Můj POROD - nové diskuze

můj porod

popravdě, moc si na něj nevzpomínám,budˇ jsem byla oblbnutá nějakýma lékama nebo si mě tělo oblblo samo. Celý den jsem byla v naprosté pohodě, dělala jsem normální domácí činnosti, však to znáte. Večer jsme si šli s příťou lehnout a stále všechno bylo v pořádku. Vzbudila jsem se kolem půlnoci s bolestmi v podbřišku,ale říkala jsem si, že to nejspíš budou poslíčci,tak jsem šla zase spát. Ovšem pochvilce opět bolesti, trošku větší než předtím,tak jsem si říkala,že si budu hlídat intervaly. Kontrakce byly co 5minut, vůbec jsem nemohla uvěřit,že už by to mohlo být ono. Příťa se vzbudil, ptá se mě,co se děje,odpovídám,že mám asi poslíčky nebo co..Vůbec jsem do porodnice jet nechtěla,nakonec mě přemluvil. přijeli jsme ve 2.00, tam mě vyšetřili,prý jsem přijela tak tak,pořád jsem byla v pohodě,seděla jsem noha přes nohu,sestřičky se divily,že pomalu rodím a sedím si tu, jako kdyby měl jít rodit někdo jiný. Nakonec jsme přešli na porod.pokoj, dali mi kapačku,párkrát jsem zatlačila,pak si ještě pamatuju,jak mi říkají že mě trošku nastřihnou a to je vše,pak mám totální okno..Zbytek znám z vyprávění, příťa přestřihl pup.šňůru a malý byl v 6.00 na světě. Akorát jak mě sešívali,tak jsem se třásla jako osika,zima mi byla neskutečná a prý tam bylo skoro 30°C. Příťa pak musel do práce a my si spolu s miminkem jeli užívat na šestinedělku.

jak asi probíhal můj porod

malá na mě spinká notas mám na stehnoch tak vám to jak taksi popíši:V úterý odp. jsem umyla auto celé, vylux, vyleštila, nosila půlku kýbla vody i vysavač nebylo to těžké, uklidila doma, večer mě ale chytly bolesti, tak sem šla do vany, a jak sem tady psala tak prostě to co ze mě vyteklo byla hlenová zátka, bolesti neustoupily a já se o půl 11 večer dostavila do porodnice, ktg, ult. - no do 3 do rána vyšetřovaly, ale nebyla jsem ještě otevřená, nechaly mě na pozorování, bolesti byli pořád, ráno mě předělaly na 5 patro na čekačku, tak sem byla půl hodiny dr. rozhodla klystýr a jdete rodit, tak mi v 9 hod. ve středu daly klystýr jejda hnus, pak sem se osprchovala a šla na sál do boxu, bolesti byli pořád, v 11 hod. mi pichly vodu, to byla bolest hrůza, myslela sem si jak do ulice porodím na de, bolesti pořád voda odtěkala postupně, potom mi daly ve 2 hod, trošku oběda, večer mě přestěhovaly na pokoj ztlumený abych nabrala sílu na porod, měla sem přípravové bolesti ale trošku sem spala, pořád mě jen vyšetřovaly. V 7 ráno mi zavedly prášek na otevření do 9 hod. sem byla na 2 cm pak v 9 další, postupně provolnovaly cestu a odtěkaly vodu, chodila sem pořád do vany, sprchy, balon,samé vyšet. já trpěla jak svina bolesti šílené po 2 minutách ale byli krátké půl minuty, tak mi zavedly kapačku na prodloužení, jejda když to tak vzpomínám tak se mi chce brečet, pak mi propichly blány atd. celkem sem byla na 6 cm tak sem říkala ještě chvilku a bude malá venku, honem sem podepisovala protokoly o epiduralu, samý dr. kolem mě lítaly no děs, pak přišel dr. a řekl že epidural těžko, a že jak se cítím já byla tak vyčerpaná trvalo to už 2 den, zmožená i s těch van a sprch, říkala sem prostě manželovi že to nedám, pak mě dr. už litovaly i sestry, byla sem ko, nakonec přišel dr. a řekl okamžitě na por. sál akutní císař, já se ten den tak nabrečela, i ted mi tečou slzy jak na to vzpomínám, nikdy sem nic takového neměla jako kapačky atd. operace nic, vezly mě tam asi o půl 4 tam sem se svírala v bolestích, můj byl za dveřmi vyklepaný jak sirka, i já, malá se narodila 15.56 hod. já ale měla komplikace stratila sem moc krve takže sem byla 3 hodiny na sále, pak se jak taksi probírala bolest hnusná, zima, mluvit sem nemohla, vše mě bolelo, nevnímala sem, malou mi donesly ukázat já měla oči uplně rozmazané dávají do toho nějakou mastičku, na rukách 4 kapačky i krev, no v 9 večer mě dovezly na oddělení, no byl to prostě hnusný porod, kt. bych nepřála opravdu ale opravdu nikomu, ráno to vstávání hnus, no prostě psycho, můj mi řekl že bych zasloužila zlatou medaily malá se obudila tak se snad moc nepolekáte

