím se mě sestřička ptala na takový ty různý info a já se jim tam kroutila na zemi jako tasemnice. Ale sestřičky zlatíčka, příjemné, fakt pohoda. Pak došel dr. udělal mi UTZ a váhový odhat 3600g, což je u KP už riziko a že se musí na mě podívat primář, jenže na něho sme čekali další asi 20 minut, nevím, pro mě to byla věčnost, dělalo se mi zle, tak mi pomohly sestřičky na kozu a daly mi KTG, teda vydýchávat ty kontrakce byly hrozný, neb já jich měla už po necelých 2 minutách. Pak došel primář, prohlídl mě a pak vyřkl rozsudek, určitě císař, že nebudeme riskovat. holky, mě bylo hrozně,t ak sem se těšila na normální porod už kvůli mojemu sestřička se ho ptala na kdy mě mají nachystat a on, že okamžitě, než začne malý sestupovat. tak ještě zavolali mojeho, šel se se mnou rozloučit (to sem pořád ležela rozklábená na koze) a během chvilky sem měla zavedenou cévku, kanylu a já nevím co, ani na klystýr nebyl čas. a už sem byla vedena na porodní sál. Holky to vám byla taková rychlovka, člověk tak tak stačil vnímat mezi těma bolestma co se děje. Položili mě na stůl a já dostala silnou kontrakci, jenže sem byla uvázaná a nemohla se nijak chytit, vím, že tam bylo hrozně moc lidí, někdo se mě pořád na něco ptal a já se snažila mezi dýcháním odpovídat, cítila sem, jak mi natírají pupek dezinfekcí a pak už jen vidím masku a ticho a nic. ¨najednou sem se ocitla na pokoji s ukrtnou bolestí břicha, vnímala sem z dálky asi toto \"miláčku, máme krásného kluka, měl sem ho u sebe a moc tě miluju\" pak už jen že kolem mě pořád někdo chodil a pípal tam monitor. Ale po nárkoze mi nebylo zle na zvacení, což bylo super. pak sem se probrala a sestřičky se mě ptaly co a jak, a já že to hrozně bolí a ona, že mi píchla injeci a za chviličku to poleví. nepolevilo, tak mi daly pak ještě něco dalšího. Cítila sem se jako by mě přejel parní válec. Nevěděla sem kde sem, co malý nic. ale nebyla sem schopná souvisle komunikovat a pak sem asi usnula. Asi kolem poledne /odhaduju/ se otevřely dveře a já viděla sestřičku s oranžovým vozíkem a v něm uzlíček a to byl můj prcínek, Nádherné miminečko, jen mě štvalo, že sem se nemohla hýbat, tak mi ho sestžička přiložila k prsu aby se přisál. to bylo tak krásné. jen člověk ležel jako lazar a nemohl se ani hnout. tak sem ho uvítala a pak mi ho zase odvezla a já usnula. no a kolem té čtvrté sem už vnímala normálně. Dovezly tam ještě jednu maminku po císaři a pořád naříkala, jak jí to bolí, tak sem se jí snažila ukonejšit, že to bude dobrý. (mimochodem sme tam spolem ležely do durhého dne, ale neviděly se, neb mezi náma byly stolky )pak sem si vyptala telefon a konečně mohla zavolat mojemu jak a co bylo.no a ten, že za ním došli Dr. a primář zkonzultovat tu situaci a že teda ten císař bude nejlepší, že to nechtějí risknout. a pak že seděl v čekárně, asi po min. ho zavolala sestra a tak šel do ošetřovny, kde už našeho prcíka umývali atd. a pak mu ho daly na chování. no a za mnou mohl dojít až druhý den, neb na poop. pokoji sou návštěvy zakázány. na tom poop. sem ležela do čtv. dopoledne, sestřičky ráno i ještě v tu střeu nás chodily umývat, moc příjemné, pěkně na nás mluvily a vše říkaly, fakt klobouk dolů. nikde náznak nějakého opovržení či tak. no a v ten čtv. kolem poledne mě chytly a že jdeme do sprchy, nemohla sem stoupnout, ale musela, myslela sem, že se mi břicho rozpáře. těch pár kroků do koupelny byl můj druhý porod a ve sprše sem jim omdlela, ale poumývaly mě a převedli na normální pokoj, ale stejně sem jen ležela a mohla hýbat max.. krkem. malého mě vozili pokaždé co se vzbudil, i na ten pooperační pokoj, což sem jim vděčná.a pak celý pobyt byl velmi milý, personál na šestinedělí i na novorozeneckém prostě parádní. na cokoliv sem se ptala, vždy byla milá odpověď, když sem potřebovala něco ukázat, tak mi bylo vyhověno, neustále se chodily ptát, zda je vše OK, vše vysvětlily. prostě UH porodnice je parádní a radost se tam vrátit. Žádné opovržení, nebo nějaká neúčast i přes to, že byla porodka plná, sestřičky lítaly ale na nás byly opravdu milé. DR. při vizitách taky. ¨no malý se probudil,tak zbytek písnu pak. ses se rozepsala, ale je toho tolik, co bych vám chtěla říct.¨jen ještě jednu věc na konec mých řádků- Holky, kdo chcete císaře, protože si myslíte, že je to \"pohodlnější\", tak ste naivní a nevíte o co ste přišly. Do teď mě hrozně štve, že sem nemohla rodit normálně. ne jen skrz ten pocit, ale i skrz péči teď doma.

Histerka

Holky, když tu tak čtu ty vaše porody, tak jsem to měla zlatý. Vůbec nechápu, jak jsem mohla na sále tak vyvádět, když jsem měla krásný porod. Njn, prostě histerka....Tak se opatrujte, a ať vám ty vaše štěstíčka dělají jen radost. My máme doma uřvánka, ale stejně ho moooc milujeme :o)