ještě k mému porodu - otec u porodu

Jak hodně z vás ví, nebyla jsem uplně pro aby byl martin u porodu. Říkala jsem si, že bude hloupé tam před ním hekat a dávat najevo svoji bolest a buhví co tam budu provádět. Taky vim, že on jen při zmínce o krvi zbělá a jakmile jí vidí tak omdlí. Prý omdlel i v autoškole když se učili první pomoc. Prostě člověk co na sál nepatří. On ale nakonec jít chtěl a tak tam byl. Musím říct, že asi jen díky němu jsem nakonec porodila. Na té čekací části kde jsem strávila 35 hodin bý nemohl, byl ale aspon an sále. Přijel v podstatě stejně jako já tam byla přivedena z přípravny. Akorát mi napíchli epidurál a dali ještě infuzi na bolest, takže jsem byla schopná i mluvit...hned jsem mu řekla co všechno semnou prováděli a jak moc se bojim a on mě moc utěšoval, jak jsem užasná že jsem to vydžela a že už to brzo bude a ted mám tu infuzy a ta pomůže. Potom mi vlhčil obličej hadrem, což samo o sobě nepomáhalo, al emě se líbilo jak se o mě stará. A při samotném tlačení byl bezkonkurenční. představovala jsem si jak bude stát někde v rohu, celý bílý a nakonec omdlí nebo se pozvrací. A on stál celou dobu vedlě me, držel mi nohu a hlavu a povzbuzoval. Říkal jak to dokážu, jak krásně tlačim, jak už to bude, at dýchám, nebo zase at nedýchám a at nekřičim že se tim vysiluju. A potom hlásil jestli už leze hlavička. V jednu chvíli jsem tam měla takový stav - nechtě mě všichni bejt, já už jsem tak vyčerpaná, že to stejně nedokážu, jdete pryč a nechte mě tu umřít. Tak z toho mě dostal taky on. Nebýt jeho tak to asi fakt nedokážu a jsem mu za to moc vděčná. Taky díky němu vím podrobnosti, většinu věcí z toho konce mám v mlžném oparu a ani nevím že se stali, jak jsem popisovala svůj porod tak polovinu toho co se tam dělo mám od něj. Hodně z vás se divilo, že jsem schopná o tom takhle jen tak psát. Jsem moc ráda, že jsem to mohla napsat, protože mě to trápí a potřebovala jsem to dostat z hlavy někam jinam. V porodnici jsem kvůli tomu probrečela snad každou noc, pořád jsem si v hlavě omílala co všechno se mohlo hrozného stát. Ale už je to dobré. A ještě k té fotce těsně po porodu jak ho ze mě vyndavaj: Ta byla vyfocená omilemMartin celou dobu svíral foták a asi něják v křeči zmáčknul čudlík a nechtěně vyfotil tak pěknou fotku, přišel na to až doma...tak to by bylo asi vše

porod Toníčka

22.2 v 10:00 mi praskla voda. Ležela jsem v posteli najednou se otočím na bok a něco ze mě jakoby vystříklo tak jsem se postavila a uplně jsem zmáčela podlahu kolik toho bylo. Hned mi bylo jasné o co jde. Začala jsem se klepat jako ratlík, řekla jsem si ale že musim zachovat klid, takže jsem se osprchovala a tak a zavolala si sanitku a martinovi, který z toho měl málem infarkt. V sanitce byli moc milý a pěkně si semnou povídali což mě uklidnilo. Ale po příchodu na porodnici to začalo brát poněkud jiný spád. Přišla jsem tam v doprovodu záchranářů a asi trochu vysmátá a hned mě nějáká sestra sprdla, že na to že jdu rodit vysmátá jsem si nemusela volat sanitku...a byla dost nepříjemná a tak jí jeden ten saniták řekl, jestlijsem měla jet autobusem nebo co, tak zmlkla, ale moc mě to nepřidalo.Při příjmu jsem řekla že oddtekla voda a kontrakce že zatím nemám. Chtěli zkusit nalít na vložku nějáké to činidlo akorát já jsem si doma vzala always vložku a ta má uprostřed modrý pruh a sestřička řekla že to činidlo musí zezelenat a na tomhle to nepůjde poznat tka mi dali jejich vložku at hodinu chodim po nemocnici a pak se vrátim. Po hodině jsem se vrátila, oni polili vložku a prej že nic, že to nebyla voda a at jdu domu, že jsem se asi počůrala. Vysvětlovala jsem jim, že těsně před tím jsem byla čůrat, takže by toho ze mě nevyteklo tolik a že snad poznám moč od plodové vody (bylo toho fakt hafo- promočené tepláky a kaluž na zemi) oni ale tvrdili, že ne a at jedu domu. Byla jsem z toho dost v panice, protože vim, že po odtoku vody se musí zůstat v nemocnici, kdyby něco s dítětem. Mezi tím dorazil martin, vyslala jsem ho domů pro kalhotky a ty tepláky, at je doveze, že to můžou zkusit na tom. Dovezl je, ale kalhotky byly modré...taky to na nich nešlo a vymačkat to z těch věcí doktorka odmítla že by to bylo neprůkazné. Udělali radši ještě ultrazvuk a tam se opravdu ukázalo, že je vody hodně málo. Člověk by řekl, že jim to stačí, ale podle nich jsem přenášela a to j e nedostatek vody normální super. Já už byla na zhroucení proto že jsem se hrozně bála o toníčka. Pak dorazila moje mamka a udělala jim tam hysterickou zcenu a tak mě na podkladě toho přijali...možná jsem snad radši měla porodit na ulici.Uložili mě na čekatelský pokoj a tam jsem čekala. Nikdo si mě nevšímal a jednali semnou jak kdybych si porod vymyslela. Po tom co jsem si lehla ze mě hned zase vycrclo spoustu vody tak jsem hrdě běžela s vložkou za doktorkou, vylili na to činidlo a hle zezelenalo. Je to tedy jasné že šlo o vodu. Poslali mě zase na čekatelský pokoj a nic se nědělo. Pořád jsem se ptala co bude a jestli něco bude a nikdo mi nic neřekl. Potom přišla ta samá doktorka jaká tam byla ráno a já ji říkala at senou něco udělaj a ona začala že jak se neví jestli šlo o vodu tak nebudou nic dělat. KDYŽ JSEM jí řekla že se to přece porkázalo tak tak vyjukaně koukala. Nechali mě teda ležet celou noc. Ráno mě vyšetřovala nějáká jiná doktorka a říká mi: takže voda odtekla v 10 v noci a já na ní že ne že v deset dopoledne včera. Zeptala se mě jestli mi dali antibiotika...jasně že nedali. Tak se hned vyděsila a hned mi je dala. Tamta doktorka předchozí kráva blbá napsala špatný čas do dokumentace. Zachvíli už se teda něco rozjelo. Byla jsem stále otevřená na 2cm. Dali mi tedy tabletu prostaglandinů a čekalo se. To bylo v 23.2 v 9:00. Zachvíli s emi rozjeli kontrakce jako prase. Ale to bylo něco neskutečného. Byly to hned ze začátu ty nejsilnější kontrakce jako těsně před porodem s intervalem po jedné minutě a postupně se interval ještě skrátil. Vydržela jsem dlouho, ale pak už to prostě nešlo, hrozně jsem prosila o něco na bolest, ale bylo mi řečeno, že to můžu dostat až na porodnim sále a tam se jde při pravidelných kontrakcích a otevření na 3 cm a to já pořád nebyla. Ty bolesti byli šílené, několikrá tjsem tam pak omdlela. Ale všem to bylo fuk. Starali se tam o mě hlavně ostatní maminky z čekatelského pokoje. Vodili mě dosprchy a přemluvali personál at semnou už proboha něco dělaj. Byl to fakt horor. PO deseti hodinách jsem tam omdlela takovim způsobem že mě konečně po celim dni vyšetřila doktorka a prohlásola, že zhruba ty 3 cm tam jsou a šla jsem na přípravnu a pak na porodní sál. Tam mě ot hodně potěšilo, protože personál byl jeden na čekací část a uplně jiní lidé na porodním sále. Doktor se na mě podíval a říkal že nechápe co tam semnou tak dlouho prováděli, že je to okamžitě na císař, že dítě se dusí a já jsem na pokraji sil. Dal mě na monitor, sestřišk amě vycevkovala a anestezilog mi píchl epidural. Muselo se prý chvilku počkat, protože operační sál byl plný. Nojo, ale asi po tom epidurálu, jak jsem byla chvilku jen s přiměřenýma bolestma tak jsem se najednou hrozně rychle otevřela na 9 cm a začala jsem samovolně rodit. Oni na mě at to prodýchám, ale tělo mě už neposlouchalo a začalo samo tlačit. Takž ezměna rodíme normálně. Najendou se ale odevčat vynořilo spostu doktorů a hned volali pediatra at je přítomen kdyby něco. Stčili mi do dělohy nějákou sondu, že měří okysličení dítěte a hned si pediatr zavolal at mu kousek přisunou resuscitační vozík. No já byla na mrtvici. Tlačila jsem jako šílená. Taky mi potom říkali, že už dloho neviděli někoho tak vyčrpaného tak skvěle silně tlacit. Vytlacila jsem Toníka v rekordnim čase pár minut. Byl přenošený takže bez mázku a dlouho bez vody takže suchý jako troud. Jak sem zběsile tlašila hooodně jsem si potrhala pochvu a asni nastřihnout mě nestačili, takže i spodek mám jak řešeto. Po tom co toníček se narodil se na něj všichni vrhli a hned ho odnesli, martin běžel za nima a prej ho rozdýchávali a něják divně mu mačkali hlavu. Pak ale naskočil a byo to v porádku. Už to zkrátim: Mě zašili, opečovali a protože na 6tinedělí nebylo místo dali mě na rizikové těhotenství a toníka na šestindělí samotného. Viděla jsem ho až druhý den odpoledne, dřív jsem nebyla schopná za ním dojít. Pak jsem tam den chodila jen na kojení a druhý den mě přemýstili na 6tinedělí, jen teda na pokoj bez miminek a nosili ho jen na kojení, ale mě to upřímě řečeno vůbec nevadilo. Stejně bych se o něj po té hrůze nedokázala postarat. Toníček vypadá, že bude i bez následků. Jen se hodně báli infekce z plodové vody, jak jsem na začátku nedostávala vůbec t aantibiotika, ale je to silnej kluk takže to zvládnul v pohodě. Mě příjde, že je v pořádku tak jen doufám, že to fakt nebude mít následky, ale říkali, že spíš ne....Tak jsem asi trhla ekord v delce příspěvku co

...porod mého malého zázraku...

Ahoj holky, před pár dny byli Filípkovi čtyři měsíce a já se konečně dostala k tomu abych vám napsala jak přišel na svět. Měla jsem rodit v podolí a termín jsem měla 20.10.2009 Už od prvního příchodu do prenatální ambulance se mi podolí zošklivilo, měla jsem špatnej tlak, trochu zvýšenou bílkovinu v moči a divnej pocit vůbec. Čekárna v podobě dlouhé chodby a asi 30 maminek mi připomnělo slova mý gynekoložky,, že podolí je továrna na děti“ ,po mý zkušenosti určitě, žádnej osobní přístup, prostě jak na běžícím pásu. Pak jsem se dostala do ordinace k nejmenovanýmu panu doktorovi, který na můj pozdrav odvětit : a vy máte co za problém?!? ,potom mě vyšetřil takovým způsobem, že jsem zatínala zuby bolestí, hold osobní přístup… Ale abych moc neodbočovala, 19.10.2009 jsem se probudila v šest ráno s mírným tlakem v podbříšku, už zase sem si říkala, lehla si do vany a snažila se relaxovat, když ale ani po půl hodině nepřecházely začala jsem být nejistá, vylezla z vany, udělala snídani a jen tak ze zvědavosti si udělala test na plodovou vodu, krve by se ve mně nikdo nedořezal když jsem zmodrala úplně celá. V tu chvíly jakoby bolesti zesílily a já začala panikařit :( Mezitím se vzbudil přítel a já na něj jen tak okrajově křičím ze záchodu, že ze mě teče plodová voda, začal pobíhat z kuchyně do obýváku a zase zpátky, pak se zastavil a začal křičet: ,,vždyť já vůbec nevím co mám dělat“, musela jsem se smát, poprosila jsem ho ať mi dobalí tašku do porodnice a tak mi začal vyndavat věci který tam byly a dávat tam jiný, naprosto nepotřebný, hold tatínkovo první dítě :) Auto nemáme a bydlíme 30 kiláků za Prahou, takže volá taxíka, když mu slečna řekla, že poblíž nikoho nemá, že nejdřív za hodinu, začalo se dělat zle mě, ohnutá, opřená o sušák, neschopna jedinýho pohybu mu říkám, prostě to zařiď!!! Za dvacet minut byl taxík před barákem, sukám se do něj jak můžu, přítel jde dát tašku do kufru, v tom se mě ptá taxikář jestli je to jeho první dítě a já na to jak jste to poznal? A on že se přítel snaží už dvě minuty otevřít kufr od auta :) Zlato se vrátil se slovy, že mu nejde dát kufr do tašky a to už jsem měla s řidičem výbuch smíchu. Do podolí jsme přijeli a já měla kontrakce po třech minutách, vzali mě na monitor, pak přišel doktor, ať si vylezu na křeslo, říká trochu to zabolí. Zakřičela jsem bolestí a on mi povídá, ale prosim vás, vždyť tam byly jenom dva prsty, co budete dělat až tam bude celá hlavička a s ironickým výrazem ve tváři odešel, krev jsem měla až u kotníků a sestřička mi říká ať se utřu, oblíknu a že už půjdeme na porodní sál. Perfektní začátek. Porodní sál byl krásnej moderní, sprcha, míč, cd, ale mě to bylo ukradený, po zákroku toho pitomce jsem se kroutila bolestí čím dál víc. Vybalte si, oblečte si něco pohodlnýho a za chvíly přijdu udělat klystýr, sem se netěšila :(, teplá voda, kterou domě páčila jak se dalo mi opravdu nedělala dobře a jak se za ní zavřely dveře už sem běžela na záchod… V tu dobu mi už začínaly pekný bolesti a já jako prvorodička jsem byla neskutečně vyděšená, bolest se mi začínala zdát nesnesitelná, některou kontrakci jsem si zakřičela až přišla sestra a když mi řekla, nekřičte maminko, to si nechte na porod,že tak dvě třetiny mám za sebou, chtěla jsem utíct, chtělo se mi zvracet, prostě děs, klepala jsem se po celém těla a ta třesavka nešla zastavit. Navíc mi odmítly dát epidurál s tím, že mám nějakou infekci, dostala jsem kanylu do žíly, přítel celou dobu seděl u mě a po každý kontrakci mi zvlažoval rty, to jediný mě uklidňovalo. To že mi kanylu s léky proti bolesti píchala sestra čtyřikrát a pokaždý mi po chvíly praskla žíla a celý obsah mi vytvořil na ruce bouli jak tenisák moc rozvádět nebudu. Po čtyřech hodinách pro mě nezkutečných bolestí, se otevřely dveře, vchází dva doktoři, asi tři sestry, pořád koukaj na monitor a já nechápu co se děje, to že se malej přidušoval se mi nikdo neobtěžoval říct, to jsem se dozvěděla až z lékařský zprávy při odchodu,najednou začali pobíhat sem a tam, z lehátka udělali porodní a začali mi říkat kdy mám tlačit, jenomže já už neměla moc síly, ale i tak jsem tlačila ze všech sil, křičela bolestí a myslela si, že to, co se dere ze mě nikdy ven nedostanu… Nezažila jsem takovou bolest, poslední tři kontrakce, kdy mi sestřička zarejvala loket do břicha si pamatuju jen matně, pak přišla obrovská úleva já byla ráda, že to mám za sebou,Filípek se narodil v 15:35, s 2920kg a 49cm,jukla jsem na novopečenýho tatínka, který dojetím brečel. Později mi říkal, že jeden doktor měl v rukou ty velký kleště a říkal ostatním, tak ještě jednou a pak kleštěma, to si já už nepamatuju :( To malý fialový, ulepený stvoření mi položili na hruď, čuchla jsem k němu a voněl jak zkyslý mlíko :), ale byl to zázrak. Pak se šel vážit měřit, očistit a dostal ho tatínek do rukou. Na mě čekalo šití a ikdyž to bolelo dost, oproti tomu co předcházelo to byla procházka rájem. Prcka jsme měli asi půl hodinky u sebe a nemohli se vynadívat, pak ho odnesli a já jsem si pal mohla dopřát několik hodin odpočinku, kdy jsem zhltla celou čokoládu a vůbec vše co mi přivezli. Odváželi mě ze sálu a zřízenec mi povídá,, tak co maminko, kdy bude druhý?“ Myslela jsem že seskočim z toho lehátka a dám mu co proto :) První noc sama na dvoulůžáku, zařízeným aby se neřeklo, v noci sprcha, nemohla jsem spát, jak moc jsem se těšila na toho mrňouse. Bohužel přístup sester na oddělení mě rychle vrátil do reality, když mi ho v šest ráno přivezli na krmení, dali do náruče a se slovy tak tady ho máte zavírali dveře a byly pryč. Najednou sem seděla sama na posteli, v rukou novorozeně a nevěděla co mám dělat, bála jsem se ho pomalu dotknout a modlila se, aby se nevzbudil, to byly moje vnitřní pocity. Jinak byl ale nádhernej, blonďáček, tak malinkej, k sežrání. Kojení jsem si užila, nikdo mi nic pořádně nevysvětlil, něvěděla jak pořádně na to a sestřičky na vaší otázku reagovaly, no přece takhle, to je snad jasný ne, prostě mi dávali najevo, že je opravdu obtěžuju a co jsem viděla na ostatních pokojích, opravdu jsem nebyla vyjímka, nejednou jsem poprosila sestru, aby mi poradila jak mám toho prcka vzbudit, že mi pořád usíná u kojení, dloubla ho do žeber tak silně, že malej měl záchvat pláče, brečel asi půl hodiny a nebyl vůbec k utišení, po téhle zkušenosti už jsem se radila jen s maminkama a doteď lituju toho, že jsem tu sestru už na oddělení neviděla. První den po porodu jsem dostala k snídani tu nejtučnější paštiku co znám a dva kusy okoralýho rohlíku, to mi nepřišlo ani jako vtip, za celých pět dní co jsem tam strávila se jídlo dalo jíst tak dvakrát. Naštěstí jsem tam měla rodinu, která mě dosytosti zásobila . Abych to shrnula, narodil se mi nádhernej kluk, kterýho zbožňuji jak nejvíc můžu, porod je pro mě i po těch měsících co bolest už odezněla a jizva už srostla nadále odstrašující, podpora přítele jak po porodu, ale hlavně u něj naprosto úžasná a moc mu za to děkuju, stejně tak veškerému personálu který mě odrodil a v podstatě zachránil moje mimčo, kterýmu se nechtělo ven tak rychle. Ovšem veškerému personálu na oddělení šestinedělí děkovat opravdu nemohu, jejich snaha, nevhodné poznámky, neochota cokoliv vysvětlit, ukázat, nebo poradit mi narození Filípka opravdu znepříjemnily a kojit jsem začala pořádně až doma, kde jsem byla bez stresu a konečně v klidu. Třeba za nějaký čas až Filípek povyroste si pořídíme druhý zázrak, ale rodit v Podolí opravdu nechci a nebudu. Omlouvám se za délku, ale chtěla jsem se vám svěřit jak jsem to prožívala já :) Jinak přeju všem maminkám bezstarostný porod a spoustu krásných překvapení po něm. Držím palečky všem miminkům a maminkám zvlášť

Nelinka 22.2.2010

Ahooj holky!!! Moc všem děkuji za gratulace!! Opravdu moc - další nával štěstí po porodu:-) Zkusím se s vámi podělit o příchod našeho broučka a dopředu se omlouvám za možná delší článek.. jsem toho plná a strašně moc vám toho chci říct:-) tak tedy..V neděli ráno jsem byla v porodnici na kontrole. Tam mi paní primářka řekla, že jsem na 2 prsty,a le hrdlo je ještě poměrně vysoko a tak mám přijít v úterý.. poté bychom porod kvůli tlaku vyvolali.. Z porodnice jsme šli s manžou na procházku a pak na obídek do restaurace.. bylo krásně a mně dobře.. odpoledne si takhle sedím u Bolu a pořád mi nic není.. kolem půl páté cítím něco nepatrného v pobříšku, ale nevěnuji tomu pozornost - stahy přeci bolí:-) 16.50 byla bolest jako při měsíčkách a aza chvilku odezněla.. nic bolestivého.. jenže za 20 minut zase a tak si říkám, že si to stopnu.. no a za 20 minut zase.. tak říkám manžovi, že mě nějak pobolívá bříško, ale že to určitě budou poslíčci, ptž mě to nebolí moc.. asi 5. \"stah\" přišel po 15 minutách a pak ještě dva.. šla jsem si napustit vanu.. tam mě to nepřešlo, ael vím, že to nebylo tak pravidelné.. 10 min pak 15 min.. ael stále jsem to cítila.. pořád nic nebolelo.. po vaně jsem měla tak 3 stahy po 10 min a od 19.00 hod už pravidelně po 5 min.. bolest začala být trošku intenzivnější,ale já byla v klidu a dělala si z tpoho srandu.. při stahu jsem se smála a říkala, jaká by to byla prča.. ale že nikam nejedem, že čekáme.. a že třeba uvidíme hokej:) po 2 hodinách v 21.00 byly bolesti stále po 5 min a už bolely.. ovšem nic ve srovnání s porodníma bolestma.. přijeli jsme do porodnice a tam mě rovnou hospitalizovali.. prý ještě máme dloooouhou cestu a že mám \"spát\", že budu rodit asi až ráno.. takže manžel jel domů a že bude na telefonu.. no a teď nevím, jestli mám strašit budoucí maminky:-) ale myslela sem, že padnu.. dostala jsem šílené bolesti.. ale jen do podbříšku, což prý musí být docelého břicha..ležela jsem a chytla mě strašná únava. 5 min jsem vždy byla v polospánku a 2 min v krutých bolestech.. byla sem jak zfetovaná, jakoby napůl bez sebe.. 5 min mi byla šílená zíma a při stahu jsem byla zpocená úplně všude a myslela jsem, že mi horkostí praskne hlava.. hlavně jsem měla pořád průjem a při každém stahu strašný tlak na konečník.. měla jsem pořád pocit, že s emusím zatahovat, jinak budu rodit jiným otvorem:-) jenže pak už ze mě nic nešlo.. když jsem seděla na záchodě, padala jsem tam tou \"únavou\" pořád napůl bez sebe a pak v bolesti.. nebyla jsem schopná přejít ani do postele.. manžel mi psal sms a já si ani nepamatovala co a už vůbec jsem nebyla schopná odepisovat.. nějak jsem se dostala do sprchy na balon, ale to mi vůbec nepomohlo.. a tak jak jsem chtěla porod bez léků, ptala jsem se, jestli je něco od bol.kromě epidurálu a prý čípky, ale ty mi dají až po klystýru a na ten je času dost.. o půlnoci mi řekla, že jsme nikam nepostoupili a že je to na dlouho.. no chtěla jsem umřít (upřímně obdivuju všechny maminky, které jsou v takto hrozných bolestech dlouho) a když jsem si představila v jakém jsem stavu a že mě ještě čeká porod, tak se mi udělalo zle dvakrát tolik:-) ovšem v 1.30hod přišla PA a řekla, že jsem překvapení dne, a že jsem na 5-6 cm a ať volám manžela, že by to taky nemusel stihnout.. holky, já byla tak šťastná, ale bolelo to furt stejně a víc:-) manža přijel za 15 min a já už byla na sále.. od té půl druhé mi tvrdlo celé břicho.. klysýr mi nedali, ptž to bylo tak rychlé, že by to mohlo ohrozit miminko (myslím, že ani nebyl potřeba - tělo si řeklo samo už při stazích:-).. ve dvě mi praskla PA vodu a šlo se na to.. tlačte tlačte a já pořád necítila žádný \"pohyb\", že něco leze.. byla jsem z toho nešťastná a najednnou mi říkají - maminko, zatlačte nám na ramínka.. to mi dodalo takovu sílu, že malá byla hned venku:-) já byla k.o., ale vím, že jsem se ptala, jestli je to fakt holka a PA mi to říkala asi 3x než jsem ji vnímala:-) takže cca 20-25 min.. pak mi ten uzlíček dali hned na břicho a já vůbec nevěděla, co mám dělat.. to se nedá popsat.. zas mám slzičky, jak to píšu:-)měla jsem toho fialového a kluzkého drobečka na sobě a nemohla jsem uvěřit, že je to \"ona\"!! Že před chvilkou byla v bříšku a teď ji doopravdy držím!! Je moje a křičí a já ji konečně držím a dotýkám se jí!!! Na tu chvíli jsem vůbec nevnímala okolní svět.. ani nevím, že jsem rodila nějakou placentu. jen zdálky jsem slyšela manžela, jak se směje a že tomu taky nemůže uvěřit.. PA mě chválily - nevydala jsem ani hlásku a to mě hrozně povzbudilo a byla jsem pyšná i na sebe:-) myslela jsem na Nelinku, že musím být statečná a pomoct jí, co nejrychleji to půjde ..pak to naše štěstíčko odnesli, manžel šel taky a na mě se vrhla paní primářka.. šila mě asi 20 minut, skoro do 3.00 hod.. malá mi nakonec dala hodně zabrat.. venkovní stehy jsem měla jen 2, ale hodně vnitřních.. nenastřihávaly mě, asi mě tak poničila Nelinka.. to bolelo teda šíleně a to mě i opichávala.. maličká tam nebyla, takže jsem vnímala moc dobře:) pak se vrátili mé dvě srdíčka a byli jsem spolu všichni až do rána - měla jsem pokoj s manž.postelí, tak jsme mohli být spolu.. teď 5 dní po porodu si už říkám, že to byl vlastně super porod.. na bolesti jsem zapomněla hned druhý den a třetí už jsem si ani nepamatovala, jak moc to bolelo.. kdybych necítila pořád hodně to šití, ani bych nevěděla, že jsem rodila.. Holky, stojí to za to!! Stojí to za mnohem víc!! Sice mi pořád nějak nedochází, že je moje.. jako by byla půjčená - tak moc je to neuvěřitelný, ale je to krása.. a až se na mě poprvé vědomě usměje, asi to nerozchodím:)

můj porod

Chodím se sem často dojímat porodama. O svém porodu jsem už dřív sepsala povídání a když už jsem ho sepsala, tak jsem si ho vložila do blogu. Já nedokážu nic popsat pár větama, a to ani, když se hodně snažím..

bolest

Holky, mám takovej (asi dosti blbej) dotaz. Jak dlouho po porodu vás bolel spodek? Já jen, že já už mám 12 dní po porodu a pořád mě bolí. Ne nějak hrozně, spíš takovej tlak, ale stejně je to nepříjemný. Jsem čekala, že se to zahojí dřív

Příchod Filípka :o)

Na konci těhotenství to nebylo takové růžové, takže jsem od podnělí ležela na rizikovce, kde mi v úterý dali prášek na vyvolání a dostala jsem dvakrát transfuze. Ve středu ve 4:15h mi praskla voda, ale nebyla jsem vůbec otevřená, Filípkovi se nějak nechtělo ven. No, a pak jsem se zase začla strašně rychle otvírat (najednou se mu zase chtělo rychle ven), a když už jsem byla otevřená úplně, tak zase nebyla sestouplá hlavička (nějak si to zase na poslední chvíli rozmyslel a nechtěl opět ven). Musela jsem ve stoje prodýchavat kontrakce, hrůza. Asi hodinu jsem tlačila, myslela jsem, že umřu, vytlačila jsem ho z posledních sil. Malej se narodil v 8:49h, takže to bylo celkem rychlé, ale hrozné. Ale ta šílená radost, že už to mám za sebou. Přítel se na malého nemohl vynadívat, pořád ho fotil a usmíval se na něj. Bylo to úžasné. Po porodu jsem stále krvácela, tak mi dělali ultrazvuk a zjistili, že mám krevní sraženiny, takže kyretáž. Skejsla jsem kvůli tomu na sále až do 14h. Jsem ráda, že jsem měla u porodu přítele. Byl mi strašnou oporou. V nemocnici jsme byli týden, protože jsme chytli silnou žloutenku. Personál tam byl strašnej, byla jsem šíleně psychicky zdeptaná. Tak jak byli parádní při porodu (doktorka mi vše řekla....jak dýchat, jak tlačit, že mám zavřít oči, prostě parádička), tak na šestinedělí děěěs!!!!

očistky

Ahoj holky, prosím vás, jak dlouho mají trvat očistky? Mám měsíc po porodu a pořád ze mě něco teče :o/ občas krev občas jen to žluté, ale nic mě nebolí, tak nevím, jestli nemám jít k doktorovi, myslela jsem, že to přejde rychleji nebo je to normální?

Ja bych se jen chtela vas maminek zeptat jestli nema nektera z vas zkusenosti s porodnici v Benesove...?!Diky

Matýsek :)

Zdravím Vás, příchod našeho Matýska byl malinko komplikovanější. Jelikož se mu na svět moc nechtělo napsal nám pan doktor doporučení na vyvolání porodu do Kolínské nemocnice. Dne 22.1 jsme se tedy vydali do nemocnice s tím, že už tam zůstanu a vyvolají nám porod. Co se ovšem nestalo. Na příjmu nás zkontroloval pan doktor a hospitalizoval nás.S tím, že který doktor mě sem poslal v pátek. Na pátek jsou totiž pouze 2 doktoři. To je málo na to, kdyby přijeli 2 porody najednou. Proč mě budou vyvolávat, když to můžou udělat během týdne kdy jich tam je asi 5. Myslela jsem, že nás dají hned na porodní a bude se s námi něco dít. Ten den jsme byli 41tt. Proběhlo klasické vyplnění papírů, nabrání krve aj. Poté mě odvedli na gynekologii a tam jsem dostala pokoj. S tím, že pokud se to nerozjede v pondělí mi porod vyvolají. Celá jsem zbělela. Tak já celý víkend budu čekat až se mi to rozjede? To jsem mohla čekat doma jak doposud. Jejich odpověď však byla, že jsem tady na doporučení pana lékaře(mého gynekologa) a oni si nemohou mě dovolit pustit domů. Můj gynekolog ovšem nevěděl, že budou porod vyvolávat až v pondělí. Předpokládal, že v pátek se to rozjede jako já. Víkend byl dlouhý a příšerný. Alespoň za mnou mohl přítel. Víkend jsme strávili koukáním na filmy aj. Nebýt jeho asi se tam zblázním :( V neděli nad ránem mi zázrakem začala odtékat plodová voda. Ihned mě vyšetřili a přeložili na porodní s tím, že tam si mě už pohlídají. Spadl mi kámen ze srdce, když se náš osudný den blížil. Předporodní pokoj už nebyl barvy modré, ale krásný oranžový pokojíček s tv a příjemnými lidmi. Během neděla mi stále natáčeli monitor a hlídali Matýska. Ještě v neděli večer za mnou přišel pan doktor a ptal se jak se daří a jak zítra budeme postupovat, pokud se do té doby nic nestane. V pondělí ráno cca 7hod jsem šla na ošetřovnu kde mi pan doktor dal nějakou vyvolávačku. Opět jsem si lehla do postele s tím, zda se to rozjede. Nemusí se vždy podařit na poprvé. Moje touha už porodit byla silná tak se podařilo. V 8hod ráno jsem ještě s úsměvem posílala sms přítelovi, že mě lehce tlačí v podbříšku. Vyměnili jsme si pár sms a pak to začalo. Kolem 9hod jsem začala těžce vydechovat. Stále mě chodila kontrolovat paní doktorka s tím, že už jsem otevřená na 5cm a to je ještě málo. Pak to ale vzalo rychlý obrátky. Kontrakce začal být silnější a častější. Poslali mě na přípravnu. Kde do mě nafoukli klistýr podotýkám aniž by se mě někdo ptal zda souhlasím. A PA mi řekla ať alespoň 10 minut vydržím ho mít v sobě. Vydržela jsem 7 minut víc ani Ťuk... Na Wc jsem byla asi 2x s tím, že ze mě odcházela pouze voda..Vrátila jsem se na pokoj kde jsem vyfasoval plátěnou noční košili. Během kontrakcí jsem už jen chodila a opírala se o postele a vydechovala. Nedokázala jsem už ani přítelovi odepisovat na sms. Tak jsem jen zavolala a řekla přijeď. Když přítel dorazil byla jsem už jen ve sprše. Můžu jen doporučit výborný! Po další kontrole paní dokrorky jsem se měla přesunout na porodní sál. Moje představa, že se mám někam přemístit ze sprchy byla nemyslitelná. Zvládla jsem se tam dostat mezi nějakou kontrakcí. Musí podotknout vše jsem vnímala jen ta bolest mě zmáhala. Vylezl ajsem na porodní stůl, napíchli mě na monitor a nějak se mi tam mírně ulevilo. Věděla jsem, že tady už můžu tlačit a bude to. Přítel byl stále se mnou, vlhčil mi rty a byl moc šikovńej, pomáhal jak jen mohl. Při konečném tlačení mi dokonce pomohla PA, která Vám zatlačí na bříško a pomůže Vám. Matýsek byl venku 12:50hod během jedné kontrakce :) Nepoložili mi ho na bříško ani nepřiložili. Pouze mi oznámili, ž eje to kluk a odnesli si ho. S tím, že přítel šel hned za nimi a hlídal nám ho. I když, začátek nebyl zrovna jednoduchý konec byl šťastný... :)